Pátek 27. února 1998

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, pane premiére, paní ministryně, dámy a pánové, jednou ze základních podmínek funkčního zdravotnictví je také cílená a vyvážená investiční politika. Již koncem roku 1996 se právě z tohoto důvodu výbor pro sociální politiku a zdravotnictví obrátil na Ministerstvo zdravotnictví s požadavkem na metodický postup při rozhodování o investicích v resortu zdravotnictví. Metodický pokyn ministerstva zdravotnictví byl dodán, a to v prvním čtvrtletí minulého roku, a ministerstvo se jím bohužel řídí do dnešního dne.

Metodický pokyn, a tedy i realita postrádá celkové hodnocení vynaložených investic. Mělo by být doloženo, a to každoročně, na základě účetních výkazů ve smyslu výsledovky a rozvahy. Tyto údaje mají zřizovatelé k dispozici na všech úrovních. Za okresní úřady by měly být údaje k dispozici na Ministerstvu zdravotnictví prostřednictvím Ministerstva financí. Měly by být zpracovány formou textovou, tabulek i grafů, a co je nejpodstatnější, měly by být zveřejněny.

Zájmem vládní koalice zjevně nebylo sledovat potřebné ukazatele. Výsledkem je značná nehospodárnost. Investice totiž jsou ve zdravotnictví vynakládány vedle veřejných rozpočtů ze státního rozpočtu, místních rozpočtů, také ze zdrojů zdravotního pojištění a z dalších zdrojů, jako jsou dary a půjčky. Informace o úrovni celkového podílu investic na výdajích na zdravotní péči přitom k dispozici vůbec nejsou. Rovněž nejsou tyto údaje v potřebném členění podle jednotlivých typů lůžkových zařízení. Tato situace může být podmíněna úzkými zájmy např. velkých nemocnic, aby celý systém nebyl pod naprosto transparentní kontrolou.

Za situace, kdy velké nemocnice a nemocnice regionální budou mít potřebnou kontrolu rozhodovacího procesu přímo na ministerstvu, mohou snadno dosáhnout mnohem rychlejšího investičního rozvoje a vytvářet si výhodnější postavení v porovnání s nemocnicemi okresními. Myslím, že tato situace pozvolna nastává. Jestliže pak následně přijdou velké nemocnice s požadavkem na osamostatnění a neomezené možnosti v oblasti podnikání, dostanou se do velké konkurenční výhody.

Tendence velkých nemocnic k získání výhodnějšího postavení byla zcela otevřeně formulována v jedné z tzv. koncepcí ministra Rubáše v roce 1993. Tento materiál byl v srpnu r. 1993 projednán vládou České republiky. Zcela vážně se zabýval myšlenkou redukce poskytovaných služeb v okresních a malých nemocnicích, na rozdíl od dnešní situace tehdy bez jakéhokoli kriteriálního přístupu. Tato snaha byla a i v dnešní době je vcelku pochopitelná, neboť ve velkých nemocnicích je stále velké množství nadbytečných lékařů a navíc jde o tradiční nerovnou soutěž mezi oběma typy nemocnic.

Není jasné, jak efektivně jsou investice do zdravotnictví v našem státě využívány. Stále je zde totiž nejméně dvojí způsob, jak jsou financovány. Financování ze zdrojů pojištění prostřednictvím výkonů by v sobě mělo zahrnovat zainteresovanost v potřebné míře k maximálnímu využití investice. Jak známo, ve zdravotnictví byla a ještě stále přetrvává spíše tendence k nadužívání, soustředěná navíc na tu techniku, která je momentálně výkonově lukrativnější. Při správné kalkulaci by tento způsob měl vést k vyšší efektivnosti, ale nese s sebou také nevýhody a nutnost nezbytné kontroly oprávněného využívání. Myslím, že praxe nás o těchto skutečnostech přesvědčila.

