(1) Celníkem může být občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, který o přijetí do pracovního služebního poměru písemně požádá a
a) je bezúhonný,
b) splnil podmínky přijímacího řízení,
c) je fyzicky a duševně způsobilý pro výkon celní služby,
d) dosáhl vzdělání stanovené pro funkci, do které má být ustanoven,
e) vykonal základní (náhradní) vojenskou službu, pokud podléhá branné povinnosti,
f) má trvalé bydliště na území České republiky.
(2) Občan, který požádal o přijetí do pracovního služebního poměru celníka, musí být o výsledku přijímacího řízení písemně vyrozuměn.
(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou pravidla přijímacího řízení.
(4) Ministerstvo po dohodě s ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou zdravotní předpoklady celníků.
(1) Pro výkon funkcí uvedených v odstavci 2, musí celník kromě předpokladů uvedených v § 13 odst. 1 splňovat další předpoklady stanovené zvláštním předpisem [Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky].
[(2) Funkcemi podle odstavce 1 se rozumí
a) generální ředitel,
b) náměstek generálního ředitele,
c) ředitel odboru Generálního ředitelství cel,
d) náměstek ředitele odboru Generálního ředitelství cel,
e) vedoucí oddělení Generálního ředitelství cel,
f) ředitel oblastního celního úřadu,
g) zástupce ředitele oblastního celního úřadu,
h) ředitel celního úřadu,
i) zástupce ředitele celního úřadu,
j) vedoucí referátu
k) vedoucí celní stanice,
l) vedoucí směny.]
(1) Celník skládá služební přísahu, která zní
"Slavnostně prohlašuji, že budu čestným, statečným a ukázněným celníkem. Při plnění všech služebních povinností se budu řídit ústavou, zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v souladu s nimi i příkazy svých nadřízených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, svědomitě a nestranně, při výkonu svých pravomocí budu chránit zájmy společnosti a zákonná práva občanů, a to i s nasazením vlastního života.
K tomu jsem připraven vynaložit všechny své síly a schopnosti.
Tak přísahám!"
(2) Složení služební přísahy celník potvrdí svým podpisem.
(3) Odmítne-li celník složit služební přísahu, skončí jeho pracovní služební poměr dnem, kdy k odmítnutí došlo.
Stanoví se tyto hodnosti celníků
a) 1. skupina hodností:
celní čekatel, celní strážmistr, celní nadstrážmistr, vrchní celní nadstrážmistr,
b) 2. skupina hodností:
celní asistent, celní kontrolor, vrchní celní kontrolor, celní inspektor,
c) 3. skupina hodností:
vrchní celní inspektor, celní rada, vrchní celní rada, ministerský celní rada, celní prezident.
Celník je při přijetí do pracovního poměru jmenován do hodnosti celního čekatele, není-li stanoveno dále jinak.
(1) Celník má nárok na povýšení do nejblíže vyšší hodnosti, splňuje-li tyto podmínky
a) dosahuje dobrých výsledků ve výkonu služby,
b) od jeho posledního povýšení uplynula stanovená doba výsluhy let v hodnosti,
c) splňuje kvalifikační předpoklad vzdělání (odborné i všeobecné) stanovený pro vyšší hodnost.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) kvalifikační předpoklady pro hodnost a dobu výsluhy let v hodnosti,
b) podmínky, za nichž celník, který dosáhl vysokoškolského vzdělání nebo alespoň jeho ucelené části [§ 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách], je jmenován při přijetí do pracovního poměru do hodnosti vyšší než uvedené v § 17,
c) podmínky pro jmenování do hodnosti při přijetí občana do pracovního poměru, který již byl celníkem.
Celníkovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, pokud to vyžaduje výkon funkce, do které byl jmenován, nebo jejímž výkonem byl pověřen. Vyšší hodnost lze celníkovi propůjčit pouze na dobu, po kterou to vyžaduje výkon funkce, do které byl celník jmenován nebo jejímž výkonem byl pověřen; propůjčení hodnosti nezakládá nárok na úpravu tarifního platu.
(1) Při přijetí do služebního poměru je celník jmenován do hodnosti
a) celního čekatele,
b) celního strážmistra, má-li úplné střední nebo úplné střední odborné nebo vyšší odborné vzdělání (dále jen " úplné střední vzdělání"), nebo
c) celního asistenta, má-li vysokoškolské vzdělání nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského vzdělání [§ 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách] (dále jen "vysokoškolské vzdělání").
