Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, abych nemusel posléze přerušovat řeč, tak bych rád prostřednictvím pana předsedajícího upozornil poslance, že nemusí naslouchat, takže mohou odejít hned. Díky. Já jsem tím měl na mysli poslance, ne ministry.
Dámy a pánové, jedná se o zdánlivě podružnou záležitost a o zdánlivě nevýznamnou otázku o zdánlivě dílčí problém. Ovšem právě s ohledem na ten, jak jsem řekl, zdánlivý význam problému je nutné se skutečně podívat na podstatu věci.
Omlouvám se, že používám některá klišé, která kritizoval třeba už Karel Čapek, ale samozřejmě, jestliže se např. otázka položí, tak se lépe zdolává, než pokud by náhodou třeba stála nebo něco podobného.
Dámy a pánové, celý tento problém a debatu o něm lze rozdělit do dvou částí. Na část obecnou a na část speciální. Nemyslím s ohledem na charakter dvou typů rozpravy v parlamentu, ale s ohledem na charakter celého tohoto problému. Všichni jistě tu a tam nahlédneme do dějin Československé republiky, jejímž jsme nástupcem, všichni jistě tu a tam pročteme, zvláště v dnešní době, v tomto roce často vycházející biografie významných politiků nebo významných činitelů první Československé republiky. Všichni jistě také máme v dobré paměti heslo Aloise Rašína "Služba národu se neplatí". Faktem ovšem je, že situace se od dob první Československé republiky trochu změnila. Poslanci vládní koalice nemají velkostatky, aby se mohli živit sami, poslanci sociální demokracie zase oproti tomu nejsou ochotni strávit celou noc v osobním vlaku, přespávat na cestě Praha-Vídeň a zpět. Víte, že mnozí poslanci sociální demokracie za první Československé republiky měli natolik dobře prostudovaný jízdní řád, že jim cesta přes noc vyšla a ještě ušetřili za nocležné. I v těchto podmínkách ovšem byli ochotni a schopni hájit zájmy svých voličů.
Jak jsem řekl, situace se od té doby notně změnila. Přesto právě finanční ohodnocení poslanců, jestliže zúžím trochu problém oproti předkládanému návrhu zákona, je stále ještě diskutovaným problémem a můžeme si zcela otevřeně přiznat, že nebyl tento problém do dnešního dne dostatečně vysvětlen veřejnosti a že nebyl dostatečně vyřešen takovým způsobem, aby byla spokojenost jak na straně veřejnosti, tak samozřejmě i na straně poslanců.
Musíme konstatovat, že drtivá většina poslanců je závislá na platech, je závislá na náhradách a s ohledem na to, že jenom omezená část poslanců má přístup do sdělovacích prostředků, takže jen velmi malá část poslanců může pravidelně své voliče oslovit prostřednictvím sdělovacích prostředků nebo jim vysvětlit své postoje, svoje hlasování, svůj názor na ten který návrh zákona, tak musíme konstatovat, že mnozí poslanci potřebují nejen plat, ale např. i cestovní náhradu, protože jsou skutečně odkázáni na to, že musí za svými voliči pravidelně dojíždět, že je musí pravidelně navštěvovat v jejich obcích, protože přiznejme si také, že většina voličů je na tom dnes tak špatně, že by si těžko mohla dovolit např. navštěvovat svého poslance v jeho poslanecké kanceláři umístěné třeba v krajském městě nebo dokonce třeba v parlamentu.
Jak jsem řekl, tento problém, to znamená ohodnocení ústavních činitelů vůbec, poslanců zvlášť, nebyl dodnes uspokojivým způsobem vyřešen. Často slýcháme názory, že je demokracie drahá, že musíme určitou cenu za demokracii zaplatit a že jednou z položek z celkové ceny za demokracii jsou právě platy a náhrady poslanců. Dámy a pánové, takovéto spojování problémů, taková vulgární materializace těchto problémů je myslím nedůstojná vůbec pojmu demokracie a demokratickému systému jako takovému. Demokracie je demokracie, nezaslouží si žádné přívlastky, natož ještě, aby byla spojována s platy pro pár nebo pro nepatrnou hrstku občanů. Myslím, že to je znehodnocování demokracie jako takové, jestliže ve sdělovacích prostředcích ministři, poslanci běžně probírají otázku ceny za demokracii, kolik za ní musíme zaplatit a nakonec demokracii přepočítávají na koruny nebo haléře. Je to znehodnocení, je to vulgární materializace a svědčí to pouze o jediném, že mnozí volení zástupci občanů se stále ještě nezbavili ani třeba nánosu 50. let, natož aby se zbavili utkvělého způsobu myšlení za posledních 40 nebo 50 let.
