(pokračuje Buzková)
Paní poslankyně, páni poslanci, dalším bodem je
55.
Návrh poslance Miloše Zemana na usnesení Poslanecké sněmovny
k používání mobilních telefonů při schůzích Poslanecké sněmovny
Prosím předsedu Poslanecké sněmovny pana poslance Miloše Zemana, aby předložený návrh usnesení uvedl.
Paní poslankyně, páni poslanci, ráda bych vás požádala o klid v jednacím sále, a to včetně zvonění mobilních telefonů.
Předseda PSP Miloš Zeman:
Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně, budu velice stručný. Návrh usnesení máte před sebou, pro stenozáznam ho pro jistotu ještě zopakuji:1. Poslanecká sněmovna stanoví podle § 1 odst. 2 zákona 90/1995 Sb. o jednacím řádu:
a) zákaz používat během schůze Poslanecké sněmovny v jejím jednacím sále mobilní telefony, jejichž provoz ruší jednání Poslanecké sněmovny i záznamovou techniku snímající její jednání
b) zákaz uvedený pod písmenem a) platí pro poslance a další osoby přítomné v jednacím sále Poslanecké sněmovny i pro osoby zdržující se na galeriích vyhrazených hostům, veřejnosti a zástupcům sdělovacích prostředků.
2. Žádá předsedu Poslanecké sněmovny, aby uložil vedoucímu Kanceláře Poslanecké sněmovny informovat o tomto usnesení osoby, jichž se zákaz uvedený v bodě 1 týká.
Tolik předkládaný návrh usnesení.
Dovolte mi nyní již velmi stručný komentář.
Bylo by jistě možné argumentovat technickými důvody a všichni jste dostali v příloze expertní posudek, který prokazuje, že mobilní telefony skutečně ruší záznamové zařízení. Bylo by možné argumentovat podezřením, že je rušeno provozem mobilních telefonů i hlasovací zařízení. Bylo by možné argumentovat zahraničními zkušenostmi. Všichni jste dostali např. usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde jsou rovněž mobilní telefony v zasedací síni zakázány.
Já bych závěrem rád uvedl jeden důvod, který pokládám za důležitější než důvody předchozí. Nikoho v této sněmovně nelze přinutit k tomu, aby souhlasil se svými kolegy, ale lze působit na to, aby těmto kolegům naslouchal a přemýšlel o jejich názorech. Člověk, který ve sněmovně telefonuje, fyzicky naslouchat nemůže. Uráží tím své kolegy. A já se domnívám, že v mnoha případech se jedná, jak to tak pozoruji z empiru, o poslance, kteří sami ve sněmovně příliš aktivně nevystupují, pokud vůbec, a jejichž vztah k mobilnímu telefonu tak trochu připomíná vztah černošského náčelníka k jeho amuletu.
Dovolte mi proto, abych vám závěrem sdělil, že mobilní telefon není statutární symbol, že sám o sobě neurčuje kvalitu člověka a že pro kvalitu člověka není důležité to, co máme v kapse, ale to, co máme v hlavě.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
V tuto chvíli otevírám rozpravu k návrhu usnesení, do které se jako první přihlásil poslanec Zdeněk Jičínský, potom pan poslanec Krejsa.
Poslanec Zdeněk Jičínský:
Paní předsedající, vážené shromáždění, shodou okolností jsem, jak je vám asi většinou známo, doyenem tohoto ctihodného sboru. Byl bych rád, kdyby tento ctihodný sbor se také choval úměrně tomuto svému názvu, který je dán jeho ústavním postavením. Předseda sněmovny už tu odůvodnil, a my, myslím, máme všichni jisté mezinárodní zkušenosti a víme, že se v parlamentech mobilní telefony nepoužívají.Já bych tu chtěl říci jednu obecnější zkušenost nebo obecnější poznatek a zároveň bych vám chtěl položit i jednu otázku. Od polistopadového období jsem členem čtvrtého parlamentu. Když srovnám kulturu chování v parlamentech, ve kterých jsem byl, obávám se, že kultura chování v tomto parlamentu je nejhorší.
