Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegové z vlády, dámy a pánové. Předložený návrh zákona představuje jeden z kroků vlády v rámci stabilizačního rozpočtového programu. Současný pokles hospodářského růstu a na něj navazující napětí ve státním rozpočtu jsou důvodem pro zásahy, které mají za cíl přispět k rovnovážnému působení veřejných rozpočtů.

Vláda si je vědoma nutnosti obnovy rovnováhy státního rozpočtu v letošním roce, ale musí včas připravit i taková opatření, která budou působit také v následujícím období.

S přihlédnutím k objemu státních prostředků určených k sociálním transferům obyvatelstvu je přitom nezbytné přijmout opatření i v této oblasti.

Vláda proto navrhuje dílčí novelizaci tří zákonů, přičemž je vedena maximální snahou o sociální únosnost předkládaných návrhů. Dovolte mi, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, abych nyní předkládané návrhy blíže odůvodnil.

V oblasti důchodového pojištění jsou navrhována jednotlivá opatření jak u nově přiznávaných důchodů, tak u vyplácených důchodů. Navrhuje se, aby při výpočtu důchodů byly náhradní doby pojištění, to je doby, za které se neplatí pojistné, hodnoceny v rozsahu 80 %.

Další opatření se týká výplaty starobních důchodů pracujícím důchodcům, kdy se navrhuje, aby zaměstnávání poživatelů tohoto důchodu při současném pobírání důchodu bylo možné jen na základě dohody důchodce a jeho zaměstnavatele o době trvání zaměstnání.

Nejzávažnějším návrhem v důchodové oblasti je úprava podmínek pro zvyšování vyplácených důchodů, přičemž jsou sledována hlediska únosnosti rozpočtové i sociální. Dosavadní hranici pětiprocentního růstu cen, kdy dochází ke zvýšení vyplácených důchodů, se navrhuje posunout na 10 %. Současně se však navrhuje ponechat vládě možnost zvýšit důchody, dosáhne-li růst cen nejméně 5 %. To znamená, že se důchody zvýší při cenovém růstu o 5 - 10 %. Tato variabilita umožní jednak přihlížet k aktuálnímu vývoji příjmů a výdajů důchodového pojištění a dosahovat tak souladu v tomto vývoji, jednak přihlížet k sociální situaci důchodců v periodách mezi jednotlivými zvýšeními a přistoupit ke zvýšení důchodu před 10% cenovým nárůstem.

Rovněž variabilní je stanovení částek zvýšení, přičemž je zaručen minimální rozsah zvýšení jak ve vazbě na cenový index, tak ve vazbě na růst reálné mzdy.

Podle obdobných kritérií se navrhuje upravit též podmínky pro zvyšování částek životního minima v zákoně o životním minimu.

Třetím dotčeným zákonem je zákon o zaměstnanosti, v němž se navrhuje snížení procentní sazby pro stanovení hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání o 10 %. I zde se sleduje vyváženost rozpočtových a sociálních kriterií a návrh respektuje meze sociální únosnosti.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, závěrem mého vystoupení mi dovolte vyslovit přesvědčení, že pochopíte nutnost předložených stabilizačních zásahů, které jsou vyvolány současným vývojem české ekonomiky, a zároveň mi dovolte, abych vás požádal o souhlas s dalším projednáváním předloženého návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Vodičkovi. Uděluji slovo zpravodaji, kterým byl určen pan poslanec Vladimír Špidla.

Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, soubor novel zákonů, které předkládá ministr práce a sociálních věcí k projednání v Parlamentu, je velmi neobvyklý a je podáván za neobvyklých okolností.

U zákona 155 je zvláštní okolností, že ještě neproběhlo ani celé legislativní řízení o novele, a již je navrhována další novela, která v řadě případů jde proti duchu toho, co jsme schválili před několika týdny. Je to okolnost zvláštní, ale myslím si, že v našem Parlamentu, který začíná být zvyklý na ledacos, ne až tak neobvyklá.

Další velmi podstatnou okolností je, že veškeré návrhy, které v těchto zákonech jsou předloženy, zhoršují sociální situaci těch, kterých se týkají. Zhoršují tuto sociální situaci velmi výrazně. Je to podle mého názoru pokračující tendence vlády, která se snaží vyrovnávat své hospodářské neúspěchy na úkor těch, kteří jsou ve společnosti nejslabší.

