Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se nikdo další nehlásí. Hlásí se pan poslanec Jan Černý. Omlouvám se, že jsem jej přehlédl. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, mám dojem, že pan kolega Štrait odpověď, kterou poslal pan premiér, vůbec nečetl, protože jinak by nemohl dávat návrh na nesouhlasné stanovisko, protože na všechny čtyři otázky, které panu premiérovi položil v interpelaci, jsou odpovědi, dokonce i na otázku účetní hodnoty či tržní hodnoty zlata. Myslím si, že buď pan kolega neumí číst, anebo je totálně a stále nespokojen.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy v tomto okamžiku nevidím žádnou přihlášku. Raději chvíli posečkám. Skutečně se nikdo další nehlásí, tudíž rozpravu končím. Připomínám sněmovně, že pan poslanec Štrait vyslovil nesouhlas s odpovědí premiéra Klause a o takto navrženém usnesení budeme hlasovat.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 95.

Námitka. Přehlédl jsem ji. Nechám doběhnout hlasování. Odhlásím vás. Požádám vás o novou registraci. Hlasování prohlašuji za zmatečné.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 96. Kdo je pro návrh, jak jej přednesl pan poslanec Štrait, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování skončilo.

Pro hlasovalo 79 poslanců, proti 51. Tento návrh byl schválen.

Ministr zdravotnictví Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci nájemní smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Senior klubem, a. s. Interpelace se spolu s odpovědí a dalšími odpověďmi ministra zdravotnictví Jana Stráského, které vypracoval poté, kdy Poslanecká sněmovna na své 10. a 11. schůzi s odpověďmi na interpelaci vyslovila nesouhlas, předkládá jako tisk 275. Otevírám rozpravu, do které se přihlásila paní poslankyně Fischerová. Tímto jí uděluji slovo.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, pane premiére, vážení členové vlády, pane ministře, od února tohoto roku to bude potřetí, kdy se parlament bude zabývat odpovědí na mou interpelaci na pana ministra Stráského ve věci nájemní smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí a Senior klubem a. s. Je tomu tak proto, že všechny dosavadní odpovědi pana ministra byly nejen velmi neurčité, byly vyhýbavé. A to, co mne zvlášť znepokojuje, ve své podstatě ne zcela pravdivé.

Nebudu se vracet ke skutečnostem podrobně uvedeným v předchozích materiálech, které jsou sumarizovány v tisku 275. Dotknu se v krátkosti jen toho nejpodstatnějšího, co mne vede k tomu, abych vás přesvědčila, že pokud vám jde o pravdu a dodržování zákonnosti, o nepominutelné hodnoty morální a hodnoty etické, pak sněmovna nemůže odpověď pana ministra přijmout ani dnes. Již proto ne, že nebyl dořešen problém smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí a Senior klubem, smlouvy porušující usnesení vlády České republiky, smlouvy pro stát nevýhodné a navíc - jak zjišťujeme ze smlouvy, kterou nájemce, dr. Rubáš, neplní a zcela bezostyšné parazituje na veřejném sektoru. Jde bohužel o smlouvu stejně nevýhodnou, jakých bylo v této zemi v rámci ekonomické transformace uzavřeno nepřeberné množství a které se výraznou měrou podílejí na tom, že naše ekonomika se dostala tam, kde je.

Je-li tomu tak, jak tvrdím, pak mně jistě může kdokoli z vás položit otázku, proč právě s touto, jen z čistě ekonomického pohledu, kapkou v moři podvodů a krádeží se máme ještě dnes zabývat. Soudím však, že již proto, že nám musí jít především o princip věci. Tedy bez ohledu na rozsah a dosah pochybení. Vždyť donekonečna nelze přehlížet nepřehlédnutelné. Mnohdy i bez pouhého uzardění přihlížet, jak jsou porušovány platné zákony.

V odpovědích na mou interpelaci nás pan ministr v podstatě jen informoval, že se problémem zabývá, a to již déle než pět měsíců. Očekávala jsem a očekávám, že když náměstek ministra zdravotnictví ing. Heller a ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice ing. Kocourková vlastně rukou společnou a vědomě - byť pravděpodobně pod nátlakem - realizují pro stát nepřijatelnou nájemní smlouvu, bude tento čin vyšetřován a posuzován přinejmenším z pohledu zneužití pravomocí veřejného činitele.

