PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1996
II. volební období
23
Vládní návrh
na vydání
zákona
ze dne ................1996,
o státním podniku
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
část první
obecná ustanovení
Předmět úpravy a základní ustanovení
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje postavení a právní poměry státního podniku (dále jen "podnik") řízeného ministerstvem nebo jiným ústředním orgánem státní správy (dále jen "ministerstvo").
§ 2
Základní ustanovení
(1) Podnik je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu.
(2) K tomuto majetku má podnik právo hospodaření [§ 761 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku].
(3) Obchodní majetek podniku při jeho založení tvoří kmenové jmění podniku.
(4) Jměním podniku se pro účely tohoto zákona rozumí obchodní majetek podniku a jeho závazky.
(5) Určeným majetkem je majetek státu, který je vymezen jako určený majetek v zakládací listině. S určeným majetkem může podnik nakládat pouze se souhlasem ministerstva, které vykonává funkci zakladatele. Tento majetek se zapisuje do obchodního rejstříku. K takovému majetku nelze zřídit zástavní právo.
§ 3
Zakladatel podniku
(1) Zakladatelem podniku je stát. Jeho jménem vykonává funkci zakladatele ministerstvo, do jehož působnosti spadá předmět podnikání podniku.
(2) Podnik neručí za závazky státu a stát neručí za závazky podniku, není-li zákonem stanoveno jinak.
(3) Zakladatelem podniku založeného k zabezpečení potřeb obrany státu je Ministerstvo obrany, a to i v případě, kdy předmět podnikání spadá do působnosti jiného ministerstva.
část druhá
Založení, vznik, zrušení a zánik státního podniku
§ 4
Založení podniku
(1) Podnik se zakládá zakládací listinou, kterou jménem státu vydává příslušné ministerstvo (§ 3).
(2) Zakládací listina musí obsahovat
a) označení orgánu, který vykonává funkci zakladatele,
b) obchodní jméno a sídlo zakládaného podniku; součástí obchodního jména je označení "státní podnik", které může být nahrazeno zkratkou "s. p.",
c) předmět podnikání,
d) výši kmenového jmění a jeho minimální výši, kterou je podnik povinen zachovat,
e) určení a ocenění majetku státu, k němuž má zakládaný podnik právo hospodaření k okamžiku svého založení,
f) vymezení určeného majetku,
g) jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt ředitele,
h) počet členů dozorčí rady, jejich jména, příjmení, rodná čísla a trvalý pobyt,
i) výši rezervního fondu v okamžiku založení podniku, která musí činit nejméně 10% kmenového jmění, a minimální výši, do které bude doplněn v průběhu podnikání,
j) označení osoby oprávněné jednat jménem ministerstva vykonávajícího funkci zakladatele a její úředně ověřený podpis.
(3) Při stanovení výše kmenového jmění a při ocenění podle odstavce 2 písm. d) a e) se nepřihlíží k povrchovým a podzemním vodám, ložiskům nerostných surovin a nerostů a jeskyním.
§ 5
Vznik podniku
(1) Podnik vzniká dnem zápisu v obchodním rejstříku [§ 3 odst. 1 písm. a) a § 27 obchodního zákoníku]. Návrh na zápis podává zakladatel.
(2) K návrhu se připojí
a) zakládací listina,
b) doklad o ocenění majetku státu, k němuž má podle zakládací listiny podnik právo hospodaření v okamžiku svého založení, provedeném podle zvláštních předpisů [§ 24 a násl. zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb.],
c) doklady dle zvláštních právních předpisů nutné k zápisu v obchodním rejstříku [§ 30 odst. 1 obchodního zákoníku],
d) usnesení vlády, kterým se uděluje souhlas se založením podniku.
§ 6
Zrušení podniku
(1) Podnik se zrušuje rozhodnutím zakladatele
a) o zrušení podniku s likvidací nebo bez likvidace podle zvláštního zákona [§ 11 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 210/1993 Sb.] nebo
b) o sloučení, splynutí či rozdělení podniku; rozhodnutím o sloučení nebo splynutí není dotčena povinnost podniku požádat o udělení povolení ke spojení podle zvláštních předpisů [§ 8a odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb.].
(2) Soud může podnik zrušit, jestliže
a) podnik ztratí oprávnění k podnikatelské činnosti,
b) zaniknou předpoklady vyžadované zákonem,
c) založením, splynutím, sloučením či rozdělením podniku byl porušen zákon,
d) počet členů dozorčí rady se sníží oproti počtu uvedenému v zakládací listině [§ 4 odst. 2 písm. h)] a není doplněn do šesti měsíců ode dne snížení,
e) podnik porušuje ustanovení zakládací listiny týkající se rozsahu podnikatelské činnosti, výše kmenového jmění nebo nakládá s majetkem státu, k němuž má právo hospodaření, v rozporu s právními předpisy.
(3) O zrušení podniku podle odstavce 2 rozhoduje soud na návrh. K jeho podání je oprávněna osoba, která osvědčí právní zájem. Před rozhodnutím o zrušení podniku může soud stanovit lhůtu k odstranění důvodu, pro který bylo zrušení navrženo.
(4) Nepřejde-li působnost statutárního orgánu podniku na likvidátora nebo správce konkursní podstaty, může ji statutární orgán podniku vykonávat po zrušení podniku jen v rozsahu potřebném k provedení likvidace.
Sloučení, splynutí a rozdělení podniku
§ 7
(1) Ke sloučení, splynutí nebo rozdělení podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku.
(2) V případě splynutí nebo rozdělení podniku musí být návrh na zápis nového podniku podán současně s návrhem na výmaz zrušeného podniku. Výmaz zanikajícího podniku a zápis podniku vzniklého splynutím či rozdělením se provede k témuž dni.
(3) Výmaz slučovaného podniku a zápis změny u podniku, s nímž byl zanikající podnik sloučen, se provede k témuž dni.
(4) V případě splynutí nebo rozdělení podniku musí být v zakládací listině nového podniku uveden určený majetek, s nímž měl právo hospodaření zanikající podnik. V případě sloučení musí být provedena odpovídající změna zakládací listiny podniku, s nímž byl zanikající podnik sloučen.
§ 8
(1) Při sloučení podniků přechází jmění zaniklého podniku na podnik, s nímž byl tento podnik sloučen.
