(pokračuje Vlach)
Dámy a pánové, dalším bodem je
19.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 48/1997 Sb.,
o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 270/ - druhé čtení
I zde se jedná o druhé čtení. Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zdravotnictví Jan Stráský. Prosím, pane ministře, abyste se ujal slova.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omezím se na připomenutí, že máme ve druhém čtení posoudit vládní návrh zákona o zdravotním pojištění, jímž se doplňuje řešení pro případ, že dohodovací řízení o výši úhrad mezi poskytovateli a zdravotními pojišťovnami neskončí v termínu dohodou. Návrh reaguje na situaci, která už v posledním pololetí nastala. Vychází ze stanoviska, že stát musí mít v krajním případě možnost do neúspěšných jednání zasáhnout.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu ministrovi. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, usnesení výboru vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 270/1. Prosím nyní, aby se ujal slova zpravodaj výboru pan poslanec Vladimír Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla:
Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se zabýval předlohou uvedeného zákona a přijal následující usnesení:"Výbor doporučuje Poslanecké sněmovně odročit projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 48/97 o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, tisk 270, na dobu neurčitou."
Toto rozhodnutí bylo přijato poměrně malou většinou hlasů, bu" jedním nebo dvěma hlasy se došlo k tomuto rozhodnutí.
Nyní mi dovolte, abych se vyjádřil jako zpravodaj k uvedenému tisku, k celkovému problému. Pan ministr Stráský odůvodnil ve shodě se svou důvodovou zprávou předložení novely zákona 48 snahou pozměnit určitý pat nebo možný pat, který vzniká při dohodovacím řízení o cenách. Je pravdou, že novela, kterou pan ministr předložil, obsahuje i tyto prvky. Je bohužel pravdou, že tato novela jde daleko za uvedený záměr a obsahuje i celou řadu dalších zcela zásadních změn proti koncepci zákona 48, změn, které jsou podle mého názoru zbytečné. Dovolte mi, abych upozornil na hlavní okamžiky onoho sporu a poté vystoupím samozřejmě v rozpravě, do které se tímto hlásím.
Ta základní změna je, že v zákoně se původní koncepce kolektivního vyjednávání mění na systém individuálního vyjednávání mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotnické péče. To je zásadní změna. Dále se tady objevuje změna, která umožňuje, aby se sjednávala cenová ujednání s jednotlivými poskytovateli, která budou vycházet z jiné kalkulace, než cenová ujednání s poskytovateli druhými.
Čili to je to, na co jsem považoval za nutné upozornit jako zpravodaj, to jest, tento zákon je rozsáhlejší novelou, než jak uvedl pan ministr. Podrobnosti potom v rozpravě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu předsedovi výboru Vladimíru Špidlovi a otevírám rozpravy, do jejíž obecné části se přihlásila jako první paní kolegyně Eva Fischerová, kterou prosím aby se ujala slova. Poté vystoupí pan poslanec Jaroslav Novák a paní poslankyně Jirousová.
Poslankyně Eva Fischerová:
Pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, cílem zákona č.48/1997 Sb., na jaře tohoto roku byla náprava neústavní situace vyplývající především z rozporu s článkem 31 Listiny základních lidských práv a svobod. Pokusili jsme se ve smyslu výnosu ústavního soudu č. 35/1995 Sb., definovat zákonná vymezení obsahu a rozsahu, podmínek a způsob poskytování práva občana na bezplatnou zdravotní péči zákonem. Stav našeho zdravotnictví ve svých důsledcích však bohužel svědčí o tom, že v praxi se občan při poskytování zdravotní péče dostává do situací, které jsou i dnes na hranici ústavnosti.Zákon vznikal ve velmi nepřehledné a nezdravě kompromisní atmosféře, bez možnosti uplatnění zásadních a racionálních věcných postupů. A právě proto dnes - a to bych chtěla zvláště zdůraznit - stojíme před potřebou novelizace zákona, a to i přesto, že má omezenou dobu účinnosti. Ano, tak citlivé a obtížně řešitelné jsou dnes dopady rozvráceného zdravotnictví na občana, že novelizovat zákon, byť na dobu časově omezenou, bychom měli považovat za nezbytné.