Pan ministr Stráský nás sice v Poslanecké sněmovně na zasedání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví informoval o zahájení šetření ve Všeobecné fakultní nemocnici ve smyslu podání žaloby na neznámého pachatele. Avšak toto tvrzení nikdy nedoložil, ani žádné informace o případném projednávání podaných trestných oznámení nepodal. Naopak. Byla jsem bohužel anonymním dopisem informována, že zatím žádné šetření nebylo ani zahájeno a že i samo podání je sporné.

A konečně zde je také neuzavřený problém s dr. Mackem, který figuroval v Senior klubu a. s. jako jeden ze zakladatelů a v dalších nejméně sedmi obchodních společnostech, v některých pak v přímém rozporu s § 73 zákoníku práce, který pracovníkům ministerstev nedovoluje, aby byli ve statutárních či dozorčích orgánech obchodních společností.

Pan dr. Macek podle slov pana ministra sice v průběhu doby doložil, že podíl v Senior klubu a. s. předal manželce a formou čestného prohlášení již při nástupu na ministerstvo zdravotnictví ujistil pana ministra, že žádné obchodní aktivity v rozporu se zákonem s ohledem na své zaměstnání na ministerstvu zdravotnictví nemá. Bohužel asi dr. Macek zapomněl na obchodní společnost Telegraf s. r. o" neboť dne 17. června 1997 podepsal jako jednatel společnosti plnou moc pro právního zástupce dr. Pavla Krýla k jednání za tuto společnost. Pro doplnění uvádím, že tato obchodní společnost je v soudním sporu se společností Concordia press, zatím o pouhých 11 miliónů korun. Zdůrazňuji, že obě tyto indicie samozřejmě mohu doložit.

Dr. Macek se tedy dopustil buď právního podvodu podpisem plné moci pro dr. Krýla jako již neplatný statutární činitel obchodní společnosti, nebo vědomě lhal při podpisu čestného prohlášení při nástupu na ministerstvo zdravotnictví. Vědomě tedy klamal nejen svého představeného ministra Stráského, ale jeho prostřednictvím pak klamal i tento parlament. Navíc v době, kdy vláda v jednom ze svých balíčků nás všechny ujistila, že mj. bude prosazovat s maximální rozhodností, důsledností a rychlostí právo, a to padni, komu padni. I když bohužel zatím nic nenasvědčuje, že tomu tak je, snažím se neztratit iluze, a to i přesto, že i dnes - a to možná více než kdykoli dříve - bohužel platí přísloví, že "pod svícnem bývá ta největší tma".

Odhlédněme však od čistě právního aspektu věci a v plném rozsahu si uvědomme, jak nevěrohodně zní toto vládní prohlášení, když místopředseda nejsilnější koaliční politické strany buď o něm neví, nebo jej prostě nerespektuje.

Mluvím-li takto, vážení přítomní, opravdu netoužím po konfrontaci či eskalaci problému, ale na druhé straně já nechci a nemohu přehlížet ekonomickou a tím méně pak morální a etickou stránku věci. Není sporu, že v této zemi - ale nejen v ni - existují různé mafie, často mafie vysoce specializované, které systematicky těží z někdy ne zcela dokonalých zákonů či jejich laxního prosazování i z hluboké morální devastace společnosti pro téměř beztrestné okrádání každého z nás. Děje se tak v průmyslu, v obchodu, v bankovnictví a bohužel i ve zdravotnictví. I zde v případech jasných a zřetelných nepravostí nacházíme stejné tváře, jak o tom výmluvné svědčí kauza Homolka a Senior klub. Pokud nebudeme dostatečně bdělí a ostražití, dočkáme se záhy dalších neméně pochybných, leč pro zúčastněné ekonomicky mimořádně výnosných podvodů.

Dámy a pánové, závěrem mi dovolte shrnout.

Za prvé: Považuji za nutné, aby nás pan ministr s plnou odpovědností informoval o stavu šetření ve věci platnosti nájemní smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí a Senior klubem a. s. a o šetření případné další hospodářské kriminality ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.

