Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grégrovi. Než dám slovo kolegu Ullmannovi, resp. než přijde k mikrofonu, po něm bude hovořit kolega Krása, tak mi dovolte, abych všem dalším, kteří se mě chystají přijít dotázat, sdělil, že je do rozpravy přihlášeno ještě 7 kolegů a kolegyň. Já se vás chystám zeptat, zda budou námitky proti tomu, abychom zahájili polední přestávku provedením prvního kola tajných voleb. Sociálně demokratický klub žádá o přestávku na jednání klubu ještě před ukončením rozpravy. Pak také bude třeba se naobědvat. Čili zhruba kolem třičtvrtě na jednu si dovolím vyhlásit polední přestávku s tím, že na všechny tyto tři věci, o kterých jsem mluvil, bude muset trvat poněkud déle. Omlouvám se. Pan kolega Ullmann má slovo. Připraví se Václav Krása.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, již druhý den probíhá rozprava, která předchází hlasování o důvěře vládě. Je to pochopitelné. Je to důležitý krok a padlo zde již mnoho různých slov. Zákony, ústava, mechanismy, politici, odborníci, procedury atd. Jednomu v programu něco chybí, jinému leccos přebývá.
Ale mně v této diskusi chybí něco úplně jiného. Mně v tom chybí úvahy o této zemi a o lidech, o těch, kteří nás vyslali do tohoto sboru, který se dostal do stavu, že už provádí jen jakési politické hrátky a kotrmelce, jakési divné hry, pro které by nás sem samozřejmě nikdo nikdy neposlal.
Stává se z nás jakási černá díra, což znají astronomové, která do svého středu, plného těchto střetů, vsává vše, co je kolem ní, ať někdo chce, nebo nechce.
Jeden z řečníků hovoří o politice jako o obchodu a kupování či prodávání hlasů, tedy lidí, jiný řečník z téže strany navrhuje sestavit vládu novou, stmelenou, ale zároveň ví, že to nelze reálně učinit bez podpory těch, od nichž se jeho kolega distancuje.
Jsem přesvědčen, že titíž řečníci by neviděli jako zábranu hlasovat s těmi, od nichž se nyní distancují, o změně ústavy a pravděpodobně tak učiní.
Chybí mi v diskusi úvahy o těch, kterým jsme nedávno slibovali a kterým jsme se zavazovali aktivně usilovat o prosazení programu, který jsme před ně předkládali. Považuji za nezodpovědné, když lídr, který svým hlasem i nespornou vahou své osobnosti sliboval prosazování vlastního programu, nedávno prohlásil, že program vlády, který vláda předkládá, je v jeho očích až někde na 73. místě. A to je kámen sporu, to je kámen úrazu. Kámen úrazu je v tom, čemu máme být věrni, zda lidem, nebo těm programům, nebo těm slibům, které jsme dávali.
Já se domnívám, že toto je zcela podstatná věc. Hovoří se o tom, že někdo někomu něco slíbil, nesplnil, utekl, byl vyhnán, odpadl - každý si to nazve svým jménem. Ale já tvrdím, že jediná osoba, které jsem dával slib, byla moje žena, žádnému jinému člověku jsem nic nesliboval, žádnému jinému člověku nikdy nic neslíbím. Ale nabízel jsem program a za tím programem prostě hodlám stát. Jestliže jsem říkal, že ho budu aktivně prosazovat, pak samozřejmě považuji za otázku svědomí a své osobnosti, že ho prosazovat skutečně budu.
Program této vlády, která před nás dnes předstupuje, lépe řečeno kontury tohoto programu, jsou velmi blízké tomu, co jsem sám nabízel. Vím - natolik už mám zkušenosti - , že nelze dosáhnout absolutna a že člověk musí poctivě hledat maximální průnik a musí poctivě usilovat o to, aby prosadil alespoň to nezbytně nutné z vlastního programu. Proto v dané chvíli nejsem v opozici a proto budu podporovat tuto vládu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ullmannovi, slova se ujme pan kolega Václav Krása, připraví se pan poslanec Pavel Dostál, po něm je na řadě Ondřej Huml.
Poslanec Václav Krása: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, slyšeli jsme v uplynulých hodinách kritiku vládního prohlášení, a to paradoxně jak zleva, tak i zprava.
