Už dnes jsou škody na národním majetku, na českém průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, školství, vědě mimořádné. Neskončí-li vládním nekoncepčnost a nezodpovědnost, vstoupí deset let po roce 1989 do dějin jako desetiletky Klausovy stagnace a devastace. Opět, jako za starých časů, můžeme ze Svobodné Evropy slyšet, že z naší největší partaje se stala strana, která přestala komunikovat s občany a především se snaží udržet si svou pozici. A nejsou to, podle mého názoru, silná slova. Skutečný stav české ekonomiky znají už i v zahraničí. I tam už vědí, že česká ekonomika neprošla nezbytnou restrukturalizací a nedošlo k potřebné modernizaci privatizovaných podniků.
Ministrem financí proklamovaná důvěra zahraničních investorů v Českou republiku mizí. Stabilita koruny je zpochybněna a znovu jsou ohroženy úspory drobných vkladatelů znehodnocením.
A rovněž podobně jako za starých časů můžeme v německém týdeníku Der Spiegel číst, že poslední měsíce na českém divokém východě přinášejí vystřízlivění a rozčarování.
S plnou odpovědností prohlašuji, že český stát řídí lidé neschopní zajistit rozvoj ekonomiky a společnosti. Udělali si z republiky léno, vedli ji do krize a do posledního okamžiku zastírají a zlehčují skutečný stav poměrů. Pražské jaro je letos hořké - napsal Der Spiegel - a Václav Klaus se ocitá v úzkých. Pro předsedu vlády je současná krize krátkodobým ekonomickým výkyvem. Sedm let nekoncepčnosti a neodpovědnosti je pro něj sedm let úspěchů. Ale jen pro něj. Odborníci stav české ekonomiky a společnosti hodnotí zcela jinak.
Svými opatřeními v balíčku vláda naznačuje dílčí posun k praktické hospodářské politice. Nic víc. Nemění svou dosavadní neúspěšnou strategii. Vládní koalice je zmítána spory o současný stav ekonomiky a jeho řešení Občanská demokratická aliance a část Občanské demokratické strany mají v úmyslu ještě zesílit svůj tlak na další akumulaci bídy a bohatství ve společnosti pod heslem urychleného dokončení vládní transformace. Chtějí pokračovat v tom, co se neosvědčilo. KDU-ČSL lavíruje a zříká se odpovědnosti za to, na čem se spolu s celou koalicí podílela.
Tato vláda jako celek nehodlá hlouběji své přístupy měnit, přestože hospodářská politika liberální a konzervativní pravice v praxi selhala. V posledních měsících dostala vládní koalice díky podpoře ČSSD šanci udělat reparát. Nestalo se. Proto považuji za nesporné, že nová - zdůrazňuji nová - vláda bude stát před úkolem přehodnotit chybně pojatou transformaci a stanovit nové priority.
Základním předpokladem účinnosti ozdravných opatření je přiznání závažnosti stavu a řešení základních příčin, nikoliv jednotlivých následků. Současný stav považujeme za krizi zaviněnou dosavadními přístupy, nikoli za krátkodobý výkyv, který lze utlumit za chodu. Neosvědčil se a selhává celý hospodářský systém. Nesčetněkrát prokázala vláda - nikoli pouze jednotliví neschopní ministři, ale vláda jako celek - že není schopná jednat a myslet v rozměrech nastupujícího tisíciletí.
Je nutné změnit transformační strategii. To si vyžaduje jiné lidi. Vytvoření legislativního rámce pro hospodářský rozvoj, zajištění práv a svobod občanů a zabezpečení jejich životních a sociálních potřeb není možné svěřit těm, kdo selhali.
Odmítáme kamuflážní pokusy přesunovat nebo odstraňovat jednotlivé neúspěšné ministry. Ministerské cestování univerzálních funkcionářů z funkce do funkce bylo škodlivé v minulosti a je ke škodě daňových poplatníků i dnes. Práce ve vládě si vyžaduje skutečné odborníky určitých lidských kvalit s odpovědností za účelné nakládání se státními prostředky.
