/1/ Ministerstvo dopravy vydá právní předpisy k provedení § 6, 8, 9, 10, 16, 20, 22, 24, 25, 27, 36, 37 a 41.
/2/ Ministerstvo financí vydá právní
předpis k provedení 21.
Zrušují se
1. Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb. a zákona č. 213/1993 Sb. a dále čl. I zákona č. 134/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
2. § 10 vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích.
3. Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon).
4. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 22 130/1984-025, o kontrolním odznaku státního odborného dozoru nad pozemními komunikacemi (registrován v částce 16/1985 Sb.).
5. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. SM-1976/77-23, kterým se vydávají Směrnice o předcházení škodám a vypořádání škod způsobených bojovou technikou ozbrojených sil na pozemních komunikacích (registrován v částce 24/1977 Sb.), včetně změny vydané dne 10. 4. 1986 pod č.j. 80/86.
6. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 23 462/83-25, o používání pozemních komunikací při přesunech bojové techniky ve zvláštním režimu (registrován v částce 32/1983 Sb.).
7. Výnos Federálního ministerstva dopravy č.j. 14 078/82-025,
o uzavírkách dálnic (registrován v částce 35/1982 Sb.).
8. Výnos Federálního ministerstva dopravy
č.j. 8 013/1986-025, o údržbě dálnic,
silnic a místních komunikací (registrován
v částce 5/1986 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1997.
A.
Obecná část
Platná právní úprava je obsažena v zákoně č. 135/1961 Sb., ve znění zákona č. 27/1984 Sb., a ve vyhlášce FMD č. 35/1984 Sb. Tyto předpisy byly dílčím způsobem novelizovány zákonem č. 213/1993 Sb. (možnost koncesního způsobu provozování některých úseků dálnic) a zákonem č. 134/1994 Sb. (poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic). Dané problematiky se významně dotkl i zákon č. 425/1990 Sb. (zrušení KNV a ONV a zřízení okresních úřadů) a zákon č. 172/1991 Sb. (převod některého státního majetku na obce).
Současná právní úprava nevyhovuje změněným politickým a ekonomickým podmínkám ani současným potřebám, v některých směrech je technicky zastaralá a vzhledem k socialistickému pojetí není kompatibilní s obdobnými předpisy platnými ve státech Evropské unie.
Naléhavost legislativních změn je již delší dobu zřejmá; vláda ČR dokonce vyslovila svým usnesením č. 110/1992 souhlas s návrhem zásad tehdy federálního zákona, avšak k dalšímu projednávání již nedošlo vzhledem k řešení státoprávních problémů. Poté bylo nutno legislativně řešit řadu naléhavějších otázek. Potřeba nového zákona se výrazně projevila po přijetí usnesení vlády ČR č. 631/1993 o rozvoji dálnic a silnic pro motorová vozidla, dále v důsledku probíhajících změn ve vlastnických vztazích, při transformaci silničního hospodářství, jakož i s ohledem na potřebu sladit naši legislativu s předpisy EU.
Návrh odstraňuje dosavadní pojetí socialistického vlastnictví k pozemním komunikacím a zavádí vlastnictví státní k dálnicím a silnicím, vlastnictví obecní k místním komunikacím a vlastnictví soukromé k účelovým komunikacím; dále nahrazuje pojem "správce" pojmem "vlastník", váže správní rozhodnutí o změnách v jednotlivých kategoriích pozemních komunikací na změny vlastnictví, obnovuje právní kategorii příslušenství, přizpůsobuje právní terminologii současnému pojetí a převádí do zákona ta ustanovení prováděcí vyhlášky, jimiž se zakládají práva a povinnosti.
Navrhuje se využití právního institutu věcných břemen pro případy, kdy veřejný zájem na výstavbě dálnice, silnice, nebo místní komunikace nelze realizovat, protože vlastník stavbou dotčeného pozemku není znám, je nedosažitelný nebo nečinný, anebo že ze stejných důvodů nelze realizovat dodatečné majetkoprávní vypořádání u dálnic, silnic nebo místních komunikací postavených za předchozích režimů na cizích pozemcích.
