(Schůze opět zahájena v 16.01 hodin.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, milé torzo Poslanecké sněmovny, ve čtvrtek 4. prosince proběhla první část ústních interpelací podle vylosovaného pořadí, nyní budou v kladení ústních interpelací na předsedu vlády ČR, event. vládu ČR v čase od 16.00 do 17.00 hodin a na ostatní členy vlády ČR v čase od 17.00 do 18.30 hodin pokračovat paní poslankyně a páni poslanci, kteří se umístili na dalších místech.
Nyní dávám slovo panu poslanci Petru Vrzáňovi, který byl vylosován na 8. místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václava Klause ve věci nákladů vstupu do NATO. Připraví se pan poslanec Petr Zajíc.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, dámy a pánové, vážený pane premiére, naše země směřuje k začlenění do struktur Severoatlantické aliance. Protože jedním ze základních poslání ústavního činitele je hájit zájmy svých voličů, a my tuto funkci povyšujeme nejen na obranu zájmu svých voličů, ale všech občanů, velmi mne jako poslance této sněmovny zajímá, kolik bude členství v NATO naše občany stát. Zvláště pak, jestliže průzkumy veřejného mínění dokládají stále se snižující podporu celé naší veřejnosti k tomuto kroku.
Stanoviska politiků k otázce nákladů se liší, komentáře novinářů tedy nemají exaktně z čeho vycházet. Poslední informace ministra obrany například uvádí, že tyto náklady budou činit 60 Kč na jednoho občana ročně. Svého času jsem byl na prezentaci firmy Boeing, která má být jedním ze čtyř uchazečů v mezinárodním tendru na nákup nadzvukových stíhaček naší armádou. Jeden takovýto letoun však stojí 1 mld. korun a 1 letka má 36 letounů, přičemž pořízení menšího počtu letadel pozbývá smyslu. Těchto 36 mld. korun, nepočítaje potřebný obslužný servis, činí 180 Kč na jednoho obyvatele po dobu 20 let, což je trojnásobek publikované částky. Naproti tomu minulý týden jsem se dozvěděli, že na vstupu vyděláme 5 mld. korun.
Vážený pane premiére, republikáni nesouhlasí se vstupem do NATO, podobně jako většina našich občanů, neboť se jedná o zbytnou, v každém případě pak drahou a nevratnou investici. Nyní máte možnost uvést pravdivý údaj, pokud je vůbec naší vládě dopřáno pravdu o ceně vstupu do NATO znát. Máte možnost objasnit tento fatální mezník naší zahraniční politiky.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi a slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím na počátku těchto svých, doufám již skutečně posledních interpelací, znovu zdůraznit svůj pocit absurdity, aby odstupující vláda odpovídala na interpelace. Myslím, že na interpelace má odpovídat vláda fungující, a proto předpokládám, že nová.vláda bude těmito interpelacemi mučena a opravdu nevím, jaký je důvod, abych tyto otázky v tuto chvíli odpovídal já. Ale tím, že sněmovna nevyšla vstříc této odstupující vládě, a tato akce se koná, tak jsem samozřejmě připraven. Dívám-li se na poslanecké lavice, počítám-li dobře, tak je tady z 200 poslanců asi 20, takže i to dokumentuje, že je dost zvláštní, abych se pokoušel o seriózní odpovědi. To je obecná odpověď.
Co se týče konkrétní odpovědi panu poslanci. Za prvé - nesdílím jeho názor o snižující se podpoře občanů ČR ohledně vstupu do NATO. Naopak, sleduji-li průzkumy veřejného mínění, tak mám spíše pocit opačný. Tím více čím se právě otázka vstupu stává věcí dosažitelnou, hmatatelnou, realistickou, věcí, která se přibližuje, která není jenom na papíře, tím, myslím, dochází spíše k posilování podpory tomuto kroku ze strany české veřejnosti.
Takže tento názor nesdílím a navíc, pokud tomu dobře rozumím, o ratifikaci smlouvy ČR se Severoatlantickou unií bude rozhodovat tento parlament a já zde žádné negativní posuny v tomto směru nevidím. Jestli něco vidím, tak spíše posilující se názor, že je tento krok správný a je to hlavně, čtu-li dobře signály od různých představitelů, sociální demokracie, tak mám pocit, že se v této věci nemýlím.
