kterým se předkládá Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České
republiky a vládou Francouzské republiky o vzájemné
administrativní spolupráci v oblasti předcházení,
vyhledávání a stíhání
celních podvodů, podepsaná v Praze dne 13.
února 1996.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí s Dohodou mezi vládou
České republiky a vládou Francouzské
republiky o vzájemné administrativní spolupráci
v oblasti předcházení, vyhledávání
a stíhání celních podvodů,
podepsanou v Praze dne 13. února 1996.
V souladu s usnesením vlády České
republiky ze dne 23. července 1996 č. 388 se předkládá
Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou
České republiky a vládou Francouzské
republiky o vzájemné administrativní spolupráci
v oblasti předcházení, vyhledávání
a stíhání celních podvodů,
podepsaná v Praze dne 13. února 1996.
Dohoda vychází z návrhu, který předložila
francouzská strana. Tento návrh vychází
ze snahy Francie o navázání užší
spolupráce, zejména v oblasti pomoci při
získávání potřebných
dokladů předkládaných k celnímu
řízení, dále v oblasti podloudnictví,
zvláště v souvislosti s nedovoleným
obchodem s omamnými a psychotropními látkami
i v plnění nároků ve vztahu k celním
předpisům. Dále navrhovaná Dohoda
obsahuje všechny druhy spolupráce, které je
možno používat v boji proti podloudnictví.
Cílem této Dohody je zejména:
- vzájemné poskytování informací
o pravosti listin a písemností, které slouží
k přesnému vybírání cel a daní
(včetně stanovení celní hodnoty jako
základu pro jejich výpočet a tím zamezit
krácení příjmů do státního
rozpočtu);
- vyšetřování a přezkoumávání,
které na dožádání celní
správy jedné smluvní strany provádí
celní správa druhé strany, včetně
možnosti přítomnosti pracovníků
dožadující se strany při vyšetřování;
- výměna zkušeností i informací
z činnosti celních správ, zejména
v souvislosti s podloudným dovozem zboží a
nezákonným obchodem s omamnými a psychotropními
látkami;
- poskytování možnosti využití
získaných informací a písemností
i pro účely soudního řízení.
V článku 2 Dohody je stanoveno, že pomoc poskytovaná
na základě této Dohody se uskutečňuje
podle právních předpisů dožádané
smluvní strany a v rámci oprávnění
celní správy tohoto státu. V ČR je
to v rámci zákona ČNR č. 13/1993 Sb.,
celní zákon ve znění zákona
ČNR č. 35/1993 Sb., a zákona č. 71/1967
Sb., o správním řízení (správní
řád). V tomto článku se také
hovoří o doručení celní správou
dožádané strany všech dokladů tykajících
se uplatňování celních předpisů
dodaných celní správou dožadující
strany. K doručování a oznamování
písemností je zmocněno Ministerstvo financí
- Generální ředitelství cel v ustanovení
§ 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1993
Sb., (celní zákon).
Článek 3 stanoví, jaké informace si
celní orgány poskytnou a jaké jsou náležitosti
těchto žádostí.
Články 4 a 5 upravují otázky související
s výměnou informací o osobách, zboží
a skutečnostech, které napomohou druhé smluvní
straně při správném vybírání
cel a daní, které předepisuje celní
správa a dále použití techniky sledované
zásilky omamných a psychotropních látek.
Článek 6 poskytuje možnost celní správě
odmítnout žádost a stanoví případy,
kdy tato žádost může byt odmítnuta.
Na základě článku 7 mohou dožádané
celní orgány provádět úřední
šetření tykající se operací,
které jsou nebo mohou byt v rozporu s platným celním
zákonodárstvím dožadující
smluvní strany.
Článek 9 stanoví možnost použití
získaných informací podle Dohody k jinému
účelu pouze s výslovným souhlasem
strany, která je poskytla.
