Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, vážené kolegyně, paní předsedající, přece jen nastal jistý pokrok v tom, že tu byl určitý pokus o to, vést v této sněmovně diskusi o významných otázkách týkajících se našeho ústavního uspořádání.

V tomto směru jsem uvítal vystoupení poslance Kroupy, který hovořil o tom, že je třeba vést dialog a který reagoval na předchozí průběh diskuse v tom smyslu, že se neposloucháme, že každý mluví o něčem jiném.

Ale musím říci, že další průběh vystoupení poslance Kroupy mě zklamal, protože i on nemluvil k tomu konkrétnímu návrhu, který máte před sebou.

Žádám pana kolegu Payna, kdyby si případně laskavě své rozpravy s kolegou Ransdorfem vyřídil mimo.

Jde o to, že ústavní systém nemůže být záležitostí vládní koalice, ústavní systém musí být záležitostí většiny. Proto také ústava předpokládá třípětinovou většinu poslanců i senátorů pro přijímání ústavních změn.

A já bych tu chtěl teď položit otázku poslancům vládní koalice. Poslanec Kroupa naši ústavu velmi chválil, jak je promyšlená, jak se vším počítá. Ale proč tedy vládní koalice dopustila v minulém období takové znevážení ústavy, jestliže nevytvořila dvoukomorovou soustavu Parlamentu, které přikládá tak velký význam, a jestliže trpěla z důvodů podivných onen zvláštní stav, že přechodné ustanovení, které bylo možno chápat opravdu jako krátkodobé přechodné ustanovení, se stalo trvalým jevem po celé volební období, totiž že Poslanecká sněmovna vykonává funkce Senátu. Kde tedy byla ona stabilita ústavních principů, které se poslanec Kroupa tak dovolává?

Já si myslím, že teoretické koncepce jsou důležité a jsou u zdrojů určitých koncepcí, z nichž ty či ony ústavy vycházejí, ale žádná ústava není prostým promítnutím nějaké teorie, každá ústava vychází zároveň z praktických zkušeností.

Chtěl bych říci, že jsem tu citoval rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy ne pro to, že bychom ji měli schvalovat, ale pro to, abych tu uvedl určitý rámec a pravidla, v němž v současné Evropě, která se hlásí k principům politické demokracie a většinově k principům parlamentní demokracie, je v tomto dokumentu shrnuta dosažená míra zkušeností, ke kterým demokratické země dospěly. A tyto zkušenosti ukazují nezbytnost doplňovat systém reprezentativní demokracie vztahy, které upevňují zastupitelské orgány a jejich výkonné složky trvalejším spojením s občany.

V této souvislosti si skutečně myslím, že argumentace, kterou tu použil poslanec Kroupa o lůze, je jen sofistikovanou formou demagogie. Nemohu to považovat za nic jiného.

Podívejte se, v rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy se přece hovoří o tom, že k tomu, aby se provedlo referendum, je třeba zabezpečit maximální vysvětlovací kampaň, ve které občané mohou zjistit, o co jde, tak, aby se mohli odpovědně rozhodnout. Nejde tady o zneužívání referenda k plebiscitárním účelům, které má umožnit nebo potvrdit moc nějakého vůdce oproti formám parlamentní reprezentativní demokracie.

Vážení kolegové, když jsem poslouchal včera kolegu Payna, tak skutečně jsem, - nechci říci, že jsem byl překvapen, u kolegy Payna mě málokdy co překvapí - přece jen váhal, mám-li tomu věřit. Mám-li po 7 letech zkušeností s naším vývojem, který zdaleka není uspokojivý, vycházet z toho, že i nadále můžeme pokračovat v tom, co svého času dělal Václav Klaus, když poučoval Evropu a svět, co to je tržní ekonomika, jak se máme chovat a jaké vzory si mají osvojit na základě naší zkušenosti v západní Evropě, když kritizoval její tzv. socialistické uspořádání, které je pro nás nepřijatelné. Nemyslím si, že bychom k tomu byli oprávněni. Naše zkušenost jenom potvrdila staré české přísloví, že i v tomto případě pýcha předchází pád. Vládní koalice nejen dovedla tuto zemi do velmi neuspokojivého ekonomického a sociálního stavu, ale vytvořila v této zemi i krizi politické důvěry v ústavní instituce.