Jedním z největších nedostatků z hlediska celospolečenských dopadů zákona je, že umožňuje zvrácený sled priorit. Téměř absolutní prioritou se pro lékaře stává výše úhrad na místo péče poskytované ve veřejném zájmu a v souladu se zákonným vymezením rozsahu těchto služeb. Stanovení parametrů úhradového mechanismu se v poslední době zkomplikovalo natolik, že začalo docházet k výrazným negativním dopadům na pacienta jako pojištěnce. Lékaři dožadující se zvýšení úhrad mají neustále, a to již velmi dlouhou dobu, tendenci přesunovat tento problém na občana, pacienta, který je ve vztahu lékař-pacient v naprosto nerovnoprávném postavení a navíc je velmi zranitelný.
Myslím, že každý z nás ví o reprezentací lékařského stavu - Českou lékařskou komorou schváleném výběru poplatků od pojištěnců a to ať už ve výši příspěvků na léčbu, příspěvků na režii ordinace či tzv. dobrovolných dárců zdravotnickému zařízení. Tyto formy psychologického nátlaku na nemocného občana jsou odsouzeníhodné. Považuji proto za vhodné, než bude vytvořen dostatečný prostor pro širší diskusi o příčinách a možnostech alternativních řešení nejen stávajících, ale celé řady již dlouhodobých problémů, provést v projednávané novele zákona změnu. Změnu, která povede ke zdůraznění principu zájmů pacienta, to jest vyloučit možnosti požadavků, ale i příjmů jakýchkoli úhrad v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb již jednou hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění. V podrobné rozpravě si v tomto smyslu dovolím předložit konkrétní pozměňovací návrh ve dvou alternativách.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Fischerové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Novák, připraví se paní kolegyně Jirousová.
Poslanec Jaroslav Novák:
Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik připomínek k vládnímu návrhu zákona č. 270, kterým se mění a doplňuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.K článku 1 v odstavci 1 bych chtěl podotknout, že veřejným zájmem nesmí být to, že ve Fondu zdravotního pojištění není dostatek finančních prostředků, ať už pro špatné hospodaření zdravotní pojišťovny, neodpovídajícím procentům či výběrem pojistného od plátců, nebo proto, že není stanoven ufinancovatelný rozsah zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění, a proto pojišťovny zdravotnickým subjektům zaplatí jen část poskytnuté zdravotní péče, případně budou platit opožděně nebo vyhlásí bankrot a nezaplatí vůbec. Přesto od poskytovatelů zdravotní péče se bude i nadále na základě ústavy vyžadovat poskytovat kvalitní zdravotní péči v potřebném rozsahu bezplatně, tzn. bez přímé úhrady od pacientů, a tedy bez nároků na úhradu režijních nákladů, přiměřené odměny za svojí práci, která je vysoce náročná. To by stejně jako současný stav, to znamená nedohoda o ceně bodu, vedlo ke krachu privátních a časem i státních nebo městských zdravotnických zařízení a tím i ke kolapsu celého českého zdravotnictví.
K článku 2 odst. 2. S konečným rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví o ceně bodu lze souhlasit, i když by byla mnohem transparentnější cena přímo v korunách českých, jako je tomu třeba i stomatologů. Že cena bodu stanovená Ministerstvem zdravotnictví nebude záměrně a podle požadavků Všeobecné zdravotní pojišťovny tak nízká, že povede k výše uvedeným problémům u poskytovatelů zdravotní péče.
