(pokračuje Dostál)
Jedná se prý o obyčejnou civilní budovu. I tento mylný předpoklad je však zjevně nepravdivý, jak zřetelně a jednoznačně vyplývá z odborného posudku liturgického institutu vypracovaného na žádost děkana Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a dalších profesorů a studentů, který mám k dispozici a kterým vás nechci zdržovat. Jedině kdybyste si přáli ho vyposlechnout.
Kromě reality kostela existuje ale ještě jeden nepřehlédnutelný, velmi závažný fakt. Stavební práce totiž odkryly rozsáhlé pohřebiště servitů, literátů a dalších významných představitelů gotické a barokní Prahy. Jejich hrobky a hroby byly rozvráceny a zlikvidovány a větší část - cca 11 metrů krychlových - kosterních ostatků byla přestěhována v zájmu komerčních skupin do podzemní chodby mimo půdorys stávajícího kostela, zatímco jejich zbývající, menší část byla vyhozena do kontejnerů a posléze odvezena na skládku.
Platí-li starý kulturní princip, že kulturní úroveň národa či společenství se poměřuje vztahem k zemřelým, tedy prakticky péčí o hroby a hřbitovy, je tento počin agresivního vysídlení zemřelých z posvátného místa jejich posledního odpočinku aktem hrubého násilí a troufalým pošlapáváním práv zesnulých, stejně jako i nejlepších kulturních a duchovních tradic našeho národa zcela a pouze v zájmu komerčního záměru.
Já si, dámy a pánové, v té souvislosti nemohu nevzpomenout na povídku Milana Kundery z jeho knihy Směšné lásky. Povídka se jmenuje Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Jde podle mého o útok na kulturní identitu vlastního národa, neboť byly vyvráceny jeho nejhlubší civilizační a duchovní kořeny. Připomínám, že jde o původní slovanské osídlení Starého Města pražského z 11. století. Proto se od něj musí každý slušný člověk jednoznačně distancovat.
Já bych byl rád, kdyby se k této věci vyjádřil dnes také můj ctěný kolega pan docent Klanica, a to nikoli jako můj politický odpůrce, ale jako archeolog evropského významu.
V odpovědi ministra Stropnického chybí jednoznačné rozlišování poloh podle biblického ano - ano nebo ne - ne. Jedna, a to je první poloha odpovědi, v podstatě říká, že dle názorů magistrátu hl. m. Prahy, na který si má interpelace právě stěžovala, je z hlediska formálně právních předpisů vše v nejlepším pořádku. Nicméně vedoucí odborná pracovnice odboru památkové péče Ministerstva kultury při prohlídce rekonstrukce zmrzačeného interiéru kostela výstižně poznamenala: Kostel se ztratil.
Proto se vás nyní táži, pane ministře, jak je možné, že tento zmrzačený prostor byl 7. 5. t.r. zkolaudován. Přitom současný skutkový stav nemá s původními kritérii a mantinely, přesně definovanými závaznými a neodvolatelnými rozhodnutími Ministerstva kultury ze dne 29. 3. 1994, resp. pak 15. 7. 1996, prakticky vůbec nic společného, což je zřejmé na první pohled, když do kostela vstoupíte.
Ptám se vás, pane ministře, jak se to mohlo vůbec vlastně stát. Kdo je za tuto antikulturní devastaci zodpovědný? Pane ministře, jak je možné, že Ministerstvo kultury potvrdilo podpisem svého náměstka Kratochvíla dne 1. 6. 1994 smlouvu o nájmu mezi Národní knihovnou a společností Kontakt Moravia, a. s., nyní Mitchel Praha, s. r. o., která nesplňuje všechny legislativní náležitosti pro to, aby mohla být považována za platnou? Pane ministře, jak vysvětlíte, že tuto smlouvu potvrdil podepsáním dvou dodatků ze dne 1. 8. 1997 a 8. 12. 1997 i váš současný náměstek ministra kultury pan Koronthály? Proč památková inspekce vašeho ministerstva reagovala pozdě na závažná rozhodnutí orgánu nižší instance a zbavila se tak možnosti docílit účinné nápravy?
Otázek, ve kterých jste mi, pane ministře, neodpověděl, je mnoho.
Chci závěrem konstatovat: Bylo flagrantně a beztrestně ignorováno odborně specifické a právně neodvolatelné závazné rozhodnutí ministra kultury z 29. 3. 1994, jež stanovilo přesné podmínky všech stavebních prací a jež explicitně zakazuje právě ty stavební zásahy a úpravy, které byly 7. 5. t.r. zkolaudovány, ačkoli, jak jsem již řekl, kostel organicky a funkčně zcela mrzačí.
Pane ministře, byl bych velice rád, kdybyste mi na sklonku svého volebního času alespoň odpověděl, kdo je za tento stav vlastně zodpovědný.
Proto prosím Poslaneckou sněmovnu o podporu návrhu tohoto usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí ministra kultury Martina Stropnického na interpelaci poslance Pavla Dostála ve věci kostela sv. Michaela archanděla."
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pavlu Dostálovi. Ptám se, kdo se dál hlásí do rozpravy. Vidím přihlášku pana ministra Stropnického, kterému udílím slovo.
Ministr kultury ČR Martin Stropnický: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, otázek je samozřejmě mnoho, pokusím se dotknout alespoň těch, které v tuto chvíli považuji za nejdůležitější.
Otázkou první je otázka odsvěcení kostela. Nesdílím tvrzení pana poslance Dostála, že kostel sv. Michaela není odsvěcen. Podle stanoviska odboru církví Ministerstva kultury je odsvěcení kostela zmiňováno v historických nálezech. Zrušení využití kostela pro církevní účely datuje rokem 1786, čili za císaře Josefa II. Ovšem i samotné využívání kostela v minulých dvou stoletích, nejprve tam byla manufaktura, později skladiště, logicky svědčí o jeho současném odsvěcení. Ministerstvo kultury navíc nikdy neobdrželo žádný písemný důkaz, který by svědčil o opaku. Pouze na jedné schůzce 5. 5. t.r. pan ing. Pešek hovořil o jakémsi neurčeném stanovisku experta liturgické komise, doktora teologie pana Matějky, který kostel za odsvěcený nepovažuje. Ovšem my jsme toto stanovisko doposud oficiálně neobdrželi, v případě, že se to tak stane, budeme se tím samozřejmě zabývat.
Druhý významný otazník je věc pietních zvyklostí. Chci tu zdůraznit, že pozůstatky zemřelých řeholníků řádu servitů, posledních uživatelů kostela před rokem 1786, jsou umístěny v oddělených prostorách a budou přístupné pouze představitelům řádu. O této skutečnosti se přesvědčili rovněž pracovníci Ministerstva kultury na poslední návštěvě objektu. Já jsem v objektu osobně byl ještě včera, abych měl přesnou představu o tom, jak jsou jednotlivé kroky či prvky respektovány, nerespektovány, jak se situace vyvíjí.
***