Vážení kolegové, to je vaše dílo. Vám nevadí, že dneska většina občanů této země je zklamána polistopadovým vývojem a že značná část dokonce vychází z toho, že před listopadem tu bylo lépe? Nemáte pocit, že za to nějak odpovídáte? Nemáte pocit, že vaše elitistické pojetí demokracie je u zrodu tohoto stavu, který ohrožuje demokracii a který skutečně ve svých důsledcích by mohl vyvolat ono nebezpečí lůzy, o kterém tu hovořil poslanec Kroupa?.

(Potlesk.)

Podívejme se na příčiny tohoto stavu.

Myslím si, že je čas, abychom vážně uvažovali o tom - a to je společný zájem nás všech, ať jsme z opozice či koalice - co uděláme, abychom zvýšili důvěryhodnost ústavních institucí, abychom překonali onu podezíravost, onu nedůvěru, kterou většina občanů k parlamentu má. Jestliže se tady chce realizovat článek ústavy, který říká, že ústavní zákon stanoví, kdy lid vykonává státní moc přímo, a proti tomu někdo argumentuje tím, že tam je "může", tak toto "může" je tam špatně. Rozeberte si to z hlediska správného gramatického výkladu. Podstatné je, že se stanoví, kdy lid vykonává státní moc přímo. To je realizace ústavy. A v tomto směru tam nemělo být "může", ale mělo tam být řečeno "ústavní zákon stanoví". Podstatné není to "může", podstatné je, že součástí ústavního uspořádání i tak, jak byla ústava přijata a jak platí od 1. ledna 1993, je, že má být stanoveno, kdy lid vykonává státní moc přímo. To je dluh vládní koalice, že žádný takový ústavní zákon nepřipravila.

A jestliže se zásadně stavíte proti referendu jako ústavní instituci, která doplňuje právě vhodným způsobem principy reprezentativní demokracie, ze kterých vychází ústava, pak právě děláte vážnou chybu v tom, že se nesnažíte zabezpečit těsnější vazbu občanů k institucím zastupitelské demokracie. Jakým právem můžeme my na základě pouhých sedmi let zkušeností po listopadu - a tyto zkušenosti zdaleka nejsou jenom pozitivní,chtít někoho poučovat, co je zastupitelská demokracie.

Byl tu zmíněn s odsudkem příklad Slovenska a negativní průběh jeho referenda. Takové referendum by u nás nemohlo být, je tu v zákoně zabezpečena kontrolní funkce ústavního soudu. Ale vážení kolegové, jde tady také o parlamentní kulturu. Řada jevů v našem parlamentě, v naší Poslanecké sněmovně se tolik od toho, co se děje na Slovensku, neliší. Jestliže ministr vnitra považuje za možné organizovat podpisovou akci na odvolání předsedy sněmovny, pak je to jenom doklad parlamentního Kocourkova. V žádné parlamentní demokracii by žádného ministra, tím méně ministra vnitra nenapadlo, aby něco takového udělal. Čili přemýšlejme o tom, co je psaná ústava a co je parlamentní kultura. Odvolal bych se na významného francouzského sociologa a historika Pierra Rosanvallona, který ve sborníku uveřejněném v časopise Monde v r. 1996 - a to je dosti renomovaný časopis, - má stať, která se týká problémů současného vývoje demokracie v západních zemích - má na mysli zejména Evropu - a konfrontuje tyto problémy s vývojem demokracie v postkomunistických zemích. A ukazuje, že v těchto zemích je vážný rozpor mezi tím, že se tam relativně rychle utvořily demokratické instituce a že tomu vůbec neodpovídá parlamentní politická kultura. Zejména vyslovuje podiv nad tím, jak se v těchto zemích málo reflektují problémy faktického fungování demokracie, toho rozporu, který je mezi ústavou psanou a ústavou faktickou. V této souvislosti poukazuje také na jeden jev a ten bych opravdu chtěl, aby si lidé - zejména z vládní koalice, kteří nemají příliš vyvinutý historický smysl - jej připomenuli. Poukazuje na to, že proti referendu se dnes používají tytéž argumenty, které se svého času na přelomu století používaly proti všeobecnému volebnímu právu. Mějme tedy na zřeteli to, když se argumentuje, že občané přece nemohou o určitých otázkách rozhodovat, protože nejsou dosti schopni se orientovat v tak složitých věcech, že stejné argumenty byly používány proti zavedení všeobecného volebního práva. Elitistické koncepce demokracie, které způsobily u nás velmi vážné znehodnocení reálného fungování demokratických institucí, tu přežívají a obávám se, že znemožňují věcný dialog o problémech naší ústavnosti.

Jestliže hovoříme o různých institutech demokracie, pak je třeba, abychom zpřesnili také pojmové instrumentarium. V souvislosti s referendem a s návrhem, který jsem předložil jménem skupiny poslanců, se hovoří běžně o tom, že jde o přímou demokracii. A užívali tohoto pojmu odpůrci i obhájci tohoto návrhu.

Ke kolegovi Paynovi bych řekl, že oceňuji to, že během svého švýcarského pobytu se věnoval studiu švýcarských zkušeností, což je pozitivní a ne všichni členové sněmovny by se asi takto chovali. To ho samozřejmě šlechtí. Ale co v této souvislosti je nepatřičné, je jeho argumentace švýcarskými zkušenostmi. Švýcarské zkušenosti v této souvislosti nejsou vůbec relevantní. Tento návrh referenda nesouvisí se švýcarským systémem. Tento návrh referenda odpovídá systému referenda v zemích parlamentní demokracie, kde je používán jako určitý doplňkový instrument pro ověřování vůle občanů v jistých situacích, kdy to je shledáváno účelným. Je nesprávné používat v této souvislosti označování referenda jako formy přímé demokracie. To je forma, které Francouzi říkají démocratie semidirecte, tzn. polopřímá demokracie, a svým způsobem to není ani polo-, je to ještě méně. Protože ti, kdo jsou zvoleni, ať už je to vládní koalice a vláda, anebo reprezentativní díl opozice, ale ti, kteří jsou nahoře, mají možnost v určitých situacích se obrátit k lidu. Není to přímá demokracie, tato iniciativa nevychází z lidu a lid není jako souhrn občanů suverénním subjektem tohoto dění. Není ani v případě lidové iniciativy zákonodárné, protože o ní rozhoduje parlament. Je třeba, abychom měli na zřeteli také jemnější pojmovou strukturu, jestliže chceme vést diskusi a chceme argumentovat věcně ke konkrétnímu návrhu, který jsem předložil.

Hovořilo se tady o tom, že počty voličů, které návrh uvádí pro to, aby ten či onen výsledek referenda byl platný, že jsou nízké a že by mohly ohrožovat demokracii. Vážení kolegové, napadlo vás - copak náš volební zákon stanoví nějaké kvorum voličů, které je nezbytné k tomu, aby volby do Parlamentu byly platné? Prostě položme si také tyto otázky, zda neargumentujeme falešně a demagogicky.

Znovu se vracím k Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy a oné rezoluci. Vracím se k ní proto, že jsem se domníval - bohužel mylně - že rámec, který tato rezoluce stanoví, by mohl být východiskem pro to, abychom posuzovali, zda v rámci našeho ústavního uspořádání a našich politických zkušeností ve snaze vytvářet u nás demokratický systém, zda tento rámec je pro nás použitelný a zda ona pravidla můžeme u nás tak či onak respektovat, resp. zda s nimi můžeme tento návrh konfrontovat.

Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh je s nimi zcela slučitelný a jak jsem uváděl, tento návrh v řadě ohledů jde méně daleko než to, co se doporučuje v rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Tady se mnoho mluvilo o tom, že tento návrh, kdyby byl přijat, změní ústavní uspořádání a dělbu moci, která je mezi těmito orgány. To vůbec není pravda a při podrobnějším rozboru nic takového se prokázat nedá. Jestliže poslanec Kroupa hovořil o tom, že to posiluje vládní moc, tak tady přece jde o vládu, která odpovídá parlamentu. Tato vláda je výrazem vůle parlamentní většiny. Nemyslím si, že za normálního fungování by vláda dělala takováto rozhodnutí o referendu o své újmě, aniž by měla jistotu, že ji parlamentní většina v tomto ohledu podpoří. Kdyby tuto jistotu neměla, riskovala by vyslovení nedůvěry. Čili při bližším rozboru všechny takovéto námitky neobstojí.