Použití informací a dokladů upravuje
čl. 10, který stanoví možnost jejich
použití jako důkazních prostředků
při soudním řízení. Použití
takových informací a dokladů jako důkazu
u soudu bude určeno v souladu s národním
zákonodárstvím.
Předmět úpravy této Dohody je v souladu
s platnými právními předpisy. Výjimkou
je ustanovení čl. 3 a 4 Dohody, které zakládají
povinnost sdělovat si navzájem informace o osobách
a dopravních prostředcích, což je v
rozporu s ustanovením § 51 odst. 6 zákona č.
13/1993 Sb. (celní zákon), podle něhož
předávání dokladů a sdělování
údajů a informací jiným osobám
bez souhlasu příslušné osoby, s výjimkou
případů, kdy tak mohou učinit podle
zvláštních předpisů, není
dovoleno.
Při výměně informací o osobách
je nutno respektovat ustanovení čl. 10 Listiny základních
práv a svobod, která se na základě
usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993
Sb., stala součástí ústavního
pořádku ČR. Celní správa nemá
v současnosti oprávnění ke shromažďování
informací o osobách a prováděním
této Dohody by docházelo k porušování
ustanovení obsažených v čl. 10 Listiny
základních práv a svobod.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je třeba,
aby tato Dohoda byla schválena Parlamentem ČR.
Na základě požadavku francouzské strany,
aby Dohoda byla sjednána jako vládní, bude
Dohoda v souladu s doporučením ministerstva zahraničních
věcí navenek sjednána jako vládní,
avšak je nezbytné, aby se v ČR postupovalo
tak, jako by se jednalo o smlouvu prezidentskou.
Sjednání této Dohody nebude mít negativní
dopad na státní rozpočet a změny v
personálním zajištění celní
služby, naopak lze předpokládat, že prováděním
Dohody dojde ke snížení podvodů a tím
ke zvýšení příjmů do státního
rozpočtu.
Navrhovaná smluvní úprava je v souladu s
obecně uznávanými zásadami mezinárodního
práva a se závazky z jiných platných
smluv.
V Praze dne 23. července 1996
Vláda české Republiky a vláda francouzské
Republiky,
domnívajíce se, že porušování
celních předpisů je na škodu ekonomickým,
fiskálním, společenským, kulturním
a obchodním zájmům;
domnívajíce se, že je důležité
zajistit správné uplatňování
kontrolních opatření, omezení nebo
zákazů a přesné vybírání
dovozních a vývozních cel a poplatků;
s ohledem na úmluvu OSN o boji proti nedovolenému
obchodu s omamnými a psychotropními látkami
z 20. prosince 1988 a její přílohu;
přesvědčený, že boj proti porušování
celních předpisů se stane účinnějším
užší spoluprací mezi jejich celními
správami;
s ohledem na doporučení Rady pro celní spolupráci
o vzájemné administrativní pomoci z 5. prosince
1953,
se dohodly takto:
Pro účely této dohody se rozumí:
1. "celními předpisy" - zákony
a další obecně závazné předpisy,
jejichž prováděním jsou pověřeny
celní správy obou států, týkající
se dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží a rovněž
tak oběhu finančních prostředků
pocházejících z porušování
právních předpisů o psychotropních
a omamných látkách, pokud se tato ustanovení
týkají cel nebo všech ostatních poplatků
nebo daní nebo také opatření týkajících
se zákazů, omezení nebo kontroly;
2. "celními správami" - v české
republice ministerstvo financí - generální
ředitelství cel, ve Francii - generální
ředitelství pro clo a nepřímé
daně;
3. "celním deliktem" - jakékoli porušení
nebo pokus o porušení celních předpisů
tak, jak je vymezeno v právním řádu
každého státu;
4. "osobou" - jakákoli fyzická nebo právnická
osoba;
5. "omamnými a psychotropními látkami"
- látky, které jsou uvedeny v úmluvě
OSN o boji proti nedovolenému obchodu s omamnými
a psychotropními látkami z 20. prosince 1988 a v
její příloze.