Druhý způsob - formou dotací - je spíše snadněji kontrolovatelný. Lze snadno použít např. i různé limitace. Zde je však nevýhodou právě rozhodovací proces, a to jak na Ministerstvu zdravotnictví, tak v parlamentu. Z předchozího období před r. 1989 se tento investiční zdroj udržel setrvačností výše investovaných prostředků na několika miliardách ročně. Takže přičteme-li ještě několik dalších miliard ročně prostřednictvím zdravotního pojištění, lze předpokládat, že současná míra investic bude nepochybně více než 10 % z celkových výdajů na zdravotní péči.

V každém případě, a to bych chtěla zvlášť zdůraznit, chybí jakákoli vazba mezi přidělováním investičních prostředků a dalším rozvojem nabídky zdravotnických služeb a možnostmi zdravotních pojišťoven financovat vzniklé náklady. Je nutno analyzovat výši prostředků na reprodukci přístrojové techniky a možnosti dalšího rozvoje. To vše je však zapotřebí provádět ve vazbě na objem provozních prostředků, aby tak nedošlo k nevyrovnanému vývoji.

Pro hodnocení na úrovni jednotlivých nemocnic je zapotřebí používat některé indexy finanční analýzy. V analýzách je nutné také srovnávat mezi sebou regionální nemocnice a nemocnice okresní. Je zapotřebí také více konkrétně popsat rozdíly ve vybavenosti regionálních a okresních nemocnic a tyto rozdíly vztáhnout na konkrétní specializovanou péči, která je poskytována těmito regionálními nemocnicemi. Rozvoj obou typů nemocnic musí být proporcionální. Jestliže byla a je zvažována rozsáhlá privatizace nemocnic na okresní úrovni, pak je zapotřebí také lépe definovat pravidla investiční politiky.

Jednou z alternativ je forma investic vztažená k poskytovaným výkonům zdravotnických služeb. Vícezdrojové financování je rizikem nekontrolovatelného a geograficky nejednotného vývoje. Struktura nabídky zdravotnických služeb byla již před rokem 1989 v České republice značně geograficky nevyvážená a je zdrojem velkých rozdílů ve výdajích na zdravotní péči v přepočtu na jednoho obyvatele mezi jednotlivými okresy. Tyto zdroje neefektivnosti dosud nebyly v České republice korigovány a těžko lze korekce provést pouze administrativním zpracováním doporučených ukazatelů, jestliže bude ponechán nekontrolovatelný způsob vícezdrojového financování. A navíc, investiční politika řešená v dikci stávající metodiky Ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví by mělo zaujmout k problému investiční politiky ve zdravotnictví potřebný nadhled a oprostit se od pasivního postoje, kdy se stává pouze poslušným nástrojem realizace úzkých zájmů několika regionálních a velkých nemocnic.

Jedním z potřebných východisek pro tvorbu investiční politiky je také srovnání mezinárodních zkušeností, např. změny v investiční politice ve Velké Británii, zkušenosti z Japonska, ale také zkušenosti s plánováním ve vazbě na státní správu. Investiční politika na národní úrovni se musí také zabývat otázkou hodnocení technologií. Tato část např. v metodickém pokynu Ministerstva zdravotnictví chybí úplně.

Ve vzájemné komunikaci mezi parlamentem a ministerstvem je zapotřebí se zabývat celou řadou těchto otázek. Dialog nelze omezit pouze na neinformované pseudorozhodování o balíku prostředků. Samo Ministerstvo zdravotnictví uznalo již v řadě svých předchozích materiálů, že investiční politika je zdrojem vážných problémů, a proto je zapotřebí věnovat jí odpovídající pozornost. Nicméně praktický dopad do dnešního dne chybí. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Fischerové a uděluji slovo panu poslanci Štraitovi. Jako poslední písemně přihlášený se připraví pan poslanec Šmucr. Další písemné přihlášky už mi nedávejte, protože tento bod v každém případě přeruším.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP