Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Ledvinka)

Tím jsme projednali bod 8 a budeme se věnovat bodu 9, kterým je

O úvodní slovo prosím pana poslance Vojtěcha Filipa.

Poslanec Vojtěch Filip: Vážené kolegyně a kolegové, pane premiére. Dovolte mi, abych velmi krátce odůvodnil ve druhém čtení novelu zákona o konkurzu a vyrovnání. Jde o tu krátkou záležitost, kterou jsem vysvětloval jak v prvním čtení, tak v jednotlivých výborech. Jde o novelu, která mění pouze malou část zákona, a to vložením § 67 e). Jde o příkaz soudu, který je vázán ustanovením zákona, aby neprohlásil konkurz na zdravotnické zařízení, které je zařízením státu nebo obce. Jde o - řekl bych - netypický případ zařazení subjektu konkurzního řízení, který má nebo nemá být vydán ke zničení formou konkurzu. Proč jsme přikročili k této novele? Víte, že zákon o konkursu a vyrovnání od roku 1991, kdy byl přijat, byl koncipován pro průběh transformace české ekonomiky. Již v prvním období, kdy byl přijat, musela tehdejší federální vláda České a Slovenské Federativní Republiky přistoupit k tomu, že kromě běžných omezení, jakým způsobem se konkurs vyhlašuje, udělat omezení zvláštní a to právě v závěrečných ustanoveních zákona, kdy konkursu a vyrovnání nemohly podléhat státní podniky, které probíhaly první, resp. druhou vlnou kuponové privatizace nebo privatizace vůbec. Bylo to řešení, pravda, zdálo by se nesystémové, ale odpovídalo v té době potřebám řízení ekonomiky.

Stejné opatření bylo v zákonu o konkursu a vyrovnání použito znovu v roce 1993, kdy bylo potřeba zajistit další fungování zemědělských výrobních subjektů, tedy soukromých zemědělců, kteří teprve získávali úvěry pro zahájení své výroby a své činnosti a konkurs by zabránil vůbec zahájení podnikání. Šlo tedy o nenarušení smyslu zákona, ale o vytvoření zvláštních ekonomických podmínek pro určité podnikatelské subjekty.

Pokud hovoříme o tom, že přinášíme novelu nesystémovým opatřením, jak mi vyčítá vláda ve svém vyjádření k návrhu, nejde o nesystémovost, ale jde o stejné opatření, které muselo být přijato v roce 1991, v roce 1993, a které podle našeho názoru je třeba přijmout v roce 1997. Návrh novely vznikal v době, kdy tato sněmovna jednala o základní síti zdravotnických zařízení, kdy bylo potřeba rozhodnout, jakým způsobem půjde dál české zdravotnictví.

Šlo tedy o to, jestli má vláda a tento parlament mít vliv na situaci ve zdravotnictví nebo se tohoto vlivu zbavit a jediný, kdo bude mít vliv na fungování nebo nefungování zdravotnického zařízení, bude věřitel, který dlužníka, nemocnici, přivede do konkursu a toto zdravotnické zařízení po proběhlém konkursu bude muset být bu" zřízeno znovu, protože pravděpodobně nebude možné v konkursním řízení prodat majetek státu, který má ta která státní nemocnice jenom ve správě, a nebo bude muset být dokonce nemocnice, která přešla do majetku obce, nebo zdravotnické zařízení bude muset vzniknout úplně znovu, protože je samozřejmě pravda, že některé obce, které převzaly zdravotnické zařízení, novému subjektu jako zřizovatel tento majetek obce vložily do základního jmění.

V tomto zásadním způsobem nesouhlasím s odůvodněním vlády, která říká, že takový případ nenastal. Já bych takové případy mohl příkladmo vypočítávat. Jde o to, aby tato sněmovna a vláda měla vliv na základní řízení zdravotnictví. Proto také náš návrh nesměřuje do budoucna příliš dlouho a jsme přesvědčeni, že je možné využít příslibu vlády, která slibuje nejpozději do konce roku 1997, tedy od roku 1998 nastartování systémových změn ve zdravotnictví, aby případné konkursy na zdravotnická zařízení byly prohlašovány. Proto je tento návrh omezen lhůtou k 31.12.1998.

