(pokračuje M. Zeman)
OBSE je systém pro preventivní diplomacii, pro konzultace. V rozpravě zazněly návrhy, aby byly kompetence tohoto systému posíleny. Ale měly-li by být posíleny funkčním způsobem, stalo by se z OBSE nové NATO. Jistě, kdyby klobása měla křídla, zajisté by létala. Ale jestliže byste posílili kompetence OBSE takovým způsobem, aby se z ní stalo nové NATO, vytvořili byste naprosto heterogenní systém, odlišující se politickým uspořádáním i kulturními okruhy.
Třetí, velice podstatná námitka, spočívala v tom, že nás dnes nikdo neohrožuje a patrně minimálně v nejbližších deseti letech ani ohrožovat nebude. Ano, je to pravda. Ale chtěl bych připomenout, že do spojenectví se vstupuje právě v okamžiku, kdy nás nikdo neohrožuje, a že je velmi pozdě uzavírat spojenectví až pod tlakem bezprostředního ohrožení.
Chtěl bych konstatovat, že podle našeho názoru toto jednání probíhá ve zbytečném spěchu. Dovedl jsem pochopit, jestliže se vyžadovalo mimořádné zasedání sněmovny na 14. dubna v situaci, kdy nebylo jisté, zda sněmovna nebude 15. dubna rozpuštěna v důsledku spouštěcího mechanismu neprojednání vládního návrhu zákona o prodeji státní půdy. Nedokáži pochopit, proč tento bod nebyl zařazen na řádné květnové zasedání sněmovny, které je jisté po schválení ústavního zákona Senátem.
Nedomnívám se, že je rozumné, aby o této věci rozhodovala tato Poslanecká sněmovna z důvodů, které zde již byly uvedeny, neboť významná skupina poslanců neprošla křtem ohněm volební kampaně za svoji vlastní stranu, a z tohoto důvodu je tato sněmovna méně reprezentativní.
Navrhovali jsme, abychom zvolili podobný model, jako byl zvolen v Maďarsku. A fakta svědčí v náš prospěch. Jak víte, Maďaři se v referendu pro vstup do NATO vyjádřili 85 % zúčastněných. Jsme snad horší než Maďaři?
Kdybychom volili cestu referenda, získali bychom daleko větší podporu a současně bychom byli donuceni k objektivní vysvětlovací kampani, kde by byla dána šance i našim názorovým oponentům. Této šance jsme se dobrovolně vzdali. Ano, konají se nejrůznější demonstrace. Jedna z nich, organizovaná privatizátorem Barrandova, přinesla několik desítek podpisů na petici o vstupu do NATO. Opakuji - několik desítek podpisů. A těmito několika desítkami podpisů se nyní argumentuje. Nebylo by poctivější otázat se občanů po jejich podpisech?
Dovolte mi skončit prostým konstatováním. Sociální demokracie v této sněmovně třikrát předložila návrh ústavního zákona o referendu. Tento návrh zákona byl třikrát odmítnut, mimo jiné i s veřejně publikovanou argumentací, že jde o komunistický relikt. Je-li tomu tak, potom nejkomunističtější zemí v Evropě je Švýcarsko.
Sociální demokracie konstatuje, že bude hlasovat v souladu se svým programem pro ratifikaci Washingtonské smlouvy. Ale sociální demokracie se současně zavazuje, že v případě svého volebního úspěchu první zákon, který nové Poslanecké sněmovně předloží, bude právě ústavní zákon o referendu. A já věřím, že budoucí vláda bude vládou, která si více bude vážit svých občanů a bude se jich konečně ptát na jejich názor.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců klubů ČSSD a KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: O slovo je písemně přihlášen se stanoviskem klubu pan poslanec Vik.
Pane kolego (k poslanci Paynovi), vy jste mě přišel upozornit na to, že pan předseda vystupuje jménem strany, žádáte mě, abych dodržoval jednací řád, zvedáte ruce k faktické poznámce, ke které vám nemohu udělit slovo, protože není rozprava. Takže mi teď poraďte, jak se mám zachovat korektně.
Prosím, buďte maximálně stručný.
Poslanec Jiří Payne: Pane místopředsedo, já jsem hluboce přesvědčen, že jste měl předřečníkovi odejmout slovo, protože podle § 67 smí sice mluvit předseda sněmovny, ale nemůže zneužívat tohoto svého postavení k projevům, které byly formulovány a uvedeny jménem strany.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan předseda Zeman uváděl své slovo s tím, že vystupuje z pověření klubu sociálních demokratů - ověřte si to ve stenozáznamu.
Hlásí se o slovo předseda klubu sociální demokracie.
Poslanec Stanislav Gross: Já jen na vysvětlení panu kolegovi Paynovi bych chtěl říci, že si myslím, že by bylo dobré, pokud má takovýto výklad jednacího řádu, kdyby se rozpomněl na to, kolikrát předseda jeho politické strany využíval postavení předsedy vlády k vystoupení přesně v takových okamžicích, jako v tuto chvíli vystoupil předseda sněmovny Miloš Zeman. Měřme tedy každému stejným metrem.
Ale jinak platí to, co bylo řečeno - předseda sněmovny Miloš Zeman byl pověřen přednést stanovisko poslaneckého klubu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vystoupit se stanoviskem klubu SPR-RSČ.
Dnes, v rámci projednávání přístupu ČR k Severoatlantické smlouvě, jsme nuceni připojit se svým stanoviskem k odmítavému postoji k tomuto tak závažnému historickému kroku, který zdaleka není jediným možným řešením.
Není novinkou, že změnou politického postoje, jak je zvykem u mnohých politiků, že SPR-RSČ odmítá vstup ČR do NATO. Jde o názor, který je dlouhodobě nezměněn a jsme hluboce přesvědčeni o tom, že odmítavý postoj k začlenění do struktur Severoatlantické aliance lze doložit pádnými a přesvědčivými argumenty, že tedy náš názor je racionální a správný. Vývoj nás navíc v tomto názoru utvrzuje. Jde zde však především o zájem občanů naší země, který je pro nás prioritou nejvyšší.
Naším dlouhodobým programovým cílem je snaha o to, aby se ČR stala silnou a suverénní zemí s menší profesionální armádou, v níž akcent by byl položen na její akceschopnost a bojeschopnost. Taková by byla schopna hájit naše zájmy daleko efektivněji, než jakákoli vojska rozmístěná na základnách NATO či jinde na našem území nebo i mimo ně.
Současně bychom měli mít ambice udržet takovou armádu, která by byla schopna řešit a plnit i jiná společensky významná zadání, která vyplynou z momentální situace. Typickým příkladem může být oblast civilní obrany, řešení přírodních katastrof, jejich následků apod.
Musíme zde připomenout, že občané ČR mají s přítomností cizích vojsk bohužel letité smutné zkušenosti z dob předlistopadových, a proto je povinností demokraticky zvolených zákonodárců neopakovat chyby, které připustily generace předešlé, s neodvolatelnými důsledky pro generace budoucí.
***