(2) Po uplynutí zkušební doby je celník povýšen do hodnosti
a) celního strážmistra,
b) celního nadstrážmistra, má-li úplné střední vzdělání, nebo
c) celního kontrolora, má-li vysokoškolské vzdělání.
(1) Celník má nárok na povýšení do vyšší hodnosti, splňuje-li tyto podmínky
a) je ustanoven ve funkci, pro kterou je stanovena vyšší hodnost, než kterou skutečně má, a dosahuje dobrých výsledků ve výkonu služby,
b) od jeho posledního povýšení uplynula stanovená doba výsluhy let v hodnosti,
c) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro vykonávanou funkci.
(2) Celník v 1.skupině hodností má nárok na povýšení do
a) vyšší hodnosti 1.skupiny hodností, dosáhl-li po přijetí do služebního poměru úplného středního vzdělání,
b) hodnosti celního asistenta, jestliže má úplné střední vzdělání a po stanovenou dobu úspěšně vykonával funkci, pro kterou je stanovena hodnost 2. skupiny hodností,
c) hodnosti celního kontrolora, dosáhl-li po skončení zkušební doby vysokoškolského vzdělání.
Ministr může povýšit in memoriam celníka, který zahynul v souvislosti s plněním služebních povinností, do hodnosti
a) 2.hodnostní skupiny, jestliže měl hodnost 1.hodnostní skupiny, nebo
b) 3.hodnostní skupiny, jestliže měl hodnost 2.hodnostní skupiny, anebo
c) vyšší hodnosti, jestliže měl hodnost 3.hodnostní skupiny.
Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky
pro jmenování do hodnosti při přijetí
občana do služebního poměru, který
již byl celníkem a zápočet doby výsluhy
let v hodnosti.
(1) Celníkovi lze propůjčit jinou hodnost, než kterou skutečně má, na dobu, po kterou to vyžaduje funkce nebo služební úkoly, jimiž byl pověřen; propůjčení hodnosti nezakládá nárok na úpravu služebního příjmu.
(2) Hodnosti propůjčují celníkům
služební funkcionáři.
Ministerstvo po dohodě s ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou organizaci a výkon zdravotnické péče v celní správě.
(1) Celník má nárok na naturální stejnokrojové náležitosti, kterými jsou věcná plnění potřebná pro výkon pracovní činnosti.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky nároku na jednotlivé druhy naturálních stejnokrojových náležitostí, jejich výši a další podrobnosti.
(1) Celní vyšetřovatele jmenuje ministr.
(2) Do funkce celního vyšetřovatele může být jmenován jen celník, který dosáhl věku nejméně 25 let a má vysokoškolské právnické vzdělání nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského právnického vzdělání [§ 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách].
(3) Celní vyšetřovatelé jsou ve věcech, které vyšetřují, vázáni pouze ústavou, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy. V ostatních věcech, týkajících se výkonu jejich činnosti v celních orgánech, jsou celní vyšetřovatelé podřízeni generálnímu řediteli.
(4) Celní vyšetřovatelé jsou oprávněni provádět prvotní výkony pro podezření ze spáchání trestního činu v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem a jiným nakládáním se zbožím. O zahájení předběžného trestního řízení celní vyšetřovatel neprodleně vyrozumí vyšetřovatele a po provedení prvotních úkonů mu věc nejpozději do 3 dnů od zahájení předběžného trestního řízení předá.
(5) Prvotními úkoly podle odstavce 4 se rozumí zajištění osoby, případně zboží, zadržení osoby, odnětí věci a výslech osoby podezřelé z trestního činu v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem a jiným nakládáním se zbožím.
(1) Služebním zákrokem se rozumí opatření učiněné celníkem v rámci zákonných oprávnění, způsobem uvedeným v § 34 odst.1 a § 39 a 40 směřující proti osobě nebo skupině osob, která porušuje zákony a další obecně závazné právní předpisy.
(2) Služebním úkonem se rozumí úkon
prováděný celníkem při provádění
celního dohledu.
(1) Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je celník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo jiným služebním úkonem.
(2) Celník je povinen při služebním zákroku nebo služebním úkonu, prováděným při výkonu svých oprávnění podle § 30 až 37, spojeným se zásahem do práv nebo svobod osob, poučit je o jejich právech, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo služebního úkonu dovolují; v opačném případě je poučí dodatečně.