Takto bychom mohli podrobně rozebírat všechny námitky, pokud tady byly, ale většinou to nebyly námitky k návrhu, většinou to byly obecné námitky proti referendu vůbec. Ale pak se znovu ptám poslanců - a je jich tady dost - z minulého volebního období, proč vůbec v ústavě referendum jako součást ústavního uspořádání stanovili?

Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Sládek.

 

Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, termín, který byl určen pro jednání vlády, tak jako tak vypršel. Chtěl bych se zmínit o několika věcech.

Za prvé mě mrzí, že televizní kamery nedokázaly připoutat poslance k lavicím na delší dobu než na první den. Poté, co poslanci především vládní koalice zjistili, že záznam z jednání parlamentu je v televizi až po jedné hodině ranní, tak samozřejmě už v tomto okamžiku také v lavicích nesedí a nesledují jednání parlamentu, až na řídké výjimky, mezi kterými mohu jmenovat třeba poslance Uhdeho. (Potlesk. Poslanec Uhde opouští sál.)

Rád bych se při této příležitosti také zmínil - protože kolem televizního záznamu byla celkem velká kampaň, která měla nejspíše za cíl zmást veřejnost - o tom, že poslanci zvláště vládní koalice nejsou schopni ani vnímat průběh parlamentního jednání. Ono se to projevuje samozřejmě, a známe to všichni z pedagogické psychologie, různými formami - vstáváním, přebíháním, bavením se apod. Není to výraz toho, že by snad zde přednášené výroky opozičních poslanců nebyly na odpovídající odborné a politické úrovni. Jedná se o to, že zvláště poslanci vládní koalice nemají takovou kapacitu na vstupu, takovou schopnost vnímat, že při určitém sdělení, při určitém objemu sdělení už prostě nejsou schopni toto sdělení přijmout. To jen stručně na úvod na téma nepřítomnost poslanců vládní koalice.

Co se týká argumentů zde uváděných, ať už pro nebo proti referendu, víme všichni velmi dobře, že tato koalice shodou okolností nazývaná vládní, ačkoli vládní je vlastně jedině díky přeběhlictví poslanců, kteří svévolně změnili výrok občanů ve volbách, tak tato koalice vždy respektuje pouze takové články ústavy, které se jí hodí. Jako příklad může posloužit osud Senátu. Do té doby, dokud tato koalice Senát k ničemu nepotřebovala, dokud měla pohodlnou většinu, tak také článek ústavy o Senátu realizován nebyl. Byl neustále odsouván, jeho realizace byla odsouvána. Teprve tehdy, když byla otřesena výsledky parlamentních voleb, změnila koalice svůj názor na Senát. Nemůžeme se dočkat také obdobně pružného postoje v případě referenda, když v současné době, kdy stačí ke změně výsledků voleb nákup některých opozičních poslanců, tak je referendum k ničemu. V případě, že by došlo k hlubším nebo rozsáhlejším politickým změnám, můžeme se dočkat toho, že tatáž koalice nebo totéž složení politických stran bude najednou pro referendum horovat a bude uvádět argumenty přesně opačné. Znovu podotýkám pro tu hrstku později příchozích, uváděl jsem zde příklad Senátu a velmi pružného, až odpudivě pružného přístupu současné koalice k ustanovením základního zákona České republiky.

Dámy a pánové, bylo už zde mnohokrát řečeno, že zdrojem moci, ať už to bylo uvedeno v kterémkoli období na kterýchkoli místech, by měl být lid, že to koneckonců vychází i ze slova demokracie. Pravdou je, že se vyvinuly různé směšné formy. Pravdou je, že třeba - i když to vezmeme ze zcela formálního hlediska - při určitém počtu občanů už jsou přesně a přísně vzato přímé formy velmi nepružné a zdlouhavé. Takže zastupitelská demokracie má samozřejmě mnoho výhod, ale přece jen je zapotřebí, aby zde byla určitá korektura, alespoň - i když já osobně bych propagoval daleko častější zásahy prostřednictvím referenda - aby zde byla korektura té zastupitelské demokracie samozřejmě. Myslím osobně, že návrhy, které předkládá pan prof. Jičínský, jsou velmi mírné, možnosti, jak se propracovat k referendu, relativně velmi obtížné. Osobně bych si skutečně představoval daleko snazší přístup k referendu, daleko snazší možnost, jak referendum vyvolat a jak takto korigovat mnohdy protichůdnou asociální a protidemokratickou politiku těch, kteří v té době právě vládnou.

