Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslankyně Jitka Kupčová: Děkuji. Přitom praxe orgánů činných v trestním řízení se setkává s případy, kdy zaknihované cenné papíry jsou vylákány podvodem, popř. zpronevěřeny, a jsou pochybnosti o tom, zda je možné takto získané papíry, které jsou výtěžkem trestné činnosti, zajistit jako věc důležitou pro trestní řízení a vyslovit jejich propadnutí nebo zabrání. Návrh doplnit v tomto smyslu trestní řád o zvláštní ustanovení zajištění cenných papírů na účtu u Střediska cenných papírů, obdobně jako je tomu v dosavadním § 79 a) trestního řádu o zajištění prostředků na účtu organizace, nemůže splnit účel zajištění daný účelem trestního zákona a trestního řádu, tedy zabránit pachateli, aby trestný čin dokonal nebo dokončil nebo aby se kdokoli těšil z výnosu trestné činnosti. Jde totiž o to, že zajištěním cenných papírů na účtu, které lze již nyní dosáhnout příkazem k pozastavení práva majitele nakládat s cenným papírem podle § 27 zákona o cenných papírech, není řešena situace, kdy pachatel nebo osoba, na niž cenné papíry převedl, využije svých práv s cenným papírem spojených, zejména hlasování na valné hromadě společnosti, ke zcizení, zatížení nebo zašantročení reálného majetku společnosti.

Příkladem k tomu je situace akciové společnosti Kotva po vytunelování fondu Trend, který byl významným akcionářem této společnosti. Uvedená právní domněnka jenom doplňuje ustanovení § 1 odst. 2 zákona o cenných papírech, z něhož vyplývá, že přeměna listinného cenného papíru na zaknihování a obráceně je změnou formy cenného papíru a není v rozporu se smyslem zákonné úpravy cenných papírů ani obchodním zákoníkem. Jeho zakotvení do trestního zákona pak vyplývá z praktické potřeby uplatnění této právní domněnky právě v oblasti trestního řízení.

Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Kupčové. Uděluji slovo panu poslanci Kramperovi, připraví se pan poslanec Severa.

Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, předkládám pozměňující návrhy k trestnímu zákonu č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ č. 26 - vypustit odst. č. 4.

Krátké zdůvodnění: Vzhledem k tomu, že výčet omezení nebo povinností, které soud může uložit pachateli, je pouze příkladný, je na něj třeba hledět jako na vyčerpávající a jako takový nadbytečný.

§ 57 odst. 2. Tento odstavec vypustit.

Zdůvodnění: Jestliže se cizinec dopustí trestného činu, a to v jakémkoliv státě, je vyhoštěn, aniž by bylo třeba zkoumat stupeň společenské nebezpečnosti, možnosti nápravy, poměry pachatele a stupeň ohrožení, bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu. Samozřejmě, je-li pachatel odsouzen v České republice k trestu odnětí svobody, vyhoštění nastává po odpykání trestu jako trest vedlejší. Není třeba uvádět dobu, po kterou má vyhoštění trvat. Pachatel by měl být vyhoštěn navždy, což při současném stavu výpočetní techniky není obtížné zjistit.

§ 147 A) - pozměňující návrh.

Trestnost neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti (§ 248) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dostatečně splnil dříve, než byla podána obžaloba soudu prvého stupně.

Zdůvodnění: Navrhovaný text obsahuje vlastně daňovou úlevu, která může vzhledem k soudní proceduře trvat velmi dlouho. I časově je přesnější zavést jako termín pro účinnou lítost podání žaloby.

§ 187 odst. 1 - pozměňující návrh.

Kdo bez povolení vyrobí, doveze, proveze, jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na 5 - 10 let.

Odst. 2 - pozměňující návrh.

Odnětím svobody na - změna číslovek - 10 až 20 let bude pachatel potrestán.

Odst. č. 3 - pozměňující návrh.

Odnětím svobody na - změna číslovek - 10 až 20 let bude pachatel potrestán.

Odst. č. 4 - pozměňující návrh.

Odnětím svobody na 15 let až doživotí bude pachatel potrestán.

§ 187, písm. a) odst. 1 - pozměňovací návrh.

Kdo bez povolení přechovává pro svoji potřebu omamné nebo psychotropní látky nebo jed v množství menším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na 5 let.

Odst. 2 - pozměňující návrh.

