Ministr vnitra ČR Jindřich Vodička: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já nebudu teďka hovořit k programu této schůze, nicméně mám zde drobné sdělení pro pana poslance Sládka, že ve hlavním vchodu nebo ve vrátnici Parlamentu čekají dva policisté s obsílkou k soudu, k soudnímu jednání, kterou nemohou doručit po celou řadu týdnů panu poslanci. Toto mu dávám pro informaci a byl bych rád, aby se projevil jako chlap i tím, že svá vážně míněná slova o morálce, o právním řádu a o všem, co tady slyšíme z úst jeho i ostatních republikánských poslanců, kdyby mohl jít teďka do vrátnice od přítomných policistů předvolání k soudu převzít.
(Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman:
Děkuji panu ministru Vodičkovi a uděluji slovo panu poslanci Grossovi. Poté, jak vidím, se hlásí pan poslanec Sládek. Pan poslanec Gross dává přednost panu poslanci Sládkovi. Prosím tedy pana poslance Sládka, aby se ujal slova.
Poslanec Miroslav Sládek:
Pane předsedo, pane předsedo vlády, dámy a pánové, byl bych velmi rád, aby pověřený ministr vnitra laskavě takovéto metody používal na svého předsedu vlády, případně na předsedu své politické strany a takovéto vzkazy mu posílal, až zase bude na nějaké služební cestě v Sarajevu nebo podobně.(Potlesk republikánů.)
Myslím si, že od bývalého ministra práce a sociálních věcí pana Vodičky takováto slova o morálce, charakteru jsou skutečně na místě. Kdyby zde nebyl koberec, bylo by na místě si odplivnout.
Děkuji.
(Potlesk republikánů.)
Dámy a pánové, současná politická situace je velmi vážná. Já bych sice mohl mít i škodolibou radost z toho, jakým způsobem se chová vládní koalice, mohl bych mít škodolibou radost z pádu vládní koalice. Bylo by to však příliš povrchní, protože mně i všem republikánským poslancům leží na srdci především osud naší země a naší vlasti. Mohl bych s uspokojením konstatovat, tak jako dneska konstatuje plno lidí, kteří tvoří naši zem, kteří žijí v naší zemi a o kterých většina poslanců nemá ani potuchy, mohl bych konstatovat - ano, měli jsme pravdu. Tak jako to dnes konstatuje většina občanů naší země. Ano, vždyť došlo na jeho nebo na jejich slova.
Dámy a pánové, dnes se dějí věci, na které republikánská strana upozorňovala, když se to tak vezme, před dávnými lety. Co jiného je korupce na nejvyšších státních místech? Co jiného je rozkrádání státního nebo národního majetku? Dámy a pánové, přiznám se, že jsem spíš smutný z toho, že na naše slova došlo. Byl bych skutečně raději, aby se prokázalo, že tato vládní koalice je schopna řídit zemi, efektivně řídit naši zemi, úspěšně řídit naši zemi. Byl bych raději sám označen za lháře, kdyby se prokázalo, že vládní koalice nemá na svědomí žádnou korupci, žádné skandály, žádné přelévání špinavých peněz apod. Dámy a pánové, přiznám se zcela otevřeně, že mě velmi mrzí, že jsem na všech těch shromážděních republikánské strany bohužel měl pravdu. Mrzí mě to, mrzí mě to s ohledem na pověst a osud celého našeho národa a celé naší země.
Přesto ani v takto vážné chvíli bych nerad viděl nebo nerad bych posuzoval tuto situaci černobíle. Rád bych v této souvislosti zdůraznil tu různorodost života, to, že žádnou věc nemůžeme označit jenom ano - ne, protože v životě to tak bohužel nebo bohudík nechodí. Proto bych se rád zmínil o různých aspektech této situace, jako je spoluzodpovědnost, loajalita, politická kultura, extremismus apod.
Dámy a pánové, nikdo mě nemůže obviňovat z toho, že bych podporoval Občanskou demokratickou stranu, nebo že bych byl dokonce přítelem nebo blízkým přítelem předsedy vlády Václava Klause. Jsou všeobecně známy zásadní ideové i praktické rozpory mezi republikánskou stranou a ODS a zcela protichůdná politika. Přesto musím konstatovat, že se mi nezdá správné veškerou vinu za současnou situaci ČR svalovat na jednoho politika nebo na jednu politickou stranu. Ať počítám, jak počítám, vládní koalice, nebo bývalá vládní koalice, se skládá ze tří politických stran. Ty nesou, zbývající dvě strany vládní koalice, nesou stejnou zodpovědnost jako ODS.
