Poslanec Jozef Wagner: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, rozpočtový výbor projednal zprávu České národní banky, vzal ji na vědomí a doporučuje, aby Poslanecká sněmovna schválila podobné usnesení a vzala tuto zprávu na vědomí. Usnesení rozpočtového výboru vám bylo předáno písemně. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Wagnerovi a otevírám rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, vážená sněmovno, vím, že čas nám není na této probíhající schůzi příznivě nakloněn, přesto mi dovolte, abych v obecné rozpravě se k tomuto bodu vyjádřil.
Vím, že rozpočtový výbor projednal Zprávu ČNB o měnovém hospodářském vývoji za rok 1996 a rovněž Roční zprávu o výsledcích hospodaření ČNB v loňském roce. My zde projednáváme jenom informaci. Předseda rozpočtového výboru řekl, že jsme to vzali na vědomí, přesto bych zde rád prezentoval svůj názor, protože se mi zdá, že zpráva ČNB o měnovém vývoji obsahuje řadu zajímavých informací, které stojí za víc než jen za pasivní odložení do našich archivů. Chci říci, že jsem zároveň i členem stálé komise Poslanecké sněmovny pro bankovnictví.
Vážená sněmovno, nejsem si jist, jestli je to pouhá shoda okolností, že právě v době, kdy hekticky diskutujeme o dnešním stavu ekonomiky a o příčinách, které ho způsobily, je právě ČNB některými ústavními činiteli zmiňována jako hlavní viník poklesu hospodářského růstu, který zavinila svou restriktivní politikou. Myslím si, že je namístě dotaz, co ČNB v loňském roce dělala a jak reagovala na stav ekonomiky.
V prvé řadě reagovala na masivní příliv zahraničního kapitálu, který již trval po celý rok 1995. Nešlo jen o nějaký nadprůměrný ukazatel, ale právě tak, jak tomu v těchto dnech je i u schodku běžného účtu, jde o rekordní hodnoty ve vztahu k hrubému domácímu produktu. To je navíc komplikováno faktem, že se prudce zvyšoval příliv právě onoho rizikového krátkodobého kapitálu, který k nám přicházel rychle zbohatnout na vysokých úrocích a při záruce naprosto pevného kursu.
Česká národní banka rozšířila v únoru pásmo na plus minus 7,5 %, uplatňovala limitování krátkodobých devizových pozic v bankách a opravdu se jí tak podařilo docílit, že podíl krátkodobého kapitálu na financování našich dovozních potřeb výrazně klesl.
Ve společnosti přitom byla snaha vytvořit atmosféru, jako bychom byli vděčni za jakýkoliv kapitál. Vzpomenu jen, a není to tak zcela dávno, na výroky některých členů vlády o neexistenci špinavých peněz. Ale představme si, co by se stalo, kdyby riziko kursových pohybů neodradilo některé spekulanty. Jako bychom právě dnes při současné pověsti české ekonomiky seděli na sudu s prachem, který by mohl při sebemenší zámince explodovat, to je během několika dnů, popř. hodin, převést do zahraničí tolik deviz, že by se kurs měny zhroutil, stejně jako tomu bylo např. před dvěma roky v Mexiku.
Jsem přesvědčen, že Česká národní banka reagovala právě tak, jak měla, že reagovala včas a že reagovala účinně a právě tím ochránila ekonomiku. Že to není jen plané fantazírování, svědčí události i z posledních dnů, kdy pod tlakem těchto ekonomických okolností byla nucena ČNB upustit od pevného kursu.
