Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1996

II. volební období

82

Vládní návrh

ze dne ..............1996

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní dědických a darovacích, podepsaná v Praze dne 19. září 1996

SMLOUVA MEZI

ČESKOU REPUBLIKOU

A

RAKOUSKOU REPUBLIKOU

O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ DĚDICKÝCH A DAROVACÍCH

ČESKÁ REPUBLIKA A RAKOUSKÁ REPUBLIKA,

přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní dědických a darovacích,

se dohodly takto:

Článek 1

DĚDICTVÍ A DARY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE

Tato smlouva se vztahuje :

a) na dědictví, pokud zůstavitel v době úmrtí měl bydliště v jednom nebo v obou smluvních státech, a

b) na dary, pokud dárce v době poskytnutí daru měl bydliště nebo sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.

Článek 2

DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE

1. Tato smlouva se vztahuje na daně dědické a darovací ukládané jménem každého smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně dědické se považují všechny daně, které mohou být ukládány v souvislosti s úmrtím zůstavitele ve formě daní dědických, převodních poplatků nebo daní z darování pro případ úmrtí. Za daně darovací se považují daně, které mohou být ukládány v souvislosti s převody mezi živými osobami v důsledku toho, že jsou tyto převody bezúplatné nebo za menší než plnou úhradu.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) v Rakousku: daň dědická a daň darovací;

b) v České republice: daň dědická a daň darovací.

4. Tato smlouva se rovněž vztahuje na veškeré daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

Článek 3

VŠEOBECNÉ DEFINICE

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "majetek, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě" zahrnuje jakýkoli majetek, jehož přechod nebo převod podléhá podle práva tohoto smluvního státu dani, na kterou se vztahuje tato smlouva;

b) výraz "příslušný úřad" označuje :

(i) v Rakousku: spolkového ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;

(ii) v České republice : ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

Článek 4

DAŇOVÝ DOMICIL

1. Pro účely této smlouvy výraz "osoba mající bydliště nebo sídlo v jednom smluvním státě" označuje jakoukoli osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podle práva tohoto státu podléhá zdanění v tomto státě z důvodu jejího bydliště, sídla, nebo místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, jejíž pozůstalost nebo dar podléhá zdanění v tomto státě pouze ve vztahu k majetku tam umístěnému.

2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:

a) předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem;

d) jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se že má sídlo v tom státě, ve kterém se nachází místo jejího skutečného vedení.

Článek 5

NEMOVITÝ MAJETEK

1. Nemovitý majetek, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě a který leží ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" bude mít význam, který mu náleží podle práva smluvního státu, kde tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, práva na užitky z nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 se rovněž použije na nemovitý majetek podniku a na nemovitý majetek používaný k výkonu svobodných povolání nebo jiných činností nezávislé povahy.

Článek 6

MOVITÝ MAJETEK STÁLÉ PROVOZOVNY NEBO STÁLÉ ZÁKLADNY

1. Movitý majetek podniku, který tvoří část pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, který je obchodním majetkem stálé provozovny umístěné ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, prostřednictvím kterého podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

3. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu a

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

4. Staveniště, stavba nebo stavebně montážní projekt jsou stálou provozovnou, pouze pokud trvají déle než dvanáct měsíců.

5. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku, předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; nebo

f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze pro jakoukoliv kombinaci činností uvedených pod písmeny a) až e) za předpokladu, že celková činnost trvalého zařízení pro podnikání vyplývající z této kombinace má přípravný nebo pomocný charakter.

6. Movitý majetek, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, používaný k výkonu svobodného povolání nebo jiných činností nezávislé povahy a patřící ke stálé základně ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

Článek 7

OSTATNÍ MAJETEK

1. Majetek, kdekoliv umístěný, který je součástí pozůstalosti nebo daru osoby s bydlištěm nebo sídlem v jednom smluvním státě a na který se nevztahují články 5 a 6, podléhá zdanění pouze v tom státě, ve kterém měl zůstavitel nebo dárce bydliště či sídlo.