Nevím, jestli jste si vědomi toho, že např. po rozdělení Československa upadla v obou republikách politická kultura, že obě republiky upadly do ještě do mnohem hlubšího provincialismu, než ve kterém jsme se nacházeli předtím. A občas mám skutečně pocit, že se na nás hodí název Moliérovy frašky Bourgeois Gentilhomme. Pokud někteří mladší nevědí, čeho se to týká, máme tu významného dramatika Milana Uhdeho a ten všem rád řekne, co to znamená.
Už předtím jsem hovořil o tom, že naše chování oslabuje důvěryhodnost parlamentu a že je to vážná věc, která se netýká koalice nebo opozice, ale která se týká všech zvolených orgánů. A jestliže právě v souvislosti s jednáním o referendu byl tak zdůrazňován význam reprezentativní demokracie, potom vrcholný orgán reprezentativní demokracie by měl prokazovat to, že je hoden této role. Nejsem si jist, zda všichni z toho vycházíme. Zdá se mi, že nám tu chybí obecná slušnost. Nemyslím, že poslanec má být celou dobu jednání v síni, ale jestli tu je, má právo, aby slyšel, co se tu říká, protože úkolem parlamentu, když tu jsme, je jednat o zákonech. Nevím, jestli má poslanec nějakou vyšší povinnost než vážně sledovat jednání o zákonech.
Kladu vám tyto otázky? Myslím, že je v zájmu nás všech, abychom parlamentní kulturu se opravdu krok za krokem snažili trochu zvýšit. Je to v zájmu věci, protože mě také, jak už to říkal předseda, uráží to, jestliže nemohu slyšet, co mluví ten, kdo má právo Poslanecké sněmovně něco říkat a bez ohledu na to, jestli je to stoupenec mých názorů nebo je to stoupenec vládní koalice.
Prosím, kolegové, zamysleme se nad tím. Myslím, že stav parlamentní kultury v této síni není dobrý a schopnost reflexe by nám neměla být zcela cizí.
(Potlesk v levé části sálu)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji poslanci Jičínskému, slovo má poslanec Krejsa, připraví se poslanec Jiří Payne.Omlouvám se panu poslanci Krejsovi, protože s faktickou poznámkou dám přednost panu poslanci Uhdemu.
Poslanec Milan Uhde:
Paní předsedající, dámy a pánové, já nebývám, jak víte, účastníkem polemik, ale kolega Jičínský mne vyvolal, a já tedy chci odpovědět na jednu ze stránek jeho vystoupení, nikoli na tu, ve které mne vyvolával.Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že politickou kulturu teprve budujeme a že s jejím stavem nejsme spokojeni, ale spojovat to s rozdělením republiky a s některými událostmi po listopadu 1989, to je, paní předsedající, zcela svévolná konstrukce a já nemohu než kolegovi Jičínskému adresovat výzvu, aby nemoralizoval, protože muž, který moralizuje, je podle názoru všech moudrých myslitelů pokrytec.
Děkuji.
(Dlouhotrvající potlesk)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Já se v tuto chvíli ptám poslance Jičínského, zda jeho přihláška je k faktické poznámce.
Poslanec Zdeněk Jičínský:
Ano, k faktické poznámce. Musím vyslovit lítost, že mě Milan Uhde nepochopil. Já jsem mluvil o politické kultuře, kterou vytváříme po listopadu 1989. Nevztahoval jsem to vůbec k minulosti. Řekl jsem, od své účasti v parlamentech po listopadu 1989 a řekl jsem, že mám pocit, a tento pocit mi mohou potvrdit kolegové, kteří byli se mnou ve Federálním shromáždění do rozdělení republiky, že po rozdělení republiky politická kultura v obou zemích klesla.To je můj politologický poznatek, se kterým samozřejmě Milan Uhde může polemizovat, proti tomu já nic nemám. Neměl jsem v úmyslu moralizovat, řekl jsem jen své poznatky z parlamentní zkušenosti v polistopadovém vývoji. Zkušenosti máme každý různé, ale myslím, že i Milan Uhde potvrdí, že sotva bude spokojen s úrovní parlamentní kultury v této síni.
Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji. Nyní doufám, že již nyní mohu dát slovo řádně přihlášenému panu poslanci Krejsovi. Pak je přihlášen Payne a pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Josef Krejsa:
Děkuji, paní předsedající. Rád bych vaším prostřednictvím vzkázal panu předsedovi Zemanovi dobrou zprávu. Poslanecký klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa bude uvažovat o podpoře návrhu na zákaz mobilních telefonů v případě, že pan předseda Zeman zakomponuje do svého usnesení i zákaz užívání becherovky.Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Nyní udílím slovo poslanci Jiřímu Paynovi, připraví se poslanec Ransdorf.
Poslanec Jiří Payne:
Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, kdysi jsem četl článek o tom, že jízda parním vlakem oslabuje intelekt. Byly to velmi vědecké rozbory, které dokládaly, jak je skutečně nezdravé jezdit vlakem. Nicméně železnice se po Evropě rozšířily a staly se na dlouhé období užitečným nástrojem.(Potlesk.)
Také si vzpomínám na jednoho učitele, který říkal, že nebude používat nástroje kázeňského charakteru, jako je zápis do třídní knihy či žákovská knížka, resp. předvolání rodičů do školy, neboť své problémy si vyřídí se žáky sám, vlastní autoritou. Každý zápis do třídní knihy je vlastně projevem selhání morální autority učitele.
Myslím, že všichni vzpomínáme na minulé volební období, kdy předseda Uhde řešil podobné věci s neuvěřitelnou noblesou. Mrzí mne, že teď takovéto věci se pokoušíme řešit usnesením, ačkoliv jsou to věci, které nepatří do kategorie právní, ani politické a neměly by se řešit usnesením. Mrzí mne, že o tuto noblesu jsme přišli.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Nyní je přihlášen pan poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Kužílek.
Poslanec Miloslav Ransdorf:
Dámy a pánové, mě zaujala myšlenka o symbolu postavení. Rembrandt kdysi namaloval obraz Noční hlídka a bylo mu vyčítáno, že na obraze nejsou náležitě zobrazeny právě symboly postavení, tj. klobouky, ošacení. On říkal, že chtěl namalovat ne to, co mají pánové na hlavě, ale to co mají v hlavě.Někdy si myslím ale, že u mobilních telefonů nejde ani tak o symbol postavení, ale o určitý prostředek, bez kterého bychom si nemohli ani pomalu představit řízení tohoto státu. Vybavím si ministry i ministerského předsedu, kteří chodí v těchto lavicích a na dálku pomocí mobilních telefonů řídí tento stát. Co se asi stane s naším státem, když nebudou moci používat mobilní telefony v těchto dlouhých dobách zasedání? Náš stát bude bezprizorní.
Poznámka na okraj, která se týká onoho symbolu postavení. Chtěl bych říci, že tím, že Miloš Zeman zde pravil, že hodnota člověka nezávisí na tom, co má v kapse, ale na tom, co má v hlavě, se dopustil daleko ostřejšího výroku na adresu dnešní české ekonomické i politické elity než ve svém vystoupení k rozpočtu.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Nyní udílím slovo panu poslanci Kužílkovi.
Poslanec Oldřich Kužílek:
Vážená paní předsedající, dámy a pánové, toto téma mnohé strhává k různým bonmotům. Já bych se toho chtěl vyvarovat. Problémem, který ve skutečnosti je - a všichni to víme - je jakási netypičnost atmosféry v našem parlamentu, jakási rušnost, zvláštní hlučno zde, které - ti, kteří navštívili jiné parlamenty, vědí - jinde není. Jinde se parlamentní dění převaluje v jakémsi mnohem větším klidu a tím pádem v mnohem větší efektivitě. To je určitý problém, ale já se obávám, že návrh, který předkládá pan předseda, je chytání věci za jakýsi následek místo hledání příčiny. To všechno je totiž následkem určitého způsobu řízení parlamentu, kde některé věci nejsou dostatečně předjednané a připravené tak, aby se zde už toho nemuselo tolik různě silově a chytristikami jednacího řádu dobývat. Nikde se to tak v parlamentech nedělá.Zdá se mi, že je zde určitá naivní učitelská představa některých předsedajících, jak dosahovat efektivity jednání. Jsem zcela přesvědčen - a každý, kdo zná učitelské povolání, ví - že velmi často prostředky vedou k opačnému cíli. Jakékoliv okřikování a hartusení na žactvo vede po krátkém ztišení naopak k nárůstu hlučnosti. K tomu se musí přistupovat úplně jinak.