(2) Při rozdělení podniku přechází jmění zaniklého podniku na nově vzniklé podniky v rozsahu stanoveném v rozhodnutí zakladatele o rozdělení.
(3) Není-li v rozhodnutí zakladatele o rozdělení podniku určeno, na který podnik závazek přechází, je k jeho splnění zavázán společně a nerozdílně každý podnik. Vzájemně se podniky vypořádají v poměru, v jakém na ně přešlo právo hospodaření k majetku zaniklého podniku.
§ 9
Likvidace podniku
(1) Nepřešlo-li celé jmění podniku na právního nástupce (§ 8), provede se likvidace, pokud zvláštní zákon [Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákona č. 471/1992 Sb., zákona č. 122/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 74/1994 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb. a zákona č. 84/1995 Sb.] nestanoví jiný způsob vypořádání jeho jmění.
(2) Likvidace se rovněž nevyžaduje, je-li zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.
(3) Likvidátora jmenuje a odvolává zakladatel, který rovněž stanoví jeho odměnu. Pokud o zrušení podniku rozhodne soud, současně jmenuje a odvolává likvidátora podniku.
(4) Likvidátor předkládá zakladateli
a) likvidační účetní rozvahu,
b) přehled o jmění zrušovaného podniku,
c) účetní závěrku ke dni skončení likvidace,
d) konečnou zprávu o průběhu likvidace,
e) další informace stanovené zakladatelem.
(5) Likvidační zůstatek převede likvidátor zakladateli; tento zůstatek se převádí do státních finančních aktiv.
(6) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na likvidaci podniku § 70 až 75 obchodního zákoníku.
§ 10
Zánik podniku
Podnik zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku.
část třetí
Orgány podniku
§ 11
Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada.
§ 12
Ředitel
(1) Ředitel je statutárním orgánem podniku, který řídí činnosti podniku a rozhoduje o všech jeho záležitostech, pokud nejsou zákonem vyhrazeny do působnosti zakladatele.
(2) Ředitele jmenuje a odvolává [§ 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.] ministerstvo, nebo vláda v těch případech, kdy si toto právo vyhradí.
(3) Ředitel jmenuje a odvolává [§ 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.] zástupce ředitele podniku, který v době nepřítomnosti ředitele zastupuje ředitele v plném rozsahu. Zástupce ředitele se zapisuje do obchodního rejstříku.
§ 13
Dozorčí rada
(1) Dozorčí rada
a) schvaluje zásadní otázky koncepce rozvoje podniku (zejména strategii rozvoje výroby a služeb, investiční a vědeckotechnické programy, využití know-how podniku, programy společného podnikání s tuzemskými a zahraničními subjekty atd.),
b) projednává výroční zprávu, roční finanční plán, čtvrtletní výsledky hospodaření a přezkoumává roční účetní závěrku podniku a návrh na rozdělení použitelného zisku (vypořádání ztráty); své stanovisko předkládá řediteli a zakladateli,
c) projednává pravidla pro zřizování dalších fondů podniku a dohlíží na hospodaření s fondy podniku,
d) dohlíží na výkon působnosti ředitele a uskutečňování podnikatelské činnosti podniku, zejména zda se podnikatelská činnost podniku uskutečňuje v souladu s právními předpisy a zakládací listinou,
e) vyjadřuje se k návrhu zakladatele na zrušení, sloučení, splynutí či rozdělení podniku,
f) je oprávněna nahlížet do všech dokladů a záznamů týkajících se činnosti podniku a kontrolovat, zda účetní záznamy jsou vedeny řádně v souladu se skutečností,
g) je povinna upozornit ředitele a zakladatele na zjištěné nedostatky; přitom může navrhnout řediteli opatření k nápravě,
h) je povinna na požádání zakladatele poskytnout mu informace nebo provést šetření, a to ve lhůtě jím stanovené,
i) schvaluje auditora,
j) může doporučit zakladateli odvolat ředitele podniku,
k) vyjadřuje se k návrhu statutu a jeho změnám.
(2) Členy dozorčí rady do funkce jmenuje a odvolává zakladatel.
(3) Členem dozorčí rady může být jen fyzická osoba způsobilá k právním úkonům. Výkon funkce člena dozorčí rady je nezastupitelný. Ředitel ani jeho zástupce nemohou být členy dozorčí rady. Mohou však být na její jednání dozorčí radou přizváni.
(4) Členové dozorčí rady jsou povinni vykonávat svoji působnost s náležitou péčí a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazením třetím osobám by mohla podniku vzniknout škoda. Povinnost mlčenlivosti trvá i po ukončení členství v dozorčí radě.
§ 14
(1) Ředitel podniku, jeho zástupce a členové dozorčí rady nesmějí
a) vlastním jménem nebo na vlastní účet uzavírat obchody, které souvisejí s podnikatelskou činností podniku,
b) zprostředkovávat pro jiné osoby obchody podniku,
c) účastnit se na podnikání jiné právnické osoby s obdobnou podnikatelskou činností, s výjimkou vlastnictví akcií nabytých v kupónové privatizaci,
d) vykonávat funkci statutárního orgánu nebo člena dozorčí (správní) rady právnické osoby s obdobnou podnikatelskou činností, nejde-li o právnickou osobu, na jejímž podnikání se podnik účastní.
(2) V případě nedodržení zákazu konkurence se použije obdobně ustanovení § 65 odst. 2 a 3 a § 194 odst. 6 obchodního zákoníku.
část čtvrtá
Práva a povinnosti zakladatele
§ 15
Zakladatel
a) zakládá a ruší podnik včetně sloučení, splynutí či rozdělení,
b) jmenuje a odvolává ředitele, vyjma případu jmenování ředitele vládou, členy dozorčí rady a likvidátora,
c) schvaluje jednací řád dozorčí rady, stanoví počet jejích členů a minimální počet schůzí za rok,
d) vymezí v zakládací listině určený majetek,
e) může měnit zakládací listinu s výjimkou odnětí majetku, k němuž má podnik právo hospodaření k okamžiku svého založení nebo zápisu změny zakládací listiny do obchodního rejstříku,
f) vydává statut podniku, a to ve lhůtě do šesti měsíců ode dne zápisu podniku do obchodního rejstříku; statut obsahuje např.zásady hospodaření podniku, organizační členění včetně možnosti vzniku odštěpného závodu a jeho sídla, rámcové vymezení spolupráce s regionálními orgány státní správy a vyššími územně samosprávnými celky,
g) má právo požadovat informace o hospodářské činnosti a stavu majetku podniku a na kontrolu a ověřování těchto informací způsobem stanoveným zvláštním předpisem [Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.],
h) schvaluje účetní závěrku a výroční zprávu, rozhoduje o rozdělení použitelného zisku (vypořádání ztráty);
i) přebírá likvidační zůstatek v případě zrušení podniku s likvidací; tento zůstatek je povinen převést do státních finančních aktiv.
