Poslanec Pavel Pešek: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych za klub Unie svobody říci, že poslanci Unie svobody celou svou dobu existence v této sněmovně i dávno předtím mluvili o tom, že chtějí svým programem přispět k tomu, aby naše země vstoupila do NATO a Evropské unie. Vstup do NATO je teď velmi blízký a všichni poslanci klubu Unie svobody samozřejmě budou hlasovat pro.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má předseda klubu poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Nechci opakovat mnoho z toho podstatného, co zde bylo řečeno. Chci jen říci, že rozšíření NATO je rozšířením jistot evropské civilizace a evropská civilizace má své historické a hodnotové kořeny také v hodnotách křesťanství. Klub KDU-ČSL všemi hlasy podpoří Washingtonskou smlouvu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Janečkovi. Nyní má slovo jako zástupce navrhovatele pan místopředseda vlády a ministr zahraničí.
Místopředseda vlády ČR Jaroslav Šedivý: Pane předsedo, pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, musím říci, že jsem včerejší paralelní monolog odpůrců a prosazovatelů našeho vstupu do NATO v tomto shromáždění vydržel poslouchat pozorně. Ten dvojí monolog byl disonancí dvojího jazyka, dvojích argumentů, dvojího pohledu na svět i na naši společnost, dvojího pohledu na možnosti zajištění bezpečnosti kolem České republiky a její obrany.
Kupodivu oproti jiným diskusím, které jsem tu zažil, bylo v té debatě relativně méně útoků a více snahy uvést argument. Ale ať už byla kvalita argumentů odpůrců jakákoli - mnohdy jak ze starého arzenálu, neboť nevzala v úvahu vývoj, jaký prodělalo NATO ve změněných podmínkách, anebo šlo jen o zkreslující nebo nechápající význam faktů a údajů - přece jen až na malé výjimky ti, kteří tyto argumenty kladli, připouštěli určitou nutnost zajištění obrany či bezpečnosti České republiky. Většinou se pak jako na alternativní řešení ke vstupu do aliance soustřeďovali na povýšení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě jako na možnou základnu evropské kolektivní bezpečnosti.
Z dalších argumentů téměř již klasické, ač tisíckrát vyvrácené, byly argumenty o rozmístění jaderných zbraní či cizích vojsk na našem území. Jen připomenu závazek aliance, že nemá ani úmysl, ani plán, ani potřebu tyto zbraně na území nových členů rozmisťovat ani své jednotky tam dislokovat, s čímž se vláda ztotožnila.
Z dalších argumentů to bylo tvrzení o zavlečení České republiky do cizích konfliktů, hrozba vytváření nových bloků bez zodpovězení otázky, kdo by tvořil blok proti NATO. Byl dokonce vyřčen argument, že vláda se bojí svých občanů, a proto chce do NATO. Několikrát se ozvalo, že být v NATO znamená podvolit se tlaku velkých, čili rozšíření NATO je posílení pozice Německa dále na východ. K těmto a dalším tvrzením mi dovolte sedm poznámek.
1. NATO má dimenzi vojenskou a dimenzi politicko-bezpečnostní. Je propracovaným systémem kolektivní obrany, je především rámcem a prostorem pro politicko-bezpečnostní konzultace svých členů. Rovné postavení velkých i malých dává všem stejnou možnost zapojit se do rozhodování. Tím se výrazně snižuje riziko renacionalizace obrany - jinak řečeno, aliance nelze zneužít pro velmocenskou politiku kteréhokoli z větších partnerů.
Pro Českou republiku a její bezpečnostní politiku bude velkým přínosem již samo zapojení do konzultací o bezpečnostních otázkách. Mimo jiné se tím sníží i riziko chybných národních rozhodnutí v obraně, neboť v alianci proces obranného plánování spočívá na kolektivní zkušenosti a expertize členů i aparátu aliance.
