Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
-------------------------------------------------


104/1

Vláda na své schůzi dne 8. ledna 1997 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o referendu a o doplnění ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a vyjádřila s tímto návrhem ústavního zákona n e s o u h l a s z těchto důvodů:

1. a) Ústava České republiky je založena na principu zastupitelské demokracie. Uplatnění přímé demokracie, tj. nejen v podobě referenda, ale i jiných forem přímé demokracie, je v Ústavě České republiky zmíněno pouze jako možnost v tom smyslu, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Vláda se neztotožňuje se závěrem uvedeným v důvodové zprávě, že přijetí navrhovaného ústavního zákona je nezbytné k dotvoření ústavního pořádku České republiky.

Ústava České republiky považuje možné uplatnění přímé demokracie pouze za doplněk k zastupitelské demokracii. Podmínky, při jejichž splnění by muselo být podle návrhu referendum vyhlášeno, tj. souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců nebo více než 250 000 podpisů oprávněných občanů na petici, by v praxi mohly vést k tomu, že v České republice by každoročně byla konána řada referend. To, spolu s návrhem, aby rozhodnutí přijaté v referendu mělo závaznost ústavního zákona, by v rozporu s Ústavou České republiky postupně vedlo k zásadnímu oslabení principu zastupitelské demokracie.

    b) Předložený návrh ústavního zákona vymezuje skutečnosti, kterých by se otázka v referendu měla týkat, značně neurčitě pomocí blíže nevymezených obecných pojmů. V tomto směru návrh plně nerespektuje dikci Ústavy České republiky. Vláda zastává stanovisko, že pokud by mělo být referendum v budoucnosti vyhlášeno, bylo by tak třeba učinit ústavním zákonem vydaným pro konkrétní případ.

    c) Předložený návrh nerespektuje úlohu jednotlivých složek zákonodárné moci z hlediska jejich postavení v ústavním pořádku České republiky i tím, že zcela vylučuje účast Senátu Parlamentu České republiky v procesu vyhlašování referenda.

Přestože k rozhodnutí v referendu mají být občanům předkládány mimo jiné zásadní otázky ústavního pořádku a rozhodnutí přijaté v referendu má mít sílu ústavního zákona, stačí podle návrhu pro vyhlášení referenda souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, kdežto senátorům návrh nepřiznává žádnou možnost iniciativy k vyhlášení referenda. Přitom podle čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky je třeba k přijetí ústavního zákona souhlasu kvalifikované většiny poslanců i senátorů.

2. Nehledě k výše uvedeným zásadním připomínkám vláda upozorňuje, že obsah předloženého návrhu ústavního zákona má řadu dalších podstatných nedostatků, například:

                 a) návrh ústavního zákona neupravuje, kdo by měl před konáním referenda posoudit, zda konkrétní otázka, o které by mělo být v referendu rozhodováno, nepřekračuje předmět referenda vymezený ústavním zákonem. Toto právo by měl mít podle návrhu (čl. 4 odst. 2) Ústavní soud, avšak až po skončení referenda;

                 b) nedostatečně je upravena problematika týkající se formulace otázky, k níž by referendum mělo být konáno. Návrh nepočítá s tím, že otázka by měla být formulována v usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, pokud je referendum vyhlašováno na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (čl. 2 odst. 1 písm. a). Logiku postrádá návrh, aby předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky měl právo vyzvat k odstranění vady v textu otázky navržené pro referendum na základě petice;

                 c) právo odmítnout návrh na provedení referenda na základě petice občanů, popřípadě právo toto referendum nevyhlásit, je v návrhu svěřeno předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aniž by bylo umožněno jakékoliv nezávislé přezkoumání oprávněnosti důvodů jeho rozhodnutí; tím by při rozhodování o vyhlášení referenda v rozporu s jeho smyslem zcela převážil vliv jednotlivce;

                 d) rozhodnutí přijaté v referendu má mít podle návrhu závaznost ústavního zákona a nelze je po dobu pěti let změnit (čl. 3 odst. 4). Navrhovaným zákonem však nejsou přijatelně vyřešeny důsledky závaznosti rozhodnutí přijatého v referendu a zejména způsob jeho zařazení do právního řádu. Uvedená pětiletá lhůta by neúměrně omezila postavení zákonodárné moci, což by se mohlo projevit například v případě nových voleb, při nichž by občané projevili zásadní změnu stanoviska ve věci, o níž bylo předtím rozhodnuto v referendu;

                 e) návrh neřeší, kdy rozhodnutí přijaté v referendu nabývá účinnosti, což je podstatné zvláště proto, že podle čl. 4 návrhu může Ústavní soud rozhodnutí přijaté v referendu zrušit;

                 f) vyhlášení referenda a vyhlášení výsledku referenda má být podle návrhu oznamováno ve Sbírce zákonů České republiky. To by si vyžadovalo novelu zákona o Sbírce zákonů České republiky, s níž předložený návrh nepočítá;

                 g) předložený návrh postrádá řádný ekonomický rozbor dopadu navrhované právní úpravy. Takovým rozborem není v důvodové zprávě blíže nevysvětlený odhad nákladů na jedno referendum ve výši 50 - 60 % nákladů na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.