Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci. Pozorně jsem vyslechl rozpravu k Programovému prohlášení vlády. Během této diskuse zazněla řada námětů a kritických připomínek, které bych rád rozdělil do tří skupin. Mluvím zde jménem vlády, která se krátce po obědě k této záležitosti sešla.
Za svým způsobem pochopitelná považuji ta nesouhlasná stanoviska, která vidí hospodářské problémy naší země a jejich řešení abych tak řekl z jiného paradigmatu. Program této vlády byl nazýván pravicovým, což pak ztěžuje jeho přijetí levicovou částí politického spektra. Jsem přesvědčen, že vláda předkládá program šitý na míru aktuálním problémům a potřebám této země a vedena je upřímnou snahou o zodpovědné řešení nahromaděných problémů. Nechci nyní dál na toto téma rozvíjet diskusi. Je to téma relevantní pro voliče, aby rozhodl, kterým politickým stranám a kterým programům nejvíce důvěřuje.
Druhou skupinu považuji za méně legitimní. Jsou to kritiky, které vycházejí z nepochopení - ať už účelového, či nevědomého - smyslu Programového prohlášení jako politického dokumentu svého druhu. Smyslem Programového prohlášení není a ani nemůže být jakýsi výtah z resortních plánů práce. Kdo se však s těmito plány obeznámí, zjistí, že každá věta prohlášení nemá jen deklarativní charakter a význam charakterizující ideovou platformu této vlády, ale má i svůj protějšek v praktických krocích.
A konečně za třetí mě mrzí nejvíce ta odmítavá stanoviska, jejichž společným jmenovatelem je pohled do minula, a nikoli pohled na reálné potíže této země a zájem na jejich urychleném odstraňování. Tento pohled do minula, motivovaný pocitem ukřivděnosti, pak vede k umělým konstrukcím typu - cituji - "protiústavní s malým p", nebo - cituji - "ignorování atributů demokracie", nebo "zpravodajská hra ohrožující vstup do NATO" apod. Proti podobným účelovým konstrukcím se mohu jen ohradit a vyjádřit osobně lítost, že se pro některé politické síly stávají v naší složité politické a ekonomické situaci klíčovým a nosným tématem.
Dovolte mi proto, abych se dále věnoval pouze námětům konstruktivním a usilujícím o hledání konsenzu a důstojných východisek.
Pan předseda Zeman zde zformuloval některé požadavky na činnost vlády. Souhlasím s tím, že se jedná o otázky relevantní, které zajímají širokou veřejnost. Nicméně cítím, že existují zásadnější priority, kterým je třeba věnovat primární pozornost. Sem patří otázky vnitropolitické stability, zabezpečení historické agendy související se vstupem do NATO a Evropské unie, řádného výkonu veřejné správy a v neposlední řadě i vytváření klidné atmosféry pro přípravu a organizaci předčasných voleb. Nicméně se vyslovím k okruhu zmíněných problémů.
Nejprve k požadavku na předložení harmonogramu transformačních kroků v oblasti privatizace. Rád bych ocitoval Programové prohlášení, ve kterém se praví, že vláda bude klást důraz na průhlednost privatizace a o svých privatizačních aktivitách je připravena průběžně informovat Poslaneckou sněmovnu i veřejnost. Tato dikce nabízí podle názoru vlády vhodnou platformu pro spolupráci vlády a parlamentu. Vláda má zájem, aby proces privatizace, a zejména proces privatizace strategických podniků a bank, probíhal maximálně transparentním způsobem, neboť se jedná o velké hodnoty, ke kterým je třeba přistupovat s maximální péčí. Navíc z čistě technického hlediska je evidentní, že vzhledem k omezenému časovému mandátu této vlády a náročnosti daného úkolu bude mít prostor vláda nejvýše pro přípravu privatizačních rozhodnutí. Jejich finalizace připadne na vládu, která vzejde z předčasných voleb. Nevidím žádnou překážku, pro kterou by vláda s ohledem na svůj deklarovaný závazek maximální transparentnosti privatizačního procesu nemohla požadovaný harmonogram, který bych ale zúžil pouze na strategické podniky, v požadované lhůtě Poslanecké sněmovně předložit.