Pojišťovnou a v případě nedohody Ministerstvem zdravotnictví stanovená cena bodu by se neměla řídit pouze částkou vybranou na zdravotní pojištění, podělenou množstvím poskytované péče, ale měla by odpovídat propočteným průměrným nákladům poskytovatelů v jednotlivých oborech a typech zařízení, a to i za cenu nutnosti zákonem zvýšit pojistné na zdravotní péči, či omezit rozsah poskytované zdravotní péče ze zdravotního pojištění. Nelze nedostatek odvahy politiků řešit na úkor přežití poskytovatelů zdravotní péče.
Pokud ze strany Ministerstva zdravotnictví budou akceptovány výše uvedené připomínky, lze naopak souhlasit se včasným, tedy 15 dnů před skončením účinnosti posledních výsledků dohadovacího řízení nebo pokud výsledek dohadovacího řízení bude odporovat právním předpisům nebo veřejnému zájmu, rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče a výši úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění.
Není třeba sdílet obavy některých poslanců o posílení pravomoci Ministerstva zdravotnictví, neboť včasné konečné rozhodnutí centrálního orgánu je stále lepší, než současný stav, kdy Všeobecná zdravotní pojišťovna a další zdravotní pojišťovny uzavírají s poskytovateli dodatky ke smlouvám o poskytování zdravotní péče s měsíčním zpožděním a tím nutí poskytovatele k poskytování zdravotní péče bez toho, aniž by znali cenu, za kterou tuto péči poskytují.
To pak vede k tomu, že poskytovatel, pokud chce proplatit již poskytnutou zdravotní péči, je nucen při monopolu Všeobecné zdravotní pojišťovny této pojišťovně podepsat cenový dodatek, byť by byl pro něj sebenevýhodnější.
V podrobné rozpravě bych pak ještě podal jeden pozměňovací návrh.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Jaroslavu Novákovi. Prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Taťána Jirousová.
Poslankyně Taťána Jirousová:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že novelizovat třeba i opakovaně nefungující zákon je zbytečné. Takový zákon je potřeba celý přepracovat. Přesto se chci alespoň zběžně vyjádřit k důvodové zprávě novely o veřejném zdravotním pojištění. Zde se na jedné straně tvrdí, že vymáhání peněz v ordinacích lékařů je nezákonné, s čímž pochopitelně souhlasím, ale na druhé straně jako cílový stav je definován vztah pojištěnec-poskytovatel zdravotní péče místo vztahu pojištěnec-zdravotní pojišťovna-poskytovatel. Zjednodušeně řečeno, cílovým stavem může být přímá platba pojištěnce bez účasti jakéhokoliv jiného subjektu.V této souvislosti se tedy ptám autorů novely, co je vlastně myšleno veřejným zájmem, jímž se v důvodové zprávě ohánějí. Jednu věc musíme autorům novely přiznat. Je to snaha vyřešit současný krizový stav při dohadovacím řízení. Pokud chceme od státu, aby garantoval zdravotnictví, a to chceme, musíme mu přiznat určité pravomoce pro to, by mohl rozhodnout v případě neshody, v tomto případě v dohodovacím řízení.
Také ale musíme požadovat i další povinnosti od státu, a to je např. vytvoření garantované zdravotní sítě. Tímto se ale novela nezabývá. Dodnes nemáme odbornou definici potřeby zdravotní sítě s ohledem na věkovou strukturu, zdravotní stav obyvatelstva apod. Novela je nedostatečná. My si můžeme jen přát, že vyřeší alespoň současnou patovou situaci. Jako obvykle Ministerstvo zdravotnictví hasí jen to, co ho momentálně nejvíce pálí.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní kolegyni Jirousové a uzavírám obecnou rozpravu. Otevírám rozpravu podrobnou, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Fischerová. Připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslankyně Eva Fischerová:
Pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, předkládám pozměňovací návrh k novele zákona č. 48/1997 Sb., parlamentní tisk 270.§ 11 odst. 1 písm. d) zní:
Na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem,
Čárku nahradit tečkou a doplnit text následujícího znění:
"Lékař či jiný odborný pracovník ve zdravotnictví ani zdravotnické zařízení nesmí za tuto zdravotní péči ani v souvislosti s poskytnutím této péče přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Při porušení této povinnosti je oprávněn příslušný orgán státní správy odejmout oprávnění k poskytování zdravotní péče nebo uložit pokutu. Ze stejných důvodů je příslušná zdravotní pojišťovna oprávněna vypovědět smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče."
