(pokračuje Sládek)
Zabránit tomu, abychom se kdykoli v Evropě dostali znovu na práh světové války. Německo, které mění metody, ale nemění cíle své politiky, se právě tyto dohody a závěry druhé světové války snaží revidovat, změnit, aby si tak otevřelo možnost k dalším výbojům.
Mnohokrát jsem zdůrazňoval, že nevstoupíme dvakrát do jedné řeky. Ani Německo nebude dvakrát opakovat tytéž chyby. Nebude používat sílu tam, kde je možné použít domluvu. Nebude používat sílu tam, kde stačí balík marek.
Dámy a pánové, tak jako mnohokráte v minulosti nacházíme se ve skutečně kritické fázi. A tak jako v minulosti až na některé varovné hlasy se zdá, že vlastně o nic nejde. Že vlastně v žádné krizi nejsme, že se nad námi žádná mračna nestahují. Jak vypadaly asi projevy v zastupitelských sborech před první a před druhou světovou válkou, kdy se svět řídil do konfliktu?
Dámy a pánové, nikdo nevidíme do budoucna. Nemůžeme se nejspíš spoléhat na jasnovidce, dokonce ani na jasnovidce, kteří jsou prověřeni staletími. Ale obávám se jedné věci - že tyto chvíle nejsou o nic méně dramatické, než byly chvíle před první nebo druhou světovou válkou.
Dámy a pánové, kdo je schopen dnes se zaručit za to, že kterýkoli regionální konflikt se nemůže zvrhnout v nové měření sil dokonce v celosvětovém měřítku? Může se někdo zaručit za to, že za zásah Spojených států amerických proti Iráku nebude následovat odveta třeba ze stran arabských zemí podporovaných Ruskem?
Dámy a pánové, v této mezinárodní situaci je o to víc důležité, abychom dokázali být už konečně jednou v dějinách sami sebou. Abychom dokázali být národem, který si je vědom své ceny a dokáže si vybojovat sobě odpovídající postavení. Celá staletí jsme vždy žili ve stínu někoho, pod patronací někoho. Nebyl byl čas, abychom jednou také žili sami sebou? Abychom také někdy vystupovali třeba i na mezinárodním fóru sami za sebe? Není čas oprostit se od různých uskupení, patronů, patronátů, od různých cestujících skupin ministrů? Není čas na to, abychom konečně také vystupovali sami za sebe?
Já třeba nechápu, proč musí trojice ministrů zahraničních věcí plánovat cestu do Spojených států dohromady. Vždy jako skupina. My se bojíme jít někam sami? My se bojíme vystoupit někde sami za sebe?
Dámy a pánové, vždy, když ve zdánlivě naprosto klidné atmosféře nazrává nějaký další vážný konflikt, ti, kteří kritizují, cítí samozřejmě bezmoc případnému konfliktu zabránit.
Dámy a pánové, nechci, aby moje vize budoucnosti byla příliš ponurá. Ono to samozřejmě nebude třeba tak, že by se zprovoznily koncentrační tábory. Ono to bude třeba tak, že se Česká republika rozptýlí v jakémsi podivném společenství, kde získají nakonec váhu jakési podivné euroregiony, a upozorňuji - vždy euroregiony vznikající pod patronací Německa. Upozorňuji např. na to, že mezi severní Moravou a Polskem vzniká euroregion, ale pozor! Ne se zastoupením česká, moravská nebo polská strana, ale také se zastoupením Německa. Automaticky jakýkoli region vznikající na našich hranicích je pod patronátem nebo za rovnocenné spoluúčasti Německa. Čili Německo plánovitě obsazuje bývalé Sudety. Poté už nebude problém neživotaschopné trosky České republiky zařadit pod názvem Česko na roveň již zmíněným Bavorsko, Sasko atd.
Dámy a pánové, tentokrát následky těchto událostí nemusí být tak tragické, že by náš národ byl poněmčen, případně že by skončil v Patagonii. Ono to může nakonec skončit tak, že zůstaneme ve své rodné zemi, která se bude jmenovat Tschechei, na první místě budou větší německé nápisy, teprve na druhém místě budou nápisy české a my zůstane ve své rodné zemi jako gastarbeitři. Nebo jako lidé, kteří vykonávají nižší funkce. Koneckonců máme už vzorové česko-německé nebo německo-české podniky, kde jsme se mohli přesvědčit o tom, který jazyk převládá ve styku mezi jednotlivými řídícími úrovněmi a které funkce jsou tam vyhrazeny pro občany České republiky.
Dámy a pánové, nemůžeme tuto situaci odbýt jenom debatou mezi předsedy poslaneckých klubů. Nemůžeme tuto situaci odbýt mávnutím ruky nebo protestem tzv. politické strany, která vlastně do parlamentu vůbec nepatří. Je nutné, aby se parlament situací, která nastala, a tím, že Německo dalo jasně najevo, že nemíní považovat Českou republiku za rovnocenného partnera - znovu připomínám, kdyby někdo argumentoval rovnými podmínkami, že vždy, když je uzavírána nějaká smlouva s Německem, předtím je uzavřena dohoda, na jaké úrovni, jakou formou bude, tak Německo si stejně udělá všechno podle svého - zabýval.
Byl bych rád, kdyby ministr zahraničních věcí odpověděl na to, že když s panem Kinklem po vzájemné dohodě zveřejnili seznam členů atd., jaká to byla vzájemná dohoda, když každý seznam byl naprosto odlišný.
Myslím si, že je nutné této věci se podstatně déle věnovat. Proto na závěr svého vystoupení navrhuji zařadit nový bod na program této schůze Poslanecké sněmovny. Mělo by to být přijetí usnesení k postupu vlády České republiky v česko-německých vztazích zvláště v souvislosti s přijetím Česko-německé deklarace. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Pane poslanče, musím vás jako obvykle požádat, abyste uvedl i pořadí, do něhož tento bod navrhujete zařadit.
Poslanec Miroslav Sládek: Navrhuji zařadit tento bod nyní.
Předseda PSP Miloš Zeman: To znamená ještě před sněmovní tisk 333. Abych mohl o vašem procedurálním návrhu nechat hlasovat, samozřejmě umožním předtím všem poslancům, aby se soustředili z kuloárů v zasedací síni. Je to usnesení Poslanecké sněmovny k postupu české vlády.
***