Za druhé: Opravdu jen velmi obtížně hledám slova a způsob, jak se vyjádřit k problému dr. Macek. Je tomu tak proto, že jde především o morální stránku věci, o vlastní postoj a pohled jednoho každého z nás. Postoj, který by neměl a nemůže být formován jen a jen pouhou příslušností k politické straně. Jsem přesvědčena, že je to problém nejen samého ministra Stráského, ale i jeho kolegů, když zjistí, že tak vysoce postavený funkcionář jejich strany, obrazně řečeno, považuje čestné prohlášení za kus papíru, který snese všechno. Nebudu a nechci zdůrazňovat, jak se v podobných situacích chovají politici, ale nejen oni, v zemích s dlouholetou demokratickou tradicí. Přála bych si a pevně věřím, že i vy jste stejného názoru, že v tomto parlamentu ani v této zemi nesmí převládnout pocit, že drzé čelo je mnohem více než poplužní dvůr.

Předkládám proto následující návrh na usnesení:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra Stráského na interpelaci poslankyně Evy Fischerové ve věci nájemní smlouvy mezi Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze a Senior klubem, a. s.

Vážení přítomní, děkuji vám za vaši pozornost a za vaše pochopení.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, paní poslankyně. Do rozpravy se hlásí pan ministr a poslanec Jan Stráský. Uděluji mu slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ačkoli jsem hluboce přesvědčen, že zdravotnictví má celou řadu aktuálních problémů, považuji za nutné se velmi krátce vyslovit k problému, který považuji za historický a překonaný.

Opakuji ještě jednou, že smlouva, ve které jsem interpelován, byla skutečné Ministerstvem zdravotnictví shledána jako nevýhodná, nikoli jako krádež, nikoli jako zneužití pravomoci veřejného činitele, ale jako nevýhodná. Opakuji, poněvadž se mi nezdálo, že by ze slov paní poslankyně to bylo zřejmé, že byla podána 6. 3. 1997 ke Krajskému obchodnímu soudu v Praze žaloba na určení neplatnosti této smlouvy. Chci doplnit tuto informaci, že zmíněný Senior klub z různých důvodů skutečně neuhradil k dnešnímu dni žádnou částku a žádnou fakturu, která se týká plnění této sporné smlouvy. Informuji tuto sněmovnu, že se spolu s vedením Všeobecné fakultní nemocnice domnívám, že nesplacení sjednaných částek zakládá neplatnost této smlouvy. Proto byla předána celá causa advokacii k výkladu a k dalšímu řízení.

K otázce pana místopředsedy Macka nemám už co dodat. Od 30 .6. 1997 není zaměstnancem Ministerstva zdravotnictví.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní poslankyně Fischerová žádá o slovo.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážené dámy a pánové, znění odpovědi pana ministra Stráského jsem předpokládala. Nemůže být jiné. Mně je známo, že v březnu 1997 byla podána žaloba na neplatnost smlouvy. Já jsem předpokládala, že pokud projednáváme v parlamentu spornou interpelaci poněkolikáté, že pan ministr se této odpovědi bude více věnovat a že neobdržím to, co máte v dokumentaci - dva velmi krátké dopisy, které se zabývají pouze panem dr. Mackem a pomíjejí ty ekonomické problémy, které ve fakultní nemocnici byly po odstoupení paní ing. Kocourkové. Myslím si, že pokud pan ministr zapomněl, že na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví se zmínil o tom, že byla podána žaloba na neznámého pachatele ve Všeobecné fakultní nemocnici, že se mě to při mé soustavnosti a důslednosti podaří najít v nahrávce z jednání výboru. V odpovědi, která byla skutečně zúžena pouze na pana dr. Macka, o kterého mi až zase tak nejde; mně se totiž jedná o princip - jsem postrádala, kupř. to, že není naplňována smlouva, že to přispěje k její neplatnosti a že dojde k určitému narovnání.

Tolik k první části interpelace. A nyní se musím vrátit k problému personálnímu. Pan ministr říká, že pan dr. Macek je mimo Ministerstvo zdravotnictví a že už se ho ten problém netýká. To je pro mě snad největším zklamáním, že to pan ministr vůbec může říct. Pana ministra se to týká. Velmi se ho to týká, protože více než jeho liknavý postup při ověřování všech sporných obchodních aktivit se mi bohužel právě proto, že říkal, že se ho to netýká, jeví jako účelový, aby umožnil 10 měsíců panu dr. Mackovi na Ministerstvu zdravotnictví přežít. Je věcí názoru, jakým způsobem jsou hodnoceny výsledky práce pana doktora Macka na Ministerstvu zdravotnictví. Někteří říkají, když je hodnotí, že hora porodila myš. Ale to je, prosím vás, skutečně věcí názoru.

