Charakteristika dosavadního vývoje zahraničního
obchodu
Na začátku transformačního procesu
se zahraniční obchod dokázal vyrovnat s rozpadem
tradičních trhů a dalšími nepříznivými
vnějšími ekonomickými vlivy a přispěl
ke stabilizaci ekonomiky. Vývoz zboží a služeb
zmírňoval pokles celkového výkonu
ekonomiky.
V letech 1991 až 1993 dynamika i objem vývozu zboží
převyšovaly dynamiku i objem dovozu a obchodní
bilance byla aktivní. Výjimkou byl závěr
roku 1992, kdy před rozpadem federace dovozy přechodně
značně vzrostly. Naopak v roce 1993 byla Česká
republika jednou z mála zemí s aktivním výsledkem
zahraničního obchodu. V uvedeném období
došlo k zásadní změně teritoriální
orientace českého zahraničního obchodu
z východních zemí na západní.
Od poloviny roku 1994 je obchodní bilance trvale deficitní.
Došlo k prudkému zvýšení dovozu,
které souviselo s obnovením ekonomického
růstu a vysokým růstem domácí
poptávky. Domácí výrobci nedokázali
akcelerující domácí poptávku
uspokojit, přestože část zboží
původně určeného pro vývoz
byla realizována na domácím trhu. Došlo
tak současně ke zpomalení růstu vývozu,
které rovněž přispělo k růstu
deficitu.
V roce 1995 růst ekonomiky i domácí poptávky
akceleroval. Přitom tendence v dynamice obou složek
zahraničního obchodu se v průběhu
roku vyvíjely příznivě - dynamika
dovozu postupně klesala a dynamika vývozu naopak
rostla. Přesto meziroční růst dovozu
byl téměř 3 krát vyšší
než vývozu a deficit obchodní bilance se výrazně
zvýšil.
V roce 1996 se dynamika růstu ekonomiky stabilizovala na
solidní pětiprocentní úrovni, stabilizoval
se i růst průmyslové a stavební výroby.
Rozdíl mezi dynamikou růstu dovozu a vývozu
se snížil z 20 procentních bodů v roce
1995 na méně než polovinu. Domácí
poptávka si i v roce 1996 udržovala vysoké
tempo růstu, poloviční dynamika dovozu proti
roku 1995 však naznačuje, že se domácí
nabídka částečně vyrovnává
s vývojem poptávky na domácím trhu
a že restrukturalizace průmyslové základny
pokračuje.
Zatímco pokles růstu dovozu i v roce 1996 dále
pokračoval, nepříznivou vývojovou
změnu zaznamenal vývoz, dynamika jeho růstu
začala klesat. Zpočátku byla změna
ve vývoji vývozu zřejmě spojena především
s přechodným poklesem růstu ekonomik EU a
zejména našeho největšího obchodního
partnera SRN (přes 36% celkového vývozu ČR).
To se promítlo do snížení poptávky
po dovozech do těchto zemí. Po opětovném
zvýšení růstu západoevropských
ekonomik a jejich dovozů se však nepodařilo
adekvátně zastavit pokles našeho vývozu
na tato teritoria. I v roce 1996 tedy vyšší růst
dovozu než vývozu vyvolává další
zvyšování deficitu obchodní bilance.
Průmyslový potenciál naší země,
pokud má být efektivní, nemůže
být omezen pouze domácím trhem. Je nutné
zvyšovat konkurenceschopnost našich výrobků
na zahraničních trzích, vytvářet
co nejširší předpoklady pro zvyšování
vývozu. To tím spíše, že z pohledu
ČR došlo ke zúžení světového
trhu omezením reálných možností
odbytu v SNS, zákazem obchodu s některými
zeměmi a platební neschopnosti odběratelů
v některých zemích. Ve zbylém tržním
prostoru se zvýšila koncentrace konkurenčních
firem a zároveň došlo k nárůstu
konkurence ze zemí, které byly dosud spíše
odběrateli českých výrobků
(ostatní tranzitivní země, Čína,
Indie).
Rozhodující vliv na vývoj obchodní
bilance ČR má od roku 1991 obchod s vyspělými
tržními ekonomikami. Podíl těchto zemí
na dovozu se dále zvyšuje (přesáhl již
70%), zatímco jejich podíl na vývozu se zvyšoval
až do roku 1995. V roce 1996 mírně poklesl
(ze 66% v roce 1995 na cca 64%).
Naopak pozitivně působil na obchodní bilanci
v roce 1996 vývoz do tranzitivních zemí včetně
SNS s nadprůměrnou dynamikou růstu. Přebytková
obchodní bilance s těmito zeměmi byla ovlivněna
především obchodem se zeměmi CEFTA (zejména
se Slovenskou republikou), když růst vývozu
několikanásobně překročil růst
dovozu.
Od roku 1992 klesá podíl ČR na světovém
vývozu. V posledních dvou letech, kdy má
ČR rychlejší růst hrubého domácího
produktu než je průměrný růst
světové produkce, je růst českého
vývozu podprůměrný. Přitom
dynamika světového obchodu dlouhodobě značně
(až trojnásobně) převyšuje růst
světové produkce.