Žádáme a prosazujeme přechod od autoritářského, ekonomicky neefektivního pseudoliberálního režimu k demokratické občanské společnosti, k prosperující ekonomice a skutečnému právnímu státu zajišťujícímu sociální spravedlnost. V ekonomické oblasti ohnisko krizového vývoje vidíme především ve špatně prováděné privatizaci, nedostatečné stimulaci dlouhodobého hospodářského rozvoje a nepromyšlené otevřenosti naší ekonomiky. Prioritou budoucnosti je oživení reálné ekonomiky. Nelze neustále spoléhat na všemocnost restriktivních opatření. Jinými slovy - nechci poučovat, ale říci to musím - začít by se mělo u vytváření zdrojů, nikoliv jejich tlumením a rozkrádáním. Východiskem musí být náprava privatizace a nikoliv urychlené dokončení neúspěšného postupu. To znamená moratorium na připravované privatizační projekty a revize sporných privatizací.
Dále je třeba legislativně ošetřit případy podivných transferů zisků zahraničních společností mimo území republiky. Ochrana domácího trhu, včetně ochrany spotřebitele je potřebná, ale měla by zohlednit i potřebu vnějších zdrojů a promyšleněji definovat chráněné položky.
Mezi další opatření lze zařadit stanovení povinného podílu domácí práce při veřejných zakázkách, účinnější antidumpingový zákon vylučující nekalou konkurenci ze zahraničí či snahu získat určitou kontrolu nad obchodní sítí Nemalé přínosy může přinést taktičtější teritoriální orientace zahraničního obchodu a jeho výrazná podpora ze strany státu. Z hlediska nápravy bilančních vztahů vůči zahraničí je důležitější podpora vývozu než omezení dovozu.
Při vymezení protiexportních opatření je třeba definovat jasně exportní jádro ekonomiky včetně možnosti vývozu investičních celků. Svůj význam má i vytvoření velkých vývozních specializovaných organizací, které byly v minulosti rozbity.
V oblasti rozpočtové politiky navrhujeme opustit dosavadní cestu pasivního kopírování v příjmech, nepromyšlenými škrty. Vzhledem k narůstajícímu propadu je nezbytné připravit neprodleně analytický návrh možných úspor podle jednotlivých kapitol. Ještě letos je potřebné přejít k menšímu rozpočtovému deficitu, využít jej k podpoře strany nabídky - mám na mysli do 3 % domácího produktu - a to ve shodě s pravidly Evropské unie.
Růst výroby spolu se zkvalitněním výběru daní zlepší příjmy. Důležité je proto přijmout urychlená opatření na stabilizaci podnikové sféry, její oddlužení a vytvoření stálejšího podnikatelského klimatu. Jde o aktivizaci státu při restrukturalizační politice, garantování efektivních podnikatelských záměrů, poskytování zvýhodněných úvěrových podmínek, daňových úlev. Selektivní úlevy a garance mají zásadní význam především pro podporu modernizace výrobní základny.
Jako investiční priority je nutné stanovit hlavní odvětví výrobní sféry, průmyslu, stavebnictví, zemědělství a investice do kvalifikace vědy a výzkumu, do bydlení a dopravy. Stabilizační účinek může přinést i přímé řízení některých odvětví a také regulace větší vybrané části cen.
Součástí protikrizových opatření by se mělo stát i zmrazení nerealistických a evidentně chybných koncepcí sociální politiky, zdravotnictví, vědy a dalších resortů. Nejenže je levnější zastavit staré koncepce do spuštění nových, ale jde i o zastavení asociálních transferů, které s nimi souvisejí.
Mezi naše cíle patří snížení sociálních rozdílů. Určité zpomalení vývoje příjmů je nutné, ale toto je možné rozložit prostřednictvím daňových odvodů. Uvedení dalšího růstu reálné mzdy do potřebného souladu s růstem produktivity vyžaduje především urychlit růst produktů a produktivity a ne obecné zpomalovat růst reálné mzdy.
