Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Karlu Kühnlovi. Oznamuji, že do rozpravy jsou ještě z minulé schůze přihlášeni následující poslanci: Rudolf Šmucr, Jan Klas, Karel Vymětal, Jaroslav Štrait, Petr Šulák, Václav Exner a pan poslanec Jaroslav Gongol, který svoji přihlášku stáhnul. Takže v této chvíli uděluji slovo panu poslanci Rudolfu Šmucrovi, připraví se poslanec Jan Klas.
Poslanec Rudolf Šmucr: Paní předsedající, dámy a pánové, k projednávanému bodu pod názvem Informace vlády České republiky si dovolím přednést malý příspěvek. Jak je všeobecně známo, kladenská Poldi se sedmimiliardovým dluhem se nachází na samém ekonomickém dně. Tento hutní podnik si za více než 100 let získal světové uznání za výrobu kvalitních ušlechtilých ocelí tolik potřebných ve všech sférách lidského konání. V tomto podniku pracovalo svého času až 25 tisíc občanů Kladna. Poldovka byla hlavním zdrojem obživy Kladeňáků. Zkrachováním Poldi se spousta kladenských rodin dostala do stavu sociálního ohrožení. Vina za nynější stav tohoto podniku se přičítá pánům Stehlíkům.
Jisté je, že tito pánové mají svůj podíl viny na této zkáze. Bylo by ale nespravedlivé považovat je za jediné viníky. Pozvolná devastace Poldi sahá až do doby, kdy v ní rozhodovali komunisté. Není tajemstvím, že už za ředitele Vágnera docházelo v Poldi Kladno k závažným konfliktním situacím, které se řešily až na bývalém ÚPZ, kdy se právem rozhořčení zaměstnanci dělnických profesí domáhali sociální a pracovní spravedlnosti. Tyto vyhrocené situace zažehnávalo komunistické vedení jen za cenu prázdných slibů.
Za dobu komunistického režimu na tom byla Poldi stejně jako většina státních podniků. To znamená, že se minimálně investovalo do modernizace provozu a o to více se zvyšovala kapacita výroby oceli bez ohledu na životnost a zastaralost hutního zařízení. Údajný moderní hutní gigant Poldi Dříň v té době nebyl ničím jiným, nežli modernější manufakturou sovětského typu.
Po hadrovém podvodu v roce 1989 došlo ke změně politické orientace směrem na Západ. Vlivem neuvážených kroků ze strany vládních humanistů byla v té době vyklizena českou a Slovenskou Federativní republikou světová odbytiště se zbraněmi. Tato citelná ztráta postihla především hutní průmysl. Postižení se nevyhnulo ani kladenským hutím, kde došlo zhruba v roce 1992 k první vlně propouštění kvalifikovaných pracovníků z hutních provozů z důvodu prudkého snižování výroby oceli. Po rozbití Československa a následné privatizaci Poldi za vydatné pomoci Ministerstva průmyslu a obchodu, která se prokázala jako dílo diletantů, dostala tuto konečnou podobu.
Tou je krach Poldi Kladno. Stihl ji stejný osud jako mnohé další podniky, o nichž rozhodovali ti, kteří ještě nedávno byli horlivými marxisty. Nikoho z těchto nezodpovědných lidí nezajímá, co budou dělat občané na Kladensku a jak uživí své rodiny. Všichni ti.kteří se podíleli na krachu Poldi, se necítí vinni. Vzniká otázka, kdo je tedy vinen. Jsou to řadoví zaměstnanci nebo ti, kteří rozhodovali? Občané kladenského okresu čekají, co dnešní mocní učiní s hutní mrtvolou, se světoznámým jménem Poldi Kladno. K oživení tohoto podniku může věřit pouze fantasta. Vzhledem k tomu, že se připravují plošné škrty ve všech resortech našeho národního hospodářství, tak bych rád věděl, kde se vezmou finanční prostředky na oživení Poldi Kladno.
