Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji předsedovi vlády. Kolegyně a kolegové, politickou dohodou na jednání politického grémia předpokládáme, že nyní jednotlivé poslanecké kluby navrhnou délku přerušení. O slovo se přihlásili jak pan poslanec Gross, tak pan poslanec Filip. Prosím, abyste sdělili své návrhy. Oba dva jsou předsedové klubu. Nejdříve tedy pan poslanec Gross. (Poslanec Filip dává najevo svou nespokojenost.) Pan poslanec Filip má stejné právo.
Poslanec Stanislav Gross: Já budu velice stručný. Chci jenom upřesnit to, co jsem říkal na politickém grémiu, že budu žádat o dvouhodinovou přestávku.
Předseda PSP Miloš Zeman: Dobře. Takže klub ČSSD navrhuje dvouhodinovou přestávku. Prosím nyní pana předsedu Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, paní a pánové! Pane předsedo, nejdřív mi dovolte, abych vaším prostřednictvím sdělil panu kolegu Paynovi, že jsem se nemýlil ve svém odhadu, když jsem nepovažoval za potřebné vést rozpravu k vystoupení prezidenta republiky. Myslím si, že nejen všichni zde přítomní znají bez připomínání události uplynulých měsíců od 30. 11. 1997.
Dovolte mi, abych za klub Komunistické strany Čech a Moravy sdělil této sněmovně, že ve čtvrtek 22. ledna dosáhla arogance výkonné moci, do níž je podle ústavy zařazen i prezident republiky, svého vrcholu. Už jsme si zvykli, že pan Havel ignoruje téměř milion voličů, díky jejichž hlasům jsme poslanci této sněmovny. To, že prezident republiky setrvává na svém stanovisku osobních sympatií nebo antipatií je normální, je to možné, nikdo mu to nevyčítá. Ale je to podivné, že na tom setrvává i v tak závažné, resp. zásadní době při politickém projednávání o důvěře vládě, kterou sám jmenoval, a to se mi zdá varující.
Na tomto místě upozorňuji za náš politický klub, že prezident republiky neplní svůj ústavní slib, že svůj úřad bude zastávat jménem všeho lidu. Na poradu o důvěře vládě premiéra Tošovského nepozval totiž prezident republiky zástupce naší parlamentní strany, zatímco tam pozval zástupce strany, která vznikla sotva pár hodin před poradou a jejíž mandát jako politické strany, nikoli jako poslanců byl z tohoto pohledu ústavně velmi problematický.
Zde už není možné hovořit o právu prezidenta radit se, s kým uzná za vhodné. To byla zřetelně porada, která se týkala celé Poslanecké sněmovny, a tedy i naší politické strany. Proto se ptám, z jakého důvodu nebyla Komunistická strana Čech a Moravy na tuto zásadní poradu přizvána a jak je možné v parlamentním politickém systému takové chování!
Jinak navrhuji, aby se porada na poslanecké kluby v tomto případě nekonala a je možné vést podle našeho názoru rozpravu k Programovému prohlášení pana premiéra Tošovského ihned. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Kolegyně a kolegové, využívám práva předsedajícího a výsledku jednání většiny poslaneckých klubů a v tomto okamžiku vyhlašuji na studování Programového prohlášení dvouhodinovou přestávku. Sejdeme se zde opět v 17.50 hodin.
(Schůze přerušena v 15.49 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.50 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, čas určený pro jednání klubů uplynul, takže všechny, kteří mají zájem o jednání o tomto důležitém bodu, zvu do sněmovny. Jednání začne v 17.52 hodin a o slovo se přihlásil předseda sněmovny Miloš Zeman. Prosím, aby bylo dáno znamení všem těm, kteří se nacházejí v blízkosti sněmovní síně, aby, pokud mají zájem, vešli dovnitř. (Vidím zdviženou ruku pana předsedy Sládka.)
Takže, paní a pánové, v tuto chvíli mi dovolte, abych vás ještě jednou poprosil o to, abyste se posadili, ztišili a pana předsedu sněmovny Miloše Zemana prosím, aby se ujal slova. Jako další vystoupí předseda klubu SPR-RSČ Miroslav Sládek, který uplatňuje přednost vystoupení.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, vystupuji zde nikoliv pouze jménem svým, ale i z pověření poslaneckého klubu sociální demokracie. Musíme se zamyslet nad tím, z jakých důvodů dáváme důvěru nebo nedůvěru vládě. Ty důvody jsou trojí. Buď se nám tato vláda líbí, např. díky svému personálnímu složení. Obávám se, že je to důvod dosti ubohý a dosti povrchní, nicméně dovedu si představit, že u někoho může hrát svoji roli. Druhým důvodem je, že souhlasíme s programovým zaměřením a orientací této vlády, což považuji za důvod zásadní. A konečně třetí důvod spočívá v tom, že souhlasíme s cílem, pro který vláda byla ustavena.