Dámy a pánové, v této obecné části bych se rád ještě zmínil o jedné věci. SPR-RSČ už mnohokrát předkládala různé návrhy na úpravu platů nebo řekněme obecněji hodnocení ústavních činitelů, nejenom poslanců. Víte, že jsme mnohokrát už předkládali návrhy na snížení platů ústavních činitelů, na omezení jejich příjmů a většina poslanců zde přítomných, která je schopna vnímat, mně jistě také dosvědčí to, že to je naše snaha, která se vlastně dá počítat už na celá léta. My jsme s těmito návrhy vystupovali v době, kdy všeobecně byl přijímán názor, že Česká republika je takový středoevropský tygr mezi bývalými socialistickými státy, že naše ekonomika je na tom výborně, že roste hrubý domácí produkt atd. Ve všech ukazatelích, alespoň podle prohlášení vlády, parlamentu nebo sdělovacích prostředků jsme byli naprosto, alespoň středoevropská nebo bývalá socialistická jednička. Už v této době jsme upozorňovali na rozpor mezi příjmy ústavních činitelů a příjmy voličů, upozorňovali jsme na tento rozpor, který vyvolává nevůli mezi občany a přitom v té době, jak jsem řekl, panoval všeobecný názor, že jsme na tom velmi dobře a že na tom budeme ještě podstatně lépe.
Nyní, kdy se ekonomika zhroutila, česká koruna se zhroutila a pokračuje její sestup, v době, kdy hrubý domácí produkt nemá žádný nárůst, v době, kdy během jednoho roku se vyměnila polovina vlády, tak najednou jeden poslanec a další vystoupí s návrhem na to, aby byl odebrán jeden jediný a k tomu ještě 14. plat. Kdyby to byl 12. plat nebo 11. plat, ale to je vlastně plat, o kterém občané vůbec nevědí, co to znamená, protože občané se právem ptají, jaký 13. a 14. plat? Vždyť plno občanů nedostane, a není to bohužel jenom výsada Ruska, ani 11. a 12. plat anebo zaměstnavatel jim dluží už několik platů. Občané se právem ptají, co to vůbec 14. plat je, co to je za institut. A najednou poslanci předloží návrh, že se vzdávají něčeho, co pro většinu občanů ani neexistuje.
Dámy a pánové, dovolávám se jedné věci. Republikánská strana SPR-RSČ už mnohokrát předložila návrh zákona na snížení platů ústavních činitelů. Hovořím o tom, protože chci, aby to bylo černé na bílém v zápise. Setkalo se to s pohrdáním. Tyto návrhy se setkaly s pohrdáním u ostatních poslanců. V té době na adresu republikánské strany a jejích poslanců padaly úsměšky, doslova výsměch, protože v té době si ostatní poslanci ještě mysleli, že jim všechno projde, že se nebudou muset ucházet o přízeň občanů, že jim projde trvalé zvyšování jejich platů a náhrad a že to veřejnost jaksi akceptuje, že to veřejnost přejde mlčením a že to veřejnost dokonce ještě svým poslancům přeje.
Pravda je přesně opačná. Najednou poslanci, aby se zavděčili, předložili jakýsi ubohý, dílčí návrh. Mohu to tak nazvat, protože - pokud jsem tomu návrhu dobře rozuměl - týká se to pouze tzv. čtrnáctého platu, čili netýká se to ani příjmu, který má poslanec jako takový během jednoho měsíce.
Přitom ani jeden z poslanců, kteří hovořili na toto téma, nebyl s to poznamenat, že těchto návrhů na snížení platů ústavních činitelů už tady bylo plno a že většina z nich vycházela (nebo všechny vycházely) z republikánské strany. Dámy a pánové, takovéto zamlžování problému se dá nazvat jediným způsobem: podvod na veřejnost.
Dámy a pánové, nyní bych přistoupil ke speciální části celého problému. Jedná se mi o to, že kvůli řekněme do určité míry, když to přeženu, významnému příspěvku do státního rozpočtu se svolává další schůze parlamentu. Dámy a pánové, pokud by byl akceptován kterýkoli z návrhů republikánské strany a řekněme ve druhém čtení modifikován pozměňovacími návrhy, tak se mohly tyto návrhy projednat včas v dostatečném předstihu a nemusela se další schůze parlamentu vůbec svolávat, a samozřejmě tím vyvolávat další náklady. Když se třikrát sejdeme kvůli návrhu poslance XY a spol., stojí to nehorázné peníze. Nechci zbytečně jmenovat, protože - jak jsme se dočetli z novin - je to strana, která se celá může sejít ve výtahu a než dojede z prvního do pátého patra, mohou si vyřešit všechno včetně volby nového předsedy. Svolání schůze stojí nehorázné peníze. Cožpak si poslanci myslí, že si občané nedokáží spočítat, kolik stojí každá další schůze, na kterou se sjede plno poslanců, jejich asistentů, na které se musí svítit, topit, na které se musí zabezpečit veškerý personál Poslanecké sněmovny? Možná bychom nakonec došli k tomu, že to co se vybere na čtrnáctém platu, je podstatně méně než kolik se utratí za to, že se tady budeme do nekonečna scházet kvůli zbytečným a zpozdilým návrhům poslanců, kteří se snaží za každou cenu zavděčit veřejnosti a jsou kvůli tomu dokonce schopni veřejnost podvádět.