Odmítáme prosté omezování spotřeby nejen pro jeho sociální dopady, ale též pro negativní efekt na dynamiku výroby. Větší část břemene transformačních nákladů navrhujeme přesunout na ty, kteří se neoprávněně obohatili. To si vyžaduje zásah do majetkových odvodů, zavedení povinnosti majetkového přiznání, ale i zjednání daňové discipliny. Nezbytné je zpřísnění postihu neplatičů, efektivnější prokazování míry zavinění. U podnikatelů, kde není kontrola objemu tržeb a systém pravidelné daňové kontroly včetně mimořádných kontrol na úrovni standardního systému ve vyspělých zemích, lze zavést normativní daň.
Poměrně rychle mobilizovatelné zdroje se skrývají i v racionalizaci veřejné správy, ve stálých cenách stojí dnes už až pětinásobek úrovně osmdesátých let. Budoucnost této ekonomiky úzce souvisí s koncepčním rozvojem vzdělávacího systému a výrazným zvýšením podpory vědy a výzkumu, uvolněním prostoru pro tvořivou práci managerů a zaměstnanců v efektivně fungujících majetkových a společenskopolitických vztazích.
K tomu všemu je nutné měnit systémové prvky a prosadit potřebné společenské prostředí. To znamená prosadit věci, které není ochotná a schopná realizovat tato vláda, věci, které ji a její příznivce ohrožují. Nová vláda by měla řešit škody vzniklé kuponovou privatizací, vytvořit podmínky pro přechod části podnikatelského majetku do rukou managerů a zaměstnanců konkrétních podniků.
Mělo by dojít ke zrovnoprávnění všech forem vlastnictví. KSČM znovu navrhuje zřízení zaměstnaneckých rad a zvýšení úlohy odborů, nastolení odpovídající moderní úrovně tvůrčí spolupráce zaměstnanců a manažerů. Jde o efektivní cestu k zajištění hospodárnosti, zvýšení produktivity práce a zvýšení životaschopnosti podniků. Sociální a kulturní sféra, sektor veřejných služeb, nesmí nadále zůstat v úloze zbytkové oblasti. Tak jako je nutné vypracovat koncepci ekonomické politiky, stejně tak je nezbytně nutné zpracovat a uvést do života koncepce zdravotnictví, školství a dalších oblastí. V této situaci nepomůže republice politikaření a lobbování vlády v parlamentu, ale zásadně nové pojetí odpovědnosti výkonné moci za stav a perspektivy společnosti. Donekonečna nelze odkládat koncepci průmyslovou, energetickou, zemědělskou a mnohé další, které jsou po léta odkládány a jejich zadání znevažováno.
Poslanecký klub KSČM považuje za nezbytné a užitečné pro české občany, aby neschopná a asociální vláda odešla. Místo všeho schopných ať nastoupí vláda schopných a poctivých odborníků. Chci připomenout České straně sociálně demokratické, která již několikrát vykličkovala ze své spoluodpovědnosti za politiku vlády Václava Klause, že existuje listina se 40 podpisy poslanců, kteří navrhují vyslovení nedůvěry této vládě. Mezi těmi 40 podpisy není dosud ani jediný sociální demokrat. Vyzývám poslance České strany sociálně demokratické, kteří umožnili ustavení vlády Václava Klause a dodnes ji podporují, aby se připojili k požadavku na odstoupení této vlády. Vyzývám všechny poslance bez ohledu na stranickou příslušnost, pokud jim záleží na budoucnosti České republiky, aby současnou vládu odmítli.
Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych na závěr svého vystoupení přednesl návrh poslanců klubu KSČM na usnesení Poslanecké sněmovny ke zprávě vlády o stavu české ekonomiky. Poslanecká sněmovna
a) konstatuje, že české národní hospodářství zaostává za žádoucím vývojem v důsledku chybně zaměřeného a chybně prováděného transformačního procesu, a to zejména
1. prohlubujícím se záporným saldem zahraničního obchodu a běžného účtu platební bilance,
2. dlouhodobým poklesem s následným nedostatečným růstem a znovu aktuálním poklesem či stagnací průmyslové, stavební a zemědělské výroby,
3. prudce zvýšenou inflací, přičemž se nedosahuje předpokládaného poklesu,
4. narůstajícími problémy veřejných rozpočtů,
5. přetrvávajícími a prohlubujícími se problémy v ekonomické mikrosféře, prvotní i druhotné zadluženosti podniků, nedostatek kapitálu, nejistota hospodářského vedení a zaměstnanců v důsledku neustálených nebo nedokončených vlastnických vztahů, nerovné podmínky se zahraniční konkurencí, rozpuštění mnohých pracovních kolektivů, přetrhání dodavatelských a odběratelských vztahů často i uvnitř rozdrobených podniků a další,
6. nejistotou a nedůvěryhodností bankovního systému,
7. snížením kapacit vědy, výzkumu a vývoje na nedostatečnou úroveň a naprosto nedostatečnými prostředky vkládanými do této oblasti,
8. balancováním na hraně finančního zhroucení zdravotnictví,
9. prohloubením zadlužeností obcí,
10. neřešením důležitých problémů společnosti, např. zajištěni přiměřeného bydlení, nepříznivý demografický vývoj, zhoršování dopravní obslužnosti a dosažitelnosti služeb zvláště ve venkovských oblastech,
11. růstem počtu občanů závislých na sociálních podporách, případné žijících v chudobě, zaostáváním minimálně mzdy a sociálních dávek za inflací, nepřiměřenou diferenciací příjmů,
12. snižováním společenské spotřeby a přenášením nákladů na obyvatelstvo,
13. nestabilitou daňového systému, velkým nedovýběrem daní, zákonných pojištění a poplatků,
14. nepřijatelně vysokou hospodářskou a majetkovou kriminalitou, její naprosto nedostatečnou objasněností a ještě horším potrestáním pachatelů,
15. zdlouhavostí soudních procesů, případně nedostatečnou kapacitou nebo nečinností obchodních soudů,
b) pokládá přijatou korekci hospodářské politiky a další transformační opatření vlády České republiky z 16. dubna 1997 za nedostatečná a zaměřená převáženě na opatření omezující a formální, a zrychlené pokračování v hospodářské politice, která se neosvědčila
c) žádá vládu, aby
1. přehodnotila svoji dosavadní hospodářskou a sociální politiku,
2. vyvodila rozhodné závěry, které zajistí zlepšení stavu národního hospodářství,
3. formou změny a doplnění vládního prohlášení je na schůzi Poslanecké sněmovny, která začíná 1. července 1997, předložila k projednání.
Paní předsedající, z mé strany vše. Návrh usnesení vám předložím písemně. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a dříve než se slova ujme pan poslanec Karel Vymětal, oznamuji, že pan poslanec Jiří Novák má náhradní kartu č. 23 a pan poslanec Anton Zima náhradní kartu č. 21.
Nyní má slovo pan poslanec Karel Vymětal a připraví se pan poslanec Milan Loukota.
Poslanec Karel Vymětal: Vážená paní předsedající, vážené přítomné trosky vlády, vážené pozůstalé kolegyně a kolegové, ve výsledcích transformace ekonomiky, které projednáváme, nelze pominout situaci a vývoj ve vnějších ekonomických vztazích. Výsledkem je bilance zahraničního obchodu České republiky, která skončila v loňském roce schodkem přes 160 miliard korun a v letošním roce tento vývoj stejně neúspěšně pokračuje. Na ni navazuje pasivní saldo běžného účtu platební bilance, které se pohybuje na horní hranici národohospodářské únosnosti. Tyto zatím rekordní deficity jsou pokračováním trendu, který započal v roce 1994.