Lid je skutečně zdrojem moci a v naší zemi by občané přece měli vládnout. To, že na určitou dobu pověřili skupinku lidí tím, že na ně na určitou dobu přenesli občané svoji pravomoc, to ještě nedává této hrstce lidí právo k tomu, aby rozhodovali naprosto o všem. Jsou také závažné věci, o jejichž rozhodování rozhodně občané mandát nebo právo nebo své pravomoci na tu hrstku nepřenesli. Jsou tak životně důležité otázky, o kterých by občané měli rozhodovat sami a přímo. Ať už to je tak velký zásah do osudu státu, jako rozdělení republiky, ať už je to vstup do nadnárodních struktur, ať už je to třeba volba představitele všech občanů, jako například volba prezidenta, nebo tak radikální změny v zákonech, jako je třeba znovuobnovení trestu smrti. Jsou tak důležité otázky, o kterých sám parlament právo rozhodovat nemá. O těchto důležitých otázkách by měli rozhodovat sami občané.

Co se týká ústavy České republiky, je formálně řekněme v pořádku, ale není naplněna. Proč tedy ta mnohá ustanovení, jak se o tom už tady mnohokrát hovořilo, vůbec v té ústavě jsou, když není ani chuti nebo politické vůle k tomu, aby tato ustanovení naplněna byla. Jsou tam jenom proto, aby bylo možné zmást mezinárodní veřejnost, domácí veřejnost. Jsou tam jenom proto, aby umožnila podvádět občany. K čemu je tedy ústava, která není naplněna?

Hovořilo se zde také o dělbě moci. Hovořilo se tady o tom, že by byla narušena dělba moci. Dámy a pánové, jaká je v České republice skutečná dělba moci? Výkonná moc je zastoupena prezidentem a vládou, zákonodárná moc je ale také zastoupena vládou a poslanci. Copak tady existuje skutečně striktní dělba moci? Copak existuje skutečně striktní dělba moci, když máme vládu skládající se z poslanců, parlament skládající se z ministrů a soudce, kteří zcela pracují na politickou objednávku. Soudce, kteří - když mají odsoudit vraha, tak se k tomu nedostanou za čtyři roky, zato na politické odpůrce současné koalice mají čas každý týden! Dámy a pánové, tady žádná dělba moci neexistuje. Tady je taková směs pod taktovkou řekněme jedné politické strany - pokud se ti její satelité dají od ní vůbec odlišit, protože podle mě satelité současné nejsilnější koaliční strany ODS se dají odlišit pouze v okamžiku, kdy se jim jedná o prebendy nebo ministerská křesla - že veškerá moc je opět v rukou jedné politické strany, která má své národněfrontovské satelity. Jak můžeme tady vůbec argumentovat tím, že by zákon o referendu nakonec porušil principy dělby moci, když v naší zemi ani žádná dělba moci není.

Dámy a pánové, je to jenom několik slov, předpokládám - jak už tady včera řekl předseda sněmovny - že zákon o referendu je tak nekontroverzním tématem, že se o něm dá jednat i bez přítomnosti vlády a koneckonců že by se o něm dalo bez přítomnosti vlády i hlasovat.

Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Sládek byl posledním přihlášeným do rozpravy. Nyní se hlásí pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

 

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Paní předsedající, ctěné dámy a pánové, já jsem - opakuji po některých předřečnících - neměl v úmyslu vystupovat. Pan poslanec Jičínský řekl - jsem rád, že proběhla jistým způsobem v této sněmovně diskuse o problému. Já mohu říci za ty roky, co jsem ve sněmovně jsem také rád, že diskuse k problému proběhla. Z některých úst to byla korektní diskuse s korektními argumenty. V jiných diskusních vystoupeních korektní argumenty nebyly. Bylo to tak, jak se odehrávaly debaty ve sněmovně celých sedm - osm roků.