Až do roku 1995 klesal ve zbožové struktuře
českého vývozu podíl výrobků
s vyšší přidanou hodnotou a rostl podíl
surovin a materiálů. Tento vývoj souvisel
s rychlou teritoriální reorientací našeho
zahraničního obchodu, podpořenou razantní
devalvací měny před zahájením
ekonomické transformace. K pozitivnímu obratu došlo
v roce 1996, kdy se ve vývozu začal zvyšovat
podíl strojů a přepravních prostředků
a různých průmyslových výrobků,
tj. výrobků s vyšší přidanou
hodnotou, a dosud rostoucí podíl vyvezených
surovin a polotovarů poklesl.
Také v dovozu pokračoval v roce 1996 růst
podílu výrobků s vyšší přidanou
hodnotou Zboží investiční povahy tvoří
(podle propočtů MPO) od roku 1993 zhruba třetinu
dovozů a tento podíl si udržuje bez výrazných
odchylek. Podíl dovozu zboží pro osobní
spotřebu od roku 1994 mírně klesá
a naopak roste podíl zboží pro výrobní
spotřebu.
Podíl agrárního vývozu na celkové
hodnotě vývozu ČR se pohybuje mezi 5 - 6%
a podíl dovozu mezi 6 - 7%. Stupeň krytí
agrárního dovozu vývozem se v důsledku
vyšší dynamiky dovozu postupně snižuje
(ze 114% v roce 1991 na cca 63% v roce 1996). Celková bilance
agrárního zahraničního obchodu vykazuje
pasivní saldo, které má progresivně
vzrůstající trend a které za deset
měsíců roku 1996 dosáhlo 15 mld. Kč.
Závěry z analýzy dosavadního
vývoje zahraničního obchodu
Z makroekonomického pohledu nelze situaci v obchodní
bilanci posuzovat odděleně od vývoje běžného
účtu platební bilance, který zahrnuje
kromě obchodní bilance především
bilanci služeb. Ve stabilizovaných ekonomikách
bývá deficit obchodní bilance převážen
nebo alespoň vyrovnán přebytkem bilance vývozu
a dovozu služeb. Z tohoto pohledu lze očekávat,
že ČR nebude mít dlouhodobě kladné
saldo obchodní bilance ani v budoucnosti a není
ani zásadní ekonomický důvod o to
usilovat, pokud aktivum bilance služeb bude dostatečně
vysoké.
Významnou položkou v bilanci služeb jsou příjmy
z cestovního ruchu, které v uplynulých letech
výrazně vzrostly. Vzhledem ke komparativním
výhodám cestovního ruchu je žádoucí
udržet a pokud možno zvýšit příjmy
z jeho aktivní části.
V současné době, kdy je ekonomika ve fázi
restrukturalizace a kdy se teprve upevňuje obnovený
ekonomický růst se i běžný účet
platební bilance dostal do deficitu. Existence tohoto deficitu
je přirozená, protože umožňuje
investovat více než kolik se v zemi uspoří
(není náhodné, že v obdobné situaci
jsou všechny transformující se země).
Při vyrovnaném státním rozpočtu
znamená deficit běžného účtu
platební bilance vlastně "dovoz úspor"
z ciziny. Tím je umožněn vyšší
růst českého hospodářství.
Neobvykle vysoký podíl investic na HDP (přes
30%) nelze, při jejich velké dynamice v posledních
třech letech (kolem 16% ročně) a značném
podílu investic z dovozu (téměř třetina
celkového dovozu), plně pokrýt domácími
úsporami. Chybějící rozdíl
jde na vrub deficitu běžného účtu
platební bilance.
Základní příčinou deficitu
běžného účtu byl zpočátku
prudký růst tuzemské poptávky při
obnově a stabilizaci ekonomického růstu.
Tento faktor je zesilován reálnou revalvací
české měny v důsledku inflačního
diferenciálu mezi ČR a vyspělými zeměmi,
přechodným snížením vnější
poptávky v důsledku poklesu hospodářského
růstu v zemích našich největších
obchodních partnerů v západní Evropě
a po následném oživení jejich ekonomik
nedostatečným růstem naší konkurenceschopnosti
na těchto trzích.
Deficit obchodní bilance byl až do roku 1995 bez problémů
financovatelný. Na jeho krytí se v rozhodující
míře podílelo aktivum bilance služeb
a příliv přímých a portfoliových
zahraničních investic. Zbytek byl financován
čerpáním úvěrových zdrojů
komerčními bankami a podnikovým sektorem.
V roce 1996 již problém deficitu obchodní bilance
přerostl i do problému deficitu běžného
účtu. Zde hraje roli například i to,
že se zpomaluje růst aktivního salda turistiky
v důsledku vyšších výdajů
občanů ČR na cestování do zahraničí,
umožněných růstem příjmů
domácností. Velikost deficitu běžného
účtu je v roce 1996 odhadována na 6,5 - 6,9%
HDP, tj. cca 90 - 100 mld. Kč, a v roce 1997 až na
6,8 - 7,4% HDP, neboli 110 - 120 mld. Kč.