Ještě bych chtěla říci tolik. Pana ministra jsem si zřejmě příliš zidealizovala s ohledem na jeho pracovitost a vůli odborné problémy řešit, protože se mi to tak skutečně jevilo. Byl to asi hluboký omyl. Pan ministr pravděpodobně nechce nebo není schopen, a to je pro mne obrovským zklamáním, vnímat morální aspekt falešného čestného prohlášení pana dr. Macka. Předpokládám, že pan ministr by měl najít cestu, jak se od této záležitosti distancovat, aby se nestala precedentní. Očekávala bych, a to je právě to, proč si myslím, že se to pana ministra týká, že z těchto věcí vyvodí dopady do oblasti personální politiky na Ministerstvu zdravotnictví.

Jinak se bude opakovat, nebo bude možné, aby se opakovalo, aby státní úředník něco na Ministerstvu zdravotnictví dělal, a přitom měl kontakty např. v době, kdy se vytvářejí síťotvorné prvky pro síť zdravotnických zařízení, a potom najednou jeho vlastní privátní zařízení se ocitne mezi malým počtem privátních lůžek, která prý snad nejsou rozhodující pro koncepci sítě, a bude doporučeno nebo bude laxně trpěno, aby pojišťovna uzavřela s tímto zařízením smlouvu, byť jinde se třeba důležitější zařízení ruší. Mám pozitivní vztah k restrikci lůžek, ale mám pocit, že pan dr. Macek při svém pobytu na ministerstvu měl skutečně neomezené možnosti.

Na počátku mé interpelace stála v popředí mizerná smlouva, pouhé porušení usnesení vlády. Mně se to jeví velmi závažné. Domnívám se, že je nutné i z tohoto vyvodit důsledky. Myslím si, že jsem snad dostatečně zdůvodnila své stanovisko, proč jsem přesvědčena o tom, že se to pana ministra týká. Ano, bytostně se ho to týká a profesně se ho to týká.

Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Nevidím žádnou další přihlášku do rozpravy, tudíž rozpravu končím. Paní poslankyně Fischerová ve svém prvním vystoupení na závěr přednesla návrh na nesouhlasné usnesení. Nezbývá nám než o tomto jejím návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování pořadové číslo - já se omlouvám, že jsem přehlédl kartičku v rukou pana poslance Melčáka. Ruším toto hlasování, odhlašuji vás a žádám vás o novou registraci.

Zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu usnesení paní poslankyně Fischerové, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s odpovědí ministra zdravotnictví pana Jana Stráského.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 98 a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti?

Konstatuji, že hlasování skončilo výsledkem 84 pro, 46 proti. Tento návrh byl přijat. Máme se na příští schůzi opět na co těšit.

Paní poslankyně Fischerová interpelovala ministra zdravotnictví Jana Stráského také ve věci Českého transplantu a pan ministr jí odpověděl v odpovědi, která se předkládá spolu s interpelací jako tisk 276. Otevírám rozpravu a předpokládám, že paní poslankyně Fischerová se chystá vystoupit v rozpravě i k tomuto bodu. Ano, uděluji jí slovo.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, úvodem si dovolím panu ministrovi poděkovat za skutečně obsáhlou odpověď. Nicméně ve všech bodech ji nemohu považovat za vyčerpávající, a proto s ní nemohu bez výhrad souhlasit. Část sdělených informací je pro mne velmi názorným důkazem intenzivního rozvoje chaosu v českém zdravotnictví. Jsem překvapena velmi úzce vymezeným přístupem pana ministra k jednotlivým otázkám, který vyplývá z jeho odpovědí. Povinností Ministerstva zdravotnictví je podle zákona č. 20/66 Sb. zajistit jednotný výkon zdravotnických služeb. Domnívám se, že v případě koordinace transplantací tato povinnost platí zvláště a že není naplňována. Bohužel docházím k závěru, že nejde jen o jakousi taktiku, jak odpovídat na interpelaci poslance (to bych nerada panu ministrovi podsouvala), ale že tato odpověď je skutečným obrazem chaotického stavu našeho zdravotnictví v současné době.

