(pokračuje Kraus)
Tento zákon, ač jej novela občanského zákoníku z roku 1991 výslovně předpokládala, však dodnes nebyl vydán. Tato dlouhodobě trvající právní nejistota, včetně neustálého uplatňování paragrafu 70 jinak zrušeného hospodářského zákoníku, významně komplikuje a omezuje činnost občanských sdružení působících ve shora uvedených oblastech.
Po roce 1989 vcelku logicky výrazně poklesl objem dotací ze státního rozpočtu, které byly v minulosti společenským organizacím působícím ve výše uvedených oblastech poskytovány. Na druhé straně však tyto dotace byly poskytovány ve výrazné míře právě na údržbu a rekonstrukci nemovitého majetku ve vlastnictví státu svěřeného do trvalého užívání společenským organizacím.
Jestliže tyto dotace byly prakticky odbourány a rozpočet na letošní rok je toho důkazem, nastal stav, kdy občanská sdružení se starají o majetek státu, aniž by se stát na tom adekvátním způsobem podílel.
Z těchto důvodů náš návrh zákona o zrušení práva trvalého užívání majetku ve vlastnictví České republiky vychází a vychází i z principu převést majetek těmto subjektům do vlastnictví současně s podmínkou jeho nezcizitelnosti po období 10 let, s výjimkou převodu na obce.
Přijetím tohoto návrhu by byl logickým a systémovým způsobem dovršen proces odstátnění občanských sdružení.
Přijetí předkládaného poslaneckého návrhu by neznamenalo žádné nároky na státní rozpočet a je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky i mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána.
Dovolte mi v této souvislosti, abych ještě krátce komentoval stanovisko vlády.
Stanovisko předkládala ještě předchozí vláda, vláda pana premiéra Klause, a v podstatě vyslovila nesouhlas na základě některých argumentů, např. že předložený návrh zákona je jako celek v rozporu s koncepcí řešení právních vztahů založených institutem práva trvalého užívání nemovitého majetku ve vlastnictví České republiky. Navrhované řešení transformace práva trvalého užívání uvedeného majetku je nesystémovým řešením a jde v podstatě o další pokus řešit zánik práva trvalého užívání bezúplatným převodem nebo převodem vlastnického práva pouze vybraným skupinám stávajících trvalých uživatelů státního majetku.
Chtěl bych říci, že tato argumentace je zcela jednoznačně přísně účelová, protože do současné doby nebyla zveřejněna žádná koncepce řešení této problematiky, ač tento problém je dán už od 1.1.1992, a dnes, jak známo, se píše rok 1998. Naopak, je veřejně známa dílčí iniciativa Ministerstva pro místní rozvoj, která navrhuje např. bezúplatný převod pozemků pod domy s družstevními byty, což je zjevně také řešení určené pro určitou skupinu, kdy obdobné řešení bylo navíc zvoleno již v roce 1991 novelou občanského zákoníku v případě tzv. užívání pozemků.
Kromě toho lze uvést hned několik zákonů, které podobným způsobem řešily některé majetkoprávní vztahy, takže skutečně lze říci, že tato argumentace vlády je v podstatě velice účelová.
Druhým základním stanoviskem nebo argumentem pro nesouhlas s předloženým návrhem zákona je názor, že je nutné tuto problematiku komplexně řešit v jednom právním předpisu pro všechny nositele oprávnění užívat bezplatně státní majetek, přičemž vydání takového právního předpisu údajně předpokládá § 86 zákona 40 z roku 1964 s tím, že podle názoru vlády mají být tyto právní vztahy řešeny zákonem o majetku České republiky.
Je potřeba zdůraznit, že naopak právě od argumentace, kterou užívá vláda, § 876 odst. 1 novely občanského zákoníku již sedm let přímo vybízí Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky k přijetí zvláštního zákona, a to právě pro účely trvalého užívání, nikoli však pro přijetí komplexního zákona s názvem o majetku České republiky.
Vláda by tedy měla sdělit, zda skutečně hodlá právo trvalého užívání skutečně řešit.