Chci říci, dokud se nenaučíme skutečně respektovat jeden druhého a pravdu skutečně hledat, tak nemáme nárok na ústavní systém a na právní systém. Kolega Jičínský jistě pozná knihu Johna Stuarta Milla úvahy o vládě ústavní. Jistě, že stejně dobře jako já ví, jak John Mill před 150 roky definoval, jak různá společenství mají ve své podstatě nárok na určitý způsob vlády.

Obávám se, že další komplikací referendem zaneseme do našeho ústavního systému další neznámé, které budou sloužit k tomu, že náš ústavní systém a cestu k demokracii zpochybníme. Mám naději, že proti tomu, co zde bylo minulých 40 let, není dnes v prostoru střední Evropy a kolem nás žádná velmoc, která by garantovala jedné skupině v naší zemi totální zneužití. Domnívám se, že díky tomu se budou strany a politické skupiny u vlády střídat. Domnívám se, že díky tomu může jít naše země ke skutečné demokracii.

Co bych jinak dodal? Byl bych rád, kdybychom si byli vědomi, v čem se naše země nachází a co se odehrává v celém prostoru středovýchodní Evropy. Byl jsem před týdnem na volbách v Srbsku a v Černé Hoře. Z toho, co jsem viděl, vám mohu říci, že jsem pochopil, že vlastně po tom, jak se rozpadl Sovětský svaz - který integroval tuto oblast vojenskou mocí a byrokracií, s umělým náboženstvím světového proletariátu a doba, kdy vládl v tomto prostoru neslušně a totalitně, vytvořila v celém našem prostoru, v lidech žijících v tomto společenství určitý hodnotový systém, který je založen na pahodnotách - velice se obávám přírodních sil, které v tomto prostoru byly rozpoutány. Že je nenahradil žádný hodnotový systémem, který by dokázal tento prostor integrovat a postavit jej na skutečných hodnotách.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu se přihlásil pan poslanec Jičínský.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Já souhlasím s kolegou Hofhanzlem, že bychom vážně měli přemýšlet o tom, jaké hodnoty ústavního demokratického uspořádání u nás pěstovat. Právě z tohoto hlediska byl předložen tento návrh a jeho kritikům z řad vládní koalice bych rád dal v úvahu, aby se zamysleli nad tím, jak je možno při respektování hodnot platné ústavy předložit tak pochybné návrhy, jako je zákon o komisi pro cenné papíry, který je v rozporu s principy ústavního uspořádání, a to raději nemluvím vůbec o návrhu ústavního zákona o bezpečnosti státu, který parlament v určitých okolnostech zcela vylučuje a dává veškeré moci předsedovi vlády.

Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Poslanec Jičínský byl posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy. Protože se nikdo další nehlásí, všeobecnou rozpravu končím. Ke slovu se hlásí předseda poslaneckého klubu sociální demokracie.

 

Poslanec Stanislav Gross: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v tuto chvíli bych požádal o 11 minutovou přestávku na jednání našeho klubu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Budeme pokračovat v 11.00 hodin přesně.

(Schůze přerušena v 10.50 hodin.)

 

(Schůze opět zahájena v 11.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, lhůta určená pro přestávku na poradu klubu ČSSD skončila. Je 11 hodin a budeme pokračovat rozjednaným bodem. V tuto chvíli prosím pana poslance Libora Kudláčka, aby zopakoval přednesené návrhy, o kterých nyní budeme hlasovat.

Paní poslankyně, páni poslanci, současně prosím o klid v jednacím sále.

Pana poslance Libora Kudláčka tady nevidím. Vzhledem k tomu, že v rozpravě padl pouze jeden návrh, a to návrh pana poslance Payna na zamítnutí návrhu zákona po všeobecné rozpravě, myslím, že budeme o tomto návrhu hlasovat. Já jsem vás v průběhu přestávky všechny odhlásila a prosím, abyste se zaregistrovali svými hlasovacími kartami. V tuto chvíli se chystám zahájit hlasování pořadové číslo 35.

S faktickou poznámkou pan poslanec Špidla. Pan poslanec Špidla se nehlásil s faktickou poznámkou.

 

V tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 35. Ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Payna na zamítnutí návrhu zákona. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z přítomných 171 pro vyslovilo 84, proti 87. Tento návrh nebyl přijat.