Bývalý ministr průmyslu a obchodu soudruh Vladimír Dlouhý byl ještě nedávno v masmédiích hodnocen jako nejoblíbenější komunistický politik. Věřím, že kdyby soudruh ministr navštívil Kladno a promluvil si s bývalými dlouholetými zaměstnanci Poldi o jejich životní úrovni a dalších problémech, do kterých se dostali ne svojí vinou, jistě by nezaslechl slova chvály na svoji osobu. Spíše naopak. Sliby a uhlazené projevy bývalého soudruha ministra neodstranily neutěšený stav a mnohých případech kritický sociální stav bývalých zaměstnanců Poldi Kladno. Neuváženými kroky vlády je osud Poldi Kladno provždy zpečetěn. Na dlažbu vyhození zaměstnanci Poldi nezachrání ani páně Vodičkova sociální síť, ani úřady práce, které sice nabízejí zaměstnání, ale za mzdu nedůstojnou člověka. Rád bych viděl soudruha Dlouhého v roli uchazeče o práci na výše zmíněném úřadě, jak se rozhoduje, jestli si vybere práci, která je hodnocena průměrnou částkou 3000 Kč měsíčně. O lépe placenou prácí na těchto úřadech nezavadíte.
Katastrofální situace na Kladensku není ojedinělým jevem v České republice. Podobná situace je i na Ostravsku, Příbramsku a v poslední době i ve slévárnách v českých Budějovicích. Jestliže dojde na Kladensku vlivem neřešené sociální situace k rodinným tragédiím, pak plnou vinu a zodpovědnost za zdraví a životy těchto lidí ponese vláda České republiky. Vyhazování lidí z práce a všeobecný krach průmyslových podniků, to je skutečný obraz a tvrdá realita dnešní doby, kterou reprezentují bývalí komunisté. Je velice smutné zjištění, že právě bývalí komunisté se podílejí na úpadku našeho národního hospodářství v zájmu Německa.
Veliký údiv vyvolává fakt, že bývalý ministr průmyslu a obchodu soudruh Dlouhý a otec Fondu národního majetku Tomáš Ježek dali ve veřejném výběrovém řízení přednost pánům Stehlíkům, kteří nabízeli ze všech přítomných nejvyšší cenu. Nikdo se neunavoval zjišťováním solventnosti zájemců Stehlíků o Poldi Kladno. Každý předchozí ředitel Poldi Kladno byl odborník v hutním oboru, což bylo nezbytnou nutností zaručující kvalitní chod kladenské poldovky. Teď, když je poldovka zdevastovaná, tak najednou bývalý soudruh ministr věděl, jak na věc. Jeho vystoupení v tomto bodu jednání schůze sněmovny obsahovala různá opatření a postupy, které měly být uvedeny v život v době, kdy o něco šlo. V našem případě o privatizaci Poldi Kladno. A ne v době, kdy je snaha křísit mrtvoly.
Bývalému soudruhu ministrovi se povedlo to, co nedokázali ani nacisté v době války, a to zničit český průmysl. Tento nejoblíbenější komunistický ministr raději utekl z funkce, aby nenesl odpovědnost. Kde je asi tomuto bolševikovi konec?
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Udílím slovo poslanci Janu Klasovi, připraví se pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Jan Klas: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych předložil následující návrh na usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
1. bere informaci vlády České republiky o řešení situace v Poldi Kladno na vědomí;
2. žádá vládu České republiky, aby i nadále věnovala zvýšenou pozornost situaci v Poldi Kladno a kladenskému regionu a tím eliminovala případné negativní sociální a ekonomické dopady.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo poslanci Karlovi Vymětalovi, připraví se poslanec Jaroslav Štrait. Nevidím zde pana poslance Vymětala, to znamená, že ztrácí pořadí. Udílím slovo panu poslanci Jaroslavu Štraitovi, připraví se poslanec Petr Šulák.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, sledoval jsem proces privatizace kladenských oceláren od samého počátku. Bez velké nadsázky lze nazvat zprávu pana ministra Dlouhého z 10. schůze Poslanecké sněmovny o současné situaci v Poldi Ocel s možností obnovení výroby, jako mlha za mnou a mlha přede mnou. Optimismus pana ministra jsem dosud nestačil strávit. Dovolte mi několik poznámek.