Dále se navrhuje pro stavby dálnic a silnic umožnit vyvlastnění i tam, kde ve schválené územně plánovací dokumentaci není jejich veřejná prospěšnost přímo deklarována proto, že to podle dříve platných předpisů nebylo zapotřebí. Návrh modernizuje a novým tržním podmínkám přizpůsobuje obecné a zvláštní užívání pozemních komunikací, jejich styku s jinými díly a s okolím; dále rozšiřuje skutkové podstaty a zvyšují správní pokuty za porušení povinností dle tohoto zákona.
Návrh řeší otázky obecného a zvláštního užívání dálnic, silnic a místních komunikací a jejich uzavírek, které by ze systémového hlediska mohly být řešeny i v připravovaném zákonu o provozu na pozemních komunikacích. Příprava tohoto zákona je však v samém počátku, je velmi složitá a legislativně nejasná, takže nelze očekávat jeho brzkou účinnost. Tato důležitá a velmi používaná ustanovení, dosud obsažená ve stávajícím zákoně o pozemních komunikacích, by tedy po jeho zrušení nebyla vůbec upravena. Navíc návrh řeší tyto otázky především z hlediska stavebního, ochrany pozemních komunikací a vztahu mezi uživateli a těmito komunikacemi, zatímco budoucí zákon o provozu má být zaměřen na pravidla a organizaci silničního provozu. Kromě toho odpovídá navrhované řešení naší zavedené a všeobecně přijímané tradici.
Návrh je v souladu s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod. Návrh se dotýká řady platných zákonů (jak je uvedeno v poznámkách pod čarou u jednotlivých navrhovaných ustanovení).
Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Návrh se nedotýká ani směrnic a doporučení EU s tou odchylkou, že poplatky za užití dálnic a rychlostních silnic bude nutno v době vstupu ČR do EU harmonizovat se způsobem zpoplatnění, který bude v té době uplatňován v EU (zřejmě diferencovaně dle počtu ujetých km nebo dle délky pobytu vozidla na území ČR).
Obdobné zákony jednotlivých států EU nejsou sice unifikovány, ale v hlavních zásadách jsou navzájem kompatibilní; předkládaný návrh se v tomto rámci s nimi shoduje a je i ve všech ostatních ustanoveních slučitelný s celým relevantním rozsahem legislativy EU. Návrh se věcně nejvíce blíží legislativní úpravě v SRN a v Rakousku.
Návrh zákona nemá žádný
dopad na státní rozpočet; neřeší
ovšem zvýšení objemu prostředků
pro opravy a údržbu silnic a místních
komunikací, jejichž výše - vzhledem k
možnostem státního rozpočtu - neodpovídá
ani potřebám udržení současného
stavu.
B.
Zvláštní část
K § 1
I když výkon státní správy v
sobě zahrnuje i výkon státního dozoru,
navrhuje se výslovné uvedení státního
dozoru, jak je obvyklé z hlediska tradice v odvětví
dopravy, i z hlediska nových zákonů, platných
v tomto odvětví (zákon č. 111/1994
Sb., o silniční dopravě a zákon č.
266/1994 Sb., o dráhách).
K § 2
Pozemní komunikace tvoří nejrozsáhlejší
a jednu z nejdůležitějších součástí
infrastruktury České republiky. Ve vlastnictví
státu je cca 400 km dálnic, 400 km rychlostních
silnic a 55 000 km ostatních silnic (z toho je cca 8 000
km celostátního významu). Ve vlastnictví
obcí je odhadem 65 000 km místních komunikací.
K § 3
Návrh vychází ze současného
faktického stavu, avšak zvýrazňuje nutnost
smluvního řešení vlastnických
vztahů, takže změnu vlastnictví pozemní
komunikace nelze vynutit. Přitom mezi změnou kategorie
správním rozhodnutím a změnou vlastnických
poměrů by neměla vznikat časová
prodleva; pokud by vznikla, pak dosavadní vlastník
musí i nadále plnit svoje povinnosti pod sankcí
podle § 42 odst. 2 písm. a). Převody vlastnictví
ze státu na obce budou bezúplatné. Pokud
tedy nebude zájem o převzetí vyřazované
komunikace, bude nutno tuto komunikaci buď odstranit jako
stavbu (a pozemek rekultivovat), nebo ji dosavadní vlastník
využije ke svým potřebám jako silniční
pomocný pozemek (§ 11 odst. 5). Ke změně
dopravních poměrů dochází nejčastěji
v důsledku výstavby nových dálnic
nebo rychlostních silnic ve směrech již nevyhovujících
starých silnic, při výstavbě silničních
obchvatů měst apod. V takových případech
by shora uvedený písemný závazek o
převodu vlastnictví ze státu na obec měl
být uzavřen před vydáním stavebního
povolení.