Je zde otázka týkající se nákladů na členství. Opakoval jsem to z této tribuny mnohokrát. Otázka číslo 6 v těchto interpelacích, ke které došlo minulý týden, byla naprosto identickou otázkou, naprosto identicky jsem odpovídal, nemám žádná nová čísla k dispozici, než ta, která jsem měl minulý čtvrtek a pokoušel jsem se je seriózně dávat. Ani minulý čtvrtek to nebylo poprvé, před měsícem to bylo také tak. Co nového snad mohu říci, je jedna jediná věc, která - zdá se - stále není jasná a stále se pletou hrušky a jablka dohromady. Stále se pletou vlastní náklady na členství v NATO, položka č. 1, s náklady, které si vyžádá přeměna naší armády k zajištění toho, čemu se cizím slovem říká interoperabilita, nebo-li možnost společného konání a fungování naší armády s armádami NATO. To je tedy druhá položka. Tato položka se ještě plete s položkou třetí, kterou jsou vlastní náklady na vývoj modernizaci a zkvalitňování české armády. K tomuto procesu musí docházet, ať do NATO vstoupíme nebo nevstoupíme.
Takže pokud si vzájemně neporozumíme nebo nebudeme chtít porozumět, abychom tyto tři skupiny nákladů oddělili, pak nevím, o kterých částkách mám hovořit. Částkou č. 1 jsou povinné náklady na vstup do NATO. Mnohokráte jsme opakovali, že to je částka, která znamená 0,9 % celého rozpočtu Severoatlantické aliance a že tato částka má jasnou roční hodnotu, kterou budeme každoročně platit.
Na co se táže pan poslanec? Kolik bude činit roční položka, kolik bude činit za deset let, za sto let? Víme všichni, že tato částka bude pravděpodobně v rozsahu do 600 mil. korun ročně. Druhou položkou je tzv. interoperabilita, neboli co musíme udělat, aby se někdo naučil anglicky, co musíme udělat, abychom měli počítače stejného kódování, abychom si uměli navzájem zatelefonovat s vojsky NATO apod. Toto jsou položky úplně jiného typu, mající hodnoty, samozřejmě vyšší než částka první v každém z následujících let. Odhady těchto částek jsou zřejmě ty, o kterých hovoří odstupující ministr obrany, které v letošním roce, tj. v roce 1997, byly malé, řádově kolem 190 mil. korun. V příštím roce může jít o částky daleko vyšší, řádově desetkrát. Tyto částky budou kulminovat hlavně v momentě připojování se k NATO, tzn. v letech 1999-2000.
Tím bude interoperabilita zařízena a opět po roce 2000 budou částky klesat, alespoň toto jsou odhady našeho ministerstva obrany.
Pozor, opět na špatné sčítaní těchto částek. Chceme dostat největší roční částku, chceme částku za deset let, za jakoukoli dobu. Je velmi obtížné házet miliardami.
Třetí položkou je to, o čem hovořil pan poslanec Vrzáň, a tj.: "kolik stojí jedno nové letadlo, kolik stojí jedna nová letka letadel, jeden nový tank, jeden nový nějaký prvek vojenské techniky. Nepleťme tyto věci se vstupem do NATO. To, že bychom museli mít letku nadzvukových letadel ve fungujícím stavu, ať jsme či nejsme v NATO, to je přece úplně jiná otázka.
Chceme-li nakupovat nová letadla, (předpokládám, že nechceme letadla ruské výroby), která by nahradila letadla stará dosluhující, tak by tato letadla stála určitou sumu. Pokud se rozhodneme nakoupit letadla někde jinde, bude to stát také určitou sumu. Ale bezprostředně se vstupem do NATO to nemá absolutně nic společného, proto moc prosím, aby částka, kolik stojí jedno letadlo nebo jeden tank nebyla interpretována jako částka placení si vstupu do NATO. Toto je částka, která znamená placení si své vlastní akceschopné armády.
Odmítám-li tuto částku, a myslím, že je velmi legitimní, aby ji někdo odmítal, ale bylo by fér, aby říkal "nebojuji proti NATO, bojuji proti tomu, abychom měli vůbec nějakou akceschopnou armádu, jsem totální pacifista, chci, aby byl všude mír, aby se rozoraly všechny, nemyslím meze, ale aby se roztavily všechny meče a abychom nevydávali ze státního rozpočtu a z peněz daňových poplatníků ani halíř na armádu".
