Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Úmluva č. 176 a Doporučení č. 183 Mezinárodni organizace práce o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v dolech a Protokol z roku 1995 k Úmluvě č. 81 o inspekci práce (1947), které byly přijaty na 82. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 1995, a stanovisko vlády České republiky k Úmluvě, Doporučeni a Protokolu.

V červnu 1995 se v Ženevě, sídle Mezinárodní organizace práce (MOP), uskutečnilo 82. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce (Mezinárodní konference práce - dále jen "MKP"), na které byly v jejím závěru přijaty dva nové instrumenty

Podle článku 19 odstavce 5 písm. b) a odstavce 6 písm. b) ústavy Mezinárodní organizace práce jsou členské státy MOP povinny předložit do 1 roku od skončení zasedání MKP příslušným zákonodárným orgánům nově přijaté úmluvy a doporučení k seznámení s nimi a k rozhodnutí o opatřeních k naplnění těchto úmluv a doporučení.

V souladu s citovaným článkem ústavy MOP se Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předkládají texty úmluvy, doporučení a Protokolu přijatých na 82. zasedání MKP v roce 1995.

Vláda České republiky se nově přijatými instrumenty MOP zabývala na svém zasedání dne 5. června 1996 a svým usnesením č. 323 k nim přijala své stanovisko obsažené v příloze.

Úmluva se vztahuje na všechny doly s těžbou nerostů s výjimkou ropy a plynu. Kompetentní úřady každého státu však mohou vyjmout z provádění Úmluvy určité kategorie dolů. Smluvní strany Úmluvy mají vypracovat a provádět souhrnnou národní politiku bezpečnosti práce a ochrany zdraví v dolech, vybudovat účinné systémy inspekce práce a dohledu nad BOZP v dolech - aby důlní provozy fungovaly v bezpečných podmínkách; stanovit procedury pro podávání zpráv o důlních neštěstích; vypracovat a publikovat statistiky o pracovních úrazech a nemocech z povolání, atd. Vnitrostátní právní předpisy mají stanovit řadu povinností pro zaměstnavatele (články 6 - 12), práv a povinností pro zaměstnance a nutnost jejich vzájemné spolupráce (čl. 13 - 15).

Doporučení obsahuje doplňující podrobnější a upřesňující ustanovení k článkům Úmluvy, např. o inspekci bezpečnosti práce v dolech a o báňské záchranné službě, která musí splňovat náročné úkoly na úseku prevence i represe.

Platné horní právní předpisy ČR v současné době prakticky naplňují téměř všechny požadavky Úmluvy i Doporučení a v mnoha směrech ČR ukládají ještě náročnější požadavky na zajištění BOZP v hornictví. Jedná se zejména o zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákoník práce a zejména prováděcí předpisy vydané Českým báňským úřadem.

Pokud jde o úpravu pracovněprávních vztahů, práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, existuje zde nesoulad právního řádu ČR a Úmluvy č. 176. Právní řád ČR nezná institut kolektivně zvoleného zástupce pracovníků pro bezpečnost práce, kterému mají být podle článku 13 Úmluvy svěřeny určité pravomoci a zároveň mají být pro výkon jeho funkce vytvořeny patřičné předpoklady.

S ohledem na výše uvedené nepovažuje zatím vláda za vhodné úmluvu ratifikovat. Doporučuje však členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů přihlížet v legislativní činnosti a praxi k ustanovením úmluvy č. 176 a doporučení č. 183.

Protokol definuje "činnosti v sektoru neobchodních služeb" jako všechny činnosti ve všech kategoriích pracovišť, která nejsou považována za průmyslová nebo obchodní ve smyslu Úmluvy č. 81.

Explicitně vyjmenovává sektory veřejných služeb, které mohou být vyňaty z provádění Protokolu a tudíž i z působnosti obecného systému inspekce práce (armáda - civilní nebo vojenský personál, policie a jiné veřejné bezpečnostní služby, vězeňské služby - vězeňský personál nebo vězni konající práci). Z působnosti Protokolu lze též vyloučit ústřední (národní či federální) a jí podřízenou vládní administrativu. Na nižší stupně (regionální a místní) správy a samosprávy se má normálně vztahovat obecný systém inspekce práce. Pokud stát přímo nevyloučí z působnosti obecného systému inspekce práce uvedené sektory veřejných služeb, Protokol dává možnost s ohledem na zvláštní charakter těchto sektorů omezit pravomoci inspektorů práce.