Pan poslanec Filip v této souvislosti nepochopil dobře zásadu konsenzus minus jedna, kterou použil jako příklad pro to, že aliance může svému členu vnutit cokoli. Tato zásada ovšem směřuje právě k opaku. My jsme tuto zásadu vzali na vědomí a přihlásili se k ní ve druhém kole akcesních jednání, které bylo věnováno obranným, resp. vojenským otázkám. Tato zásada, konsenzus minus jedna, platí pouze pro oblast obranného plánování, konkrétně pro sjednávání cílů obranných sil. V žádném jiném rozhodovacím mechanismu aliance se jí nepoužívá, neboť rozhodování je konsenzuální. Jde tedy o technický princip vztahující se na konkrétní oblast.
2. Aliance nejedná o vnitřní politice členských států a nebude určitě chránit české zbohatlíky, stejně jako nemá formální mechanismus pro řešení konfliktů svých členů. Celkově však členství posiluje stabilitu demokracií a předvídatelnost jejich mezinárodního chování, neboť vlády jsou neustále konfrontovány s názory dalších členů a spojenecká solidarita koriguje krajnosti v postupu členů. Jen tak bylo možno až dosud tlumit např. problémy řecko-turecké.
3. Dobře odpověděla paní poslankyně Kořínková, že NATO není o válce, ale o míru. Dnes neexistuje předem daný a jasně definovaný nepřítel, snížila se pravděpodobnost vypuknutí rozsáhlého vojenského konfliktu, který by mohl bezprostředně zasáhnout území České republiky. Ale troufne si někdo tuto možnost pro budoucnost zcela vyloučit? Bezpečnostní hrozby jsou četnější, rozptýlenější, různorodější. Mohou přijít z různých geografických oblastí. Národní bezpečnost se již definuje nejen schopností čelit vojenskému útoku, ale i nevojenským hrozbám.
NATO je organizací kolektivní obrany, která disponuje strukturami k odvrácení vojenských i nevojenských rizik. Desítky výborů, komisí, agencií a dalších orgánů uvnitř aliance pracují pro úspěšnou eliminaci rizik. Souhrnná vojenská síla má nesmírný odrazující potenciál. Pomoc v napadení není přitom automatická, závisí na výsledku konzultací členů. To je dobrá pojistka proti nežádoucímu zavlečení aliance do dílčího problému některého ze svých členů. Zdůrazňuji tedy - odrazující potenciál. Aliance netáhne do války, ale odstrašuje potenciálního útočníka. Kolektivní obrana je navíc levnější než individuální. Aliance má stále silnější roli v řešení krizí v euroatlantickém prostoru, a to z důvodů politických, neboť je vnitřně solidární a akceschopná, i vojenských. Její smysl je tedy především udržení míru.
4. Byly tu námitky, že vstupem do NATO budeme deklarovat svůj protiruský postoj. Jenže po přístupu k Severoatlantické smlouvě se bude Česká republika zúčastňovat jednání konzultativní skupiny NATO-Rusko. Naše vztahy s Ruskem dostanou nový rozměr. Mimochodem právě spoluprací s NATO na smluvní bázi je Rusko vtahováno k řešení problematiky evropského míru.
5. Z diskuse bych chtěl zdůraznit ještě jeden fakt, který tu byl včera uveden. Členství v alianci znamená pro Českou republiku zapojení do nejpropracovanějšího systému krizového řízení. Česká republika již v této fázi příprav na členství urychluje formování systému nejen obranného plánování, ale i civilního nouzového plánování. Vytváří se tak mechanismus včasné a efektivní reakce státu i na takové přírodní katastrofy, jako byly loňské povodně.
6. Další okruh otázek se týkal typu či možného systému evropské bezpečnosti a s tím souvisela několikrát položená otázka, proč - když zanikla Varšavská smlouva - nebylo rozpuštěno i NATO a nebudovala se bezpečnost na helsinské bázi. Odpověď je jediná. Varšavská smlouva skončila, protože si to většina jejích členů přála.
***