Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

G. Další činnost Rady

Vztahy Rady k veřejnosti

V souladu se svým statutem Rada uskutečnila ve sledovaném období celkem devět cyklů veřejných slyšení žadatelů o licence.

Dále se uskutečnily čtyři tiskové konference, jejichž tématy byly zvláště výsledky licenčních řízení, názory Rady na novelizaci mediálních zákonů a vysvětlení některých rozhodnutí Rady (Radio Alfa, pokuty apod.). Bylo vypracováno několik desítek tiskových informací, členové Rady i pracovníci Úřadu publikovali řadu článků a poskytli několik desítek rozhovorů médiím.

Závěry z jednání Rady jsou pravidelně zveřejňovány v denním i odborném tisku (Strategie, týdeník Rozhlas aj.).

Členové Rady se zúčastnili řady odborných diskusí k problematice médií (např. v rámci výstavy Media 95, na semináři k problematice kabelových televizí pořádaném poslanci Stálé komise pro sdělovací prostředky aj.).

Pro zlepšení pracovních styků s žadateli Rada zavedla návštěvní dny, kdy se setkává se zástupci jednotlivých provozovatelů, asociacemi provozovatelů vysílání, profesními a odbornými sdruženími apod. Ve sledovaném období bylo realizováno cca 15 delších jednání tohoto typu.

Uskutečnila se návštěva České televize a setkání s Radou České televize a Radou Českého rozhlasu.

Zástupci Rady se rovněž setkali s představiteli některých koaličních i opozičních politických stran (zvláště v souvislosti s připravovanými novelami zákonů).

Zahraniční styky

V uplynulém období se značně zintenzivnily zahraniční styky Rady. Česká republika není dosud signatářem Evropské úmluvy o televizi přesahující hranice (dále jen "Úmluva"), a to i přes intenzivní úsilí ministerstva kultury i Rady samotné, stejně jako opakovaně vyjádřené přání Stálé komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny. Zástupci Rady se proto účastní jednání Stálého výboru členských zemí Úmluvy Rady Evropy pouze se statutem pozorovatele. Přesto, že statut pozorovatele neumožňuje zúčastnit se přímo rozhodování výboru, využívala Rada možnosti předkládat své návrhy Úmluvy. Práce ve Výboru také umožňuje získávat průběžné informace o navrhovaných změnách Úmluvy a změnách v mediální legislativě Evropské unie (zvl. Direktivy EU "Televize bez hranic").

Rada opakovaně konstatovala, že přistoupení ČR k Úmluvě nebrání zásadní překážky právní ani odborné povahy a odklady v této věci nepovažuje za účelné, zvláště s ohledem na další rozvoj českých médií v kontextu evropské mediální legislativy.

V součinnosti se zahraničním odborem ministerstva kultury ČR se Rada účastní práce některých expertních skupin Řídícího výboru pro masmédia Rady Evropy (CDMM), což rovněž umožňuje přímo odborně ovlivňovat podobu některých dokumentů Rady Evropy před jejich projednáváním na politické úrovni Výboru ministrů. V uplynulém období to byly např. návrhy dokumentů vztahujících se k ochraně novinářů ve válečných konfliktech, dokumentů k zárukám nezávislosti televizního vysílání (skupina expertů k médiím v panevropské perspektivě), databáze právních předpisů Medialex atd.

Radě bylo nabídnuto stálé členství v Evropském filmovém a televizním foru. Tato nevládní instituce sdružuje několik desítek regulačních institucí a provozovatelů vysílání v západní Evropě. Rada je první mediální institucí tohoto typu ze zemí východní a střední Evropy, které bylo členství v této prestižní instituci nabídnuto. Zástupci Rady se podíleli na ustavení EPRA - Evropské platformy regulačních institucí a médiích, která v rámci působení Evropského filmového a televizního fora poskytuje prostor pro výměnu informací a pracovní styky mezi jednotlivými evropskými radami pro vysílání.

