Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Inspekce, okresní úřady a správy vykonávají kontrolu nad dodržováním tohoto zákona, ukládají opatření k zajištění povinností vyplývajících z tohoto zákona, ukládají pokuty, popřípadě odebírají exempláře podle tohoto zákona. Tím není dotčeno oprávnění celních orgánů vyplývajících z celních předpisů [Zákon ČNR č. 13/1993 Sb.], pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Orgány vykonávající kontrolu podle odstavce 1 jsou oprávněny

a) vstupovat do objektů, zařízení a provozů sloužících k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti a na pozemky kontrolovaných osob, pokud je to nutné k výkonu kontroly podle odstavce 1; nedotknutelnost obydlí je zaručena,

b) požadovat na kontrolovaných osobách, aby podaly vysvětlení, předložily příslušné doklady a doložily další potřebné údaje, popřípadě předložily exempláře ke kontrole,

c) zajišťovat v odůvodněných případech doklady, přičemž jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů.

(3) Držitel exempláře podléhajícího registraci podle § 24 je povinen též umožnit orgánu vykonávajícímu kontrolu přečtení identifikačního označení exempláře k určení totožnosti exempláře, a další úkony potřebné k určení totožnosti exempláře, včetně odběru krve exempláře a jiných vzorků nezbytných pro jeho identifikaci.

(1) Inspekce, okresní úřad nebo správa (§ 4) uloží pokutu až do výše 100 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

a) doveze nebo vyveze exemplář bez povolení požadovaného tímto zákonem, popřípadě bez dokladů požadovaných v § 15 odst. 3 nebo v § 19,

b) uvede nesprávné nebo neúplné údaje požadované k vydání povolení podle tohoto zákona nebo padělá takové povolení nebo nesprávně používá či odejme identifikační označení exempláře, s výjimkou veterinárních zákroků, nutných při ohrožení zdraví nebo života živého exempláře,

c) použije povolení na vývoz nebo dovoz jiného exempláře, než pro jaký bylo uděleno,

d) při nakládání s exemplářem druhu podle v § 2 odst. 1 písm. a) poruší § 9,

e) neplní povinnosti vyplývající z § 24 o povinné registraci.

(2) Dopustí-li se fyzická osoba přestupku podle odstavce 1 do dvou let poté, co jí byla za stejný přestupek pravomocně uložena pokuta, lze jí uložit pokutu do výše 200 000 Kč.

(3) Pokuta dle odstavců 1 a 2 je splatná do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Pokuta je příjmem Státního fondu životního prostředí [Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění zákona ČNR č. 334/1992 Sb.]. Pokutu vybírá a vymáhá orgán, který ji uložil.

(4) Pro projednávání přestupků podle tohoto zákona platí obecný předpis [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů].

(1) Inspekce, okresní úřad nebo správa uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která

a) doveze nebo vyveze exemplář bez povolení požadovaného tímto zákonem, popřípadě bez dokladů požadovaných v § 15 odst. 3 nebo v § 19,

b) uvede nesprávné nebo neúplné údaje požadované k vydání povolení podle tohoto zákona nebo padělá takové povolení nebo nesprávně používá či odejme identifikační označení exempláře s výjimkou veterinárních zákroků, nutných při ohrožení zdraví nebo života živého exempláře,

c) použije povolení na vývoz nebo dovoz jiného exempláře, než pro jaký bylo uděleno,

d) při nakládání s exemplářem druhu podle § 2 odst. 1 písm. a) poruší § 9,

e) neplní povinnosti vyplývající z § 24 o povinné registraci.

(2) Dopustí-li se osoba správního deliktu podle odstavce 1 do dvou let poté, co jí byla za stejný delikt pravomocně uložena pokuta, lze jí uložit pokutu do výše 2 000 000 Kč.

(3) Pokutu podle odstavců 1 a 2 lze uložit nejpozději do tří let ode dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo.

(4) Pokuta podle odstavců 1 a 2 je splatná do třiceti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena. Pokuta je příjmem Státního fondu životního prostředí [Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění zákona ČNR č. 334/1992 Sb.].Pokutu vybírá a vymáhá orgán, který ji uložil.

(1) Inspekce, okresní úřad nebo správa může odebrat exemplář získaný v rozporu s tímto zákonem.

(2) Písemné rozhodnutí o odebrání podle odstavce 1 vydá inspekce, okresní úřad nebo správa do patnácti dnů ode dne odebrání. Odkladný účinek odvolání je vyloučen.

(3) Za odebraný bude považován též exemplář, který byl odebrán za porušení mezinárodní úmluvy [Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 572/1992 Sb. (tzv. CITES)] v cizině a byl zaslán úřadem tohoto státu do České republiky.

(4) Náklady spojené s odebráním exempláře a následnou péčí o něj do ukončení řízení o jeho odebrání hradí na základě rozhodnutí o odebrání osoba, jíž byl exemplář odebrán. Osoba, jíž byl exemplář odebrán, uhradí případně také náklady spojené s návratem odebraného živého exempláře do vyvážejícího státu nebo do záchranného centra v cizím státě či České republice.

(5) Vlastníkem odebraného exempláře se stává stát. Orgán, který jej odebral, je o tom povinen neprodleně informovat ministerstvo. Živý exemplář musí být neprodleně umístěn v záchranném centru a dále s ním bude naloženo podle rozhodnutí ministerstva.

Přebytečný nebo neupotřebitelný exemplář může být prodán, přičemž přednostně bude nabídnut záchrannému centru. Odebraný exemplář druhu podle § 2 odst. 1 písm. a) může být použit k obchodním účelům jen v souladu s § 9.

Vlastník exempláře podléhajícího registrační povinnosti podle § 24 tohoto zákona je povinen nejpozději do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona oznámit vlastnictví tohoto exempláře okresnímu úřadu nebo správě (§ 4) příslušným podle místa trvalého pobytu (sídla) vlastníka, který mu vydá registrační list.

(1) Povolení vydané podle tohoto zákona nenahrazuje povolení, popřípadě opatření vydávaná podle jiných právních předpisů [Např. zákon ČNR č. 114/1992 Sb., zákon ČNR č. 13/1993 Sb., zákon č. 87/1987 Sb.].

(2) Povolení vydané podle tohoto zákona nenahrazuje výjimku ze zákazu chovu u zvláště chráněných druhů podle obecného právního předpisu [§ 56 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.]. Povolení udělené k dovozu exempláře podle tohoto zákona je důvodem k udělení výjimky ze zákazu, pokud se jedná současně o zvláště chráněný druh [§ 48 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.].

§ 31

Řízení vedená podle tohoto zákona se řídí obecným předpisem o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)], s výjimkou vydávání potvrzení podle § 16 odst. 3 písm. b) a podle § 22 odst. 3 a vydávání rozhodnutí podle § 28 odst. 5.

§ 32

Ministerstvo financí určí po dohodě s ministerstvem hraniční přechody, které budou výlučně sloužit dovozu a vývozu, popřípadě tranzitu exemplářů. Seznam těchto hraničních přechodů bude publikován ve Sbírce zákonů.

§ 33

Řízení zahájená a nedokončená podle dosavadního právního předpisu [Zákon ČNR č. 114/1992 Sb.] ke dni účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadního právního předpisu.

Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb. a zákona č. 289/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 5 odst. 6 se slova "Česká a Slovenská Federální republika" nahrazují slovy "Česká republika" a na konci se tečka mění v čárku a doplňují se slova, která včetně poznámky č. 4a) zní:

"s výjimkou vývozu a dovozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, který je upraven zvláštním předpisem [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.]".

2. V § 56 se doplňuje druhý odstavec, který zní:

" (2) Orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce je oprávněn stanovit povinnost označení živočicha zvláště chráněného druhu nezaměnitelnou a nesejmutelnou značkou, popřípadě uvede, že identifikační označení není třeba.".

3. V § 80 odst. 1 se na konci doplňuje věta, která zní: "Inspekce je oprávněna, stejně jako okresní úřady a správy, vyžadovat prokázání původu podle § 54 a odebírat nedovoleně držené jedince podle § 89.".

4. V § 87 odst. 1 písm. g) se na konci doplňují slova "či rostliny nebo živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv, popřípadě zvláštního právního předpisu [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.]".

5. V § 87 odst. 3 písm. i) se na konci doplňují slova: "nebo nedovoleně vyváží zvláště chráněné druhy; je-li naplněna skutková podstata přestupku podle zvláštního předpisu [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.], toto ustanovení se nepoužije".

6. V § 88 odst. 1 se za písmenem m) mění tečka v čárku a doplňuje se nové písmeno n), které zní:

"n) neprokáže předepsaným způsobem podle § 54 původ zvláště chráněné rostliny nebo živočicha, nebo rostliny a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv, popřípadě zvláštního právního předpisu [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.].".