(3) Osoba, u které má být provedena osobní prohlídka, má právo, aby tuto prohlídku vykonal celník stejného pohlaví, pokud nejde o nutný okamžitý zákrok při hledání zbraně.
Celník ve službě je povinen v mezích tohoto zákona provést služební zákrok nebo služební úkon, popřípadě učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního zákroku nebo služebního úkonu, zejména vyrozumět nejbližší celní úřad nebo policejní útvar, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.
Celník neprovede služební zákrok, jestliže
a) k jeho provedení nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen a jestliže povaha služebního zákroku takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,
b) tomu brání povinnost splnit jiný úkol, jehož nesplnění by způsobilo zřejmě závažnější následky, než neprovedení služebního zákroku, nebo
c) je pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání.
(1) Celník je při provádění služebního zákroku povinen, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku dovolují, použít odpovídající výzvy.
(2) Pokud to povaha služebního zákroku vyžaduje, použije celník před výzvou slov "Jménem zákona!".
(3) Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího celníka.
(1) Celník je povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k celní správě, pokud to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo jiného služebního úkonu dovolují.
(2) Příslušnost k celní správě prokazuje celník služebním stejnokrojem, který je při výkonu služby označen identifikačním číslem, služebním průkazem nebo ústním prohlášením "celní správa".
(3) Ústním prohlášením "celní správa" prokazuje celník svou příslušnost k celní správě pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti služebního zákroku neumožňují tuto příslušnost prokázat služebním stejnokrojem nebo služebním průkazem. Služebním stejnokrojem nebo služebním průkazem se celník prokáže ihned, jakmile to okolnosti služebního zákroku dovolí.
Okolností, která nedovoluje poučení
osoby o jejích právech podle § 24 odst.2, nebo
která nedovoluje použít výzvy podle
§ 27 odst.1, nebo která nedovoluje prokázání
příslušnosti k celní správě
podle § 28 odst.1, je zejména bezprostřední
napadení celníka nebo bezprostřední
ohrožení života nebo zdraví jiné
osoby.
(1) Celník je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku souvisejícího s dovozem, vývozem nebo tranzitem zboží nebo s jiným nakládáním se zbožím a jejich pachatele a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo.
(1) Celník je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu, přestupku, celního deliktu nebo jiného správního deliktu souvisejícího s porušením celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích a jejich pachatele a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo.
(2) Osoba je povinna požadavku nebo výzvě podle odstavce 1 vyhovět.
(3) Vysvětlení může odepřít pouze osoba, která by jím sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu, jakož i jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní, způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.
(4) Vysvětlení nesmí být požadováno od osoby, která by jím porušila státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti zproštěna příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má.
(5) Celník je povinen osobu předem poučit o možnosti odepřít vysvětlení podle odstavců 3 a 4.
(6) Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku (dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje Generální ředitelství cel ministerstvo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své prokázané protiprávní jednání.
(7) Nárok na náhradu podle odstavce 6 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do sedmi dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila. O tom musí být osoba poučena.
(8) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle odstavce 1, a to ani po uložení pořádkových opatření, může být předvedena celníkem na nejbližší celní úřad k sepsání protokolu o podání vysvětlení.
(9) Protokol o podání vysvětlení musí být s osobou sepsán bez zbytečného odkladu po jejím předvedení; po jeho sepsání celník osobu propustí.
(10) O předvedení sepíše celník úřední záznam.
(1) Prokázání totožnosti znamená prokázání jména a příjmení, data narození a bydliště osoby. Důvod ke zjišťování totožnosti určuje míru spolehlivosti, s níž se zjištění provádí.
(2) Celník je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu
a) přistiženou pro spáchání trestného činu nebo přestupku v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem nebo jiným nakládáním se zbožím,
a) přistiženou při páchání trestného činu nebo přestupku v souvislosti s porušením celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích,
b) od které je požadováno vysvětlení podle § 30 odst. 1,
c) zdržující se v celním pohraničním pásmu,
d) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle § 11 odst.2 písm.f),
e) která je oznamovatelem [Např. § 67 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., § 158 trestního řádu.].
Osoba je povinna výzvě vyhovět.
(3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svou totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po předchozím poskytnutí potřebné součinnosti k prokázání své totožnosti, je celník oprávněn tuto osobu předvést na celní úřad k provedení služebních úkonů za účelem zjištění její totožnosti a objasnění věci. Po zjištění totožnosti osoby celník předvedenou osobu propustí, nebrání-li tomu zákonné důvody.