Klíčovým momentem je financování
tohoto deficitu, když všeobecně přijímanou
podmínkou jeho udržitelnosti je jeho financování
dlouhodobým kapitálem. Zdrojem úhrady deficitu
úhrnné platební bilance jsou devizové
rezervy. Jejich současný objem sice postačuje
na krytí deficitu po dobu několika let, nicméně
dlouhodobě by takový vývoj nebyl přijatelný.
Vnější zadluženost ČR je při
mezinárodním srovnání nízká,
totéž platí pro objem dluhové služby.
Nízká vnější zadluženost
umožňuje případně i vyšší
využití vnějších zdrojů
po několik dalších let.
Kritickou roli ve vnější rovnováze hrají
především očekávání
budoucího vývoje, kdy rostoucí deficit běžného
účtu může vyvolat nedůvěru
velkých zahraničních i domácích
investorů. Značná část zahraničního
kapitálu je i po dosavadních opatřeních
ČNB velmi mobilní a může při
prvních příznacích ztráty důvěryhodnosti
ze země rychle odplynout. Situace je navíc ztížena
nedostatečnou likviditou českého kapitálového
trhu, kde i nepříliš velký odliv kapitálu
může vyvolat nepříznivou reakci.
Z hlediska mikroekonomické adaptace se problém
deficitu běžného účtu koncentruje
do několika zásadních oblastí. Není
především dosud ukončen proces restrukturalizace,
výrobní sféra stále ještě
vyžaduje mnoho nových zařízení
z dovozu, aniž by již produkovala dostatek konkurenceschopného
zboží pro domácí trh i pro vývoz.
Přesto značná část investic
směřovala zpočátku do infrastruktury
- energetiky, ekologie, bankovní a finanční
sféry, telekomunikací a dopravy, rostly a rostou
však i investice do zpracovatelského průmyslu,
takže lze očekávat, že s určitým
časovým zpožděním se příznivě
projeví nejen v růstu průmyslové výroby,
ale i konkurenceschopného exportu.
Podstatnou oblastí pro státní podporu exportérů
jsou pojišťovací, garanční a úvěrové
podmínky. Služby Exportní garanční
a pojišťovací agentury (EGAP) a České
exportní banky (ČEB) se rozvíjejí
poměrně dobře, ale ve srovnání
s obdobnými institucemi v některých zemích
zatím pokrývají relativně malý
podíl vývozu a nabízejí pouze omezený
počet produktů.
EGAP, založená již v roce 1992, kdy pojistila
proti teritoriálním rizikům cca 2,1% vývozu,
v roce 1995 podpořila 4% vývozu a v roce 1996 bude
takto pojištěno zhruba 6% hodnoty vývozu s
průměrnou pojistnou sazbou cca 2,64%. V roce 1995
se EGAP angažovala v 19 zemích, formou pojištění
byl podporován především vývoz
strojů, zařízení a dopravních
prostředků, tj. komodit zpravidla obchodovaných
s poměrně dlouhým odkladem splatnosti. Důležitou
složkou činnosti EGAP je pojišťování
krátkodobých komerčních rizik na komerční
bázi. V roce 1995 byl takto pojištěn vývoz
za 4,5 mld. Kč, v roce 1996 to bude asi 6 mld. Kč
Většímu rozvoji těchto služeb brání
i nedostatek vhodných podnikatelských projektů.
ČEB zahájila činnost v roce 1995, kdy soustředila
své aktivity především na přípravu
poskytování konkrétních úvěrů.
Běžná bankovní činnost byla prakticky
zahájena až v roce 1996. Byly podepsány úvěrové
smlouvy v hodnotě přes 8 mld. Kč, rozpracovány
smlouvy v hodnotě 48 mld. Kč. Většina
případů je směrována rovněž
do oblastí s dlouhou dobou splatnosti.
Na straně vývozu je jedním z problémů
podnikatelské sféry, že nejsou dosud dostatečně
rozvinuty finanční služby. ČEB může
zajistit pouze podpůrné podmínky. Chybí
větší angažovanost komerčních
bank.
Dosud také nevznikly velké tradingové organizace
zahrnující v sobě dopravní, pojišťovací,
inženýrské, bankovní a propagační
služby, což by umožnilo komplexní a ekonomické
poskytování služeb zejména malým
a středním vývozcům a dovozcům.
Nově se presentující firmy nemají
obvykle dostatek informací, často ani povědomí
o tom, které informace jsou důležité
- velké množství firem je bez zkušeností
a znalostí komerční praxe, marketingu, taktiky
obchodního jednání apod.
Tento problém se dále ještě násobí
u malých a středních firem, které
si samy obtížně opatřují potřebné
zdroje informací, potřebují informační
zázemí a pomoc konzultačního a znalostního
zaměření a mají často problémy
s nákladností zpracování vzdálených
trhů. Přitom v roce 1995 bylo téměř
60% českého vývozu realizováno více
než 10 000 subjekty, které mají povahu malých
a středních podniků. Rada podniků,
závislá v minulosti na monopolu zahraničního
obchodu, zůstala bez kvalifikovaných pracovníků,
kontaktů, informací apod.
