Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

1997

2. volební období

25

USNESENÍ

ústavně právního výboru

z 10. schůze dne 22. a 23. ledna 1997

k návrhu posl. P. Buzkové a dalších na vydání zákona o veřejném ochránci práv (tisk 25)

Po odůvodnění členek návrhové skupiny poslanců JUDr. Petry Buzkové a ing. Hany Orgoníkové, zpravodajských zprávách posl. Mgr. Anny Röschové a JUDr. Zuzky Rujbrové a po rozpravě

ústavně právní výbor

I. konstatuje, že hlasování o usnesení, kterým by ústavně právní výbor doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh posl. P. Buzkové a dalších na vydání zákona o veřejném ochránci práv (tisk 25) schválila, skončilo tímto výsledkem: z 12 přítomných poslanců 6 poslanců hlasovalo pro, 1 proti; usnesení tudíž nebylo přijato,

II. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala tento pozměňovací návrh k návrhu zákona:

"Zákon

ze dne .....................................

o veřejném ochránci práv

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Základní ustanovení

§ 1

Zřizuje se veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce").

Část první

Působnost ochránce

§ 2

Ochránce působí

a) při ochraně lidských práv a základních svobod zaručených ústavních pořádkem a zákony České republiky a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách závaznými pro Českou republiku,

b) při ochraně proti nesprávnému úřednímu postupu nebo nečinnosti úřadu (§ 3),

c) při zdokonalování právního řádu v oblasti lidských práv a základních svobod a při jeho účinném uplatňování v činnosti úřadů.

§ 3

(1) Působnost ochránce se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady, Policii České republiky, Armádu České republiky, Vězeňskou službu, zařízení, v nichž se vykonává ochranná a ústavní výchova a ochranné léčení, zdravotnická zařízení i další právnické osoby, a to ve věcech, ve kterých jim zákon svěřil rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy (dále jen "úřady").

(2) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky, Nejvyšší kontrolní úřad, Českou národní banku, zpravodajské služby České republiky, soudy a orgány činné v trestním řízení.

(3) Působnost ochránce se rovněž nevztahuje na skutečnosti tvořící předmět státního, hospodářského a služebního tajemství [Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.].

Část druhá

Postavení ochránce

§ 4

Volba ochránce

(1) Ochránce volí Poslanecká sněmovna z osob navržených prezidentem republiky nebo skupinou nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů.

(2) Ochráncem může být zvolen občan České republiky, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské vzdělání a nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.

(3) Funkční období ochránce začíná složením slibu a činí pět let. Týž občan může být zvolen ochráncem nejvýše dvakrát po sobě.

§ 5

Neslučitelnost funkce ochránce

(1) S funkcí ochránce jsou neslučitelné funkce prezidenta republiky, prezidenta, viceprezidenta nebo člena Nejvyššího kontrolního úřadu, poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích.

(2) Ochránce nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce ochránce.

§ 6

Slib ochránce

(1) Ochránce skládá slib v tomto znění: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbát na dodržování práv člověka a občana. Svou činnost budu vykonávat nezávisle a nestranně v souladu s ústavními a jinými zákony a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách závaznými pro Českou republiku."

(2) Ochránce se ujímá výkonu své funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Odmítne-li složit slib bez zbytečného odkladu nebo složí-li slib s výhradou, má se zato, že nebyl do funkce ochránce zvolen.

§ 7

Povinnost mlčenlivosti

Ochránce je povinen zachovávat mlčenlivost, a to i poté, kdy přestal být ochráncem, o jménech a dalších údajích osobní povahy stěžovatelů (§ 10 písm. a)) a poškozených osob, pokud jimi nebyl této povinnosti zproštěn. Stejná povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv (§ 23).

§ 8

Právo odepřít svědectví

Ochránce je oprávněn odepřít svědectví o skutečnostech, o nichž se dověděl při výkonu své funkce, a to i poté, kdy přestal být ochráncem. To platí obdobně o zaměstnancích Kanceláře veřejného ochránce práv.