K § 4 až 6
Návrh právně zakotvuje skutečný stav, který se podstatně liší od dosud platné právní úpravy.
V souladu s předpisy ČSN o názvosloví i s terminologií používanou ve státech EU návrh zavádí pojem "rychlostní silnice (místní komunikace)". Tím se odstraňuje dosavadní terminologická nejednotnost označením srozumitelným, jednoduchým a odpovídajícím duchu českého jazyka. Dosavadní označení používané předpisy o provozu na pozemních komunikacích (silnice pro motorová vozidla) je jednak slovně delší a jednak nepřesné, protože tyto silnice jsou přístupné pouze předem určeným motorovým vozidlům. Nepříliš šťastné označení "silnice dálničního typu", které zavedl zákon č. 134/1994 Sb., je navíc ve spojení "místní komunikace dálničního typu" přímo kontradikcí. Pojmy "sběrná" a "obslužná" místní komunikace jsou převzaty z ČSN 73 6110 a budou rozvedeny v prováděcí vyhlášce. Do IV. kategorie místních komunikací patří především chodníky, pěšiny a cyklistické stezky.
O zařazení pozemních komunikací do
jednotlivých kategorií a o změnách
v tomto zařazení rozhodují silniční
správní úřady příslušné
podle § 40.
K § 7
Umožnění přístupu veřejnosti
na účelové komunikace mimo uzavřené
prostory a objekty je nutné zejména na venkově
(polní a lesní cesty), a proto není možné
tuto oblast ponechat zcela na řešení v rámci
občansko právních vztahů. Účelovými
komunikacemi v uzavřených prostorech a objektech
jsou např. domovní nebo tovární dvory,
komunikace v lomech, povrchových dolech, vojenských
újezdech, ale též např. autobusová
nádraží a komunikace v prostorách nádraží
ČD, civilních letišť, ve velkokapacitních
garážích a pod.
K § 8
Průjezdní úseky silnic městy i obcemi
jsou postupně nahrazovány obchvaty těchto
sídel. Zcela výjimečně nově
budované průjezdní úseky dálnic
a silnic ani rychlostní místní komunikace
nebudou procházet obytnými částmi
obytných zón ani jiným územím
citlivým na ohrožení životního
prostředí.
K § 9
Návrh vychází ze současného faktického stavu. Zatímco u dálnic, rychlostních silnic a ostatních silnic I.třídy (tzv. republiková síť) se předpokládá, že vlastnická práva státu bude trvale vykonávat Ministerstvo dopravy, u silnic II. a III. třídy lze po případném ustavení vyšších územních samosprávných celků převést na ně výkon vlastnických práv k těmto silnicím.
Případy, kdy vlastnictví k průjezdním úsekům silnic statutárními městy přešlo na tato města v důsledku zákona č. 172/1991 Sb., byly vyřešeny k 1. 1. 1996 individuálními zpětnými převody na stát. Není proto třeba řešit tuto situaci samostatným ustanovením v normativním textu zákona (přechodová ustanovení).
Pokud jde o účelové komunikace, návrh
vychází z jejich soukromoprávní povahy,
a proto tuto oblast dále upravuje pouze ve vztahu k ostatním
pozemním komunikacím (např. povinnost vlastníka
veřejně přístupné účelové
komunikace strpět za úhradu případných
škod převedení provozu na tuto komunikaci z
uzavřené dálnice, silnice nebo místní
komunikace). Vlastníkem účelové komunikace
může být kterákoliv právnická
nebo fyzická osoba.