Odnětím svobody - změna číslovek - na 5 až 10 let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst. 1 ve větším rozsahu.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Uděluji slovo panu poslanci Severovi, připraví se pan poslanec Kužílek.

Poslanec Pavel Severa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolím si vám dát svá stanoviska k některým tvrzením, která tady byla řečena. Myslím, že v mnoha směrech tato tvrzení byla chybná a snažil jsem se na ně najít argumenty ať ze zahraničí, nebo z odborné literatury tak, abychom si vyjasnili, v čem jsou tato tvrzení chybná, abychom vycházeli z pravdivých argumentů a rozhodovali se při schvalování tohoto zákona tak, jak jsou známé zkušenosti ze zahraničí i u nás.

Zmíním se zejména

a) o tvrzení, kdy se říká, že neobstojí argument představitelů policie, že současná právní úprava neumožňuje postihovat dealery, kteří při přistiženi tvrdí, že drogu vlastní pro svoji potřebu a také s tím, že policie má k dispozici institut předstíraného převodu věci. K tomu musím uvést, že ze zahraniční praxe a rovněž i z praxe našich orgánů činných v trestním řízení, zejména pak policie, se potvrzuje pravidlo, že dealer se skutečně fakticky vždy vymlouvá na to, že drogu má pro sebe a tím je pro něho podle našeho práva nepostižitelnost. K tomu se v komentáři k drogové úmluvě OSN z r. 1961 uvádí, že zejména orgány pro veřejný pořádek, v naší terminologii jsou to zvláště orgány činné v trestním řízení, upozorňují na to, že trestnost veškerého neoprávněného držení drog včetně držení drogy pro osobní užití usnadňuje stíhání a odsuzování obchodníků s drogami, neboť je v praxi velmi nesnadné dokázat, s jakým úmyslem jsou tyto drogy drženy.

K tomu zmiňovaný komentář také připouští takovou legislativní možnost, kdy si mohou státy zvolit netrestat držení drog pro osobní spotřebu nebo ukládat za to také jen nižší tresty a ve svém národním právu také vhodně upravit právní domněnku, že jakékoliv množství nad určité malé množství je určeno pro distribuci.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, tak stanovením právně relevantního rozlišení množství drogy by byla zavedena presumpce, že držení určitého nebo určeného množství drogy by znamenalo, že se jedná o případ konzumace. Jednalo by se tak o formálně nevyvratitelnou právní domněnku. Toto řešení zpravidla či nejlépe jedna průměrná denní dávka by tak v souladu s ověřenou zahraniční praxí znamenalo reálně účinnější možnost postihu obchodníků s drogami, zdůrazňuji obchodníků s drogami, nikoliv konzumentů.

Tvrzení o možnosti nasazování výjimečného operativního prostředku, to je zmiňované předstírané převádění věci podle § 34 c) zákona o Policii České republiky, je velmi iluzorní a vychází z neznalosti praxe či z nereálnosti předpokladů a podmínek pro aplikaci tohoto prostředku. Tento prostředek je nasazován zásadně v případech závažných a namířen zvláště proti organizované trestné činnosti.

Dále se zmíním o tvrzení, kde se říká, že tento zákon přispěje ke zvýšení nelegálních zisků u zločineckých skupin, zvýšení trestné činnosti, následně i k tvrzení o zavírání 60 tisíc až 150 tisíc experimentátorů s drogami, je tím myšlen konzument neboli hazardér při prvním styku s drogou. Jak kdo chce. Zůstaneme u experimentátora.

Musím na to oponovat tím, že důležitým poznatkem ze zahraniční praxe je, že legalizace konzumace určité drogy, u nás je to dokonce všech drog, tj. měkkých i tvrdých, nevede ke snížení ilegálního obchodu, nýbrž vyvolává vznik nových forem drogové kriminality.

To, že představa společnosti bez drog se ukázala vzhledem k realitě jako iluze, však nemůže znamenat rezignaci státu na tento problém, který má nejen zdravotní, ale i sociálně bezpečnostní, případně i kriminální dimenzi. Stát by proto neměl připustit, aby došlo k tomu, že by závislost na droze byla přijímána jako běžný společenský jev, nebo aby byl drogám dokonce umožněn vstup do společnosti, a tím i jejich akceptace jako normálu, tj. společenské normy, i když je to pouze věc trpěná.