Dámy a pánové, nechci, aby moje slova vyzněla jako nějaká obhajoba ODS. Jsem však povinen znovu zdůraznit, že stejný díl zodpovědnosti za totální krach naší země nese i Občanská demokratická aliance a Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová. Cožpak tyto strany neměly na starosti důležité resorty, cožpak tyto strany nedosazovaly podle své stranické legitimace vedení důležitých resortů, a to tak důležitých, že jejich špatné jednání, jejich špatné rozhodování nakonec vedlo k celkovému krachu nejen ekonomiky České republiky, ale bohužel ke krachu celé společnosti.
Dámy a pánové, je mi to sice líto, ale musím nakonec konstatovat, že jediný, kdo trefil do černého, kdo měl pravdu, byl karikaturista Jiránek. (Potlesk zprava.) Je symbolické zvláště pro KDU-ČSL, že v těchto tak pohnutých chvílích se chová tak, jak je u ní zvykem. To, co je u normálních lidí, u ostatních občanů, pokládáno za bezcharakternost, bezpáteřnost, co je mnohdy odsuzováno i daleko tvrdšími výrazy, považuje strana lidová za zcela normální způsob lidského chování. Já doufám, že takovéto jednání se straně lidové vymstí a že dopadne obdobně jako její protějšek v Polsku, který tak dlouho uplatňoval naprosto bezcharakterní bezzásadovou politiku, až už je tam nikdo nechce. Nikdo s nimi za žádnou cenu do žádného spojenectví nejde, protože každý ví, že by mu při první příležitosti vrazili nůž do zad.
Co má lidová strana společného s křesťany? Co má společného s biblickými přikázáními? Co má společného se zásadami bible "tvoje řeč budiž ano, ano, ne, ne"?
Dámy a pánové, hovořilo se zde o spoluzodpovědnosti mnohokrát. Jsem si vědom i toho, že moje slova o spoluzodpovědnosti právě poslance strany lidové naprosto nezajímají, protože oni pravděpodobně žijí v trochu jiném světě, a pokud by praktiky, které uplatňují ve svém rádoby křesťanském, rádoby demokratickém světě náhodou nabyly vrchu a začaly být uplatňovány jako pravidla pro všechny občany, pak potom by to byl definitivní konec naší země a našeho národa.
Dámy a pánové, prezident republiky Václav Havel se vyjádřil v nejdůležitějších sdělovacích prostředcích takto: Jsem zhnusen těmi lidmi na ulici.
Dámy a pánové, já sice chápu (a snad jen málo lidí by nepochopilo) to, že Václavu Havlovi nevadili občané na ulicích a náměstích na konci roku 1989. Jiná už je ovšem situace v letech 1990-91, kdy témuž Václavu Havlovi také nevadili lidé na ulicích, když používal občany při nátlaku na parlament, který podle jeho názoru nejednal tak, jak on si, byť mlhavě, představuje. Je zajímavé, že když jsou občané na ulicích a náměstích v zájmu Václava Havla, tak tím není zhnusen. Je zajímavé, že když jsou občané na ulicích a náměstích z nějakého jiného důvodu, nebo pro nějaké jiné názory, nebo pro nějaké jiné cíle, tak je prezident republiky Václav Havel zhnusen. A ještě s jakým patosem tato slova pronášel!
Možná, že Václav Havel by nebyl zhnusen, kdyby lidé šli do ulic a volali po návratu disidentů a pasáků do vlády.
Dámy a pánové, jestliže občané demonstrují v ulicích v zájmu Hradu, v zájmu přátel Václava Havla, tak se mu ta demonstrace líbí. Jestliže občané v ulicích dají najevo jiný názor, Václav Havel je zhnusen. Jsem toho názoru, že prezident republiky by si měl trochu uspořádat žebříček hodnot, že by prezident republiky se měl trochu lépe orientovat v současné politické situaci České republiky, než bude vynášet takovéto unáhlené soudy.
Jestliže chceme demokracii, neoddělitelně k ní patří přímá účast občanů na řízení naší země. Jestliže vládní koalice bránila (bohužel i za pomoci některých sociálních demokratů) tomu, aby občané mohli zasahovat do řízení naší země prostřednictvím referenda, tak se samozřejmě nemůže nikdo divit tomu, že občané svůj názor nějakým způsobem vyjádří.
Náš současný systém, naše současná republika, se rodily právě na náměstích. Byl bych rád, aby se občané na náměstích scházeli vždy, když se jim nebude něco líbit, aby tam mohli zcela svobodně a nahlas říci svůj názor.
