Začátek schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu
27. února 1998 ve 14.00 hodin
Přítomno: 118 poslanců
(Schůze zahájena ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, zahajuji 22. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám.
Schůzi svolal předseda Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 40 poslanců. Pozvánka vám byla zaslána v pátek 20. února 1998.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a oznámili, kdo má náhradní kartu, nebo kdo žádá o její vydání.
Nyní přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, aby byli určeni poslankyně Hana Škorpilová a poslanec Karel Ledvinka. Jsou jiné návrhy? (Nebyly.) Není tomu tak.
Znovu poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, abychom opravdu mohli hlasovat. Zatím jsme neusnášeníschopní.
Zahájil jsem hlasování číslo 1. Kdo podporuje tento návrh? Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh na ověřovatele hlasovalo 50 poslanců, proti 2 poslanci ze 72 přítomných. Znamená to, že ověřovateli 22. schůze sněmovny jsme určili paní poslankyni Hanu Škorpilovou a pana poslance Karla Ledvinku.
Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: pro zahraniční cestu páni kolegové Přibáň, Fójcik, Klaus a Uhde, pro nemoc kolegové poslanci Kolář, Mach, Maňásek a bez udání důvodu pan kolega Dostál a Melčák a z ministrů pro zahraniční cestu pan ministr Kühnl a pan ministr Pilip.
Nyní přistoupíme k návrhu pořadu 22. schůze, který je součástí pozvánky.
Úvodem mi dovolte připomenout, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.
Nyní tedy budeme hlasovat o jednobodovém návrhu pořadu 22. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.
Zahájil jsem hlasování číslo 2. Kdo návrh podporuje? Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh hlasovalo 66 poslanců, proti 35 z přítomných 118 poslanců.
Konstatuji, že program byl schválen.
Nyní se budeme věnovat jedinému bodu schváleného pořadu, kterým je
Návrh skupiny poslanců na zřízení
vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
pro prorůstání organizovaného zločinu do státní správy
Skupina 46 poslanců předložila návrh na zřízení této vyšetřovací komise, který vám byl rozdán na začátku 20. schůze. Tato skupina současně připravila návrh usnesení Poslanecké sněmovny, který vám byl také rozdán.
Odůvodněním návrhu byla pověřena poslankyně Zuzka Rujbrová, kterou žádám, aby se ujala slova. Současně poprosím paní kolegyni Rujbrovou, aby sledovala od stolku zpravodajů se mnou rozpravu, za což jí děkuji.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, chápu, že byste dnes po náročném týdnu se rádi co nejdříve rozjeli do svých domovů. Ale přesto bych vám ráda přiblížila, proč by sněmovna měla návrhu na zřízení vyšetřovací komise pro prorůstání organizovaného zločinu do státní správy věnovat svoji pozornost.
O tzv. olomoucké kauze většina z vás už něco zaslechla nebo četla, ale blíže jste neměli čas se o ni zajímat.
Moji pozornost vzbudila v době, kdy jsme přes bariéru povinnosti mlčenlivosti bývalých příslušníků služby na komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby začali dostávat první informace, že v šetření tohoto případu není zřejmě všechno v pořádku, a kdy jsem také obdržela písemné podklady, které toto podezření znásobily. Začala jsem se vyptávat, uveřejnila jsem v tisku výzvu těm, kteří jsou ochotni další informace poskytnout. Hovořila a dopisovala jsem si s řadou lidí, ať už šlo o ty, kteří se s případem setkali při ochraně zákona, a někteří z nich jej měli i překročit, anebo také s těmi, kteří byli na druhé straně jako podezřelí, stíhaní nebo odsouzení.
Usilovala jsem prostě o co nejkomplexnější představu. Nepokoušela jsem se nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení, ale spíše pochopit, proč natolik mediálně sledovaný případ dosud nebyl dotažen do konce.
Pokusím se vám trochu přiblížit fakta.
V souvislosti s tzv. olomouckou kauzou vyšlo najevo, že na trestné činnosti, pro kterou byli nebo jsou stíháni, příp. z níž jsou podezřelí pak jako pachatelé obvinění, Kortyš, Přikryl, Heger a další, kdy k této trestné činnosti mělo docházet převážně pouze právě v olomouckém regionu, se měli podílet též pracovníci Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby i Inspekce ministra vnitra.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, paní kolegyně. Kolegové a kolegyně, prosím o klid. Děkuji.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Takto došlo ke sdělení obvinění např. Pavlu Hegerovi, pracovníkovi BIS, Petru Vítkovi, Eriku Richterovi a Josefu Kolínskému, pracovníkům útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, a Zbyňku Páčovi a Františku Tvardkovi, pracovníkům Inspekce ministra vnitra.
Šlo přitom o osoby, které se až do zahájení vlastního stíhání na objasňování trestné činnosti související s olomouckou kauzou samy podílely.
Na objasňování této trestné činnosti se od roku 1993 v Olomouci postupně podílely různé pracovní týmy, jako Morava, Olomouc, Beskydy, ale překvapivě vždy docházelo k ukončení jejich činnosti nebo rozptýlení případů, jimiž se zabývaly, právě v období, kdy jejich práce začala vykazovat konkrétní výsledky.
***