Rozumím tomu, že levicové strany se těžko mohou ztotožnit s větami - cituji - "vláda považuje za základní podmínku urychlení hospodářského růstu kontinuitu nezbytných reformních kroků, včetně pokračování privatizace, za důležitý transformační krok považuje pokračování nápravy cenových deformací", atd.
Překvapuje mě, že programové prohlášení vlády, které zcela zjevně vychází z politických programů bývalých koaličních stran, je kritizováno právě částí těch, kteří jsou nositeli stejných nebo podobných programových tezí. Potom je třeba hledat, co je příčinou tohoto obratu. Jsou to opravdu programové věci, nebo tyto jsou zástupným problémem a důležitější jsou věci, například aby někteří lidé nebyli součástí vládního týmu, protože je na ně příliš vidět?
Musím říci, že jsem postoji některých kolegů opravdu zklamán. Což je možné, aby dlouhodobý pocit odpovědnosti, který určoval jejich kroky na politické scéně v uplynulých letech, byl vystřídán snahou spíše bořit, a to ze zcela malicherných důvodů?
Z průzkumů veřejného mínění jasně vyplývá, že česká společnost si přeje odpočinek od dlouhodobé krize, a důvěra vládě povede k uklidnění politické scény a zároveň povede k předčasným volbám, které si přeje většina parlamentních stran.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krásovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Dostál. Připraví se Ondřej Huml.
Poslanec Pavel Dostál: Milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím, že je dobře, že naši sněmovnu potkala dnes vlastně taková historická zkouška. Zkouška, ve které by měla odolat pokušení z různých stranických zájmů shodit vládu premiéra Josefa Tošovského. Neboť si myslím, že by nebylo nic snazšího, než aby se spojili bývalí protivníci a vládu Josefa Tošovského nepodpořili.
Z obou krajních poloh našeho politického spektra se zcela jistě za takovýto svůj osobní názor nedočkám pochvaly. Říci to ale přesto musím. Už třeba jenom proto, že na adresu sociální demokracie, jejímž jsem členem, Tomáš Masaryk kdysi pravil, že dává přednost zájmům společnosti před úzkými zájmy stranickými.
Ostatně vůle společnosti, kterou reprezentují její občané, je jasná. Dvě třetiny voličů podporují vládu Josefa Tošovského a stejně tak dvě třetiny voličů žádají kvůli stavu naší společnosti mimořádné volby.
Jaký je dnešní stav společnosti? Jde opravdu jen o krizi a selhání některých politiků, anebo jde o hlubokou společenskou a ekonomickou krizi, která, pokud by pokračovala, mohla by přerůst v krizi politického systému, systému pluralitní parlamentní demokracie, který jsme si v listopadu 1989 dobrovolně a spontánně zvolili po tragických zkušenostech se stalinistickým pojetím socialismu, na který ale dneska v důsledku chyb minulých vládních koalicí začíná nostalgicky vzpomínat přes 50 % populace u nás, v České republice.
Ujišťuji vás, že pro lidi angažující se v minulém režimu v opozici nemůže existovat větší prohra, než je tento výzkumem veřejného mínění podložený resentiment. A nemůže zároveň existovat větší vítězství pro ty, kteří zpochybňovali listopad 1989 už od samého počátku.
Sociální demokracie, ač zatím byla vždycky stranou opoziční, nebyla ale nikdy stranou protirežimní, stranou, která by nepřivítala systémové změny, ke kterým u nás po sametové revoluci došlo a na kterých se podíleli sociální demokraté jak v tuzemském disentu a reálně socialistických kriminálech, tak v exilu. Uvědomuji si také, že pokračování destabilizace České republiky by bylo pouze přihrávkou na smeč všem těm, kterým jde o změnu režimu, a nikoliv jako nám o komplexní změnu politiky směrem k sociálně tržnímu modelu a občanské společnosti.