Nelze nikdy pominout a prominout fakt, že Fond národního majetku prodal poldovku za zcela směšnou cenu. 13. prosince 1992 měla účetní hodnotu 8,2 mld. Kč a vše bylo prodáno za pouhou miliardu. Architekt Stehlík měl sice zaplatit 1,75, jak už zaznělo, ale zaplatil jen zmíněnou jednu miliardu. Tedy sedmkrát levněji než byla účetní cena, a to neberu v úvahu inflaci 1989 - 1994, která byla 2,6. Pokud bych i tuto počítal, poldovka byla prodána dvacetkrát levněji panu Stehlíkovi. Nemluvím o různých dceřiných společnostech, které novému vlastnímu vše ještě zkomplikovaly a byly privatizovány také doslova v korunových částkách.
Shrnu to. Stát přišel privatizací poldovky o 7 mld. Kč. To však není jediná ztráta. Kladenský region přišel zhruba o 17 tisíc pracovních míst. Bývalé SONP Kladno zaměstnávalo dokonce 19 tisíc zaměstnanců, dnes - jak je známo - necelé 2 tisíce.
Ptám se tedy už i nového pana ministra, kdo zaplatí dluh poldovky, který je asi 7 mld.? Kdo bude platit další milióny na sociálních podporách? To je však spíše otázka pro pana ministra Vodičku. Pochopitelně vím předem, že to budou občané, daňoví poplatníci.
Mě však trápí v souvislosti s poldovkou ještě něco jiného. V průběhu privatizace "Kladna" zcela selhaly odbory ve svém historickém poslání, tedy obraně zaměstnaneckých práv. Ať to byly vládní, komora odborových svazů, nebo alternativní, v našem případě Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska. Došlo dokonce k tomu, že jeden z odborových předáků začal být expertem přes něco a dostal se vlastně do ranku majitele. Byl i odměňován. Došlo také k založení žlutých odborů panem Stehlíkem atd., ale to je jiná kapitola. Odbory nedokázaly uchránit na Kladensku pracovní místa. Kvalifikovaní oceláři tří generací se rozprchli povětšině do služeb podivných obchodních zprostředkovatelských aktivit a do pomocných profesí. Na rozdíl třeba od Finska klesá v České republice počet odborově organizovaných občanů, ve Finsku zůstává ještě 90 %. U nás je to jenom 31 %. Je ohrožena tripartita a musíme vážně přemýšlet o zaměstnaneckých radách. Odbory nesledovaly průběh a efektivitu privatizace - to není však jenom případ poldovky - a selhaly. Stejně jako vláda, Fond národního majetku v daném případě a jednotliví ministři. Nejen podle mého názoru je Kladno vážným varováním i v mezinárodním měřítku. Dnes je víc než jisté, že Kladno bylo obětováno a muselo zmizet v zájmu zahraniční konkurence a tato vláda ho nedokázala ochránit. Můžeme dovážet ze zahraničí ocel, uhlí, potraviny a vlastně skoro všechno a českou pracovní sílu odsoudíme k úloze nádeníků a český průmysl k likvidaci.
Co říci závěrem. Ani po letech nelze souhlasit s památným tvrzením pana exministra Dlouhého, že Kladno je potřeba privatizovat za každou cenu, prodat třeba za korunu i s rizikem, že podnik nový majitel zavře. Tento jeho výrok byl učiněn před pěti lety. Nejen podle mého názoru je Kladno příkladem zpackané privatizace.
Doufám jen, že vláda a vlažná parlamentní komise viníky najde, označí a spravedlivě odmění. V duchu svého hodnocení, navrhuji takovéto usnesení.
Nesouhlasit se zprávou vyšetřovací komise, vrátit ji a dopracovat. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Udílím slovo panu poslanci Petru Šulákovi, připraví se pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Petr Šulák: Vážená paní předsedající, vážení páni přítomní ministři, vážené dámy, vážení pánové... (Hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče. Dámy a pánové, velice prosím o klid v jednacím sále tak, aby hovořící poslanec měl možnost přednést svůj příspěvek.