Na začátku transformačního procesu prakticky od roku 1992 působily v zahraničním obchodě ještě vlivy předchozího období, kdy se tradiční dodávky uskutečňované mezi podniky z bývalé RVHP realizovaly buď pomocí přechodných obchodně politických dokumentů jako např. mezivládní indikativní seznamy nebo ze setrvačnosti obchodních vztahů. V této souvislosti je zajímavý dlouhodobější vývoj např. od roku 1989, a to z hlediska teritoriálního i zbožové struktury. Z něho totiž je vidět, že např. vývoz do bývalého Sovětského svazu činil v roce 1989 cca 120 miliard korun a v roce 1995 byl pouze 15,8 miliardy korun, tedy téměř 10 %.
Takové srovnání ukazuje, že v období let 1992 - 1994 jsme v podstatě ztratili tradiční vývozní trhy v bývalém Sovětském svazu, na Balkáně, v Číně, na Blízkém východě a dalších. Tento výpadek nebyl nahrazen vývozem do vyspělých zemí. Na tyto trhy samozřejmě nastoupila konkurence, zejména z vyspělých zemí a dnes již se na tyto trhy velmi obtížně dostáváme zpět. Odchod z těchto trhů měl jistě řadu důvodů politických, ale i zcela praktických, např. v nedostatku financí u kupujících. Jsem ale přesvědčen o tom, že rozumnou vládní politikou mohla vláda dopady na českou ekonomiku zmírnit. Nemusela třeba tak striktně odmítat jednání na mezivládní úrovni o vazbových obchodech. Např. od zmíněného období je trvale deficitně náš obchod s Ruskem až 1 miliarda amerických dolarů ročně. Je známo, že tento deficit vzniká především v důsledku dovozu ropy a plynu. Vláda neřešila tento deficit aktivním jednáním s Ruskem na vládní úrovni o zvýšení nákupu v České republice, ale ponechala vše na volném vývoji.
Je samozřejmé, že je možné tento deficit vůči Rusku snížit přesunutím dovozu na jiná teritoria, jak se o to v poslední době pokouší vláda u plynu. Tím se ale přesunuje i deficit do těchto zemí a neřešena zůstává základní otázka - vývozem do kterých teritorií a kterého zboží si Česká republika vydělá na dovozy surovin?
Obdobně by si vláda měla klást otázku, kde si Česká republika vydělá na dovozy moderních technologií. Na takové otázky si vláda může odpovědět, jestliže má analýzu potřeb České republiky s výhledem na 10 - 15 let ve zbožové struktuře a porovná ji s domácími zdroji. Vyplynou z toho pak potřeby dovozu a je možné řešit a analyzovat země, kde můžeme potřebné zboží získat. Takové země by měly pak být v popředí pozornosti obchodně politického zájmu České republiky, neboť do nich musí směřovat náš vývoz.
Export by měl vycházet z obdobného zbožového a teritoriálního výhledu. Lze pochopit, že při neexistenci průmyslové a zemědělské politiky se takové úvahy obtížně tvoří. Vládě chybí analýza, která odvětví bude podporovat. Dosavadní vývoj, kde mají stále výrazný podíl na vývozu suroviny jako kaolin, cement, dřevo apod., je neuspokojivý. Mělo by být posouzeno, zda vláda položí důraz na sklo či textil, stroje a jaké, na potravinářské výrobky, či na služby dopravní nebo cestovní ruch atd.
V těchto otázkách musí jít v symbióze domácí hospodářská politika s politikou proexportní a musí být dávána podpora určitým směrům a nosným výrobkům, přičemž to neznamená neměnnost nebo omezení podpory pouze na určité nosné programy, ale vytvoření pokud možno stabilní kostry nosné vývozní struktury, která by měla řešit rozhodující část exportu. Na tyto programy by měla být orientována i podpora výzkumu, vývoje, podpora výroby i podpora exportu.
Místo toho všeho si vláda stanovila pouze dva základní cíle, a to transformaci vlastnictví s vytvořením konkrétního vlastníka a absolutně liberální prostředí v republice. Jak to dopadlo s vlastnictvím, vidíme např. v dokumentu o Poldi Kladno, který jsme dostali na stůl předevčírem a na jeho konci je tabulka vlastnictví Vážené kolegyně, vážení kolegové, zkuste z ní uhádnout, kdo je vlastníkem Poldi!