Toto je názor, která nesdílím, protože svět takový bohužel není, nicméně je to názor legitimní, který ten či onen poslanec v tomto parlamentu může sdílet. Trvám pouze na tom, že je falešné říkat: " toto je cena za vstup do NATO". Nikoliv. Je to cena za to, že nejsme ve světě andělů a že, jakkoli si to lidé po konci každé války studené, i té horké mysleli, nemůžeme říci, a zatím v historii lidstva se ještě nikdy nestalo, aby jediná země či dokonce zemička, jako je ta naše, mohla říci "nechť mají ostatní země světa armádu, my ji mít nebudeme".
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Dříve, než se zeptám pana poslance, zda chce položil doplňující otázku, byl jsem upozorněn, že údaj na displeji neodpovídá skutečnému počtu účastníků v sále, proto jsem vás odhlásil a pokud si přejete, přihlaste se laskavě svými kartami. Nyní se táži pana poslance Vrzáně, zda si přeje využít jedné minuty k položení doplňující otázky. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Vrzáň: Pane premiére, je to pravděpodobně naše poslední společná interpelace. Já vám velmi děkuji, že ctíte určitou serióznost a dostavil jste se coby předseda odstupující vlády a odpovědí jste se zhostil seriózně. Musím současně říci, že vaše dvě poznámky o počtu sedících v tomto sále, stejně jako o tom, že tato interpelace byla identická a položena už minulý týden, považuji za zcela irelevantní, snad možná je to pro vás určitá výhoda, že interpeluji stejnou věc z toho hlediska, že jste měl jednu přípravu na dvě položené otázky, takže to je asi výhoda pro vás.
K interpelaci jako takové, myslím, že z vaší odpovědi je zcela zřejmé, že to bude věc drahá a odpověď jako taková nevnáší světlo do celého problému financování. Myslím, že nikdo z našich občanů není na pochybách, že to bude daňového poplatníka stát velmi mnoho peněz.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Uplynula jedna minuta, pane poslanče. Ptám se pana předsedy vlády, zda si přeje reagovat.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Myslím si, že není třeba tuto věc dále rozehrávat, nepleťme daňové poplatníky. Říkal jsem např. to, že poplatek za vstup do NATO, což znamená poplatek existujících organizací a institucí NATO, mimochodem, pokud si někdo myslí, že neplatíme poplatky do jiných organizací, např. do UNESCO, tak se hluboce mýlí, pokud si někdo myslí, že neplatíme poplatky (a docela nemalé) za členství v Mezinárodní poštovní unii a za členství v Mezinárodní agentuře pro jadernou energetiku atd., tak mu říkám, že se mýlí. Pokud by si někdo myslel, že nás nestojí nic členství v OSN, hluboce by se mýlil.
To je pouze poznámka k členskému poplatku, který se.bude pohybovat v částce pod 600 mil. korun ročně. Ale abychom se nepletli. Výdaje na obranu České republiky v příštím roce budou stanoveny podle toho, jak budou zítra schváleny zde v této sněmovně. Pokud se zde dnes nebo tento týden rozpočtový výbor nedohodl na něčem jiném, pak předpokládané náklady budou činit řádově 36 mld. korun.
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane předsedo. Prosím kolegy vlevo vzadu, aby se přestaly nahlas bavit. Pokračujte, prosím.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pokud je 36 mld. předpokládanou částkou na obranu České republiky, tak pak jsem já uvedl odhadovanou částku na přizpůsobování se struktuře NATO po vojenské stránce, kterou odhaduje ministerstvo obrany, na příští rok zhruba na 1,9 mld. Byl bych moc rád, aby si každý vypočetl, kolik je 1,9 mld. ze 36 mld. Asi jedna devatenáctina, téměř jedna dvacetina. Takže jestli tak někdo bojuje s tou jednou dvacetinou toho, co dáváme na armádu, tak ať možná bojuje i s těmi zbývajícími devatenácti dvacetinami.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní uděluji slovo panu poslanci Petru Zajíci. Téma jeho interpelace je "přednáška v zahraničí". Připraví se pan poslanec Rudolf Šmucr.
Poslanec Petr Zajíc: Pane premiére, za několik posledních let jste dle přiznání obdržel značné částky za vaše přednášky o českém ekonomickém modelu transformace hospodářství. Nyní i některý zahraniční tisk poukazuje na značné chyby v privatizaci, včetně kupónové. Pane premiére, jak můžete nadále přednášet studentům a dalším zájemcům o tom, co v praxi přineslo značné škody a ztráty v hospodářství a umožnilo rozkrádání ve všech resortech. Neměl byste těch tzv. turné již konečně zanechat, aby některé ekonomiky nepřebíraly vaše chyby?