Poslanec Petr Šulák: Dovolte mi, abych řekl několik poznámek ke kauze Poldi Kladno. V současné podle mého názoru katastrofické situaci se už nelze zabývat tím, co se stalo, nýbrž tím, jak je potřeba vzniklou situaci řešit. Současný stav Poldi byl způsoben nepovedenou privatizací. Je zde tedy přímá zodpovědnost zřizovatele, tj. Ministerstvo průmyslu a obchodu, a Fondu národního majetku. Myslím, že je nutno věc posuzovat z přísně odborného hlediska. Česká republika je přes absenci průmyslové vládní politiky stále průmyslový stát, kde nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. S ohledem na dostupnost kvalitních strojírenských ocelí se Česká republika neobejde bez renomovaného tuzemského výrobce, kterým Poldi Kladno nesporně je.
Poldi Kladno je jedním z několika málo světových renomovaných výrobců vysoce kvalitních legovaných strojírenských ocelí a likvidace, resp. atomizace tohoto podniku by byla kardinální strategickou chybou. Nemohu se zbavit dojmu, že na současném neutěšeném stavu, ve kterém se Poldi Kladno nachází, se ve značné míře podílejí konkurenční zahraniční výrobci, kteří našli určité spojence v našich řekněme nejvyšších kruzích.
S ohledem na to, co jsem uvedl, je třeba si uvědomit, že obchodní značka a know how Poldi Kladno představuje nyní vyšší hodnotu, než činí veškerý majetek a neuhrazené závazky Poldi Kladno. V Poldi Kladno už před revolucí bylo započato s modernizací. Výrobní kapacity v Poldi Kladno jsou tedy relativně nové a moderní. Bylo to zde již řečeno, ale já to zopakuji - vláda a veřejnost Belgie se důrazně a účinně postavily proti zrušení pobočného závodu firmy Renault. Vláda a veřejnost SRN se zásadně postavily proti výprodeji firmy Mercedes za petrodolary. Myslím, že to by mělo být inspirující pro naši vládní garnituru.
Pokud jde o samotné řešení situace, jsem toho názoru s ohledem na to, co jsem řekl úvodem, že rozhodující roli zde musí sehrát Ministerstvo průmyslu a obchodu a Fond národního majetku. Výroba strojírenských ocelí má kombinátní charakter, proto nelze připustit rozbití a atomizaci výrobního komplexu Poldi Kladno výprodejem v konkurzu. Před kroky vedoucími ke konečné privatizaci musí zřizovatel, tj. Ministerstvo průmyslu a obchodu a Fond národního majetku zajistit revitalizaci a restrukturalizaci podniku.
Konečně si také myslím, že zodpovědní lidé za současně neutěšený stav by měli být povoláni k zodpovědnosti. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Slovo má pan poslanec Václav Exner, připraví se pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, páni ministři, dámy a pánové, v privatizačním projektu na státní podnik Poldi Kladno ve znění s dodatky ze 3. 12. 1991 se konstatovalo, že tento budoucí privatizovaný podnik patří do první poloviny evropských výrobců ušlechtilých a antikorozních ocelí. Pan ing. Jaroslav Dušek, který se dlouhodobě zabývá problematikou hutnictví, hovoří o tom, že výsledky podniku v r. 1989 byly na úrovni plánu s předpokládanou ztrátou a podnik byl dlouhodobě hodnocen jako prosperující, pro národní hospodářství potřebný podnik.
Poldovka je hutní podnik pro republiku nezastupitelný. Až do konce r. 1989 byla neustálá poptávka po výrobcích a snaha zvyšovat výrobu, podnik pracoval v nepřetržitých cyklech, říká pan ing. Petr Albrecht, který přišel do styku se Škodovkou jako jednatel a pak i ředitel společnosti s ručením omezeným Konstrukční oceli. Tento podnik byl nadvakrát privatizován. Nejdříve již zmíněným privatizačním projektem z prosince 1991, který byl schválen tehdejším ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomášem Ježkem. Záměrem tohoto prvního privatizačního projektu Poldi Kladno bylo, že podnik se dostane z obtížné ekonomické situace do tzv. kladných čísel. Předpokládalo se, že ještě v r. 1992 bude ztráta podniku ve výši přes 262 mil., v roce 1993 měl být podnik už ziskový ve výši 227,5 mil. Kč, v r. 1994. Světlé zítřky podle privatizačního projektu už byly se ziskem 574,9 mil. Kč a od r. 1995 měl být roční zisk přes 1.124 mil. Kč. Tento privatizační projekt zcela selhal. Ukázalo se, že nebyl reálný již v době, kdy ho ministr Tomáš Ježek podepisoval.
