(pokračuje Dostál)
Nebo naopak, zákon jednoduše znovelizovat a uzákonit takovou hymnu, kterou zpíváme všichni, aniž bychom tušili, že do dnešního dne jednáme v rozporu se zákonem, nemluvě o tom, že se národu nezpívá dobře, když má rozdané špatné noty. Proto vás všechny prosím o podporu našeho zákona do druhého čtení, a jelikož nikdo z nás neví, kdy budeme rozpuštěni či vypuštěni, prosím vás také o to, abyste odsouhlasili zkrácení lhůty při projednávání zákona ve výboru na 40 dní. Navrhuji jako garanční výbor, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Dostálovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Michal Prokop.
Poslanec Michal Prokop: Děkuji, paní předsedající, nebudu zpívat, musím se přiznat, že když jsem se podvolil k tomu, abych se stal zpravodajem k této předloze, měl jsem pocit, který bezpochyby zná můj někdejší kolega z divadla Semafor, kolega Čech. Když jeden, ve své době velmi známý, umělec byl z divadla vyhazován pro alkoholismus a s ním spojené prohřešky, pravil řediteli, který ho vyhazoval z divadla, asi toto: Vaše starosti na moji hlavu, pane inženýre, jest již 13. června a já dosud nepožil čerstvých jahod.
Tento pocit, zejména po vystoupení kolegy Dostála, ve mně ještě vykrystalizoval, poněvadž s cimrmanovskou logikou můžeme dospět podle jeho výkladu, že vlastně zpěvem špatné hymny se dopouštíme porušení zákona, i k tomu, že ten, kdo zpívá falešně, zákon porušuje rovněž, neboť zpívá jiné tóny než ty, které jsou v notové osnově, v příloze zákona uvedeny. (Potlesk.)
Já nicméně v této době tzv. blbé nálady, v době, kdy sněmovna velmi vážně, žlučovitě jedná o svém vlastním rozpuštění, se domnívám, že život je barevný a skládá se i z takových střípků, a myslím si, že i tento zákon je hoden projednání. Domnívám se, že naopak je potřeba vyjádřit dík jeho předkladatelům a možná i těm, kteří je na myšlenku něco takového předložit přivedli, že tedy je potřeba jim vyslovit dík prostě proto, že i takovéto věci patří k životu, a proto, a to, prosím, v souhlasu s vládou České republiky, doporučuji i já, abychom tento zákon propustili do druhého čtení a abychom se mu věnovali ve výboru, jemuž mám tu čest předsedat, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
A pokud se týče návrhu pana předkladatele Dostála o zkrácení lhůty, koneckonců, zkracovali jsme tady lhůty pro věci, které si to možná zaslouží méně než tato předloha. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Prokopovi, otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pan poslanec Krejsa, kterému udílím slovo.
Poslanec Josef Krejsa: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, se slzou v oku, jak tu již řekl pan kolega Dostál, a nerad musím konstatovat, že intelektuální hurikán v exhibici kolegy Dostála zůstal, byť velmi těsně, přece jen nad horní hranicí mého muzikálního spektra a nestačil oslovit můj mozkový potenciál tak, jak si to pan kolega představoval.
Ač jsem ve své pověstné a všeobecně známé tendenci pochopit tok smysluplně hlubokých, byť částečně obtížně čitelných, myšlenek kolegy Dostála, uvíznuvších v notové osnově naší státní hymny jak kapr v čeřenu, ač jsem přišlápnul a roztáhnul tyto notové linky jako provazy pro boxera lezoucího si do ringu pro výprask, marně tam hledám potácející se a škobrtající podstatu věci, o které tak přesvědčivě, plamenně a zasvěceně před chvílí hřímal kolega Dřímal, pardon, kolega Dostál.
Možná právem, možná mylně předpokládám, že nejsem sám, komu se hloubkový vrt kolegy do studnice našeho poznání ne zcela vydařil. Abych posadil jeho levotočivé intelektuální vznášedlo se vznětovým uměleckým pohonem na mísu šedé reality našeho ctihodného sboru a otevřel jeho předložený návrh registrovatelným vjemům průměrného poslance tohoto parlamentu se 14procentní důvěrou občanů a bez 14. platu, aby každý dostatečně a demonstrativní cestou předkladatelů pochopil, o čem je vlastně řeč, musím v tomto okamžiku přiznat, ač poněkud s rozpaky, že já sám opravdu nevím, o čem kolega Dostál mluvil. A troufám si vyslovit názor, že ani většina kolegů v této chvíli přítomných ve sněmovně taktéž nebyla schopna zachytit onen zákonodárný intelektuální šum a taktéž nemá potuchy pražádné, o čem byla řeč. Já bych si proto vaším prostřednictvím, paní předsedající, dovolil oslovit své druhy ve zbrani nepochopení, aby nepropadali intelektuální inflaci, problém nemusí být v nás, genialita poslance tkví přece v tom, hlasovat dobře, aniž víme, o čem vůbec hlasujeme. Problém nemusí být v nás. Proto, abychom pochopili, za koho kope těch pár údajně zatoulaných osminek, o které se kolega Dostál při své badatelské práci div nepřerazil a které poté tak cituplně oprášil a opentlil sobě ku prospěchu a nám po vzoru Václava Hanky a jeho pověstných Rukopisů, jak se domnívá, k užitku.
Proto podávám procedurální návrh I, aby inkriminovanou část vytunelované notové osnovy naší hymny zde, na tyto mikrofony, zazpíval kolega spolupředkladatel František Ringo Čech. Jako spolupředkladatel má mou plnou důvěru a věřím i vaši, neboť coby absolvent konzervatoře je osoba povolaná nad pověřené a nám pomůže, abychom alespoň částečně pochopili velikost génia kolegy Dostála a jeho intelektuální hudební rasismus.
Pokud tento návrh neprojde, alternuji ho návrhem II, či je-li libo 1, aby s kolegou Čechem tuto hymnu zazpíval kolega Dostál celou, a to dvojhlasně. V tomto případě žádám, paní předsedající, o pochopení, já jsem slyšel kolegu Dostála zpívat, abychom si toto směli vyslechnout pro jistotu v předsálí.
Můj poslední procedurální návrh ve smyslu právní očisty předloženého návrhu zákona kolegů předkladatelů směřuje k vládnímu kabinetu pana Tošovského. Navrhuji, aby na celé období jeho vlády byla hymnou České republiky píseň skutečného Čecha, tedy Čecha Františka, řečeného Ringo, cituji název písně: Já už jdu, už mám všechno hotovo. Aby vláda nezapomněla náhodou v červnu opravdu jít.
***