Dále předkládám pozměňovací návrh k druhé alternativě.
K textu, který jsem přednesla, se připojuje další věta:
"Zdravotní pojišťovny koordinují svůj postup s orgány státní správy při uplatňování postihu za porušení povinnosti uložené tímto ustanovením zákona."
Ve zdůvodnění podaného pozměňovacího návrhu v těchto dvou alternativách si dovolím uvést také stávající zakotvení práv pojištěnce a možných sankcí za jejich porušování v současné době.
Právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek, které stanoví zákon, zaručuje pojištěnci Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Význam tohoto ústavního práva občana je pak v § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., stanovujícím právo pojištěnce na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Podobné ustanovení obsahuje § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu.
Dále § 13 odst. 3 zákona č. 160 z roku 1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních umožňuje zrušit registraci zdravotnického zařízení, mj. také za požadování finanční úhrady na zdravotní péči při přijetí pacienta do péče v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Avšak vztahuje se pouze na nestátní zdravotnická zařízení.
Dále písm. b) odst. 1 § 11 zákona č. 48/1997 Sb., zaručuje pak pojištěnci právo na výběr lékaře či jiného odborníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení. Toto právo je však diskutabilní, protože zákon umožňuje právo na výběr uplatnit jednou za 3 měsíce. Pokud by nemocný zvolil lékaře požadujícího protiprávní úhradu před kratší dobou, není oprávněn ho v danou chvíli změnit.
Žádný z předpisů, který jsem citovala, neřeší protiprávnost kroku ve smyslu přijetí úhrady v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a to ve vztahu ke všem zdravotnickým zařízením. Jsou to tyto tak v současnosti nechvalně známé, psychologicky vynucené příspěvky na režii, tzv. dary v bezprostřední vazbě na poskytnutou péči, nebo poplatky na nelegitimní průkazky, které jsou vyžadovány v částce 200 - 400 korun, či zápisné, které jsou v řadě lékařských praxí protiprávně zavedené.
Jsem přesvědčena, že můj návrh, který předkládám právě v této době, není nadbytečný. Za situace, kdy lékaři jsou svými představiteli vyzýváni k nezákonnému požadování úhrad za péči hrazenou veřejným zdravotním pojištěním nebo přímou souvislostí s touto péčí, je nutné využít všech možností k ochraně ústavních práv občanů zakotvením přiměřených sankcí, byť na omezenou dobu platnosti, a to do novely zákona č. 48 z roku 1997 Sb. Přesto, že práva občana pojištěnce jsou zakotvena v právních normách, které jsem zmiňovala, chybění sankcí za přijetí úhrady v zákoně č. 48 vede k paradoxní až absurdní situaci. Sankce mají do jisté míry fakultativní charakter ve smyslu oprávnění zdravotních pojišťoven a orgánů státní správy, aby nemohlo dojít ke zhoršení dostupnosti zdravotní péče. V těchto případech orgánu státní správy připadne povinnost oprávnění využít k finančnímu postihu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Fischerové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Novák. Připraví se paní poslankyně Jirousová.Pan poslanec Ivan Vrzal má náhradní kartu č. 9.