Kupodivu, útlum v přílivu vnějších zdrojů se v prvním pololetí loňského roku vůbec neprojevil v poklesu temp přírůstku peněz. Domácí banky rychle zvyšovaly úvěry proudící do ekonomiky, přitom jako celek moc nehleděly na jejich kvalitu, a tak se už beztak vysoký podíl rizikových úvěrů dále zvyšoval. To se koneckonců projevilo v krizi řady malých a středních bank, které zkrachovaly. Ekonomika vykazovala růst. Dováželi jsme ovšem podstatně víc, než kolik jsme si vydělali a mzdy rostly podstatně rychleji než produktivita práce. A protože také inflace stále stoupala, nemohla - podle mého názoru ČNB reagovat jinak, než by v takovéto situaci reagovala kterákoliv centrální banka. Zpřísňovala svou měnovou politiku. Navíc a podle mého názoru vláda jí v tomto případě moc nepomohla. Nyní se nejvíc připomínají její opatření z června loňského roku, kdy byly dost výrazně zvýšeny základní úrokové sazby a sazby povinných minimálních rezerv bank. Očekávané důsledky se dostavily, přírůstky peněžní zásoby začaly rychle klesat a po čase se konečně snižovala i míra inflace.
Měnové restrikci se ovšem dnes přisuzuje zejména to, že není dost peněz na investice a rozvoj a že za přehnanou restrikci platí ekonomika prudkým snížením svého růstu. I když možná jde opravdu o složité ekonomické vztahy, jak zde hovořil i ministerský předseda, přesto se mi zdá, že některé skutečnosti jsou dosti výmluvné. Poprvé byla totiž Česká národní banka takto kritizována v době, kdy byly publikovány výsledky za třetí čtvrtletí 1996. Hrubý domácí produkt tehdy rostl pomaleji, než se čekalo a viník se začal hledat. Jenže ve čtvrtém čtvrtletí už tomu bylo naopak. Ekonomický růst předčil prognózy, a tak se předchozí kritika banky ukázala jako jalová a unáhlená.
Teď ovšem všichni vnímali velmi špatné výsledky za 1. čtvrtletí letošního roku, a proto se viník opět musel hledat. Kritiku vůči České národní bance motivuje zejména to, že už několik měsíců jsou přírůstky peněžní zásoby podprůměrné a pohybují se kolem 9 % meziročně. Tady se však rádo zapomíná, že po 3 roky před tím u nás rostla peněžní zásoba, a to podle všech našich i zahraničních kritérií vysoce nadprůměrným tempem a že se zde konstituoval potenciál přebytku peněz. Zdá se také dost kuriózní mluvit o nedostatku peněz, který dusí ekonomiku v době, kdy tato ekonomika mohla financovat tak vysoké deficity běžného účtu a platební bilance a kdy si mohla dovolit, aby mzdy rostly trojnásobným tempem než produktivita práce. Jen škoda, že k tomuto poznání kompetentní instituce nedošly už dříve.
Tady bych se chtěl zmínit o kvalitě informací a analýz, které se průběžně parlamentu a jeho výborům předkládají. Když pozorně studujeme zprávu čnb vidíme, že vývoj v loňském roce byl opravdu stabilní, ovšem stabilní k horšímu. Žádný zázrak se ve vývoji běžného účtu a obchodní bilance nekonal a asi šlo jednoduše modelovat situaci, do které jsme se nyní dostali. Přitom jsme dostávali uklidňující informace, že v některých zemích bývalo ještě hůř a že náš vývoj je natolik zdravý, aby automaticky zajistil kýžený obrat k lepšímu. Varování centrální banky, které jsme občas slýchali v rozpočtovém výboru nebo v komisi pro bankovnictví, bylo spíš hlasem volajícího na poušti. Statistika komentovala vývoj, ale nevarovala. Ministerstvo financí a vláda byly spokojeny s předstíranou rozpočtovou vyrovnaností a na podzim předložily parlamentu optimistický návrh státního rozpočtu na letošní fiskální rok.
Jsou proto asi oprávněné hlasy, které dnes mluví o tom, že adekvátní reakce vlády měla a mohla přijít dřív. Vždyť vláda reagovala zřetelné až před několika týdny, přitom velmi intenzívně a možná pod velkým časovým tlakem. V takovém kvapu se dělají chyby a možná jich nebude ušetřen ani parlament, až bude schvalovat navržené novely zákonů. Nakonec i v těchto dnech se naši zástupci zpovídají v Bruselu ze zavedení dovozního depozita a není vyloučeno, že dojde ke korekcím tohoto dost uspěchaně zavedeného instrumentu.