K § 10
Návrh převádí povolování sjezdů a nájezdů na dálnice, silnice a místní komunikace z oblasti výkonu státní správy do oblasti výkonu vlastnických práv, čímž omezuje rozsah státní správy. Proti případné šikaně vlastníka pozemní komunikace je vlastník sousední nemovitosti chráněn
a) u nových staveb v rámci správního řízení o umístění stavby (§ 8 odst. 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v rámci řízení o vydání stavebního povolení (26 odst. 2 písm. d) cit. vyhlášky),
b) v ostatních případech možností podat soudu návrh na ochranu svých oprávněných zájmů podle § 3 odst. 1 obč. zák. (popř. podle § 5 v případě rušení stávajícího připojení).
Dále návrh zpřesňuje současnou
právní úpravu a v odstavci 2 řeší
sporná místa připojení. V odstavci
3 posiluje plynulost a bezpečnost provozu na dálnicích
a rychlostních silnicích tím, že po
dostatečném zahuštění sítě
obslužných zařízení neumožňuje
další napojování těchto zařízení
přímo na dálnice a rychlostní silnice,
ale pouze k jejich odpočívkám; tím
se zabrání vzniku dalších nebezpečných
kolizních míst.
K § 11
Návrh přejímá a upřesňuje současnou právní úpravu. Silniční pomocné pozemky slouží zejména k
- zajištění přístupu ke svahům silničních násypů a zářezů z vnější strany a k jejich ochraně před poškozováním při obhospodařování sousedních pozemků,
- zajištění místa k ukládání údržbových hmot, materiálů získaných při čištění vozovky a pro skládku zásněžek,
- k výsadbě trvalých zásněžek
v podobě živých plotů a k pěstování
ostatní silniční vegetace.
K § 12 až 14
Návrh modernizuje současnou právní úpravu podle technického vývoje posledních let, převádí ji z prováděcí vyhlášky do zákona a v souladu s příslušnou novelou občanského zákoníku i právem států EU obnovuje v roce 1950 zrušenou kategorii "příslušenství".
Součástmi dálnic, silnic a místních komunikací jsou všechna pevná zařízení, stavby, objekty a jiná díla, která jsou stavebně trvale spojena se silničním pozemkem, jichž je třeba k funkčnosti a úplnosti těchto pozemních komunikací a k zajištění bezpečného, rychlého, plynulého a hospodárného provozu na nich.
Příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací jsou věci, které náležejí vlastníkovi těchto komunikací, nejsou s těmito komunikacemi pevně stavebně spojeny, ale jsou vlastníkem určeny k tomu, aby byly s dálnicí, silnicí nebo s místní komunikací trvale užívány.
V § 12 odst. 5 a 6 se definují pojmy "odpočívka" a "veřejné parkoviště"; na rozdíl od odpočívky může být veřejné parkoviště zřízeno obcí při místní komunikaci nebo jako samostatná místní komunikace a jeho užití může být zpoplatněno ve smyslu § 23. Veřejné parkoviště může na veřejné účelové komunikaci zřídit i její vlastník (u sportovního, obchodního nebo rekreačního areálu a pod.); v těchto případech by se cena řešila podle obecných předpisů.
Věci uvedené v § 14 odst. 1 písm. b)
většinou jsou a nadále i budou i na průjezdních
úsecích silnic ve vlastnictví obcí.
Tyto věci však mohou být i v soukromém
vlastnictví vlastníků sousedních nemovitostí;
k jejich zřízení ovšem musí dát
obec povolení ve smyslu ustanovení § 25 odst.
3.
K § 15
Druh silniční zeleně se určuje nejen s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale i s ohledem na předpisy o ochraně přírody a životního prostředí a ráz krajiny. U nově budovaných dálnic, silnic a místních komunikací musí být výsadba zeleně vždy součástí stavby. Jinými vhodnými pozemky jsou např. svahy náspů a zářezů, odpočívky a pod.
Pokud jde o kácení stromů na silničních
pozemcích, respektuje návrh jejich současnou
ochranu podle obecné právní úpravy
s tím, že u stromů, které jsou dosud
na krajnicích, tj. na pruhu bezprostředně
sousedícím s vozovkou, tedy "před příkopem",
musí být dána přednost bezpečnosti
silničního provozu před ohledem na tento
druh vegetace. Naopak u silniční vegetace "za
příkopem" a u památných stromů
se jednoznačně dává přednost
ekologickým a krajinotvorným hlediskům.