Samozřejmě nám nešlo o to, abychom vyřadili z konkursního řízení všechna zdravotnická zařízení, která zřizuje stát nebo obec. Nemáme zájem, aby dál existovala zdravotnická zařízení, která neplní funkci základního zdravotního článku, tzn. nemocnice, případně nějaká poliklinika, ambulantní zařízení apod. Jde o to, že je možné vyhlásit konkurs na ta zařízení, která mají školicí charakter nebo charakter doplňkové péče. Jde tedy o poměrně úzké omezení případů konkursu a vyrovnání.

Při projednávání, a je potřeba, abych to řekl hned ve svém úvodním slově, vznikla otázka, jestli tuto novelu probírat samostatně. Nemohl jsem jinak na výboru kulturním a sociálním, na výboru rozpočtovém a na výboru hospodářském jednat jinak, než že jsem novelu nevzal zpět, protože nebylo do poslední chvíle minulého týdne jasné, jakým způsobem bude probíhat jednání o vládním návrhu o konkursu a vyrovnání, na kterém jsme se v podstatě nedohodli a jediné usnesení, které je, je usnesení hospodářského výboru, které prošlo poměrně těsným způsobem, takže je tato novela navržena do jednání sněmovny. Přitom tato novela nemění nic na podstatě té velké vládní novely a v případě, že budou obě normy projednány, jsem přesvědčen, že mohou vyjít jako jedna novela ve Sbírce zákonů.

Považuji své úvodní slovo za dostatečné, protože v řadě expertních skupin jsme o tomto návrhu jednali. Věřím, že je možné, tento návrh podpořit, protože neodporuje ani současné české legislativě, neodporuje ani legislativě Evropské unie a svým způsobem jde o opatření v českém právním řádu obvyklé.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Návrh projednal také rozpočtový výbor. Usnesení hospodářského výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 166/4, záznam o jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jako sněmovní tisk 166/2 a zpráva rozpočtového výboru jako tisk 166/3. Prosím, aby se nejprve ujal slova zpravodaj hospodářského výboru pan kolega Ivan Vrzal.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, hospodářský výbor projednal návrh poslanců Filipa a Rujbrové na vydání, kterým se mění a doplňuje zákon o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů a doporučuje sněmovně schválit návrh na zamítnutí tohoto zákona, který v tomto okamžiku vznáším.

Jenom bych chtěl upozornit, že při hlasování o tomto návrhu zákona ta většina nebyla zas tak těsná, jak o ní hovořil pan poslanec Filip. Tento návrh byl schválen velkou většinou členů hospodářského výboru.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím nyní zpravodaje výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pana poslance Karla Nejezchleba, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Nejezchleb: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví na své 21. schůzi 1. října projednal návrh poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákona o konkursu a vyrovnání. Nepřijal k tomu žádné usnesení, tak jak máte rozdáno v záznamu č. 69/1997. Jak vyslovit nesouhlas, tak vyslovit souhlas bylo hlasováním 8:8, tudíž proto jenom záznam a proto i já se připojuji k návrhu předřečníka, abychom tuto novelu zákona zamítli.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dávám slovo zpravodaji rozpočtového výboru panu poslanci Janu Třebickému.

Dámy a pánové, uznávám, že pro mnohé z vás není toto odpoledne příliš poetické. Zdá se mi však, že byste si mohli tuto náladu vytvořit mimo sněmovnu, za což vám děkuji. Prosím, pane kolego.

Rozpočtový výbor nám nechce sdělit své stanovisko nebo komentovat své usnesení? I to je vyjádření.

Pan kolega Třebický, přece se ujme slova.