Zkrátka, tady všude pociťujeme důsledky nedostatečně objektivní a včasných informací a analýz, podle kterých měla exekutiva reagovat dříve a promyšleněji. V takovém případě by měl asi ekonomický vývoj jinou podobu a možná, že by jinak vypadala i měnová politika centrální banky, o které tady z tohoto místa hovořím.
Odchylné pohledy na různé makroekonomické problémy ze strany vlád a ústředních bank jsou v tržních ekonomikách obvyklé a pramení samozřejmě z toho, že centrální banky jsou relativně velmi nezávislé instituce nespojené s tou či onou politickou garniturou v zemi. Někteří politici si na tuto skutečnost nesnadno zvykají, jak o tom svědčila např. i dlouholetá diskuse o postavení Evropské centrální banky. Až potud bychom byli také standardní společností a nad rozdílnými názory vlády a ČNB bychom se nemuseli tolik vzrušovat. Jenže ona míra rozdílných názorů by se také měla prezentovat standardně kultivovaným způsobem. Neumím si např. představit, že by poradci např. kancléře Kohla tak jednoznačně a veřejně obvinili centrální banku v SRN, Bundesbanku, ze zavinění ekonomické recese v Německu, jak se to stalo před několika týdny u nás.
Stabilní měna je prioritně založena na důvěře. Důvěrou v měnu bezpochyby otřese, když vláda příliš hlasitě vyslovuje svůj nesouhlas s měnovou politikou či právě s onou politikou, která má stabilitu měny zabezpečovat. To už je příliš vážná věc, která by neměla být spojována s politickými šarvátkami dneška, ale s prostou realitou v nejzákladnějším zájmu tohoto státu. Pochopil bych kritiku centrální banky za vysokou inflaci a za znehodnocení kursu. Je však s podivem, že právě těmto tématům se dosud kritici postupu ČNB uměli vyhnout.
Podle informací, které jsem zaznamenal v uplynulých dnech v tisku jako reakci na jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu, nebyl ve vedení Mezinárodního měnového fondu zaznamenán ani stín pochybností o správnosti loňské nebo letošní měnové politiky čnb.
Byl bych rád, kdyby sněmovna moje vystoupení chápala v kontextu opozičního poslance, tzn. poslance parlamentu, který má řadu zásadních výhrad k současnému společenskému a politickému vývoji v České republice. Nejsem však příznivcem jednoznačných soudů a závěrů, neboť podle Ústavy České republiky je za vývoj ve státě zodpovědná především vláda. Od této politické zodpovědnosti - a podtrhuji slova politická zodpovědnost - není možné ani utéci, ani se z ní "vylhat", jak bylo řečeno jedním koaličním politikem.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Do rozpravy se dále nikdo nehlásí, takže ji uzavírám a prosím pana předsedu rozpočtového výboru o závěrečné slovo a o přednesení případných návrhů k hlasování.
Poslanec Jozef Wagner: Navrhuji v souladu s návrhem, který vám byl předložen rozpočtovým výborem písemně, aby sněmovna vzala zprávu národní banky na vědomí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Budeme tedy hlasovat o tom, že Poslanecká sněmovna bere zprávu ČNB o měnovém vývoji v České republice za rok 1996 na vědomí. Paní poslankyně, páni poslanci, já jsem vás v tuto chvíli všechny odhlásila a prosím o novou registraci. Zahajuji hlasování poř.č. 369.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování poř. č. 369 se z přítomných 119 pro vyslovilo 80, proti 20. Tento návrh byl přijat.
Dalším bodem je
73.
Informace rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny o projednání
roční zprávy o výsledku hospodaření České národní banky (1996)
Na návrh organizačního výboru jej projednal rozpočtový výbor. O jednání výboru nás bude opět informovat jeho předseda Jozef Wagner, kterého prosím, aby současně přednesl také návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Jozef Wagner Dámy a pánové, podobně jako v předchozím případě rozpočtový výbor vám předložil písemně návrh usnesení a informaci o projednání této zprávy v rozpočtovém výboru. Doporučuji vám, abyste rovněž vzali zprávu na vědomí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a otevírám rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil, proto rozpravu uzavírám. Padl zde jeden návrh, a to návrh rozpočtového výboru, přednesený panem poslancem Wagnerem, který zní: Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o výsledku hospodaření ČNB za rok 1996.