7. V § 88 odst. 2 písm. k) se na konci doplňují slova:

"nebo nedovoleně vyváží zvláště chráněné druhy; je-li naplněna skutková podstata přestupku podle zvláštního předpisu [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.], toto ustanovení se nepoužije".

8. § 88 odst. 4 zní:

"Pokutu podle odstavců 1 a 2 lze uložit nejpozději do tří let ode dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo.".

9. V § 89 odst. 1 druhá věta zní:

"Odebrat může i jedince zvláště chráněných rostlin a živočichů nebo rostlin a živočichů chráněných podle mezinárodních úmluv, pokud držitel takového jedince neprokáže jeho původ podle § 54 odst. 1 nebo je-li obchod s nimi omezen nebo zakázán podle mezinárodních úmluv.";

a doplňuje se věta: "V případě odebrání na základě zvláštního předpisu [Zákon č. ......./1996 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.] se toto ustanovení nepoužije.".

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.

I. OBECNÁ ČÁST

1. Rozbor stávající úpravy a nově navrhovaná právní úprava

Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin - tzv. "CITES" (dále jen "Úmluva) patří mezi mezinárodní dohody v oblasti ochrany životního prostředí, jejichž dodržování je nejvíce sledováno světovou veřejností. Odchyt živočichů a sběr rostlin ve volné přírodě za účelem obchodu je druhou nejvážnější příčinou ubývání druhů na naší planetě hned za ničením přírodních stanovišť. Mezi nejohroženějšími jsou například nosorožci zabíjení pro své rohy se "zázračným" léčebným účinkem, sloni decimovaní pro cennou slonovinu, kytovci, jejichž počty kriticky poklesly s moderními velrybářskými technikami, šelmy lovené pro kožešiny a v poslední době vybíjené pro poptávku výrobců orientálních léčiv (tygří kosti, medvědí žluč), krokodýlové, z jejichž kvalitní kůže se vyrábějí boty a kabelky, mořské želvy (želví polévky) a řada dalších druhů zvířat, ptáků, plazů, kaktusů, orchidejí aj., dovážených na trhy bohatých zemí k ukrácení volného času.

Úmluva chrání asi 2500 druhů živočichů a 35000 druhů rostlin tím, že reguluje mezinárodní obchod s nimi takovým způsobem, aby bylo zajištěno jejich přežití i pro další lidské generace. S kriticky ohroženými druhy uvedenými v příloze I. k Úmluvě (t.j. podle § 2 odst. 1 písm. a) navrhovaného zákona) je v zásadě mezinárodní obchod zakázán, může být povolen jen za výjimečných okolností. S ostatními chráněnými druhy je možno obchodovat jen na základě povolení, která vydávají tzv. výkonné orgány Úmluvy v jednotlivých členských zemích, a která jsou kontrolována celními orgány. Tato povolení mohou být vydána, je-li zajištěno, že povolený obchod neohrozí přežití daného druhu v přírodě.

Obchod s druhy chráněnými Úmluvou se stává v České republice závažným etickým a mezinárodně-prestižním problémem, neboť Česká republika hraje v černém obchodě s ohroženými druhy roli tranzitní země do západní Evropy a je i vítaným trhem pro pašovaná exotická zvířata (zejména papoušci a plazi) a rostliny. V březnu 1993 byl německými celníky odhalen na česko-německé hranici kontraband velmi vzácných papoušků z Jižní Ameriky v hodnotě 2,5 miliónu Kč a v květnu téhož roku zabavili celníci v Lanžhotě zásilku dalších kriticky ohrožených papoušků ve stejné hodnotě. V květnu 1992 zadržela francouzská policie autobusový zájezd třiceti českých turistů, kteří pašovali z Maroka více než 500 živočichů chráněných Úmluvou CITES a nabízeli je na prodej ve Francii. Na černém trhu lze u nás koupit od překupníků i ty nejohroženější druhy papoušků pocházející z volné přírody (např. ara Spixův, amazoňan ohnivý a řada dalších), opičky z Vietnamu, dravce z Ruska a ze Slovenska, želvy ze Střední Asie, kaktusy z Mexika atd. Výsledky šetření České inspekce životního prostředí a policie ukazují, že někteří čeští obchodníci se zvířaty a rostlinami se po roce 1989 rychle zapojili do činnosti mezinárodních pašeráckých mafií, což jim umožňuje mj. nedostatečnost české legislativy.