Zvláštní opatření by měla být stanovena pro inspekci práce hasičů a jiných záchranných služeb (např. omezit inspekci v době zásahu hasičů nebo záchranářů). Inspektoři práce by měli mít možnost poskytovat své poradenství při formulování opatření k předcházení riziku.

Současný systém inspekce práce v ČR se, pokud jde o jeho rozsah, vztahuje i na veřejné služby neobchodní povahy (s výjimkami u armády, policie, apod.) a v tomto směru se ani v rámci budoucích změn nepředpokládá výrazná změna.

Protokol je úzce vázán na samotnou Úmluvu č. 81 o inspekci práce z roku 1947. Česká republika tuto Úmluvu zatím neratifikovala s ohledem na některé nesoulady vnitrostátního práva a praxe s požadavky Úmluvy. K ratifikaci samotného Protokolu proto není zatím vytvořen předpoklad.

S ohledem na význam inspekce práce se však v legislativních pracech v rámci naplňování koncepčních opatření státní politiky bezpečnosti práce přihlíží k ustanovením Úmluvy a Protokolu.

Vláda

I. přijímá k Úmluvě č. 176, Doporučení č. 183 a Protokolu k Úmluvě č. 81 přijatým na 82. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1995 stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. pověřuje předsedu vlády předložit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky texty Úmluvy č. 176, Doporučení č. 183 a Protokolu k Úmluvě č. 81 přijatým na 82. zasedání Mezinárodní konference práce a informovat jej o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení;

III. ukládá

1. ministru práce a sociálních věcí odůvodnit stanovisko vlády k Úmluvě č. 176, Doporučení č. 183 a Protokolu k Úmluvě č. 81 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky,

2. ministru zahraničních věci informovat generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce na návrh ministra práce a sociálních věcí o tom, že instrumenty přijaté na 82. zasedání Mezinárodní organizace práce byly podle článku 19 ústavy Mezinárodní organizace práce předloženy příslušným nejvyšším orgánům České republiky;

IV. doporučuje členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů přihlížet v legislativní činnosti a praxi k ustanovením Úmluvy č. 176 a Doporučení č. 183 a Protokolu k Úmluvě č. 81.

Provedou:

členové vlády, vedoucí ostatních ústředních orgánů

Na vědomí:

předseda Koordinační rady Konfederace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů České republiky,

prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky,

předseda Českomoravské komory odborových svazů,

prezident Konfederace umění a kultury

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

Vláda na svém zasedáni dne 5. června 1996 projednala a posoudila Úmluvu č. 176 a Doporučení č. 183 o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech a Protokol k Úmluvě č. 81 o inspekci práce (1947).

I. K Úmluvě č. 176 a Doporučení č. 183

Vláda po porovnáni platné právní úpravy pracovních vztahů a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v dolech s ustanoveními Úmluvy č. 176 došla k závěru, že požadavky Úmluvy týkající se technické úrovně zajištění bezpečnosti práce jsou dostatečně pokryty horními předpisy. Existují však rozdíly, pokud jde o pracovněprávní vztahy zaměstnavatelů a zaměstnanců při řešení otázek BOZP (články 13 a 15). Současná právní úprava neobsahuje institut kolektivně zvoleného zástupce pracovníků pro bezpečnost práce, kterému mají být podle článku 13 Úmluvy svěřeny určité pravomoci a zároveň mají být pro výkon jeho funkce vytvořeny patřičné předpoklady. Proto nelze přistoupit k ratifikaci úmluvy.

II. K Protokolu z roku 1995 k Úmluvě č. 81 o inspekci práce

Protokol je úzce vázán na samotnou Úmluvu č. 81 o inspekci práce z roku 1947, kterou Česká republika zatím neratifikovala. K ratifikaci samotného Protokolu tedy není zatím vytvořen předpoklad.

Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se sešla na svém osmdesátém druhém zasedání dne 6. června 1995, a

berouc na vědomí mezinárodní pracovní úmluvy a doporučení,

a zejména Úmluvu o zrušení nucené práce, 1957; Úmluvu

a Doporučení o ochraně proti záření, 1960; Úmluvu

a Doporučení o kontrole nad strojním zařízením, 1963; Úmluvu

a Doporučení o odškodňování pracovních úrazů, 1964; Úmluvu

a Doporučení o minimálním věku /práce v podzemí/, 1965;

Úmluvu o lékařských prohlídkách mladistvých /práce v podzemí/, 1965; Úmluvu

a Doporučení o pracovním prostředí /znečištění vzduchu, hluk a vibrace/, 1977; Úmluvu

a Doporučení o bezpečnosti a zdraví při práci, 1981; Úmluvu

a Doporučení o závodních zdravotních službách, 1985; Úmluvu

a Doporučení o asbestu, 1986; Úmluvu

a Doporučení o bezpečnosti a zdraví ve stavebnictví, 1988; Úmluvu

a Doporučení o chemikáliích, 1990;

a Úmluvu a Doporučení o prevenci závažných průmyslových nehod, 1993, a

berouc v úvahu, že pracovníci potřebují a mají právo na informace, výcvik a konsultace k a na účast při přípravě a zavádění bezpečnostních a zdravotních opatření, dotýkajících se nebezpečí a rizik, jimž jsou vystaveni v hornictví, a

uznávajíc, že je žádoucí předcházet všem smrtelným úrazům, poraněním či poškozením zdraví, které by mohli utrpět pracovníci nebo obyvatelstvo, jakož i škodám na životním prostředí, které by mohly být důsledkem bánské činnosti, a

berouc v úvahu potřebu spolupráce mezi Mezinárodní organizací práce, Světovou zdravotnickou organizací, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a dalšími příslušnými institucemi a berouc na vědomí relevantní nástroje, kodexy praktických zásad a směrnice vydané těmito organizacemi a rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, což je čtvrtý bod programu zasedání, a

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy;

přijímá dne dvacátého druhého června roku tisícího devítistého devadesátého pátého následující Úmluvu, která se bude nazývat jako Úmluva o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, 1995:

1. Pro účely této Úmluvy pojem "důl" zahrnuje

a) prostory na povrchu a v podzemí, kde probíhají zejména následující činnosti:

i) průzkum na užitkové nerosty s výjimkou nafty a plynu, který má za následek mechanické porušení terénu;

ii) těžba nerostů s výjimkou nafty a plynu;

iii) úprava vytěžených nerostů zejména drcení, mletí, nabohacování nebo praní; a

b) veškeré stroje, zařízení, přístroje, linky, budovy a inženýrské stavby používané v souvislosti s činnostmi uvedenými výše pod bodem a).

2. Pro účely této Úmluvy termín "zaměstnavatel" znamená jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobu, která zaměstnává jednoho nebo více pracovníků v dole jakož i, když to kontext vyžaduje, provozovatele, hlavního dodavatele, dodavatele nebo subdodavatele.

1. Tato Úmluva se vztahuje na všechny doly.

2. Po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, jichž se to týká, příslušný orgán členského státu, který Úmluvu ratifikuje:

a) může vyloučit určité kategorie dolů z provádění Úmluvy nebo určitých jejích ustanovení, jestliže celková ochrana poskytovaná na těchto dolech podle vnitrostátního zákonodárství a praxe není horší než ta, která by vyplynula z plného uplatnění ustanovení Úmluvy;

b) sestaví, v případě vyloučení určitých kategorií dolů podle klausule a) výše, plány na postupné zahrnutí všech dolů.

3. Členský stát, který ratifikuje Úmluvu a využije možnosti poskytnuté v odstavci 2a) výše, uvede ve svých zprávách o provádění Úmluvy předkládaných podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce každou jednotlivou kategorii dolů takto vyloučených a důvody tohoto vyloučení.

Členský stát ve světle vnitrostátních podmínek a praxe a po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi dotčených zaměstnavatelů a zaměstnanců zformuluje, uskuteční a periodicky zreviduje souhrnnou politiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v dolech, zejména s ohledem na opatření, která uvedou v platnost ustanovení Úmluvy.

1. Opatření k zajištění provádění Úmluvy budou stanovena vnitrostátními zákony a nařízeními.

2. Kde je to vhodné, budou tyto vnitrostátní zákony a předpisy doplněny o:

a) technické normy, směrnice nebo soubory praktických pokynů; nebo

b) jiné prostředky provádění, jež budou v souladu s vnitrostátní praxí; které určí příslušný orgán.

1. Vnitrostátní zákony a nařízení podle článku 4 odstavec 1 určí kompetentní orgán, který bude sledovat a regulovat různé aspekty bezpečnosti a zdraví při práci v dole.