Pane poslanče Wagnere, je to tak správně? (Ano.) V tuto chvíli zahajuji hlasování poř, č. 370.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování poř. č. 370 z přítomných 131 poslankyň a poslanců se pro vyslovilo 94, proti 18. Tento návrh byl přijat.
Dalším bodem je
74.
Návrh statutu Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu
činnosti Bezpečnostní informační služby
Předložený návrh uvede předseda Stálé komise poslanec Jaroslav Bašta, kterého prosím, aby se ujal slova. Předpokládám, pane poslanče, že současně přednesete také návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Jaroslav Bašta: Já v tomto případě budu stručný. Statut komise byl připravován už v minulém volebním období, teprve letos jsme ho dokončili. Má upravit práci komise, dát přesnější pravidla, která nevyplývají ani z jednacího řádu, ani ze zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče. (Zvonění.)
Poslanec Jaroslav Bašta: Jde o záležitost, která je pro tuto komisi, která má zvláštní statut nezbytná. Návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna schvaluje statut Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Pan poslanec Vik. Máte slovo.
Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, paní předsedající, dovolil bych si dát dva pozměňovací návrhy, a to v § 2 odst. 2 nové znění: "Členové SK BIS jsou voleni z poslanců PS PČR tak, že členy SK BIS jsou nejméně čtyři poslanci nevládních stran. členem SK BIS nemůže být poslanec atd."
Druhý pozměňovací návrh je v § 11 "SK BIS prostřednictvím svého předsedy předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nejméně dvakrát ročně zprávu o své činnosti". Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak, proto rozpravu uzavírám. Ptám se pana poslance Jaroslava Bašty, zda chce přednést závěrečné slovo, popř. přednést návrhy tak, jak byly předloženy, k hlasování.
Poslanec Jaroslav Bašta: V tomto případě bych chtěl zareagovat na pozměňující návrhy kolegy Vika. Domnívám se, že skutečnost, že v této komisi mají být tři poslanci nevládní strany, je nezbytné minimum, které tato komise má mít. Zvyšovat to na čtyři asi není rozumné. Domnívám se, že určitá proporcionalita tam má zůstat. Komisi volí Poslanecká sněmovna, a ta může určit její složení. Toto je pojistka proti tomu, aby nedošlo ke zneužití.
Pokud jde o druhý pozměňující návrh pana kolegy Vika, o předkládání zprávy dvakrát ročně, spíše se kloním k tomu, že nikoli. Domnívám se, že bychom měli v tomto případě hlasovat o obou pozměňujících návrzích, čili o tom, že čtyři poslanci nevládních stran a dále zpráva dvakrát ročně, a potom o mém původním návrhu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano, je to tak. Nejprve budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana poslance Vika k § 2 odst. 2.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 371 a ptám se, kdo je pro tento pozměňující návrh. Kdo je proti tomuto návrhu.
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 371 se z přítomných 153 pro vyslovilo 63, proti 66. Tento pozměňovací návh nebyl přijat.
Budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu pana poslance Vika, a to k § 11.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 372 a ptám se, kdo je pro tento pozměňující návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 372 se z přítomných 155 pro vyslovilo 46, proti 73. Tento návrh nebyl přijat.
Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan poslanec Bašta. Pane poslanče, myslíte si, že je třeba zopakovat?
Poslanec Jaroslav Bašta: Myslím si, že nikoli, navrhuji hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 373 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 373 se z přítomných 155 pro vyslovilo 136, proti 17. Tento návrh byl přijat.
Paní poslankyně, páni poslanci, tím jsme vyčerpali všechny body schváleného pořadu 11. schůze Poslanecké sněmovny. (Potlesk.) Tímto tedy 11. schůzi Poslanecké sněmovny končím.
(Schůze ukončena v 19.57 hodin.)