K § 16
Návrh sice nevyjímá stavby dálnic, silnic a místních komunikací z obecného režimu územního plánování a stavebního řádu, ale přechodným ustanovením § 45 odst. 2 řeší případy dálnic a silnic, které byly zakotveny v územních plánech velkých územních celků schválených před účinností novely zákona o územním plánování a stavebním řádu č. 262/1992 Sb. Před účinností této novely (1. 7. 1992) nebylo totiž podmínkou umožňující vyvlastnění nemovitostí pro účely těchto staveb výslovné uvedení jejich "veřejné prospěšnosti" ve schválené územně plánovací dokumentaci.
Návrh tedy řeší případy územních plánů schválených za platnosti předchozích předpisů o územním plánování, neřeší ovšem možnost vyvlastnění pro území, kde dosud nebyla schválena žádná územně plánovací dokumentace. Tyto situace bude prozatím nutno řešit individuálně, popř. s pomocí ustanovení § 17 odst. 1 tam, kde budou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení.
Systémové řešení přinese až další připravovaná novelizace zákona o územním plánování a stavebním řádu zavedením nového typu územně plánovací dokumentace, a to "plánů územních vazeb", které by pro ucelené tahy dálnic a silnic (ale též např. železničních tratí) řešily vlivy těchto staveb na okolí a jejich vazby s okolím; po schválení těchto plánů vládou by pak bylo umožněno vyvlastnění nemovitostí pro stavby v trasách těchto důležitých tahů.
Protože "příslušenství" je podle obč. zák. samostatnou věcí, povede stavební řízení např. o stavbě cestmistrovství obecný a nikoliv speciální stavební úřad.
V odst. 3 návrh vyplňuje mezeru současné
právní úpravy, protože řešení
těchto otázek v obecných stavebních
předpisech je zaměřeno na občanské
a průmyslové stavby, nelze je vztáhnout pro
stavební práce na dálnicích, silnicích
a místních komunikacích, kde úprava
těchto otázek je obsažena pouze v interní
směrnici Ministerstva dopravy.
K § 17
V odst. 1 a 2 se navrhuje s využitím § 151n a násl. občanského zákoníku řešit případy, kdy výstavba dálnice, silnice nebo místní komunikace je blokována proto, že vlastník touto výstavbou dotčeného nezastavěného pozemku nemůže být dosažen k jednání o převodu vlastnictví, ať již smlouvou nebo rozhodnutím o vyvlastnění. V praxi jde nejčastěji o dlouhodobě neuzavřená projednávání dědických nebo restitučních nároků, o případy vlastníků žijících ve vzdálených teritoriích a nemajících zájem jednat o zanedbatelné výměry nevýnosného pozemku nebo naopak o vlastníky záměrně mařící jednání tím, že nereagují na žádné podněty. S ohledem na minulý vývoj vlastnických vztahů i na současný stav transformace společnosti jde o velmi praktické situace, které se např. v SRN ve vztahu k území bývalé NDR řeší u nás dosud nezavedeným právním institutem "předčasného přikázání držby". Navrhovaným řešením by se v duchu našich právních tradic odstranila jedna z překážek urychlené modernizace důležité součásti infrastruktury České republiky.
V odstavci 3 návrh řeší s využitím ustanovení § 135c odst. 3 občanského zákoníku případy, kdy nebylo provedeno majetkové vypořádání při stavbě dálnice, silnice nebo místní komunikace a vlastník zastavěného pozemku odmítá přistoupit na dodatečné vypořádání, protože nesouhlasí s cenou, kterou mu stát popř.
obec může dle platných předpisů
nabídnout; požaduje cenu tržní nebo uzavření
nájemní smlouvy s vysokým nájemným
nebo hrozí uzavřením komunikace, která
je na jeho pozemku. Tyto případy vznikly jednak
za předchozích režimů od roku 1939 v
důsledku podcenění významu vlastnictví
a jednak v letech 1990 - 1993 u pozemků spravovaných
Pozemkovým fondem ČR, na něž byly dodatečně
uplatněny restituční nároky.
K § 18
Návrh řeší situace, kdy např.
vyřazenou silnici odmítá převzít
dotčená obec jako místní komunikaci,
a je nutno stavbu buď využít jako silniční
pomocný pozemek anebo odstranit a pozemek rekultivovat.