Proto jsem se rozhodl podpořit Josefa Tošovského. Nikoliv snad proto, že bych s ním byl ideově jednotný a že bych byl z jeho vlády - jak se říká - na větvi. Upřímně se přiznávám, že někteří z jeho ministrů ve mně budí nadšení úměrné jejich nadšení z toho, že je v tomto okamžiku podporuje sociální demokrat. Přesto vláda, jejímiž jsou členy, může přinést České republice tolik potřebný klid, po kterém volají její občané. Občané, které nezajímají stranické spory o tom, kterak byla Tošovského vláda sestavena a zda její mandát je taký či onaký, neboť o to opravdu v současné době vůbec nejde. Jde o to, aby český stát měl vládu, která ho přivede k mimořádným volbám, ve kterých se legitimně rozhodne o tom, jestli půjdeme dále první, druhou nebo třetí cestou, neboť cest k vytčenému cíli jsou tisíce. Jde jenom o to, vybrat si tu nejlepší, což je samozřejmě úkol nejtěžší.
Myslím si, že většina z nás by měla bez ohledu na své stranické zařazení s Tošovského vládou urazit společný kus cesty právě k té křižovatce předčasných voleb v roce 1998 v červnu. Josef Tošovský se poté zřejmě vrátí ke svému bankovnímu sejfu a ve volných chvílích, když zrovna nebude padat koruna, bude možná vzpomínat na lesk i bídu české politiky. Obé si za tyto dva dny s námi ve sněmovně již bohatě užil.
A tak pokud panu Tošovskému nebude vadit, jako např. jeho ministrovi Černému, že pro něj zvednu ruku, udělám to.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Jako poslední před polední přestávkou vystoupí pan kolega Ondřej Huml.
Poslanec Ondřej Huml: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, po roce a půl činnosti této sněmovny zažíváme v těchto dvou dnech kvalitativně novou situaci. Vždycky jsme byli zvyklí slyšet tvrdé odsudky členů vlády z úst členů stran, jako je SPR-RSČ, komunisté, sociální demokraté. To není nic překvapujícího, ale kvalitativně nová je tato situace v tom, že dnes tyto tvrdé odsudky na adresu vlády, jíž máme svým hlasováním vyjádřit důvěru, zní i z úst části poslanců bývalé vládní koalice, z úst části poslanců klubu ODS. To je skutečně nová situace.
Včera tady bývalý premiér ve svém projevu hodnotil velmi kriticky předložené programové prohlášení vlády. Mluvil v tom smyslu, že prohlášení vlády je nekonkrétní, že používá vágních termínů, že nenavrhuje konkrétní řešení. Já si myslím, že tato kritika je trochu falešná, protože se stačí podívat na vládní prohlášení z roku 1996 a zjistíme, že přesně stejnou kritiku by bylo možno použít i na toto vládní prohlášení.
Osobně jsem přesvědčen, že předkládané prohlášení vlády je dostatečně přesným popisem toho, co tato vláda je reálně schopna v daném, omezeném časovém období prosadit. Dokonce si myslím, že není ani pravdou tvrzení, že programové prohlášení je jakýmsi kompromisem mezi programem pravicových stran a programem sociální demokracie. Podle mého názoru program má výrazné pravicové rysy. Myslím si, že ve vládním programu problém není.
Po jmenování této vlády si ODS dala jasnou podmínku její podpory. Buď z ní odejdou oni čtyři ministři, členové ODS, nebo tito čtyři ministři odejdou z ODS. To se stalo, takže v tom by problém také být neměl, ale stále slyšíme, že klub ODS vládu stejně nepodpoří. Jestliže personální podmínky byly splněny, jestliže program vlády není v rozporu s programovými zásadami ODS, co je tedy důvodem jejího odporu? Já osobně si myslím, že to je docela obyčejný strach. Strach z toho, že pan Tošovský se ukáže být nejméně stejně dobrým ekonomem a premiérem jako jeho předchůdce. Strach z toho, že noví ministři budou stejně dobří nebo lepší než ministři vlády minulé. Že tato vláda se stane pro veřejnost důkazem toho, že svět nestojí a nepadá s jednou jedinou partou politiků.
Tomu lze zabránit jedině tím, že této vládě nebude dopřán luxus zviditelnění.
Považuje-li někdo tento důvod za důležitější než dopady tohoto přístupu na naši vnitropolitickou situaci, na naši měnu a ekonomiku, na naše zahraničněpolitické zájmy, pak je to samozřejmě otázka jeho svědomí. Ale protože vyslovení důvěry této vládě je i pro mne otázkou svědomí, pak říkám, že můj hlas tato vláda dostane.
Děkuji vám.
***