Nechtěl bych se příliš podrobně vyjadřovat k prvnímu z těchto možných důvodů. Chtěl bych pouze konstatovat, že kdyby před námi nestála vláda, která má pouze pětiměsíční (chraň Bůh pětiletý), pětiměsíční mandát, měl bych jisté výrazné výhrady i k jejímu personálnímu složení. Ale pět měsíců člověk dokáže snésti leccos. Za daleko podstatnější považuji druhý a třetí důvod.
Začal bych nejdříve důvodem formálním, ale i ten je součástí programového prohlášení vlády. Vláda nám několikrát ústy svých představitelů sdělila, že je pro změnu politického stylu, že je pro otevřenost, že je pro komunikaci a že je pro dialog. Říkám - výborně. A ptám se, jak vláda obstála v prvním testu, kde upřímnost těchto svých slibů mohla prokázat. A říkám vám, že propadla. Proč? Jestliže dostáváme jakkoliv triviální návrh jakéhokoliv zákona, dostáváme ho ve stanovených lhůtách tak, abychom si ho mohli prostudovat předem, abychom se mohli poradit s experty, abychom k tomuto návrhu zákona mohli zaujmout kvalifikované stanovisko. Myslíte si, kolegyně a kolegové, že programové prohlášení má menší hodnotu než zákon? Ale my jsme oficiálně toto programové prohlášení dostali teprve dnes, během projevu předsedy vlády. A já se ptám proč? Který zákon či jiné zákonné ustanovení brání tomu, aby se každý z nás, bez ohledu na schopnosti své strany dostat se k neoficiálním verzím tohoto programového prohlášení, mohl s tímto textem zcela oficiálně seznámit? Dovedl jsem pochopit, i když nikoliv souhlasit s důvody, které minulou vládu vedly k této praxi. Mohl jsem v tom vidět i jistý narcismus toho, kdo si přál, aby posluchači ulpívali očima na jeho rtech a aby slyšeli právě od něho a pouze od něho první čtení tohoto programového prohlášení. Ale doufám, nebo spíše doufal jsem, že tyto zvyky již ustaly, a je mi líto, že jsem se mýlil.
Druhý a zcela základní důvod, proč nelze v tomto rámci souhlasit s touto vládou, a podle mého názoru jí ani nelze vyslovit důvěru, spočívá v obsahu jejího programového prohlášení samotného. Tento obsah je do značné míry kontinuitou té politiky, která vedla ke snížení ekonomického výkonu této země, která vedla k narůstání sociálního napětí a která vedla k politické krizi. Není to rozhodně program, který by mohla podporovat sociální demokracie, ale je to právě sociální demokracie se svým dnes nejsilnějším poslaneckým klubem, která se k akceptaci nebo odmítání této vlády dnes bude vyjadřovat.
Premiér, a já mu to nevyčítám, já to pouze konstatuji, prohlásil, že vláda si nebude kupovat důvěru svým programovým prohlášením. Ale žádáte-li o důvěru, musíte za ni něco nabídnout. Obchodník, který prohlašuje, že ho nezajímá, zda zákazník koupí jeho zboží, je velmi špatný obchodník a zpravidla zkrachuje. A programové prohlášení je politickým zbožím svého druhu.
Mohl bych zde věnovat mnoho času kritice konkrétních aspektů programového prohlášení, ale nechci vás tím zdržovat. Přejdu proto k onomu třetímu možnému důvodu, a tím je účel této vlády. Ano, říkáme - vláda v tomto složení, a dokonce dejme tomu s tímto programem vznikla proto, aby bylo možné dosáhnout předčasných voleb v červnu tohoto roku, čili abychom otevřeli prostor pro suverenitu občana, který jediný jako volič může koneckonců rozhodnout o tom, jakému programu dává přednost.
Je programové prohlášení vlády zaměřeno na tento cíl pětiměsíčního vládnutí? Dává sám dohodnutý postup dostatečné garance, že zúčastněné politické subjekty své, byť veřejně vyslovené, sliby splní? Pochybuji o tom, ale domnívám se, že věcným jednáním lze tyto garance zvýšit.
Na druhé straně se ptám, proč má vláda ve svém programu body, které naprosto evidentně přesahují tento pětiměsíční horizont. Nehrozí snad, že některé její členy postihne beckettovský syndrom, že si zamilují svá ministerská křesla natolik, že je nebudou chtít po pěti měsících opustit, a nebudou nás, všechny občany, přesvědčovat o své nenahraditelnosti? Nehrozí i nebezpečí, že ti, kdo se budou obávat propadu ve svobodné politické soutěži zvané volby, učiní nakonec vše pro to, aby tyto volby nebyly, a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost? Toto všechno jsou nebezpečí, nad nimiž se musíme vážně zamyslet a kde musíme žádat jasné a opravdu neodvolatelné záruky.