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci. Prosím pana předsedu vlády o odpověď.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím říci, že mé příjmy nebyly pouze z přednášek. Byly z celé řady mezinárodních cen, které jsem obdržel ve světě, z publikace celé řady knih, které vyšly v nejrůznějších jazycích. Myslím si, že to spíše odráží zájem světa poslouchat různé věci, než to, o čem hovořil pan poslanec.
Odmítám debatu o tom, že tyto přednášky byly o chybách, ztrátách, rozkrádání. Myslím, že to není charakteristika této země. Toto není charakteristika toho, co se tady osm let odehrávalo. Říkat toto někomu do očí je urážkou deseti miliónů občanů této země. Naše země dosáhla za posledních osm let něčeho úplně jiného. Jsem přesvědčen, že dosáhla věcí, na které může být mimořádně hrdá, že zvládla mimořádně obtížný, proces přeměny komunistické společnosti ve svobodnou společnost. Jsem stoprocentně přesvědčen, až se dějiny ohlédnou za touto dobou, budou ji hodnotit trochu jinak, než jak se stalo módou v posledních dnech a hodinách v našich sdělovacích prostředcích.
V žádném případě nesouhlasím s tímto hodnocením posledních osmi let. Není se za co stydět. Spíše naopak. To, že tento supersložitý proces měl svých tisíce úskalí, tisíce těžkých míst a neúspěchů v nejrůznějších sférách lidského života, bylo samozřejmé, jako všechno lidského, co se kdy od zrození lidstva na této zeměkouli stalo. Jde pouze o to, jakou dáme váhu jednotlivým věcem. Nasazovat si černé brýle právě v tuto chvíli je zcela falešné. Já s tím nemohu a také nebudu nikdy souhlasit.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance Zajíce, zda si přeje položit doplňující otázku. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Zajíc: Chtěl bych jenom podotknout, že diváci, občané tohoto státu si svůj obrázek udělají, viz třeba pan Kožený na Bahamách, který se nám jenom směje.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci. Přeje se pan předseda vlády reagovat? Je tomu tak.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já doufám, že má pan poslanec v první polovině své věty pravdu. A to v tom, že si lidé této země určitě svůj obrázek podle svých životů, podle svých prožitků za těchto osm let udělali sami. To je právě jediná a největší naděje této země. Bylo by velmi špatné, kdyby si lidé nedělali sami své vlastní soudy o této zemi a kdyby si nechali falešným způsobem napovídat. S tímto falešným napovídáním nesouhlasím a budu se s ním utkávat na přednáškách placených či neplacených. A mohu vás ubezpečit, že na padesát neplacených byla v průměru jedna placená. Podmínka to v žádném případě nebyla.
O tom, jestli se někomu pan Kožený směje z Baham nebo nesměje, nemám co říci. Dodal bych ale jeden jediný dovětek, na kterém trvám a trvat budu vždycky. Já jsem si v této zemi pana Koženého nevymyslel. Já jsem si nevymyslel jeho Harvardské fondy. Dověděl jsem se o nich stejně jako občané této země ze sdělovacích prostředků. Nevěřil jsem svým očím, že občané této země tak masově skočili na líbivou reklamu Harvardských fondů a své kupónové knížky svěřovali této instituci.
Já jsem každého - chce-li - ne varoval před tím či oním fondem, ale každému jsem říkal, že já si v každém případě kupóny nechám sám, nebudu je nikomu svěřovat a myslím si, že každý má kupónovou privatizaci prožít a prodělat sám. Myslel jsem, že jakýmkoli investičním fondům své kupóny svěří těch pár jednotlivců, kteří nemají zájem, chuť, a kteří preferují tisíce či desetitisíce před jinou sumou za dlouhou či za nějakou dobu, těch, kteří opravdu i přes náš, myslím dost srozumitelný a jasný výklad kupónové privatizace nechtěli obětovat večer, aby si pořádně přečetli návod kupónové privatizace.