V odpovědích na moje otázky číslo 1 a 2 ohledně stávajícího organizačního uspořádání transplantačního programu v České republice a koncepčních přístupů, jak jsou definovány a dodržovány jednotlivé kompetence zúčastněných organizací a pracovníků, pan ministr uvádí, že ministerstvo zřídilo Český transplant jako příspěvkovou organizaci v přímé řídicí působnosti Ministerstva zdravotnictví. Český transplant je statutárně koncepční koordinační a servisní organizací s celorepublikovou působností v oblasti transplantační medicíny. Ráda bych zdůraznila, že statut byl definován výborem Českého transplantu a schválen Ministerstvem zdravotnictví.

Není mi zcela jasné, proč Ministerstvo zdravotnictví nevytvořilo Českému transplantu patřičný prostor a podmínky pro zajištění koordinace transplantačního programu v plném rozsahu. Naopak, Ministerstvo zdravotnictví České republiky od doby působení ministra Rubáše investovalo nemalé finanční prostředky na vývoj informačního systému Medikon. Je to konkrétně asi 30 mil. Kč, pokud to sečteme. Tento informační systém je realizován soukromými firmami. V rámci informačního systému Medikon jsou vedle onkologického a genetického registru zpracovávána také data týkající se transplantací.

Je pro mne zcela nepochopitelné, proč pan ministr ve své odpovědi uvádí na otázky číslo 4 - 9, že Medikon k zajištění bezpečnosti osobních dat od pacientů musí provozovat privátní - soukromé firmy a nikoliv veřejná instituce, např. Ústav zdravotnických informací a statistiky. Možná si objasníme pojmy. Tento strategický přístup k vytváření národního zdravotnického informačního systému považuji za jednu z vážných příčin potíží transformace zdravotnictví. Projekt Medikon je realizován v rámci Institutu klinické a experimentální medicíny ve spolupráci s několika soukromými firmami. Český transplant jako organizace pověřená koordinací transplantací v České republice je v současné době v situaci, kdy je mu dostupnost dat o transplantacích ze systému Medikon i samotným Ministerstvem zdravotnictví odmítána. Mohu doložit korespondencí s Ministerstvem zdravotnictví. Mám ten problém dosti pečlivě prostudovaný. Projekt Medikon, do kterého Ministerstvo zdravotnictví v posledních letech vložilo - jak jsem se již zmínila - více než 30 mil. Kč, je podle odpovědí pana ministra určen na nezbytnou koordinaci řízení zdravotní péče, a to zejména v oblasti ukazatelů kvality a výsledků specializované zdravotní péče. Medikon se tedy jeví jako informační systém, do kterého nikdo nesmí vidět, který je tabu a který může být nebo dokonce je byznysem pro několik soukromých společností, zřízených v době působení pana ministra Rubáše.

Z odpovědi pana ministra na otázku číslo 5 ohledně Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že tato organizace se naopak kvalitou a výsledky péče nemůže zabývat, neboť její datová síť není neveřejná, a proto neumožňuje práci s osobními údaji o jiných pacientech. Mám dojem, že z hlediska občana - pacienta a plátce daní a pojistného může být znepokojivou skutečností, že národní zdravotní informační systém, zajišťovaný Ústavem zdravotnických informací a statistiky, se nevyvíjí směrem, který by umožnil hodnocení ukazatelů kvality a výsledků zdravotnických služeb.

Tvůrci zdravotní politiky jsou sami proti sobě, neboť pak nemají dostatek potřebných informací, které by byly vhodnou zpětnou vazbou o příčinách současných problémů. Ústav zdravotnických informací a statistiky má totiž jen velmi popisné statistické údaje.

Z odpovědi na otázku č. 1 mé interpelace konstatuji, že Ministerstvo zdravotnictví České republiky není schopno vyřešit zapojení České republiky do Eurotransplantu. Řekla bych, že tento rozporuplný stav trvá již poměrně dlouhou dobu, a není schopno zlepšit výsledky především transplantací ledvin s ohledem na možnost lepšího výběru dárců. Toto vyřešení by s sebou neslo nejen výrazný medicínský efekt, ale především velké ekonomické dopady ve zpětných vazbách na další léčbu nemocných s lepšími výsledky transplantace ledvin. Navíc Ministerstvo zdravotnictví státe toleruje jednostranný vývoz českých orgánů do zahraničí, tedy do zemí Eurotransplantu, a to dokonce bez úhrady nákladů na jejich odběr. Pro informaci uvádím, že od roku 1993 je to bezmála 200 orgánů, které byly vyvezeny do zemi Eurotransplantu, a zhruba asi 150 jater.