2. Takové vnitrostátní zákony a nařízení stanoví:

a) dohled nad bezpečností a zdravím v dolech;

b) kontrolu dolů inspektory určenými pro ten účel kompetentním orgánem;

c) postupy pro hlášení a vyšetřování smrtelných a vážných nehod, nebezpečných událostí a důlních katastrof tak, jak jsou definovány vnitrostátními zákony či nařízeními;

d) sestavování a publikování statistik o úrazech, nemocech z povolání a nebezpečných událostech tak, jak jsou definovány vnitrostátními zákony či nařízeními;

e) pravomoc kompetentního orgánu zastavit nebo omezit bánské aktivity z bezpečnostních a zdravotních důvodů do té doby, než stav dávající podnět k zastavení nebo omezení bude napraven;

f) zavedení účinných postupů, které by zajistily realizaci práv zaměstnanců a jejich zástupců na to, aby s nimi byly konzultovány záležitosti a aby se mohli podílet na opatřeních týkajících se bezpečnosti a zdraví na pracovišti.

3. Takové vnitrostátní zákony a nařízení stanoví, že výroba, skladování, doprava a použití výbušnin a iniciačních přístrojů v dole bude prováděno kompetentními a pověřenými osobami nebo pod jejich přímým dohledem.

4. Takové vnitrostátní zákony a nařízení budou specifikovat:

a) požadavky týkající se bánské záchranné služby, první pomoci a přiměřené vybavenosti lékařskou službou;

b) povinnost opatřit a udržovat adekvátní samozáchranné dýchací přístroje pro zaměstnance hlubinných uhelných dolů a kde je to zapotřebí, i pro zaměstnance jiných hlubinných dolů;

c) ochranná opatření k zabezpečení opuštěných důlních děl tak, aby se vyloučila nebo minimalizovala rizika pro bezpečnost a zdraví;

d) požadavky na bezpečné skladování, dopravu a disponování s nebezpečnými látkami používanými při bánských pracech a totéž, pokud jde o odpad na dole vzniklý;

e) kde je to třeba, povinnost dodat dostatek sanitárních potřeb a zařízení, kde se lidé mohou umýt, převléknout a najíst.

5. Takové vnitrostátní zákony a nařízení stanoví, že zaměstnavatel odpovědný za důl zajistí, aby byly připraveny plány děl před zahájením provozu a aby takové plány v případě jakékoliv významné úpravy byly periodicky aktualizovány a v prostoru dolu dostupné.

Při přijímání preventivních a ochranných opatření podle této části Úmluvy má zaměstnavatel riziko vyhodnotit a zabývat se s ním v následujícím pořádku co do důležitosti:

a) riziko eliminovat;

b) ovládnout riziko u zdroje;

c) minimalizovat riziko prostředky, které zahrnují návrh bezpečných pracovních systémů; a

d) pokud riziko zůstává, postarat se o užití osobního ochranného vybavení, maje zřetel na to, co je rozumné, schůdné a proveditelné na dobrou praxi a na uplatnění náležité péče.

Zaměstnavatelé přijmou veškerá potřebná opatření, aby eliminovali nebo minimalizovali rizika pro bezpečnost a zdraví v dolech, které řídí, zejména pak:

a) zajistí, aby důl byl projektován, budován a vybaven elektrickým, strojním a dalším zařízením včetně komunikačního systému tak, aby byly zajištěny podmínky pro bezpečný provoz a zdravé pracovní prostředí;

b) zajistí, že důl bude dán do provozu, provozován, udržován a dán mimo provoz takovým způsobem, že dělníci budou moci vykonávat jim přidělenou práci, aniž by ohrožovali svou bezpečnost a zdraví nebo bezpečnost a zdraví jiných osob;

c) podniknou kroky k udržení stability masivu v oblastech, do nichž mají osoby přístup v souvislosti se svou prací;

d) kdykoliv je to proveditelné, z každého podzemního pracoviště zajistí dva východy, z nichž každý bude připojen na samostatnou výstupovou cestu na povrch;

e) zajistí sledování, vyhodnocování a pravidelnou kontrolu pracovního prostředí za účelem identifikace různých nebezpečí, jimž mohou být pracovníci vystaveni, a proto, aby se stanovila jejich expoziční hladina;

f) zajistí odpovídající větrání pro všechna důlní díla, do nichž je přístup povolen;

g) pro pásma, kde lze očekávat zvláštní nebezpečí, sestaví a uvedou v praxi provozní plány a postupy k zajištění bezpečného systému práce a ochrany pracovníků;

h) přijmou nouzová opatření přiměřená povaze důlního provozu k předcházení, odhalování a potlačování vzniku a šíření požárů a výbuchů;

i) zajistí, aby, když jsou bezpečnost a zdraví pracovníků vážně ohroženy, byl provoz zastaven a pracovníci byli evakuováni na bezpečné místo.