Uvědomme si, jak třeba překvapivé vyhlašování hlasování způsobuje to, že zde všichni nějak nervózně pobýváme, stále nevíme, co se stane. Proto se každý v myšlenkách zabývá něčím jiným, proto se začne bavit s někým jiným o nějakém dalším problému, protože tu věc, která se projednává, má promyšlenou, projednanou na výboru. Je to přirozené, děje se tak ve všech parlamentech ve světě, že v tu chvíli pozornost je věnována už něčemu jinému. Jestliže nás zde předsedající nutí různými způsoby nepřirozeně setrvávat, zdánlivě věnovat jakousi pozornost, nemůže to vést z psychologického hlediska k ničemu jinému než k rušení, ke zvedání telefonů, protože jak to může dopadnout jinak, když musím být uvnitř a zároveň někdo chce se mnou něco domluvit apod. To jsou následky veškerého okřikování předsedajících, veškeré hlučení zvonem, to jsou příčiny, které zde vytvářejí nedobrou atmosféru.
Domnívám se, že je třeba zamyslet se na jiném místě. Např. na zasedací místnosti, kde jednává politické grémium a kde probíhají různé přípravy jednání. Tam se zamyslet, nikoli zde. Znám parlamenty, kde telefony jsou přímo zabudovány v lavicích. Není to nic neobvyklého. Vy, kteří jste byli třeba ve Spojených státech, víte, jak je symbolické rozlišení určitého klidu v Senátu, kterému to svědčí, ale jak naopak se bere za normální, že Poslanecká sněmovna věnující se exekutivě je rušnější místo, kde se přece jen něco dojednává. Ale pak jde o to, jak zavést všechny mechanismy, aby se zde uvnitř přece jen nějaký mechanismus udržel. Myslím si, že jde o chytání problému za nesprávný konec. Doufám, že s touto věcí se vypořádáme hlasováním o předloženém návrhu.
Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Nyní udílím slovo přihlášenému poslanci Filipovi.
Poslanec Vojtěch Filip:
Vážená paní předsedající, paní a pánové, očekával jsem od kolegů předřečníků něco trochu jiného. Od člověka, který se vydává za znalce jednacího řadu, jsem očekával, že jediné, co řekne, že bude replikovat na kolegu Payna, který prohlásil, že tady něco děláme snad nemístným způsobem.Jsem přesvědčen, že to není chycení za nesprávný konec, že to, co se děje ve sněmovně, se upravuje jednacím řádem, případně usnesením sněmovny. Myslím si, že ten konec je správný a já pro to usnesení budu hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji. Hlásí se poslanec Petr Šulák.
Poslanec Petr Šulák:
Vážená paní předsedající, vážené dámy a páni poslanci, vážení páni ministři, já zde v souvislosti s navrhovaným zákazem užívání mobilních telefonů při schůzích Poslanecké sněmovny nebudu filosofovat, jak to udělala řada mých kolegů. Prostě chci od tohoto pultu jednoznačně říci, že mne používání mobilních telefonů v této místnosti v době jednání ruší.Napadá mě však v souvislosti se zákazem používání mobilních telefonů v Evropském parlamentu jiná myšlenka, a sice, že se zde projevují prvky naší národní povahy. Jsme prostě v určitých okamžicích iracionální a nedovedeme myslet logicky.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Vzhledem k tomu, že tomu tak není, rozpravu končím.Prosím předkladatele o případné závěrečné slovo a o předložení návrhu k hlasování.
Předseda PSP Miloš Zeman:
Vážení kolegové, budu velice stručný. Obdivuji asociaci a schopnost těch, které návrh zákaz používat mobilních telefonů v této a pouze v této zasedací síni přivedl k dalekosáhlým úvahám, sahajícím hluboko do historie nebo daleko mimo hranice tohoto státu. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o technické opatření, které můžete svým rozhodnutím buď přijmout nebo odmítnout, což zajisté učiníte. Budu se proto vyjadřovat jenom k tomuto technickému opatření.Chtěl bych konstatovat - a včera o tom informoval i pan místopředseda Karel Ledvinka, že tento foyer má být v blízké budoucnosti k dispozici pouze pro poslance, nikoliv pro novináře. Z toho vyplývá, že kdokoliv z poslanců si bude chtít vyřídit svůj telefonní hovor, má možnost učinit tak mimo tuto zasedací síň, aniž by byl rušen novináři. Samozřejmě, že tím odpadá námitka, že včas nedojde na hlasování.
