Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, smyslem ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který dnes projednáváme ve druhém čtení, je doplnit náš ústavní pořádek, a to především v oblastech řízení státu za mimořádných situací, při kterých může být narušeno fungování státu v důsledku různých rizik, různých ohrožení. Rizika mohou spočívat v živelních pohromách, v ekologických katastrofách, velkých průmyslových haváriích, narušení vnitřní bezpečnosti a pořádku, například teroristickými akcemi, migračními vlnami nebo například přímým ozbrojeným konfliktem.
Česká republika je jedním z mála států, který v ústavních předpisech nemá záležitosti bezpečnosti podrobněji upraveny. Například ústavy států EU v obecné rovině a v některých případech i podrobně stanoví zvláštní působnost zákonodárných i výkonných orgánů v mimořádných situacích, včetně zkrácených legislativních postupů, povinností občanů v zájmu obrany a zmocnění k podrobným úpravám v zákonech.
Návrh ústavního zákona o bezpečnosti po projednání v ústavně právním výboru, ve výboru pro obranu a bezpečnost, v zahraničním výboru a v petičním výboru doznal oproti vládnímu návrhu - sněmovní tisk 282 - řadu změn, které například směřovaly k výraznějšímu posílení zákonodárných sborů nad exekutivou. Týká se to zejména pojetí nouzového stavu, způsobu jeho vyhlašování a kontrolních mechanismů parlamentu, legislativního procesu za mimořádných situací a také - což je jeden ze základních rozdílů - postavení Bezpečnostní rady státu. Jsem toho názoru, že navrhované změny přispívají ke zpřesnění vládního návrhu a také vytvářejí podklad k potřebnému konsenzu různých názorových směrů u nás v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych proto poděkovat tímto všem poslancům, kteří se na diskusích o změnách tohoto ústavního zákona aktivně podíleli.
Další změnou oproti původnímu vládnímu návrhu je fakt, že z definice nouzového stavu byl vypuštěn chod národního hospodářství - čl. 5 odst. 1 - kde jinak je formulován obsah vyhlášení nouzového stavu, kde většina výboru navrhuje širší formulaci tak, že vláda musí vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou omezují. Těmito zvláštními zákony se myslí
zákon o zajišťování obrany ČR, který je připravován Ministerstvem obrany, a zákon o krizovém řízení, připravovaný Ministerstvem vnitra.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane ministře, já se vám velice omlouvám za sněmovnu. Ještě jednou, paní poslankyně a páni poslanci, pokud máte opravdu nutnost hovořit, učiňte to mimo zasedací síň. Za což vám děkuji i jménem pana ministra. Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Z hlediska vlády jsou nejpodstatnější články, ve kterých se stanoví všeobecně povinnost státních a samosprávných orgánů, právnických a fyzických osob podílet se na zabezpečování bezpečnosti ČR a zmocnění k podrobnější úpravě v navazujících zákonech.
Z hlediska působnosti Ministerstva obrany je kromě toho významný ústavní princip doplňování ozbrojených sil na základě branné povinnosti.
Je všeobecně známo, že otázky naší bezpečnosti po dlouhou dobu nebyly dostatečně zakotveny legislativními normami. Na ústavní zákon by mělo navazovat sedm zákonů, které existují ve věcných záměrech, které schválila vláda v průběhu loňského roku. Těmito zákony se podrobně upraví rozsah branné povinnosti občanů, způsob doplňování ozbrojených sil, jejich základní úkoly, právní postavení vojáků a stanoví se také působnost státních a samosprávných orgánů, povinnosti fyzických a právnických osob pro vojenskou obranu státu. Nové právní úpravy, které závisí na schválení tohoto ústavního zákona, nahradí nevyhovující staré zákony, z nichž některé jsou z let 1949, 1959, 1961.
Mezinárodněpolitický význam navrhovaného ústavního zákona spočívá v přiblížení se našeho ústavního pořádku ústavám států Evropských společenství rozvojem a posilováním právního řádu a postupnou harmonizací právních systémů.
Kolegyně a kolegové, paní poslankyně a páni poslanci, domnívám se, že oblast naší bezpečnosti, naše armáda velice potřebují následné právní normy, o kterých jsem mluvil, pro něž je podstatné, aby byl schválen ústavní zákon o naší bezpečnosti. Proto bych vás požádal o schválení tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane ministře, nyní jsem trochu v problematické situaci, můžete mi pomoci? Spolupředkladatelem z rozhodnutí vlády je pan ministr Svoboda. Ptám se, jestli jste zastoupil i pana ministra Svobodu, nebo co to znamená? (Ministr obrany Lobkowicz: Ano.) Děkuji. Pan ministr zastoupil také pana ministra Svobodu.
Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru, výboru pro obranu a bezpečnost, zahraničnímu výboru a petičnímu výboru. Usnesení těchto výborů byla rozdána jako sněmovní tisk 282/1-4. Prosím, aby se zpravodajové těchto čtyř výborů, poslanci Petr Koháček, Květoslava Kořínková a Oldřich Kužílek, postupně ujali slova. Prosím, aby se jako první ujal slova pan kolega Koháček.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem zpravodajem k tisku 282 ve výborech ústavně právním a pro obranu a bezpečnost, a protože usnesení těchto výborů jsou věcně totožná a liší se pouze v některých případech v legislativním vyjádření, dovolím si vám je odůvodnit jednou zprávou.
Jistě si vzpomenete, že původní vládní návrh vyvolal jak v rozpravě k prvnímu čtení, tak ve veřejnosti silně odmítavé reakce. Hlavním předmětem kritiky byla skutečnost, že podle vládního návrhu by vláda měla při vyhlašování nouzového stavu mimořádnou pravomoc omezit základní lidská práva a svobody svým rozhodnutím.
Tento problém byl při jednání výborů zcela odstraněn, aniž byl narušen smysl ústavního zákona. Dovolte mi, abych zde pronesl malou vsuvku.
O to více mě překvapuje dnešní stanovisko odborů, které mi před chvilinkou tlumočil místopředseda Českomoravské odborové komory pan Štech a které vyšlo i v ČTK jako stanovisko Odborového svazu železničářů, že tomu tak není a že naopak tak práva ohrožena jsou.
***