Zaměstnavatel připraví havarijní plán samostatně pro každý důl pro případy rozumně předvídatelných průmyslových a přírodních katastrof.

Tam, kde jsou zaměstnanci vystaveni fyzickým, chemickým či biologickým rizikům, zaměstnavatel má za povinnost:

a) informovat zaměstnance srozumitelným způsobem o nebezpečích spojených s jejich prací, příslušných zdravotních rizicích a relevantních preventivních a ochranných opatřeních;

b) přijmout vhodná opatření k vyloučení či minimalizaci rizik vyplývajících z vystavení takovým nebezpečením;

c) tam, kde nemůže být adekvátní ochrana proti riziku úrazu či poškození zdraví zejména vystavením škodlivých podmínkám zajištěna jinými prostředky, opatřit a udržovat pro pracovníka zdarma vhodné ochranné vybavení, potřebné oblečení a jiné ochranné prostředky stanovené vnitrostátními zákony nebo nařízeními; a

d) zajistit pro pracovníky, kteří utrpěli zranění či onemocnění na pracovišti, první pomoc, vhodnou přepravu z pracoviště a přístup do příslušných zdravotnických zařízení.

Zaměstnavatel zajistí, aby

a) pro pracovníky byly zajištěny zdarma školící a přeškolovací programy a srozumitelné instrukce o otázkách bezpečnosti a zdraví, jakož i o přidělené práci;

b) v souladu s vnitrostátními zákony a nařízeními byl na každé směně prováděn dohled a kontrola k zabezpečení bezpečného provozu dolu;

c) byl systém vybudován tak, že budou kdykoliv známa přesně jména všech osob, jež jsou v podzemí, jakož i místo kde se pravděpodobně nacházejí;

d) veškeré nehody (úrazy) a nebezpečné události, které jsou stanoveny vnitrostátními zákony nebo nařízeními, byly vyšetřeny a byla přijata vhodná nápravná opatření;

e) o nehodách a nebezpečných událostech byla příslušnému orgánu podána zpráva, jak to stanoví vnitrostátní zákony a nařízení.

Na základě obecných zásad pracovního lékařství a v souladu s vnitrostátními zákony a nařízeními zajistí zaměstnavatel pravidelný zdravotní dohled nad pracovníky vystavenými profesním zdravotním rizikům specifickým pro hornictví.

Kdykoliv na stejném dole provádí činnost dva nebo více zaměstnavatelů, zaměstnavatel odpovědný za důl koordinuje provádění všech opatření týkajících se bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a považuje se za v první řadě odpovědného za bezpečnost provozů. To nezbavuje jednotlivé zaměstnavatele odpovědnosti za provedení všech opatření týkajících se bezpečnosti a zdraví jejich zaměstnanců.

1. Podle vnitrostátních zákonů a nařízení zmíněných v článku 4 mají mít zaměstnanci následující práva:

a) hlásit nehody, nebezpečné události a rizika zaměstnavateli a kompetentnímu orgánu;

b) žádat a dosáhnout toho, aby zaměstnavatel a kompetentní orgán provedli revizi a šetření tam, kde je důvod pro znepokojení z bezpečnostních a zdravotních příčin;

c) znát a být informován o nebezpečích pracoviště, která mohou mít dopad na jejich bezpečnost a zdraví;

d) dostat informace vztahující se k jejich bezpečnosti a zdraví, které má zaměstnavatel nebo kompetentní orgán;

e) vzdálit se z kteréhokoliv místa dolu, jestliže vzniknou okolnosti, o kterých se lze z rozumných důvodů domnívat, že představují vážné nebezpečí pro jejich bezpečnost nebo zdraví;

f) kolektivně zvolit zástupce pro bezpečnost a zdraví.