Pokračovaly konkrétní pracovní kontakty zejména s britskou Independent Television Commission, francouzským Conseil Supérieur de l' Audiovisuel a německými zemskými centrálami pro média (zvláště s Bavorskem a Porýní-Vestfálskem). Uskutečnily se tři stáže pracovníků Úřadu Rady v těchto institucích (ITC, CSA), z velké části hrazené mimo rozpočet Rady.

Ve spolupráci se Stálou komisí pro sdělovací prostředky a za podpory Britského know-how Fund se 24. a 25. listopadu 1995 uskutečnil pracovní seminář s britskými mediálními experty o stavu evropské a britské mediální legislativy a systému vysílání ve Velké Británii. Semináře se zúčastnilo několik poslanců Stálé komise pro sdělovací prostředky, členové Rady, novináři a další odborníci.

Zástupci Rady se podíleli na přípravě a průběhu IV. University komunikací v Praze, mezinárodního setkání odborníků v oblasti médií, pořádaného pod záštitou francouzské vlády.

Dva členové Rady diskutovali jako jediní zástupci ze zemí východní a střední Evropy na tzv. Medientage v Kolíně nad Rýnem, které jsou významným mezinárodním forem pro výměnu informací o rozhlase a televizi.

Celkem se v roce 1995 uskutečnilo 19 zahraničních služebních cest členů Rady a pracovníků Úřadu Rady. Z řady přijetí zahraničních návštěv lze jmenovat např. návštěvu francouzského senátora a předního mediálního odborníka p. J. Cleusela.

Jsou dodržovány pracovní kontakty s představiteli řady zastupitelských úřadů v Praze, které slouží zejména k vzájemné výměně informací z oblasti médií.

Výzkumy zadané Radou

Vedle výzkumů dodávaných Radě společně s jinými odběrateli (Mediaprojekt, Dema) zadala Rada též specializovaný výzkum Diváci a televizní vysílání jako součást komplexu výzkumů elektronických médií. Výzkum probíhal v listopadu 1995 ve formě expertního šetření a výzkumné sondy a přinesl řadu nových poznatků pro koncepční a rozhodovací činnost Rady. Vybrané výsledky výzkumu jsou uvedeny v příloze č. 6, připravuje se diskuse k výsledkům výzkumu.

H. Organizace a fungování Úřadu Rady

Činnost Rady zajišťuje v souladu se zákonem č. 103/1992 Sb. Úřad Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Je orgánem Rady a plní odborné, organizační a technické funkce, zajišťující potřeby Rady. Činnost Úřadu Rady je financována z rozpočtu Rady, který tvoří samostatnou kapitolu státního rozpočtu ČR.

K 1. lednu 1996 byl v souladu s přijatým rozpočtem Rady předpokládaný počet 30 pracovníků Úřadu Rady zvýšen o dva pracovníky, určené pro potřeby programového odboru. Současný stav pracovníků je 28, k 1. 3. 1996 by měl Úřad Rady dosáhnout stavu 31 pracovníků.

V průběhu roku 1995 byla nově obsazena místa vedoucího programového a technického odboru. Místo vedoucího programového odboru bylo obsazeno ve výběrovém řízení.

Vedoucím Úřadu Rady je od listopadu 1994 ing. Pavel Gregora. Zástupkyní vedoucího a tiskovou mluvčí Rady je od roku 1993 PhDr. Marína Landová.

Úřad je členěn takto:

1. Licenční odbor

Počet zaměstnanců: plán 6, skutečnost 5.

Vedoucí odboru PhDr. Helena Pavlíková.

2. Programový odbor

Počet zaměstnanců: plán 7, skutečnost 5

Vedoucí odboru PhDr. Pavel Barák

3. Technický odbor

Počet zaměstnanců: plán 3, skutečnost 3

Vedoucí odboru ing. Petr Dolejš

4. Právní odbor

Počet zaměstnanců: plán 4, skutečnost 4

Vedoucí odboru Mgr. Hana Košťálová

5. Ekonomický odbor

Počet zaměstnanců: plán 5, skutečnost 5

Vedoucí odboru Blanka Barcalová

6. Sekretariát Úřadu Rady

Počet zaměstnanců: plán 5, skutečnost 4

Rada je v souladu se zákonem č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, v platném znění, zmocněna k výběru správních poplatků za správní řízení ve věcech udělení a změn licencí a registrací. Správní poplatky jsou příjmem státního rozpočtu, v roce 1995 byly vybrány ve výši 3.249.000,- Kč.

