Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi, prosím, aby se slova ujal Jaroslav Orel, připraví se Petr Vrzáň.
Poslanec Jaroslav Orel: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a vážení kolegové, čím déle jsem některé z vás poslouchal, tím více jsem měl pocit, že jste zapomněli, co se skutečně stalo.
Dovolím si vám to stručně, opravdu velmi stručně, připomenout.
V loňském roce se naše země dostala do obtíží, především hospodářských. Strany vládní koalice a jejich předsedové se k tomuto problému postavili různě. Někdo problémy dlouho bagatelizoval, jiní tvrdili, že je třeba přiznat potíže a pokusit se je odstranit. Na této věci došlo k názorovému vzdálení stran vládní koalice. V této sněmovně zmíněné finanční potíže jedné vládní strany, přesněji řečeno, ne tak samy potíže, ale zatloukání v této věci, bylo možná poslední, rozhodně v tu chvíli nejviditelnější, nikoli však jedinou a ani snad hlavní příčinou, proč ministři naší strany podali demisi. Podstatný byl rozchod v názorech na řešení věcných problémů, na úroveň spolupráce uvnitř i vně koalice.
To se stává a není to nic hanebného, a stejně tak je správné z toho vyvodit důsledky. Jaký je přirozený důsledek rozpadu vládní koalice umocněný rozkladem jedné z vládních stran? Určitě jsou to volby. V tom se snad shodneme. Než bude možné volby vypsat, je třeba mít překlenovací vládu. Ta vláda se uchází o důvěru parlamentu. Podle ústavy to tak má být. Zdravým rozumem nazíráno by jí spíš parlament měl poděkovat, že se ujala nevděčné role v situaci, kdy v parlamentě není možné dosáhnout většinové shody na vládě, která by byla současně většinovou shodou nad jejím programem, skutečně plnohodnotným programem. Proto vláda předkládá program redukovaný, svým způsobem nekomplexní. Ale - a to je důležité - není to kvůli vládě samé. Je to kvůli tomuto parlamentu a situaci, která se v něm vytvořila. To považuji za důležité a měli bychom to respektovat.
Těm poslancům ODS, kteří hovořili o vyšachování a obejití ODS - vítězné strany z minulých voleb, chci připomenout několik skutečností. Tou první je toto: Žádná strana není povinna sestavovat vládu s jinou stranou, a to ani s tou, která zvítězila ve volbách. Kdyby ODS našla takovou stranu, která by s ní byla v uplynulých týdnech ochotna jít do koalice a utvořit s ní parlamentní většinu, asi by zde již dnes její vláda byla. To za prvé.
Za druhé: Předseda ODS vyzval svoji stranu veřejně k odchodu do opozice.
A za třetí: V mezidobí se již klub ODS rozpadl a již zdaleka není největším v této sněmovně.
Vážené kolegyně a kolegové, tato vláda má za úkol překlenout období do voleb. Nevznikla svévolně, ale jako reakce na krizi, která způsobila rozpad minulé vlády. Nečekají ji vavříny, ale jen tvrdá a často nepopulární práce. Ví, že plody její práce budou sklízet ve většině případů jiní. A přesto se vám dnes hlásí do práce a žádá o důvěru. Mimo jiné vedle svého programu za tuto základní obětavost si důvěru zaslouží.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Orlovi.
Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Vrzáň, připraví se paní poslankyně Vlasta Štěpová.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, po méně než dvou letech jsme se seznámili s programovým prohlášením vlády, pro niž se vžil přívlastek překlenovací. Bylo vypracováno kabinetem, jehož složení rozhodujícím způsobem ovlivnilo politické zemětřesení, které nastalo v důsledku odeznívání rádoby pravicového orgasmu v Čechách.
Premiér minulé vlády, který zde v červenci roku 1996 hrdě pronášel záměry své vlády pro příští čtyři léta, však nedostal ani polovinu času k tomu, aby občanům ukázal, jak reálné byly tyto vize. Uvedený čas však stačil bohatě k tomu, aby snad každý z nás zaznamenal snížení pocitu bezpečí z nových forem kriminality, zvýšení nezaměstnanosti, pokračující zvyšování míry inflace, snížení reálné kupní síly, snížení dostupnosti bytů a vedle toho zvyšování vynakládaných výdajů na obranu.
Takto bych mohl hodnotit část po části, uvádět všechna negativa a poukazovat na většinu, která se - bohužel - nezdařila. Nechci však být jednostranný a kritizovat pouze nedostatky. Faktem je, že některých cílů bylo s úspěchem dosaženo, např. naplnění horní komory parlamentu, tedy Senátu, uzákonění zřízení vyšších územních samosprávných celků apod. Jde však pouze o další formy odlivu peněžních prostředků ze státního rozpočtu se všemi neblahými důsledky pro životní úroveň našich občanů.
Dámy a pánové, protože se dnes o naši důvěru uchází vláda, jejíž personální složení doznalo určitých změn, pozbývá smyslu dále a hlouběji analyzovat neplnění předešlého programového prohlášení. Musím však vyjádřit osobní údiv a nepochopení nad tím, proč tato vláda jedná stejným způsobem jako předešlá a nepředložila v určitém předstihu tento tak zásadní dokument k odpovědnému posouzení těch, od nichž podporu žádá.
Z hlediska merita vlastního prohlášení se pouze omezím na konstatování, že jde zjevně o materiál svým obsahem přesahující zamýšlený časový rámec mandátu jeho autora. Navíc je formulován příliš obecně a chybí mu konkrétnost jednotlivých kroků i vytčených cílů. Toto vše však již bylo mnohými z mých předřečníků uvedeno, a protože není účelem kritiky SPR-RSČ, mimochodem jediné slušné pravicové strany zbylé v parlamentu, samoúčelná popisnost, nebudu se dále tímto dokumentem zabývat.