Stále častěji a důrazněji se prosazuje názor, že cílem drogové politiky nesmí být svoboda pro konzumaci drog, ale naopak osvobození od drog. Případné uznání státu, že konzumace drog patří k normálním projevům životní kultury, by znamenalo jeden z dalších ústupků státu ve zřejmém rozporu s oprávněnými zájmy občanů před mocí drog. Jinými slovy - neuvážená a přílišná drogová tolerance neznamená nic jiného než kapitulaci společnosti v boji proti zhoubnému působení legálních drog a ve svých důsledcích je i prezentovaná humánnost hluboce nehumánní, neboť zanechává osoby drogově závislé v jejich životě bez jakýchkoli perspektiv.

K tendenčnosti tvrzení o zavírání tisíců experimentátorů s drogami musím říci, že je v přímém rozporu se zámyslem navrhované novely a jejím duchem a nezaslouží si bližšího komentáře již s ohledem na všeobecně známou zahraniční zkušenost a praxi. Lze velmi zodpovědně konstatovat, že v zemích Evropské unie bychom stěží našli osobu vězněnou za prosté užívání či experimentování s drogami. Je to z převážných procent za delikty spojené s drogami nebo za obchod.

Tvrzení c), že pro pachatele držení drogy pro vlastní potřebu podle § 187 a) by nová úprava mohla znamenat, že budou stíháni vazebně z důvodu pokračování v trestné činnosti: K tomu musím uvést, že toto tvrzení vychází z nedostatečné informovanosti ohledně teorie i praxe trestního práva, ale zejména pak v otázkách zákonem stanovených podmínek, za kterých může být osoba vzata do vazby. Taktéž z hlediska společenské nebezpečnosti daného skutku je možnost vazebního stíhání v tomto případě fakticky vyloučena. Navíc současný návrh počítá s tím, že tyto skutky by nebyly posuzovány či postihovány dokonce ani z hlediska chápání takovéhoto pachatele ve smyslu běžné recidivy a z toho vyplývajících právních důsledků.

Další tvrzení, že zvýší-li se cena drogy pro narkomana, bude se dopouštět jiné závažnější trestné činnosti, např. jako dealer drogy nebo si bude drogu opatřovat daleko závažnějším způsobem: K tomu musím opět se obrátit do zahraničí. Zahraniční zkušenosti ukazují, že delikty jsou páchány nejen proto, že lidé chtějí drogy kupovat, ale ještě častěji proto, že lidé drogy konzumují. Tedy v důsledku konzumace drogy. Tento argument je o to důležitější, že užíváním drog se mění chování lidí a podněcuje se potom jejich kriminální činnost.

Další tvrzení o možném fatálním nedostatku léčebných zařízení a o neefektivitě povinných léčení narkomanů - tady připouštím, že má autor těchto tvrzení určitou pravdu, že nemáme dostatek zařízení a nedisponujeme v současné době žádnou vědeckou studií na toto téma, ale nelze přestat a usilovat o léčení narkomanů jen z toho důvodu, že řekneme, že nemáme léčebná zařízení. Naopak má to být výzva, abychom tento stav napravili. Pokud jde o nedostatek léčebných center a personálu při uplatňování alternativních opatření, je všeobecné přiznávaný problém i v těch nejvyspělejších zemích. Na druhé straně - jak říkám - tento stav neznamená důvod pro nečinnost či rezignaci státu na řešení drogového problému. To se bohužel u nás někdy děje.

Další tvrzení, že možností postihu absolutně všech případů držení drogy pro vlastní potřebu vznikne nebezpečí prohloubení právního nihilismu. V této souvislosti je možno vyjádřit názor, že současnou legislativu a faktickou situaci v České republice jako jedné z mála zemí světa a zřejmě poslední v Evropě lze označit za stav legalizace drog v právním i věcném významu. Já to přečtu znova: Je možno označit tuto situaci u nás za stav legalizace drog v právním i věcném významu. Tak, jak o něj usilují někteří zastánci tzv. liberalizace drog v zahraničí. Myslím si, že toto je tvrzení, které bude někdo těžko vyvracet. A pokud někdo bude chtít říci argumenty proti a porovná to se zahraničím, zjistí, že to je plně pravda. To, co legalizátoři drog chtějí dosáhnout, zde vlastně existuje.