1. Celní správy obou států si budou
vzájemně a přímo poskytovat pomoc
za podmínek stanovených touto dohodou za účelem
předcházení, vyšetřování
a stíhání celních deliktů.
2. Pomoc, uvedená v předchozím odstavci se
netýká vybírání cel, daní,
poplatků, pokut a jiných částek vybíraných
na účet druhého Státu.
3. Na žádost celní správy jednoho ze
států celní správa druhého
státu doručí zainteresovaným osobám
bydlícím na území dožádaného
státu veškeré údaje, rozhodnutí,
ustanovení a jiné doklady týkající
se uplatňování celních předpisů
tohoto státu a vydané dožadujícím
státem.
4. Pomoc poskytovaná na základě této
dohody se uskutečňuje podle celních předpisů
dožádaného státu a v rámci oprávnění
celní správy tohoto státu.
Celní správy obou států si sdělí:
1. Bez vyzvání a bez odkladu veškeré
informace, které mají k dispozici, týkající
se:
a) zjištěných nebo zamýšlených
nedovolených operací, které mají nebo
by mohly mít podloudný charakter;
b) nových prostředků a způsobů
podloudnictví;
c) kategorií zboží, které jsou známy
jako předmět podloudné přepravy;
d) osob, o nichž se lze domnívat, že porušují
nebo mohou porušovat celní předpisy druhého
státu;
e) plavidel, letadel nebo jiných dopravních prostředků
podezřelých z toho, že by mohly být
používány k porušování celních
předpisů jiného státu;
f) nových technik boje proti porušování
celních předpisů, které se osvědčily.
2. Na základě písemné žádosti
a co nejrychleji veškeré informace:
a) získané z celních dokladů, týkajících
se výměn zboží mezi oběma státy,
které jsou nebo mohou být předmětem
podloudné přepravy vzhledem k celním předpisům
dožadujícího státu, případně
formou kopie těchto řádně potvrzených
nebo ověřených dokladů;
b) které by pomohly k odhalení porušování
celních předpisů dožadujícího
státu
Tyto žádosti musejí obsahovat tyto údaje:
- název dožadujícího orgánu,
- povahu dotyčné věci,
- předmět a důvody žádosti,
-jména a adresy (totožnost v případě fyzických osob) dotčených stran,
- stručný obsah věcí, včetně
příslušných právních skutečností.
Na žádost celní správy jednoho státu,
provádí celní správa druhého
státu, shodně se svou úřední
praxí, zvláštní dohled nad:
1. Přemisťováním a zvláště
pak nad vstupem a výstupem osob, podezřelých
nebo známých v dožádaném státě
z provádění činností směřujících
k porušování celních předpisů;
2. Zbožím, které je předmětem
podezřelé přepravy z jeho a na jeho území,
při které dochází k porušení
celních předpisů, a to na základě
upozornění dožadujícího státu.
3. Místy, kde jsou skladována neobvyklá množství
zboží, o němž se dožadující
stát může důvodně domnívat,
že je určeno k nezákonnému dovozu na
jeho území;
4. Vozidly, plavidly, letadly nebo jinými dopravními
prostředky, o nichž se může dožadující
stát domnívat, že mohou být použity
ke spáchání celních deliktů
na jeho území.
5. Operacemi spojenými s nedovoleným obchodem s
omamnými a psychotropními látkami.
1. V rozsahu právních předpisů každého
státu celní správy obou států
v případě potřeby spolupracují,
pokud se jedná o mezinárodní sledované
zásilky omamných a psychotropních látek,
za účelem zjištění totožnosti
osob, které se dopustily celních deliktů.
2. O použití tohoto opatření na zásilky
se rozhoduje případ od případu.
3. Zásilky mohou být sledovány bez jejich
porušení nebo po odebrání nebo částečném
nahrazení podloudně převáženého
zboží.