Dámy a pánové, všichni jste si jistě všimli toho, že tento návrh se týká pouze druhého pololetí 1997. Co když poslance XY a spol. napadne podobný návrh podat na jaře příštího roku? Aby se stihly termíny, aby měl tento návrh vůbec význam, tak se budeme zase třikrát scházet na nějaké další mimořádné schůzi, kterou si svolá 52 poslanců, kteří si klidně v době záplav nechali vyplatit třináctý plat a nyní před koncem roku budou vykládat, že se ve prospěch veřejnosti a státního rozpočtu vzdají platu čtrnáctého? Dámy a pánové, pokud by se tento návrh týkal jednou provždy všech čtrnáctých platů, mohli bychom s tím ještě souhlasit, ale pokud se to týká speciálně jen druhého pololetí letošního roku, tak je to návrh naprosto k ničemu. Jak to, že tady nepadl ještě další návrh, že by ústavním činitelům byly odebrány všechny čtrnácté platy, že by tento institut byl jednou provždy zrušen?
Znovu opakuji - kolik stálo to nekonečné scházení se kvůli čtrnáctému platu roku 1997? Kolikrát se budeme scházet kvůli třináctému platu roku 1998, čtrnáctému platu roku 1998, patnáctému platu 1999 apod.?
Dámy a pánové, to, čeho jsme svědky kolem čtrnáctého platu roku 1997, je obyčejný podvod na veřejnost. Je to snaha předvádět se, exhibovat. Proč se třeba poslanci nevzdali svého čtrnáctého platu nebo neodevzdali ekvivalent ve prospěch obětí povodní? Nemusela být žádná další schůze, nemuseli jsme se vůbec scházet a stejné prostředky by do státního rozpočtu nebo na nějaký ten fond každopádně přišly. Proč je kvůli tomu svolávána speciální schůze? Protože kdyby každý poslanec takový ekvivalent v českých korunách odevzdal, tak by se o tom nikde nemluvilo, kdežto když se svolá další schůze na žádost poslance XY a spol., tak se kvůli tomu musí rozesílat pozvánky, parlament se kvůli tomu zvláště sejde a je velká naděje, že ten dotyčný z toho ještě bude mít reklamu a veřejnost si řekne, jak je ten dotyčný poslanec vynikající, jak myslí na své spoluobčany, jak myslí na státní rozpočet, na tíživou ekonomickou a sociální situaci v České republice vůbec.
To, že poslanci vyprovokovali další schůzi, je důkaz pouze jediné věci, že chtěli z těch pár korun, které obětují, vytlouci co nejvíce reklamy, co největší politický kapitál. Já bych byl velmi rád, aby kdokoli z navrhovatelů předstoupil s propočtem, kolik se tedy na těch platech vybere a kolik stojí schůze, na které se projednává tento bod.
Dámy a pánové, při této příležitosti bych se také rád zmínil o sdělovacích prostředcích. Sdělovací prostředky v České republice obelhávají občany. Často se tež93 hovořilo o tom, že se poslanci sejdou kvůli čtrnáctým platům apod., ale neslyšel jsem v jediné rozhlasové nebo televizní relaci, aby se kterýkoliv redaktor zmínil o tom, že se to skutečně týká jenom jednoho jediného čtrnáctého platu ve druhém pololetí 1997, že to tedy neznamená, že by si ústavní činitelé, zvláště poslanci, sáhli na své příjmy, že to je jen takové zpozdilé gesto, které koneckonců zase až tak moc poslance stát nebude. Pravda je, že třeba včera a dnes každou hodinu, každou půlhodinu v Českém rozhlase, ve veřejnoprávní instituci, kterou si občané platí, se hovoří o tom, jak se poslanci mimořádně sejdou, aby projednali atd. Ale jediné slovo nezaznělo o tom, že v roce 1998 už mají naplánovány další platy, jak jsem o tom zpočátku hovořil, o kterých občané ani nevědí, co to vůbec znamená.
Dámy a pánové, dovolte mi tedy závěrem zhodnotit návrh poslance za Občanskou demokratickou alianci, tedy stranu, která se loučí se svou parlamentní érou, a dalších jako zpozdilý, nesmyslný, drahý, svědčící o sklonu k exhibicionismu, návrh, jehož jediným cílem je zachránit ministraničku nebo pidistraničku a její poslance v parlamentních lavicích, že celý tento návrh je obyčejným podvodem na občanech, protože, znovu opakuji, pokud by byl řekněme modifikován kterýkoli z mnoha předchozích návrhů republikánských poslanců, tak jsme mohli dojít k podstatně lepším závěrům podstatně dříve a nemusela se žádná mimořádná schůze vyvolávat.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
***