K námitce pana poslance Kužílka, že tato záležitost nebyla předjednána, bych chtěl konstatovat, že jsem o ní informoval nejen na poradě s místopředsedy sněmovny, ale také v politickém grémiu, kde zasedají zástupci všech klubů. Mohu konstatovat, že na těchto jednáních žádný významnější odpor proti tomuto návrhu nezazněl.
Pokud se tedy tato Poslanecká sněmovna domnívá, že zvonění mobilních telefonů v zasedací síni neruší průběh jednání, zajisté můj návrh zamítne. Pokud se domnívá, že ruší, zajisté můj návrh přijme. Můj návrh není pravicový ani levicový, můj návrh je apelem na normální slušnost v procesu naší komunikace.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji. Ještě před hlasováním zaznamenávám přihlášku předsedy poslaneckého klubu ODA.
Poslanec Ivan Mašek:
Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, sledoval jsem debatu a nechtěl jsem vystupovat do té doby, než teď navrhovatel položil otázku tak, jak ji položil. To přece, pane předsedo, není pravda. Není tomu tak, že bych se třeba já domníval, že zvonění telefonu neruší jednání. Domnívám se, že ruší. Prostě se domnívám, že ale zákaz něco takového neřeší, že to, co to řeší, je slušné chování poslanců a ohled ke kolegům. A ten se nedá vynutit žádným zákazem, a proto tady také pan kolega Kužílek hovořil o školní paralele. To je právě ten rozdíl v postojích, kterému zde někteří říkají filosofování a opírají se o formální úvahy. Prostě zakazovat, to je jeden přístup k lidskému jednání, které budou regulovat zákazy, a druhý náš přístup k lidskému jednání, které budou regulovat pravidla slušného chování.Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji. Paní poslankyně, páni poslanci, nyní přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení tak, jak bylo předloženo poslancem Milošem Zemanem. Rozhodneme o něm v hlasování pořadové číslo 356. Na návrh z pléna vás všechny odhlašuji a prosím o novou registraci.
Paní poslankyně, páni poslanci, v tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 356 a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 356 se z přítomných 171 pro vyslovilo 86, proti 55. Tento návrh byl přijat.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Vidím faktické poznámky pana poslance Koháčka a pana poslance Navrátila. Prosím, abyste se ujali slova.
Poslanec Dušan Navrátil:
Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, obávám se, že během hlasování jsem se chtěl přihlásit, ale nepodařilo se mi to. Žádám o nové hlasování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Pan poslanec Koháček.
Poslanec Petr Koháček:
Vážená paní předsedající, přiznám se, že teď mám trochu pochybnost, zdali bylo usnesení přijato tak, jak je předložil navrhovatel, nebo ve znění pana poslance Krejsy. (Výbuch smíchu a potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Páni poslanci, o tom, v jakém znění se hlasovalo o návrhu usnesení, myslím, není pochyb.A co se týká zpochybnění pana poslance Navrátila - (přichází k řečništi).
Poslanec Dušan Navrátil:
Zjistil jsem, že se mi nakonec podařilo přihlásit, i když už jsem nestačil hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:
Děkuji, tím námitka padá. Tím pádem jsme opravdu ukončili projednávání tohoto bodu.Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším bodem je
56.