1. Celní správy obou států nejsou
povinny poskytnout pomoc uvedenou v této dohodě
v případě, že by se mohla dotknout veřejného
pořádku nebo jiných důležitých
zájmů jejich státu nebo by způsobila
zneužití průmyslového nebo obchodního
tajemství nebo tajemství příslušného
povolání.
2. Pokud celní správa státu, která
žádost o pomoc podává, není sama
schopna vyhovět žádosti celní správy
stejného druhu v případě žádosti
druhého státu, uvede tuto skutečnost ve své
žádosti. V takovém případě
dožádaná správa může s touto
žádostí naložit podle svého uvážení.
3. Každé odmítnutí pomoci musí
být zdůvodněno.
1. Za účelem usnadnění vyhledávání
a stíhání porušování celních
deliktů na území svých států
provádí každá celní správa,
v rámci své pravomoci a na žádost druhé
celní správy, šetření, vyslýchá
podezřelé osoby a svědky. Sděluje
výsledky těchto šetření dožadující
celní správě.
2. Celní správa dožádaného státu
může umožnit zaměstnancům dožadující
celní správy, aby byli přítomni vyšetřování.
1. Celní správy obou států učiní
opatření, aby pracovníci jejich služeb
pověřených prevencí, vyhledáváním
nebo stíháním celních deliktů,
byli v osobním a přímém kontaktu za
účelem výměny informací.
2. Za tímto účelem je celní správě
druhého státu zaslán seznam pracovníků
určených pro tento účel.
1. Informace, získané podle této dohody,
mohou být použity k jiným účelům
pouze dá-li k tomu celní správa, která
informace poskytla, výslovný souhlas.
2. Informace, sdělení a listiny, které má
celní správa jednoho státu od celní
správy druhého státu k dispozici při
provádění této dohody, požívají
stejné ochrany jako informace stejného druhu podle
národních předpisů tohoto dožadujícího
státu.
1. Celní správy obou států mohou jako
důkaz ve svých protokolech, zprávách
a svědectvích i během šetření
a řízení u soudů použít
informace a doklady získané za podmínek uvedených
v této dohodě.
2. Důkazní moc těchto informací a
dokladů je závislá na národním
právu dožadujícího státu.
1. Na žádost soudů nebo úřadů
jednoho ze států, projednávajících
porušení celních předpisů, může
celní správa druhého státu umožnit
svým pracovníkům, aby vystupovali jako svědci
nebo experti před těmito soudy nebo úřady.
Tito pracovníci svědčí v rozsahu stanoveném
povolením jejich správy, o zjištěních
uskutečněných jimi samotnými při
výkonu jejich funkcí.
2. V žádosti o předvolání musí
být uvedeno především, o jaký
případ se jedná a z jakého důvodu
bude pracovník vyslýchán.
Oba státy se vzdávají náhrad výloh
plynoucích z provádění této
dohody s výjimkou výloh plynoucích z článku
11.
Tato dohoda se vztahuje na celní území tak,
jak je definováno v právním řádu
platném v každém z obou států.
1. Způsoby provádění této dohody
jsou stanovovány po dohodě celních správ
obou států.
2. Za tímto účelem je vytvořena smíšená
komise složená ze zástupců celních
správ obou států, pověřená
zkoumáním otázek spojených s prováděním
této dohody. Smíšená komise se schází
podle potřeby střídavě na území
každého ze států.
3. Spory vzniklé a nevyřešené Smíšenou
komisí jsou řešeny diplomatickou cestou.
1. Každý ze smluvních států oznámí
druhé smluvní straně splnění
požadovaných ústavních postupů
týkajících se vstupu v platnost této
dohody, která nabude platnosti první den druhého
měsíce následujícího po datu
obdržení posledního oznámení.
2. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou,
každý ze smluvních států ji může
kdykoliv vypovědět písemným oznámením
zaslaným diplomatickou cestou druhému smluvní
mu státu. Výpověď nabude platnosti šest
měsíců od data oznámení.
Dáno v Praze dne 13. února 1996 ve dvou původních
vyhotoveních, každý v jazyce českém
a francouzském, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.