Ostatně v určitém ohledu se na vládě požaduje, aby se vlámala do již otevřených dveří. Existuje např. usnesení Poslanecké sněmovny č. 572 ze 17. schůze ze dne 3. prosince loňského roku, které žádá vládu - cituji - předložit projekt privatizace podílu státu v Komerční bance, Investiční a Poštovní bance, Čs. obchodní bance a v České spořitelně k projednání v Poslanecké sněmovně v průběhu l. čtvrtletí 1998.
Dále k požadavku na předložení kvantifikované představy vlády o míře deregulací. Vláda si je vědoma, že deregulace mají více souvislostí. Ovlivňují zejména míru inflace, požadavky na růst mezd, příjmy a výdaje veřejných rozpočtů. Vláda tuto problematiku chápe v jednotě ekonomické, sociální a regulatorní. Z Programového prohlášení vyplývá, že vláda deregulace považuje nejen za důležitý transformační krok, ale i za vysoce sociálně citlivou otázku. Vzhledem k této skutečnosti vláda považuje za zcela samozřejmé, že by sama dříve nebo později přišla do Poslanecké sněmovny a zároveň i veřejnost by o programovaných krocích v této věci informovala.
K požadavku na předložení opatření ke snižování veřejného dluhu. Vláda se ve svém Programovém prohlášení přihlásila k principu vyrovnaného rozpočtu. Tento princip mimo jiné znamená, že nestačí mít pouze vyrovnaný rozpočet na vládní úrovni, ale je zapotřebí zabezpečit vyrovnanost celé soustavy veřejných rozpočtů. Teprve tehdy nebude rozpočtová politika zdrojem inflačních impulsů a nebude přispívat k prohlubování vnější nerovnováhy a zahraničního zadlužení. Vláda si je této skutečnosti plně vědoma. Byly již učiněny první kroky v souvislosti s přípravou stabilizačních balíčků přijatých v první polovině minulého roku. Jinými slovy požadavek na opatření k regulaci municipálního dluhu není nic, co by programové cíle této vlády omezovalo.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi na závěr mého vystoupení pronést dvě poznámky. Ta první se týká pochyb, zda vláda dodrží své sliby a jaké dodatečné záruky pro tento účel vytvořit. Pan předseda ČSSD to formuloval tak, že jeho strana musí znát, zda existuje vůle takovéto usnesení přijmout. Mně se však zdá, že vyřešení tohoto problému není v rukou vlády, nýbrž tkví ve sporu, kde jedna část poslanců určité garance striktně požaduje, zatímco druhá část poslanců nutnost takových garancí odmítá. Rád bych z této situace - do určité míry patové situace - nabídl východisko, které je plně v kompetenci vlády. Nabízím nový způsob spolupráce Poslanecké sněmovny a vlády.
Tato vláda deklarovala, že bude jednat transparentně, chce více naslouchat veřejnosti a informovat Poslaneckou sněmovnu o své práci. Tuto větší otevřenost chápe jako svůj styl práce, k němuž nemusí být vyzývána tím či oním usnesením Poslanecké sněmovny. I přesto považuji za možné návrhu pana poslance Grosse vyhovět.
Druhá poznámka. Zastávám názor, že tato vláda politickou krizi nezavinila, nýbrž že vznik této vlády byl důsledkem politické krize. Tato vláda nabízí vzít na svá bedra břemeno překlenovacího období a pokusit se o zklidnění naší politické scény, po čemž volá - jak se domnívám - drtivá většina našich občanů. Řečeno jazykem finanční terminologie - vláda vám, vážené poslankyně a vážení poslanci, nabízí jakousi politickou opci. Je známo, že každou opci lze buď uplatnit, nebo ji nechat propadnout. V případě, že nabízenou opci uplatníte, tato vláda učiní maximum pro zklidnění politické situace.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
***