část pátá
Majetkové postavení a fondy podniku
§ 16
(1) Obchodním majetkem podniku je souhrn věcí, práv a jiných majetkových hodnot státu, k nimž má podnik právo hospodaření.
(2) Podnik má právo obchodní majetek držet, užívat a nakládat s ním v souladu s právními předpisy.
(3) Nabývá-li podnik majetek od jiné osoby než od státu, nabývá jej pro stát a podniku k tomuto majetku vzniká právo hospodaření.
(4) Za závazky odpovídá podnik celým svým obchodním majetkem.
(5) Podnik může z obchodního majetku poskytnou dary jen k účelům a v rozsahu, v jakém lze podle obecně závazného právního předpisu odečíst hodnotu daru od základu daně z příjmů právnických osob [§ 20 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb. a zákona č. 87/1995 Sb.].
(6) Majetek, k němuž má podnik právo hospodaření, může zakladatel podniku odejmout pouze v případech stanovených zákonem.
§ 17
Nakládání s určeným majetkem
(1) Zakladatel je oprávněn měnit vymezení určeného majetku v průběhu podnikatelské činnosti podniku, vyžadují-li to naléhavé hospodářské zájmy státu.
(2) Právní úkony vztahující se k určenému majetku učiněné bez souhlasu zakladatele jsou neplatné od samého počátku.
§ 18
Účetnictví podniku
Roční účetní závěrku podniku ověřuje auditor [Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.].
§ 19
Fondy podniku
(1) Podnik vytváří
a) rezervní fond,
b) fond kulturních a sociálních potřeb.
(2) Rezervní fond je určen ke krytí ztrát a rizik, k financování výkyvů hospodaření podniku a ke krytí základního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb u těch podniků, které nemají dostatek zisku nebo vykazují ztrátu. Minimální výše rezervního fondu činí při založení podniku 10% kmenového jmění a doplňuje se ročně nejméně 10% z čistého zisku až do dosažení výše určené v zakládací listině.
(3) Fond kulturních a sociálních potřeb podnik tvoří a užívá v souladu se zvláštním právním předpisem [Vyhláška MF č. 310/1995 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.].
(4) Podnik může ze svého použitelného zisku vytvářet další fondy.
část šestá
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 20
(1) Podniky vzniklé podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů [Zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 92/1991 Sb. a zákona č. 119/1995 Sb.], se považují za podniky vzniklé podle tohoto zákona ode dne zápisu změny v obchodním rejstříku, je-li jejich zakladatelem ústřední orgán státní správy, který do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona přizpůsobí zakládací listinu a složení dozorčí rady tomuto zákonu a zašle návrh na zápis změny v obchodním rejstříku a zakládací listinu příslušnému soudu, který vede obchodní rejstřík, v němž je podnik zapsán. Právní poměry podniku se do dne zápisu změny v obchodním rejstříku řídí dosavadními předpisy.
(2) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 může zakladatel, je-li jím ústřední orgán státní správy, rovněž podnik zrušit buď s likvidací nebo bez likvidace podle zvláštního zákona;5) právní poměry těchto podniků, jakož i podniků ke dni účinnosti tohoto zákona v likvidaci, se řídí dosavadními předpisy s tím, že ustanovení zákona č. 111/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dozorčí radě a fondech se nepoužijí.
(3) Vykonává-li funkci zakladatele okresní úřad [§ 19 písm. a) zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a některých dalších opatřeních s tím souvisejících, úplné znění vyhlášeno pod číslem 403/1992 Sb., ve znění zákona č. 254/1994 Sb. Nařízení vlády č. 270/1994 Sb., kterým se stanoví přechodné období pro výkon funkce zakladatele státních podniků okresními úřady, ve znění nařízení vlády č. 316/1995 Sb.] nebo obec [§ 14 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, úplné znění vyhlášeno pod č. 410/1992 Sb., ve znění zákona č. 68/1993 Sb. a zákona č. 152/1994 Sb.], musí ve lhůtě uvedené v odstavci 1 podnik zrušit buď s likvidací nebo bez likvidace podle zvláštního zákona;5) právní poměry těchto podniků, jakož i podniků ke dni účinnosti tohoto zákona v likvidaci, se řídí dosavadními předpisy s tím, že ustanovení zákona č. 111/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dozorčí radě a fondech se nepoužijí.
(4) Po marném uplynutí lhůty uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 zruší podnik soud a nařídí jeho likvidaci. Odstavce 2 a 3, část věty za středníkem platí obdobně.
§ 21
Přeměna státní organizace České dráhy na státní podnik
Zvláštní právní předpis upravující zřízení a právní poměry státní organizace České dráhy [Zákon ČNR č. 9/1993 Sb., o Českých dráhách, ve znění zákona č. 212/1993 Sb.] pozbývá platnosti dnem, kdy České dráhy budou zapsány do obchodního rejstříku jako státní podnik podle tohoto zákona.
§ 22
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo financí upraví vyhláškou tvorbu a způsob užívání fondu kulturních a sociálních potřeb.
§ 23
1. Pro podniky vzniklé podle tohoto zákona se nepoužije § 45, § 47b a 47c zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb., zákona č. 210/1993 Sb., zákona č. 306/1993 Sb. a zákona č. 224/1994 Sb.
2. Na řízení o likvidaci státního podniku soudem se použijí ustanovení § 9 odst. 4 a § 200e zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.
3. Na rozhodování zakladatele podle tohoto zákona se nevztahují předpisy o správním řízení.
§ 24
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění zákona č. 92/1991 Sb. a zákona č. 119/1995 Sb.,
2. § 761 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.
§ 25
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.