(4) Celník je rovněž oprávněn předvést osobu přistiženou při spáchání trestného činu nebo přestupku v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem nebo jiným nakládáním se zbožím porušením celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích na dobu nezbytně nutnou k provedení služebních úkonů, nejdéle však na 24 hodin, je-li důvodná obava, že osoba bude v protiprávním jednání pokračovat anebo bude mařit řádné objasnění věci; při vyrozumění této skutečnosti postupuje celník obdobně podle § 32 odst. 4.
(5) Nezjistí-li celník totožnost osoby předvedené podle odstavce 3 do 6 hodin od předvedení, ani na základě sdělených údajů ani v evidencích obyvatel a je-li podezření, že předvedená osoba uvádí nepravdivé údaje ke své osobě, předá ji nejbližšímu orgánu Policie České republiky.
(6) O předvedení a provedených služebních
úkonech sepíše celník úřední
záznam.
(1) Celník je oprávněn zajistit osobu, která
a) se pokusila o útěk při předvedení podle § 30 odst. 8 a § 31 odst. 4,
b) v místnostech nebo prostorách celních orgánů slovně uráží jinou osobu nebo celníka anebo úmyslně znečišťuje či poškozuje zařízení nebo majetek celní správy.
(1) Celník je oprávněn zajistit osobu, která
a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život anebo život nebo zdraví jiných osob,
b) se pokusila o útěk při předvedení podle § 30 odst. 8 a § 31 odst. 4,
c) v místnostech nebo prostorech užívaných celními orgány nebo územními finančními orgány se chová násilně nebo slovně uráží jinou osobu nebo celníka anebo úmyslně znečišťuje či poškozuje zařízení nebo majetek celní správy nebo územních finančních orgánů,
d) byla přistižena při spáchání trestného činu nebo na základě doložených informací je podezřelá z přípravy, pokusu nebo spáchání trestného činu.
(2) Pominou-li důvody zajištění, je celník povinen osobu ihned propustit.
(3) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody.
(4) Po zajištění je celník povinen na žádost osoby zajištěné vyrozumět o této skutečnosti některou z osob uvedených v § 30 odst. 3, popřípadě jinou jí určenou osobu. Jedná-li se o osobu mladší 18 let, je celník povinen vyrozumět zákonného zástupce této osoby a příslušný orgán péče o mládež. Jde-li o vojáka, je celník povinen vyrozumět nejbližší posádkovou správu nebo vojenský útvar.
(5) O zajištění osoby sepíše celník úřední záznam.
(1) Osobě, která fyzicky napadá jinou osobu nebo celníka nebo poškozuje cizí majetek nebo se pokusí o útěk, může být omezena možnost volného pohybu připoutáním k vhodnému předmětu.
(2) Omezení volného pohybu může trvat pouze po dobu, než osoba od násilného chování upustí nebo než bude předána orgánům policie České republiky, nejdéle však dvě hodiny.
(3) O důvodech použití tohoto oprávnění sepíše celník úřední záznam.
(1) Celník je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjetí vozidla v případě, že je důvodné podezření, že se jedná o vozidlo nezákonně dovezené a osobu, která je nezákonně dovezla, se nepodařilo na místě zjistit.
(2) Technických prostředků k zabránění odjetí vozidla podle odstavce 1 lze použít, jen jsou-li zajištěny nepřetržité podmínky pro jejich bezodkladné odstranění.
(3) Technické prostředky k zabránění odjetí vozidla použité podle odstavce 1 se odstraní bez zbytečných průtahů po zjištění totožnosti řidiče nebo osoby, která vozidlo nezákonně dovezla.
(4) Technických prostředků k zabránění odjetí vozidla z důvodu uvedeného v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které tvoří překážku silničního provozu [§ 37 vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb.].
(5) Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjetí vozidla se provádí na náklady a nebezpečí osoby, která vozidlo nezákonně dovezla.
(6) Na použití technických prostředků
k zabránění odjetí vozidla podle odstavců
1 až 5 se nevztahují ustanovení dílu
čtvrtého (§ 38 až 43).
(1) Celník je oprávněn přesvědčit se, zda předváděná nebo zajištěná osoba nemá u sebe zbraň, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví své nebo jiné osoby, a odebrat ji.
(2) Zbraní podle odstavce 1 se rozumí cokoliv, čím je možno učinit útok proti tělu důraznější [§ 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách].