Poslanec Jaroslav Novák:
Pane předsedající, dámy a pánové, mám jen jeden pozměňovací návrh, a sice že v tisku, který máme na lavicích, je třeba doplnit poslední větu odst. 2 b): Rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku ministerstva zdravotnictví a ve veřejných sdělovacích prostředcích, a to nejméně pět, možno i 7 dnů před nabytím účinnosti.Zdůvodnění: Věstník ministerstva zdravotnictví vychází velmi sporadicky, tudíž závazné informace v něm uvedené se dostávají ke zdravotnické veřejnosti značně opožděně. To by pak mohlo vést k tomu, že Všeobecná zdravotní pojišťovna by s mnohými lékaři mohla předem uzavřít individuální dohodu o jiné, samozřejmě nižší ceně bodu, než bude stanoveno ministerstvem zdravotnictví. Pokud by šlo o svobodně uzavřenou dohodu dvou smluvních stran, bylo by pak obtížné dodržet vyhlášku ministerstva zdravotnictví.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Novákovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Jirousová, připraví se pan kolega Josef Janeček.
Poslankyně Taťána Jirousová:
Dámy a pánové, můj pozměňovací návrh se týká § 52 odst. 2. Doporučuji ho vypustit a nahradit zněním: Zdravotní pojišťovna je povinna respektovat výsledek výběrového řízení, přihlížet ke stanoviskům vyhlašovatele a uzavřít s vybraným zdravotnickým zařízením smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče.Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni Jirousové. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Janeček, připraví se pan poslanec Špidla.
Poslanec Josef Janeček:
Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že už v prvním čtení jsem upozorňoval na závažnost tohoto ustanovení, které by umožňovalo ministerstvu rozhodovat řádově o miliardách až desítkách miliard, podává pozměňující návrh, který by tuto tíži rozhodnutí přenesl na vládu.Navrhuji k bodu 2 vládního návrhu § 17 odst. 5 věta druhá text tohoto znění: Nedojde-li dohodovací řízení k výsledku do 15 dnů před skončením účinnosti posledních výsledků dohodovacího řízení, nebo pokud výsledek dohodovacího řízení bude odporovat právním předpisům nebo veřejnému zájmu, vláda České republiky rozhodne na návrh ministerstva zdravotnictví o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění. Rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku ministerstva zdravotnictví.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla:
Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládám pozměňovací návrh k § 17 odst. 5 písm. b): Za slova "ve věstníku ministerstva zdravotnictví" doplnit následující text: "Při svém rozhodnutí je vláda povinna zachovat bilanční rovnováhu zdravotních pojišťoven v souladu s jejich schválenými zdravotně pojistnými plány. Pokud rozhodnutí vlády povede k bilanční nerovnováze zdravotních pojišťoven, ručí za schodek způsobený tímto rozhodnutím v plném rozsahu státní rozpočet."Dále mi dovolte, abych podal pozměňovací návrh opět k § 17 odst. 5, a to ve větě první změnit první slovo vládního návrhu, které zní "hodnoty" na slova "hodnota bodu", čili jednotné číslo. Pojem hodnoty implikuje možnost sjednat různé hodnoty bodu pro různá zařízení.
Dále mi dovolte, abych navrhl vypustit písm. b) vládního návrhu a nahradit jej textem "příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních zdravotnických zařízení". Text, který předložila vláda ve své novele, totiž mění princip kolektivního vyjednávání na princip individuálního vyjednávání a tím ruší jednu ze základních myšlenek zákona, tj. vytvořit rovnováhu mezi pojišťovnami - a zejména Všeobecnou zdravotní pojišťovnou s jejím monopolním postavením - a poskytovateli zdravotní péče.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Špidlovi. Uzavírám podrobnou rozpravu vzhledem k tomu, že do ní dál už nikdo nebyl přihlášen.Dámy a pánové, v rozpravě nezazněly žádné procedurální návrhy, nicméně pan zpravodaj nás informoval o tom, že výbor doporučuje sněmovně odročit projednávání na dobu neurčitou. O tomto návrhu nyní rozhodneme hlasováním.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 79. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 16 pro, 135 proti. Konstatuji, že tím jsme projednali tento návrh zákona ve druhém čtení.
Děkuji panu ministru zdravotnictví a panu zpravodaji Špidlovi.