Bývalá Československá federativní republika se stala smluvní stranou Úmluvy CITES jako jedna z posledních evropských zemí 28. května 1992. Česká republika je členskou zemí Úmluvy od data svého vzniku, tj. od 1.1.1993. K 1. 5. 1995 měla Úmluva 128 smluvních stran.

V České republice je Úmluva až dosud zajišťována na základě zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který má několik ustanovení o ohrožených druzích chráněných mezinárodními úmluvami [(§ 5 odst. 6, § 74, § 79 odst. 3 písm. k), § 87 odst. 3 písm. i), § 88 odst. 2 písm. k), § 89)].

Zákon ČNR č. 114/1992 Sb. velmi podrobně řeší problematiku ochrany naší přírody, avšak ve vztahu k ochraně exotických druhů není dostačující a nezajišťuje v plné míře Úmluvu CITES na úrovni, jak je to běžné např. v zemích Evropské unie. Bylo to způsobeno hlavně tím, že zákon byl přijat ještě před tím, než se naše republika stala členskou zemí Úmluvy.

Úmluva vyžaduje od smluvních stran legislativní zajištění zejména ve třech hlavních bodech:

1. Čl. II odst. 4 Úmluvy

"Strany mohou povolit obchod ve smyslu Úmluvy CITES (t.j. vývoz, reexport, dovoz a introdukci z moře) jen tehdy, bude-li to v souladu s ustanoveními Úmluvy."

Současná úprava v § 5 odst. 6 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je zcela nedostačující. Je nutno stanovit, jaké doklady musí občané předložit, jaké jsou podmínky pro udělování povolení, jaká je na tomto úseku spolupráce s celními orgány, což dosud není řešeno. Občané jsou pak v pochybnostech, co všechno po nich Ministerstvo životního prostředí může vyžadovat. Navíc proti rozhodnutí nemají podle dosavadní právní úpravy možnost opravného prostředku, což opět zvyšuje jejich nespokojenost (viz řada stížností), a což je též v rozporu s koncepcí současného právního řádu. Podle návrhu zákona rozhodování o povolení či nepovolení vývozu apod. exemplářů CITES bude probíhat formou správního řízení. Dosud také není stanoven způsob nakládání s doklady vydávanými pro vývoz nebo dovoz ohrožených druhů podle Úmluvy, které by měly být vráceny Ministerstvu životního prostředí pro statistické vykazování a kontrolu uskutečněného obchodu.

Pokud jde o spolupráci s celními orgány, tato dosud není právně upravena, což má za následek případy porušování Úmluvy. Na základě dohody s Generálním ředitelstvím cel byla tato otázka zahrnuta do předkládaného návrhu zákona.

Působnost celních orgánů, stejně tak jako nové kompetence ČIŽP, okresních úřadů a správ národních parků i správ CHKO v rámci navrhovaného zákona, může být stanovena pouze zákonem.

2. Čl. VIII. odst. 1 písm. a), b) Úmluvy

"Strany učiní přiměřená opatření k tomu, aby ustanovení této Úmluvy uvedly v život a znemožnily takové obchodování s exempláři, které by ji porušovalo.

Budou v nich obsažena opatření:

a) k pokutování obchodu s takovými exempláři nebo jejich držby, případně obojího."

Pokutování je v současné době umožněno pouze částečně, a to na základě § 87 odst. 3 písm. i) a § 88 odst. 2 písm. k) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., a to pro převážení exemplářů přes státní hranice. Pokud jde o prokázání původu CITES v tuzemsku v návaznosti na § 54 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., v § 87 a § 88 tato možnost chybí, úprava je zde pouze pro zvláště chráněné živočichy a rostliny (§ 87 odst. 1 písm. f), v § 88 toto není upraveno vůbec!), což pokrývá jen malou část exemplářů CITES. Rovněž chybí úprava pro mrtvé exempláře, jejich části a výrobky z nich.

"b) opatření k provedení konfiskace takových exemplářů nebo jejich

navrácení do státu, který je vyvezl"

Toto opatření není dosud uspokojivým způsobem zajištěno.

Návrh zákona stanoví povinnosti a zákazy, které jsou v souladu s právním trendem Evropské unie a které musí být stanoveny zákonem.