Je třeba také vidět, že naše současná legislativa i praxe umožňující beztrestné držení drog, formálně právně, v jakémkoli množství, nejen drogy měkké, ale i tvrdé, je podle zahraničních měřítek a nazírání - včetně odborných orgánů a institucí Organizace spojených národů, Rady Evropy a Evropské unie - chápáno jako jedna z forem dekriminalizace drog a jedna z variant v rámci procesu snah o legalizaci drog.

Seriózně chápanou otázku - pokud bychom chtěli se zabývat právním nihilismem - lze však v tomto případě postavit spíše takto: vnitrostátně by to mělo zajímat zejména ministra vnitra. Je to pocit určitého napětí a právní nejistoty a může vznikat zejména tam, kde stát narkomany všemožně šetří, zatímco jiní občané jsou důsledně trestáni i za poměrně malé delikty, např. v silničním provozu. Tento stav může otřást důvěrou v právní stát, jehož občané si mají být rovni. Mezinárodně - což je zase otázka velice důležitá pro ministra zahraničních věcí, přičemž všichni víme, že se připravujeme na vstup do Evropské unie.

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. Kolegové, opět vyzývám ke klidu.

Poslanec Pavel Severa: Děkuji. Z mezinárodního hlediska je velmi špatné, když stát neplní své mezinárodní závazky - zde to zaznělo mnohokrát - které vyplývají z mezinárodních smluv, z mezinárodního práva. Konkrétně pro Českou republiku z úmluv OSN o drogách, které jsou nedílnou součástí i našeho právního řádu. Na tuto skutečnost upozorňují experti z OSN, naposledy to byl zmiňovaný expert Bernard Le Roy, který zde byl v dubnu tohoto roku.

K této otázce se může vztahovat i obecnější úvaha, že jestliže držení některé věci není zakázáno zákonem, to jest zásada, že co není zakázáno, je pro občana dovoleno, mohl by občan podle svého ústavního práva vlastnit nezakázanou věc, případně reklamovat její získání např. legální koupí. Avšak zavedení volného prodeje třeba jen měkkých drog by ovšem znamenalo natolik flagrantní porušení drogových úmluv, že z hlediska mezinárodního práva by mělo následovat vypovězení příslušných mezinárodních dohod. Zkušenosti Holandska nás mohou myslím varovat.

Otázka množství zjišťovaných deliktů a kvality práce policie a ostatních orgánů na daném úseku by byla otázkou samotné praxe. Spekulace na toto téma jsou přinejmenším předčasné. V souladu se zahraničními zkušenostmi nelze toto tvrzení brát jako seriózní argument pro legalizaci držení drog pro vlastní potřebu, to jest - opět zdůrazňuji - pro zachování současného právního stavu, který je rájem pro drogové dealery a pro narkomany.

Další tvrzení, na které chci reagovat, je tvrzení o riziku zneužívání pravomoci represivními složkami, a to i za využití fingovaného nastrčení omamných a psychotropních látek podle trestního zákona. To je vážné tvrzení. Velice jsem se jím zabýval a myslím si o tom následující. Pokud bychom toto tvrzení mysleli vážně, pak vlastně popíráme samu reálnou efektivní možnost existence účinné dozorové funkce demokratického státu včetně parlamentu nad případy nezákonností, a to obecně. V neposlední řadě autor může v jistém slova smyslu si odporovat s výše uvedeným doporučováním ohledně nasazování operativních prostředků, jako je předstíraný převod věci podle policejního zákona.

Další tvrzení, že se bude dále zvyšovat počet uživatelů omamných a psychotropních látek s odvoláním na zkušenosti Spojených států, Británie a Francie, ze kterých údajně vyplývá opačný dopad na společnost. Nevím, kde autor čerpal, ale zahraniční zkušenosti dokládají z mých pramenů právě opak tohoto tvrzení s tím, že snazší dostupnost drog podmiňuje jak jejich vyšší spotřebu, tak i počet osob závislých na drogách.

Pokud bych se měl zmínit o nějaké zemi, ve které je to zcela jasné, musel bych říci o Švédsku, kde se známým restriktivním přístupem a postupem i v oblasti nejenom restrikce, ale i prevence bylo zaznamenáno značné snížení počtu mladých lidí zneužívajících drogy, a to přesně v roce 1994.

