Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám jenom dvě poznámky. Za prvé se domnívám, že toto je jiný případ, než který měl na mysli pan poslanec Svoboda, a to případ, kdy trestného činu, údajně tedy trestného činu, se měl dopustit veřejný činitel a v souvislosti s výkonem pravomoci veřejného činitele. Možná že by bylo velmi dobré, kdyby i tato sněmovna, stejně jako mandátový a imunitní výbor, slyšela vysvětlení, tedy pohnutku, kvůli níž podepsal smlouvu pan ministr Stráský. Ta pohnutka byla, že tak činil z důvodu veřejného zájmu proto, aby byla zajištěna letecká záchranná služba v příslušném regionu. Čili to zároveň samo sebou vylučuje pohnutku jinou, tedy tu, kterou předpokládá trestní zákon, a to je, že by tak činil v úmyslu obohatit sebe nebo jiného.
Zároveň bych ráda uvedla to, že jak zde hovořil pan poslanec Filip, že policie sama měla dostatečně zvážit, jestli má dostatek důvodů pro to, požádat sněmovnu o vydání poslance ke stíhání, zahájit trestní stíhání. Ráda bych konstatovala, že policie sama - a byla bych ráda, kdyby mě zejména opozice, která protestuje, poslouchala - policie sama o tom měla vážné pochybnosti.
Ve spise, který jsme měli k dispozici na mandátovém výboru, policie nechtěla sama zahajovat trestní stíhání, podala námitky městskému státnímu zastupitelství, celé stíhání také bylo iniciováno ze strany státního zastupitelství. Městské státní zastupitelství pražské odmítlo námitky policie a policie nám postoupila tu žádost s výslovným odkazem na to, že tak činí pouze na základě pokynu státního zastupitelství. Z toho spisu je patrno, že policie sama měla o důvodnosti tohoto stíhání dostatek pochybností, které tedy jsme získali my všichni, nebo většina z nás, kteří jsme byli na mandátovém výboru a kteří zároveň slyšeli vyjádření pana ministra Stráského, z něhož vyplývá - a to je poslední věc, kterou vám chci sdělit - to, že pan ministr, bývalý ministr Stráský podepsal smlouvu na základě doporučení výběrové komise, v níž zasedali dva opoziční poslanci, kteří jistě se k tomu zároveň zde ve sněmovně vyjádří.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Matulka, připraví se pan poslanec Dostál.
Poslanec Dalibor Matulka: Já jsem se přihlásil se dvěma stručnými poznámkami. Argumentace kolegy Bendy byla natolik falešná, že mě to docela nutí se více zamyslet nad touto věcí a skutečně v hlasování dát najevo, že budu souhlasit s vyslovením souhlasu k zahájení trestního stíhání poslance Stráského. Mluvím o té argumentaci, kdy kolega Benda, ačkoliv ví, že nemá pravdu, tak tady modeluje situaci, že kdybychom každé rozhodnutí, které zruší Úřad pro hospodářskou soutěž - on sám velmi dobře ví, jak je to účelové, že mi neřešíme každé rozhodnutí zrušené Úřadem pro hospodářskou soutěž, ale pouze jedno z rozhodnutí, kde je podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele. A to zdaleka se netýká každého rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž. Falešnost této argumentace mě přesvědčuje, že zastánci názoru, že by neměla sněmovna vyslovit souhlas s vydáním poslance Stráského, argumentují především politicky, a nikoliv věcně. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka - chci reagovat na tu námitku procedurální kolegy poslance Orla. Já se domnívám, že pan předsedající správně to upozornění předeslal i s vyslovením určité obavy, že chce předejít disputacím na toto téma. Bohužel kolega Orel tu disputaci zahájil. Já mu nemůžu dát za pravdu a chci na to upozornit, že kolega Orel pravdu nemá. Usnesení mandátového a imunitního výboru doporučuje Poslanecké sněmovně nevyslovit souhlas. To je správné. Ale to je doporučení, jak má sněmovna rozhodnout, ale nelze z toho vyvozovat, že je to zároveň závazný návod pro sněmovnu, jak má formulovat otázku pro hlasování. Závazné pro sněmovnu, jak má formulovat otázku pro hlasování, je především, kolegyně a kolegové, Ústava ČR a ta mluví o tom, za jakých okolností lze zahájit trestní stíhání, jestliže sněmovna vysloví souhlas. Čili pan předsedající měl pravdu a já bych docela nerad na to téma dál diskutoval. Ale prosím vás všechny kolegiálně, nezavádějme na toto téma příliš veliké diskuse, nevedlo by to k ničemu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi jenom větičku k tomu, co teď znělo. Pokud bychom postupovali tak, jak navrhuje kolega Orel, a dal jsem hlasovat o tom, že sněmovna nevyslovuje souhlas - já nejsem právník tedy - a to usnesení by neprošlo, tak co? Tak sněmovna vyslovila souhlas? Já bych se tedy docela držel normální lidské logiky, dal hlasovat prostě o pozitivním usnesení. Jestliže projde, tak vyslovila souhlas, jestliže neprojde, tak nevyslovila souhlas a tečka. Děkuji.