2. Zástupci pro bezpečnost a zdraví, o nichž se hovoří v odstavci 1f) výše, mají mít v souladu s vnitrostátními zákony a nařízeními následující práva:

a) zastupovat zaměstnance ve všech aspektech bezpečnosti a zdraví na pracovišti včetně výkonu práv stanovených nahoře v odstavci 1 tam, kde je to vhodné;

b) i) účastnit se inspekcí a šetření prováděných na pracovišti zaměstnavatelem a kompetentním orgánem; a

ii) sledovat a šetřit záležitosti týkající se bezpečnosti a zdraví;

c) obracet se o pomoc na poradce a nezávislé znalce;

d) konzultovat se zaměstnavatelem ve vhodné době záležitosti bezpečnosti a zdraví včetně politiky a postupů v té věci;

e) mít konzultace s kompetentním orgánem; a

f) dostávat zprávu o nehodách a nebezpečných událostech ve vztahu k sektoru, za který byli zvoleni.

3. Postupy pro výkon práv, o nichž se hovoří v odstavcích 1 a 2 výše, budou specifikovány:

a) vnitrostátními zákony a nařízeními;

b) prostřednictvím konzultací mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jejich zástupci.

4. Vnitrostátní zákony a nařízení zajistí, aby práva, o nichž se hovoří v odstavcích 1 a 2 výše, mohla být vykonávána bez diskriminace a represálií.

Podle vnitrostátních zákonů a nařízení budou zaměstnanci povinni podle svého vyškolení:

a) vyhovět předepsaným bezpečnostním a zdravotním opatřením;

b) rozumně pečovat o svou vlastní bezpečnost a zdraví a bezpečnost a zdraví druhých osob, které mohou být postiženy jejich jednáním a opomenutím v práci, včetně náležité péče a užívání ochranného oděvu, pomůcek a vybavení, které k tomu účelu dostali k dispozici;

c) svému bezprostřednímu nadřízenému ihned podat zprávu o situaci, o které se domnívají, že by mohla znamenat riziko pro jejich bezpečnost a zdraví nebo pro bezpečnost a zdraví jiných osob a které nemohou sami náležitě čelit; a

d) spolupracovat se zaměstnavatelem, aby bylo možné vyhovět povinnostem a odpovědnostem uloženým zaměstnavateli podle Úmluvy.

Budou přijata opatření, podle vnitrostátních zákonů a nařízení, na podporu spolupráce mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jejich zástupci na prosazení bezpečnosti a zdraví v dolech.

Členský stát:

a) přijme veškerá nutná opatření včetně přiměřených trestů a nápravných opatření, aby zajistil účinné prosazení ustanovení této Úmluvy; a

b) zajistí vhodné inspekční služby, které budou dohlížet nad prováděním opatření, jež mají být učiněna podle Úmluvy, a vybaví tyto služby zdroji potřebnými pro splnění jejich úkolů.

Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace.

1. Tato Úmluva bude závazná jen pro ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byly zaregistrovány u generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce.

2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců po dni, kdy byly u generálního ředitele zaregistrovány ratifikace dvou členů.

3. Poté Úmluva nabude platnosti pro kteréhokoliv člena dvanáct měsíců od data, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace.

1. Členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, ji může vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato Úmluva poprvé vstoupila v platnost, rozhodnutím sděleným generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace. Taková výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy je registrována.

2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu a který do nepoužije práva vypovědět ji podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na období dalších deseti let a poté bude moci vypovědět tuto Úmluvu po uplynutí každých deseti let z podmínek stanovených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce registraci všech ratifikací a výpovědí, které mu členové Organizace sdělí.

2. Když bude členským státům Organizace sdělovat registraci druhé ratifikace, generální ředitel upozorní členy Organizace na datum, kterým Úmluva vstoupí v platnost.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce sdělí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zaregistroval podle ustanovení předchozích článků.

Kdykoliv to bude Správní rada Mezinárodního úřadu práce považovat za nutné, předloží Generální konferenci zprávu o provádění této Úmluvy a přezkoumá, zda je žádoucí dát na program konference otázku její úplné nebo částečné revize.

1. Přijme-li konference novou Úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto Úmluvu, potom, pokud nová Úmluva nestanoví jinak -

a) ratifikace nové revidující Úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této Úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 19 výše, a to s výhradou, že nová revidující Úmluva vstoupila v platnost;

b) ode dne, kdy nová revidující Úmluva vstoupí v platnost, přestane být tato Úmluva členským státům otevřena pro ratifikaci.

2. Tato Úmluva zůstane v každém případě v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly Úmluvu revidující.

Anglické a francouzské znění textu této Úmluvy mají stejnou platnost.