Jedná se zejména o:

- zákaz používat exempláře druhů uvedených v příloze I Úmluvy (hrozící vyhubením) pro obchodní účely s výjimkou taxativně vymezených případů (§ 9 zákona), což vyplývá z článku II. odst. 1 Úmluvy ("Obchod s exempláři těchto druhů musí být předmětem zvlášť přísných opatření ...a může být povolován jen za výjimečných okolností"), čl. III. odst. 3 písm. a) Úmluvy (...výkonný orgán dovážejícího státu je ubezpečen o tom, že exemplář nebude použit hlavně pro obchodní účely") a je kompatibilní s nařízením EHS č. 3626/82 Rady z 3.12.1982, kde v čl. 6 se pro země Evropské unie stanoví přibližně totéž;

- v některých případech zavedení povinnosti registrace u vybraných exemplářů CITES (jde o druhy nejvíce ohrožené vyhubením), což je rovněž kompatibilní s trendy v Evropské unii (např. německý zákon o ochraně přírody z roku 1987 spolu s vyhláškou z roku 1989). Důvodem této registrace je, že celníci nekontrolují všechna vozidla překračující státní hranice. Zejména to platí pro turisty, kteří však v úložných prostorech dopravních prostředků mohou pašovat značné množství exemplářů CITES. Mimoto dochází ke stále většímu "otevírání hranic" a celních kontrol bude postupně ubývat. Proto je nutno na základě Úmluvy kontrolovat legálnost nabytí exemplářů CITES ve vymezených případech i u jejich držitelů v tuzemsku. Bez tohoto opatření by cíle Úmluvy nemohly být nikdy efektivně naplněny. Z důvodu omezení zbytečné administrativy budou podle připravované vyhlášky vyňaty z povinné registrace druhy exotických živočichů v zajetí běžně chované a rostliny pěstované člověkem, kde je poptávka uspokojována odchovy nebo výpěstky. Smyslem je zpřísnit kontrolu exemplářů vzácných ohrožených druhů, které většinou pocházejí z ochytů z volné přírody a jsou do České republiky mnohdy pašovány z ciziny, a naopak neomezovat zbytečnými příkazy chov a pěstování již prakticky domestikovaných exotických druhů.

Dosud též není de iure ustanoven český výkonný a vědecký orgán v souladu s Úmluvou a není též dostatečná definice způsobu prokazování původu, což ztěžuje uplatňování zákazu držení exemplářů získaných nezákonným způsobem.

Nová právní úprava předpokládá též vydání prováděcí vyhlášky, kde budou stanoveny bližší podrobnosti a zveřejněny seznamy druhů chráněných Úmluvou, na něž se zákon bude vztahovat. Dále zde budou seznamy druhů, jichž se týká registrační povinnost, popř. které jsou z ní vyňaty. Přílohou k vyhlášce budou vzory dokladů pro vývoz a dovoz exemplářů CITES.

Vzhledem k tomu, že zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je značně komplexní a týká se především ochrany naší přírody, a vzhledem k tomu, že upravovaná problematika je natolik specifická, související i s jinými právními odvětvími (zejména celní předpisy), byla zvolena forma samostatného zákona, který bude spolu se zákonem ČNR č. 114/1992 Sb. zajišťovat Úmluvu v rozsahu odpovídajícím našim mezinárodním závazkům.

Návrh zákona byl vypracován na základě usnesení vlády ČSFR č. 31 o přístupu ČSFR k Úmluvě CITES ze dne 16. ledna 1992 a vychází z vlastního textu Úmluvy, usnesení konferencí stran Úmluvy i ze zkušeností Ministerstva životního prostředí s uplatňováním Úmluvy v České republice.

Za vzor sloužily též příslušné předpisy Komise evropských společenství (nařízení Komise ES č. 3626/82, 3418/83 a 1970/92 a návrh připravovaného nového nařízení Komise ES z roku 1993), zákony Německa, Rakouska a Velké Británie a publikace "Legislativní zabezpečení Úmluvy CITES" od C.Klemma, kterou vydaly v roce 1993 Světový svaz ochrany přírody (IUCN) a Sekretariát Úmluvy CITES sídlící v Ženevě.

2. Předpokládaný dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet

Pokud jde o činnosti Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, která bude vykonávat funkci vědeckého orgánu, stávající personální zajištění je dostačující. Agentura by měla zakoupit zařízení na čtení mikročipů pro značení chráněných živočichů - cca 50 000 Kč včetně počítačového vybavení.