Dámy a pánové, další z protagonistů současné pohnuté situace, předseda strany lidové Ing. Lux prohlásil, že příští vláda by měla být vládou odborníků. Z toho se dá usoudit jediné: dosavadní vláda byla vládou totálně neschopných diletantů. Co jiného vyvodit z takového prohlášení místopředsedy vlády, že v příští vládě (dovolím si malinko rozvinout tuto myšlenku) by už konečně měli být odborníci? Kdo tam tedy byl dnes? Proč je nutná změna této vlády? Jestliže Ing. Lux je přesvědčen o tom, že současná vláda byla vládou neschopných diletantů, tak by ale toto konstatování měl vztáhnout i sám na sebe (potlesk zprava), protože jinak se výrok předsedy lidové strany pochopit prostě nedá.
Já doufám, že se naše země nebude do budoucna řídit podivnými praktikami strany lidové, ale naopak, že vždy v čele naší země budou ti, kteří si získají největší podporu mezi občany.
Dámy a pánové, často jsou lidé (a doufám, že stále častěji budou) na náměstích a na ulicích, takže se docela dobře může stát, že některá jejich demonstrace nebo manifestace (ať to nazvu jakkoli) bude neoznámena. Já osobně s ohledem na to, kolik shromáždění a setkání musí ve své volební kampani uskutečnit právě republikánská strana, bych byl pro to, aby nebyla kladena ani sebemenší omezení pro takováto setkání a shromáždění občanů, demonstrace a manifestace (ať to nazveme jakkoli).
Vždyť přece občané by měli být pány své země a také občané by měli mít právo kdykoli veřejně, svobodně svůj názor hlásat.
Chtěl bych ale zároveň, aby pro všechny občany platila stejná pravidla hry. Není přece možné rozlišovat občany na občany 1. kategorie, 2. kategorie a třeba na republikány. Jak to, že se konala neoznámená demonstrace a policejní ředitel Tomášek neodřízl řečníkům šňůru od mikrofonu? Ano, jsem pro to, aby pro občany neplatila ani nejmenší omezení v tom, jak se sejít, kde se sejít a jak vyjadřovat své názory, ale znovu opakuji, musí platit stejná pravidla hry pro všechny občany. Znovu opakuji: Kde byl policejní ředitel Tomášek, když na Václavském náměstí se sešla neoznámená demonstrace, jak to, že nezakročil, podle prezidenta proti štvavým výrokům, a neodřízl mikrofon?
Dámy a pánové, doufám, že tu a tam někdo z vás studoval některé zákony, které přijímá tento parlament, a slyšel někdy něco o tom, v jaké vzdálenosti od parlamentu se mohou konat jakákoli setkání, demonstrace, manifestace. Když se sešli důchodci na setkání, kdy protestovali proti asociální politice vlády, tak byli samozřejmě vykázáni do patřičných mezí a do patřičné vzdálenosti od parlamentu. Jak je možné, že tato pravidla neplatí pro všechny a kde v té době byla policie, která podle bývalého ministra vnitra na mě čeká před parlamentem?
Dámy a pánové, na to, aby čekali na mě, na to síly mají, ale na to, aby dohlíželi nad dodržováním zákona, na to sílu nemají? Bývalý ministr vnitra nadirigoval svoje podřízené kvůli nějaké obálce. On si hraje na pošťáka, nestačilo mu to, že zlikvidoval resort práce a sociálních věcí, nestačí mu to, že likviduje policii a vnitro, teď bude ještě likvidovat poštovní doručovatele, protože jim vezme práci. Proč ta přehorlivost?
Dámy a pánové, když je někdo takový přehorlivý, stává se nebezpečným. Protože tak jako byl přehorlivý bývalý ministr vnitra ve své chvále na předsedu vlády Václava Klause, tak jako byl přehorlivý v tom, aby se mu zalíbil, tak stejně teď je přehorlivý v dupání po mrtvole. Já samozřejmě nehlásám tady to, že by skončila politická kariéra Václava Klause, naopak, já mu přeji ještě hodně vítězství v politickém boji, ale faktem je, že mě zaujalo to, s jakou vehemencí ministr Vodička dupe po tom, kdo padl. Dámy a pánové, to se ve slušné společnosti nedělá.
Dámy a pánové, to, co se odehrálo v uplynulých dnech, je obyčejný puč a ještě k tomu puč vedený prezidentem, což Českou republiku posouvá do kategorie banánových republik.