Infocentrum, zřízené v působností
MPO, rychle rozvíjí svou činnost orientovanou
na zjišťování, analyzování
a poskytování informací o možnostech
exportu. Rovněž zastupitelské úřady
ČR v zahraničí se podle svých možností
podílejí na shromažďování
a zprostředkování informací tohoto
charakteru. Rozsah a spektrum těchto aktivit však
vyžaduje další rozšíření
a koordinaci. Vzhledem k obecně pociťovanému
nedostatku relevantních informací z obchodně
ekonomických úseků velvyslanectví
a z dalších zdrojů se předpokládá
výrazné a aktivní zlepšení této
formy nepřímé podpory.
Během transformačního období došlo
ke globálnímu vyrovnání nabídky
a poptávky a snížení velikosti zemědělství,
které není exportně orientovaným odvětvím.
Záporné saldo agrárního zahraničního
obchodu způsobují zejména nekompetitivní
zemědělské a potravinářské
výrobky, které nejsou běžně vyráběny
v našem klimatickém pásmu.
Vysoká podpora zemědělských a potravinářských
výrobců a exportérů z EU, se kterými
si zejména naši výrobci a exportéři
na trzích konkurují, a neexistence takto vysoké
podpory v ČR, výrazně přispívá
k pokračování trendu snižování
jejich konkurenceschopnosti. Předpokládá
se pomoc vývozu klasických českých
zemědělských a potravinářských
vývozních komodit s cílem jednak udržet
stávající trhy a objemy vývozu a jednak
směřovat podporu těm komoditám a teritoriím,
kde je možno předpokládat prostor pro zvýšení
vývozu a získání nových trhů.
Východiska koncepce proexportní politiky
Vláda si je vědoma složitosti a významu
zahraničního obchodu v české ekonomice,
proto se již třikrát těmito otázkami
zabývala na poradách ministrů a při
návrhu státního rozpočtu na rok 1997
zařadila opatření na podporu exportu mezi
základní priority. Je si vědoma i hloubky
příčin vnější ekonomické
nerovnováhy a skutečnosti, že žádná
státní proexportní ani antiimportní
opatření nemohou sama o sobě současný
stav zvrátit nebo zásadně a rychle změnit.
Přesto však vedle dosud realizovaných opatření
počítá s dalšími opatřeními
na podporu exportu, a to nejen v oblasti obchodní politiky,
ale i v širším kontextu hospodářské
politiky. Jejím záměrem je vytvoření
a zajištění rovných konkurenčních
podmínek pro samostatné podnikatelské aktivity,
zejména podpora aktivního zvyšování
konkurenceschopnosti produkce a služeb.
Situace v zahraničním obchodě úzce
souvisí s celkovým hospodářským
vývojem a nelze ji řešit isolovanými
a dílčími opatřeními. Z této
pozice přistupuje vláda ke koncepci své proexportní
politiky. Zásadním směrem proexportní
politiky vlády bude kultivace všech faktorů
růstu hospodářství jako celku. Zvláštní
důraz přitom bude kladen na rozvoj těch sektorů,
které mají rozhodující význam
pro vnější rovnováhu, zejména
zpracovatelského průmyslu.
Finanční stabilita firem je rozhodujícím
faktorem jejich dalšího rozvoje. Při existenci
reálné poptávky nemají mnohé
podniky dostatek provozního kapitálu, jejich bilance
je mnohdy zatěžována závazky z minulosti,
scházejí jim prostředky na obnovu a modernizaci
výrobní základny, ale i na technický
a technologický rozvoj. Ve výrobní sféře
je tak nedostatek inovací, které by zvyšovaly
konkurenceschopnost české produkce.
Vláda se při formulování koncepce
své proexportní politiky jednoznačně
distancuje od některých návrhů, které
se v této souvislosti objevují. Především
považuje za nutné zdůraznit, že i nadále
neuvažuje o možnosti devalvace koruny. Jde o řešení
krizové, když všechny ostatní možnosti
byly vyčerpány. V takové situaci se však
české hospodářství nenachází,
vývoj platební bilance a solidní úroveň
devizových rezerv změnu kurzové politiky
nevyžadují. Kromě toho má takové
řešení své neopomenutelné náklady,
mezi něž patří nejen zrychlení
inflace, ale i ztráta důvěry v celkovou hospodářskou
politiku vlády.
V dané situaci vláda nepřipouští
ani možnost zavedení dovozní přirážky,
která ve své podstatě přináší
obdobné nevýhody jako devalvace, zejména
zrychlení inflace a zhoršení důvěry
v hospodářskou politiku vlády. Za určitých
podmínek, daných mezinárodními dohodami
o liberalizaci obchodu, kterými je ČR vázána,
je sice možné přijmout opatření
na ochranu platební bilance, ale to není v současné
hospodářské situaci ČR aktuální.