Dovolte mi, abych se zabýval některými částmi zákona podrobněji.

Zákon je v prvé řadě zaměřen velmi fiskálně a jeho základní myšlenka je ušetřit.

Projevuje se to zejména v principu valorizace. U valorizace důchodů poprvé se prosazuje myšlenka, že růst životních nákladů nebude sledován růstem důchodů, že tedy dojde k trvalému zaostávání důchodů za životními náklady. Až dosud koncepční myšlenkou a zásadou naší úpravy bylo, že růst životních nákladů je konec konců kopírován růstem reálné hodnoty důchodů. Mělo to své meze a mělo to meze, které svým způsobem působily v neprospěch důchodců, ale v zásadě ztráta byla poměrně malá, 1 - 2 %, a v principu se nezvětšovala. Zavedení principu, že je nutné valorizovat pouze 70 % nárůstu životních nákladů, je průlom do této zásady, a to zcela podstatný.

Co je dále velmi důležité. Zavedení tak velmi rozsáhlého intervalu mezi 5 - 10 % dává vládě obrovské pravomoci, narušuje právní jistotu důchodců a v zásadě vytváří z důchodců poddané, kteří musí vzhlížet k vládě a doufat, zda bude ochotna při 5 % valorizovat či nikoli a zda bude ochotna valorizovat do 70 %, což musí, nebo zda využije valorizaci o něco větší. Otevírá to nepřijatelné pravomoci a nepřijatelné zmocnění vládě a otevírá to samozřejmě možnosti k rozsáhlé politické manipulaci.

Další tendencí, která je v tomto zákonu skrytá a která je také velmi významná, je tendence k nivelizaci důchodů. Projevuje se zrušením povinnosti valorizovat pevnou i procentní částku důchodů, což umožňuje postupně důchody znivelizovat a dosáhnout situace, kdy se důchody budou pohybovat na úrovni životního minima. To je podle mého názoru skrytá tendence, kterou se vláda snaží vytvořit předpolí k tomu, aby bylo možné přejít k důchodovému spoření a aby důchodci byli donucení přejít k důchodovému spoření a nikoli aby mohli do tohoto systému vstoupit svobodnou volbou.

Tato tendence je zdůrazněna ještě uvolněním hranic redukce, kdy vláda není povinna rozšiřovat hranici redukce. Opět toto opatření přispívá ke zúžení a nivelizaci důchodů tak, aby se dosáhlo základní nivelizace obdobné Bawerigově systému v Anglii.

To, že je tato věc předkládána v souvislosti s jiným zákonem, s jiným zdůvodněním, že není diskutována samostatně, považuji za hluboce nekorektní. Vláda je povinna v takovémto okamžiku diskutovat zcela zásadně a nevytvářet žádný hotový fakt.

Ani další ustanovení, která směřují již k novým důchodům, neznamenají zlepšení pro uživatele důchodu. Započítávání náhradní doby jen z 80 % silně zasahuje matky, studenty, osoby se změněnou pracovní schopností, které se připravují na nové povolání, nezaměstnané atd. Přitom, a to je pozoruhodné, celková úspora ročně by podle důvodové zprávy měla být 100 miliónů korun. To je něco, co v rozsahu státního rozpočtu je bezvýznamné a není to schopno zdůvodnit, proč musí být značná skupina občanů zatlačena do nevýhodné sociální situace.

Vláda stejně tak zhoršuje možnosti předčasného odchodu do důchodu. Je to dáno tím, že nemíní už prodlužovat postupně hranici od dočasného odchodu do důchodu až na 5 let, jak předpokládaly původní návrhy, a to v situaci, kdy jeden každý skloňuje, že míra nezaměstnanosti bude stoupat a že bude pravděpodobně o mnoho vyšší. Autoritativní úvahy hovoří o 6 % a myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že se míra nezaměstnanosti v krátké době pravděpodobně stabilizuje kolem 7 a 9 %.

Velmi tvrdé a neodůvodněné zhoršení přináší klauzule, že věk nebo odpracované roky pro invalidní důchodce se započítávají jenom v posledních 10 letech. To je opět model, který nepřináší ani výrazné úspory a současně dramaticky zhoršuje situaci zdravotně postižených.