Dámy a pánové, blíží se vánoční svátky, doba rozjímání, zamyšlení, trochu smutku a musíme si přiznat, že jsme jenom lidé, je to doba, kdy je člověk častěji dojat a nebo kdy má člověk blíže k tomu dojetí. Já si myslím, že zvláště před vánočními svátky bychom si některé lidské vlastnosti měli uvědomit a měli bychom posuzovat, zda také my těmi lidskými vlastnostmi oplýváme, nebo zda to jsou jenom prázdná slova, která nám slouží k nenávistným výpadům vůči protivníkům, jak jsme tady byli svědky od jednoho bývalého člena bývalé vlády.
Já si myslím, že, a hovořil jsem už zde o tom několikrát, že takovou krásnou lidskou vlastností je vděčnost. Nežijeme přece ve vzduchoprázdnu. Náš život, naše kariéra se neodehrávají přece ve vzduchoprázdnu a nejsme za ni vděčni jenom sami sobě. Vždy jsou kolem nás lidé. Někdo nám třeba trochu brání, někdo nám třeba klade překážky, ale někdo nám třeba také pomáhá. A já jsem hluboce přesvědčen o tom, že při každém zvažování, i v politice, která se zdá být nemilosrdná, by měla být i ta vděčnost respektována. Mnozí jsou zde mezi námi, kteří by bez bývalého předsedy vlády těžko se kdy objevili na politické scéně. Mnozí z nich by třeba ještě dosud pásli ovce na Vihorlatu. Nejde mi teď speciálně o vztahy v Občanské demokratické straně, dokonce ani ne ve vládní koalici, ale jde mi o to, abychom i do budoucna mohli říci: Ano, jdu do parlamentu, jdu mezi lidi. Aby se nakonec neřeklo: Jdu do parlamentu, jdu mezi ty bezohledné sobce, kteří mj. mají velmi krátkou paměť.
Dámy a pánové, takovou další vlastností je např. loajalita. Kam bychom došli v rodině, jak by vypadala třeba rodina jako takový základní kámen lidské společnosti? Jak by vypadalo nějaké sdružené v obci? Jak by vypadal národ? Jak by vypadal svět, kdyby se všichni chovali tak, jako v uplynulých dnech mnozí členové vlády České republiky?
Dámy a pánové, pouze spoluprací, loajalitou můžeme dojít k tomu, že se něco dobrého udělá a že dosáhneme nějaké pozitivní změny. Jak jsem řekl, to, co předvedli mnozí z vedení naší země, nemá s těmi lidskými vlastnostmi, nad kterými se zamýšlíme právě před vánočními svátky, vůbec nic společného.
Dámy a pánové, mohu vyjádřit jedině uspokojení nad tím, jakou politiku v uplynulých letech dělala republikánská strana. Dělali jsme politiku zcela otevřenou, nevyhýbali jsme se ani velmi tvrdým, možná někdy trochu nadneseným výrazům nebo označením, ale faktem je, že na naše slova, a jak jsem řekl v úvodu, bohužel došlo.
Jsem rád, že republikánská strana takovouto politiku dělala, a doufám, že přes naprostou informační blokádu si to také mnozí občané naší země uvědomí. Kdo je např. dnes extremista? Co republikáni si museli vyslechnout urážek a nadávek pro svou politiku a kolikrát jsme mj. i těmi extremisty byli označováni. Podívejme se teď na to, jak se chová vládní koalice, jak se chovají mnozí její představitelé a já si myslím, že teď, kdy by si občané měli odpovědět na otázku, kdo je vlastně extremista, by ta odpověď byla zcela jednoduchá a jednoznačná.
Kolik urážek si republikáni museli vyslechnout, že prý kazí politickou kulturu v naší zemi. Copak v naší zemi, v České republice, vůbec nějaká politická kultura existuje? Čeho jsme byli svědky v uplynulých dnech? Co to má s politickou kulturou vůbec společného?
Dámy a pánové, snažil jsem se postihnout události, které probíhaly v uplynulých dnech i z jiných než oficiálních aspektů, i z jiných aspektů než těch, které uvádí např. televize Nova a jí podobné sdělovací prostředky. Nedoufám v to, že komukoli zvláště z vládní koalice, ale bohužel ani ze sociálních demokratů, by některá moje slova pronikla příliš hluboko do vědomí. Vím, že je daleko jednodušší neposlouchat toho druhého, příp. s tím, kdo je proti mně, zatočit, jako hodlá odstupující ministr vnitra zatočit se svými politickými protivníky. Je to jednodušší, je to pohodlnější, ale nemyslím, že by to prospělo naší zemi.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk republikánských poslanců.)
Předseda PSP Miloš Zeman:
Děkuji panu poslanci Sládkovi a uděluji slovo panu poslanci Grossovi. Ale pan poslanec Gross již třikrát za sebou prokazuje džentlmenství a dává přednost panu ministru Vodičkovi.***