K dalšímu tvrzení, že navrhovaná novela nekoresponduje se stanoviskem meziresortní protidrogové komise coby vrcholného orgánu státní správy zřízeného vládou a že zveřejnění návrhů se setkalo téměř bez výjimky s negativní reakcí. Mrzí mne, že tu není pan předseda vlády. Musím říci, že přiznat, že odborný útvar vlády pro danou materii má jiný názor než vláda, tak je smutné, a hlavně pak známá skutečnost, že zejména vedoucí funkcionář tohoto útvaru veřejně zastával jiný názor než jeho zřizovací subjekt, svědčí spíše v neprospěch tohoto argumentu. Pokud takový člověk nesouhlasí s názorem úřadu, který zastává, může udělat dvě věci: buď z tohoto úřadu odejde a bude kritizovat návrhy, na kterých se mj. podílel na Ministerstvu vnitra jako autor, nebo bude jako úředník plnit to, co vláda odsouhlasila, a bude se snažit určitým způsobem situaci řešit, ne ji kritizovat, což mu nepřísluší.

Navíc musím říci, že tato komise není vrcholným orgánem státní správy pro tuto oblast, ale pouhým poradním orgánem vlády, a bylo by spíše logické předpokládat jako samozřejmost loajálnost tohoto útvaru, aby byla protidrogová politika vlády co nejúčinnější.

Pokud jde o reakce terénních pracovníků, na které se odvolává autor těchto tvrzení, setkávám se naopak se zřetelným názorem při tvrzení v této oblasti a snahou terénních pracovníků, aby nejenom prevence, která selhává v této chvíli, protože nemá na druhé straně odpovídající represivní mantinely, tak aby bylo dosaženo určitého přitvrzení.

Dámy a pánové, snažil jsem se být v těchto názorech na tvrzení, která tu padla, věcný. Myslím, že už tu padlo mnoho názorů, a rád bych, abychom pokročili v této záležitosti dále, neboť si myslím, že jakékoli další váhání v oblasti se nám do budoucna vymstí, a jak jsem minule řekl, tato právní úprava dříve či později bude přijata, protože to bude nezbytné, ale budeme řešit daleko horší důsledky, než bychom řešili dnes. Už dnes je ovšem, řekl bych, pět minut po dvanácté.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Severovi, slovo má pan poslanec Kužílek, připraví se pan poslanec Smetana.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolím se vyjádřit se k navrhovaným majetkovým trestným činům, konkrétně k § 250 a) a 250 b) - pojistný podvod a úvěrový podvod.

Před asi dvěma roky se začaly objevovat následky trestných činů, které zneužívaly nezvyku našeho trestního systému, tj. nejen trestního zákona, trestního řádu, ale i policie, státních zástupců a soudců, nezvyku postihovat určitý typ majetkových trestných činů.Vznikla společenská objednávka mířící především k tomu, aby postižitelné bylo jednání, které ke škodě jiného obohatí pachatele, a ten se přitom může skrýt za tvrzení nebo za zdánlivou skutečnost, že jeho jednání nebylo úmyslné. Šlo tedy o společenskou objednávku postihovat i nedbalostní trestné činy v této oblasti, např. úpadek z nedbalosti nebo platební neschopnost z nedbalosti.

Dovolím si takovou malou odbočku, která v určitém aspektu bude mít komický charakter, pane předsedající, pane předsedo. Já se teď chci obrátit vaším prostřednictvím na vás samotného. Ale doufám, že tento formální problém nebude na zábranu situace.

Předseda PSP Miloš Zeman: Je to určitá varianta solipsismu, pane poslanče, ale nic proti tomu.

Poslanec Oldřich Kužílek: Doufám, že i obsahem mého obrácení se budete pobaven. Vy rád nebo s oblibou tvrdíte, že tato vláda, tato koalice zrušila nedbalostní trestné činy. Já jsem si nechal dát výpis z televizního pořadu Debata z 20. dubna roku 1997, kde říkáte, že např. v roce 1992 tato vláda zrušila v rámci novely trestního zákona kategorii tzv. nedbalostních ekonomických činů a tím vlastně zabránila soudnímu postihu tunelování a celé řady dalších podezřelých operací.

