Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jaroslava Štraita na ministra financí Ivana Kočárníka a odpověď ministra financí Ivana Kočárníka na tuto interpelaci. Pan poslanec Jaroslav Štrait požádal o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 47

Jaroslav Štrait

poslanec

V Praze dne 1. listopadu 1996

Obracím se s interpelací na pana místopředsedu vlády a ministra financí pana Ing. Ivana Kočárníka, CSc.

Stavební spoření, tak jak je v dnešní době realizováno, neplní svůj účel. Smysl a záměr zákona 96/1993 Sb. (včetně novely z roku 1995) se úplně vytratil. Bytovou potřebu, jak je uvedeno v § 6, ods. a, není možné naplnit ze zcela prozaického důvodu. I při nejvyšší úložce nelze pořídit ani část bytu.

Zákon a jeho realizace spíše straní provozovatelům stavebního spoření než jeho účastníkům.

Jaký je konkrétní dopad - v Hradci Králové, 100 tisícové metropoli, se postavilo v roce 1996 28 bytů.

Věci by se měly nazývat pravými jmény - byt získat nelze, ale prostřednictvím stavebního spoření a následného úvěru manžela, manželky atd. se mladí lidé s průměrnými příjmy ekonomicky sváží se stavební spořitelnou.

Vážený pan

Ing. Miloš Zeman

předseda Poslanecké sněmovny

Váženy pane předsedo Poslanecké sněmovny,

v příloze Vám zasílám kopii odpovědi na interpelaci pana poslance Jaroslava Štraita ve věci stavebního spoření (evidenční číslo interpelace 47).

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

Ing. Miloš Zeman, CSc.

předseda Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Praha

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ze dne 1. listopadu 1996 Vám sděluji následující:

Systém stavebního spoření založený na základě zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, si neklade za cíl umožnit účastníku stavebního spoření získat byt pouze za uspořené prostředky. Při vytváření systému stavebního spoření se vycházelo z představy, že stavební spoření bude jedním ze způsobů, který, možností získat levný úvěr, umožní občanovi rychleji vytvořit dostatečný objem prostředků nutných k získání bytu nebo ke zkvalitnění úrovně bydlení.

Od vzniku stavebního spoření, tj. od založení stavebních spořitelen, uzavření prvních smluv a stanovení cílových částek jednotlivými účastníky stavebního spoření se potvrzuje skutečnost, že účastníci si toto poslání stavebního spoření víceméně uvědomují.

V mnoha případech proto smlouvu o stavebním spoření uzavřelo v rámci rodiny více členů s vědomím, že spojením těchto prostředků bude možné soustředit větší objem finančních zdrojů umožňujících rychlejší zlepšení úrovně bydlení, popř. se zapojením dalších zdrojů rychlejší získání bytu.

Při hodnocení významu stavebního spoření po obstarání bytu je rovněž třeba vzít do úvahy, že výše zdrojů potřebných pro získání bytu není na celém území stejná. V místech s relativně nižší úrovní nákladů spojených s bydlením (vč. získání bytu) má stavební spoření pak větší význam.

Zákon sám hovoří o uspokojování bytové potřeby, kterou nelze chápat pouze jako pořízení nového bytu. Za uspokojení bytové potřeby lze považovat i zvýšení úrovně bydlení formou rekonstrukce stávajícího bytového fondu, což je z hlediska současné situace bytového fondu také velmi významné. Vedle systému stavebního spoření podporovaného státem začíná nabývat na významu systém hypotéčních úvěrů, rovněž státem podporovaný. Tyto systémy lze vzájemně spojovat a tím získat daleko více prostředků, za které je možno pořídit nový byt, popř. rodinný domek. Spojování obou těchto systémů je teprve v počáteční fázi a teprve budoucí vývoj ukáže všechny možnosti jejich využití.

Dosavadní koncepce právní úpravy stavebního spoření vychází z toho, že poskytování státní podpory je vázáno na vklad ze stavebního spoření. Z tohoto principu vychází i stavební spoření v Rakousku a Německu, kde má více jak sedmdesátiletou tradici. Na základě jejich zkušeností je pro udržení systému stavebního spoření potřeba tzv. "přátelských spořitelů", tj. těch, kteří si neberou úvěr a pouze spoří se státní podporou, a tím po určitou dobu váží své vklady ve stavební spořitelně. Ty se pak stávají zdrojem pro poskytování levných úvěrů ze stavebního spoření. A proto v těchto státech je státní podpora poskytována i těm, kteří pouze spoří a kteří po určité vázací době mohou vklady i státní podporu použít libovolným způsobem. Zkušenosti z Německa a Rakouska ukazují, že 80% účastníků stavebního spoření po skončení doby spoření čerpá úvěr, který využívá na bytové potřeby.

V ČR je státní podpora poskytována účastníkovi stavebního spoření, pokud jím je fyzická osoba, po splnění podmínek stanovených v zákoně, a to formou zálohy státní podpory, po skončení kalendářního roku. Poskytovaná záloha státní podpory činí 25% z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18 tis. Kč, pokud však klient vklady ponechá ve stavební spořitelně 5 let. Vklady vázané 5 let umožní, aby klientům, kteří již splnili zákonné podmínky, mohla stavební spořitelna poskytnout výhodný 6% úvěr.

Stavební spořitelny jsou bankami dle zákona o bankách a jejich činnost je dále vymezena zákonem o stavebním spoření (§ 9). Jejich aktivity jsou omezeny tak, aby prostředky vložené účastníky a státem byly co nejlépe zajištěny. Nemohou se tedy zúčastnit obchodů, které jsou riskantní, i když mohou přinášet větší zisky. Úvěr ze stavebního spoření je ze zákona úročen maximálně o 3% výše než vklady účastníků. Stavební spořitelny nemohou tudíž zvyšovat svoje zisky cestou zvyšování úroků jako jiné banky.

Stavení spořitelny zahájily činnost koncem roku 1993. Efekt stavebních spořitelen se plně projeví až po uplynutí celého spořícího období, které činí u většiny účastníků 5 let. Teprve po této době bude možné objektivně vyhodnotit skutečný přínos stavebního spoření z hlediska podpory bydlení.

S pozdravem

Vážený pan

Jaroslav Štrait

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Praha