Poslanec Jan Třebický: Pane předsedo, domnívám se, že došlo k nějakému drobnému pochybení, protože zpravodajem byl pan kolega Šafařík a mě jste přečetl jako ověřovatele. Zde došlo k chybě, ale i přesto se odhodlám k vyjádření.

Po úvodním slově zástupce předkladatele poslance Filipa, zpravodajské zprávě poslance Šafaříka a rozpravě, rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny

1. nepřijal usnesení

2. výsledek hlasování, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové, nebyl přijat. Tisk 166 - hlasovalo pro 7, proti 6, 1 se zdržel

3. výsledek hlasování, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s návrhem poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové - tisk 166 - souhlasně 6, záporně 7 a 1 se zdržel. Tedy, aby návrh nebyl přijat

4. zmocňuje předsedu výboru a zpravodaje, aby seznámil sněmovnu s tímto usnesením.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. K předloženému návrhu zákona nyní otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásili páni kolegové Grégr a Krampera. V tomto pořadí prosím, aby se ujali slova. Předtím však s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Vymětal.

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedající.

Dámy a pánové, chtěl bych jenom upřesnit to, co tady říkal zpravodaj hospodářského výboru, že byla většina hospodářského výboru pro ono usnesení. Potvrzuji, že o jeden hlas - prosím, aby to bylo zaregistrováno. Nejtěsnější většinou.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grégr, připraví se pan kolega Krampera.

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem jeden z té skutečně těsné menšiny hospodářského výboru, která doporučovala tento tisk schválit. Jistě je možno tomuto návrhu vytýkat některé legislativní nedostatky, avšak jde o iniciativu, kterou - jak jsem přesvědčen - je nutno podpořit.

Problém, kdy na rozpočtovou nebo příspěvkovou organizaci je podán návrh na konkurs, není totiž v našem právním řádu dostatečně řešen a nelze před tímto nedostatkem zavírat oči.

Pane předsedající, aspoň tady přede mnou, aby se nebavili.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte. Dámy a pánové, myslím si, že patří k elementární slušnosti vážit si svého kolegy přesto, že s ním nemám shodný názor. Děkuji za pochopení.

Pane kolego, prosím.

Poslanec Miroslav Grégr: Není snad důvodem řídícího, aby měl shodné názory.

Je možné pochopit připomínky vlády, že s konkursy na rozpočtové a příspěvkové organizace to není tak jednoduché, protože svůj majetek přímo nevlastní, ale pouze vykonávají právo hospodaření. Nicméně faktem je, že na některá zdravotnická zařízení návrh na konkurs podán je a výsledek vzniklé nejasné právní situace není lehce předvídatelný. Hrozí možnost likvidace některých klíčových zdravotnických zařízení a zhoršení dostupnosti zdravotní péče pro občany, v nejhorší vizi rozpad sítě zdravotnických zařízení, protože silně zadlužená jsou téměř všechna.

Ohrožení konkursem není jen specifickou záležitostí samozřejmě zdravotnických zařízení, ale jde o obecnější problém státních podniků a zařízení. Řada z nich má klíčový strategický význam pro společnost a vláda by neměla dopustit, aby se na základě konkursu - byť jde třeba zatím o nebezpečí hypotetické - do hrozby zániku vůbec dostaly. Místo vlastní aktivity však vláda předložený návrh, snažící se řešit alespoň dílčí problém, považuje za bezpředmětný, strká před nebezpečím hlavu do písku a točí se při zamítání na legislativních nedostatcích novely, jakože není striktně stanovena doba zákazu konkursu, návrh není členěný na články apod.