Když se podívám do velmi podrobné a velmi seriózní analýzy změn a novelizací trestního zákona, kterou tu mám před sebou, tak musím konstatovat, že v roce 1992 žádné nedbalostní trestné činy nebyly rušeny, měněny ani nic takového. A nejenom to, kdyby šlo o přeřeknutí, ani v roce 1991, 1993, 1994, 1995, 1996, 1997 nebyly, nic takového se nedělo. Jediná zjistitelná změna po převratu v roce 1989 v oblasti nedbalostních trestných činů v trestním zákoně nastala v roce 1990. Byly to trestné činy různého zneužívání socialistického podnikání, neoprávněné nakládání s vynálezem, narušování řízení plánování atd., a to bylo v roce 1990 ve Federálním shromáždění, kde jste vy tehdy byl členem předsednictva Federálního shromáždění a předsedou rozpočtového výboru. Jen jsem chtěl uvést na pravou míru toto tvrzení, které s touto problematikou je trochu neoprávněně uváděno.

Dovolte, abych se vrátil přímo k projednávaným navrhovaným trestným činům, k tomu, že zde byla určitá objednávka na postihování určitých trestných činů. Já jsem přesvědčen, že navržené nové trestné činy 250 a) - pojistný podvod, 250 b) - úvěrový podvod, bohužel, tento problém vlastně neřeší. Víte sami, že to jsou i nyní navrhované úmyslné trestné činy, že nedbalost se tam nijak neobjevuje. Je kolem toho samozřejmé velká diskuse, ale já se domnívám, že navíc tyto paragrafy jsou formulovány poměrně dost rozporuplně a pravděpodobně velice neproduktivně, ne-li dokonce kontraproduktivně. Takže, dámy a pánové, z obavy, že přijetí těchto dvou ustanovení ve skutečnosti oddálí potřebné řešení spočívající v trestnosti těchto uvedených jednání, z obavy, že majetkové hospodářské trestné činy tohoto typu i nadále nebudou postižitelné, ale my zde propadneme sebeuspokojení, že jsme něco vyřešili, navrhuji vypuštění těchto dvou ustanovení. Samozřejmě by to znamenalo rychle pracovat na seriózním řešení tohoto problému.

Navíc chci uvést, že důvodů pro jejich vypuštění je víc. Např. v těchto dvou paragrafech jde o nenápadné obrácení důkazního břemene. Když si budete dobře analyzovat tyto paragrafy, dojdete až k tomuto překvapivému zjištění, že v nich jde o zavedení protiústavní nerovnosti ochrany majetku. Jeden majetek má být chráněn jinak než jiný majetek, že jde o zavedení trestu za jednání, které ve skutečnosti vůbec nemusí způsobit škodu, nebo dokonce ani samo jednání není vůbec připodobitelné k trestnému činu. Čili opakuji, z obavy, že nekvalitní paragrafy, tyto dva nekvalitní paragrafy, nejenom nepomohou, ale naopak věc zkomplikují a řešení oddálí, navrhuji - a je to názor celého klubu ODA - vypustit paragrafy 250 a) a 250 b) z návrhu zákona. A tento návrh opíráme i o přesvědčení podložené mnoha odbornými názory, že tyto trestné činy jsou ve skutečnosti již nyní řešitelné podle obecného paragrafu 250 o podvodu.

Děkuji za pozornost..

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Postavení předsedajícího mi brání, abych se s vámi pustil do diskuse. Nebudu zneužívat postavení předsedajícího. Proto uděluji slovo panu poslanci Smetanovi, připraví se pan poslanec Teplík.

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych předložil několik pozměňovacích návrhů k návrhu, kterým se mění zákon č. 140/61 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

1. §156 se ruší.

2. § 198 se ruší.

3. § 198 a) se ruší.

Krátké zdůvodnění těchto navrhovaných změn. Předkládaný návrh novelizace trestního zákona se především zaměřuje na oblast Hlavy V. trestního zákona, označené souhrnně jako trestné činy hrubě narušující občanské soužití, kam jsou neorganicky vřazeny dva paragrafy, které vybočují svým obsahem i smyslem z této hlavy a které jsou duplikáty jiných, jinak označených paragrafů.

Demokracie není pouze proklamace, jak jsme toho svědky v současné době, a na druhé straně vytváření stále se stupňující a zostřující represe, která se navíc zneužívá proti osobám, které jsou kritické k současným nedostatkům a nešvarům, se kterými si vláda neví rady, ať již záměrně, nebo pro svoji neschopnost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče. (Předseda zvoní.) Kolegyně a kolegové, opět prosím o klid a o úctu k tomu, kdo mluví. Pokračujte, pane poslanče.