Pan ministr se k této části mé otázky bohužel nevyjádřil. Tato skutečnost mě znepokojuje zvláště proto, že samo ministerstvo uznává značný medicínský přínos mezinárodní spolupráce v oblasti transplantací. Jsem přesvědčena, že je především úkolem ministerstva, aby jednoznačně a neodkladné vyřešilo koncepční východiska, legislativně vymezilo vztahy a kompetence jednotlivých aktérů. Je naprosto nežádoucí a je to také zbytečné, aby docházelo ke konfliktním situacím tím, že Ministerstvo zdravotnictví toleruje řídicí činnost, vycházející ze subalterního transplantačního centra. Jinými slovy - supluje-li jedno z transplantačních center, řídících činnost centra koordinačního. Výsledkem nerozhodnosti ministerstva jsou ekonomicky i medicínsky konfliktní vztahy mezi institutem klinické a experimentální medicíny a Českým transplantem.

Chci zdůraznit, že mi je naprosto lhostejné, která z těchto institucí převáží, ale ten problém je nutno vyřešit jednoznačně, protože všechny negativní dopady organizační dysfunkce mají velmi negativní dopad do vlastni léčebné péče.

Chci ještě zdůraznit, že s ohledem na to, že právě v případě transplantací jde o velmi ekonomicky a medicínsky náročné odvětví medicíny, mělo by ministerstvo vyvinout maximální a neodkladné úsilí v organizačním zvládnutí vyvstalých problémů, než jak je prezentováno v odpovědi pana ministra na mou interpelaci.

Proto si dovoluji Poslanecké sněmovně předložit návrh na zamítnutí odpovědi pana ministra zdravotnictví na interpelaci poslankyně Fischerové ve věci Českého transplantu a dalších přímých souvislostí.

Děkuji vám za pochopení a podporu.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy nevidím přihlášku nikoho, takže rozpravu tímto končím.

Paní poslankyně se nemusím ptát, jaké navrhuje usnesení, jelikož se vyslovila na závěr svého vystoupení. Opět nesouhlasí s odpovědí ani na tuto interpelaci. Nikdo nezvedá tentokráte kartičku, abych vás odhlásil? Zvedá, dobře. Odhlašuji vás, požádám vás o novou registraci.

Ještě jednou oznamuji sněmovně, že paní poslankyně Fischerová navrhla usnesení, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s odpovědí ministra Stráského.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 99. Ptám se, kdo je pro takovýto návrh usnesení, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

Hlasování skončilo tak, že pro hlasovalo 83 poslanců, proti 48. Návrh byl přijat.

Ministr zdravotnictví Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslankyně Milady Emmerové ve věci investiční politiky v resortu zdravotnictví. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 278.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Vidím, že paní poslankyně Emmerová má zájem vystoupit v této rozpravě jako první. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vládo a vážení přítomní.

Dne 5. 6. 1997 jsem se, pane ministře, na vás obrátila s interpelací ve věci investiční politiky v resortu zdravotnictví. Uváděla jsem příčiny nežádoucího vývoje v celostátním měřítku od počátku tzv. transformace našeho zdravotnictví a závěrem pak jako příklad situací ve Fakultní nemocnici v Plzni, kterou nutně jako dlouholetý zaměstnanec znám relativně nejlépe. Na ní je totiž možno demonstrovat některé chybné kroky investiční politiky ze strany Ministerstva zdravotnictví počínaje rokem 1992.

Bohužel ve své odpovědi reagujete pouze na uvedený příklad Fakultní nemocnice Plzeň, což nebylo pravým cílem mojí interpelace. V takovém případě by totiž mohla být považována za onen často zmiňovaný lobbismus nebo lépe řečeno shánění protekce. Když už jste se však problému plzeňské fakultní nemocnice tak podrobně věnoval, musím uvést některé vaše údaje na pravou míru.

Snažil jste se podrobně vylíčit historii stavby nové nemocnice na Lochotíně, ale asi vám není známo, že Ministerstvo zdravotnictví v průběhu její výstavby na přelomu roku 1992/1993 a v následném půlroce nedokázalo jakkoliv zareagovat na koncepční změny vedení Fakultní nemocnice v Plzni. Ředitel tehdy navrhnul změnu projektu a odklad dalších nákladných etap stavby, čímž sledoval především potřeby plzeňského i západočeského zdravotnictví a zároveň i enormní úsporu investičních prostředků. Bohužel ze strany vašeho ministerstva nebyla tato iniciativa nikterak uznána. A naopak zamýšlené nedokončení celé stavby v letošním roce znamená funkční zmrzačení tohoto veledůležitého zařízení, a tím i znehodnocení několikaleté obětavé koncepční práce mnoha lidí ve Fakultní nemocnici.