 

V tuto chvíli zahajuji podrobnou rozpravu, do které v tuto chvíli není nikdo přihlášen. Ptám se tedy, kdo se hlásí do podrobné rozpravy k druhému čtení návrhu zákona o referendu. Hlásí se pan poslanec Krampera. Pane poslanče, máte slovo. Současně prosím o klid v jednacím sále.

 

Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, jako poslanec SPR-RSČ vznáším následující pozměňující návrhy k ústavnímu návrhu zákona o lidovém hlasování a lidové zákonodárné iniciativě.

Článek 1 odst. 1 písm. c) se mění. K vyjádření stanoviska občanů k určité otázce vnitřní nebo zahraniční politiky státu.

Článek 1 odst. 2 se vypouští písm. b), písm. c), písm. d).

Článek 2 odst. 2 se mění takto: Návrh zákona je v referendu schválen, zúčastnila-li se hlasování polovina občanů k tomu oprávněných, hlasovala-li pro návrh většina hlasujících. Nebude-li přijat tento návrh jako další varianta, zúčastnilo-li se hlasování 40 % občanů k tomu oprávněných, hlasovala-li pro návrh většina hlasujících.

Článek 2 odst. 3 se vypouští.

Článek 2 odst. 5 se vypouští "a tři pětiny většiny senátorů".

Článek 6 odst. 2 se vypouští "a dvě třetiny většiny přítomných senátorů".

Článek 8 odst. 2 se vypouští.

Článek 9 odst. 2 se vypouští "nebo skupiny nejméně 17 senátorů".

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kramperovi a ptám se, kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Benda, pokud dobře vidím. Píšu si pana poslance Payna.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nebudu rozšiřovat okruh těch, kteří k tomu chtějí dlouze diskutovat a navrhuji prostě a stručně zamítnutí po druhém čtení tohoto návrhu zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Mám to chápat jako po podrobné rozpravě, pane poslanče. Děkuji. Dále je přihlášen pan poslanec Payne.

 

Poslanec Jiří Payne: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení pánové a dámy, dovoluji si v logice obecné rozpravy navrhnout několik pozměňovacích návrhů.

Zaprvé vypuštění písm. b) v odst. 1 čl. 1.

Dále v čl. 2 odst. 1 vypustit zbytek věty za slovem "vláda". Vypouští se slova "nebo společně nejméně dvě pětiny poslanců".

Dále navrhuji vypustit čl. 3, 4, 5, 6, 7, což jsou články, které se týkají změny ústavního pořádku. Diskuse k tomu proběhla.

Dále navrhuji v čl. 8 opět ukončit v odst. 1 odstavec za slovem "vláda". Opět se vypouštějí slova "nebo společně nejméně dvě pětiny poslanců".

Dále navrhuji vypustit čl. 10.

Důvody jsem uvedl v obecné rozpravě. Myslím, že není potřeba dále nic uvádět.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi, který byl posledním přihlášeným do podrobné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Hofhanzl.

 

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Dámy a pánové, paní předsedající, ve smyslu své řeči v obecné rozpravě navrhuji stejně jako poslanec Benda zamítnutí návrhu po podrobné rozpravě.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Registruji tento návrh. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Proto podrobnou rozpravu v toto chvíli končím.

Nyní budeme hlasovat o návrzích, které padly v podrobné rozpravě, tedy návrzích procedurálních. Takovýto návrh padl jeden, a to návrh na zamítnutí návrhu zákona. Padl od poslance Bendy a od poslance Hofhanzla. O tomto návrhu tedy rozhodneme v hlasování pořadové číslo 36, které v tuto chvíli... Já jsem již zahájila hlasování. Proto je nechám doběhnout a potom vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Každopádně pro stenozáznam hlasování pořadové číslo 36 vyhlašuji za zmatečné.

V tuto chvíli vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami a pokud jste tak již učinili, zahajuji hlasování pořadové číslo 37.

 

Ptám se: kdo je pro tento návrh na zamítnutí návrhu zákona? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 z přítomných 194 se pro vyslovilo 97, proti 97.

Tento návrh nebyl přijat.

 

Paní poslankyně, páni poslanci, končím druhé čtení tohoto návrhu.

***