S odstupem necelých dvou let byl proto přijat materiál, na jehož základě se vláda usnesla o změně privatizačního projektu a.s. Poldi Kladno svým usnesením 431 z 11. srpna 1993, kde smyslem tohoto nového privatizačního projektu bylo na základě změny podnikatelského záměru narovnání závazků. Melo dojít ke změně privatizace a celkově pro Fond národního majetku měla být celá transakce zisková. Zároveň tento privatizační projekt odsouhlasil to, co se v té době již stalo, a sice vznik zhruba 18 dceřinných společností s tím, že změna privatizačního projektu počítala se vznikem ještě dalších dvou. Celkový přínos nového prodeje pro Fond národního majetku měl být ve výši zhruba 230 mil. Kč.
Chtěl bych také pro pořádek konstatovat, že všechny tyto kroky byly udělány ve spolupráci s řadou renomovaných poradenských a jiných firem. Tak např. firma KPMG zpracovala projekt řízení mechanik za 510 tisíc západoněmeckých marek, o kterém při jeho předání představenstvu, představenstvo konstatovalo, že závěry v něm uvedené nejsou zcela správné.
Na již zmiňované smlouvě, která byla uzavřena mezi Holdingem Poldi a Bohemia Art se podílela mezi jiným americká firma Squires, Sanders and Dempsey, První pražská komerční, Komerční právní kancelář Kladno.
Do dneška se někteří nemohou shodnout na tom, jestli tato smlouva byla špatná a způsobila další potíže, nebo jestli byla dobrá a její další naplňování bylo provedeno špatně.
Ministr Vrba už v roce 1991 zadal požadavek na zpracování zprávy pro restrukturalizaci hutnictví. Tato zpráva byla financována vkladem vlády Spojených států ve výši půl miliónu dolarů a podílela se na ní mezi jiným firma USD ICF Kaiser Pitsburg, dále z programu Phare vyplynul vklad 1 mil. ECU a podílela se na zpracování firma SEMA GROUP francouzská a Rolland Berger německá. Podmínkou obou těchto účastí bylo, že příslušné materiály budou zpracovávat firmy v jednom případě ze Spojených států, ve druhém případě podle výběru Evropské unie.
Také byly používány zahraniční poradenské firmy, například Arthur Delittle, Bankers TRUST z Londýna, Credits Swiss First Boston atd., kdy celkové náklady na poradenství činily několik desítek miliónů korun.
Výsledek zhodnotil bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý ve svém vystoupení na 10. schůzi Poslanecké sněmovny v bodu 38 schváleného pořadu takto: "V současné době výroba i odbyt jsou prakticky zastaveny, zásoby vstupujících hotových výrobků jsou na velmi nízké úrovni a závazky společnosti dosahují sedm miliard korun." Státní rozpočet ani Fond národního majetku z plánovaných peněz neviděly nic.
Dosud se zabýváme jenom problematikou hutnictví a toho, co z Poldovky v současné době zbylo. Je ale potřeba říci, že už v lednu 1992 bylo rozhodnuto o zahájení vytváření dceřinných společností a například vklad do s.r.o. Chirurgie s f. Beznoska a vklad vakuových přetavovacích pecí do společného podniku s panem Hrubanem byly provedeny za režijní cenu.
Jaký je stav v této oblasti? Uvedu vám příklad.
Strojírny Poldi dnes dosahují již 50 % objemu původních dodávek. Také další dcery se dokáží uživit bez závislosti na Poldi. Kdo ne, má smůlu a zanikne. To se některých z nich bezprostředně týká. Toto stanovisko přednesl pan František Vágner, který dlouho fungoval v představenstvu akciové společnosti a na těchto věcech se podílel.