1. Nové technologie a regulace vysílání

Současný stav rozvoje nových počítačových, telekomunikačních a vysílacích technologií ve světě činí nezbytnou diskusi o nových médiích na prahu informační společnosti. Česká republika není izolovanou enklávou - ať už z hlediska politiky, ekonomiky nebo techniky. Široce diskutovaná budoucnost nových informačních technologií ve světě se proto týká i naší země.

Typy jednotlivých technologií, předpokládaná dynamika jejich uplatnění, ochota spotřebitelů k jejich nákupu, role státu a role trhu v jejich zavádění, ekonomické, technické a programové bariéry, prolínání domácího a evropského trhu nových technologií, dopady již zahájeného vývoje na další oblasti života společnosti jsou možnými klíčovými tématy diskuse o nových médiích.

S nástupem nových technologií se nepochybně změní i tradiční úloha mediálních regulačních institucí - v našich podmínkách k tomu zřejmě dojde v situaci, kdy dosavadní úloha těchto institucí je sice dostatečně fixována, politiky a legislativně, jejich praxe je však příliš krátká. Jaká má být a bude regulace vysílání v období nástupu nových technologií? Je reálné výlučné užití "tržně liberálního přístupu" nebo ani éra nových médií a do značné míry nepředvídatelných komunikačních a informačních možností nevyloučí nutnost regulace?

Dramaticky rychle rostoucí dostupnost distribučních cest pro rozhlasové a televizní vysílání není zřejmě pro většinu obyvatelstva České republiky otázkou několika málo let - především z finančních důvodů. Svou roli hraje rovněž jazyková bariéra, omezenost finančních prostředků spotřebitelů zejména na nákup tzv. doplňkových televizních služeb (pay-tv), relativní nasycenost trhu televizních a rozhlasových programů aj. Lze očekávat poměrně dlouhé období, které je charakteristické pro řadu evropských zemí, kdy počet uživatelů nových mediálních služeb je těsně na hranici ekonomické efektivity z hlediska investora a od určité etapy narůstá zvolna. Současně zůstává zachován tradiční obraz duálního systému rozhlasového a televizního vysílání. Na druhé straně nelze spolehlivě vyloučit ani překvapivě rychlý vývoj.

Toto "přechodné období" - ať jakkoliv dlouhé - je nutno dle našeho názoru efektivně využít, mj. k zodpovězení klíčových otázek vztahujících se k nástupu nových médií:

Má být technická regulace nadále oddělena od regulace vztahující se k obsahu vysílání?

Je nezbytné regulovat obsah nových vysílacích služeb (video-on-demande, Pay-per-view aj.)?

Bude s nástupem těchto služeb a jejich individualizací možné a nezbytné nadále chránit spotřebitele před některými typy vysílání (problémy s šířením pornografie, ochrana nezletilých)?

Jsou reálná tzv. pozitivní programová opatření (požadavek určitého standardu kvality vysílání, podíl původních programů)?

Jak zabránit dominantnímu postavení jednotlivých skupin vlastníků nových médií? Jak zajistit účinnou ochranu autorských práv? Odpověď na tyto otázky by měla dle názoru Rady předcházet dalším legislativním úpravám vztahující se k novým médiím a může se opírat pouze o poznání vývoje ve vyspělých zemích a přibližný odhad možných trendů.

Jako jeden z prvních praktických příspěvků k diskusi o nových médiích a regulaci vysílání hodlá Rada v příštím období sestavit k tomuto tématu obsáhlejší studijní materiál.