Zpráva o peticích, přijatých Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,
jejich obsahu a způsobu vyřízení od 1. 1. 1997 do 30. 6. 1997
/sněmovní tisk 289/
V tuto chvíli předávám řízení schůze předsedovi Poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Miloš Zeman:
Děkuji paní místopředsedkyni za kolegiální spolupráci a uděluji slovo panu Jiřímu Novákovi jako předsedovi petičního výboru, který uvede zprávu, již jsme obdrželi jako sněmovní tisk 289.Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Novák:
Pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, doufám, že toto téma, které budeme nyní projednávat, přinese určité zklidnění do rozjitřených poslaneckých škamen. Dovoluji si Poslanecké sněmovně sdělit, že petiční výbor na své schůzi 18. září 1997 projednával zprávu o peticích přijatých Poslaneckou sněmovnou, jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1.1.1997 do 30.6.1997 a tato zpráva je nyní podle § 113 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny předložena Poslanecké sněmovně k projednání.Dovolím si též upřesnit, že v prvním pololetí tohoto roku bylo Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky doručeno 186 peticí a byly celkem podepsány 291 145 občany. Jde o velký nárůst oproti předchozímu období, za které jsem předkládal dřívější zprávu, totiž za období od 1.7.1996 do 31.12.1996, kdy bylo doručeno pouze 100 petic s celkovým počtem 51 460 podpisů.
Dovoluji si proto předložit určité srovnání těchto dvou období. Např. k problematice životního prostředí ve druhém pololetí 1996 bylo doručeno 8 petic, které podepsalo 31 541 občanů, v prvním pololetí t.r. přišlo již 12 petic, avšak pouze se 6605 podpisy. K resortu dopravy přišlo v prvním pololetí t.r. méně petic a také s menším počtem podpisů. K resortu školství přišlo petic více, 18, ale oproti roku 1996 s polovičním počtem podpisů. Velký nárůst petic jsme zaznamenali k problémům ve zdravotnictví, kde bylo doručeno 22 petic, a k sociální politice - 9 petic. Je třeba konstatovat, že největší nárůst petic i počtu podpisů byl zaznamenán k zahraniční politice. V roce 1996 to bylo jen 6 petic s 1243 podpisy, v prvním pololetí t.r. 61 petic s 207 311 podpisy. Bylo to dáno především projednáváním česko-německé deklarace. Chtěl bych též zdůraznit, že petice nelze posuzovat jen podle počtu podpisů. Také bych nechtěl hodnotit petice jen podle toho, nakolik se vyjadřují k současným problémům, tedy k těm problémům, o kterých hovoříme zde v parlamentu, v politických klubech, o kterých se hovoří v televizi a v tisku. Myslím, že důležitá petice může býti velmi spontánní petice s jedním či několika podpisy, která upozorní na problém dosud skrytý či neřešený.
Proto i petiční výbor při zvažování, zda k určité petici uspořádá jakési veřejné slyšení za účasti zástupců petičního výboru a event. zástupců exekutivy, bude vždy zvažovat celospolečenský dopad, význam, důležitost problému a nejen počet hlasů. Za období, za které vám předkládám tuto zprávu, petiční výbor uspořádal dvě taková slyšení. Jedno bylo k petici požadující novelu zákona č. 202/90 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, v tom smyslu, aby byla zabezpečena ochrana mládeže, a k petici požadující novelu volebního zákona, podle níž by měli mít volební právo i občané pobývající mimo Českou republiku. Tuto petici podepsalo jen 61 občanů.
Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v předkládané zprávě je uvedeno, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkají, jak a kým byly projednány a vyřízeny. Navrhuji proto, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere na vědomí zprávu o peticích, přijatých Poslaneckou sněmovnou, jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1.1.1997 do 30.6.1997.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman:
Děkuji panu poslanci Jiřímu Novákovi a otevírám všeobecnou rozpravu. Písemné přihlášky k tomuto bodu zatím žádné nemám. Ptám se tedy, zda se někdo hlásí z místa. Jelikož tomu tak není, rozpravu končím. Jednací řád mi ukládá otevřít i rozpravu podrobnou, což formálně činím. Vidím, že se nikdo nehlásí, takže uzavírám i rozpravu podrobnou.Bylo by lehce bizarní zeptat se nyní pana předsedy Jiřího Nováka, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Předpokládám, že nechce a že můžeme hlasovat přímo o jím předneseném návrhu usnesení. Protože vidím, že naše řady poněkud prořídly, dovolím si vás odhlásit a prosím, abyste se laskavě znovu zaregistrovali hlasovacími kartami. Pan místopředseda Ledvinka mě právem upozorňuje, že musíme ověřit, zda je nás více než 67, což se v tomto okamžiku stalo. Jsme usnášení schopní.
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem usnesení, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu usnesení?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 357 byl tento návrh přijat, když ze 105 poslanců bylo 81 pro a 5 proti.
***