Při nedávné návštěvě Autotec v Brně jsem se u zástupců strojíren Poldi přesvědčil, že do dnešního dne nebylo dosaženo lepšího výsledku a že tato jedna z nejúspěšnějších dceřinných firem stále se pohybuje na úrovni kolem 50 % bývalého objemu výroby firem, které vznikly. Přitom dnes nakupují ocel pro svou výrobu ze zahraničí, a to často za čtyři až šestinásobek dražší ceny, než tomu bylo dříve s tím, že bereme reálnou hodnotu cen, které v této záležitosti byly.
Já bych si ještě dovolil v této souvislosti ocitovat podle zprávy ČTK předsedu vlády ČR pana Václava Klause, který 12. února 1993 prohlásil, že řešení situace v akciové společnosti Poldi, spojené ocelárny Kladno, by se mohlo stát modelem pro podniky s obdobnými problémy. Přibližně ve stejné době, kdy se rozhodovalo o tom, že bude nutné zpracovat nové výběrové řízení po úplném neúspěchu původního privatizačního projektu, uvedl bývalý ministr Dlouhý na mítinku ODA s občany Kladna 6, června: "Předpokládáme, že 15. června by mělo být výběrové řízení vyhlášeno - to je do týdne od tohoto prohlášení , mezi 15. a 30. červnem by se hlásili zájemci. Velmi rychle po 30. červnu bychom výběrové řízení zhodnotili."
Cílem tohoto kroku podle ministra Dlouhého měla být likvidace Holdingu Kladno a vypořádání jejího závazku. Tento cíl se nepodařilo splnit. V tak krátké době nebylo ani rekordním privatizačním úředníkům a činitelům možné zpracovat vyhlášení výběrového řízení. Celá věc se však s určitým odsunem podařila. Po vyhlášeném výběrovém řízení na základě již citovaného usnesení vlády se mohli zájemci hlásit v období mezi 18. srpnem a 3. zářím 1993 a ve velmi krátkých lhůtách bylo o celé věci rozhodnuto.
Při těchto výsledcích je potřeba se skutečně také podívat na odpovědnost za tuto situaci. Tomáš Ježek se vyjádřil tak, že když schvaloval privatizační projekt, dbal na to, aby všechny parafy na příslušném privatizačním spisu byly v pořádku, on že nenese odpovědnost za věcnou náplň, že hlídal, aby celá záležitost byla v pořádku formálně.
Pan bývalý ministr Jan Vrba upozorňoval na to, že při jednání vlády v květnu 1992 při pojetí restrukturalizace, jak bylo navrhováno, měli k postupu, aby stát se dále angažoval především v restrukturalizaci hutí, námitky tehdejší ministři Stráský a Dyba, kteří hájili zásadu, že pojem neprivatizovatelnost je neakceptovatelný a jakýkoli vlastník hutí provede restrukturalizaci hutí lépe, než státní úředník.
Nyní již tedy k výsledku celé činnosti.
V současné době nám zástupci vlády navrhují, abychom uvěřili tomu, že mají zájem na rozjetí výroby v Poldi Kladno. Avšak sama nepřehlednost vlastnických vztahů v Poldi, jak je charakterizována v příloze informace vlády o řešení situace v Poldi Kladno, která je jedním z podkladů k dnešnímu jednání, a s ohledem na to, že v těchto vztazích ještě není uvedeno například, že jsou podány žaloby na Holding Kladno proti vydání 54,8 % podílu pro Bohemia Art, že je žaloba na neúčinnost prodeje akcií Poldi Steel firmě Blax Corporation, že jsou návrhy na konkurz u obou s. r. o., které v současné době jsou v likvidaci - jde o Konstrukční oceli Poldi a o Poldi ušlechtilé oceli , že existuje stále důsledek toho, co bylo nazváno právní válka mezi Holdingem Kladno v likvidaci a ostatními účastníky celého privatizačního projektu a že se také v podkladu vlády konstatuje, že vzhledem k tomu, že stát není podílníkem v a.s. Poldi Steel, nemá možnost podílet se na rozhodování a nakládání s majetkem Poldi Steel, je velmi nepravděpodobné, že by nějaké pozitivní zásahy mohly být ve skutečnosti udělány.