U České inspekce životního prostředí by k realizaci úkolů vyplývajících ze zákona měla být oddělení ochrany přírody na oblastních inspektorátech posílena o jednoho inspektora, který by se věnoval výhradně agendě CITES a koordinaci práce s celními orgány a orgány policie. Inspekce by měla získat alespoň 2 zařízení na čtení mikročipů pro značení chráněných živočichů - cca 100 000 Kč včetně počítačového vybavení.

Pokud jde o okresní úřady a správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, povinná registrace se nebude týkat velkého počtu chovatelů. Do budoucna lze odhadnout maximálně několik stovek registrací na okresní úřad nebo správu. Nejvíce registrací lze očekávat během prvních 6 měsíců po nabytí účinnosti zákona, pak budou registrovány jen přírůstky.

Podle názoru předkladatele nepřinese agenda povinné registrace podstatný nárůst práce okresních úřadů.

Okresní úřady a správy v příhraničních oblastech a Magistrát hlavního města Prahy (letiště) ponesou největší část nákladů souvisejících se zabavováním pašovaných exemplářů.

Nárůst nákladů lze odhadnout asi na 200 000 Kč ročně. Tyto náklady mohou být částečně kompenzovány výtěžkem z prodeje zabavených exemplářů a výnosy z uložených pokut.

Další náklady vyplynou ze zajištění záchranných center pro zabavené exempláře. Bude možno využít stávající zoologické a botanické zahrady a síť vybudovaných stanic pro handicapované živočichy, případně i soukromníků nebo veřejně prospěšných organizací s dotací státu. Zde nelze náklady předem odhadnout (odhadem několik set tisíc Kč ročně); tyto mohou být částečně hrazeny dotacemi ze Státního fondu životního prostředí a z výnosů prodeje a pokut.

Určité částky bude též třeba vynaložit na školení pracovníků celních orgánů.

V návrhu zákona se stanoví, že náklady spojené s odebráním exemplářů a následnou péči o ně do ukončení řízení o odebrání hradí osoba, jíž byl exemplář odebrán. Tato osoba dále uhradí náklady spojené s dopravou exempláře zpět do vyvážejícího státu, popř. do záchranného centra. Odebrané exempláře bude též možno s výjimkou exemplářů CITES I. prodat, jak např. zoologickým zahradám, tak jiným právnickým nebo fyzickým osobám, čímž pominou náklady na další péči o ně.

Výnosy pokut vybíraných podle tohoto zákona budou příjmem Státního fondu životního prostředí.

Celkové náklady se zajištěním nového zákona se tedy pohybují v rovině několika set tisíc Kč ročně, což by měl v podstatě pokrýt stávající rozpočet zmíněných orgánů a organizací.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K § 1

Stanoví se obecně předmět úpravy zákona v souladu s Úmluvou tak, aby byly splněny mezinárodní závazky České republiky z ní vyplývající.

K § 2

Toto ustanovení obecně vymezuje okruh druhů živočichů a rostlin, na něž se zákon vztahuje. Pokud jde o konkrétní výčet, je zde odkaz na prováděcí předpis. V přílohách tohoto prováděcího předpisu (vyhlášky) bude taxativní výčet těchto druhů, vycházející z příloh k Úmluvě. Důvodem této úpravy je časté pozměňování seznamů k Úmluvě, které jsou podkladem pro publikaci seznamu ohrožených druhů v našem právním řádu.

K § 3

V tomto ustanovení jsou definovány nejdůležitější pojmy, které jsou použity v textu a vyžadují bližší výklad.

K § 4

Zde jsou zakotveny orgány, které budou vykonávat státní správu podle tohoto zákona. V prvé řadě je to Ministerstvo životního prostředí, které bude též v souladu s čl. IX. Úmluvy vykonávat funkci výkonného orgánu státu, který je stranou Úmluvy. Toto vyplývá též z usnesení federální vlády č. 31 o přístupu ČSFR k Úmluvě CITES schváleného dne 16.1.1992. Ministerstvo bude zejména vydávat povolení a potvrzení pro účely vývozu a dovozu a dále plnit funkce řídící a koordinační.

Dalšími orgány státní správy jsou Česká inspekce životního prostředí, okresní úřady včetně magistrátů velkých měst, správy národních parků a správy CHKO, které budou především vykonávat dozor nad dodržováním zákona a ukládat sankce. Ze zákona ještě vyplývají některé jejich další úkoly, např. při registraci některých druhů apod.