K § 19
V odstavci 1 návrh přejímá dosavadní
úpravu, v odstavci 2 tuto úpravu upřesňuje,
převádí z prováděcí
vyhlášky do zákona a rozšiřuje
o písmeno f) a o odstavce 4 a 5, řešící
výrazně narůstající problematiku
vraků, jejichž odstraňování (zejména
z místních komunikací) je zatím problematické
a možné pouze, pokud tvoří překážku
silničního provozu.
K § 20 až 22
Návrh nahrazuje dílčí novelu silničního zákona podle zákona č. 134/1994 Sb., článek I (body 1 až 3); současně odstraňuje ty jejich nedostatky, které se projevily v prvním roku praktické aplikace (např. vyjímá z poplatkové povinnosti jednostopá vozidla, podmiňuje osvobození od placení poplatku viditelným označením vozidel, zpřesňuje okruh osvobozených subjektů apod.).
Návrh nepřejímá možnost dalšího
zpoplatnění vybraných tunelů a mostů
formou mýta, kterou teoreticky umožňovala rušená
novela silničního zákona č. 213/1993
Sb.
K § 23
Pod písmenem a) se navrhuje uzákonit praxi, která je běžná ve velkých městech západoevropských zemí, kdy je krátkodobé parkování zpoplatněno formou tzv. "parkovacích hodin". Pod písmenem b) se přejímá dosavadní úprava z článku I bod 4 zák. č. 134/1994 Sb.
Návrh se nedotýká již uzákoněných
zpoplatnění podle zákona ČNR č.
565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (vyhrazení
trvalého parkovacího místa podle § 4
odst. 1 a povolení k vjezdu a stání do vybraných
míst a částí měst podle §
10).
K § 24
Návrh aktualizuje současnou právní
úpravu a z prováděcí vyhlášky
převádí do zákona ta ustanovení,
která upravují práva a povinnosti právnických
a fyzických osob; vzhledem k nové úpravě
vlastnických vztahů upravuje nově práva
a povinnosti vlastníka komunikace, po níž je
vedena objížďka.
K § 25
Návrh aktualizuje současnou právní
úpravu zejména s ohledem na současný
rozvoj podnikání podél pozemních komunikací.
Prováděcí předpis též
umožní vydávat na určitá časová
období povolení podle odstavce 4 písm. b)
pro vozidla Armády ČR v blíže určených
místech (kde kasárna jsou v blízkosti rychlostních
pozemních komunikací).
K § 26 až 28
Návrh převádí definice pojmů "stavební stav, dopravně technický stav, závady ve sjízdnosti a povětrnostní vlivy" z prováděcí vyhlášky do zákona a jejich význam přizpůsobuje platným předpisům o provozu na pozemních komunikacích. Dále rozšiřuje tento soubor definic o pojmy "sjízdnost, schůdnost a závady ve schůdnosti".
Způsob řešení odpovědnosti za škody vzniklé uživatelům dálnic, silnic a místních komunikací v podstatě návrh přejímá z dosud platné úpravy, kterou přizpůsobuje právní úpravě obvyklé ve státech EU, pokud jde o rozsah odpovědnosti za závady ve sjízdnosti způsobené povětrnostními vlivy.
V § 27 odst. 4 návrh přejímá právní úpravu odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících nejen z dosud platné úpravy, ale i z úprav předchozích (např. v Praze nejméně od roku 1838) a je běžné ve státech EU. Toto ustanovení není v rozporu s Listinou základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 a čl. 9), neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv druhých osob (t.j. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků). Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994 Sb. neshledal tuto povinnost vlastníků sousedních nemovitostí jako protiústavní.
V § 27 odst. 5 návrh vyplňuje dosavadní mezeru právní úpravy, která vyvolává spory a nejasnosti. Jasně rozlišuje, zda sousedům vznikla škoda jednáním vlastníka nebo uživatele komunikace, t.j. účastníka silničního provozu. V prvním případě může jít o změnu odtokových poměrů, podmáčení sousední nemovitosti, ztrátu vody ve studni, popraskání zdiva v důsledku zhoršení stability stavby a pod.; ve druhém případě jde o poškození sousedních nemovitostí při dopravních nehodách, jejich znečištění rozstřikováním kaluží, intenzitou provozu nebo zatížením pozemní komunikace.