Celý tento návrh, jak jsem již konstatoval, porušuje základní mezigenerační solidaritu, základní mezigenerační smlouvu, která říká, že naši důchodci budou žít v důstojných podmínkách. Tento zákon a tato novela zatlačuje důchodce stále více k hranici životního minima a chudoby a do nedůstojných podmínek. To je nepřijatelné.

Dá se říci, že vláda, která naznačuje, že bude chtít příští rok získat desetimiliardový přebytek, této ideologické modle důsledně a bez zaváhání začíná přinášet lidské oběti. Myslím, že to je dost, aby byl pochopitelný můj záměr a návrh, který podávám - návrh na zamítnutí tohoto zákona jako zákona, který v podstatě zhoršuje sociální situaci důchodců a zhoršuje ji způsobem. který není přijatelný.

Dovolte mi, abych se zabýval i dalšími návrhy na změny. Je to návrh na změnu ve způsobu valorizace životního minima. Opět i zde je velmi nepřijatelné, aby se přešlo k valorizaci, která se opírá až o 40% růst spotřebitelských cen, protože na životní minimum je navázána celá řada ostatních dalších dávek a znamená to, že tento velký interval v podstatě zpomalí valorizaci a vývoj i dalších sociálních transferů. Je to jasné opatření, které opět zhorší situaci sociálně nejslabších, a to v širokém rozsahu.

Jako poslední návrh vláda navrhuje snížit hmotné zabezpečení zaměstnanosti o 10 % bodů. Zdůrazňuji o 10 % bodů, tj. ze 60 na 50 % a z 50 na 40 %. Znamená to, že těchto 10 % bodů je dvacetiprocentním snížením podpory v nezaměstnanosti. To je věc, kterou bychom si měli uvědomit, a to v situaci, kdy hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti platí v České republice k nejslabším a nejnižším, v situaci, kdy se dá předpokládat rozsáhlý nárůst nezaměstnanosti, pochopitelně nedobrovolné. Toto opatření, které má přinést úspory, je ve své podstatě hluboce neracionální, protože hledání zaměstnání je velmi obtížná práce, která potřebuje i své náklady.

Jestliže nezaměstnaný člověk je okamžitě poté, co se stane nezaměstnaným, tak silně sociálně postižen, prakticky se zhoršují jeho možnosti k tomu, aby se vrátil zpět do pracovního procesu. Z toho důvodu u všech návrhů, které pan ministr Vodička předložil, předkládám návrh na zamítnutí.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Špidlovi a otevírám rozpravu, do níž jsou zatím písemně přihlášeni tři poslanci, a to paní poslankyně Eva Fischerová, pan poslanec Jaroslav Štrait a pan poslanec Zdeněk Krampera. Slovo má paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi jen několik obecných poznámek k projednávanému parlamentnímu tisku č. 225.

(Předseda Zeman: Promiňte, paní poslankyně, prosím gentlemany mezi poslanci, aby se ztišili nebo opustili zasedací síň, a prosím o klid v jednací síni. Paní poslankyně prosím, pokračujte.)

Vážený pane předsedo, velmi vám děkuji, ale gentlemani postupně vymírají.

Předložené návrhy změn zákonů jsou ve vládním návrhu zdůvodněny jako součást opatření stabilizačního a ozdravného opatření programu současné ekonomiky a jejich cílem je snižování výdajů státního rozpočtu v oblasti sociálních transferů.

Pro mne naprosto není jasné, proč zhruba v posledních dvou letech, kdy jsou příjmy státního rozpočtu na státní politiku zaměstnanosti nejméně o 15 mld. Kč vyšší než odpovídající příslušné výdaje, proč je zapotřebí bez snížení příslušných příjmů omezovat naopak výdaje. Pokud vláda řádně nevysvětlí tento zásadní rozpor jakéhosi skrytého přebytku státního rozpočtu v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, nelze podle mého názoru o předloženém návrhu začít seriózně uvažovat.

Dalším, těžko pominutelným faktem, jsou miliardové přebytky ve fondu důchodového pojištění. např. jen v roce 1996 - jsou to 3 mld. Kč - cituji státní závěrečný účet, kapitola MPSV, strana 14. Zcela samozřejmým doplňkem předpokládaného návrhu je ovšem politický a ekonomický rozbor. Z hlediska politického jde při snižování reálných příjmů důchodců o další diskriminaci této skupiny občanů.