DůVODOVÁ ZPRÁVA
K NÁVRHU ZÁKONA O STÁTNÍM PODNIKU
OBECNÁ ČÁST
Dosud platná právní úprava státního podniku je obsažena v zákoně č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Tato úprava již není vyhovující především z těchto základních příčin:
a) je poplatná době, kdy byla vytvořena, tj. na počátku radikální ekonomické reformy, a má spíše transformační, dočasný charakter; neobsahuje ustanovení využitelná pro proces postupného útlumu činnosti podniků, které v důsledku změněného majetku a snížení počtu zaměstnanců přestávají plnit své společenské poslání (tzv. "zbytkové podniky"),
b) se zrušením zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, zanikl institut orgánu hospodářského řízení a proto je nutno legislativně vymezit výkon práv zakladatele,
c) státní podniky jsou značně omezeny v restrukturalizaci svého majetku určeného k podnikání, což plyne zejména z ustanovení § 45 odst. 1 a 2 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Účelem navrhované úpravy proto je:
l. vytvořit stručný a flexibilní právní základ pro podnikatelské aktivity státních podniků, na jejichž zachování má stát z nejrůznějších důvodů zájem a u nichž se tedy nepředpokládá ve střednědobém horizontu plná privatizace, a
2. pro zbytkové podniky stanovit takový právní rámec, který by respektoval jejich zvláštnosti tím, že nebudou muset vytvářet dozorčí rady a fondy podniků, současně však umožňoval urychlení jejich zániku a nepřipouštěl jejich přeměnu na podniky vykonávající svoji činnost podle nového zákona.
Počet podniků, jejichž majetek ve střednědobém horizontu nebude plně privatizován, lze v současné době odhadnout na méně než deset. Mělo by jít pouze o podniky zásadního strategického významu jako je Transgas, DIAMO, Česká pošta, Řízení letového provozu, České dráhy, Lesy České republiky, Hřebčín Kladruby, Státní tiskárna cenin atd. V příštím období je možno uvažovat i o změně některých specifických státních příspěvkových organizací (např. špičková zdravotnická zařízení) na státní podnik podle tohoto zákona.
Návrh zákona vychází ze základního ekonomického a právního předpokladu, že majetek, s nímž bude podnik vykonávat svoji podnikatelskou činnost, zůstane ve vlastnictví státu. Vzhledem k rozdílnému významu a důležitosti jednotlivých součástí tohoto majetku (nemovitosti, věci movité, nehmotný majetek) se navrhuje jeho rozdělení do dvou skupin:
a) majetek strategického charakteru a významu, na jehož zachování a zvětšování má stát eminentní zájem - tzv. "určený majetek". Jedná se zejména o nemovitosti, cenné papíry, práva z průmyslového vlastnictví a jednotlivé účasti podniku na podnikání jiných právnických osob. Proto se navrhuje, aby k nakládání s takovým majetkem byl podnik povinen vyžádat si souhlas zakladatele;
b) ostatní majetek, s nímž bude dispozice možná bez tohoto souhlasu, pouze při dodržení obecně závazných právních předpisů.
Rozsah omezených dispozic bude zakladatelem vymezen v zakládací listině pro každý podnik individuálně.
S ohledem na navrhované členění majetku státu, k němuž má podnik právo hospodaření, na výše uvedené dvě skupiny, lze prakticky vyloučit použití § 45, § 47b a § 47c zákona č. 92/1991 Sb., v platném znění - tzv. blokačních paragrafů - na státní podniky zřizované podle navrhovaného zákona. Uvedená ustanovení zákona o velké privatizaci omezují dispozice státního podniku s majetkem státu, k němuž má podnik právo hospodaření, dále zakotvují povinnost zpeněžit majetek státního podniku v případě jeho likvidace prodejem v dražbě (jiný postup je možný pouze se souhlasem Ministerstva financí) a konečně zakotvují povinnost zakladatele předtím, než rozhodne o vstupu státního podniku hospodařícího s majetkem státu, na který byl předložen privatizační projekt, do likvidace si vyžádat souhlas téhož ministerstva. Blokační paragrafy by měly napříště být používány jen ve vztahu k restitučnímu církevnímu majetku.
K majetku, který stát reprezentovaný zakladatelem svěří státnímu podniku k výkonu jeho činnosti, bude mít státní podnik i nadále právo hospodaření. Toto právo se na základě § 761 odst. 1 obchodního zákoníku řídí až do vydání nové zákonné úpravy dosavadními předpisy. Těmi pro státní podniky jsou § 64, 65 a § 72 až 74b hospodářského zákoníku a prováděcí vyhláška FMF č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, pokud jde o vymezení obsahu práva hospodaření, a dále zákon č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o stanovení podmínek nakládání s majetkem státu státními podniky.
Novou zákonnou úpravu vlastnického práva státu, tzv. zákon o majetku státu, připravuje Ministerstvo financí. Optimální by byl stav, kdy by jak nový zákon o státním podniku, tak i zákon o majetku státu byly vypracovány současně. Zákon o majetku státu však dosud není v závěrečném stadiu zpracování. Proto při přípravě návrhu zákona o státním podniku bylo třeba vycházet z dosavadní výše uvedené právní úpravy. Předpokládá se, že budoucí zákon o majetku státu a zákon o státním podniku budou ve vzájemném vztahu zákona obecného a zvláštního a že tedy zákon o majetku státu by měl platit v případech, kdy zákon o státním podniku nestanoví jinak. Za tohoto předpokladu nebude na překážku, že zákon o státním podniku bude přijat dříve než připravovaný zákon o majetku státu.
Návrh zákona má umožnit i urychlení postupného útlumu a ukončení činnosti podniků se změněným majetkem - tzv. "zbytkových podniků", na něž se dosud platný zákon o státním podniku vztahuje v plném rozsahu. Jedná se o řadu velice různorodých podniků - od podniků, které byly z malé části privatizovány a dosud hospodaří se značným majetkem státu, přes podniky z velké části privatizované, které mají jen minimální výrobní činnost nebo jiné finanční příjmy (např. z pronájmu majetku), až po podniky s nulovým nebo téměř nulovým majetkem, které byly zcela privatizovány, avšak nebyly dosud zrušeny a dočasně existují do doby dořešení některých problémů (nedořešené restituční spory, jiné soudní spory, z důvodu mobilizačních a hmotných rezerv, dodatečně dohledané pozemky, nesprávné a neúplné zápisy v katastru nemovitostí, zabezpečení a předání archivů, chybějící souhlas správce daně s ukončením činnosti a zrušením bez likvidace apod.).
