(pokračuje Špidla)
Výběrové řízení z tohoto hlediska neobsahuje obvyklé demokratické postupy ani opravné prostředky.
Výběrová řízení, tak jak jsou prováděna, mohou mít skutečně dalekosáhlé negativní důsledky pro mnohé občany. Hrozí značné omezení dostupnosti zdravotní péče, likvidace po léta budovaných kvalitních zařízení a jejich vzájemných vazeb, spojitost mezi nimi a specializovanými léčebnými a studijními ústavy, např. fakultními nemocnicemi, spojitost mezi nimi a vědeckými a pedagogickými pracovišti atd. Postup ministerstva by tak mohl skutečně necitlivě zasáhnout do soustavy osvědčených zdravotních zařízení s jejich cenným lidským, odborným, technickým a hospodářským potenciálem, jakož i do dělby práce mezi nimi. Tím je zároveň ohroženo ústavní právo občanů na rovnou dostupnost a dobrou kvalitu zdravotní péče. To se týká také a zejména těch zařízení, která plní současně funkci vzdělávací, výchovnou a vědeckou.
Na druhé straně není zaručena ani závaznost rozhodnutí, která jsou výsledkem výběrového řízení pro zdravotní pojišťovny, které uzavírají smlouvy o poskytování zdravotní péče se zdravotnickými zařízeními. Navíc jedna z pojišťoven - Všeobecná zdravotní pojišťovna - má monopolní postavení a neuzavření smlouvy s určitým zařízením znamená de facto jeho likvidaci při neexistenci trhu soukromého zdravotního pojištění. Jedná se o postup zcela libovolný a z hlediska občanských práv nepřijatelný.
Výběrové řízení podle zákona č. 63/1991 Sb. je právní institut, který slouží pro výběr firem pro veřejnou zakázku a má zaručit objektivitu řízení, tzn. čestnou soutěž, že hájí jiné společenské zájmy v jiné situaci. Zde se jedná o zneužití práv určitého právního institutu, který byl formulován pro jiné účely, aby chránil jiné společenské zájmy. Tato účelová záměna prostředků je v právním státě podle principů správního práva nepřípustná. Rozdíl je v tom, že se zde na rozdíl od situace, pro kterou je určeno výběrové řízení podle zákona č. 63/1991, jedná o selekci již existujících zařízení, která splňují podmínky pro poskytování zdravotní péče podle zákona 20/1966 Sb. a zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Podle mého názoru je tento postup rovněž v rozporu s obecnými pravidly čestné hospodářské soutěže, danými zákonem č. 63/1991 Sb.
Tento postup by byl totiž v rozporu s principem právní jistoty, který zakazuje retroaktivitu bez stanovení podmínek selekce. Podmínky musí být známy předem. Výběrovým řízením by bylo možno selektovat žadatele, kteří se teprve nyní ucházejí o uvolněné místo v síti. V tomto duchu by měla znít novela § 46 až 52 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Není v souladu s právní jistotou a právními principy uplatňovanými v právními státě, aby se podmínky a metodika rozhodování a posuzování vyvíjely teprve v průběhu výběrových řízení, jak jsme toho byli svědky. Zejména pro privatizovaná soukromá zařízení nastala paradoxní situace. Kdo využívá zdravotnické zařízení a podniká v jiném oboru, má šanci ekonomicky přežít. Dostane totiž nezbytné úvěry. Kdo se však striktně drží podmínky deset let provozovat zdravotnické zařízení a investovat především do poskytování zdravotnických služeb, může na trhu zdravotního pojištění, které se vyznačuje monopolem objednávky veřejného pojištění a nedostatkem veřejných prostředků, skončit úpadkem, když s ním nebude v důsledku výběrového řízení uzavřena smlouva o poskytování zdravotní péče.
Vlastní příčinou nepřehledného stavu ve struktuře sítě zdravotnických zařízení, který je příčinou nehospodárného využívání prostředků, se kterými si ministerstvo v podstatě neví rady, byla zejména bezprecedentní privatizace zdravotnických zařízení, jejichž koncepční nepřipravenost na ekonomická rizika plynoucí z neexistence vlastního soukromého trhu, protože čl. 31 ústavní listiny hovoří pouze o trhu veřejného pojištění, byla před veřejností zatajena.