2. Pro případy, kdy by nedošlo ke zdanění v žádném ze smluvních států, nepoužije se ustanovení odstavce 1, pokud jde o dary, jestliže dárce přenese své bydliště či sídlo z Rakouské republiky do České republiky a poskytuje takové dary v průběhu pěti let po změně bydliště či sídla.

Článek 8

o

ODPOČET DLUHU

1. Dluhy váznoucí na jakémkoli majetku uvedeném v článku 5 budou odečteny od hodnoty tohoto majetku. Dluhy neváznoucí na majetku uvedeném v článku 5 související s nabytím, změnou, opravou nebo údržbou tohoto majetku, budou od hodnoty tohoto majetku odečteny.

2. Dluhy patřící ke stálé provozovně uvedené v článku 6 odstavci 1 nebo ke stálé základně uvedené v článku 6 odstavci 6 budou s výhradou ustanovení odstavce 1 odečteny od hodnoty stálé provozovny nebo stálé základny podle toho, o jaký případ se jedná.

3. Jiné dluhy budou odečteny od hodnoty majetku, na který se uplatní ustanovení článku 7.

4. Překročí-li dluh hodnotu majetku, od kterého se odečítá v jednom smluvním státě v souladu s ustanoveními odstavců 1 nebo 2, odečte se zbývající dluh od hodnoty kteréhokoli jiného majetku zdanitelného v tomto státě.

5. Jakýkoli zbytek dluhu přetrvávající po odečtení podle odstavce 3 nebo 4 se odečte od hodnoty majetku podléhajícího zdanění ve druhém smluvním státě.

6. Pokud by ustanovení odstavců 1 až 5 ukládala jednomu smluvnímu státu povinnost odečíst dluhy v rozsahu větším, než umožňují jeho zákony, použijí se tato ustanovení pouze do té míry, že druhý smluvní stát nebude povinen odečíst tyto dluhy jinak než podle svých vlastních zákonů.

Článek 9

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ METODA VYNĚTÍ

1. Smluvní stát, ve kterém měl zůstavitel bydliště v době úmrtí nebo dárce bydliště či sídlo v době poskytnutí daru, vyjme ze zdanění jakýkoli majetek, vztahující se k této skutečnosti, který v souladu s ustanoveními této dohody může být zdaněn ve druhém smluvním státě.

2. Tento stát rovněž vyjme ze zdanění jakýkoli majetek, který ve vztahu k předchozímu daru a v souladu s ustanoveními této smlouvy mohl být zdaněn ve druhém smluvním státě. Nevyjme však ze zdanění žádný majetek, který byl zdanitelný v tomto státě v souladu s ustanoveními článku 5 nebo 6 této smlouvy.

3. V každém případě tento smluvní stát může vzít v úvahu vyjmutý majetek při výpočtu částky daně ze zbývajícího majetku.

Článek 10

o

ŘEŠENÍ PŘÍPADU DOHODOU

1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s ustanoveními smlouvy. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na časová omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo aplikaci smlouvy. Mohou rovněž vzájemně konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 11

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Tyto informace mohou zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v soudních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public).

Článek 12

DIPLOMATÉ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

Článek 13

VSTUP V PLATNOST

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny ve Vídni co nejdříve.

2. Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny a její ustanovení se použijí na nabytí pozůstalostí po osobách, které zemřely a na dary, které byly poskytnuty v tento den nebo později.

Článek 14

VÝPOVĚĎ

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět kdykoli po pěti letech od data, kdy tato smlouva vstoupí v platnost za předpokladu, že nejméně 6 měsíců před vypovězením byla předána nóta diplomatickou cestou. V takovém případě se smlouva přestane uplatňovat u nabytí pozůstalostí po osobách zemřelých a darů poskytnutých po 31. prosinci následujícím po datu vypovězení uvedeném v nótě.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze v roce 1996 dne 19. září v anglickém jazyce.