Parlament dosud nebyl seznámen se seriózní analýzou příčin deficitu státního rozpočtu, tzn. které příjmové složky přesně nejsou naplněny podle předpokladů a hlavně proč tomu tak není. Vzhledem k tomu, že systém sociálního zabezpečení má zákonem samostatně definovaný příjem, je také nezbytně nutné samostatně řešit vývoj příjmů a případné příčiny jejich neplnění. Teprve pak by měla být zahájena diskuse o možných a nezbytných alternativách řešení.

Návrh předložený vládou je v této formě pro mne naprosto nepřijatelný a staví, bohužel, poslance před hotový fakt kabinetního rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí, případně celé vlády, aniž by byla celá záležitost dostatečně komentována, tj. například doložena aktualizovanou skladbou životního minima, dále příslušnými rozbory mzdového vývoje, příjmů sociálního zabezpečení a celé řady dalších nezbytných předpokladů. Již jenom z tohoto prostého důvodu nemohu souhlasit s přijetím návrhu zákona v prvním čtení a připojuji se k prohlášení zpravodaje.

Dalšími důvody je chybějící analýza dopadů tohoto návrhu na příslušné společenské skupiny občanů.

Jsem přesvědčena, že předložené novely mohou pouze urychlit nepříznivý vývoj veřejného mínění, pokud jde o nesouhlas se současnou vládní politikou. Jestliže hodlá stávající vláda svoji působnost ukončit, lze to, myslím, řešit jinou formou a není nutné, aby přitom byly poškozovány některé skupiny našich spoluobčanů.

Z jiného pohledu se mě předložený návrh jeví jako snaha o další rozvoj fondů komerčního penzijního pojištění a připojištění se současným omezováním solidárního důchodového pojištění a následným snížením tzv. základního důchodu.

Podobně jako ve zdravotnictví má být takticky snížena nabídka zdravotnických služeb v systému veřejného zdravotního pojištění, a tím uměle vyvolána poptávka, která by vzápětí byla uspokojena vznikem komerčního zdravotního pojištění nebo připojištění.

Dámy a pánové, příklady táhnou. Tedy ani v sociální oblasti nic nového pod sluncem.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Uděluji slovo panu poslanci Štraitovi. Připraví se pan poslanec Krampera.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, druhá etapa projednávání vládních návrhů novelizace sociálního zákonodárství má společný cíl - ušetřit za každou cenu na občanech. Podobně jako u státní sociální podpory uvedu další fakta.

Za prvé. Sociální podpora v nezaměstnanosti a délka jejího poskytování je v České republice nejnižší v celé Evropě. Průměrná výše podpory v nezaměstnanosti dosáhla ve IV. čtvrtletí loňského roku 2306 Kč. Tj. byla o 584 Kč menší než životni minimum osamělého jedince. A tuto nuznou podporu vláda navrhuje ještě o 10 % snížit. Přitom na "účtě" vybraného pojistného jsou za léta v této oblastí, za léta 1993 -1996 přebytky 44,6 mld. Kč.

Za druhé. Základní pilíř záchranné sociální sítě státu, tj. uznaná hranice bídy, nazvaná životní minimum, již zdaleka neodpovídá objektivní realitě ani ve své původní konstrukci. Nedůslednou valorizací poklesla kupní síla částek životního minima o 3,9 procentních bodů pod své původní hodnoty. A hlavně již nesplňuje podmínku poloviční hodnoty průměrného čistého příjmu občana ČR, jak vyžadují principy jeho tvorby a evropská praxe. V současné době je rozdíl cca 6 procentních bodů měřeno k průměrnému čistému příjmu a 11 procentních bodů měřeno k průměrné čisté mzdě. Původní hodnota životního minima dosahovala 55 % čisté mzdy.

To je však jenom první zásadní rozpor objektivní reality. Druhý spočívá v zaostalosti plošného působení. Za více než pětiletou působnost institutu, tedy životního minima, se výrazně diferencovala cena bydlení, míra inflace (zazněl zvonec) a tím i životní náklady populace v jednotlivých regionech. Také možnosti naturální spotřeby silně vyvolávají potřebu institut životního minima regionálně diferencovat, zvláště po skokovém nárůstu ceny nájemného bydlení ve velkých městech, zejména v Praze. Při obědě jsem více méně náhodou hovořil s jednou z přítomných novinářek a ta mi sdělila, že náklady na bydlení v Praze 7 za byt 1 + 2 od dnešního dne bude platit v částce 4200 Kč.