Vzhledem k tomu, že sněmovna odsouhlasila, že - zkráceně řečeno - komisi pro cenné papíry budeme projednávat ve středu 22. 10. odpoledne jako první bod, přistoupíme nyní k bodu
21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 225/ - třetí čtení
Zahajuji nyní třetí čtení tohoto návrhu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr práce a sociálních věcí pan kolega Jindřich Vodička.
Ještě se přihlásil pan kolega Jiří Honajzer.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer:
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chystal jsem se v tomto okamžiku jako předseda klubu vzhledem k atmosféře, jaká vznikla ve sněmovně při předchozím hlasování, požádat o přestávku na kluby. Nicméně předkladatel pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička mě při mé cestě k mikrofonu ubezpečil, že bude mít poměrně dlouhý projev, takže já si své vystoupení a případnou žádost o přestávku pro jednání klubu nechám až po úvodním slově předkladatele. V tomto okamžiku o přestávku na kluby nežádám.Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu zpravodaji výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Vladimíru Špidlovi, že zaujal své místo u stolku zpravodajů.Dovolte mi, abych jenom konstatoval, že návrhy přednesené na 13. schůzi a ty, které byly předneseny v opakovaném druhém čtení, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 225/3. Žádám nyní zpravodaje pana poslance Špidlu, aby společně se mnou sledoval rozpravu, kterou nyní otevírám.
Rozpravu ke třetímu čtení uzavírám vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil. Dávám nyní slovo panu ministrovi, který si přeje vyjádřit se v závěrečném slově.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v rámci třetího čtení mi dovolte, abych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům, které jsou obsaženy v usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, a dále k pozměňovacím návrhům, které odezněly v podrobné rozpravě konané při druhém čtení návrhu zákona, včetně opakovaného druhého čtení konaného na této schůzi Poslanecké sněmovny.V usnesení výboru jsou obsaženy celkem tři pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh se týká zavedení vyrovnávacího přídavku jako rozdílu mezi důchodem poukazovaným podle mezinárodní smlouvy a důchodem náležejícím podle českých právních předpisů.
Zde bych chtěl připomenout, že o stejném návrhu Poslanecká sněmovna již jednala letos na jaře při první novele zákona o důchodovém pojištění a že tento návrh nebyl přijat.
Dovolím si nyní jen stručně připomenout důvody pro neakceptování tohoto návrhu.
Vyrovnávací přídavek je institut typický pro mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, a nepatří proto do vnitrostátní úpravy, neboť nezakládá reciprocitu. V praxi se jedná o vztah ke Slovenské republice, kde však již převážná většina případů rozdílné výše důchodů vzniklých jako přímý důsledek rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky byla vyřešena podle čl. 26 smlouvy se Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, a několik případů je ještě v řízení. Podle nových kritérií pro posuzování těchto případů, které jsem vydal, budou i tyto případy vyřešeny kladně. Podle mého názoru by však nebylo správné pokrývat různou výši důchodů způsobenou nikoliv již rozdělením ČSFR, nýbrž odchylnou právní úpravou. V České republice platí nyní zákon o důchodovém pojištění a důchody vyměřené podle něho jsou zpravidla vyšší než důchody vyměřené podle zákona o sociálním zabezpečení, který stále platí na Slovensku. Návrh je přitom tak obecný, že by se týkal i této skutečnosti.
V současné době probíhají jednání se Slovenskou republikou o novelizaci smlouvy a v rámci tohoto jednání se řeší i problém různé hodnoty důchodů. Z právního hlediska musím upozornit, že pozměňovací návrh je v praxi nerealizovatelný, neboť neupravuje způsob stanovení výše přídavku, např. je zde problém kursu měn, které se mohou každodenně měnit. Přídavek představuje novou dávku, avšak vůbec není upraven její režim ani kompetence k jejímu přiznání a vyplácení.
Ze všech těchto důvodů doporučuji vyrovnávací přídavek v navrhované podobě do zákona o důchodovém pojištění nezačleňovat.