Trvajícím nebezpečím privatizace jsou obrovské legislativně nezajištěné přesuny hmotných a finančních prostředků a za tyto společenské ztráty zprivatizovaných společenských zařízení jako by nikdo nenesl odpovědnost. Jak se ukazuje, prospěch z privatizace zdravotnických zařízení neměli ani tak pacienti, v mnohých případech ani ne lékaři, ale spíše různé obchodní společnosti, z nichž mnohé nemají se zdravotnictvím nic společného.
Tak se stalo, že se do nákladů na zdravotní péči vnesly náklady na úvěry, úroky z úvěrů nebo náklady za vysoké nájemné a nevýhodné dodací smlouvy s různými dodavateli zařízení a služeb. Je ovšem nesmyslné, aby pojištěnec - spotřebitel zdravotní péče ze svých plateb do fondu veřejného pojištění hradil často velké náklady spojené s privatizací, ať už přímo, nebo nepřímo. Z veřejných prostředků a ze zdravotního pojištění odváděného občany na zdravotní péči by se neměly platit náklady na privatizaci komukoliv. Tím se ukázalo, že nedostatek právní legitimity rozhodnutí o rušení nemocnic ve výběrových řízeních pro nedemokratickou formu před občanskou veřejností se jasně diskvalifikuje.
Je zřejmé, že bude asi nutné z důvodu lepší efektivity vynakládaných prostředků zrušit některé staré nevyhovující nemocnice. Ale v demokratickém státě to není možné provádět tímto stylem. Postup musí být opačný. Od pečlivých analýz potřebnosti pro smysluplnou restrukturalizaci a přestavbu sítě tak, aby odpovídala požadavkům doby.
Tato existující zdravotnická zařízení totiž musí v současné době vypsat sama na sebe konkurs, který se podobá spíše ruské ruletě. Mohou z něj vyjít, a to zcela bez vlastního přičinění, jako poražení. Ze státoprávního hlediska je to pochybená a nesmyslná úprava, zneužití určitých právních institutů pro jiné účely. Nejenže výběrové řízení, tak jak je koncipováno v § 46 až 52, je v rozporu snad se všemi principy uplatňovanými státní mocí v právním státě, tak také s Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Výběrové řízení nefunguje a neplní svůj cíl. Pro nedemokratičnost není záruka objektivity a skutečného čitelného zvážení zájmů všech zúčastněných, je veřejností také rozhodnutí výběrových komisí nepřijímáno. Autoři zákonných úprav by si měli dávat pozor na nedemokratičnost a protiústavnost procedur v zákonech, protože to se daňovým poplatníkům ve svých důsledcích vždy velmi prodraží.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Špidlovi.
Slovo má pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, názor klubu na předlohu 315, kterou projednáváme, řekl již kolega Filip. Chci jenom vyslovit v krátké poznámce určitý podiv, že po několikadenním minulém jednání sněmovny se opět vracíme i po několika racionálních vystoupeních poslanců k doporučení, aby Ministerstvo zdravotnictví, resp. vláda pozastavila proces restrukturalizace nemocnic. Toto tady už bylo doporučeno, a paní ministryně se rozhodla toto doporučení zřejmě výrazně nerespektovat. Mohl bych tady citovat její výroky z Lidových novin, sobota 28. března, že se jedná o přípravnou fázi, jejíž výsledky vyhodnotí vláda počátkem června, kdy budou předloženy. To znamená, že nastávají nevratné procesy, před kterými jsme tady už varovali.
Nemám v úmyslu preferovat ani státní nemocnice, ani městské, ani církevní, ani privátní, ale statistika je neúprosná. V přehledu, který zveřejnily tytéž noviny, neuspělo ve výběrových řízeních sedm nemocnic státních, sedm nemocnic městských a církevních a 21 privátně či provozované soukromníkem. Takže není prostě o čem hovořit, jak tento proces probíhá.
***