Každý rozumíme něčemu. Já si myslím, že návod kupónové privatizace byl pro každého, kdo chtěl, snazší než návod obsluhy automatické pračky. Každý, kdo chtěl, to mohl udělat. Nesmírně jsem se divil, kolik lidí se zřeklo svého práva fungovat v kupónové privatizaci sami, kolik lidí uteklo od této šance a předalo své kupónové knížky těm či oněm investičním privatizačním fondům. Pro mě to bylo nesmírné překvapení. A obhajovat či neobhajovat v tomto smyslu, komentovat konání pana Koženého nemohu a neumím. Nemám pro to sebemenší motivaci.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní uděluji slovo panu poslanci Rudolfu Šmucrovi, jehož interpelace má téma "morálka a čest". Připraví se paní poslankyně Radomíra Nývltová.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedo, dámy a pánové, pane premiére, události poslední doby ukázaly, že jste se nejenom v rámci vlády České republiky, ale i na postu předsedy ODS obklopil řadou lidí, u nichž je celkem s úspěchem možno pochybovat, že požívají jakékoli cti či morálky. Chci se vás při této příležitosti dotázat, pane premiére, co vás vedlo k tomu, že jste vybral lidi typu Pilipa, Rumla a Vodičky na posty ministrů? To vám opravdu nebylo známo, o jaké charaktery se jedná? Nebo jste byl k tomuto kroku, jak se lidově říká, někým přitlačen?
Pane premiére, zdá se vám správné a logické, aby se osoby výše uvedené, ale i zbylé koaliční strany KDU-ČSL a ODA, které se výrazně spolu s vámi podílely na současném nedobrém stavu společnosti a ekonomiky, nadále angažovaly ve vysoké politice a zajišťovaly nápravu?
Předem děkuji za odpověď.
(Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci a prosím o odpověď pana předsedu vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Prohlašuji, že jsem se nikým neobklopoval. Možná, že v jiných politických stranách se vůdce někým obklopuje, ale já jsem se nikým neobklopoval. ODS byla institucí, kde všechna tři slova jejího názvu platila. Byla politickou stranou, nebyla hnutím, které by vzývalo svého vůdce, bezuzdně a bezmezně ho následovalo a velebilo. ODS byla stranou občanskou, tedy nebyla založena na jiném než občanském principu a ODS byla také stranou demokratickou.
Trvám na tom, že ze všech našich politických stran byla stranou nejdemokratičtější, měříme-li to tím, nakolik vyrůstalo sestavování kandidátek do voleb, primárek atd., stoprocentně zdola a nakolik vůbec nebyly diktovány odkudsi shora. O tom, kdo se na jižní Moravě, v jižních, severních a východních Čechách dostal na kandidátky, ODS nikdy nediskutovala, žádné vrcholové vedení. A podle mých informací, ve všech ostatních politických stranách beze-zbytku to bylo přesně opačně.
Pokud si vzpomínám, ODS pouze jednoho jediného člověka loni zpochybňovala, zda má být na kandidátce východních Čech, asi mezi 550 kandidáty, kteří byli na kandidátkách, diskutovalo vedení o jediném člověku. Myslím si, že toto nemá obdoby v žádné jiné politické straně, neboli já jsem se neobklopoval těmi či oněmi. Řekl bych, že oni obklopovali mě.
Druhá otázka. Považuji vůbec za absurdní odpovídat na otázku, kdo mě k tomu přitlačil, nebo nutil.
Něco jiného je úvaha o tom, jestli je stav této země a společnosti v tuto chvíli dobrý nebo nedobrý, resp. jaký je. Jsem stoprocentně přesvědčen, až se situace zklidní, až se sesedne prach z dnešního šumu a vichru, který zde existuje a znemožňuje vidění světa, vytvářením neprodyšné mlhy, až si tento prach sedne, tak si myslím, že uvidíme obrysy toho, co bylo vykonáno a obrysy toho, jaká skutečně naše země je a já jsem stoprocentně přesvědčen, že hodnocení bude zcela jiné, než jak umožňuje tento zvířený prach, protože ten umožňuje nevidět a vytvářet nejrůznější soudy, které se strašně špatně vyvracejí a diskutují.
V jedné věci má asi pan poslanec Šmucr pravdu, a to v té, že se stalo módou, aby viníkem situace, ať je taková či onaká, byla jedna jediná osoba, které se připisují téměř nadpřirozené a nepozemské vlastnosti. Je démonizována v tom smyslu, že buď udělala všechno dobré, nebo špatné v této zemi. To považuji za trochu zvláštní a úsměvné, ať už se to týká mě v rámci jedné politické strany nebo ať už se to týká jedné politické strany v rámci vládní koalice. Toto je spíše k pousmání než k seriózní analýze.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance Šmucra, zda si přeje položit doplňující otázku. Není tomu tak. Uděluji proto slovo paní poslankyni Nývltové. Téma její interpelace je fungování resortu Ministerstva obrany. Po ní se připraví pan poslanec Jan Vik.