Jsem si jist, že teď vystoupí pan kolega Dostál a po něm pan kolega Škromach.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, byl bych rád, kdybyste mohl sdělit panu poslanci Stráskému, že nyní budu mluvit zcela obecně, že mi nejde o pana poslance Stráského, kterého si velice vážím a mám ho - jak já říkám - svým způsobem rád. (Smích ve sněmovně.)
Mně jde o problém obecný. Znáte mě, že jsem byl zde s přítomnou paní Marvanovou zastáncem toho, aby imunita byla omezena. Jistě víte o mně, že ve věcech vydávání poslanců vystupuji vždycky zcela rozhodně. Ale já tak nečiním proto, že jsem natolik radikální, činil jsem tak vždycky proto, že jsem se nechal od vás, kteří pracujete v ústavně právním výboru, poučit.
A proto se divím kolegovi panu Marku Bendovi, který když se zde vydávali opoziční poslanci, na jejich námitky vystoupil s odůvodněním, že tato sněmovna vůbec nemá přemýšlet o tom, zda podezření na spáchání trestného činu je relevantní, anebo dokonce zda poslanec spáchal trestný čin, ale že tato sněmovna má vydat poslance proto, aby mohlo být dokončeno šetření, aby se ukázalo, zda o trestný čin nejde, či jde. Dneska z úst svého váženého kolegy slyším argumentaci úplně opačnou. Znovu opakuji, že mi nejde o kolegu Stráského. A já se začínám bát, že v této sněmovně se věci posuzují dvěma metry, a nikoliv jedním.
Děkuji vám. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Dostálovi. Slovo má pan poslanec - pan poslanec Škromach stahuje a já uzavírám rozpravu.
Dámy a pánové, omlouvám se. Pan kolega Stráský si přál vystoupit v rozpravě. Udělal to až příliš korektně, ostatní se hlásili jenom rukou, on mi donesl písemnou přihlášku a já jsem ji přehlédl. Omlouvám se.
Poslanec Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, skutečně vás nebudu unavovat dlouhým věcným popisem problému, jehož důsledkem je jednání, které teď vedeme. Já bych rád řekl skutečně jen několik velmi stručných informací. A začnu právě tou sebekritikou, tím, co na tomto postupu bylo špatně.
Výběrové řízení, které podle mého názoru - zdůrazňuji podle mého názoru - se pro tento případ, když se v určitém termínu musí zajistit služba, přímo nehodí, je to i aplikace určitého předpisu. Výběrové řízení probíhalo pozdě a je to určitě vina mého úřadu a možná i moje. Rozhodnutí komise padlo 24. března, ačkoliv létat se mělo začít 1. dubna loňského roku. Problém tedy je - a tento problém jsem vědomě musel ve střetu mezi literou zákona a mezi potřebami zajištění letecké záchranné služby překonat tím, co jsem udělal - byl v tom, že do termínu mezi rozhodnutím výběrové komise, podpisem smlouvy, zjištěním toho faktu, že společnost nesplnila úplně podmínky, když prokazovala svou připravenost pro výběrové řízení, a termínem zahájení letu, jsem nemohl připustit vznesení námitek a odklad rozhodnutí, které jistě zákon zavádí obecně správně.
***