§ 9

Skončení výkonu funkce ochránce

(1) Výkon funkce ochránce končí dnem

a) uplynutí funkčního období (§ 4 odst. 3),

b) následujícím po doručení písemného oznámení, že se ochránce vzdává funkce, do rukou předsedy Poslanecké sněmovny,

c) následujícím poté, kdy mu předseda Poslanecké sněmovny doručil písemné vyhotovení usnesení Poslanecké sněmovny o odvolání z funkce podle odstavce 2 nebo 3,

d) kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byl ochránce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jímž byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

e) kdy nabyl právní moci rozsudek soudu, jímž byl ochránce odsouzen pro úmyslný trestný čin,

f) kdy došlo k neslučitelnosti funkce podle § 5 odst. 1.

(2) Poslanecká sněmovna může ochránce odvolat z funkce na návrh prezidenta republiky nebo skupiny nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů

a) byl-li ochránce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,

b) nevykonává-li ochránce svou funkci po dobu šesti měsíců.

(3) Poslanecká sněmovna může odvolat ochránce z funkce, jestliže zjistila, že došlo k neslučitelnosti funkce podle § 5 odst. 2.

Část třetí

Jednání ochránce

§ 10

Ochránce jedná

a) na základě podání fyzické nebo právnické osoby (dále jen "stěžovatel"), jemu adresovaného,

b) z vlastního podnětu.

Podání a jeho vyřízení

§ 11

(1) Každý má právo obrátit se s podáním na ochránce ve věcech jeho působnosti podle tohoto zákona.

(2) Podání je možno učinit písemně nebo ústně ochránci do protokolu.

(3) Podání adresované ochránci nesmí být podrobeno kontrole a nesmí být odepřeno jeho doručení.

(4) Podání nepodléhá poplatku.

§ 12

Z podání musí být zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, a musí obsahovat

a) vylíčení skutkového stavu věci,

b) označení úřadu, kterého se věc týká, popřípadě osoby jednající jeho jménem,

c) sdělení, zda podání v téže věci bylo předloženo též jinému orgánu, popřípadě s jakým výsledkem bylo vyřízeno,

d) listinné důkazy, o které stěžovatel svá tvrzení opírá, pokud je má k dispozici,

e) jméno, příjmení a bydliště stěžovatele, a jde-li o právnickou osobu, její název, sídlo a jméno nebo jména oprávněných zástupců, podpis a datum podání.

§ 13

Proti nikomu nesmějí být činěny přímé ani nepřímé zákroky proto, že se obrátil na ochránce.

§ 14

(1) Ochránce podání odloží, jestliže

a) věc, které se týká, nespadá do jeho působnosti (§ 2 a 3),

b) od tvrzeného porušení práva nebo svobody uplynula doba delší jednoho roku,

c) věc, které se týká, je projednávána soudem nebo o ní soud pravomocně rozhodl,

d) jde o stížnost ve věci, která již byla ochráncem přešetřena, a opakované podání nepřináší nové skutečnosti,

e) podání je zjevně neopodstatněné,

f) podání nesplňuje náležitosti podle § 12 odst. 1, je nečitelné nebo jinak nesrozumitelné.

(2) O odložení a o jeho důvodech ochránce písemně vyrozumí stěžovatele bez zbytečného průtahu.

Šetření ve věci

§ 15

Jestliže ochránce neodloží podání podle § 14, zahájí šetření ve věci. Je-li šetření ve věci zahájeno na základě podání stěžovatele, vyrozumí ho o této skutečnosti.

§ 16

(1) Ochránce je oprávněn provádět v úřadech šetření, zejména nahlížet do spisů a klást otázky jednotlivým zaměstnancům úřadů, je-li zahájeno šetření podle § 15.

(2) Úřady jsou povinny na žádost ochránce a v přiměřené lhůtě

a) poskytnout informace, vysvětlení a stanoviska,

b) předložit spisy a jiné písemnosti,

pokud to není v rozporu s tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy [Např. předpisy upravující povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků aj.].

§ 17

Jestliže ochránce na základě šetření nezjistí porušení zákona nebo jiného právního předpisu ani jiná pochybení, písemně o tom vyrozumí stěžovatele a úřad.

§ 18

Zjistí-li ochránce na základě šetření porušení zákona nebo jiného právního předpisu, sdělí písemně své stanovisku úřadu a stěžovateli.