2. Začlenění českých médií do evropského mediálního prostoru

Problematiku elektronických médií nelze z povahy věci omezit státními hranicemi. Systém českých elektronických médií se v posledních čtyřech letech postupně přiblížil ostatním zemím Evropy. Standardy naší mediální legislativy se odvíjejí od požadavků Rady Evropy. Tyto požadavky jsou přitom vnímány vesměs jako určité nezpochybnitelné minimum - ať už jde o koncepci duálního systému vysílání, pluralitu médií či existence nezávislé regulační instituce.

Mnohem rigidněji než v Radě Evropy jsou ovšem formulovány požadavky vztahující se k médiím na úrovni další evropské instituce, v níž Česká republika požádala o členství, tj. v Evropské unii.

Po vytvoření minimálních standardů vysílání se České republice otevřela možnost aktivně vstupovat do procesu utváření a změn evropské mediální legislativy na úrovni Rady Evropy. Považujeme za nezbytné v nejbližší době formovat a aktivně prezentovat ucelené názory na klíčové diskusní body týkající se médií také na úrovni Evropské unie, s přihlédnutím k tomu, že legislativa Evropské unie vztahující se k médiím prochází nyní rozsáhlými diskusemi a řadou proměn.

Má-li Česká republika sehrát aktivní roli v tomto evropském vývoji (podobně jako je tomu v jiných oblastech), bude nezbytné, aby prezentovala svůj postoj v otázkách nových technologií, dalšího otevření evropského mediálního trhu, ochrany evropské a domácí audiovizuální produkce, regulace vysílání na národní a mezinárodní úrovni aj.

Role České republiky v evropské diskusi o médiích musí být přitom nezbytně provázena příslušnými změnami v domácích mediálních předpisech, tak, aby v co nejkratší době byly plně kompatibilní s legislativou Evropské unie. Nejdůležitější legislativní změny se dotknou evropské audiovizuální produkce (povinnost zavedení kvót evropské a nezávislé produkce), pravidel uvádění filmových děl na televizní obrazovce, pravidel reklamy a sponzoringu, některých autorskoprávních otázek, transparentnosti vlastnických vztahů a užití soutěžního práva Evropské unie pro oblast médií.

Nezbytnost přiblížit se systému ochrany evropské audiovizuální produkce v legislativě Evropské unie povede s největší pravděpodobnosti k opětnému zpřísnění legislativy pro televizní vysílání, a to jak klasického terestriálního, tak i kabelového a satelitního.

3. Koncentrace vlastnictví a transparentnost vlastnických vztahů v médiích

Za podstatnou část příštích legislativních změn v oblasti médií pokládá Rada vytvoření právního rámce pro procesy koncentrace a křížení vlastnictví v médiích, který by zohlednil pozitivní i negativní stránky koncentrace v médiích. Takový právní předpis by dle názoru Rady měl zahrnout i opatření, která povedou k posílení transparentnosti vlastnictví v médiích, a to v souladu se standardem evropských mediálních struktur.

4. Regulace vysílání je také jeho kontrola

Systém našich zákonů o vysílání právně jasně definuje prostor pro kontrolu vysílání, a to způsobem, který v zásadě odpovídá evropským standardům. Vylučuje cenzurní zásahy a přesně omezuje zásahy státu do vysílání na taxativně vyjmenované případy a možné sankce.

Zajištění účinných mechanismů kontroly, které budou striktně respektovat zákonem stanovené povinnosti a zároveň meze působnosti Rady, je rostoucím počtem provozovatelů vysílání jedním z hlavních problémových bodů její činnosti.