V § 28 odst. 1 až 3 návrh upravuje povinnosti
uživatelů dálnic, silnic a místních
komunikací, popř. třetích osob, pokud
závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti způsobí
sami.
K § 29
Pevnými překážkami vážně ohrožujícími životy a zdraví uživatelů pozemních komunikací i při drobných dopravních nehodách jsou např. kamenné nebo betonové sloupky, sloupy nadzemních vedení, stromoví, poutače všeho druhu a další předměty a zařízení pevně spojené se zemí.
Navrhuje se odchylná (mírnější)
úprava vzhledem k veřejnému zájmu
pro postupné odstraňování sloupů
nadzemních telekomunikačních nebo energetických
vedení a s ohledem na ochranu krajiny a životního
prostředí pro silniční stromy. Vedení,
která nejsou umístěna na sloupech, se tato
úprava nedotýká.
K § 30 až 34
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu, z prováděcí vyhlášky převádí do zákona ta ustanovení, která upravují práva a povinnosti právnických a fyzických osob a řeší dosud nejasné situace kolizí více ochranných pásem.
V souvislosti s technickým vývojem a podle vzoru právní úpravy v SRN navrhuje se rozšířit silniční ochranné pásmo i na vzdušný prostor do výše 50 m (jde zejména o umístění nadzemních vedení všeho druhu a popř. i poutačů umístěných na rameni vysunutém z místa mimo silniční ochranné pásmo). Hranice souvisle zastavěného území se určují stejně jako u průjezdních úseků silnic obcemi (§ 5 odst. 2).
Nově se navrhuje zákaz umísťování
reklamních a propagačních zařízení
v silničních ochranných pásmech dálnic,
silnic I. třídy a rychlostních místních
komunikací (bližší zdůvodnění
k 19).
K § 35
Návrh aktualizuje současnou právní úpravu a zobecňuje ji. Ohrožení vzniká nejčastěji při sesuvu skal a půdy, pádu kamení a stromů, těžbě kamene, štěrku, písku, dřeva, hlíny a pod., provozu pil a skládek dřeva, stavební a zemědělské činnosti všeho druhu a při úpravách odtokových poměrů a vodních toků, při jejich údržbě, popř. při jejím zanedbání.
V odst. 2 řeší situace, kdy zejména
ve starých částech měst a obcí
nelze umístit dopravní značky, dopravní
zařízení, označení ulic nebo
veřejné osvětlení jinak než na
domech sousedících s průjezdním úsekem
silnice nebo s místní komunikací.
K § 36
Dosavadní právní úprava poskytuje příliš široký prostor pro umísťování nadzemních a podzemních vedení v tělese dálnic, silnic a místních komunikací, přičemž hledisko ochrany těchto komunikací je zanedbáno. Návrh proto posiluje ochranu dálnic, silnic a místních komunikací jako veřejných statků při vzniku kolizních situací s tím, že ingerence silničních správních úřadů je dostatečně zajištěna vydáváním rozhodnutí o zvláštním užívání podle § 25, protože každá manipulace s jakýmkoliv vedením v tělese dotčené komunikace je vždy jejím zvláštním užíváním.
Navrhované znění (stejně jako navrhované
ustanovení § 25 odst. 4 písm. d) a § 29
odst. 4) je nutno chápat jako "lex specialis"
vzhledem k ustanovením § 12 a 17 zákona č.
111/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění
pozdějších předpisů. Ve vztahu
k pozemním komunikacím byla cit. ustanovení
zákona o telekomunikacích vlastně již
změněna ustanoveními § 8 a 18 zákona
č. 27/1984 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích.
Návrh přejímá tento stav rušící
privilegium "organizace spojů" umísťovat
vedení na silničních pozemcích bez
povolení, což je nutno považovat za naprostý
anachronismus vzhledem k ochraně vlastnických práv
a k privatizaci "organizace spojů".
K § 37
Návrh přejímá současnou právní
úpravu, pouze ji terminologicky aktualizuje.