Ano, tato vláda není vládou udržovací v tom smyslu, že by pouze připravovala předčasné volby a nedělala nic jiného. Každá vláda musí řešit desítky a stovky operativních problémů, které před ni klade život. Ale já se vás ptám: je tímto operativním problémem například privatizace bankovního sektoru nebo strategických sektorů? Je tímto operativním problémem deregulace cen, je tímto operativním problémem řešení fiskální politiky nikoli pouze na úrovni státního, ale i místních rozpočtů? Domnívám se, že nikoli, a to právě proto, že všechny tyto a další problémy výrazně přesahují onen pětiměsíční horizont.
Rád bych řekl, že vládní programové prohlášení vedle některých zbytečných pasáží - která vláda se vám nebude zavazovat, že bude hájit právo a pořádek, každá vláda odleva doprava - obsahuje pasáže, které jsou formulovány tak obecně, že si je lze vyložit prakticky nekonečně možným způsobem - opět odleva doprava. Co je nám platné, když vláda říká, že bude usilovat o deregulaci, a neříká, o kolik v oněch pěti měsících - opakuji v pěti měsících - mají vzrůst ceny elektřiny, plynu nebo ceny nájemného. Vždyť to dnes neví ani vláda sama, jak dokazují rozporná vyjádření k tomuto tématu některých jejích členů.
Co je tedy špatného na tom žádat konkrétní představu vlády, jak má vypadat ono deregulační schéma včetně potřebné kvantifikace? Vláda ve svém programovém prohlášení tvrdí, že bude usilovat o sociální kompenzace, ale všichni přece víme, že sociální kompenzace vyžadují nový zákon, a za předpokladu, kdyby Poslanecké sněmovna byla rozpuštěna v polovině dubna, nestačíme tento zákon projednat. Co je tedy špatného na požadavku usnesení Poslanecké sněmovny, které by vládu vyzvalo, jakmile si ujasní ony představy o sociálních kompenzacích, aby mě jako předsedu Poslanecké sněmovny vyzvala k vyhlášení stavu legislativní nouze tak, abychom tento zákon mohli projednat ve zkrácených lhůtách?
Ano, vláda chce připravovat privatizaci, ale opravdu jenom připravovat? Vždyť na každém zasedání vlády probíhají menší, střední nebo i velká privatizační rozhodnutí. Chceme se snad dožít nových Becherovek? Nechť nám tedy vláda naprosto jasně řekne - ano, Becherovek ve smyslu továrny, drazí kolegové, nikoli ve smyslu tohoto lahodného nápoje - jak si představuje onen harmonogram privatizace, a nechť ho tato sněmovna posoudí.
Tak bych mohl pokračovat dál a dál. Spokojím se ale s konstatováním, že toto vše v programovém prohlášení vlády není a že programové prohlášení vlády z tohoto důvodu vypadá jako dílem neurčitý a dílem dlouhodobý dokument. Toto je důvod, proč ho nemohu přijmout.
Je možné situaci zlepšit tím, že Poslanecká sněmovna vyzve vládu svými usneseními, aby konkretizovala všechny tyto nejasné programové body. Ale musíme znát, zda je vůle nejen u vlády, ale i vůle v této Poslanecké sněmovně takové usnesení opravdu přijmout. Svým negativním hlasováním o návrhu poslance Grosse dala sněmovna najevo, že v ní dosud tato vůle není.
Domnívám se, že budeme svědky ještě jednoho hlasování na toto téma, hlasování o procedurálním návrhu, aby tato usnesení byla sněmovnou projednávána dříve než konečné vótum důvěry nebo nedůvěry.
Chtěl bych vám sdělit po poradě s legislativním i organizačním odborem, že nic nebrání tomuto pořadí a že toto pořadí neodporuje žádnému z platných zákonů naší země.
Chtěl bych vám závěrem sdělit ještě jednu velice podstatnou věc. Má-li být dosaženo důvěry ve vládu, bude při plné účasti tato sněmovna pro vyslovení této důvěry potřebovat 101 hlas. Jsou zde poslanci, kteří se zaklínají tím, že tuto důvěru vládě vysloví. Jsou zde poslanci, kteří vyzývají sociální demokracii, aby byla státotvorná. Jsou zde poslanci, kteří současně při hlasování o zvýšení míry záruk formou těchto usnesení naší sněmovny odmítají tyto záruky poskytnout.
Považuji proto za nutné naprosto jasně sdělit Poslanecké sněmovně, že nebudou-li tyto záruky touto formou poskytnuty, nemohu doporučit poslaneckému klubu sociální demokracie, aby hlasoval pro vyslovení důvěry vládě. Nechť pak ti, kdo chtějí tuto vládu podpořit, sami rozhodnou o tom, zda tento jejich postup ve skutečnosti nevedl k pádu této vlády.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
***