Jsem přesvědčen, že dočasný zákaz prohlášení konkursu na státní nebo obecní zdravotnická zařízení, nežli se situace v této oblasti alespoň poněkud stabilizuje, je přinejmenším stejně důležitý jako zákaz prohlášení konkursu u soukromých podnikatelů v zemědělství v určitém období, s čímž se vláda v platném zákonu v § 67d bez protestu ztotožnila. Považuji za nutné uskutečnit zákonem dočasný zákaz konkursu zdravotnických zařízení a domnívám se, že legislativní nedostatky předlohy lze pozměňovacími návrhy v průběhu druhého čtení odstranit.

Doporučuji proto tisk 166 ve druhém čtení projednat a ve znění pozměňovacích návrhů schválit.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Krampera. Další přihlášku do rozpravy nemám.

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že se jedná o otázku zásadního významu, je nutno posoudit, zda je vůbec možno prohlásit konkurs ohledně dlužníka, který je zdravotnickým zařízením státu nebo obce, či nikoli. Z tohoto hlediska se jeví lhůta 31.12.1998, ve které je zakázáno prohlásit konkurs ohledně takového dlužníka, pokud s tím dlužník nebo jeho zřizovatel nesouhlasí, jako zbytečný a znamená jen odklad s tím, že zcela jistě se koncem roku 1998 objeví návrh na další prodloužení platnosti tohoto ustanovení zákona.

Proto bych doporučil spíše než stanovení této lhůty podmínit koncepční vyřešení této otázky, platnost celé novely zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. I přes tyto výhrady bude vzhledem k současné narůstající krizi ve zdravotnictví a při chystaném rušení velkého počtu zdravotnických zařízení včetně nemocnic, které připravuje vládnoucí garnitura, a které způsobí obecné ohrožení obyvatel České republiky, nutné návrh tohoto zákona podpořit.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy obecné se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím.

Byly vzneseny dva návrhy. Prosím pana kolegu zpravodaje Vrzala, aby nám je ještě jednou přednesl.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedající, byl vznesen návrh na zamítnutí tisku 166.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Odhlásil jsem vás, prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Budeme nyní hlasovat o návrhu, který nyní přednesl pan kolega Vrzal jako zpravodaj.

Zahájil jsem hlasování č. 49. Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?

Pro návrh hlasovalo z přítomných 171 poslanců 86, proti 65. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednání bodu 9. Děkuji předkladateli, děkuji společnému zpravodaji.

Přistoupíme k bodu 10. Dámy a pánové prosím o klid. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Vacek.

Poslanec Miroslav Vacek: Hlasoval jsem proti tomuto návrhu a v záznamu je, že jsem byl pro. Zpochybňuji toto hlasování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: To je informace? Ne, zpochybňujete hlasování. Děkuji.

Dámy a pánové, zahájil jsem hlasování č. 50, kterým potvrdíme nebo nepotvrdíme žádost pana kolegy Vacka. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

107 poslanců bylo pro, proti 23. Bylo zpochybněno toto hlasování.

Dámy a pánové, zahájím nyní nové hlasování o návrhu. Doufám, že je zřetelné, o čem budeme hlasovat. Prosím o klid. Znovu jsem vás na vaši žádost odhlásil. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Nyní znovu budeme hlasovat o návrhu, který předložil pan kolega Vrzal. Je jasné, o čem budeme hlasovat? Ano.

Zahájil jsem hlasování č. 51. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?

Ze 186 poslanců pro hlasovalo 93, proti 74. Návrh nebyl přijat.

Musíme se tím pádem vrátit do přerušeného bodu a musím zahájit podrobnou rozpravu. Hlásí se pan kolega Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji sněmovně. Pokud půjde o podrobnou rozpravu, rád vyslechnu připomínky. Potom bych navrhoval ve 3. čtení sloučení rozpravy tohoto návrhu s vládním návrhem o konkursu a vyrovnání.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zahájil jsem podrobnou rozpravu, do které žádné přihlášky nemám. Podrobnou rozpravu končím, protože nezazněl žádný návrh na zamítnutí nebo vrácení návrhu k novému projednání. Konstatuji, že mohu skončit druhé čtení tohoto návrhu.

***