Přitom vždy jde pouze o opatření krátkodobé,
jehož pozitivní stránky, tj. především
operativní restrikce dovozu, se velmi rychle vyčerpávají.
Opatření, která by byla orientována
na vytváření překážek
v zahraničním obchodě, v našem případě
především na straně dovozu, by sice
mohla přinést krátkodobý efekt v bilanci
zahraničního obchodu, ale neřešila by
problém systémově. Proto vláda jednoznačně
odmítá opatření směřující
proti liberalizaci obchodu. Současně však také
odmítá jakékoliv diskriminační
principy negativně ovlivňující postavení
českých firem v mezinárodním obchodě.
Opatření hospodářské
politiky
- Potřeba omezit domácí poptávku vede
k některým podpůrným, ale i restriktivním
opatřením v oblasti veřejných a soukromých
úspor. Proto bude vláda trvale dbát na
* udržení vyrovnaných, resp. vytváření
přebytkových, veřejných rozpočtů
- kritická se jeví především
opatření vedoucí ke zvyšování
poptávky bez dodatečných úspor (včetně
výdajů orientovaných na podporu exportu),
* zpomalení tempa růstu průměrných
mezd a příjmů domácností -
rozhodujícím momentem je zde vazba na odpovídající
růst produktivity práce,
* podporu zvýšení domácích úspor
- to vyžaduje v prvé řadě posílení
důvěry v kapitálový trh, bankovní
sektor a další finanční instituce a
s tím související vytvoření
předpokladů pro zvýšení spořivosti
obyvatelstva, včetně rozvoje některých
služeb, jako je stavební spoření a penzijní
připojištění, nebo případně
i reforma sociálního systému spojená
především s přechodem na fondové
financování důchodového zabezpečení.
- Vytváření podmínek pro stabilizaci
finanční situace firem je rozhodujícím
předpokladem jejich rozvoje a zvyšování
konkurenceschopnosti. To bude vyžadovat především
opatření v daňové oblasti a v ojedinělých
případech také finanční restrukturalizaci
vybraného okruhu firem s výrazně rozvojovým
anebo proexportním programem. Výběr, pořadí,
míra a harmonogram realizace navržených opatření
budou voleny tak, aby výsledné efekty byly zaměřeny
především na zvyšování konkurenceschopné
nabídky a nikoliv na zvyšování poptávky
a přitom aby nebyly narušeny záměry
ve vývoji veřejných rozpočtů.
Půjde zejména o
* zrychlení odpisů nedobytných pohledávek
vzniklých před 1. 1. 1995 a vytvoření
předpokladů pro odstranění "staré"
finanční zátěže, jejíž
reálné umoření je dnes již prakticky
nepravděpodobné,
* zrychlení odepisování hmotného majetku
- výrobních strojů a zařízení
- zkrácením doby odepisování,
* zvýšení odečitatelné položky
od základu daně ze vstupní ceny nového
majetku nad dosavadních 10%,
* zvýšení vstupní ceny pro odepisování
hmotného a nehmotného majetku nad současných
20 000 Kč u hmotného a 40 000 Kč u nehmotného
majetku,
* možnost tvorby daňově uznatelné rezervy
na financování výzkumu a vývoje.
V této oblasti má svůj nezanedbatelný
význam i vývoj platební neschopnosti, resp.
mezipodnikové zadluženosti. Vláda nemůže
a nebude zasahovat do vzájemných hospodářských
vztahů jednotlivých firem, na druhé straně
však bude dbát na to, aby platná legislativa
a její realizace umožňovala věřitelům
domáhat se účinně a neprodleně
svých práv.
Přímá podpora agrárního vývozu
státem se bude realizovat buď jako subvence výrobcům,
resp. vývozcům na jednotku vyvezeného množství
produktů nebo jako dotace úroků z úvěrů
zemědělců a vývozců na sjednané
exportní smlouvy.
Opatření obchodní politiky
- Zdroje a služby EGAP a ČEB při pojišťování
a úvěrování vývozu budou neustále
udržovány na takové úrovni, aby čeští
exportéři měli srovnatelné podmínky
se zahraniční konkurencí. Z tohoto důvodu
vláda navrhla ve státním rozpočtu
na rok 1997 zvýšení dotace těmto institucím
o 60%. To umožní například zvýšit
pojistnou kapacitu EGAP téměř o čtvrtinu.
Rovněž finanční zdroje ČEB se
podstatně zvýší, když bylo schváleno
vydání obligací na evropském trhu,
jejichž hodnota by v roce 1997 mohla dosáhnout až
300 mil. USD. Dále půjde zejména o přípravu
novely zákona č. 58/1995 Sb. o financování
a pojišťování vývozu se státní
účastí, umožňující
rozšíření pojistných a úvěrových
služeb poskytovaných těmito institucemi o další
standardní nástroje, zejména pojišťování
přímých úvěrů a investic
v zahraničí.