Druhý pozměňovací návrh obsažený v usnesení výboru se týká způsobu výplaty důchodu, tj. umožnit, aby část důchodu byla vyplácena v hotovosti a část bezhotovostně. Současná úprava umožňuje jen volbu mezi těmito způsoby, nikoli jejich kombinaci. Zde by se mohlo na první pohled zdát, že se jedná o progresivní návrh. Moderní trendy však spočívají nikoliv v hotovostní nebo kombinované výplatě, nýbrž v bezhotovostní platbě. Tuto bezhotovostní platbu je třeba podporovat, s čímž však není v souladu předložený návrh. Přijetí pozměňovacího návrhu by totiž znamenalo zavedení značně komplikovaného způsobu výplaty důchodů, který nemá v důchodovém pojištění své opodstatnění a nepoužívá se ani ve vyspělých státech. Na úkor důchodového pojištění a jeho správních nákladů by byly řešeny veškeré změny, např. ve výši cen energií, nájemného, různých poplatků atd., v jejichž důsledku by důchodci žádali o změnu výše částek poukazovaných na účet zřízený u peněžního ústavu. Požadavky na změny výše částky poukazované na účet u peněžního ústavu by bylo možné uplatňovat i několikrát v roce v krátce po sobě jdoucích intervalech. To by vedlo k výraznému nárůstu administrativy a nákladů s tím spojených.
Řešení vidím v rozšíření bezhotovostní platby a ve zlepšení bankovních a platebních služeb. V současné době probíhají jednání mezi poštou a Českou správou sociálního zabezpečení o zcela novém systému důchodové služby a po zavedení tohoto nového systému by bylo možné zajišťovat kombinovanou výplatu na základě dohody pošty a příjemce důchodu, nikoli tedy na základě vztahů důchodce a státního orgánu.
Z uvedeného je zřejmé, že nedoporučuji akceptovat tento pozměňovací návrh.
Třetí pozměňovací návrh se týká časového omezení navrhovaných pravidel pro zvyšování vyplácených důchodů a částek životního minima.
Zde bych chtěl poznamenat, že obdobný návrh předložil v podrobné rozpravě pan poslanec Janeček, přičemž jeho návrh je z legislativního hlediska propracovanější. Návrh obsažený v usnesení výboru např. neupravuje v podstatném rozsahu přechodná ustanovení a po vložení nového odstavce není upravena návaznost jednotlivých odstavců.
Z věcného hlediska bych chtěl ovšem poznamenat, že vláda navrhla nová pravidla bez časového omezení.
Pokud jde o pozměňovací návrhy, které byly vzneseny v rámci podrobné rozpravy druhého čtení, jedná se u některých z nich opět o návrhy, které byly vzneseny již dříve a které Poslanecká sněmovna nepřijala. To platí především o návrhu paní poslankyně Fischerové na znovuzavedení důchodů upravených z důvodů jediného zdroje příjmu. Vedle toho, že prvky sociální péče nepatří do systému pojištění, má návrh další závažné nedostatky. Zejména není navrhována navazující úprava zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Prošetřování podmínek by tak muselo být prováděno z centra, tj. Českou správou sociálního zabezpečení, a to vždy při každém zvýšení důchodů nebo životního minima. Navíc má návrh i četné legislativní nedostatky, např. není jasné, jak by se postupovalo u sirotčího důchodu v případě oboustranného osiření, pojem životní minimum dvoučlenné domácnosti je nepřesný atd.
Rovněž návrh paní poslankyně Emmerové na možnost navýšení míry poklesu schopnosti výdělečné činnosti až o 20 % není nový a způsobil by velkou nevyváženost posudkové činnosti. Navíc je tento návrh z legislativního hlediska zcela neobvyklý, neboť zákon se odvolává na znění přílohy vyhlášky a již jen to je důvodem pro zamítnutí tohoto pozměňovacího návrhu.