Opatření ke zjednání nápravy

§ 19

Ochránce může zejména podat podnět

a) k zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci,

b) k provedení úkonů k nápravě nečinnosti,

c) k poskytnutí náhrady škody, která byla fyzické nebo právnické osobě způsobena porušením práva nebo svobody anebo nesprávným úředním postupem,

d) k zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,

e) k zahájení trestního stíhání.

§ 20

Úřad je povinen do 30 dnů od doručení podnětu (§ 19) sdělit ochránci, jaká opatření přijal. Jestliže tak úřad neučiní nebo jsou-li přijatá opatření nedostatečná, ochránce o tom vyrozumí nadřízený úřad, popřípadě vládu.

Část čtvrtá

Společná a závěrečná ustanovení

§ 21

(1) V případě potřeby ochránce informuje o výsledcích své činnosti a přijatých opatřeních petiční výbor Poslanecké sněmovny.

(2) Ochránce je povinen se osobně zúčastnit jednání výboru Poslanecké sněmovny nebo informovat o výsledcích své činnosti a přijatých opatřeních, pokud o to výbor požádá.

(3) Zúčastní-li se ochránce jednání výboru, udělí se mu slovo, jestliže o to požádá.

§ 22

(1) Ochránce podává každoročně do 31. března Poslanecké sněmovně souhrnnou zprávu o své činnosti v uplynulém roce. Po projednání v Poslanecké sněmovně se souhrnná zpráva vhodným způsobem zveřejní.

(2) Ochránce průběžně informuje veřejnost o výsledcích své činnosti a přijatých opatřeních; jména zaměstnanců úřadu se neuvádějí.

§ 23

Kancelář veřejného ochránce práv

(1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti ochránce plní Kancelář veřejného ochránce práv (dále jen "Kancelář"). Kancelář je rozpočtovou organizací.

(2) Podrobnosti o úkolech a organizaci Kanceláře upravuje statut, který na návrh ochránce schvaluje Poslanecká sněmovna.

(3) Ochránce určí ze zaměstnanců Kanceláře po projednání s petičním výborem Poslanecké sněmovny své zástupce, kteří jej zastupují v jeho působnosti v rozsahu a v pořadí ochráncem stanoveném.

(4) Ochránce může pověřit další zaměstnance Kanceláře, aby prováděli šetření ve věci podle § 16.

(5) Zástupci ochránce podle odstavce 3 a zaměstnanci pověření k šetření podle odstavce 4 jsou povinni prokazovat se při své činnosti písemným zmocněním vydaným ochráncem.

(6) Na zástupce ochránce podle odstavce 3 a zaměstnance pověřené k šetření podle odstavce 4 se vztahuje ustanovení § 5.

§ 24

Financování činnosti ochránce

Výdaje na činnost ochránce a Kanceláře se hradí ze státního rozpočtu České republiky.

Pracovní vztahy ochránce a zaměstnanců Kanceláře

§ 25

(1) Funkce ochránce je veřejná funkce vykonávaná mimo pracovní poměr [§ 2 odst. 1 zákoníku práce.]. Na ochránce, jeho zástupce a ostatní zaměstnance Kanceláře se vztahuje zákoník práce a ostatní pracovněprávní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Na zaměstnance Kanceláře se vztahují ustanovení § 73 odst. 2 až 4 zákoníku práce o větším rozsahu základních povinností a omezení, než u jiných zaměstnanců, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 26

(1) Ochránci přísluší plat, další plat, náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné stejně jako členu Nejvyššího kontrolního úřadu podle zvláštního zákona [Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb.]. Tyto náležitosti mu poskytuje Kancelář.

(2) Zaměstnanci Kanceláře jsou odměňováni podle právních předpisů upravujících odměňování zaměstnanců Nejvyššího kontrolního úřadu [Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů. § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění nařízení vlády č. 71/1996 Sb.].

§ 27

Sídlo ochránce

Sídlem ochránce je hlavní město Praha.

§ 28

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998.",

III. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu,

IV. zmocňuje zpravodajky výboru, aby ve schůzi Poslanecké sněmovny podaly zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona ve schůzi ústavně právního výboru,

V. zmocňuje zpravodajky výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedly příslušné legislativně technické úpravy.

JUDr. Libor NOVÁK v.r.

předseda výboru