(Tento turnus byl přepsán dodatečně z magnetofonového záznamu.)
(pokračuje Ransdorf)
Mezinárodní finanční trh představuje další faktor lability vzhledem k přeměně jeho vlastní investiční aktivity. Většina investičních akcí je financována na základě pohybu cenných papírů, kde vzrůstá význam čistě spekulativních operací. Do hry ve světové finanční vesnici vstupuje razantně jako zpružňující, znejisťující faktor také komputerizace finančních trhů.
Okamžitá a globální reakce na uvedené podněty, vzniklé třeba i nahodile, je složitou věcí. Bývalý socialistický svět bude v rostoucí míře vystaven uvedeným rizikům a je v jeho zájmu, aby spolupůsobil při vytváření podmínek mezinárodního ekonomického života, aby nebyl pasivní. Jinak tyto země díky nevhodné hospodářské strategii budou také samy působit jako faktor destabilizace.
Čtvrtým významným činitelem lability je růst obyvatelstva, který není podložen ekonomickým růstem. Dnešní populační explozi třetího světa odlišuje od podobných jevů v evropské minulosti právě fakt, že postrádá ekonomické zázemí. Nerovnovážný populační růst přispěje k nárůstu nerovnosti ve světě, sociálnímu napětí v zemích třetího světa, ke geopolitickému napětí mezi zeměmi populačně saturovanými a zeměmi disponujícími volným prostorem. Jih Asie, Latinská Amerika a také Afrika jsou oblasti, kde destabilizační potenciál uvedených jevů bude největší zvláště u zemí s kritickým nedostatkem potravin.
Pátým destabilizujícím činitelem podle Yehezkiela Drora je oblast ideologických kulturních změn směrem k intoleranci. Příkladem takového posunu je náboženská obnova v některých islámských zemích, kde fundamentalismus jako předindustriální ideologie není prostý řady agresivních rysů a ztráty smyslu pro reality dnešního světa. Spojení s dalšími destabilizujícími rysy ukáže tyto rozpory možná jako ostřejší, než byl donedávna ideologizovaný konflikt mezi vyspělým světem Západu a bývalými socialistickými zeměmi, jehož intenzita koneckonců už klesala od roku 1985.
Agresivní, v podstatě předindustriální ideologie opřené o potenciál sociálního napětí a nízké hospodářské výkonnosti se mohou stát destabilizujícím činitelem v budoucnu. Reakce států takto zaměřených bude jen velmi těžko možno odhadnout. I tento faktor bude přispívat k úsilí o proměnu politické kultury v mezinárodním měřítku. Vlna ideologických, etnických a náboženských konfliktů, invaze intolerance začíná koneckonců sužovat i samotnou Evropu.
Všechny uvedené faktory budou podle prognóz, o které jsem se opíral, působit v jednotlivých oblastech světa v rostoucí míře nerovnoměrně. Jednotlivé společnosti buď budou bohatší, nebo chudší, buď budou tolerantnější, nebo intolerantnější, integrovanější, nebo dezintegrovanější. Nová technologie může působit koneckonců obojím směrem, integračním i dezintegračním. Budou buď populačně růst tyto společnosti, nebo stagnovat. Svět se bude pohybovat v řadě vyostřených polarit, pokud nenastane globálnější úsilí o vyrovnaný vývoj světa, což je v době dočasné světové restituce jaksi starého pořádku velmi málo pravděpodobné. Rostoucí internacionalizace mezinárodního života ve všech oblastech bude produkovat jako svůj zprostředkující protipól rostoucí úsilí o sebeidentitu v oblasti politické, hospodářské, kulturní na nižších úrovních.
Uvedená dynamika světa povede ke stále větší diferencovanosti, a tím k vysoké pravděpodobnosti neočekávaných událostí, spojené i s úsilím řady zemí řešit nahromaděné problémy skokem. Uvedený rámec bude vyžadovat od všech vyspělých zemí, k nimž bychom se rádi počítali, a v prvé řadě od bývalých zemí našeho regionu, tedy bývalých socialistických zemí, vytvoření pružné vnitřní struktury v hospodářském, politickém a kulturním ohledu. Především politická kultura bude mít klíčovou roli ve sladění vnitřních přeměn s dynamikou mezinárodněpolitického dění, s dynamikou vývoje světové ekonomiky. Půjde o to, vtáhnout do politické kultury široké masy obyvatelstva, zvyšovat jejich kulturní úroveň, odpovědnost i práva, uvědoměle podporovat ustavení participační politické kultury, v níž by soustava zpětnovazebních článků decentralizovala rizika rozhodnutí a zneužití pravomocí. Dynamický a riziky naplněný svět bude vyžadovat zvláště v našem politicky exponovaném prostoru pružnou reakci celé populace.
Dámy a pánové, z tohoto pohledu je naprosto jasné, že otázky bezpečnosti jsou daleko složitější než pouze podřízení této bezpečnosti vojenské spolupráci. Domnívám se, že naše země bude opravdu bezpečná, stabilní, bude-li vnitřně pevná, bude-li schopná této pružné reakce, bude-li připravená na oněch pět základních faktorů rizika, jak se projevují ve světě na konci 20. století.
Vzhledem k tomu, že NATO představuje nástroj proti rizikům minulosti, ale naprosto neodpovídá na výzvy přítomnosti, a tím méně na výzvy budoucnosti, je namístě tuto věc přijmout jako nabídku, která by byla špatným byznysem pro všechny. Špatným byznysem pro státy, které se mají k tomuto společenství připojit, pro západoevropské spojence i pro americké daňové poplatníky, kteří ročně dávají 90 miliard dolarů na to, aby Severoatlantické společenství mohlo fungovat.
Dámy a pánové, domnívám se, že je třeba za toto pozvání poděkovat, ale s díky jej odmítnout.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Slovo má pan poslanec Josef Krejsa. Připraví se pan poslanec Jan Vik.
Ještě předtím udílím slovo přihlášenému předsedovi klubu KSČM.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, paní a pánové, jsem přesvědčen, že v tuto chvíli, protože je již - bez toho, aniž by o tom sněmovna mohla nebo nemohla hlasovat - 12. února 1998, se vyčerpaly možnosti, které byly dány usnesením Poslanecké sněmovny ze včerejšího dne.
Navrhuji tedy, abychom bez rozpravy podle § 58 odst. 9 přerušili tuto schůzi do dnešního dne 9 hodin ráno. Nebudu opakovat, že tady již není stenografická služba, protože samozřejmě tato Poslanecká sněmovna musí dodržovat zákony, které se týkají zaměstnanců Kanceláře Poslanecké sněmovny, ani ty důvody, které jsem opakoval předtím.
Jenom upozorňuji, že jsem poměrně vstřícným způsobem navrhl, aby v případě, že bude respektováno toto ustanovení, že rozprava se povede v omezené době do 12.00 nebo do 24.00 hodin, klub KSČM shrne svá ostatní stanoviska do stanoviska klubu. Pokud tomu tak nebude a rozprava by pokračovala, jsem přesvědčen, že dojde k jednacímu řádu, a nebudu se cítit vázán tímto příslibem, který jsem této sněmovně dal. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane předsedo, jsem přesvědčena o tom, že otázka, jakým způsobem platí usnesení Poslanecké sněmovny o prodloužení jednání po 21. hodině, zde byla poměrně rozsáhle diskutována. V tuto chvíli nehodlám na základě vaší žádosti schůzi přerušit.
Udílím slovo panu poslanci Josefu Krejsovi a připraví se pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Josef Krejsa: Paní předsedající, pane premiére, s jehož vládou sice nemusím souhlasit, ale jehož vytrvalost jako bývalý maratonec nemohu dnes přehlédnout, vážené kolegyně, vážení kolegové přesčasníci, aniž bych se chtěl jakýmkoliv způsobem dotknout některého z předřečníků, dokonce zpochybnit jeho nepochybně poctivou přípravu k tomuto závažnému bodu, nemohu se ubránit dojmu, že v této sněmovně dnes zazněly pouze dvě význačné a výstižné, ba téměř dokonalé analýzy daného problému, a sice z úst odpůrce vstupu do NATO kolegy Vacka a zastánce vstupu kolegy Payna. U všeho ostatního, ač to bylo více méně řečeno skvěle, se nemohu ubránit dojmu, že šlo již o pouhé mlácení prázdné slámy.
O záporném stanovisku Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa ke vstupu do Severoatlantické aliance je veřejnost i po blokádě našeho NE ve sdělovacích prostředcích informována tisíci bilboardy po celé republice. Postoj, přesněji negativní postoj Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa k otázce vstupu České republiky do NATO je tak dostatečně známý. Máme pro náš postoj nejen mandát od našich voličů, kteří poučeni historií by velmi neradi byli dalších 40 let poslušnými vazaly tentokrát Západu. Naše hlavní důvody jsou nejen politické, ale především ekonomické. Řadový občan je velmi citlivý na nedemokratické a vyloženě rasistické protežování problémového etnika ve sdělovacích prostředcích, na sociálních úřadech a u soudu, ale odmítá nadále otvírat již bezmála prázdnou peněženku pro mocenské zájmy nadnárodní lobby, servilně podporované hradní pseudohumanistickou klikou, která už nejen ztrácí soudnost, ale i poslední zbytky přízně polistopadových podvedenců na vesnicích, ba i ve větších městech.