Poslankyně Radomíra Nývltová: Pane premiére, dovoluji si obrátit se na vás ve věci fungování resortu Ministerstva obrany. Osobně považuji toto fungování či lépe řečeno nefungování Ministerstva obrany za jeden z nejvážnějších problémů několika posledních let, a to také z toho důvodu, že resort obrany spolyká čím dál více peněz, které by mohly být podle mého názoru použity rozumnějším způsobem. Navíc se tyto obrovské částky ztrácejí či rozplývají kdesi v lidoveckém nebi.
Jak hodnotíte, pane premiére, nekončící aféry v resortu obrany, jak hodnotíte kšeftování s vojenským materiálem, mimo jiné vývoz naváděcí části bojové hlavice do Izraele, aféry s armádními zakázkami či nákladné letecké výlety do Lurd atd.
Pane premiére, co jste udělal jako předseda vlády pro zlepšení situace v resortu obrany. Ptám se záměrně vás a ne ministra obrany, protože pan ministr obrany nikdy nebyl schopen seriózně diskutovat nad problémy svého resortu.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni. Prosím pana předsedu vlády o odpověď.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Mám velké problémy věřit upřímnosti těchto dotazů. Podívám-li se na paní poslankyni, tak, aniž bych chtěl cokoliv znevažovat, že by ona vypadala jako znalkyně obranné situace České republiky, že by se dnem a nocí věnovala situaci v České armádě, tomu trochu nevěřím. Myslím si, že to tak není. Nevím, zda je to k seriózní debatě o těchto problémech. Zejména nevím, zda je to k seriózní debatě na odstupujícího předsedu vlády.
Myslím si, že naše armáda prodělávala velmi bolestný, velmi obtížný transformační proces, neměla příliv nových nedotčených lidí, kteří by spadli z nebe a najednou se všichni vrhali do naší armády. Armáda musela hrát s tím, co měla a prožívala stejnou transformaci jako zbytek naší země. Já jsem za celá léta formuloval mnoho kritických připomínek k fungování Ministerstva obrany. Tím, že šlo o resort, který nikdy nebyl resortem ODS, tak také moje šance ho kritizovat, při velmi složité koaliční situaci, byla daleko těžší, než kdybych kritizoval resort, ministra mé vlastní politické strany. Myslím, že i toto je velmi známým jevem.
Dlouho jsem navrhoval určité strukturální přesuny v tomto ministerstvu, které by posunuly strukturu rozhodování. Dlouho jsem o to žádal a několik let, (ještě i za předchozího ministra obrany), jsem nebyl vyslyšen, že se mi zdá iracionální kumulace moci v jednom jediném útvaru ministerstva, u jednoho jediného náměstka. Nejméně dva roky jsem navrhoval, aby bylo rozděleno to, co je v každém podniku. Většina z vás ví, jak vypadá standardní podnik, kde je vedle celkového generálního ředitele technický náměstek, obchodní náměstek a finanční náměstek. Jsou to různé osoby, mající různé funkce a různou dělbu práce.
Na ministerstvu obrany bylo toto smíšeno v jednu jedinou funkci. Od začátku jsem říkal, že to je špatné. Navrhoval jsem několika ministrům obrany za KDU-ČSL, aby toto změnili, aby vytvořili něco jako subministra, podministra financí ministerstva obrany, oproti tomu, aby stanovili technického náměstka, který by se zabýval výzbrojí, technickou úrovní a koncepcí toho či onoho. Konec konců by mohl být i třetí náměstek zabývající se prodejem přebytečného materiálu apod.
Mrzí mne, že toto nebylo realizováno. Možná, že by některé věci byly jasnější, ale to už je nyní na jinou diskusi, pro jiného předsedu vlády, pro jiného ministra obrany, nikoliv pro mne.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se paní poslankyně Nývltové, zda si přeje položit doplňující otázku. Není tomu tak. Uděluji tedy slovo panu poslanci Janu Vikovi. Téma jeho interpelace je personální obsazení ministerstva zahraničí. Připraví se paní poslankyně Čelišová.
***