Závěrem se ovšem nemohu nezmínit o jednom zdánlivém detailu. Mnoho bylo řečeno a napsáno o tom, že tato vláda je polopolitická, vládou spíše odborníků. Očekával jsem tedy jejich stranicky odlehčené chování na politické scéně. Zklamalo mě však, když vykročila špatným směrem, čímž docílila výrazný a okamžitý posun ve srovnání s vládou premiéra Klause. Vymezila se tím, že zatímco vláda předešlá byla připravena aktivně a seriózně spolupracovat se všemi významnými politickými silami v zemi, k nimž bezesporu parlamentní strany patří, vláda premiéra Tošovského - ač sestavena bez zřetele na rozložení politických sil v zemi - se vyslovení důvěry například z našich řad doslova děsí.
V tom spatřuji fatální degradaci postupující demokratizace naší společnosti, kterou nikdy nemohu podporovat, přestože vím, že je ideově posilována Pražským hradem. Právě proto nebude můj hlas vysvědčením sukcesora Tošovského, nýbrž známkou politického stylu a dnešní demokracie.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Vrzáňovi.
Slovo má paní poslankyně Vlasta Štěpová, připraví se pan kolega Milan Uhde.
Poslankyně Vlasta Štěpová: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, kolegové a kolegyně, velice ráda jsem si v kapitole 2.I. přečetla o našem zájmu intenzivních aktivit směrem k Evropské unii. Podotýkám jen, a opakovaně podotýkám na tomto místě, že další orgán - velice významný na cestě do Evropské unie, tj. Rada Evropy - v tomto dokumentu zmíněn není. Podotýkám také, že Rada Evropy - jak výbor ministrů, tak Parlamentní shromáždění - byly pověřeny permanentním monitoringem žadatelských zemí. Velice nelibě se nese náš přístup ke smluvním aktivitám Rady Evropy a jsme při každém jednání ve Štrasburku konfrontováni s tím, že Česká republika je v těchto smluvních aktivitách na jednom z posledních míst ze zemí střední a východní Evropy.
Připomínám trvale odkládanou ratifikaci Evropské sociální charty, připomínám, že pokud jde o Chartu místní samosprávy, patříme pouze k pětici ze 40 členských zemí Rady Evropy, která zatím neratifikovala Chartu místní samosprávy. Připomínám, že jsme zatím opomněli podepsat Chartu o biomedicíně, čímž jsme nemohli podepsat protokol o zákazu klonování lidských bytostí. Připomínám řadu úmluv, řadu chart, konvencí o ochraně kulturního dědictví, kde jsme se ani podpisem nepřihlásili k tomu, že vůbec máme zájem se touto otázkou zabývat.
Opakovaně moji kolegové ze stálé delegace do Rady Evropy interpelují ústně či písemně členy vlády. Interpelovala jsem opakovaně i premiéra vlády. Ráda bych věřila, že předseda nové vlády se na otázku, co uděláme směrem k Radě Evropy, nebude ptát, co to vlastně je.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Štěpové. Dovolte mi, abych oznámil, že pan kolega Michal Kraus má náhradní kartu č. 9. Prosím pana kolegu Uhdeho, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Pavel Maixner.
Poslanec Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem vyslechl a pak pročetl programové prohlášení vlády premiéra Tošovského, napadlo mě srovnat je s vlajkou. Vlajka je zcela viditelně splihlá a její barvy jsou vybledlé. Zapírat to nemá smysl, je to patrné. Vlajka, její splihlost a její vybledlé barvy jsou věrným obrazem krize v koalici, krize, za kterou neseme my, všichni koaliční poslanci, nesetřesitelnou těžkou odpovědnost. Já se k této spoluodpovědnosti zde hlásím. Proto si odpustím sžíravou kritiku faktu, že tato vlajka vypadá tak, jak vypadá. Je však z původní koaliční látky a k jejím barvám se zná.
Proto levicoví kritikové programového prohlášení na první pohled tyto barvy rozpoznali, podrobili je analýze a kritice. To je jejich svaté právo a povinnost.
Ale já nyní slyším hlasy občanů, kteří se vyjadřují pro to, aby vláda premiéra Tošovského dostala důvěru. Zřejmě se jim zamlouvá její premiér. Já jsem však přesvědčen, že tím vyslovují podporu i původním nenaplněným záměrům vlády předchozí. Vidí, že vláda premiéra Tošovského je nejadekvátnější, zřejmě nejlepší možná odpověď na vzniklou krizovou situaci. Většina občanů si tedy podle mého názoru skutečně přeje, aby se vláda premiéra Tošovského ujala svých povinností provázena podporou většiny poslanců.
Co si s takovou výzvou občanů má počít poslanec? Může reagovat jako voják své politické strany. Mnozí tak reagují. Chci říci, že sdílím jiné pojetí poslaneckého úkolu. Nad přirozené - zdůrazňuji přirozené - stranické závazky stavím tradiční zájem rei publicae neboli věci veřejné. Poněkud mě zneklidňuje - a zneklidňuje mě nemálo -jak se jazyk mnohých poslanců rozchází s jazykem, a tedy způsobem myšlení většiny občanů, které potkávám na ulici a s nimiž mluvím. Uzavírám - dám svůj hlas pro podporu vládě premiéra Tošovského.
Děkuji za pozornost.
***