Navíc tento přístup vlády je možné dokumentovat vystoupením předsedy vlády pana Václava Klause, kde v rozhovoru pro Lidové noviny 4. dubna letošního roku konstatuje: "Chraň Bůh, že bych řekl něco o zásazích státu do mikrosféry." Co ale je předložený materiál, než snaha o to, aby stát mikrosféru, pokud jde o Poldi, přece jenom nějaký způsobem ovlivnil. Při těchto rozporech jsou však všechny návrhy vlády velmi nedůvěryhodné.
Podporuji již přednesená usnesení i návrh usnesení, který přednese kolega Karel Vymětal. Směřují k tomu, aby vláda přece jenom nějakým způsobem zasáhla a pomohla hutnictví na Kladensku znovu dostat do pozice, která by znamenala jeho obnovení a také zaměstnání a uspokojivou sociální a životní situaci případně tisíců lidí a ještě více na nich závislých příslušníků jejich rodin. Domnívám se ale, že jenom celková změna přístupu k politice v této oblasti by mohla skutečně znamenat nějaký pozitivní krok.
Chtěl bych také upozornit, že když se argumentuje tím, že stále počet nezaměstnaných na Kladensku je relativně nízký, tak na základě zpráv z Úřadu práce v Kladně je potřeba počítat s tím, že ze škol vychází v letošním roce 1 166 maturantů, a to je více, než jak pan ministr Kühnl uváděl počet volných míst, která jsou na Kladensku zaregistrována. Kromě toho 841 dětí dělá závěrečné zkoušky, 231 končí nástavby a 89 pomaturitní studium. Ti, kteří jsou na Kladně umístěni, velmi často pracují se mzdou, která je jenom částí toho, co brali a nebo by teoreticky mohli brát ve srovnání s analogickými podniky například na Ostravsku, kdyby řádně mohli pracovat v hutích.
Domnívám se, že je skutečně v zájmu Poslanecké sněmovny, aby navrhovaná usnesení byla přijata s určitým důrazem. Zde ovšem nehovořím o usnesení navrženém kolegou poslancem Klasem a trochu lituji, že jeho vystoupení, které mělo poukázat na problémy právě v kladenských hutích ve spojitosti s funkcí Fondu národního majetku a Ministerstva průmyslu a obchodu, jak se mnou o něm hovořil ještě při desáté schůzi, nakonec nezazněl a přednesl jen velmi chabý návrh usnesení, který fakticky má tento problém smést se stolu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Chci upozornit všechny pány poslance, kteří hovoří, že projednáváme bod informace vlády České republiky o řešení situace v Poldi Kladno. Současně udílím slovo panu poslanci Karlu Vymětalovi.
S faktickou poznámkou pan poslanec Černý.
Poslanec Jan Černý: Paní předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové. Děkuji za upozornění, které tady bylo vzneseno. Chci skutečně podtrhnout, že jednáme o něčem úplně jiném, než o čem dvě třetiny dosud již proběhlých vystoupení byly.
Tato sněmovna zřídila pro vyšetření podmínek privatizace a ekonomického fungování svoji vyšetřovací komisi. Na minulé schůzi jí prodloužila mandát do konce tohoto roku. Byl bych rád, aby sněmovna vyčkala rozhodnutí této komise. Vyšetřování stále ještě probíhá a některá tvrzení zcela jednoznačně předbíhají rozhodnutí této komise. To, že si kolegové z KSČM pletou informaci vlády se zprávou vyšetřovací komise, potvrdil kolega Štrait, který navrhuje, abychom zprávu vyšetřovací komise zamítli nebo vrátili k přepracování. Prostě žádná zpráva vyšetřovací komise v této kauze ještě není.
Na závěr bych chtěl říci, že bych také dokázal začít od největšího problému, který kladenský region měl, tedy od roku 1976, od rozhodnutí ÚV KSČ postavit dříň a dříň takovou, která podle všech zpráv, které máme, za dobu své existence produkovala zhruba 1 mld. ztráty ročně, a to už před rokem 1989. V této souvislosti je samozřejmě i cena, o které mluvil kolega Štrait, velmi diskutabilní, Děkuji.