Náš odpor vůči členství v NATO, vyjádřený na již zmíněných bilboardech po celé republice, je jasným signálem veřejnosti, že normální je v NATO nebýt. Dámy a pánové, řečeno bez nadsázky, tento projednávaný bod na půdě parlamentu je vpravdě historický. Výsledek ovlivní vývoj naší země na mnoho let dopředu. Dnes se hraje o naši národní a státní svébytnost. Ta je dnes v našich rukou. O tom musíme rozhodnout uvážlivě a zvážit všechny argumenty, hovořící jak pro, tak proti vstupu České republiky do NATO. Mnozí se ještě pamatujeme, jak po roce 1989 jistý Havel tvrdil, že je nutné rozpustit jak Varšavskou smlouvu, tak NATO. Prý jsou v dnešní době tyto pakty nepotřebné. Ten samý člověk denně buší pěstičkou do stolu a žene republiku do NATO a pochybných dobrodružství na pokraji třetí světové války. Ze zapřísáhlého pacifisty se stal přes noc světový válečník, ochotný se prát s kýmkoliv a kdekoliv, jen aby se zavděčil americkému četníkovi.
Vstup České republiky do NATO byl po několik let zaklínadlem vládnoucí garnitury, aby dokázala, jak je úspěšná a jaký je o zemi pod jejím vedením ze strany západní Evropy zájem. Státní propaganda a poslušní novináři zahlcovali veřejnost prohlášeními a komentáři, že důvody, pro které jsme kandidáty pro vstup do NATO, jsou naše politická stabilita, stav armády a celková vyspělost. Závěr minulého roku jasně prokázal, že opak je pravdou. Západní stratégové mají na paměti výrok mého oblíbence, bývalého německého kancléře Bismarcka, o tom, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy.
Do NATO nejsme lákáni pro své kvality a stabilitu, ale jen pro svou strategickou polohu. To je jeden důvod. Další důvod je ten, že v případě našeho vstupu bychom plnili funkci jakéhosi předpolí či nárazníkového pásma v případě evropského konfliktu. Členstvím v NATO se prodlouží o 400 km zóna bezpečí, oddělující západní Evropu od jakéhokoliv nebezpečí z východu. Takže jsme pouze strategický kalkul ve štábech NATO, s jediným cílem: využít bezohledně naši zemi pro ochranu jiných - to je hlavní zájem NATO v naší zemi. Stali bychom se pouhými cínovými vojáčky, kteří by byli ochotni a připraveni kdykoliv k obětem pro západní Evropu.
Vstup do NATO je nejenom otázka politicko-strategická, ale je to hlavně debata o penězích. Jak z české strany - tam se jedná o výdaje -, tak ze strany členských států - tady jde pouze o příjmy. V případě vstupu do NATO budeme platit jak členský příspěvek, tak přezbrojování armády České republiky, zdevastované lidovci snad ještě víc než lidovecké zemědělství.
Zisky firem podílejících se na přezbrojení budou obrovské, protože podle norem NATO se naše armáda bude muset změnit od stíhaček až po gumy do spodního prádla. Západ nám nedá nic zadarmo, protože pro ně jsme jenom vydatný zdroj zisků, a pranic se nebudou ohlížet na naši ekonomickou situaci. Musíme si uvědomit, že při současné ekonomické recesi se nadnárodní lobby velice hodí další adepti ze střední a východní Evropy. Nebylo by to poprvé, kdy zájmy nadnárodní lobby se staly pro českou vládu rozkazem. Kromě přímých zisků za nákup výzbroje a výstroje se u nás západní hospodářské kolosy ještě lépe etablují a připraví se k dalšímu kroku v ekonomické expanzi.
Nechme ale otázky finanční, raději se zpět vraťme k faktoru nezanedbatelnému a dalo by se říci nejdůležitějšímu, a to faktoru lidskému. Při diskusi o vstupu do NATO se v provládních masmédiích probralo kde co, ale zcela se zapomnělo na názor těch nejdůležitějších - občanů naší země. Každý bývalý diplomat se vyjadřoval, jaká že to bude pro Českou republiku výhra a spása, když vstoupíme do NATO, ale nikdo se nezeptal občanů České republiky na jejich názor.
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa zastává neměnné stanovisko, že o případném vstupu do NATO musí rozhodnout občané České republiky všelidovým hlasováním. Jedině kladný výsledek referenda bude dostatečným mandátem pro tento vstup. Vstup do NATO se týká každého z nás, proto máme nezadatelné právo dané odpovědností vůči potomkům, jak rozhodnout tuto volbu. Je příznačné, že současná vládnoucí garnitura se snaží otázku referenda pohřbít. Tím přímo dávají najevo, že občany této země považují za nesvéprávné jedince, že jen oni nahoře vědí, co je dobré. Jdou dokonce tak daleko, že prohlašují - a tím ukazují svůj vztah k demokracii nejlépe - že není možné dopustit, aby občané rozhodli proti vstupu do NATO. Prohlašují, že vstup do NATO je tak důležitá věc, že nesmí být zničena občany.
Odmítání referenda plně ukazuje, že tato vládnoucí garnitura zde neplní zájmy obyvatel země. Tudíž není naší vládou, ale - bohužel - pátou kolonou cizích zájmů. V tomto sále je také strana, která se otázkou referenda sice ohání, ale jak je pro tuto stranu zvykem, tak jsou to spíše slova, slova, slova.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, omlouvám se. Již před chvílí vám uběhl časový limit, a proto se vás ptám, zda uplatňujete nárok vystoupit znovu.
Prosím o nové odečítání času a udílím znovu slovo panu poslanci Krejsovi.
Poslanec Josef Krejsa: Když dojde na lámání chleba, tak se státotvorně zklidní a hlasuje klidně proti tomu, co voličům slíbila. Pro ně je otázka referenda jen sítí, sítí na voliče, které se snaží ulovit. Pro nás republikány je otázka referenda pro vstup země do NATO naprosto principiální a z této pozice nehodláme ustoupit. Našim voličům jsme dali slib a ten dodržíme. Nejsme ČSSD, nebudeme něco jiného říkat a posléze něco naprosto odlišného konat. Jestliže tvrdíme, že členství v NATO by zatáhlo naši republiku do mezinárodních konfliktů, tak na to máme dostatek důkazů. Mám na mysli účast našich žoldáckých jednotek v Kuvajtu či v Bosně, o Iráku taktně pomlčím, to si vyříkám s panem ministrem jindy.
Naše země byla zatažena pomalu do všech mezinárodních konfliktů amerického četníka. V těchto okupačních operacích jsme plnili funkci těch, kdož řeší něco, co nezavinili a z čehož nemá stát žádný hmatatelný užitek, pouze ekonomické manko. Statování v těchto konfliktech mělo spíš ukojit megalomanské snahy jistého Havla, který se po celou dobu svého působení snaží zavděčit Západu, až mi připomíná Gustáva Husáka naruby.
Bylo by nesprávné vidět v našem odmítání NATO nějakou nechuť se připojit k západní Evropě. To není pravda, pouze se po zkušenostech z let minulých nehodláme vázat jedním směrem, protože nepovažujeme za vhodné vyměnit Moskvu za Washington. Sázíme na všestrannou rovnocennou spolupráci mezi státy. Nechceme se s nimi vázat na jeden jediný pakt. Jde také o to, že naše členství v NATO ještě více tento region připoutá k zájmům těch, kteří tyto státy budou využívat jako pouhého nástroje své politiky. Nehodláme hrát tuto podřadnou roli. Hráli jsme ji v minulosti 40 let, to nám bohatě stačí.
Není nic udivujícího, že mocným přímluvcem našeho vstupu do NATO je Německo. Tato dynamicky expandující země se od svého znovusjednocení snaží exponovat v naší zemi a dlužno poznamenat, že po stránce ekonomické i politické se zde za pomoci vládních exponentů velice rychle a pevně etablovala. Členství České republiky v NATO je pro Německo výhodné, stejně jako členství dalších zemí, protože svým dosavadním vlivem si své postavení ještě upevní. A to navíc podle regulí NATO. Proč? Podle těchto regulí může další členský stát nebo státy vojensky intervenovat ve státě, kde situace se vyhrotí tak, že bude namířena proti zájmům NATO. Takže Německo získá velmi účinnou páku, kterou může ovlivňovat politický vývoj v mnohých členských zemích k obrazu svému. Německo jen potvrdí svoji dominantní úlohu v Evropě a bude nadále působit spolu se Spojenými státy jako ochránce a prosazovatel zájmů nadnárodní lobby v New Yorku.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Udílím slovo panu poslanci Vikovi, pokud zde pan poslanec Vik je. Vzhledem k tomu, že pan poslanec - omlouvám se, pane poslanče, přehlédla jsem vás, což je opravdu velmi těžké.
Udílím slovo panu poslanci Vikovi, připraví se pan poslanec Milan Loukota.
Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, dobré ráno. K odmítání členství České republiky ve strukturách Severoatlantické aliance vedou republikány zcela racionální důvody, které se zde pokusím krátce objasnit.
Republikáni chtějí, aby Česká republika byla silnou a suverénní zemí s malou, ale akceschopnou profesionální armádou. Ta pak bude hájit naše národní zájmy podstatně efektivněji než cizácká vojska, která by byla umístěna ve vojenských základnách NATO na celém území České republiky. S cizí vojenskou přítomností v naší vlasti máme již své zkušenosti z dob komunistické totality a nacistické okupace, a proto nechceme, aby se opakovala obdobná situace, jako byl například vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území v roce 1968, nyní v režii například armády německé.
V případě vstupu České republiky do NATO by byly na území České republiky umístěny dříve nebo později i atomové zbraně. Proti této variantě vývoje v naší bezpečnostní situaci republikáni ostře protestují. Přítomnost raketových systémů vybavených jadernými hlavicemi a mířícími na Rusko by totiž mohla lehce vyvolat válečný konflikt mezi Ruskem a zeměmi sdruženými v NATO, na který by zákonitě nejvíce doplatila právě Česká republika. Nechceme, aby se naše vlast stala pokusnou jadernou střelnicí pro americké a německé vojáky.
Dalším nezanedbatelným hlediskem, které také hovoří proti vstupu České republiky do NATO, je i velmi vysoká finanční nákladnost této operace. Jen v prvním roce by členství v Severoatlantické alianci stálo Českou republiku více než 6 miliard korun. Naopak - finanční prostředky, které by byly v rozpočtu České republiky ušetřeny v případě odmítnutí vstupu do NATO, by mohly být daleko efektivněji využity ve sféře sociální, zdravotnické, školské atd.
Dámy a pánové, o určitý rozklad nákladů na hypotetický vstup do NATO se pokusili i v Rakousku. Konkrétní údaje říkají jasně: vstup Rakouska do NATO by stál ročně 7 miliard šilinků navíc, takže dosavadní rozpočet na obranu ve výši 22 miliardy by se musel zvýšit na 29 miliard šilinků, což je přibližně 78,8 miliardy korun. K údaji zvýšení dosavadního rozpočtu na obranu o 32 % došel ve své studii Rakouský ústav pro mezinárodní politiku. Výpočty provedl politolog Heinz Gärtner a opírá se o zprávu prezidenta Spojených států americkému Kongresu o rozšíření bloku.
Podle Gärtnera zvýšení rakouského rozpočtu na obranu může být považováno za počáteční úroveň pro vstup do NATO, ale natrvalo se s tím NATO nemůže spokojit. Kdyby Rakousko své výdaje na obranu muselo zvýšit z dosavadních 0,9 % hrubého domácího produktu na průměr v evropských členských státech NATO ve výši 2,2 %, pak by členství přišlo dráže - místo 22 miliard šilinků by to pak ročně činilo 60 miliard šilinků, což je asi 163 miliardy korun.
Náklady Rakouska na vstup do NATO se skládají z více složek:
ročního příspěvku Rakouska do rozpočtu NATO ve výši 500 až 850 milionů šilinků, což je 1,36 až 2,30 miliardy korun,
z podílu na společných vydáních na rozšíření NATO 220 až 700 milionů šilinků, což je přibližně 598 milionů až 1,9 miliardy korun,
modernizace armády ročně asi 4,8 miliardy šilinků, což je přibližně 13 miliard korun,
náklady na neustále častější mezinárodní nasazení asi 1 miliarda šilinků za každou tzv. mírovou misi v zájmu Spojených států amerických, přibližně 2,8 miliardy korun.
Pro členy NATO jsou náklady vyšší v rámci programu NATO než v rámci programu Partnerství pro mír. Nasazení v Bosně v roce 1996 přišlo Rakousko jen na 300 milionů šilinků, což je asi 816 milionů Kč.
Náklady pro výstavbu kapacit pro přesun rakouských vojenských útvarů Gärtner do studie nezahrnul. Gärtner přichází ve své studii k závěru, že politická cena vstupu do NATO je vyšší než získaná bezpečnost. Gärtner také dochází k závěru, že Rakousko je po ukončení studené války obklopeno jen spřátelenými státy a nepotřebuje žádné bezpečnostní garance.
Politolog Heinz Gärtner své úvahy uzavírá názorem, že uzavíráme-li nějakou pojistku, měla by existovat určitá pravděpodobnost, že je nutná. Být v NATO nutné není. To je i případ České republiky.
Dámy a pánové, neexistuje definice, proti komu je NATO zřízeno. Po léta platilo úsloví, že prý má držet Německo zkrátka a Rusko v povzdálí. Otázku, proč má vedle OSN existovat i NATO, si dává kdekdo. Bývalý ministr zahraničních věcí Spojených států Henry Kissinger se k tomu vyjádřil takto: "Když Západ zvítězil nad Sovětským svazem, proč by se teď měl bát Ruska?" Dle amerického experta na Rusko Kennana "rozšíření NATO by bylo nejosudovější chybou politiky Spojených států amerických v celém období po studené válce". Ruský ministr obrany Igor Rodionov svého času novinářům řekl: "Proč a proti komu je ještě NATO nutné? Rozšířením by se v Evropě narušila rovnováha v Evropě, bojová síla NATO by se zvýšila o 15 až 20 %, mezinárodní dohody o odzbrojení by tím byly hrubě porušeny." Přezbrojení bude stát těžké miliardy a navíc dají své území jako základny nové členské státy, zřejmě zdarma, k dispozici Spojeným státům. Zdůvodňuji, že kdysi Spojené státy za vojenské základny platily.
Dámy a pánové, NATO potřebuje další země, které by finančně přispívaly po svém vstupu do NATO. Jde o země, které nikdo z jeho sousedů neohrožuje. Jako zdroj financí a tzv. kanonenfutru pro případné vojenské zásahy i mimo Evropu jsou vyhlídnuty nejen postkomunistické země, ale i zmíněné dosud neutrální Rakousko. Velitel NATO listu Kurier řekl: Rakousko má velmi důležitou strategickou polohu v Evropě. Leží ve středu Evropy, hraničí s mnoha státy, proto Rakousko bude v budoucnu hrát velmi důležitou úlohu v Evropě, zejména nyní, kdy získáme východní Evropu.
Podle rakouské státní sekretářky v ministerstvu zahraničních věcí "by NATO očekávalo od Rakouska investice zejména ve vojenských komunikacích". Řekla, že se NATO snaží Rakousku namluvit, že obrana ve spojení s NATO by přišla levněji, ale přitom neřekl, kdo ze sousedů Rakousko ohrožuje. To stejné platí pro Českou republiku.
Dámy a pánové, nyní mi dovolte zmínit se o postoji České strany sociálně demokratické. Tento postoj zásadním způsobem ovlivní vstup nebo nevstoupení do Severoatlantické aliance.
Náměstek ministra zahraničí Kovanda se kdysi vyjádřil, že členství České republiky v NATO je hotovou věcí. Kovanda také oznámil, že počítá s podporou České strany sociálně demokratické při schvalování vstupu do NATO v parlamentu. Česká strana sociálně demokratická -
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, čas. Chcete pokračovat? Děkuji.
Poslanec Jan Vik: Česká strana sociálně demokratická má ohledně členství České republiky v NATO dvojaké postoje. Na straně jedné předseda Zeman stojí až nábožně za státním prezidentem Havlem při jeho projevu o NATO, a na straně druhé mluví Česká strana sociálně demokratická o referendu. Toto je typický dvojaký přístup ČSSD ke státně důležitým otázkám. Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa vstup do NATO odmítá a jasně deklaruje argumenty hovořící proti. To, že ze strany České strany sociálně demokratické je jejich podmiňování vstupu do NATO referendem jen domluvené tzv. škorpení s koalicí, dokazuje Kovandovo výše zmíněné prohlášení. Tam se vyjadřuje, že případná změna vlády - rozuměj nástup České strany sociálně demokratické - nebude mít na integraci do aliance žádný vliv. A není to jediná shoda mezi "opoziční" sociální demokracií a koaličními stranami.
Dámy a pánové, dovolte mi nyní se v krátkosti zmínit o posledních vojenských aktivitách NATO. V Bosně bylo nasazeno speciální komando NATO, skládající se z ozbrojených sil Velké Británie, Francie a Spojených států amerických. Proč? Přece proto, aby provedlo mimo jiné odchyt Americe nepohodlného bývalého bosensko-srbského prezidenta Radovana Karadžiče. NATO, ve skutečnosti válečný a útočný pakt, záruka mocenských zájmů Spojených států a Spolkové republiky Německo, který měl být zrušen společně s Varšavskou smlouvou, ukazuje nyní znova svoji pravou tvář. Zde je i odpověď na to, proč se nás současná vládnoucí garnitura snaží co nejrychleji dostat pod "ochranný deštník" tohoto válečného paktu. Nespokojenost občanů totiž začíná, a to dokonce i podle některých výzkumů veřejného mínění, nabývat na intenzitě, což znejisťuje vládnoucí garnituru, která se jistě již u moci dlouho neudrží. Avšak pod hrdě vztyčenými prapory NATO a Evropské unie bude možno nepohodlnou opozici a nespokojené občany odchytávat jako kousavé psy. Za tento luxus si dokonce my, občané, budeme platit z našich daní. A to nemalé částky. Že to nebude v náš prospěch, je více než jasné.
Jak se nedávno vyjádřil předseda KDU-ČSL Lux asi nechtěně, že až budeme v NATO, bude jedno, kdo bude v této zemi vládnout. Proto jsme v současné době svědky neustálého zdražování a snižování životní úrovně. Vláda totiž musí vyždímat peníze pro vstup do NATO. Není samozřejmě vyloučeno, že se po vstupu do tohoto válečného paktu naše armáda bude muset účastnit podobných odchytových akcí, jaké se připravují v bývalé Jugoslávii. A nejenom to, možná dokonce i proti vlastním lidem. Přesně podle smlouvy o Evropské unii čl. F odst. 3: Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro provádění svých politik.
Dámy a pánové, co se týče České republiky, tak ta postojem Václava Havla učinila ve vztahu k NATO zajímavý obrat. Po převratu, po sametové revoluci, se státní prezident Havel vyjadřoval v tom smyslu, že je nutné zrušit všechna vojenská uskupení. A nyní hovoří o velkém okamžiku pro zemi, kdyby byla přijata do aliance. Všechny vládní strany a lokajská opozice - rozuměj Česká strana sociálně demokratická - horovaly pro vstup do NATO a velice nevybíravě útočily na ty, kteří si uvědomovali, jaké nebezpečí pro národní suverenitu znamená vstup do tohoto spolku. Česká republika bude přijata do NATO ne kvůli kvalitě armády, tj. přínosu do aliance, ale z politických hledisek, protože šéfové NATO vědí, že vstupem České republiky získají věrného vykonavatele rozkazů, nerozpakujícího se učinit vše, co NATO nakáže.
Že do NATO nebudeme přijati jen pro vojenskou způsobilost, dokazuje jeden vysoce postavený zdroj NATO, jenž prohlásil, že kdyby toto bylo jen jediné kritérium, bylo by přijato Polsko, Rumunsko a asi i Slovinsko. Pro Maďary a Čechy by zůstaly brány NATO uzavřeny. Jeden britský list uvedl: "To nejlepší, co otupělé české a maďarské síly mohou v současné době dát dohromady, je na každé straně několik praporů a hrstka bojových letounů." Dále se v deníku pokračuje: "V České armádě je mnohem více plukovníků než vojáků jiných hodností. Tisíc nadbytečných důstojníků, jejichž hlavní starostí je přežít. Jediné zaměstnání, které by dostali, je obsluha v nemocnicích."
Takže i představitelům NATO je jasné, co do svého středu dostávají. Zajímalo by mne, kdy někdo konečně seriozně vyčíslí náklady, které budeme muset vynaložit na rekonstrukci armády, a že budeme nuceni kupovat výzbroj členských států NATO proto, protože i toto je důvod našeho přijetí do NATO. Je nutno dát vydělat západním zbrojovkám, které větří tučnou kořist a vehementně se ucházejí o možnost dodávat vše potřebné na přezbrojení.
Naše vládní garnitura se vehementně snažila vetřít se do NATO a nevynechala jedinou příležitost hnát naše vojáky do pochybných dobrodružství pod patronací Spojených států na upevňování jejich mocenských pozic. Takže se pan Havel mohl při různých příležitostech chlubit: "Celé dva autobusy vojáků jsme poslali do Zálivu, Bosny atd. Tam se naši čeští hrdinové ukázali ve velkém stylu."
Když pomineme případy, kdy se vojáci postřelili vlastní zbraní sami nebo jeden druhého při skotačení ve svém volnu, tak např. přivedení příslušnice armády Spojených států do jiného stavu při bosenské operaci v Bosně se důkladně zapíše do análů NATO. Také je nám znám případ, kdy skupina srbských zemědělců obklíčila české stanoviště a jeden náš voják se roztřásl až strachem, vida zemědělské nářadí těchto rolníků, chtějících si s vojáky jen popovídat na téma Václav Havel a bombardování Bělehradu. Ale byl bych nerad, abychom vstup do NATO nějakým způsobem zlehčovali. Je nutné si uvědomit, že přijetím do NATO vstupujeme na pole multinárodních zájmů a stáváme se bezmocnými pěšáky ve hře globálních geopolitických zájmů. Nyní jsme se zřekli nároku zásadně určovat svoji politiku vůči zahraničí, protože od nynějška jsou pro nás určující zájmy těch, kteří rozhodují o pravidlech této hry. Jestli si někdo myslí, že vstupem do NATO byla možnost opakování Mnichova či Jalty zažehnána, moc se mýlí. Zájmy mocenských struktur budou vždy nadřazené zájmům ostatních. Ještě je možnost toto změnit, vymoci si referendum a tam říci jasné NE vstupu do NATO.
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa udělá vše pro to, abychom v budoucích letech mohli žít jako svébytný a nezávislý stát.
Děkuji za pozornost. (Skandovaný potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Loukota. Připraví se pan kolega Štrait.
Poslanec Milan Loukota: Předem předesílám, že hodlám využít celý přidělený čas, tedy dvakrát deset minut. (Předsedající: Ano, beru na vědomí.)
Pane předsedající, dámy a pánové, po pečlivém prostudování tisku 384 mám vůči tomuto vládnímu návrhu několik připomínek. Za prvé nemohu hned v úvodu tohoto materiálu souhlasit s tím: Rozhodnutí summitu organizace Severoatlantické smlouvy v Madridu 8. července 1997 o rozšíření, jakož i podpis protokolu o přístupu České republiky, Polska a Maďarska k Severoatlantické smlouvě na zasedání Severoatlantické rady na úrovni ministrů zahraničních věcí v Bruselu 16. prosince 1997 znamenají pro český stát historickou výzvu naplnit svůj životní zájem sdílet bezpečnost a obranu země v rámci nejefektivnějšího politicko-bezpečnostního uskupení založeného na principu kolektivní obrany.
Rozhodně nespatřuji za sebe a své voliče naplnění životního zájmu ve vstupu do NATO. Rovněž tak nemohu souhlasit se zněním, že Česká republika má jedinečnou příležitost aktivně se podílet na vytváření nového bezpečnostního prostředí v Evropě, posílit svoji suverenitu prostřednictvím konsenzuálního charakteru rozhodování o bezpečnostních a obranných otázkách organizace Severoatlantické smlouvy a chránit a dále rozvíjet hodnoty, které spojují nejvyspělejší státy světa.
Dále se chci předkladatele dotázat, co znamená či co si mám představit pod zněním na straně 5 - cituji: "V průběhu druhého kola vojenské a obranné otázky se delegace České republiky jménem vlády zavázala akceptovat široký přístup k bezpečnosti, vycházející ze strategické koncepce NATO, včetně neodmyslitelné role jaderných zbraní." Konec citátu. A to přesto, že se dále praví: "V průběhu jednání potvrdila delegace České republiky, že se po přistoupení k Severoatlantické smlouvě bude Česká republika řídit jednostranným závazkem NATO z prosince 1996, že NATO nemá žádný záměr, plán ani důvod rozmístit jaderné zbraně na území nových členů." Proč tedy ta slova o neodmyslitelné roli jaderných zbraní?
Můj další dotaz směřuje k tomu, že sice obě strany také potvrdily, že i po přistoupení k Severoatlantické smlouvě by otázka případného vyslání jednotek armády České republiky na podporu misí NATO, resp. rozmístění spojeneckých sil na území České republiky, musela být předmětem rozhodnutí Parlamentu České republiky. Proč tedy ministr Šedivý v minulých dnech ve Spojených státech amerických sliboval naši účast v případném úderu proti Iráku, když nic takového náš parlament doposud neprojednával a dokonce projednávat odmítl.
Jednou z mála věcí, se kterou mohu souhlasit, je konstatování: Je zřejmé, že příspěvky do společných rozpočtů budou hrát důležitou úlohu. Avšak ani ne tak jako důkaz vůle České republiky sdílet role, odpovědnost, výhody i zátěže vyplývající ze členství v NATO, ale především pro kasu daňového poplatníka.
Další pro mne nepochopitelný krok předkladatele spočívá v tom, že nám neposkytl k posouzení dalších osm smluv souvisejících s členstvím v Severoatlantickém paktu. Jde o následující dokumenty: Dohoda o postavení organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců státu a mezinárodního personálu, tzv. Ottawská dohoda; Dohoda o postavení misí a zástupců třetích států při organizaci Severoatlantické smlouvy, Bruselská dohoda; Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o postavení jejich ozbrojených sil, dále Protokol o postavení mezinárodních vojenských velitelství, ustavených podle Severoatlantické smlouvy; Dohoda organizace Severoatlantické smlouvy o přenosu technických informací pro obranné účely; Dohoda o spolupráci v oblasti jaderných informací; Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy k zajištění ochrany informací; Dohoda o vzájemné ochraně tajemství k vynálezům, které se vztahují k obraně a které byly přihlášeny k udělení patentu.
Máme-li posuzovat náš vstup do NATO plnohodnotně, myslím si, že nám měly být tyto smlouvy předloženy již nyní přímo předkladatelem, a ne jedním z poslaneckých klubů.
Chci se dále pozastavit i u skutečnosti opětovného zneužití téměř všech sdělovacích prostředků, které vedou dnes a denně jednostrannou a demagogickou kampaň pro vstup České republiky do NATO. Tato kampaň, vedená zvláště na televizní obrazovce, zcela jednoznačně připomíná jeden z normalizačních pořadů, který také neustále občanům zdůrazňoval přednosti a nezbytnosti členství tehdejší Československé socialistické republiky ve vojenském paktu Varšavské smlouvy hovořil o nerozborném přátelství se Svazem sovětských socialistických republik na věčné časy. Je dost možné, že tyto dnešní pořady vyrábějí stejní lidé. Zvláště za velmi špatné lze považovat tuto propagandu ve veřejnoprávní televizi, která je financována z peněz všech koncesionářů, tedy i těch, kteří by rádi např. v této záležitosti viděli seriozní a dlouhodobou diskusi historiků a nezávislých odborníků.
Tak jako v minulosti se bohužel k této jednostranné propagandě propůjčují i osoby z tzv. uměleckých kruhů a veřejně známé osobnosti. Bohužel musím konstatovat, že i tito lidé přesně stejně podporovali i normalizační režim Gustáva Husáka a bez problému podepisovali v Národním divadle provolání k odsouzení antisocialistických živlů. Tyto jevy jsou v našich zemích, bohužel, zcela běžné.
V takto závažné situaci, která ovlivní životy obyvatel České republiky na dlouhá desetiletí, je skutečnou životní nutností, aby občané České republiky mohli o vstupu do Severoatlantické aliance rozhodnout v lidovém hlasování, tedy v referendu. Není přece myslitelné, aby o tak závažné věci rozhodla pouze militantní zfanatizovaná vládnoucí garnitura.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům navrhuji vládní návrh této smlouvy v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny České republiky zamítnout.
Dále se chci ještě zabývat odůvodňováním vstupu do NATO, tak jak jej používala současná vládnoucí garnitura.
Profesor Michael Mendelbaum, ředitel amerického Ústavu pro politiku Východu a Západu, řekl v září 1997 v rozhovoru pro Lidové noviny kromě jiného: "Pokládám za iluzorní středoevropskou představu, že plné členství, ať již v NATO, nebo v Evropské unii, je nezbytné pro demokracii, bezpečnost, nebo dokonce prosperitu. Existuje jakási kocovina po studené válce. Středoevropané se domnívají, že pokud nejsme v těchto organizacích bezpečně usazeni, jsme ztraceni. To ovšem není pravda."
Česká vláda v plné shodě s touto diagnózou činí všechny vyžadované a potřebné kroky k tomu, aby Česká republika mohla být přijata za člena NATO. Pro své počínání uvádí, stejně jako část opoziční strany ČSSD, tyto důvody: Tvrdí, že NATO je nástrojem obrany demokracie a svobody, jedinou zárukou evropské, a tím i české bezpečnosti a stability, a to stability nejenom mezinárodní, ale i vnitropolitické. Staneme-li se členy NATO, bude to poprvé v našich moderních dějinách, kdy budeme moci žít v jistotě, že nám nic, nikdo nehrozí, v jistotě, v níž žijí členové NATO již celá desetiletí. Toto slyšíme z vládních míst.
Dále se uvádí, že Severoatlantická aliance i naše členství v něm je krokem k evropské integraci, že je logickým dovršením našeho návratu do Evropy. V brožuře vydané Českou atlantickou komisí v roce 1997 se jako teze bez jakýchkoli důkazů praví: "Být vnímána jako součást Západu představuje pro Českou republiku základní podmínku její bezpečnosti." Tehdejší ministr zahraničí Josef Zieleniec se při setkání s novináři vyjádřil, že otázka členství v Severoatlantické alianci je otázkou naší historické, civilizační a kulturní identity. Václav Havel, který v prosince 1989 prohlašoval: "ideální Evropa je pro mne Evropa s nezávislou a zaručenou bezpečnostní politikou a zároveň Evropa neutrální," tehdy při téže příležitosti dodává, že součástí politiky přátelské spolupráce bude odmítnutí obou vojenských paktů - NATO i Varšavské smlouvy. Už o čtyři roky později považoval NATO za nezbytnou podmínku udržení míru v Evropě a stal se přehorlivým zástupcem vstupu České republiky do Severoatlantické aliance.
Nyní tvrdí, že v době globalizace nesmíme stát stranou žádného boje se zlem, ať je to kdekoli, a musíme být připraveni a odhodláni zasáhnout všude, kde to bude v zájmu svobody a na ochranu lidských práv zapotřebí.
Jistý člen zahraniční komise sociální demokracie dělá z NATO orgán OSN, jeho ozbrojenou pravici, přestože jen malá část členů OSN je zároveň členy NATO. Říká: "Je třeba mít po ruce NATO proti všem, kdo porušují nebo budou porušovat chartu OSN." Ve výkladu vypracovaném pro vedení sociální demokracie stoupenci vstupu České republiky do NATO se sice přiznává, že naše bezpečnost není přímo ohrožena, ale některá rizika se prý v ohrožení mohou změnit. Údajně máme jistě nejlepší bezpečnostní situaci v celém tragickém století, ale že nelze dost dobře predikovat, jaká bezpečnostní situace bude za deset, patnáct nebo dvacet let. (...) je v našich očích stále jistým potenciálním bezpečnostním rizikem, i když není z politického hlediska nepřítelem, avšak jeho další vývoj je nejistý. NATO poskytuje nejefektivnější záruky. Jako jediné má vojenskou infrastrukturu, neutralita a neangažovanost nemají reálný základ, nejsou např. kompatibilní s členstvím v Evropské unii.
Ve stanovisku odborné komise sociální demokracie vypracovaném v květnu 1997 jsou vyslovovány tyto závěry: V situaci, kdy členství v Evropské unii je zatím vzdálenější perspektivou a kdy v popředí Západoevropské unie je zvyšování operační schopnosti, politické kontroly, spolupráce s NATO a rozšíření stability na východ, poskytuje NATO nejefektivnější záruky. V této dvojakosti stoupenců ČSSD při vstupu do NATO, kteří zároveň říkají, že nejsou ohroženi, a Rusko, jež není z politického hlediska nepřítelem, přitom zamlčují nové podoby nebezpečí, které hrozí z jiné strany, a zároveň se vyslovují pro vstup do vojenské aliance, která i nadále je aliancí proti ruskému nebezpečí, vybočuje po svém způsobu jen předseda Zeman. Aby se za své návštěvy v Moskvě zalíbil, učinil pro politiku začlenění do NATO přijatelnou, dokonce vítanou vzhledem k možným potížím Rusů s islámským obyvatelstvem na území Ruské federace, odpověděl ruskému novináři na jeho otázku, před kým má NATO jako vojenská aliance Evropany, včetně Čechů, chránit. Je jasné před kým. Před islámským fundamentalismem. Islámský fundamentalismus se může v 21. století stát globální hrozbou. Tolik psaly alespoň ruské Aktuality z 13.7.1997.
V příloze k materiálu sociální demokracie o vstupu do Severoatlantické aliance je vyjádřen požadavek, že členství v alianci je nutné spojovat s podílem na aktivitách OSN, EU, ZEU, OBSE, Rady Evropy, s bilaterálními i multilaterálními dohodami, zvláště se sousedy, a dále očekávání, že budoucí členství by nemělo zhoršit, ale naopak zlepšit naše vztahy s postkomunistickými zeměmi. Nakolik jsou tento požadavek a toto očekávání reálné a myšleny vážné a nakolik mají pouze ovlivňovat a uklidňovat ty v sociální demokracii, kteří jsou proti vstupu České republiky do NATO nebo jsou v této otázce na vahách, nedá se rozhodnout.
Z téhož dokumentu vyplývá, že ti z ČSSD, kteří jsou pro vstup do NATO, jsou odpůrci případného pouhého politického členství v NATO. A naopak, kdo odmítají vstup do NATO, jsou zároveň proti (?) eventuálnímu upuštění od referenda. A konečně se v tomto dokumentu praví, že pravděpodobně by se nemělo přihlédnout k námětu rozpracovat alternativu proti členství. Důvod, proč by se k námětu na rozpracování alternativy v NATO případně neutrality nemělo přihlédnout, není v tomto dokumentu uveden. Jak známo, jsou tři obvyklé způsoby, jejichž prostřednictvím členové aliance přispívají ke kolektivní aktivitě NATO.
Za prvé: Plná účast v integrované vojenské struktuře a v kolektivním plánovacím procesu.
Za druhé: Neúčast v integrované vojenské struktuře a v kolektivním plánování, ale plná účast v kolektivním plánovacím procesu.
Za třetí: Neúčast v integrované vojenské struktuře a v kolektivním plánování, ale součinnost s integrovanou vojenskou strukturou, v omezení jejich definovaných oblastí.
Pro české poměry je příznačné, že vláda a stoupenci vstupu do NATO o těchto třech různých stupních nebo způsobech účasti v NATO vůbec nemluví, aby veřejné mínění, resp. ta jeho část, která je pro vstup do NATO, nebyla v pokušení zvažovat, který z nich by byl výhodnější. Účelem tohoto mlčení vlády o různých stupních členství v NATO je mít volnou ruku v přístupu do NATO s plnou účastí v integrované vojenské struktuře, jako kdyby to byla jediná možnost a samozřejmost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Štrait, připraví se pan kolega Šimůnek.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, pane premiéra, dámy a pánové, byl jsem, stejně jako vy, v poslední době svědkem diskuse o prospěšnosti vstupu do NATO. Mám-li shrnout výsledky této celostátní diskuse nebo rozpravy, byť v televizi zvláštní formou interpretované, plynou z toho dva závěry.
Že se dosud nepodařilo nikomu spolehlivě prokázat, že NATO je pro náš stát a tím spíše pro naše lidi potřebné, či dokonce užitečné.
A druhý závěr, že členství v NATO neúnosně nedopadne svými důsledky na bedra občanů, a to materiálně i jinak.
V podstatě celá nabubřelá kampaň pro vstup byla a je založena buď na převrácení věci naruby, nebo přinejmenším na zkreslování a upravování faktů.
Mnohem jasněji a otevřeněji hovořili autentičtí představitelé klíčových zemí NATO, zejména USA. I když nepředpokládám, že by stoupenci NATO ve sněmovně tato fakta neznali, přece jen chci asi tři připomenout.
Zbygniew Brzezinski říká nedvojsmyslně: Evropa je hlavním americkým geopolitickým předmostím v Eurasii, širší Evropa a zvětšené NATO budou sloužit krátkodobým i dlouhodobým zájmům politiky USA. Tedy dá se to i reprodukovat tak, že nejde o to, chránit zájmy České republiky, ale realizovat přes další expanzi NATO světové mocenské zájmy Spojených států.
Pokud jde o smysl zapojení České republiky do NATO, píše se v německém Frankfurter Allgemeine Zeitung 16.2.1997: Tyto tři země jsou připraveny nejen k vojenské integraci, nýbrž i k tomu, aby podřídily masu svých ozbrojených sil. Tak mohou být polské, české a maďarské vojenské síly jinak než armáda Francie, která zůstává nadále nevojenskou organizací, být zapojeny do krizových plánů NATO.
Mluví se o tom, jak členství v NATO pomůže naší zahraniční politice. The Wall Street Journal, autor Irwing Creenston, 20.8.1997 píše: Žádný evropský stát nemůže, nebo ani nechce mít skutečnou, vlastní zahraniční politiku. Jsou to závislé státy. Podobných citátů by bylo samozřejmě v zahraničním tisku více.
Dovolte mi ještě jednu osobní poznámku. Od června minulého roku jsem se snažil zde, od tohoto místa na panu ministru obrany zjistit alespoň přibližně, kolik bude vstup do NATO Českou republiku stát a kolik budou stát jiné varianty bezpečnosti, např. OBSE atd. K tomu jsem se nedopracoval. Byly to jen procentuální odhady, a velice hrubé. Protože sleduji sociální politiku, tak vím, jak je dnes těžké sehnat např. z obecního rozpočtu v Hradci Králové 4 miliony korun na provoz penzionu pro důchodce. Výdaje NATO se měří v desítkách a stovkách miliard, a to dokonce dolarů. Občanům se předkládá jen jedna z tzv. přibližujících variant, která zajistí základní výcvik komunikace a integraci v hodnotě 22,2 miliardy dolarů. Že etap přibližujících a integračních bude pět, se cudně mlčí. A poslední etapa, tedy pátá, která počítá s umístěním jednotek i na našem území, přijde na 124,5 miliardy dolarů. Noví členové se mají na této částce podílet 35 %.
Dále chci ještě připomenout, že 77 % české populace si dislokaci zahraničních jednotek v republice nepřeje. Ani se nedivím, mám už také určité zkušenosti za poměrně dlouhý život. Těžko však hovořit o suverenitě, když se rozhoduje o orientaci české politiky např. na Bahamách nebo v Panenských ostrovech.
Dovolte mi ještě v závěru poznamenat, že při nedávném vyhlašování tzv. šťastných států na madridském summitu NATO, na němž byly Polsko, Maďarsko a Česká republika vyzvány ke vstupu, došlo mezi státy NATO k novému jiskření, které bylo završeno neskrývaným odporem vůči dalším výdajům na zbrojení za nové členy. Rozšíření NATO a Evropské unie si vyžádá velké přesuny peněz na východ, a ne na západ. Země západní Evropy se vzpouzejí i proto, že nové členské země zvýší počet obyvatelstva o 30 %, ale na rozšíření ekonomiky se budou podílet pouze 4 %.
Záporně reagovali i zahraničních novináři, kterým neušlo, že pořadí integrace nebo přijímání Polska, Maďarska a České republiky je shodné se žebříčkem nejvíce nakradených aut v Evropě. Proti vstupu do NATO jsou komunisté a sociální demokraté ze 70 % členů a příznivců, v ODA je to 19 % a v samotné ODS dokonce 15 % členů a příznivců. Je to podle jednoho z posledních výzkumů veřejného mínění.
A zcela na závěr chci ještě citovat jednoho našeho politika, bývalého ministra kultury a dnes koordinátora koordinační rady česko-německého diskusního fóra a poradce Kanceláře prezidenta republiky pro česko-německého vztahy Pavla Tigrida. Tento výrok vše dokonale vyjasní: "NATO je garantem a zárukou režimu a garantem proti zestátňování." Každému občanu tedy musí být jasné, že NATO nepotřebujeme pro ochranu před vnějším nepřítelem, ale proto, že koalice chce vstupem do NATO upevnit v České republice své postavení a svou ochranu před opozicí. Proto vynucovaný vstup do NATO je politickým, a ne vojenským rozhodnutím a s vnější obranou republiky nemá vůbec nic společného.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Šimůnek není, takže ztrácí pořadí, slova se ujme pan kolega Krampera, připraví se pan kolega Vrcha.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, v tuto chvíli bych chtěl osvětlit bezpečnost bez rozšíření NATO.
Nástrojů, pomocí nichž by mohla být Evropa zbavena obav a které by učinily rozšiřování NATO zbytečným, je několik. Patří k nim především Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OBSE, svými možnostmi, zejména pokud by byly její pravomoci a prostředky ještě rozšířeny. Patří k nim případné uskutečnění bezatomového pásma v Evropě. Patří k nim i případné uskutečnění vojenské neutrality alespoň některých vojenských států, především ve střední Evropě. Jsou to právě stoupenci těchto alternativních způsobů zajištění evropské bezpečnosti. Nabízejí řešení, která je možno označit za velkorysá, nová nebo odvážná a odpovídající nadějím spojovaným s koncem studené války. Je kupodivu, že právě těm je zvláště u nás věnována nejmenší pozornost. Panující koalice se nikdy nezabývala jejich zkoumáním. Nebrala nikdy žádné nové nebo jiné cesty v úvahu než právě jen ty, které jí jsou navrhovány a doporučovány silami, jež stojí za Severoatlantickou aliancí. Počínají si přitom s horlivostí začínajících příručích. O rozšíření této aliance a našem členství v ní mluví jako o jediném možném řešení a o jiných možnostech naší evropské bezpečnosti nechce ani vědět, aby nemusela dokazovat, že tyto jiné možnosti jsou podle ní nevyhovující. A pokud se jich dotkne, odbude je frází, která je ještě méně přesvědčivá než její fráze o nutnosti a výhodách našeho členství v NATO. To, jak stále opakuje, je pro nás nejlepší pojistka, pojistka nejspolehlivější, neboť se staneme členy nejúspěšnější aliance, která za dobu svého 50letého trvání nikdy neprohrála a je nejvýhodnější i z hlediska výdajů, jež by pro nás z členství v NATO vyplynuly.
Je zajímavé, že s takovým odůvodňováním našeho vstupu do NATO se setkáváme u lidí, kteří zároveň označují rozšiřování NATO za velkorysé a odvážné řešení, jež odpovídá dokonce starosti o duchovní hodnoty, starosti o demokracii, svobodu a lidskou důstojnost. Jako kdyby bezatomové pásmo nebo neutralita se s lidskou důstojností, svobodou a demokracií vylučovaly. (?...) stoupenců rozšiřování NATO na politice spoléhání se na sílu, právě tak jako jejich snaha konzervovat výhody, které přinesl Západu konec studené války, a využít příhodné chvíle k zajištění restaurace legitimity kapitálu a jeho volného pohybu připomíná politiku svaté aliance zajišťující trvalost vítězství, legitimního absolutismu, vítězství reakce nad myšlenkami Francouzské revoluce.
Tehdejší spřažení monarchů, kteří znovu usedli na své trůny, bylo tenkrát chudé na myšlenky. Svaté alianci nešlo o více než o uhájení absolutistického překonaného způsobu vlády a o zamezení změnám, které by absolutismus korigovaly a zabránily konstitucionalismu a pochopitelně každému pokusu o revoluci. Monarchie se s tichou podporou papeže, tichou proto, že jako hlava katolické církve nemohl veřejně spolupracovat s pravoslavnými a protestantskými partnery, spojovaly a poskytovaly si vzájemnou pomoc, aby uhasily ohniska revolucí, kdekoli doutnala nebo již planula.
V rámci prohlubování této konzervující a konzervativní spolupráce podal pan Metternich na kongresu ve Veroně návrh na ustavení jakési policie nad policiemi, jakéhosi svazu policií všech italských států pod jedním vedením. Výsledkem tohoto prohlubování spolupráce monarchií svaté aliance bylo pak konání společně usnesených mezinárodních vojenských akcí proti stoupencům v Neapoli a ve Španělsku.
Vraťme se však k možnostem, které Evropě a její bezpečnosti nabízí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Při zakládajícím aktu o vzájemných vztazích spolupráce, bezpečnosti mezi Ruskou federací a Severoatlantickou aliancí podepsaném v Paříži 27. května 1997 obě strany prohlašují o OBSE, že je to jediná celoevropská bezpečnostní organizace a že má klíčovou roli při upevňování míru a stability a že Rusko a NATO napomohou k jejímu posílení a k dalšímu rozvoji její úlohy jako hlavního nástroje preventivní diplomacie a že Rusko a NATO budou při posilování OBSE spolupracovat, aby se zabránilo možnému návratu k rozdělené Evropě nebo ke konfrontaci některých států, případně izolaci některého státu. Česká vláda a česká diplomacie se však k těmto možnostem úkolu OBSE, k této výzvě ke všem členům OBSE, tedy i k České republice, chová, jako kdyby se jich to netýkalo, jako by je mohlo využít dle možností OBSE pro vytváření bezpečnostní evropské soustavy, která by případně učinila rozšiřování NATO, nebo dokonce samo trvání Severoatlantické aliance zbytečným, pouze vyrušit splnění některých již uložených úkolů, totiž stát se jedním z nových členů NATO.
Alexander Ort se na okraji této situace a této politiky české vlády ironicky ptá, zda snad česká zahraniční politika a s oním napomáháním při posilování OBSE a její úlohy jako hlavního nástroje preventivní diplomacie, zabraňování konfliktům a posilování regionální bezpečnosti začne teprve, až se Česká republika stane členem NATO. Na výzvu k využití a rozšíření možnosti OBSE jako organizátora evropské bezpečnosti česká vládní politika odpovídá, že OBSE je typická organizace kolektivní bezpečnosti, která nemá žádné nástroje, jimiž by mohla ovlivňovat bezpečnostní situaci. Je to organizace umožňující preventivní diplomacii. Omezuje tak její funkci jen na preventivní diplomacii a nechce se ani uvažovat o tom, že by OBSE mohla plnit úlohu větší. Rozšíření působnosti OBSE přes hranici preventivní diplomacie na závaznou instituci pro spolupráci v bezpečnostní politice mohlo by vyplnit něco z vakua, jež vzniklo po změnách ve střední a východní Evropě a po zániku varšavského paktu.
Česká diplomacie nepovažuje za žádoucí, aby se z OBSE stal nástroj pro zvládání vznikajících konfliktů, a nedělá nic pro to, aby Ruská federace mohla zaujmout své přirozené místo ve společné evropské bezpečnostní soustavě. Místo toho si česká vláda počíná, jako kdyby s uspokojením brala na vědomí, že Rusku se nepodařilo přesvědčit Západ, aby přijal novou bezpečnostní soustavu založenou na OBSE, která by do značné míry NATO neutralizovala.
OBSE má jako alternativní strukturu evropské bezpečnosti oproti Severoatlantické alianci některé důležité přednosti, a to nejen z našeho českého pohledu. Především ji tvoří 54 zemí, mezi nimiž jsou všechny evropské státy, a navíc Spojené státy a Kanada.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Čas, pane kolego. Samozřejmě, můžete ale pokračovat.
Poslanec Zdeněk Krampera: Spolupracuje s ní dále 18 mezinárodních organizací a dalších 7 zemí, s nimiž OBSE navázala tzv. partnerskou spolupráci. Kromě toho není vojenskou aliancí, nýbrž institucí politickou. Vytkla si jako poslání předcházet konfliktům jednáním a smiřováním, nikoli je řešit vojenskou silou až ve chvíli, kdy mezi svářícími se stranami již došlo k nepřátelským akcím.
Své představy o podobě evropské bezpečností soustavy vyjádřila OBSE v dokumentu, který jednomyslně přijala na svém vrcholném setkání v Lisabonu 3. prosince 1996 jako deklaraci o evropském bezpečnostním modelu. Vyjadřuje v ní tyto úmysly a zásady:
1. Vytvořit společný bezpečnostní prostor bez jakýchkoli dělicích hranic, v němž všechny státy jsou rovnými partnery. Pro nás je to zásada obzvláště důležitá, pomyslíme-li, že NATO v této chvíli hodlá vytvořit dělicí hranici nejen v Evropě, ale především mezi Českou republikou a Slovenskem, prohloubit rozdělení, k němuž došlo už novým rozbitím společného státu Čechů a Slováků v roce 1992. Přitom zároveň stále znovu slyšíme z oficiálních českých i německých míst řeči o spolužití s Němci.
2. Vypracovat Chartu Evropské bezpečnosti, která vezme v úvahu potřeby evropských národů v příštím století.
3. Respektovat právo každé členské země OBSE, aby si volila a uspořádala svou obranu včetně spojeneckých smluv podle svých vlastních potřeb.
4. Přítomnost zahraničních vojenských jednotek na území druhého státu musí být vždy v souladu s mezinárodním právem a se svobodným rozhodnutím hostitelské země, případně s rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.
5. Trvat na důležitosti smlouvy o omezení konvenčních sil v Evropě a podporovat rozhodnutí signatářů této smlouvy o jejím přepracování a s přihlédnutím ke změnám na poli evropské bezpečnosti po skončení studené války.
Důležitým prvkem Lisabonské koncepce evropské bezpečnostní soustavy je i to, že je do ní se samozřejmostí začleněna i Ruská federace jako člen OBSE a že OBSE při svém dalším jednání nad svou deklarací o evropském bezpečnostním modelu bude považovat za svůj prvořadý cíl nalezení dostatečných bezpečnostních záruk pro Ruskou federaci zneklidněnou snahami NATO o rozšíření této aliance na východ. K těmto jednáním má dojít ve Vídni.
Tomuto modelu evropské bezpečnosti se výslovně přihlásila svým manifestem i tzv. šlamínská (?) skupina. V manifestu podepsaném 15.6.1997 sedmi mezinárodními nevládními organizacemi se praví: "Je třeba věnovat větší pozornost rozvíjení společné bezpečnosti pro celou Evropu včetně zemí východoevropských a Ruska, bezpečnosti založené spíše na předcházení konfliktu než na vojenské alianci."
Zkoumání možných příčin konfliktů i způsobu zvažování stability v Evropě by mělo vést ke společnému pojetí obecné bezpečnostní architektury vytvářené evropskými státy na základě rovnosti, jak to bylo vyjádřeno v Lisabonu v prosinci 1996. Kdyby se lisabonský model stal v plné míře skutečností - a pro jeho uskutečnění je právě OBSE nejvhodnějším kandidátem - všechny nynější vojenské aliance v Evropě by byly nakonec rozpuštěny, neboť by se staly zastaralými, jak se praví v manifestu.
V zájmu posílení stabilizační funkce OBSE jako nejdůležitější složky celoevropské bezpečnosti by měla k tomu účelu přizpůsobit svou vznikající společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropská unie, a to jak v ohledu politickém, tak v ohledu finančním. Dnešní souběžná existence vojenská aliance NATO vedle OBSE omezuje finanční zdroje obou a zmenšuje jejich mandát. Dokud bude většina peněžních zdrojů odčerpávána na vojenskou stránku bezpečnosti, jež navíc slouží k obraně jen některých států - totiž členů NATO - nebude OBSE nikdy moci dosáhnout svých cílů, tak důležitých pro stabilitu a mír v Evropě.
Kromě toho náklady na rozšiřování NATO mnoha jeho členských států téměř znemožňují, aby věnovaly přiměřené a naléhavě potřebné částky pro potřeby OBSE. Nezbytný postup od internacionálních a vojenských zákroků směrem k předcházení konfliktům vyžaduje změnu nynější nerovnosti mezi rozpočtem NATO a rozpočtem OBSE - dodává tento manifest. Potíž s prosazením evropského bezpečnostního modelu - jak jej přijala Lisabonská konference OBSE - je v tom, že naráží na odpor NATO už tím, že směřuje k opačnému cíli než NATO, místo k jeho rozšiřování nejprve k jeho zužování a nakonec k jeho zrušení. Bez ohledu na údajnou užitečnost nebo nutnost NATO jsou s touto rozsáhlou vybudovanou, 50 let starou organizací ve velké míře spojeny existenční zájmy vlivných průmyslových a zbrojařských komplexů, jakož i zájmy rozsáhlého administrativního a vojenského aparátu Atlantické aliance. Lisabonský model bude proto odmítán pod nejrůznějšími záminkami. Hlavní bude znít, že tento model není alternativou k evropské bezpečnosti, nýbrž pouze alternativou k NATO. Nahradí prý onen stále ještě nutný jaderní deštník a jeho odstrašující sílu.
Každý pokus o vytvoření bezpečnostní soustavy mimo NATO byl by prý navíc nákladnější pro země, které by se o to chtěly pokusit nebo které by stavěly svou bezpečnost na vlastních armádách. Budovat např. teritoriální obranu podle rakouského vzoru, a přitom posilovat organizaci OBSE.
Pokud jde o Českou republiku, slyšeli jsme i to, že bude pro nás lépe být pod jednou střechou s Německem v rámci NATO. Tito naši stoupenci našeho vstupu do NATO jsou pro členství v něm bez ohledu na to, bude-li nebo nebude-li mít NATO nějakou novou podobu, dojde-li nebo nedojde-li v něm k takovým změnám, které by dávaly naději na rovnoprávnou spolupráci všech členů této aliance nebo dokonce na spolupráci Ruské federace s touto aliancí. O to se bude snažit i v OBSE a jejího lisabonského bezpečnostního modelu omezit už proto, že tento model nevytváří předpoklady pro predominanci zájmů některého silného státu před predominancí, k níž v NATO dochází a na které mají rozhodující síly NATO výsostný zájem (?). Lisabonský model naopak zdůrazňuje nutnost rovnoprávnosti států, které by se na jeho uskutečnění podílely a hájily suverenitu těchto států před jejich omezováním.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vrcha, připraví se pan kolega Navrátil.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedající, vládo, k projednávanému bodu pořadu této schůze uvedeného ve sněmovním tisku 384, tj. vyslovení souhlasu k přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu dne 4. dubna 1949, mám zásadní výhrady.
Ještě jsme se nevzpamatovali z hrůzných následků paktu Varšavské smlouvy, ba ani jsme nestačili odstranit následky způsobené na našem území vojsky tohoto paktu, a již nyní usiluje vládní koalice včetně Václava Havla o vstup naší České republiky do jiného paktu, zvaného NATO.
Nechtěl bych zde rozvádět a připomínat škody na majetku a zejména škody ekologické způsobené na přírodním bohatství naší země, kterou zavinila vojska Varšavského paktu. Všichni dobře víme, jak Havel kritizoval vstup vojsk Varšavské smlouvy na území bývalého Československa. Sám tvrdil, že bychom měli být sami. Dnes tvrdí pravý opak. Proto se obklopuje lidmi, kteří ho v tomto směru ubezpečují, jako je pan Tošovský, Šedivý a jim podobní nohsledové, kteří jsou řízení a podporováni Spolkovou republikou Německo. Jim je celá naše republika lhostejná.
Vstup České republiky do NATO by znamenal zkázu všech našich národů - Čechů, Moravanů a Slezanů - a to z jednoho důvodu. Na naše území by zase vstoupila německá armáda, jako tomu bylo 15. března 1939. My všichni, jak poslanci, tak občané celého státu, musíme této katastrofě zabránit. Kdo chce podpořit vstup České republiky do Severoatlantické aliance, bude muset být postaven před spravedlivý soud jako vlastizrádce.
Vojska poraženého státu Německo nesmějí již nikdy vstoupit na naše území za to, co způsobila našim lidem, ale nejen našim lidem, ale také ostatním národům a Židům na celém světě.
Byl to právě Havel, který poukazoval, že tehdejší celé Československo hradilo Moskvě částku přes půl miliardy, zatímco Brusel bude ten zbyteček Československa, tj. Českou republiku, stát několik desítek miliard korun. Nedovedu si ani představit zatížení všech našich daňových poplatníků, další značné snížení životní úrovně všech našich občanů. Takto bychom se ocitli nad propastí naší ekonomiky a katastrofou životní úrovně a sociálních potřeb celého národa.
Nesmíme v žádném případě dopustit, aby se této prozatímní vládě Josefa Tošovského podařilo předložený vládní návrh prosadit. Premiérovi i ostatním členům vlády je to v podstatě jedno. Jen když budou mít své zisky, stejně skončí svoji činnost v letošním roce jako dočasná vláda.
Zvážíme-li, že sám Tošovský si nechal jistit svoji funkci guvernéra Havlem jen proto, že funkci premiéra si vzal jako melouch na přilepšenou či vedlejší pracovní poměr. Takový člověk a jemu podobní zrádci občanů této země nemohou rozhodovat o budoucnosti našeho lidu. Vždyť sami k tomu nemají žádný mandát.
Havel a vláda Tošovského si nevědí rady, jak udržet ve státě svoji moc, proto je zapotřebí urychleně vstoupit do Severoatlantické aliance, aby se jejich moc udržela vojenským diktátem v případě rebelie ze stran občanů. Proti komu se chce současná polovláda bránit v případě údajného napadení naší republiky? Snad ne proti Polákům, Maďarům, Slovákům a dalším sousedům. Vždyť i oni sami vstupují do NATO, resp. jsou k tomu nuceni. Před kým se tedy bránit, když všechny státy jsou nebo budou v jedné alianci? Je to jen pouhé vydírání slabších či menších států mocenským impériem.
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa je jednoznačně proti vstupu České republiky do NATO. Jsme znechuceni propagandou sdělovacích prostředků vštěpující lidem tzv. pohádky o nutnosti vstoupit do podvodné organizace NATO, která je výběrčím značných finančních prostředků.
Reklama, kterou provádějí současná média, se ničím neliší od propagandy opěvování Varšavského paktu a bývalého Sovětského svazu. Již tehdy byli hlavními aktéry líbivých šotů, kteří si říkali tzv. umělci či herci, případně méně slavní dramatikové hradních či zahradních slavností. Byli to právě oni, kteří si pletli a pletou umění s politikou.
Já i všichni republikáni dr. Sládka jsme toho názoru, že komedianti a další, kteří vystupují v šotech americké TV Nova, zapojují i děti do této vojenské reklamy, což je skutečně výkvětem fanatismu. Rozhodně nejsou kvalifikovanými odborníky o vstupu či nevstupu České republiky do NATO.
Kdo tuto reklamu platí? Buď ji platí nezákonným způsobem vláda prostřednictvím Ministerstva financí z peněz daňových poplatníků, občanů této země, nebo ji platí Washington. Pak je tedy jasné, že ne my, ale oni chtějí peníze. Jiná možnost není.
Je to tak jednoduché a velmi průhledné, přesně tak, jak náš pan předseda Miroslav Sládek před Lichtenštejnským palácem v Praze poukazoval a varoval před podpisem zrádné tzv. česko-německé deklarace. Dnes česká sociální demokracie navrhuje opatření. Proč tedy smlouvu sami podpořili? Zřejmě jsou špatní politikové, neboť nikdy nevědí, co z věci vzejde. Jak sám předseda Poslanecké sněmovny pan Miloš Zeman se vyjádřil vyhýbavě sdělovacím prostředkům k ratifikaci naší země do NATO. Proto od takovéhoto člověka lze očekávat ledacos, neboť on sám nemá přesvědčení takové, co chtějí občané. Kdyby trochu uvažoval, pak by řekl jednoznačně ne vstupu do NATO jako republikáni a peníze, které by se dávaly alianci, použijeme na pomoc občanům postiženým loňskými povodněmi. Prostě je takový, jaký je. Už ani ta becherovka nemá svého majitele.
Podle newyorských Timesů připadá na Českou republiku i při střízlivých odhadech částka nákladů na rozšíření paktu NATO téměř 6 mld. amerických dolarů. Republikáni jsou si toho všeho vědomi, proto byla zahájena podpisová petiční akce proti vstupu České republiky do NATO.
Tak jak uvádí ve svém článku týdeníku Republika redaktorka Andrea Cerquerová nazvaném "Zeptat se občanů je obyčejnou slušností" - cituji: Zdá se, že sociálně demokratickému politikovi Janu Kavanovi, stejně jako mnohým jiným, pomalu dochází, že druhá parlamentní komora, Senát, jejímž je ctihodným členem, k ničemu není. Sice ve svém poznání nedošel tak daleko, že by na svou funkci rezignoval, ale snaží se zviditelnit nikoli jako senátor, ale jako zahraniční mluvčí české sociální demokracie. Populární je nyní vyznat se z lásky k NATO a navíc je zaručeno, že s takovým názorem budou dveře téměř všech redakcí dokořán otevřeny. Tento vojenský pakt totiž již delší dobu milují mnozí nejen politici, kteří jsou za to placeni, ale i např. herci a jiní umělci včetně několikrát rozvedeného rádce manželské pohody dr. Plzáka… (Předsedající: Čas, pane kolego!)…, kteří na náměstích a nověji i v televizních šotech vykřikují, že Severoatlantická aliance nás prý zachrání od všeho zlého, a když se do ní co nejrychleji nenarveme, hrozí údajně nebezpečí z východu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chcete ještě pokračovat? (Ano.)
Poslanec Oldřich Vrcha: Kromě těch několika, kteří se nechají koupit kusem žvance, gulášem nebo vánočním kaprem, jsou však k případnému vstupu do NATO vlažní. Díky "životu v realitě" nemají čas o něm přemýšlet, anebo jej odmítají. A nepomáhá ani vymývárna mozků, která probíhá skutečně nepřetržitě.
Co se týče zmíněného Jana Kavana, v rozhovoru pro deník Právo 9. ledna 1998 se projevil jako typický a nefalšovaný sociální demokrat. Už název rozhovoru je interesantní a ti, kteří snad někdy uvažovali o tom, že by v nadcházejících parlamentních volbách vhodili do urny lísteček české sociální demokracie, doufejme otevřou oči. Sociální demokracie nepodmiňuje podporu vstupu ČR do NATO referendem. Proč jsou tedy stokrát omletá slova sociálně demokratického bosse Miloše Zemana, že do NATO jen s referendem. Kavan v rozhovoru pro Právo např. sdělil: "Za nejvhodnější formu u takovýchto klíčových otázek zahraniční politiky, jako je vstup do NATO a EU, považujeme konzultovat je s občany prostřednictvím referenda." Tak je napsáno v programu ČSSD. Nikde tam ale není psáno, že sociální demokracie svou podporu vstupu České republiky do NATO podmiňuje referendem.
Slova bez komentáře by jistě stačila coby reakce na Kavanovy věty. Neodpustím si však malou poznámku. ČSSD slibuje, až vyhraje volby, pozemský ráj a k němu - nebo alespoň k jeho přiblížení se - je kromě vyslovování krásných vzletných hesel, jako např. lidskost proti sobectví, nutné též jejich naplňování. Tím je např. referendum. Odstraní se jím sobectví politiků, kteří si myslí, že mají patent na úplně všechno. Zapotřebí je též peněz, aby se občanům zvýšila jejich životní úroveň a mohli si život osladit a tím si jej učinit zajímavějším. Vstoupí-li ČR do NATO, korunek radikálně ubude a pozemskému ráji budeme opět o ještě větší kus vzdáleni. Sociální demokracie do NATO přesto chce. Nejen tedy že občany nechá, ať již s omezeným, nebo jakýmkoli mandátem, svým avizovaným hlasováním napospas Tošovského narychlo ušité vládě s mnoha starými tvářemi, jež míní pokračovat v započatých polistopadových "pochoutkách" a ve které nějak chybějí nestraničtí odborníci, o nichž se tolik hovořilo. Při vší objektivitě a úctě za ně mj. ministry Vladimíra Mlynáře, Martina Stropnického či Jana Sokola, jenž si chce svou novou pracovní kancelář vylepit plakáty, totiž považovat nelze. Ale ani poté, kdy se chystá moc převzít sama, situaci -jak se oprávněně zdá - nebude chtít zlepšit. Nebude považovat za nutné z obyčejné slušnosti se občanů na cokoli důležitého zeptat a naši republiku zatáhne, pokud tam již nebude, do aliance lidově a výstižně nazývané "chomout". Tolik citace z článku Andrey Cerquerové. Nyní záleží jen na poslancích, kteří si tento chomout nechají nasadit.)
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Navrátil.
Poslanec Dušan Navrátil: Dámy a pánové, slova mých předřečníků mě utvrdila v mém názoru, že je nutností náš vstup do NATO a že čím dříve, tím lépe. Proto podle § 91 jednacího řádu odst. 2 navrhuji, aby lhůta pro projednávání návrhu zákona ve výboru se zkrátila o 20 dní. Děkuji a dobrou noc.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Protože přihlášení kolegové a přihlášené kolegyně nejsou přítomni bezprostředně před ukončením rozpravy, jejich přihlášky propadají a já rozpravu končím.
Dámy a pánové, sejdeme se v 9.00, abychom pokračovali v přerušeném bodu 58. Končím tuto část jednání 20. schůze.
(Schůze přerušena v 1.45 hod.)
***