- Možnost účasti České republiky
v regionálních rozvojových bankách
(BID, ADB) se rozhodla vláda znovu posoudit s cílem
umožnit vstup českých firem do veřejných
soutěží financovaných těmito
bankami.
* Meziamerická rozvojová banka (Banco Interamericano
de Desarollo - BID) je orientována na pomoc ekonomikám
a sociálnímu rozvoji zemí Latinské
Ameriky a Karibské oblasti. Rozdělení zdrojů
a hlasovacích poměrů v bance se opírá
o kapitálové podíly stávajících
členů a s jinými státy nepočítá.
Ačkoli by členství znamenalo značné
zvýšení prestiže ČR v regionu a
možnost účasti českých vývozců
a investorů na projektech financovaných bankou,
nelze počítat s tím, že by se ČR
mohla stát členem BID v krátké době.
* Možnost vstupu ČR do Asijské rozvojové
banky (Asian Development Bank - ADB) může mít
velký význam pro řadu velkých českých
strojírenských podniků. Členství
v bance umožní účast na tendrech vypisovaných
ADB pro dodávky zařízení do asijských
rozvojových zemí, a to nejen přímo,
ale i nepřímo cestou subdodávek. Pro případný
vstup do banky hovoří i odvětvová
struktura úvěrové činnosti ADB, která
je pro naše vývozce vcelku výhodná,
protože řada našich dodávek strojů
a zařízení do oblasti Asie v minulosti směřovala
právě do energetiky, infrastruktury, zemědělství
a agroprůmyslu. Na řadě projektů se
však naše podniky nemohly podílet z důvodu
neúčasti ČR v ADB.
- Právním základem pro rozvoj zahraničního
obchodu budou i nadále mezinárodní obchodní
dohody, které umožní českým firmám
optimální přístup na trh jiných
zemí. Smluvní dokumenty budou navazovat na rámcová
mnohostranná ujednání, zejména Dohodu
o zřízení Světové obchodní
organizace (WTO) a s ní spojenou soustavu mnohostranných
obchodních dohod, zejména GATT. Rovněž
vůči státům, které jsou zatím
mimo rámec WTO, budou při sjednávání
nových smluvních dokumentů prosazovány
v přiměřené míře zásady
uplatňované WTO. Analogicky se bude v této
souvislosti též přihlížet ke smluvní
praxi, uplatňované EU vůči třetím
zemím.
Hlavními dokumenty budou i nadále
* dohody upravující vzájemnou obchodní
výměnu, ať již na bilaterálním
nebo multilaterálním základě, a
* dohody, kterými jsou rámcově upraveny širší
hospodářské vztahy nebo jejich nejvýznamnější
segmenty, týkající se některých
specifických oblastí, například podpory
a ochrany investic, zabránění dvojímu
zdanění příjmů, hospodářské
kooperace apod.
- Sjednávání dohod o oblasti volného
obchodu je důležitým opatřením
z hlediska vytváření proexportního
klimatu. Dosud jsou dohody o volném obchodu prováděny
s Evropskou unií, státy ESVO, Bulharskem, Estonskem,
Lotyšskem, Maďarskem, Polskem, Rumunskem,Slovinskem,
Litvou a Izraelem. Se Slovenskou republikou je sjednána
dohoda o celní unii. Vláda bude v praxi uzavírání
takových dohod pokračovat a přitom bude zejména
přihlížet
* k výběru vhodného teritoria,
* k dodržení symetrie výhod plynoucích
ze sjednané dohody,
* ke sjednání optimálních harmonogramů
odstraňování překážek
obchodu,
* ke sjednání vhodných kontrolních
opatření,
* k vytváření odpovídajících
opatření ve sféře finanční,
měnové, hospodářské soutěže,
certifikace apod.
- Obchodní a ekonomická diplomacie je velmi
důležitou součástí proexportně
zaměřené činnosti státu a je
používána prakticky všemi zeměmi.
Tato vlivová činnost může být
realizována širokým spektrem představitelů
státu, a proto bude věnována mimořádná
pozornost koordinaci těchto činností tak,
aby nepřinášely kontraproduktivní efekt.
Vláda bude tuto činnost realizovat s cílem
prosazovat důležité hospodářské
zájmy země prostřednictvím diplomatických
zastoupení v zahraničí, cestou návštěv
státních představitelů na všech
úrovních, včetně jednání
smíšených komisí, organizování
podnikatelských misí vedených státními
představiteli apod.
- Veletrhy a výstavy vytvářejí
i vhodnou příležitost pro firemní prezentaci
nabídky, rozvoj obchodních vztahů a pro získání
nových odběratelů a obchodních partnerů.
Přibývá firem a podniků provádějících
zahraničně obchodní činnost, je tedy
žádoucí jim připravit alespoň
srovnatelné podmínky státní podpory
ve srovnání s konkurencí, což si vyžádá
i do budoucnosti větší potřebu finančních
prostředků ze státního rozpočtu.
Propagace českých výrobků je jedním
z podstatných faktorů ovlivňujících
stabilizaci a rozvoj exportu a pod záštitou a finanční
podporou státu napomáhá podnikatelské
sféře ve větší míře
prezentovat výrobky a služby na významných
všeobecných a specializovaných výstavách
a veletrzích v zahraničí. V zájmu
zefektivnění českých oficiálních
účastí na těchto akcích byla
pro rok 1997 vypracována klasifikace oficiálních
propagačních akcí:
* I. kategorie zahrnuje evropské země
(státní rozpočet prostřednictvím
kapitoly MPO hradí 50% nákladů na pronájem
výstavní plochy s maximálním omezením
do výše 100.000,- Kč na jednoho vystavovatele
a 100% úhrady nákladů spojených s
doprovodnou státní propagací).
* II. kategorie, do které jsou zařazeny i samostatné
výstavy ČR v zahraničí
(je orientována na mimoevropské země, kdy
MPO ČR hradí 100% nákladů na pronájem
výstavní plochy s omezením max. do výše
100.000,- Kč a současně hradí 100%
nákladů na zajištění doprovodné
státní propagace).
* III. kategorie speciálních akcí
(převážně se jedná o výstavy
vojenského materiálu a techniky),
* IV. kategorie akcí, které nejsou zařazeny
mezi oficiální účasti ČR
(spočívá v částečném
krytí nákladů firmám při jejich
individuálních účastech na veletrzích
a výstavách v zahraničí).
- Propagace Českého státu, a to nejen
v zahraničí, ale i v tuzemsku, je nedílnou
součástí poskytování pravidelných
ekonomických informací do široké sítě
renomovaných zahraničních a tuzemských
agentur. Jedná se především o prezentaci
výsledků rozvoje české ekonomiky,
hodnocení zahraničního obchodu i jednotlivých
českých firem včetně jejich výrobního
sortimentu, zvláště pak formou článků
a obchodních příloh umísťovaných
v renomovaných světových periodikách.
- Činnost organizace na podporu obchodu - Trade Promotion
Organization (TPO) se zařadí do širšího
spektra proexportních opatření vlády.
Organizace tohoto typu existují prakticky ve všech
zemích OECD a zřizují je rovněž
rozvíjející se země. Jsou zaměřeny
na pomoc podnikatelům, a to zejména v oblasti poskytování
obchodních informací a služeb, vzdělávání
vývozců, vytváření proexportního
klimatu v ekonomice a ve zpracovávání analýz
a strategií v zahraničním obchodě.
V této oblasti se nyní z úrovně státu
presentují především Centrum vnějších
ekonomických vztahů (příspěvková
organizace MPO) a Česká centra v zahraničí
organizovaná MZV, a z úrovně podnikatelské
pak Hospodářská komora, Svaz průmyslu
a dopravy, profesní svazy a další subjekty.
Úroveň poskytovaných služeb je však
velmi nevyrovnaná.
Centrum vnějších ekonomických vztahů
se v současné době již blíží
institucím typu TPO. Přitom je zároveň
pověřeno provádět informační
podporu českého vývozu a je hlavním
nositelem projektu PHARE "Information Services for Czech
Exporters".
- Rozvojová technická pomoc se bude řídit
usnesením vlády č. 153 z března 1995
k zásadám o poskytování pomoci. To
definovalo zahraniční pomoc poskytovanou naším
státem jako cílený koncepční
program účasti a spoluzodpovědnosti ČR
při dalším vývoji v rozvojových
a transformujících se zemích a jako významnou
součást naší zahraniční
politiky a uskutečňování obchodně
politické strategie, se záměrem následného
využití jejího efektu navazujícími
obchodně ekonomickými aktivitami v daném
teritoriu.
V souladu s členstvím našeho státu v
OECD poroste náš vklad i do oblasti poskytování
rozvojové pomoci. I když náš podíl
rozvojové pomoci k hrubému domácímu
produktu za léta 1996 až 1997 narůstá,
nepřevyšuje 0,03 5% HDP. Přitom by se měl
prakticky přiblížit hodnotě 0,1% HDP,
což je nejmenší relativní vklad členské
země OECD.
V nadcházejícím období pak bude v
zájmu úspěšné realizace této
pomocí účelné:
* ponechat i nadále v platnosti systém gesční
resortní odpovědnosti, a to počínaje
tvorbou každoročního plánu, přes
jeho realizaci, až po následné využití
výsledků,
* vyčlenit finanční prostředky ze
státního rozpočtu již začátkem
každého roku, aby byl dostatečný časový
prostor pro finální projednání projektů
a jejich realizaci,
* uvážit možnost meziročních převodů
nevyčerpaných finančních prostředků
z roku na rok,
* omezit redukce návrhů plánů rozvojové
pomoci, předkládané gestorskými ministerstvy,
pouze na závažné důvody politické
nebo finanční,
* začlenit zahraniční pomoc výrazněji
do teritoriálně komoditní koncepce proexportní
politiky.
- Podporovat vývoz cestou vládních úvěrů
(soft loans) na dodávky investičních celků,
případně i přímých dodávek
výrobků, hodlá vláda v dobře
uvážených případech ve vazbě
na vývoj státního rozpočtu. Přitom
budou posuzována především obchodně
politická hlediska.