Ve zbytkových podnicích s téměř nulovým nebo nulovým majetkem dnes často působí pouze ředitel, neboť i agendy spojené s ukončením činnosti státního podniku jsou smluvně zadávány externím pracovníkům nebo komerčním kancelářím. I v takovém podniku bez dalších zaměstnanců by však podle platné právní úpravy měla působit dozorčí rada, v níž polovinu členů mají tvořit zaměstnanci podniku, neboť platný zákon nemá pro situaci, kdy podnik existuje bez zaměstnanců, potřebnou úpravu a to ani v rámci přechodných ustanovení. Rovněž tak by měly být vytvářeny fondy podniku včetně fondu kulturních a sociálních potřeb.
Zbytkové podniky této skupiny představují nemalou finanční zátěž pro Fond národního majetku. Ze své činnosti již netvoří prostředky k pokrytí nezbytných nákladů jako např. na platy zbylých zaměstnanců, na úhradu nákladů na otop, osvětlení, ostrahu majetku apod. Na základě usnesení vlády České republiky č. 658 z 25.11.1992 však mohou žádat o dotaci z Fondu národního majetku.
Zbytkové podniky řeší zejména § 20 návrhu zákona. Šestiměsíční lhůta v něm uvedená poskytuje zakladateli dostatečný časový prostor pro uvedení právních poměrů existujících podniků, na jejichž dalším zachování má stát zájem, do souladu s novou právní úpravou. Tato lhůta bude plnit funkci určitého rozlišovacího síta mezi podniky perspektivními a ostatními. Pokud zakladatel neprovede úkony v uvedeném paragrafu stanovené, bude podnik působit podle dosavadních předpisů, a to až do doby, kdy pominou důvody, pro které dosud nebylo možno ukončit jeho činnost. V žádném případě se však nemůže automaticky stát podnikem působícím podle nové právní úpravy.
Uvedený paragraf současně obsahuje i pojistku pro případ nečinnosti zakladatele, neboť v případě, že by v uvedené lhůtě zakladatel neprovedl žádné úkony, zahájí soud řízení o zrušení takového podniku.
V důsledku zrušení institutu orgánu hospodářského řízení bylo třeba usilovat o nalezení optimálních vztahů a vazeb mezi zakladatelem, dozorčí radou a statutárními orgány podniku. Pravomoci zakladatele, který zde plně reprezentuje vlastníka - tedy stát, kontrolovat podnik musí být takové, aby na jedné straně plně zabezpečily odpovídající garance péče o státní podnik a na druhé straně umožnily podniku svobodně vykonávat ekonomické a obchodní aktivity v souladu se strategickým významem podniku. Proto půjde především o koncepční a schvalovací funkce.
Operativní kontrolní a dozorčí činnost by podle předkládaného návrhu měla být vykonávána dozorčí radou, na rozdíl od současné platné právní úpravy konstituovanou bez zástupců zaměstnanců podniku. Navrhuje se, aby všichni členové dozorčí rady byli jmenováni zakladatelem. Nestanoví se přitom okruh orgánů a institucí, z nichž mají být členové dozorčích rad jmenováni. Touto úpravou se ponechává zakladateli možnost sestavit dozorčí radu nejen z odborníků specializovaných na předmět činnosti podniku, ale i působících v dalších oblastech.
Pokud jde o statutární orgány, tj. ředitele a jeho zástupce, byl při vypracování návrhu zákona zvažován rozsah zákazu konkurence vztahujícího se na tyto orgány. Vyskytly se názory, podle nichž by se na ředitele a jeho zástupce měl vztahovat absolutní zákaz podnikání, tedy nejen podnikání souvisejícího s hlavním a vedlejším předmětem činnosti státního podniku, který statutární orgán řídí. Jednalo by se o zákaz konkurence ve větším rozsahu, než-li zakotvuje v současné době např. obchodní zákoník, a taková konstrukce by byla v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Kromě toho by takové ustanovení bylo možno obcházet tím, že jako podnikatel by byl zapsán manžel (manželka) nebo příbuzný ředitele či zástupce ředitele podniku, neboť na tyto osoby zákaz konkurence podle dnešní úpravy nelze vztahovat. Proto požadavku na absolutní zákaz podnikání statutárních orgánů nebylo vyhověno.
V průběhu přípravy zákona se vyskytla připomínka, zda předkládaný návrh nemůže zakládat možnost vytváření monopolů. Zde je třeba uvést, že základní dokumenty mezinárodních organizací (GATT, resp. WTO, EU apod.) nevylučují možnost vzniku monopolů za podmínky, že se budou chovat tržně. Obecně tedy nelze vznik monopolů vyloučit; hodnocení jejich tržního chování však nemůže být předmětem úpravy zákona o státním podniku.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá narůst pracovních sil ani zvýšení nároků na státní rozpočet.
Přehled právních úprav ve vybraných státech EU:
V členských státech EU (s výjimkou Spojeného království a Irska) je úprava zřízení, organizace a činnosti veřejných podniků provedena dvojím způsobem:
- jednak s využitím soukromoprávních forem, tj. různých forem obchodních společností (především formy akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným), upravených občanskými nebo obchodními zákoníky;
- jednak s využitím veřejnoprávních forem, jež jsou v různé míře organizačně a finančně spojeny se státními orgány a jež jsou podřízeny administrativně právní úpravě.
V právu členských států EU počtem výrazně převyšují soukromoprávní formy veřejných podniků. Podniky veřejnoprávní povahy byly zřízeny v menším počtu, v některých státech zcela ojediněle.
Rovněž navrhovaná úprava počítá s tím, že účast státu v podnikové sféře se v ČR bude realizovat dvojím způsobem. Jednak je obecně přípustná účast státu v obchodních společnostech upravených v obchodním zákoníku, jednak ve výjimečných, málo početných případech, kde je sepětí podniku se státními orgány podstatně užší, bude možné využít navrhovanou formu státního podniku.
Tato informace pojednává pouze o veřejnoprávních formách veřejných podniků v členských státech EU.