Postupné navyšování finančních nároků na investiční prostředky není důsledkem maximalistických požadavků, jak uvádíte, ale jde o výsledek zdražování stavby z několika objektivních příčin, jako je např. zdražování stavebních materiálů, inflace, zvyšování cen moderních technických prostředků a v neposlední řadě i pomalý postup stavby.

Nemohu také pochopit váš argument, že státní rozpočet nemá dostatek prostředků, protože ve stejném období, kdy byl tento důvod uplatňován, zahájil tento stát řadu nových zdravotnických staveb, ačkoliv nebyly dokončeny ty, které byly započaty v minulém režimu a u nichž došlo navíc k racionalizaci koncepce. Když jsem se zajímala, jak lze tyto nesrovnalosti osvětlit a docílit tak spravedlivého řešení, bylo mi doporučeno jedním z vašich pracovníků následující: opakovaně na vaše ministerstvo docházet a lobbovat. To mne velmi překvapilo. Tento způsob poslanecké práce se mi velmi příčí a pevně věřím, že vám také. Je však pravděpodobné, že nové nezdůvodněné stavby zdravotnických zařízení podobně vznikají, poněvadž jiné vysvětlení se nenabízí.

Závěrem mi dovolte zopakovat několik základních otázek, na které jste v mé interpelaci nereagoval.

1. Podle jakých kritérií byla řízena investiční politika Ministerstva zdravotnictví před administrativní tvorbou sítě zdravotnických zařízení lůžkového typu v celé České republice?

2. Jak je sledována vybavenost a technologický stav nemocnic ve vztahu k síti, k dalším investičním záměrům a k potřebám jednotlivých regionů?

3. Jak je sledována délka rozestavěnosti zdravotnických objektů a v návaznosti na ni i suma finančních nároků v jednotlivých regionech?

4. Jak lze vysvětlit, proč finance - opět podobné jako za minulého režimu - přednostně plynou do některých, zvláště centrálních oblastí Čech a Moravy, kde se nachází nadbytek neefektivně uspořádaných zdravotnických kapacit?

5. Jaké doporučujete řešení ohrožené chirurgické péče na území města Plzně a okolí, pokud nebude dokončen v nejbližší době lochotínský pavilon chirurgických oborů, a pokud tedy bude nadále chybět 12 operačních sálů, což je nejmenší vybavenost operačními sály na území České republiky?

Vážený pane ministře, věřím, že se znovu zamyslíte nad uváděnými argumenty lidí z praxe, které by měly být pro vás jedním z nejsměrodatnějších vodítek kromě např. mezinárodních standardů, statistických údajů apod. Tady nejde o lobbování, ale o dobrý úmysl najít společné optimální řešení v rámci koncepčních záměrů. Očekávala jsem jako poslankyně parlamentu a jako členka výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, že projevíte systémový, koncepční a plně kvalifikovaný přístup v řešení tak závažných problémů, mezi které nepochybně patří i investiční politika ve zdravotnictví.

Z toho důvodu nesouhlasím s odpovědí pana ministra, vážení přítomní, a prosím o podporu navrhovaného usnesení v tom, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje odpověď pana ministra Stráského za nedostatečnou a žádá o její přepracování.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Pan ministr a poslanec Jan Stráský hodlá opět vystoupit v rozpravě, takže mu uděluji slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, k této velmi rozsáhlé interpelaci a reakci na ní si dovolím říci jen malou poznámku. Stavby typu plzeňská nemocnice jsou schvalovány tímto Parlamentem a předpokládám, že lobbing nezaujímá žádné místo. Nevím, proč paní poslankyně mluví o lobbingu u této individuální akce, která je s vědomím Parlamentu stavěna tak rychle, jak to umožňují ekonomické podmínky a jak to potřebují zdravotní podmínky našeho společného rodného města s paní poslankyní.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní poslankyně Emmerová hodlá ještě jednou vystoupit v rozpravě. Prosím.

***