Hovořím o tom proto, že na institut životního minima je vázána výplata i výše dávek státní sociální podpory, sociální potřebnosti, mimořádných příspěvků na bydlení a nepřímo i podpora v nezaměstnanosti. Na životní minimum mají být vázány i dávky sociální pomoci. Jinými slovy řečeno, čím nižší je životní minimum, tím nižší jsou i sociální dávky. Např. kupní síla dávek sociální potřebnosti je v současné době nižší o 15,6 procentních bodů než v roce 1989 u jednočlenné domácnosti a o 19,3 - 23,3 procentních bodů u čtyřčlenné domácnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že navrhovaný odsun valorizace životního minima, navíc při zrychlené inflaci, je řešení systémově kontraproduktivní. Samozřejmě nelze ho podpořit.

Třetí věc - navrhované zvolnění dynamiky valorizace cca o 6 - 9 měsíců podle vývoje inflace je podstatným zásahem do parametrů současného sociálního systému. Připomínám, že zpřísnění parametrů valorizace důchodů a životního minima pro vládu ČR bylo jediným progresem zákonů o sociální pomoci a důchodovém pojištění, přijatých před dvěma lety. Hovořilo se o jakési kompenzaci za snížení sociální pomoci rodinám s dětmi, za zvýšení věkové hranice odchodu do starobního důchodu a za zpřísnění podmínek invalidity. Dnes je v podstatě navrhován návrat ke stavu z roku 1991, který praxe překonala. Permanentní dluh státu seniorům a dalším příjemcům sociálních dávek se navrhuje řádově zvýšit na rozsah 10-16 mld. Kč ročně. Navíc reálnou kupní sílu důchodů vláda nemusí ani zachovat. Při 12procentním propadu starobních důchodů pod úroveň roku 1989 je navrhovaná diskriminace amorální a ostudná.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dopady navrhované restrikce v podmínkách odložené valorizace důchodů, ke které dozrály zákonné předpoklady koncem letošního roku, a skokového nárůstu ceny bydlení u nájemných bytů budou značné. Požadovat "další utahování opasků" při řádově desetinásobném znehodnocení peněz daňových poplatníků považuji za nepřijatelné, Vládní návrh novel o důchodovém pojištění, o zaměstnanosti a životním minimu navrhuji vrátit předkladateli. Věřím, že vláda znovu zváží své asociální kroky a předloží návrh nový, který nebude přetlačováním o jeden, dva hlasy, ale starost o naše seniory a nezaměstnané bude předmětem širší shody poslanců této sněmovny. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Uděluji slovo panu poslanci Kramperovi. Připraví se pan poslanec Ullmann.

Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedo, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, je podle mého názoru a z textu důvodové zprávy, která zcela usiluje o zdravý rozum snad ještě doufám většiny zdravých spoluobčanů.

Nazývat současnou krizi ve všech oblastech státu ozdravným programem a stabilizací současné ekonomiky je skutečně přirovnatelné pouze k dobám soudruha Kojzara a soudružky Boudové, kteří dnes a denně na stránkách Rudého práva hřímali o obrovském a kolosálním úspěchu výstavby tzv. socialismu. Já sám se přiznám, že jsem půl roku v r. 1990 věřil, že můžeme skutečně dosáhnout přechodu k demokratické a hlavně spravedlivé a ekonomicky prosperující společnosti. Nic takového se pochopitelně nestalo. Dnešní mocní si vůbec nic nezadají s těmi, o kterých jsme si mysleli, že již skončili na smetišti dějin. Proto znovu a opakovaně musím konstatovat, že plnou zodpovědnost za současný vývoj krize v ČR nese vládnoucí garnitura a sdělovací prostředky. Právě masmédia umožnily této vládě její plný a nerušený rozvoj a naopak zcela jednoznačně zablokovaly a dnes již cenzurují veškeré varovné, kritické a oprávněné stížnosti občanů ČR.

Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československá po celou dobu vývoje polistopadového podvodu dnes a denně všechny příčiny vedoucí k současnému rozpadu státu analyzovala, do všech sdělovacích prostředků odeslala a vždy jsme hlavně navrhovali taková opatření, která by vedla k nápravě. Nechť platí veksláci, podvodníci všeho druhu, tzv. podnikatelé, kteří právě neplněním svých daňových povinností s dalšími již uvedenými skupinami ohrožují každoročně rozpočtový příjem ČR. Z jakých důvodů mají být postiženi právě ti, kterých je většina, co jsou občané ČR, kteří pracují např. ve spojích či na české dráze a v dalších jiných organizacích za zhruba 6-7 tisíc Kč čistého? Navíc právě tyto statisíce spoluobčanů jsou do budoucna při očekávaném růstu nezaměstnaností tímto návrhem zákona nejvíce ohroženi.

Co se týče vládou zmiňovaného opatření u valorizace důchodů, kde bude konkrétní úspora záviset jednak na indexu růstu cen, jednak na okamžiku zvýšení důchodu, který je podle návrhu zákona vázán na cenový růst v rozpětí 5 - 10 %, je nutno konstatovat, že podle mého názoru - a nejen podle mého názoru - jsou údaje, které předkládá Český statistický úřad, zvláště z hlediska nárůstu inflace, zfalšované.

Vždyť všichni, kdo chodíme po matičce Zemi, víme, že u životně důležitých potřeb došlo od roku 1990 k několikasetprocentnímu zdražení cen. K dalšímu obrovskému zdražování v dohledné době opět dojde. Proto údaje - zvláště o vývoji inflace - mi připadají jako pokusem zbavit nás zdravého rozumu. Nebudu vyjmenovávat, co a o kolik procent se za dobu posledních let zdražilo. Stál bych zde patrně ještě zítra. Proto doporučuji každému spoluobčanu zavést si svůj notýsek a každý týden navštívit obchody a zapsat si ceny. Potom nemůže být nikdo takovýmto způsobem oklamán.

Protože navrhovaný návrh zákona o důchodovém pojištění, o zaměstnanosti a životním minimu - sněmovní tisk 225 - je zcela nepřijatelný, dávám dle jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na jeho zamítnutí.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi. Uděluji slovo panu poslanci Ullmannovi. Připraví se pan poslanec Škromach.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k části projevu pana zpravodaje. Omlouvám se, že budu parafrázovat, nemám přesný text k dispozici, nemám stenozáznam, ale věřím, že se neodchýlím od toho, co sdělil.

V podstatě sdělil, že předložená novela nutí občany, aby přešli k důchodovému spoření násilím, nikoliv svobodnou volbou. Jistě je možno diskutovat, zda z této novely něco takového vyplývá, stejně tak je možné diskutovat o tom, zda v procesu stárnutí populace je solidární důchodový systém tím nejoptimálnějším. Ale o čem nelze pochybovat, je to, že ani solidární systém není svobodnou volbou občana. Nehrajme si na to, že je to svobodnou volbou. Prostě tato sněmovna přijala zákon, podle kterého se každému něco vezme, každému něco dá, a tyto subjekty o tom prostě rozhodovat nemohou.

Nestavějme tedy na jednu stranu jakousi pseudosvobodnou volbu solidárního důchodového systému oproti jakési nesvobodné volbě důchodového spoření. Domnívám se, že důchodové spoření má podstatně více znaků svobodného rozhodnutí než systém solidární. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Slovo uděluji panu poslanci Škromachovi a jako poslední přihlášený se připraví pan poslanec Špidla.

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych se zabývat otázkou z jiného pohledu, a sice právě z toho, kdy hovoříme hodně o svobodě, aby se ušetřily určité finance na sociálním programu, a přitom např. v otázce podpor v nezaměstnanosti snížíme podporu v nezaměstnanosti. Ušetříme. Samozřejmě že neušetříme, protože jestliže za loňský rok byla průměrná podpora v nezaměstnanosti 2306 Kč, to znamená, že při životním minimu, které je stanoveno, tento člověk - jestliže mu ještě snížíme podporu v nezaměstnanosti - samozřejmě z úřadu práce půjde na sociální odbor, kde dostane dorovnání do tohoto minima. To samozřejmě znamená ve svém důsledku, že tyto peníze pouze potečou jinými toky.

Nebylo by daleko lepší podporu v nezaměstnanosti zvýšit podporou aktivní politiky zaměstnaností a hledat možnosti, jak vytvářet nová pracovní místa? Tyto programy samozřejmě ve světě existují a je možné se s nimi seznámit.