Poslanec Martin Smetana: Trestní zákon jako takový nemůže být koncipován pro potřeby jedné vládnoucí politické skupiny proti jiné a nemůže být přeměňován na zástěrku pro pronásledování politických odpůrců. Při bližším zkoumání § 198 dojdeme k závěru, že tímto ustanovením jsou v podstatě chráněny stejné zájmy jako v § 196 trestního zákona, tedy se jedná vlastně o nadbytečné ustanovení, které rozvádí stejný trestný čin ve dvou jiných.

U § 198 a se jedná o tzv. nový paragraf, který byl neorganicky do trestního zákona vsunut, aby ještě více zastrašil občany odlišného politického smýšlení, neboť opět jde o suplování § 196, který zcela dostatečně chrání dané zájmy, aniž by vyvářel nebezpečí trestního postihu osob, které se staví kriticky proti porušování zákonů ze strany určitých etnických skupin, ras nebo národů na území České republiky. Že toto porušováni zákonů se stává ze strany těchto skupin zcela běžné a že obrana proti porušování zákonů a páchání rozsáhlé trestné činnosti těchto osob je v současnosti prakticky nemožná právě pro pohrůžku tímto ustanovením trestního zákona, je evidentní. Dochází však stále více k postihování kritiků, aniž je možno uplatnit odlišný názor, přesvědčení, a bránit se těmto narůstajícím útokům. Tím dochází k velmi nebezpečné situaci, která vede ke strachu, skrytému odporu a beznaději, která může vyvrcholit tím, že zoufalí občané vezmou zákon do svých rukou. To ovšem nemůže být cílem trestního zákona, aby doháněl jednu skupinu obyvatel, nadto slušných, pracovitých a poctivých občanů, do tísňové situace, která hrozí výbuchem, a tím nutně porušením zákona.

Je všeobecně známo, že se do České republiky houfně stěhují běženci z celého světa, kteří pouze vyhledávají výhodnější ekonomickou situaci. Mnozí z nich, ba většina, mají zcela odlišné morální, právní i sociální cítění, myšlení a jednání. Tyto osoby obratně využívají zcela evidentní mezery v našem zákonodárství, týkající se pobytu cizinců nebo osob bez dokladů, a páchají na území České republiky řadu trestných činů, které jsou prakticky nepostižitelné.

Rovněž je zřejmé, že stále větší množství slušných občanů je vystaveno drobnému, ale vytrvalému každodennímu teroru ze strany nepřizpůsobivých skupin, které vytvářejí atmosféru nepostižitelnosti tím, že samy sebe prohlašují za pronásledované a rasově omezované. Bohužel je skutečností, která se uměle a rafinovaně pěstuje ve sdělovacích prostředcích, že tyto nepřizpůsobivé skupiny jsou oběťmi těch normálních slušných a pracovitých lidí, tedy vytváří se nebezpečná situace, kdy postižený je označován za příčinu svého vlastního postihu. Každý, kdo vystoupí s kritikou nebo s pravdivou studií o skutečné situaci, je trestně postihován. To nutně vede k dalšímu pocitu frustrace a nutně to vyvolává v celé zemi atmosféru strachu a právní nejistoty.

U § 156 i po zrušení třetího odstavce jde o typický pozůstatek minulého trestního pořádku, neboť tento paragraf chránil a dosud chrání určitou skupinu obyvatel, která právě vykonává funkci veřejného činitele, nad rámec běžné ochrany, které se má dostat všem občanům státu bez rozdílu. Této ochrany se dostává veřejnému činiteli i podle jiných ustanovení trestního zákona, např. podle § 196. Speciální ochrany se dostává navíc veřejnému činiteli před přímým útokem, a to v paragrafech 153 až 155 trestního zákona, což vytváří dostatečnou právní ochranu. Pokud bude i nadále trestní zákon chránit osobu postavenou do role veřejného činitele i speciálním ustanovením nad rámec faktické a nutné ochrany zdraví, majetku a cti veřejného činitele, vytváří se situace naprosté nedotknutelnosti a výjimečnosti těch osob, kde i pouhá kritika jejich práce a postojů bude posuzována jako porušení ustanovení uvedeného paragrafu. To přirozeně nemá v demokratické společnosti oporu a nemůže být tedy chráněno speciálním paragrafem. Proto nezbývá než podat tento návrh. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Smetanovi. Uděluji slovo panu poslanci Teplíkovi. Jako poslední písemně přihlášený se připraví pan poslanec Kudláček.

***