(3) Odebranou zbraň podle odstavce 1 je celník povinen
vrátit proti podpisu při propuštění
předvedené nebo zajištěné osoby.
To neplatí, brání-li vrácení
zbraně zákonné důvody. O odebrání
zbraně vystaví celník osobě, které
byla odebrána, potvrzení.
Jestliže to vyžaduje účinné zabezpečení provádění celního dohledu, je celník oprávněn přikázat každému, aby na nezbytně nutnou dobu nevstupoval na určená místa nebo se na nich nezdržoval.
Celník může způsobem a ve lhůtě stanovené v tomto zákoně, provádět následnou kontrolu po propuštění zboží. V této souvislosti je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení, jakož i pořizovat dokumentaci.
Pokud tento zákon, zvláštní předpis nebo mezinárodní smlouva nestanoví jinak, může celník v celním pohraničním pásmu (§ 1) zastavovat osoby a dopravní prostředky, provádět celní kontrolu zavazadel, dopravních prostředků, jejich nákladů, přepravních a průvozních listin; ustanovení § 30 až 36 tím nejsou dotčena. Zastavování osob a dopravních prostředků a kontrola zavazadel, dopravních prostředků, jejich nákladu, přepravních a průvodních listin nesmí sledovat jiný zájem než odhalení zboží, které uniklo celnímu dohledu a zjištění osoby, která zboží celnímu dohledu odňala nebo se tohoto odnětí zúčastnila.
Při odhalování trestných činů
podle § 11 odst.2 písm.f) a zjišťování
jejich pachatelů, při pátrání
po zboží uniklém celnímu dohledu a zjišťování
osoby, která zboží celnímu dohledu odňala
nebo se tohoto odnětí zúčastnila a
při zabezpečování a plnění
úkolů uvedených v § 11 odst.3 je celník
oprávněn zastavovat osoby a dopravní prostředky,
provádět celní kontrolu zavazadel, dopravních
prostředků, jejich nákladů, přepravních
a průvodních listin. Při zastavování
dopravních prostředků postupuje celník
obdobně jako příslušník Policie
České republiky [§ 53 vyhlášky
č. 99/1989 Sb.].
(1) Při odhalování úmyslných trestných činů podle § 11 odst.2 písm.e) a zjišťování jejich pachatelů a při zabezpečování a plnění úkolů uvedených v § 11 odst.3 jsou služby pátrání celních úřadů oprávněny používat operativně pátrací prostředky.
(2) Při odhalování zvlášť závažných trestných činů [§ 41 odst.2 trestního zákona] anebo jiných úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, u nichž má celní úřad postavení orgánu činného v trestním řízení, [článek 23 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetu TIR (Úmluva TIR), uzavřené v Ženevě dne 14. 11. 1975 (vyhlášena pod č. 144/1982 Sb.) je služba pátrání celního úřadu oprávněna používat operativní techniku při zabezpečování a plnění úkolů uvedených v § 11 odst.3; operativní technika může být použita pouze tehdy, jestliže čin,, který se stal v zahraničí by byl v tuzemsku zvlášť závažným trestným činem [§ 41 odst.2 trestního zákona] anebo jiným úmyslným trestným činem, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva.
(1) Operativně pátracími prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí sledování osob a věcí, využívání osob jednajících ve prospěch celních úřadů, používání krycích dokladů a používání nástrahové a zabezpečovací techniky.
(2) Krycími doklady se pro účely tohoto zákona rozumějí listiny a předměty sloužící k utajení skutečné totožnosti osoby. Krycím dokladem nesmí být průkaz prezidenta republiky, poslance nebo senátora Parlamentu, člena vlády, člena Nejvyššího kontrolního úřadu anebo guvernéra České národní banky a služební průkaz státního zástupce nebo soudce, diplomatický pas anebo doklad žijící nebo zemřelé osoby.
(3) Krycí doklad vydává Ministerstvo vnitra na základě rozhodnutí ministra.
Operativní technikou se pro účely tohoto zákona rozumí zejména elektrotechnické, radiotechnické, fototechnické, optické, mechanické a jiné technické prostředky a zařízení anebo jejich soubory používané utajovaným způsobem při
a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek a pro vádění jejich vyhodnocení za využití kriminalistických metod,
b) odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu,
c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů
v případech, že jsou užívány
způsobem, kterým je zasahováno do ústavních
práv občana.