Belgie
Veřejné podniky se ztotožňují s pojmem veřejné služby. Rozlišují se veřejné podniky bez právní subjektivity, které existují jen na místní úrovni, a veřejné podniky s právní subjektivitou. První formou těchto subjektivních veřejných podniků jsou státní správy, např. Poštovní správa nebo Telegrafní a telefonní správa, které jsou přímo podřízeny příslušnému ministru a jejichž právní subjektivita je spíše fiktivní. Druhou formou těchto podniků jsou veřejné podniky nebo zařízení, které se zřizují legislativním nebo jiným aktem, jsou ekonomicky autonomní a stát v nich vykonává pouze kontrolní funkci. Navíc v Belgii ještě existují veřejné podniky ve formě sdružení více právnických osob.
Dánsko
Veřejné podniky mají v dánské ekonomice relativně malý význam. Přitom vykazují v porovnání s ostatním členskými státy EU dva specifické znaky. Prvním je poměrně vysoký podíl bezsubjektních útvarů. Tento podíl činí asi 75% všech veřejných podniků (naproti tomu akciové společnosti s účastí státu mají jen 20% podíl). Druhým specifickým znakem je, že povaha zbývajících (významem nikoliv zanedbatelných) veřejných podniků je sporná. Týká se to například významné národní společnosti D.O.N.G. (nafta, zemní plyn), Dánské národní banky, Hypotéční banky, Národní životní pojišťovny a Rozhlasu a televize.
Francie
Veřejné podniky jsou ve Francii chápány jako subjekty zajišťující veřejné služby. Mohou mít povahu bezsubjektní správy, jejíž hospodaření (výdaje, příjmy) je součástí státního rozpočtu, anebo povahu veřejného podniku, zařízení (établissement public), jež je právně, finančně a odpovědnostně odděleno od státu. Spojení se státem se realizuje převážně širokými pravomocemi státních orgánů jmenovat funkcionáře nebo členy orgánů veřejných podniků.
Irsko
Irsko náleží ke státům anglosaskému systému práva, jež nezná dělení na právo veřejné a soukromé. Veřejné podniky mají formu buď statutory corporation nebo company. Obě tyto formy tíhnou spíše k soukromoprávní povaze. Počet veřejných podniků je malý.
Itálie
Itálie náleží ke státům s vysokým podílem veřejného sektoru v ekonomice. Dva italské veřejné holdingové podniky (ENI, IRI) náležejí navíc mezi deset největších veřejných podniků členských států EU. Rovněž v Itálii existují veřejné podniky bez právní subjektivity (podniky - orgány státu nebo podniky přímo řízené) a s právní subjektivitou (podniky - veřejné osoby). Bezsubjektní formou jsou zajišťovány poštovní a telegrafní, telefonní a přepravní služby železnicí. Subjektní formu mají veřejné podniky v oblasti polygrafie, uhlí a plynu. Zvláštní formou jsou velké veřejné holdingové podniky (zejména již připomenuté ENI a IRI).
Lucembursko
Lucemburské veřejné podniky mají převážně smíšenou povahu, jak z hlediska společné účasti lucemburského státu a soukromých osob, tak z hlediska společné účasti lucemburského státu a zahraničních osob. Veřejné podniky jsou zřízeny v bezsubjektní i subjektní formě.
Nizozemí
Veřejné podniky nemají právní subjektivitu a jsou přímo podřízeny příslušnému ministru. Celkem existuje jen pět těchto podniků, z nichž čtyři se charakterizují jako státní a jeden jako veřejný podnik sui generis.
Veřejné podniky se zřizují a ruší zákonem.
Rakousko
Veřejné podniky jsou zřízeny jednak bez právní subjektivity (např. Rakouská pošta), jednak s právní subjektivitou (např. Rakouská spolková dráha, Rakouská státní tiskárna, Rakouská poštovní spořitelna a Rakouský rozhlas). O sbližování veřejnoprávní a soukromoprávní povahy veřejných podniků svědčí právní úprava Rakouské spolkové dráhy, jež se sice klasifikuje jako veřejnoprávní subjekt, avšak s tím, že její právní poměry subsidiárně upravuje zákon o společnostech s ručením omezeným.
Řecko
Veřejné podniky jsou zřízeny jak bez právní subjektivity, tak jako finančně autonomní podniky s právní subjektivitou.
Spojené království
Anglosaský systém práva nezná rozlišování práva veřejného a soukromého. Veřejné podniky mají dvojí formu: public corporation a company. Obě tyto formy mají (při srovnání s veřejnými podniky států, kde se rozlišuje veřejnoprávní a soukromoprávní úprava) spíše soukromoprávní povahu.
Spolková republika Německo
Veřejné podniky (öffentliche Unternehmen) jsou zřizovány: - bez právní subjektivity, jež jsou organizačně součástí příslušných ministerstev a jejichž pracovníci jsou zaměstnanci tohoto ministerstva; z hlediska finanční samostatnosti se dále dělí na útvary, jejichž vydání a příjmy, popř. zisk jsou součástí federálního rozpočtu (např. federální tiskárna, jinak jsou zřízeny převážně na místní úrovni) a na útvary, jejichž majetek je oddělený; federální ministerstva v tomto případě za jejich hospodaření neodpovídají a jejich rozpočet je přílohou k federálnímu rozpočtu (např. Spolková dráha a Spolková pošta); - s právní subjektivitou, jež mají povětšinou tyto tři formy: nadace (Stiftung), korporace (Kö rperschaft) a ústav (Anstalt - např. Spolková banka); majetek těchto veřejných podniků není rozdělen na akcie nebo podíly (tím se odlišují od veřejných podniků soukromého práva ve formě obchodních společností); tyto veřejné podniky jsou právně, administrativně a rozpočtově samostatné.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1
Vymezuje se předmět úpravy zákona.
Účelem nové úpravy je vytvořit podmínky pro fungování státního podniku jako podnikatelského subjektu v tržním hospodářství a současně legislativně zajistit potřebnou míru ingerence státu zastoupeného zakladatelem do podnikatelské činnosti podniku.