Poté, co Rada v uplynulém roce analyzovala možnosti a meze zajištění těchto kontrolních mechanismů, přijala koncepci analýzy a kontroly vysílání, která na základě zákona i do budoucna vymezuje hlavní oblasti její pozornosti:

- sledování objektivity a vyváženosti informací poskytovaných nejsledovanějšími médii, a to jak v jejich celku, tak v jednotlivých, zvláště celoplošných médiích

- ochrana dětí a mladistvých, sledování, analýza a případné sankce vztahující se k projevům násilí na televizní obrazovce, případně k dalším pořadům, které by mohly ohrozit jejich psychický nebo morální vývoj

- sledování podílu původní domácí tvorby

- sledování zvláštních povinností provozovatelů ze zákona

- sledování dodržování technických parametrů vysílání

Jako problematické se po úpravě právních předpisů na konci roku 1995 a zavedení možnosti vypuštění, případně zrušení řady licenčních podmínek u provozovatelů televizního vysílání jeví stanovení a sledování podílu původní domácí tvorby v televizním vysílání. Zvláště u placených kabelových televizních kanálů nelze do budoucna vyloučit případné negativní důsledky tohoto opatření pro nezávislé české producenty a celkový rozvoj české filmové produkce.

Lze předpokládat, že vedle kontrolních mechanismů Rady, které mají především preventivní a sankční funkce, vzroste v blízké budoucnosti význam samoregulačních opatření jednotlivých provozovatelů (etické kodexy apod.) i jejich skupin (např. Rada pro reklamu).

5. Postavení Rady

Činnost Rady jako nezávislé regulační instituce se postupně proměňuje - od instituce, která převážnou část své činnosti soustředila na udělování licencí k rozhlasovému a televiznímu vysílání, k instituci, která se soustřeďuje na oblast správy a kontroly relativně uceleného duálního systému vysílání.

Posuny v legislativní oblasti přitom stále více akcentují úlohu Rady jako orgánu, který ve stanoveném rozsahu vykonává státní správu. Méně již současné právní předpisy specifikují úlohu Rady jako orgánu zřízeného k podpoře zájmu veřejnosti na rozvoji vysílání, případně její roli v oblasti rozvoje národní a evropské audiovizuální produkce. Je otázkou, do jaké míry jde při tomto posunu o záměr zákonodárce a jak odpovídá částí společnosti intenzivně vnímaná potřeba ochrany národní a evropské identity a koneckonců i obdobným trendům v rámci Evropské unie.

Otázka nezávislosti Rady bývá někdy zjednodušeně spojována pouze s její nezávislostí na politických stranách. Ať už bude statut, složení, způsob jmenování členů, délka funkčního období, prostředky, které má Rada k dispozici, rozsah kompetencí a obecněji vztah k výkonné moci jakýkoliv, musí být Rada nezávislá především na médiích samotných. Závislost postavení Rady na síle či momentálním vlivu jednotlivých provozovatelů a jejich lobby, byť i nepřímá, je velmi riskantní a ve své podstatě může ohrozit pluralitu a nezávislost médií samotných.

Je zřejmé, že Rada jakožto orgán kontrolující ze zákona činnost médií, se zákonitě dostává do specifické polohy vůči kontrolní funkci médií samotných. Právě v této okolnosti tkví zřejmě celosvětově vnímaná specifičnost obdobných regulačních orgánů.

Za nezbytný princip spojený s nezávislostí Rady je proto třeba dle našeho názoru považovat princip stability rozsahu zákonných pravomocí, nepodléhající momentálním politickým vlivům, ale ani vývoji situace na mediálním trhu.

Poprvé v plném rozsahu budou v České republice působit v období volební kampaně před volbami do Parlamentu ČR vedle veřejnoprávních médií také soukromé rozhlasové a televizní stanice. S ohledem na skutečnost, že oficiální volební kampaň bude probíhat pouze ve vymezených časech ve veřejnoprávních médiích, soustředí se Rada na kvalifikaci parametrů objektivity a vyváženosti informací v médiích mimo oficiální volební kampaň a sledování zákazu politické reklamy v soukromých médiích. V tomto smyslu hodlá využít svých pravomocí i prostředků, které má k dispozici.

Příloha č. 1

SATELITNÍ VYSÍLÁNÍ

/* Takto označení provozovatelé k 31. 1. 1996 vysílání nezahájili.

TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

I. televizní vysílání celoplošné

II. televizní vysílání regionální

III. televizní vysílání lokální

Řazeno chronologicky podle data udělené licence.

/* Takto označení provozovatelé k 31. 1. 1996 vysílání nezahájili.