PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1996
II. volební období
101
Návrh
poslanců Zdeňka Jičínského a dalších na vydání zákona
ze dne ................1996,
kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu (zákon o střetu zájmů)
Parlament se usnesl na tomto zákoně :
Čl. I
Zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu (zákon o střetu zájmů), ve znění zákona č. 287/95 Sb., se doplňuje takto :
Za § 12 se vkládá nový § 13, který zní :
§ 13
(1) Státní zaměstnanec v ministerstvu nebo jiném správním úřadu anebo soudu, který byl zvolen poslancem nebo senátorem, je ode dne složení slibu (čl. 23 Ústavy) po dobu trvání mandátu uvolněn od výkonu práv a povinností, které z jeho pracovního nebo služebního poměru vyplývají.
(2) Za státního zaměstnance podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona považuje zaměstnanec ministerstva, jiného ústředního orgánu státní správy nebo jiného správního úřadu s celostátní nebo územně omezenou působností, Nejvyššího kontrolního úřadu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Úřadu vlády, Kanceláře prezidenta republiky, Kanceláře Parlamentu, diplomatické mise nebo konzulárního úřadu České republiky, Fondu národního majetku, Pozemkového fondu, Armády České republiky, Policie České republiky a Vězeňské služby, jakož i státního zastupitelství nebo soudu (vyjma soudce), a dále voják z povolání a příslušník Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby nebo Vězeňské služby.
(3) Pracovní nebo služební poměr státního zaměstnance (odstavec 2) smí být s poslancem nebo senátorem plně navázán nejdříve jeden rok poté, co jeho mandát zanikl (čl. 25 Ústavy). To neplatí, byl-li poslanec nebo senátor státním zaměstnancem (odstavec 2) již v době, kdy jeho mandát vznikl (čl. 19 odstavec 3 Ústavy).
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na členy vlády.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem po vyhlášení
Důvodová zpráva
Ústava v čl. 22 odst. 1 stanoví, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. Smyslem této úpravy je chránit ústavní princip dělby státní moci zamezením, aby se na výkonu moci zákonodárné podílely osoby, které se současně podílejí i na uskutečňování moci výkonné nebo moci soudní.
Návrhem se sleduje, aby bylo zabráněno takovému prolínání moci zákonodárné a moci výkonné, když pro oblasti moci soudní je zábrana provedena již samotnou Ústavou.
Ústavní listina z roku 1920 stanoví zejména, že vykonal-li zaměstnanec ve státní službách, byv zvolen do Národního shromáždění, slib jako člen jeho, dává se, pokud je členem Národního shromáždění, na dovolenou, má po tu dobu nárok na své stálé příjmy služební mimo přídavek místní nebo činovní, jakož i nárok na postup časový. Jiní veřejní zaměstnanci mají, pokud jsou členy Národního shromáždění, nárok na dovolenou (§20).
Nynější úprava je legislativně obtížnější, protože zákon o právních poměrech státních zaměstnanců, jehož vydání Ústava požaduje (čl. 79 odst. 2), dosud přijat nebyl. Státní zaměstnanci jsou proto formálně (de jure) v pracovním poměru k jednotlivým státním orgánům (srov. § 73 odst. 2 zák.práce - úplné znění čl. 126/1994 Sb.), výjimečně v poměru služebním upraveném zvláštními zákony (např. vojáci z povolání).
Na zaměstnance jiných veřejnoprávních korporací (obcí, zájmových a profesních komor atd.) se návrh nevztahuje, i když se tyto korporace také podílejí na výkonu státní správy, protože svou podstatou jsou to korporace samosprávné.
Zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců (zákon č. 246/1995 Sb. ve znění zákona č. 138/1996 Sb.) se navrhovaný zákon nedotýká. Nedotčeno tedy zůstává i ustanovení jeho § 40, ochraňující poslance a senátora před skončením jeho pracovního nebo obdobného poměru proti jeho vůli.
Zákaz souběžného působení poslance a senátora i jako státního (veřejného) úředníka je ve světě zcela běžný (dočasná suspenze). Jeho nedostatek může vyvolat zcela absurdní situace (např. když náměstek ministra, který byl zvolen poslancem, i poté vykonává svou funkci ve státní správě, může jako poslanec interpelovat svého ministra, jenž je podle pracovního práva jeho nadřízeným a jehož pokyny je jako státní zaměstnanec vázán),
Nutno dodat, že návrh sleduje pouze neslučitelnost (inkompatibilitu) současného výkonu funkce poslance nebo senátora a funkce státního zaměstnance: nenavrhuje se tedy, aby pracovní nebo služební poměr poslance či senátora složením slibu skončil, protože takové řešení by bylo ústavně pochybné (srov. ust. § 21 písm. c/ zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, podle něhož pracovní poměr státního zástupce končí dnem složení slibu poslance nebo senátora).