- Podporovat aktivní cestovní ruch zejména
prezentací České republiky prostřednictvím
Centrály cestovního ruchu a podporou účasti
cestovních kanceláří na specializovaných
veletrzích s tím, že bude akcentována
atraktivnost méně známých regionů
České republiky.
- Opatření na straně dovozu se podle
názoru vlády nesmějí stát překážkou
liberalizace obchodu, a proto bude trvale vystupovat proti jejich
uplatňování či zavádění
ze strany druhých států a nepředpokládá
jejich uplatňování ani ze strany ČR.
Z tohoto důvodu budou opatření na straně
dovozu omezena především na zajištění
a posílení kontroly nad dodržováním
platné ochrany duševního vlastnictví
včetně ochrany značek a autorských
práv, hygienických a fytokaranténních
předpisů, technických norem, posílení
ochrany před prodejem nekvalitního a pirátského
zboží, ale také ochranu před dovozem
dumpingových výrobků a důsledné
uplatňování živnostenskoprávních
předpisů.
* V případě autorských práv
podle novely zákona č. 35/1965 Sb. z dubna 1996
se jedná zejména o ochranu počítačových
programů, omezení dovozu zboží označeného
padělanou ochrannou známkou nebo dovozu, šíření
a rozmnožování zboží porušujícího
autorská práva.
* Při ochraně průmyslových práv
se připravují normativní opatření
na hranicích, včetně opatření
v oblasti ochrany vín a lihovin.
* Pokud jde o padělané zboží, je připravován
věcný záměr zákona a prováděcích
nařízení o opatřeních týkajících
se zákazu propuštění takového
zboží a nedovolených napodobenin do oběhu
a do režimu s podmíněným osvobozením
od cla. Tento návrh je připravován v kontextu
harmonizace českého práva s legislativou
EU a měl by být připraven a projednán
tak, aby platil nejpozději od 1. 1. 1998.
* Opatření upravující provozování
stánkových a obdobných prodejů, včetně
podnikání cizinců, připravovaná
v rámci věcného záměru novelizace
živnostenského zákona přispějí
ke stabilizaci trhu a řešení problémů
spojených s provozováním obchodních
živností.
* Přijetí a uplatňování antidumpingového
zákona a zákona o některých opatřeních
při vývozu a dovozu výrobků nemůže
podstatným způsobem ovlivnit bilanci zahraničního
obchodu ČR. Může ale přispět
ke stabilizaci trhu a tím pozitivně ovlivnit rozvoj
domácí nabídky a zároveň vytvořit
další předpoklady pro růst vývozu.
Tyto právní normy jsou již připravovány
a byly také vytvořeny organizační
předpoklady ke vzniku struktur, které budou tyto
předpisy implementovat.
- Podpora dovozu moderních výrobních technologií
ze zahraničí bez cla a případně
bez daně z přidané hodnoty může
mít velmi pozitivní vliv především
na modernizaci výroby a její finalizaci, vyšší
zhodnocení domácí produkce a její
kvalitativní změny. Díky novým technologiím
mohou na domácí trh pronikat nové výrobky
tuzemských výrobců, postupně tak vytlačovat
dovoz a zvyšovat vývozní zdroje.
S ohledem na zahraniční zkušenosti a jisté
přípravné práce uskutečněné
v uplynulém období lze identifikovat několik
konceptů zvýhodnění dovozů
moderních technologií a výrobních
zařízení, jejichž možnosti využití
bude vláda ve své koncepci i nadále sledovat
a posuzovat:
* Po přechodnou dobu umožnit zvýhodněný
dovoz moderních technologií a výrobních
zařízení stanovením nulové
celní sazby. Předpokladem je, že neexistuje
tuzemská výroba dotčeného moderního
výrobního zařízení či
technologie a že zvýhodnění je poskytováno
nediskriminačně zahraničním investorům
i českým výrobcům a vztahuje se na
přesně vymezený okruh moderních technologií
či výrobních zařízení,
pro jehož identifikaci se užijí v zahraničí
používaná kritéria.
* Poskytnout domácím a zahraničním
investorům, kteří realizují projekty
zavádějící nové technologie,
know-how a moderní výrobní zařízení,
zvýhodnění ve formě osvobození
od dovozního cla, které bude vázáno
na uskutečnění vývozu části
produkce - tento režim by se vztahoval na výrobky
uvedené v kapitolách 84 a 85 celního sazebníku.
* Zvýhodnění dovozu moderních technologií
či výrobních zařízení
poskytovat pouze investorovi, který o svém záměru
investovat uveřejní oznámení. To umožní
reakci případných domácích
producentů vlastnících či produkujících
zařízení nebo technologie, které mají
být dovezeny či nově vyráběny.
Přitom nezávislý odborný subjekt posoudí,
zda lze domácí technologii či zařízení
vskutku k požadovanému účelu využít
a pokud nikoliv, bude umožněn výhodný
dovoz s nulovou celní sazbou.