K § 2
Návrh zákona vychází z koncepce, že majetek státu, s nímž bude podnik provozovat podnikatelskou činnost, zůstává ve vlastnictví státu. Podnik má k takovému majetku právo hospodaření, které se podle § 761 odst. l obchodního zákoníku řídí dosavadními předpisy (vyhláška FMF č. 119/1988 Sb., včetně ustanovení § 64, 65 a § 72 až 74b hospodářského zákoníku), a to až do přijetí nové úpravy.
Vzhledem k požadavku obchodního zákoníku zapisovat u státních podniků v obchodním rejstříku kmenové jmění, bylo třeba je v tomto paragrafu vymezit.
Obdobně bylo třeba vymezit i pojem jmění podniku.
Nově se zavádí kategorie "určený majetek", s nímž nemůže bez souhlasu zakladatele, tedy ministerstva, podnik nakládat a který se zapisuje do obchodního rejstříku.
K § 3
Příslušnost k výkonu funkce zakladatele se vymezuje odvětvově, podle rozhodujícího (převažujícího) předmětu podnikání. Zvláštní úprava se navrhuje pro podniky založené v působnosti Ministerstva obrany, které by svým předmětem podnikání odvětvově příslušely jiným zakladatelům.
Úprava nevylučuje, aby měl podnik zapsáno i více předmětů činnosti, a to zejména z důvodu lepšího využití hmotných prostředků i pracovních sil. Tyto podnikatelské aktivity však nesmějí narušovat hlavní podnikatelskou činnost, pro kterou byl podnik založen.
Návrh umožňuje podniku provozovat podnikatelkou činnost samostatně, vlastním jménem a na vlastní účet. Vylučuje se automatické převzetí odpovědnostních závazků mezi státem a podnikem. Takový odpovědnostní vztah může být založen pouze zvláštním zákonem. Státní záruky, které může poskytnout ministr financí, lze poskytnout pouze do výše, v níž souhrn splátek splatných v jednotlivých kalendářních rocích nepřekročí v těchto rocích 8% předpokládaných příjmů státního rozpočtu republiky [zákon č. 57/1995 Sb., kterým se mění zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů].
K § 4
Ustanovení uvádí výčet náležitostí zakládací listiny, které musí s ohledem na ustanovení § 28 obchodního zákoníku v okamžiku podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku listina obsahovat a které jsou v tomto okamžiku známy a k dispozici. (Např. identifikační číslo organizace přiděluje až rejstříkový soud, zástupce ředitele je rovněž možno zapsat dodatečně atd.).
Odstavec 3 navrhuje specifickou úpravu pro vody a jiné přírodní výtvory ve vlastnictví státu ve vztahu ke kmenovému jmění podniku a ocenění majetku státu, k němuž má podnik právo hospodaření. Přírodní hmotný investiční majetek není účetně oceněn a zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví s tímto specifickým vlastnictvím nepočítá. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů považuje tento přírodní hmotný investiční majetek za neodpisovatelný. Kromě toho se jedná o věci, jejichž finanční hodnota v čase a prostoru je trvale proměnná a jejich ocenění je tedy náročné, nepřesné a neúčelné.
K § 5
Den vzniku státního podniku se stanoví shodně s ostatními podnikatelskými subjekty, jejichž postavení a právní poměry upravuje obchodní zákoník.
Pokud má být zapsán předmět podnikání, který vyžaduje souhlas příslušného orgánu státní správy, přiloží se tento souhlas k návrhu na zápis. Jde např. o případy podnikání upravené zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) nebo zákonem č. 222 /1994 Sb., o podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.
Vzhledem k tomu, že navrhovaný zákon by se měl vztahovat na podniky zásadního strategického významu, navrhuje se, aby podnik mohl být založen pouze na základě souhlasu vlády. Je tedy třeba k žádosti o zápis podniku do obchodního rejstříku doložit i usnesení vlády, kterým se uděluje souhlas se založením státního podniku.
K § 6 - 9
V těchto ustanoveních jsou řešeny možné organizační změny a způsoby zrušení podniku, a to jak z hlediska časového momentu, k němuž k těmto změnám dochází, tak i majetkového dopadu.
Rozdělení, sloučení a splynutí podniku se upravuje poměrně podrobně vzhledem k závažnosti těchto organizačních změn pro dosud existující podnik.
Rozhodnutí zakladatele o sloučení nebo splynutí podniku [§ 6 odst. písm. b)] nenahrazuje povolení ke spojení, které uděluje Ministerstvo pro hospodářskou soutěž.
Ustanovení § 6 odst. 2 umožňuje podat návrh soudu na zrušení podniku třetím osobám, které osvědčí právní zájem. Může se jednat např. o živnostenský úřad, pokud podnik porušuje zapsaný předmět činnosti, nebo finanční úřad v případech, kdy podnik nakládá s majetkem státu, k němuž má právo hospodaření, v rozporu s platnými předpisy atd.
Možnost zrušit podnik rozhodnutím soudu i v případech, kdy by tak mohl a měl učinit zakladatel, se zakotvuje jako subsidiární řešení pro případy, že zakladatel tak neučiní. Jde zejména o případy podle § 6 odst. 2 písm. a) a b). Ostatní případy [písmena c) až e) téhož paragrafu] se uvádějí proto, že třetí osoby by se zrušení podniku zakladatelem domáhaly jen velice obtížně.
K § 10
Teprve dnem výmazu z obchodního rejstříku končí právní subjektivita podniku. Je tedy třeba rozlišovat mezi zrušením a zánikem podniku. Zrušení podniku je pouze předpokladem pro provedení výmazu.
K § 11 - 13
Navrhuje se, aby ředitel podniku byl jmenován zakladatelem, pokud si toto právo v konkrétních případech nevyhradí vláda.
Způsob zřizování dozorčí rady vyplývá z nutnosti zajistit, aby stát jako vlastník majetku, k němuž má podnik pouze právo hospodaření, mohl ovlivňovat podnikatelskou činnost podniku.
Vzhledem k tomu, že není přesně vymezen okruh orgánů a subjektů, z nichž zakladatel jmenuje členy dozorčí rady, ponechává se tím prostor pro jmenování nezávislých odborníků z řad ekonomů, vědeckotechnických pracovníků, pracovníků bankovního sektoru atd.
V návrhu zákona se nestanoví, a to ani rozmezím, počet členů dozorčí rady. Stanovení tohoto počtu se ponechává v pravomoci zakladatele, který tak učiní vždy individuálně, s ohledem na specifika konkrétního podniku. Ani obchodní zákoník pro akciové společnosti tento počet nestanoví.
K § 14
Zákaz konkurence se vztahuje jak na vlastní podnikání uvedených osob, tak na účast v podnikání jiného podnikatelského subjektu.
Nedodržení zákazu konkurence má za následek povinnost k náhradě způsobené škody, povinnost vydat prospěch získaný z obchodu, kterým byl zákaz konkurence porušen, nebo povinnost převést tomu odpovídající práva na podnik.
Pro uplatnění nároku na vydání prospěchu nebo na převod práva je stanovena tříměsíční subjektivní a roční objektivní promlčecí lhůta. Na náhradu škody se však tyto lhůty nevztahují.
Pro zmírnění tvrdosti tohoto ustanovení se navrhuje, aby se jako účast na podnikání jiné právnické osoby neposuzovalo vlastnictví akcií z kupónové privatizace.
K § 15
Ustanovení zakotvuje práva a povinnosti zakladatele ve vztahu k podniku.
Výslovně se však neuvádějí důvody pro provádění organizačních změn v podniku, včetně jeho zrušení. Záleží tedy na úvaze zakladatele, zda k takovým organizačním změnám přistoupí.
Pokud jde o jmenování ředitele podniku, předpokládá se, že jmenování vládou bude spíše výjimečné a že většinu ředitelů podniků bude jmenovat zakladatel.
K § 16 a 17
Vymezuje se obchodní majetek podniku, vlastnictví majetku, který podnik nabyl v průběhu své podnikatelské činnosti, a rozsah ručení podniku za jeho závazky.
Poskytování darů a sponzorská činnost jsou omezeny zvláštním zákonem, na který se odkazuje.
Ustanovení o zákazu odnětí majetku, k němuž podnik vykonává právo hospodaření, je významné nejen pro samotný podnik, ale i pro ochranu a právní jistotu třetích osob, s nimiž podnik vstupuje do obchodních a jiných vztahů.
V návrhu se druhově nepředurčuje a nespecifikuje určený majetek, s nímž může podnik nakládat pouze se souhlasem zakladatele. Určení tohoto majetku se ponechává na zakladateli.
K § 18
Dle obchodního zákoníku podléhá auditu pouze akciová společnost, proto je třeba v případě státního podniku zakotvit povinnost auditu přímo do tohoto zákona.
K § 19
Obchodní zákoník ukládá povinnost tvorby rezervního fondu pouze akciovým společnostem a společnostem s ručením omezeným. Vzhledem k významu tohoto fondu, mj. i pro možnost dotovat z něj za určitých okolností základní příděl do fondu kulturních a sociálních potřeb, zakotvuje se povinnost jeho vytváření v tomto zákoně.
Napříště nebude povinně vytvářen fond rozvoje a vzhledem ke zrušení mzdové regulace ani fond odměn.
S existencí fondu kulturních a sociálních potřeb je uvažováno i nadále. Ministerstvo financí vydalo novou vyhlášku upravující tento fond, která nabyla účinnosti dne 1. ledna 1996.
K § 20
Návrh zákona je koncipován jako jednotný pro všechny podniky, bez ohledu na předpokládaný časový horizont jejich existence. Proto je třeba v rámci přechodných ustanovení vymezit, která ustanovení se nebudou vztahovat na podniky, u nichž probíhá privatizační proces nebo které do privatizace vstoupí v dalším období, popř. zaniknou jiným způsobem, tedy podniky se změněným majetkem pracovně označované jako "zbytkový státní podnik".
Základním smyslem tohoto paragrafu 20 je urychlit útlum činnosti zbytkových podniků, které na dotacích čerpají značné prostředky z Fondu národního majetku.
Podnik se změněným majetkem je takový podnik, z něhož byla podle privatizačního projektu vyčleněna určitá část majetku, k němuž měl podnik právo hospodaření, a v původním podniku zůstal buď majetek státu, který byl nebo bude privatizován následně po částech v jiném časovém termínu (postupná privatizace různými formami), nebo majetek státu, který z různých kvalifikovaných důvodů nebylo dosud možno privatizovat.
Pokud takovým důvodem je dosud neukončené soudní řízení o restitučních nárocích, budou právní poměry takového podniku řešeny v souladu s pravomocným rozsudkem soudu. V případě, že restitučním nárokům bude v plném rozsahu vyhověno, zakladatel ukončí činnost takového podniku a požádá o jeho výmaz z obchodního rejstříku. V případě, že jim vyhověno nebude nebo bude vyhověno pouze částečně, bude podnik dodatečně zařazen do privatizace a privatizován v souladu s obecně závaznými právními předpisy o privatizaci nebo zrušen jiným způsobem uvedeným v § 6.
Dalším důvodem mohou být např. dosud nedohledané pozemky u katastrálního úřadu, nevypořádané finanční vztahy podniku ke státu atd.
K okamžiku ukončení činnosti zbytkového podniku zakladatel provede, popř. zajistí provedení úkonů stanovených pro tyto případy zákonem ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví, a vyhláškou MV č. 118/1974 Sb., o podnikových archivech.
K § 21
Státní organizace České dráhy byla po rozdělení federace vytvořena jako atypická, dočasná forma, jejíž právní úprava není v platném právním řádu obsažena. Vznikla zákonem č. 9/1993 Sb., o Českých dráhách. Z tohoto důvodu lze uskutečnit transformaci státní organizace České dráhy na státní podnik pouze zákonem upravujícím specifickou problematiku Českých drah jako je řešení otázek právního nástupnictví, práva a povinnosti z mezinárodních smluv a členství v mezinárodních organizacích atd.
Zanedbatelná není ani skutečnost, že dosud nebyl schválen transformační projekt Českých drah, který měl být vládě předložen do 31. 1. 1996. Proto se navrhuje uvedené řešení.
K § 22
Dosud platná vyhláška o fondu kulturních a sociálních potřeb byla vydána na základě § 36 platného zákona o státním podniku. Po jeho zrušení tímto předkládaným zákonem by vyhláška neměla zákonnou oporu a Ministerstvo financí ani zákonné zmocnění pro její novelizaci či vydání vyhlášky nové.
V Praze dne 23. července 1996
předseda vlády