(pokračuje Ransdorf)
A k tomu také skutečně v této zemi, dámy a pánové, došlo.
Ještě poslední poznámka, která se týká nutnosti převést prostředky, které byly určeny pro tento region, na povodně. Je to přiznání bankrotu tohoto státu, který měl ještě v roce 1989 na státních finančních rezervách sto miliard korun, a za normálních podmínek by nebyl problém tyto peníze přesměrovat do postižených oblastí.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grégr. Připraví se pan kolega Štrait.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, když sleduji tuto diskusi, která z problému Poldi Kladno se přesunula i do obecnější polohy, tak tady nestačím údivem otvírat oči. O problémech průmyslu hovoří lidé, kteří v životě snad nepřekročili práh fabriky nebo neřídili ani ševcovskou dílnu, a bagatelizují tady problém českého průmyslu. (Potlesk z levé části sněmovny.)
Prosím vás, tady se hovoří o tom, srovnává se s asijskými státy apod. Vždyť přece situace v českém průmyslu vznikla z daleko jiných důvodů, tady se nejedná o nějaké přehřátí ekonomiky. Tady se musí hovořit o tom, že pozice, ve které se dneska české průmyslové podniky nacházejí, začala vznikat prakticky od roku 1991, kdy vlastně vysoké odvody, které odsávaly průmyslu peníze, ať už to byl 55% odvod ze zisku, ať to byly 50% odvody z mezd atd., úrokové sazby, které stouply u komerčních úvěrů z 8 % na 24 % přes noc atd. To všechno způsobovalo platební neschopnost podniků a způsobovalo likvidaci koupěschopné poptávky. Nedá se říci, že náš průmysl není konkurenceschopný z hlediska technických parametrů, z hlediska užitných hodnot, z hlediska kvality, z hlediska poskytovaného servisu, ale je to už dneska cenová konkurence, nekonkurenceschopnost z hlediska ceny. A tu způsobuje rok od roku se násobící inflace. Jestliže rok co rok máme inflaci deset, dvanáct procent, v jednom roce - myslím 1993 - to bylo docela 16 nebo 18 %, jestliže dneska máme podniky podkapitalizované vlivem zvoleného způsobu privatizace, který vůbec nepřinesl prostředky na restrukturalizaci, na modernizaci průmyslu apod., to jsou důvody, proč skomírá český průmysl.
Takže vážené dámy a vážení pánové, to není neschopnost českých manažerů, to není neschopnost těch, kteří jsou zaměstnáni v průmyslu, to je způsobeno naprosto nepodnikatelským klimatem, které v této zemi existuje. Uvedl bych příklad, když se hovoří o schopnostech českého managementu nebo podobně. Jeden člen vlády a jeden pan generální ředitel banky přivedli do Tatry Kopřivnice špičkového amerického manažera pana Greenwalda od firmy Chrysler, který v tichosti Tatru opustil za dva roky a předával ji v daleko horším stavu, než když tam nastupoval. Čili ruku na srdce, to není neschopnost českého průmyslu. Ten umí, má předpoklady, ale je to naprosto nepodnikatelské klima, které dusí a likviduje český průmysl, zaměstnanost a likviduje i všechno to, co na český průmysl navazuje.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, sleduji dlouhodobě Kladensko, kladenský region, především pokud jde o otázku zaměstnanosti, a ještě speciálně mě tam zajímala úloha odborů v tomto procesu. Je bezesporu, že Poldovka byla páteří okresu. Proces probíhal tak, že kolem roku 1990 tam pracovalo 19.000 zaměstnanců, někdy tak 1993 - 1994, v době, kdy to přejímal Stehlík, to bylo 5000, a teď je to téměř nula. Tak sami vidíte, že to je pád do nějaké nejistoty.
Mne vždycky nejvíc mrzelo, že toto všechno se děje za asistence odborů, které tento proces i podporovaly a nedokázaly včas orientovat zaměstnance nebo hájit sociální práva zaměstnanců.