Vztah mezi těmito orgány v případech souběhu příslušností je řešen obdobně jako v zákoně ČNR č. 114/1992 Sb.

Pokud jde o místní příslušnost, je buď výslovně upravena v jednotlivých ustanoveních zákona, nebo se řídí podpůrně správním řádem.

K § 5

V souladu s Úmluvou je nutno určit též instituci, která bude vykonávat funkce vědeckého orgánu podle čl. IX. Úmluvy. Ministerstvo touto funkcí pověří odborně způsobilou právnickou osobu, pravděpodobně Agenturu pro ochranu přírody a krajiny České republiky.

K § 6 až 8

Jedná se o obecná ustanovení pro dovoz a vývoz exemplářů. Dovoz a vývoz lze uskutečnit na základě povolení vydaném ministerstvem se dvěma výjimkami (§ 15 odst. 2, § 19). Tyto výjimky jsou v souladu s Úmluvou a jde o zjednodušení postupu v odůvodněných případech.

V § 8 je zvláštní úprava pro exempláře, které jsou současně zvěří podle předpisů o myslivosti, kde se pro jejich vývoz a dovoz vyžaduje navíc předchozí projednání s Ministerstvem zemědělství. Toto ustanovení bylo do zákona doplněno z podnětu Ministerstva zemědělství.

K § 9

Toto ustanovení obsahuje zákaz používat nejohroženější skupinu exemplářů (druhy z přílohy I. k Úmluvě) pro obchodní účely. Důvodem je zde snaha o kompatibilitu s předpisy Evropské unie, kde je obdobná úprava v nařízení EHS č. 3626/82 Rady z 3. 12.1982, a o soulad s Úmluvou, kde se v čl. II bod 1 stanoví, že obchod s druhy obsaženými v příloze I. Úmluvy musí být předmětem zvlášť přísných opatření, aby nadále neohrožoval jejich přežití, a může být povolován jen za výjimečných okolností. Podle čl. III. bodu 3. Úmluvy povolení k dovozu může být uděleno jen tehdy, je-li výkonný orgán dovážejícího státu ubezpečen, že exempláře nebude použito přednostně pro obchodní účely.

Tomu odpovídá znění tohoto ustanovení spolu se stanovením výjimek, kdy lze s exempláři CITES I. obchodovat.

K § 10

Zde jsou zakotvena další obecná ustanovení, k nimž je nutno přihlížet při povolování vývozu a dovozu.

K § 11 až 13

Zde se upravují podmínky pro udělení povolení k vývozu. Do této skupiny je zahrnut i tzv. zpětný vývoz, tj. vývoz exempláře, který byl již před tím dovezen (podle Úmluvy "reexport"), kde je řízení zjednodušeno.

K § 14 a 15

Zde se upravují podmínky pro vydání povolení k dovozu.

K § 16 a 17

Toto ustanovení řeší otázku, jak postupovat při dovozu a vývozu exemplářů ve vztahu ke státům, které se dosud nestaly členy Úmluvy. Ve vztahu k těmto státům byla na základě rezoluce konference smluvních stran Úmluvy z roku 1992 zvolena úprava ve shodě s čl. XIV. bodem 1, písm. a).

K § 18

Aby se zabránilo zbytečné tvrdosti a komplikovanosti v některých případech hodných zřetele, umožňuje Úmluva v čl. VII. možnosti zmírnění povolovacího řízení k vývozu či k dovozu. Z toho vychází i toto ustanovení a v taxativně stanovených případech lze na jeho základě udělit povolení za podmínek zde stanovených.

K § 19

Zde je upravena otázka tranzitu exemplářů, především přímého tranzitu ve smyslu celního zákona. Pokud jde o tranzit do vnitrozemí či z vnitrozemí, vlastní celní řízení probíhá ve vnitrozemí, kdežto na hranici podléhají exempláře režimu tranzitu podle tohoto ustanovení.

K § 20

Toto ustanovení upravuje náležitosti žádosti o vydání povolení nebo potvrzení k dovozu či k vývozu exempláře.

Zavádí se zde tzv. systém evidenčních karet za účelem přesné evidence mezistátního pohybu exemplářů v souladu s požadavkem Úmluvy. Výjimka je stanovena pro zoologické a botanické zahrady, ČSAV a podobné instituce, jež předkládají místo evidenční karty seznam držených exemplářů, a to vždy za určité období.