Vláda také uvádí v některé argumentaci, že zákon má některé legislativně-technické nedostatky, což je do značné míry pravda, nicméně jedná se o takové nedostatky, které pochopitelně je možné ve druhém či ve třetím čtení zcela jednoduše upravit.
Chtěl bych sdělit, že návrhem zákona se kromě jiného zabýval také výbor pro sport a tělovýchovu, který na svém zasedání za účasti současného ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Sokola jednomyslně doporučil postoupení tohoto zákona do druhého čtení, přičemž i samotný pan ministr Sokol, který nebyl při zpracovávání předloženého stanoviska vlády, byl toho názoru, že zákon je v takovém stavu, aby jej bylo možné v případě druhého čtení příslušnými pozměňovacími návrhy upravit tak, aby splnil zcela svůj účel.
Doporučuji proto návrh zákona postoupit do druhého čtení a ve druhém čtení jej přikázat výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Michalu Krausovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Tomáš Páv.
Poslanec Tomáš Páv: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, můj předřečník velice výstižně přednesl obsah zákona i všechny důvody, které k jeho předložení vedly, takže šetře váš čas, nebudu se opakovat jen proto, aby těsnopisný záznam byl o něco tlustší.
Souhlasím rovněž s předkladatelem, že je již více než nejvyšší čas zásadně řešit problémy spojené se správou státního majetku, i když, přiznejme si, že to asi není problém pro podvýbor pro sport a tělovýchovu. Naopak, všichni členové podvýboru pro kontrolu rozpočtového výboru a všichni členové rozpočtového výboru mi dají jistě za pravdu, že neexistence zákona o státním majetku je zdrojem velkých problémů při zvyšování efektivity kontroly hospodaření se státním majetkem i s prostředky státního rozpočtu.
O postupu při přípravě zákona o majetku státu jsme byli nedávno informováni ve zprávě Ministerstva financí pro rozpočtový výbor u příležitosti kontroly plnění usnesení Poslanecké sněmovny č. 109 z 11. října roku 1997 a č. 383 z 11. června 1997, které je součástí usnesení rozpočtového výboru č. 227 ze dne 1. října.
Ze zprávy Ministerstva financí, protože patrně není však tento tisk zcela dostupný všem poslancům, pro vás vyjímám:
Ministerstvo financí vyvíjí aktivitu na daném úseku v podstatě kontinuálně počínaje rokem 1992, tedy bezprostředně po zrušení hospodářského zákoníku. Práce v tomto směru ostatně předurčil i nový platný obchodní zákoník svým § 761 odst. 1. Od počátku provázely tyto práce pochybnosti z různých míst bez vlastních konkrétních představ o nedostatku nové koncepce v dané oblasti práva. Ke škodě věci byly paušálně odmítány některé prokazatelně fungující a osvědčené postupy a přístupy, na které mohlo být se samozřejmou aktualizací v řadě ohledů vhodně a včas navázáno. Do příprav zásad nyní věcného záměru zákona se posléze na základě úkolů vlády, usnesení č. 141/1995, zapojila speciální komise vytvořená ze zástupců dotčených resortů a za účasti dalších odborníků připravila s ministerstvem podklady pro vlastní záměr, který byl za účelem projednávání ve vládě předsedovi vlády poprvé předložen v prosinci 1996.
S ohledem na výhrady sekretariátu vládní legislativy Ministerstva spravedlnosti byl následně materiál upraven a v březnu roku 1997 znovu předložen předsedovi vlády.
Poslední verze návrhu záměru zákona dotvářelo opět samo Ministerstvo financí, a to z podnětu Ministerstva spravedlnosti. Tento materiál byl vládě zaslán koncem srpna 1997, a zatím nebyl vládou projednán. Ministerstvo financí je připraveno v návaznosti na výsledky očekávaného projednání neprodleně zahájit práci na paragrafovém znění zákona.
Jako nové koncepční prvky oproti dosavadní právní úpravě se v návrhu záměru objevují především tzv. organizační složky bez právní subjektivity a přímý výkon vlastnického práva a jiných majetkových práv státu, na rozdíl od dosavadních státních organizací jako nositelů speciálního práva hospodaření ve vztahu k majetku státu, a dále nezbytná úprava transformace stávajících státních rozpočtových a příspěvkových organizací.
***