Ze státu, ať je ten stát jakýkoliv, a z vlády, ať je to vláda jakákoliv, nikdo otázku zaměstnanosti lidí, prostě dát jim šanci pracovat, nikdo nesejme. Už jsem tady upozorňoval kolikrát na to, že na určité pojištění proti nezaměstnanosti, to je fond zaměstnanosti, se u nás v republice vybraly řádově desítky miliard - specifikoval jsem to tady teď při vládním prohlášení, mám to tady přesně rozepsáno od roku 1993. Vybralo se na fond zaměstnanosti nebo na nezaměstnanost, pojištění proti nezaměstnanosti, o 60 miliard víc, než se prostě vybralo. To znamená, že tady se mohla za posledních pět roků dávno vytvořit řada pracovních míst z těchto peněz, které na to jsou určeny.
Domnívám se, že mezi aktuálními úkoly, i když to přímo teď nesouvisí s Kladnem, je vytvoření fondu, čitelného transparentního fondu zaměstnanosti. Teď už je pozdě bycha honit, těch 60 miliard se tam už asi nedá celkem z takového napjatého rozpočtu, ale ty peníze je potřeba dát stranou.
A druhá věc, kterou je potřeba urychleně udělat. Řada okresů se nám dostala nad desetiprocentní nezaměstnanost. To není jenom Kladno, to je severní Morava, severní Čechy, to je okres Znojmo, samozřejmě zmíněné Kladno. Dokonce ohrožený okres považuji za osmiprocentní nezaměstnanost.
Jinými slovy to shrnu krátce. Tam je potřeba pomoci ohroženým okresům a konkrétně pomoci. Jednu chvíli se o to Ministerstvo práce - několik let zpátky - pokoušelo. Situaci tam zmapovalo a ihned tam dělalo taková protiopatření.
Chci to skončit tím, že už je nejvyšší čas, abychom změnili liberální zaostalou a - teď si tedy trochu rýpnu - vodičkovskou politiku zaměstnanosti, která byla jaksi liberální, ale v podstatě silně protilidová.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Škromach. Připraví se pan kolega Matulka.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, zazněla tady kritika činnosti odborů na Poldovce Kladno. Předpokládám, že pan kolega Štrait tímto hodnotil své odborové organizace na Poldovce, protože o té skutečně nebylo nic slyšet. Ale pokud vím, zástupci odborového svazu Kovo, kteří se v Poldovce od začátku podíleli na tom, aby tato fabrika fungovala, tak samozřejmě neměli ty možnosti, které tady byly dány. Situaci, která byla na Poldovce, je potřeba hodnotit z jiného pohledu. Odbory mají své postavení, které mají ve společnosti, ale holt určité věci jsou v rukou jiných. Odbory mohou tyto věci ovlivňovat, mohou na ně poukazovat, ale nemohou je měnit.
Víme, že způsob privatizace Poldovky není do dneška úplně jasný. Zdá se, že určité souvislosti směřují i k mnohým lidem, kteří by tady měli sedět, ale nesedí tady. A samozřejmě tyto věci bude soudit zřejmě až historie, protože naše komise pro Poldi Kladno, která jistě určitý závěr udělá, ale nepředpokládám, že by to bylo něco příliš objevného a že by to pohnulo dějinami a situací v Poldovce.
Dnes hovořit o tom, že Poldovka je v takovém stavu, v jakém je, samozřejmě to je reálná situace. Řešit tuto věc bylo možné před rokem, před dvěma. Dnes tady říkat o tom, že mnohé podniky končí na smetišti, to sice je mnohdy pravda, ale nezodpovědný vlastník - a tím vlastníkem ještě donedávna právě v Poldi Kladno byl stát, a nepřímo tedy ministerstvo, které zastupovala jedna politická strana, která je tady stále ještě zastoupena, doufejme, že po příštích volbách tomu už tak nebude, a samozřejmě tito lidé se podíleli na situaci v Poldovce takové, jaká byla.
***