Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Úřady, nositelé pojištění a soudy jednoho smluvního státu nesmějí odmítnout podání nebo jiné písemnosti z jazykových důvodů, jestliže jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu nebo v jazyce anglickém.

(2) Při provádění této smlouvy mohou úřady, nositelé pojištění a soudy smluvních států navzájem a se zúčastněnými osobami nebo jejich zástupci přímo jednat v jejich úředních jazycích nebo v jazyce anglickém.

Žádosti, prohlášení a opravné prostředky, které mají být podány podle právních předpisů jednoho smluvního státu v určité lhůtě správnímu orgánu, soudu nebo nositeli pojištění tohoto smluvního státu, platí za podané ve lhůtě, jestliže během stejné lhůty byly podány u odpovídajícího orgánu, soudu nebo nositele pojištění druhého smluvního státu. V takových případech poznamená toto místo datum doručení na podané písemnosti a zašle ji příslušnému místu prvního smluvního státu.

(1) Nositelé pojištění, kteří podle této smlouvy mají poskytovat dávky, zprošťují se své povinnosti platbou v měně svého státu.

(2) Má-li nositel pojištění jednoho smluvního státu provádět platby nositeli pojištění druhého smluvního státu, pak se poskytnou ve měně druhého smluvního státu.

(3) Jestliže jeden smluvní stát omezí devizový styk, učiní smluvní státy neprodleně opatření, aby zajistily poukazy vzájemně dlužných částek podle ustanovení této smlouvy.

(4) Státní občané jednoho smluvního státu, kteří se zdržují na území druhého smluvního státu, mají neomezenou možnost dobrovolného pojištění podle právních předpisů o pojištění starobním, pozůstalých a invalidním svého domovského státu, zvláště také pokud jde o placení příspěvků na toto pojištění, jakož i možnost z něho získat důchody.

(1) Má-li osoba, které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu, podle jeho právních předpisů, nárok na náhradu škody proti třetí osobě, pak platí:

a. nárok na náhradu škody přechází na nositele pojištění prvního smluvního státu povinného k poskytování dávek podle právních předpisů pro něj platných;

b. druhý smluvní stát uzná tento přechod.

(2) Mají-li nositelé pojištění obou smluvních států při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu nastalé škody, jsou pak spoluvěřiteli. Ve vnitřním vztahu jsou povinny k dílčímu vyrovnání v poměru podle dávek, které mají nést.

(1) Spory, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou řešeny příslušnými úřady smluvních států vzájemnou dohodou.

(2) Nebude-li možno dosáhnout touto cestou dohody, bude sporný případ předložen rozhodčí komisi, která rozhodne ve smyslu a duchu této smlouvy. Její složení a postup stanoví dohodou příslušné úřady smluvních států.

(1) Tato smlouva se vztahuje také na pojistné případy, které nastaly před jejím vstupem v platnost.

(2) Tato smlouva nezakládá žádné nároky na dávky za doby před jejím vstupem v platnost.

(3) Pro stanovení nároku na dávku podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány před vstupem v platnost této smlouvy.

(4) Tato smlouva se nedotýká nároků, které byly uspokojeny vyrovnáním nebo vrácením příspěvků.

(1) Dřívější rozhodnutí nebrání používání této smlouvy.

(2) Nároky osob, jejichž dávky byly vyměřeny před vstupem v platnost této smlouvy, budou na žádost znovu vyměřeny podle této smlouvy. K novému vyměření může dojít také z moci úřední. Nové vyměření nesmí v žádném případě vést ke snížení dosavadních nároků oprávněných osob.

(3) Nároky na dávky ze švýcarského pojištění starobního, pozůstalých a invalidního, které byly získány státními občany České republiky nebo jejich pozůstalými jako uprchlíky nebo osobami bez státní příslušnosti, případně pozůstalými po nich, zůstávají zachovány; článek 5 se používá i v těchto případech.

Pro nároky, které jsou podle článku 31 odstavce 2 uplatněny na základě dřívějších pojistných případů, počínají lhůty k jejich uplatnění, jakož i promlčecí lhůty podle právních předpisů smluvních států, běžet nejdříve od doby vstupu této smlouvy v platnost.

(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci; ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve v Praze.

(2) Smlouva vstoupí v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po výměně ratifikačních listin.

(1) Tato smlouva se sjednává na dobu jednoho roku a bude dále automaticky prodlužována vždy na další rok, pokud jí jeden smluvní stát písemně nevypoví nejpozději tři měsíce před uplynutím její platnosti.

(2) Bude-li tato smlouva vypovězena, zůstanou získané nároky na dávky zachovány. Čekací doby získané na základě jejích ustanovení budou řešeny vzájemnou dohodou.

Na důkaz toho podepsali zmocněnci smluvních států tuto smlouvu a opatřili ji pečetěmi.

Dáno v Ženevě dne 10. června 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.