Systém, který zahájil a vybudoval pan ministr Horálek, bohužel se nedočkal ve svém následovateli v této otázce nějakého dalšího rozvíjení. Pasivní politika podpory v nezaměstnanosti nikdy nevede k dobrému.

V této souvislosti bych také připomněl jednu věc, na kterou upozorňujeme již dlouho, a to je problematika minimální mzdy. Proč stát dodnes - a de facto tím, jak to půjde dál, tak to půjde ještě hůř - doplácí na neschopné zaměstnavatele, protože jestli někdo vyplácí minimální mzdu, která dnes je daleko nižší než životní minimum, a po zdanění a po zaplacení sociálních dávek apod. samoživitel nebo jednotlivec dostane minimální mzdu a jde si zase pro sociální dávky. Samozřejmě. Pokud by minimální mzda tvořila na dnešní podmínky alespoň 4000 korun, pak by stát ušetřil poměrně značné prostředky na sociálních dávkách, kterými de facto podporuje zaměstnavatele, kteří nejsou schopni svým zaměstnancům vyplatit slušné mzdy. To bych od liberální vlády nečekal.

Myslím si, že toto je např. jedna z možností - a není třeba proto schvalovat zákon, stačí, když vláda svým nařízením změní nařízení o výši minimální mzdy. Ale to by k tomu musela najít odvahu.

Stálé snižování možností příjmů, stále více lidí závislých na sociálních dávkách vede k tomu, že de facto střední stav, který zde měl vzniknout a není, je vlastně devastován stále více a stále více lidí se dostává do závislosti na sociálních dávkách. Tím pádem je možnost i určitým způsobem s lidmi manipulovat.

Říká se, že je v zájmu potřeby vyrovnaného rozpočtu omezit výdaje. Ale vzpomeňme si, že v minulých letech desítky miliard, které byly vybrány na pojištění ať už důchodové, sociální nebo na podporu zaměstnanosti, de facto dotovaly - dovolím si tvrdit - deficitní státní rozpočet, tento rozpočet nikdy v minulosti nebyl vyrovnaný. Vždy byl vyrovnáván ze zdrojů, které nebyly klasickým příjmem tohoto státního rozpočtu. V dnešní době se právě toto ukazuje, protože tyto zdroje vysychají a je třeba hledat nové. Místo hledání příjmů je nejjednodušší způsob škrtat ve státním rozpočtu.

Co se týká důchodů - systém, který by měl být upraven, bude znamenat pro toho, kdo půjde podle tohoto zákona do důchodu, de facto ani ne udržení jeho životní úrovně v době, kdy do důchodu odchází, ale naopak bude znamenat, že jeho životní úroveň bude postupně klesat. A to už vůbec nehovořím o tom, že jestliže porostou - a já pevně věřím, že porostou - reálné mzdy, tak samozřejmě rozdíl a nůžky mezi aktivními obyvateli a občany tohoto státu a důchodci se budou stále více rozevírat. Já se vůbec nedomnívám, že životní úroveň důchodce oproti ostatním občanům tohoto státu by se měla průběžně snižovat.

Zaznělo zde, že by stát příliš neměl zasahovat do věcí týkajících se důchodového pojištění. Je to sice pěkné, ale je třeba také říci, že jestliže si budeme spořit na účet, tak si budou spořit jen ti, kteří budou mít samozřejmě štěstí a budou mít práci a slušný výdělek. Ale vývoj, který je zde naznačován, ukazuje, že stále více bude lidí, kteří nebudou mít možnost, z čeho šetřit na důchody. Tady samozřejmě solidární systém umožňuje určitým způsobem přerozdělit tyto prostředky. Proto také je solidární. A od toho také zde je stát, aby určitým způsobem zajistil důstojné podmínky pro všechny obyvatele tohoto státu, ne jen pro úzkou skupinu vyvolených.

Je potřeba říci, že právě skupina zaměstnanců, která je postihována těmito opatřeními, byla vlastně zneužívána již minulým režimem a na to doplácela.

Bohužel dnes po 6 nebo 7 letech od r. 1989 musím konstatovat, že opět tato skupina občanů doplácí na současný režim a veškerá opatření de facto dopadají pouze na bedra těchto lidí. A toto musíme zvažovat. Nebudu opakovat znovu návrh na zamítnutí, již tu dnes zazněl častokrát. Děkuji.

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Jako poslední je přihlášený pan poslanec Špidla.

***