K § 21 a 22

Povolení k dovozu či k vývozu se vydává formou správního rozhodnutí. Součástí tohoto rozhodnutí jsou tzv. doklady CITES, t.j. formuláře s vícejazyčným textem, používané po celém světě, jejichž podstatné náležitosti vyplývají z Úmluvy CITES.

Ustanovení § 22 upravuje nakládání s doklady CITES ze strany vývozců či dovozců exemplářů CITES.

K § 23

V tomto ustanovení je upravena spolupráce orgánů ochrany přírody s celními orgány. Celní orgány v rámci celního řízení budou provádět kontrolu zásilek a příslušných dokladů CITES. Dále je upraven postup v případech, kdy celní orgán zjistí nesrovnalosti, popř. porušení tohoto zákona.

K § 24

Zde se zavádí institut povinné registrace exemplářů některých druhů CITES ve stanovených případech.

Tato registrace se týká nejohroženějších druhů, a to jak živých exemplářů, tak i některých mrtvých (jedná se např. o vzácné druhy tropických motýlů a brouků, které se k nám dovážejí již preparované).

Registrace má velkou důležitost v tom, že usnadní prokazování původu exemplářů, a tak bude větší ochrana před neoprávněným pašováním a zaměňováním jednoho exempláře za druhý. Bez povinné registrace by bylo obtížné tento zákon důsledně naplňovat.

K § 25 až 27

Zde jsou obsažena ustanovení upravující kontrolu dodržování tohoto zákona a sankce v případě jeho porušení.

Dozor je vykonáván jak inspekcí, tak i okresními úřady a správami, kterým se dávají kromě běžných práv orgánů státní kontroly ještě některá specifická oprávnění sloužící k identifikaci exempláře (např. oprávnění odebrat krev exempláře atd.).

Ustanovení § 26 se týká přestupků, stanoví se zde maximální hranice sankce a jednotlivé skutkové podstaty.

Ustanovení § 27 upravuje jiné správní delikty, pokud jsou spáchány právnickými osobami či fyzickými osobami při výkonu podnikatelské činnosti.

Pokuty jsou v obou případech příjmem Státního fondu životního prostředí.

K § 28

Toto ustanovení spolu s ustanoveními o pokutách splňuje požadavky Úmluvy na národní legislativu, pokud jde o donucovací nástroje k jejímu dodržení. Orgánům ochrany přírody je zde dáno oprávnění neoprávněně držené exempláře odebrat, tyto se stávají majetkem státu. S neživými exempláři bude pak naloženo podle obecných předpisů (vyhláška FMF č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku), s živými exempláři se naloží podle pokynů ministerstva, což opět vyplývá z textu Úmluvy. Sekretariát CITES může např. dát ministerstvu i takový pokyn, aby exemplář zaslalo záchrannému centru v cizím státě. Většina živých exemplářů však bude umístěna v zoologických a botanických zahradách a bude je možno prodat, ovšem s výjimkou druhů CITES I. (viz § 9 zákona).

K § 29

Toto přechodné ustanovení řeší časový rozsah registrace exemplářů získaných před účinností tohoto zákona, na něž se vztahuje povinná registrace. Jeho realizace je potřebná k podchycení těchto exemplářů v naší republice.

K § 30 až 33

Toto ustanovení upravuje vztah zákona k předpisům celním a předpisům na úseku ochrany přírody a řeší problém výjimek ze zákazu chovu podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb.

Velmi významné je to, že do budoucna se budou řízení podle tohoto zákona řídit správním řádem (zákon č. 71/1967 Sb.), což zlepší postavení chovatelů, dovozců a vývozců exemplářů, kteří budou mít proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona možnost odvolání i dalších opravných prostředků.

Je zde zmocnění ke stanovení hraničních přechodů, které budou výlučně sloužit k odbavování exemplářů CITES.

K § 34

V tomto ustanovení je obsažena novelizace zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, potřebná k zesouladění navrhovaného zákona a zákona ČNR č. 114/1992 Sb., a pro odstranění případné duplicity. Novelizovaná úprava týkající se druhů chráněných ostatními mezinárodními úmluvami bude též znamenat zlepšení právní úpravy v této oblasti. Vztahy zajišťující Úmluvu jsou ze zákona ČNR č. 114/1992 Sb. zcela vyňaty a upravují se tímto zákonem.

K § 35

Závěrečné ustanovení stanovující den nabytí účinnosti zákona.

V Praze dne 23. července 1996