(Schůze opět zahájena v 11.30 hodin.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 11.30 hodin středoevropského času, tedy doba, kterou jsme si určili pro uplynutí vyhlášené přestávky. Rozprava nebyla uzavřena, nicméně přešli jsme do fáze otevřeného zasedání.
Prosím, abyste se laskavě přihlásili svými hlasovacími kartami, protože jste byli odpojeni.
Do rozpravy je v této chvíli přihlášen pan poslanec Langer a po něm pan ministr Cyril Svoboda. Prosím tedy pana poslance Langra, aby se ujal slova. Ostatní prosím o klid a úctu ke svému kolegovi.
Poslanec Ivan Langer: Děkuji, vážený pane předsedající. Páni ministři, členové vlády, kolegyně a kolegové.
Měli jsme možnost vyslechnout cosi, co ani při své bujné fantazii, kterou předpokládám mi přiznáte, vám nedokáži popsat slovy, nicméně musím říci, že mě mrzí velice, že ta část jednání, která právě skončila, nebyla veřejná.
Nicméně pokud jde o pocity a hodnocení, myslím, že budu-li používat slova zděšení, pohoršení, úžas, zlost, vztek a pocit bezmocnosti, by mohla být důstojným popsáním toho, co se člověka zmocní po vyslechnutí zvratků, které byly předneseny a které a priori nebo primárně nepocházely z úst předsedy komise pro vyšetřování olomoucké kauzy.
Jestli jsem řekl zvratky, trvám na tom, protože šlo opravdu o slovní zvratky osoby, která zde sice není přítomna, ale která by buď měla být zbavena svéprávnosti, nebo pohnána před soud, nebo v případě chlapského vyrovnání by měla dostat ne jednu, ale hned dvě rány pěstí, jednu do zubů a druhou hluboko do podbřišku.
Myslím, že se nedá trpně přihlížet a věcně argumentovat. Proto jsem se jako osoba, která byla s kolegou poslancem Kolářem zmíněna ve výpovědi člověka, o němž jsem již v úvodu řekl, že z jeho úst vane smrdutý dech bývalé tajné policie komunistického Československa, spojil s ředitelem Fakultní nemocnice v Olomouci, který zde byl citován, a mohu i jménem kolegy Koláře, který zde v tuto chvíli není, říci následující stanovisko, které se týká mé osoby a osoby kolegy Koláře:
Ani on, ani já jsme nikdy nejednali s ředitelem Fakultní nemocnice a s jeho náměstkem. Ani on, ani já jsme tedy nikdy nežádali o nic, co zde bylo zmiňováno, a tím pádem ani on, ani já jsme nic nedostali.
A to je, prosím, nikoli stanovisko primárně mé, ale stanovisko ředitele Fakultní nemocnice, který zde byl jako velká autorita zmiňován.
Na závěr mého vystoupení - a omlouvám se, že je příliš emotivní, ale v okamžiku, když na vás někdo kydá špínu, tak máte skutečně chuť možná nepoužít pěst, ale použít nohu při tom úderu, který byl míněn tak nízko, jak jsem o něm hovořil - mi nezbývá nic jiného, než jasně prohlásit, že již jednou jsem registroval pokus spojit mé jméno s tzv. olomouckou kauzou. Reagoval jsem na to jednoznačně, a to odhodláním podat žalobu na ochranu osobnosti. A jsem připraven takto postupovat proti každému, kdo si troufne spojovat mé jméno s tzv. olomouckou kauzou.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Langrovi a udílím slovo panu ministru Svobodovi, připraví se pan poslanec Bašta.
Ministr vnitra ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená Poslanecká sněmovno, jenom drobný komentář k tomu, co jsme zde na tajném zasedání vyslechli.
Upozorňuji, že jde o výpověď jenom jednoho člověka, a takhle se k tomu musíme stavět. Znamená to, že tady nebylo nic, co by bylo objektivně zjištěno. Všechno se tady konstatovalo jako pevná fakta, a přitom jde o výpověď jednoho člověka, aniž by to bylo konfrontováno s čímkoliv jiným. A zdá se mi, že bychom měli postupovat s větší profesionalitou a klást důraz na to, aby fakta, která jsou zde sdělována, byla sdělována z ověřených zdrojů, a ne aby se tady četla výpověď jenom jednoho člověka. Zdá se mi, že to je nedůstojné tohoto projednávání. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministrovi. Mimo jiné mu vřele děkuji i za jeho stručnost. Slovo má pan poslanec Bašta, který je poslední písemně přihlášený do naší rozpravy.
Poslanec Jaroslav Bašta: Pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se, že vystupuji v této rozpravě také, ale vyprovokovalo mě k tomu přerušení schůze a dlouhá řeč pana předsedy vyšetřovací komise.
Když naše komise začínala, tak jsme se dohodli, že o této kauze víme, že je to spor dvou skupin, a že budeme postupovat tak, že vyslechneme, pokud to půjde, názory z obou stran, z jedné "spořící" se strany s tou druhou, takže tam byli čtyři a čtyři a k tomu ještě jedna novinářka, která také někomu stranila. A domníval jsem se, že objektivní výsledek bylo to, co se objevilo ve zprávě. A velice mě překvapuje, když pan předseda z toho vezme výpověď jednoho člověka.
Na začátku jsme totiž měli takovou premisu, že v této kauze, jako je Olomouc, musíte předpokládat, že pravdu nemluví nikdo. Tak proto posuzujete, aby vám z toho pravda vyplavala. A toho nikdy nedosáhnete tím, že se soustředíte na jednu výpověď třeba proto, že se vám líbí. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Baštovi. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Vidím pana poslance Vymětala.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vyjádřit, že rozumím pocitům pana kolegy Langra, jak je tady vyjádřil, pokud to je pravda, a rozumím jim proto tak dobře, že v této zemi už devět let komunisté dostávají stále podpásové rány.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. (Nikdo.)
Kolegyně a kolegové, uzavírám rozpravu a prosím předsedu komise, který zde vystupuje současně v roli zpravodaje, aby nás provedl úskalím pozměňovacích návrhů, ale předpokládám, že tato úskalí nejsou příliš početná, neboť, pokud jsem dobře zaregistroval, byl podán jediný pozměňovací návrh k základnímu návrhu usnesení, a nemýlím-li se, nic dalšího podáno nebylo.
Prosím tedy pana poslance Kramperu, aby nás provázel hlasováním, které nás nyní čeká.
***