Návrhem se zčásti plní legislativní dluh vůči Ústavě, protože zákon, který by stanovil další funkce, jejichž výkon je s funkcí poslance nebo senátora neslučitelný, a jehož vydání Ústava požaduje (čl. 22 odst. 1), dosud přijat nebyl.
Návrh neodporuje ústavnímu pořádku České republiky ani mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy. Na státní rozpočet neklade žádné nároky.
K jednotlivým ustanovením návrhu:
§ 13 odst. 1 :
Výraz "státní zaměstnanec v ministerstvu a jiném právním úřadu" je převzat z úst. článku 79 odst. 2 Ústavy. Ve smyslu čl. 79 Ústavy je také třeba chápat výraz "ministerstva a jiné správní úřady". Pojem je taxativně definován v § 13 odst. 2 návrhu.
Doba působení navrhovaného ustanovení je vymezena na jedné straně dnem složení slibu (čl. 23 Ústavy) a na druhé straně dnem zániku mandátu (čl. 25 Ústavy).
Výraz "uvolněn" je převzat z ust. § 124 zákoníku práce (srov. též ust. § 17 nařízení vlády čl. 108/1994 Sb.). "Uvolněním" se rozumí poskytnutí pracovního volna, po dobu jehož trvání státní zaměstnanec nejenom není povinen, ale není ani oprávněn vykonávat práva a povinnosti vyplývající z pracovního nebo služebního poměru (srov. § 35 a 73 zákoníku práce atd.). Fakticky jde o suspenzi, vyjádřenou pomocí zatím užívané právní terminologie (dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce). Zaměstnavatel tedy nebude zkoumat nezbytně nutný rozsah pracovního volna výkonu veřejné funkce (§ 124 odst. 1 zák. práce), protože "dlouhodobé uvolnění" nastane přímo ze zákona.
§ 13 odst. 2 :
Z důvodů, které byly uvedeny v obecné části důvodové zprávy, se stanoví, kdo se pro účely tohoto zákona považuje za "státního zaměstnance". Ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy jsou taxativně uvedeny v zákonu ČNR č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Správním úřadem s celostátní působností je úřad (orgán) podléhající ústřednímu orgánu státní správy (např. Česká energetická inspekce, Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správy). Správním úřadem s územně omezenou působností je např. okresní úřad, finanční úřad, úřad práce, školský úřad, místní celní orgány atd. Armáda ČR, Policie ČR a Vězeňská služba mají také zaměstnance v pracovním poměru, proto se tu uvádějí výslovně. Pokud jde o soudy, míří se na vyšší úředníky a další zaměstnance (soudci jsou vyloučeni, protože podle ust. čl. 22 odst. 1 Ústavy je s funkcí poslance nebo senátora neslučitelný výkon funkce soudce, podle čl. 82 odst. 3 Ústavy je však s funkcí člena Parlamentu neslučitelná sama funkce soudce).
Pojem "voják z povolání" je definován v § 24 zákona o některých služebních poměrech vojáků (zákon č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů), pojem "příslušník Policie ČR" v § 2 zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR (zákon ČNR č. 186/92 Sb., ve znění pozdějších předpisů), pojem "příslušník Bezpečnostní informační služby" v § 2 zákona o Bezpečnostní informační službě (zákon č. 154/1994 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.) a pojem "příslušník Vězeňské služby" v § 4 a 25 zákona o Vězeňské a justiční stráži ČR (zákon ČNR č. 555/1992 Sb.). Státní fondy mají podle platné úpravy různé postavení a různé funkce, uvádějí se z nich proto pouze Fond národního majetku a Pozemkový fond, jejichž činnost je mimořádně významná z hlediska nakládání s majetkem státu.
§ 13 odst. 3 :
Vzorem bylo ust. § 20 odst. 3,4 ústavní listiny z roku 1920, odůvodňované snahou bránit protekcionářství (využívání konexí získaných během výkonu mandátu u poslance nebo senátora).
§ 13 odst. 4 :
Umožňuje se, aby byly současně vykonávány mandát poslance nebo senátora i funkce člena vlády (čl. 67 odst. 2 Ústavy). Výjimka se týká i odstavce 3 (poslanec nebo senátor může být jmenován členem vlády třeba i bezprostředně poté, co jeho mandát zanikl).