K § 38
Návrh aktualizuje a zpřísňuje současnou
právní úpravu pro případy,
kdy rozsáhlou stavební dopravu nelze zajistit jiným
vhodným způsobem; nově se zavádí
povinnost získat povolení k provozu staveništní
dopravy. Posouzení toho, která stavba je "velká",
resp. které těžební práce nebo
terénní úpravy jsou "rozsáhlé"
náleží silničnímu správnímu
úřadu, který přitom vychází
z konkrétních místních podmínek.
K § 39
Obdobně jako v dosud platné právní
úpravě pamatuje návrh i na situace, kdy k
mimořádnému zatížení dosud
vyhovujících silnic a místních komunikací
dochází nejen v důsledku stavební
činnosti, ale i rozsáhlého zvýšení
činností těžebních nebo výrobních.
Ochranu dotčených podnikatelů zabezpečuje
rozhodnutí nezávislého soudu v případě,
že mezi nimi a vlastníkem dotčené pozemní
komunikace nedojde k dohodě o rozsahu a úhradě
nutného zesílení nevyhovujících
komunikací.
K § 40
Řada prvoinstančních správních rozhodnutí zůstává na ústředním orgánu státní správy na rozdíl např. od telekomunikací, železniční dopravy, letecké dopravy a vnitrozemské plavby. Protože dálnice a rychlostní silnice mají stejný provozní režim, stejné zpoplatnění, velmi podobné stavebně technické vybavení i dopravní význam a představují základní republikovou kostru sítě pozemních komunikací, navrhuje se omezit prvoinstanční rozhodování Ministerstva dopravy na tyto komunikace.
Vzhledem k územnímu dopadu povolování
tzv. nadměrných přeprav musí však
i tato agenda zůstat na Ministerstvu dopravy. Nová
situace vyvolala i nutnost omezení působnosti státní
správy ve prospěch výkonu vlastnických
práv, což je promítnuto v § 10 (připojování)
a § 15 (silniční vegetace).
K § 41
Dosud platná úprava se přizpůsobuje
modernímu pojetí, které bylo uplatněno
v zákonech o dráhách a o silniční
dopravě.
K § 42 a 43
Návrh řeší pouze pokuty pouze právnickým
osobám. Postihy vůči fyzickým osobám
řeší zákon o přestupcích.
Oproti současné právní úpravě
se na základě praktických zkušeností
navrhuje výrazně rozšířit okruh
skutkových podstat a v návaznosti na změnu
reálné hodnoty měny se navrhuje zvýšení
maximální hranice pokut. Pokuty za porušení
ustanovení uvedených v části III.
tohoto zákona se řídí stavebním
zákonem. Příslušnost ke správě
pokut je dána územním finančním
orgánům (zák. č. 531/1990 Sb.).
K § 44
Návrh vymezuje v odstavci 1 působnost správního řádu.
V odstavci 2 se navrhuje řešit případy,
kdy zcela zřejmě nemůže jít o
machinace se státním majetkem - převod vyřazené
silnice mezi místní komunikace podle § 3 odst.
3 nebo převod silnice zrušené např.
v důsledku důlní činnosti podle §
38 odst. 1 za podmínky, že nově vybudovaná
náhradní silnice byla již odevzdána
bezúplatně do majetku státu.
K § 45
Odůvodnění odstavce 2 je uvedeno v odůvodnění
k § 16. Ustanovení odstavců 1 a 3 jsou nezbytná
pro zachování právní jistoty s ohledem
na nově zaváděný právní
režim.
K § 46
Oproti současné právní úpravě
se navrhuje rozsah zmocnění na jedné straně
výrazně zúžit v důsledku převodu
všech ustanovení upravujících práva
a povinnosti subjektů práva z prováděcí
vyhlášky do zákona, na druhé straně
se rozšiřuje z důvodů uvedených
v odůvodněních k příslušným
zásadám.
K § 47
Ustanovení zák. č. 213/1993 Sb. a čl.
I zák. č. 134/1994 Sb. se navrhuje převést
do tohoto zákona. Článek II zák. č.
134/1994 Sb., jímž se doplňuje § 23 zákona
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, se navrhuje
ponechat v platnosti.
K § 48
Navrhovaná účinnost od 1.ledna 1997 vychází
z odhadu reálných možností dalšího
legislativního projednávání.
V Praze dne 23. července 1996