Paní poslankyně při opakovaném druhém čtení uvedla též některé případy. K tomu bych chtěl uvést, že činit závěr na základě postupu jen prvé instance není správný, neboť to ukazuje na chybu v aplikaci, nikoli na chybu v předpisu. Nicméně bych chtěl požádat paní poslankyni, aby mi předala jí uváděné příklady, abych mohl prověřit, zda skutečně nastala chyba v aplikaci. Bohužel se vždy mluví o špatném předpisu, aniž se toto tvrzení doloží konkrétními případy.
Jinak bych chtěl poznamenat, že pokud paní poslankyně uvádí, že se nevyužívá možnost navýšení až o 10 bodů, není řešením možnost navýšení až o 20 bodů, neboť by se tato větší možnost rovněž nemusela využívat a hlavně by byl tímto příliš velkým rozpětím negován smysl právní úpravy. Pokud však z praxe vyplyne, že některá rozpětí nestačí, lze je upravit, popřípadě zavést novou kategorii zdravotních postižení spočívající v jejich kombinaci.
Z uvedeného plyne, že nedoporučuji akceptovat návrh paní poslankyně Emmerové.
Další okruh pozměňovacích návrhů se týká omezení rozsahu náhradních dob v článku I bodu 4. Zde přednesli návrh pan poslanec Pleva a pan poslanec Janeček. Místo vypuštění tohoto bodu bych dal přednost jeho úpravě ve smyslu návrhu pana poslance Plevy, což alternativně navrhl i pan poslanec Janeček.
K návrhům pánů poslanců Štraita, Nováka, Škromacha a Špidly na úpravu valorizačních podmínek zaujímám jednoznačně negativní stanovisko, neboť přijetím těchto návrhů by byl zcela anulován smysl vládního návrhu. To platí též o návrhu paní poslankyně Gavlasové na vypuštění článku III.
Pokud jde o návrh pana poslance Škromacha na úpravu zákona o zaměstnanosti, zejména pokud jde o povinný podíl občanů se změněnou pracovní schopností, jde o velmi závažnou věc s rozsáhlými ekonomickými důsledky, která by měla být pečlivě zvážena, neboť návrhem by bylo zavedeno nové pojetí zaměstnávání těchto občanů, které ovšem ve svých důsledcích znamená větší odvodové zatížení zaměstnavatelů.
V současné době Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje rozsáhlou novelu zákona o zaměstnanosti, která by měla obsahovat i tuto problematiku. Věc je složitější, než by se mohlo zdát na základě návrhu pana poslance. Například je třeba vzít v úvahu i regionální podmínky a efektivnost zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností. Předpokladem vyšší účinnosti budoucí právní úpravy však je revidovat a změnit systém jako celek, nikoliv jen z kontextu vytrženou dílčí část. Ohledně tohoto záměru jsme došli ke shodě i se zástupci organizací zdravotně postižených občanů. Návrh má dále řadu obsahových i právních nedostatků, např. není upraven režim navrhovaného fondu.
Doporučuji proto návrh pana poslance Škromacha neakceptovat.
V rámci podrobného rozpravy druhého čtení zazněly další pozměňovací návrhy. Jedná se o návrhy přednesené pány poslanci Janečkem a Krásou a paní poslankyní Plechatou. Se všemi těmito návrhy souhlasím a doporučuji je při hlasování akceptovat.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych říci ve svém vystoupení k uplatněným pozměňovacím návrhům, že návrhů je vždycky mnoho a musíme je vidět v kontextu celého návrhu a nemůžeme je přijímat ad hoc, aniž bychom věděli, jak se promítnou do celého systému důchodového zabezpečení.
Závěrem mi dovolte, abych vás požádal o podporu předloženého textu či návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu ministrovi.Chci se zeptat pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Není tomu tak.
Dámy a pánové, přistoupíme k hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Prosím pana kolegu Špidlu, aby se ujal své role zpravodaje.
***