Státní vlastnictví bylo přetransformováno kupónovou privatizací do mnohalidového vlastnictví majitelů akcií, které zastupují investiční fondy a které nejsou schopny se chovat jako vlastníci a navíc jsou prorostlé bankovním sektorem.
Pokud jde o liberalizaci prostředí, ta se povedla dokonale. Vláda zcela otevřela hranice pro vstup jakéhokoliv zboží odkudkoliv a současně nechtěla vidět a zřejmě dosud nevidí, že v řadě případů v zemích Evropské unie, kam směřuje náš současný vývoz, jsou tyto vývozy dotovány, dováží se k nám zboží za dumpingové ceny při absenci našeho antidumpingového zákona a v řadě případů země Evropské unie náš vývoz omezují množstevně i netarifními překážkami. Např. schvalovací řízení na zavedení našeho mraženého výrobku ve Spolkové republice Německo trvá 1,5 roku, platí se za to velké finanční částky zkušebnám a hygienikům a náš vývozce se musí dohodnout s jejich velkými zásobovateli trhu o podílu na trhu.
Takže naše prostředí je liberalizované, tedy dovozy jsou bez překážek a utěšeně rostou a naše výrobky vstupují do neliberalizovaného prostředí a vývoz stoupá těžce. Není se co divit, že deficit zahraničního obchodu utěšeně roste za statického sledování a komentování vlády.
Musím konstatovat, že vláda je v těchto otázkách nečinná, a tedy má plnou odpovědnost za vývoj a výsledky zahraničního obchodu. Pro dokumentaci uvedu ještě jeden příklad, a to jednu z největších investičních akcí tohoto období, výstavbu tzv. severní trasy plynovodu z Ruska přes Bělorusko do Německa. Je obrovský zájem dodavatelů o tuto akci, která je finančně zabezpečena vládními úvěry a od počátku byla připravována v Rusku na vládní úrovni, resp. na úrovni GASPROMu. GASPROM je sice koncem, avšak s výraznými rysy státního orgánu. Mezivládní dohody o podílu na výstavbě, nebo alespoň memoranda, mají s Ruskem Polsko, Finsko, Německo, Maďarsko, Rakousko, Japonsko, Jugoslávie a Slovensko. Firmy těchto zemí se budou účastnit výstavby buď dodávkami zboží nebo stavebních prací. Česká republika takové ujednání nemá a naše podniky se výstavby účastnit nebudou nebo jen okrajově.
Přitom máme kapacity, které se v minulosti úspěšně účastnily výstavby jižní trasy a vyrábíme zboží, které bychom na této stavbě dobře umístili, jako např. obytné buňky, nákladní automobily Tatra a řadu dalších výrobků. Naše vláda ale nic pro naše exportéry neudělala. Mlčí, až se člověku chce křičet "tak se už probuďte, pánové!"
Takových chyb se vláda nemůže dopouštět, a jestli to je její politika, potom nemá právo vést náš stát. Vláda vymyslí koncepci proexportní politiky a v ní nabízí kosmetické přípravky místo léků pro těžce nemocného. Obchodní podmínky jsou u různého zboží různé. I obchodně politicky je nutno k jednotlivým zemím přednostního zájmu přistupovat individuálně. Jestliže se v tomto případě v Rusku k takovým otázkám uzavírá mezivládní dokument, nemůže naše vláda obhajovat liberální přístup, ale hledat způsoby, jak našim podnikům pomoci.
Obdobně se úspěšně rozběhla jednání o dodávkách výstavby elektrárenských bloků do Číny pro elektrárnu ŠenTou (?), což je vývoz obrovského investičního celku, a vzápětí si pan prezident pozve dalajlámu a jednání jsou zmražena. A když se po nějaké době opět rozběhnou, tak si pozveme vládního představitele Taiwanu a opět jsme zamrzli. Tak takto se to, pánové, asi dělat nedá! Lásky se nikdo, ani česká ekonomika, nenají. Při takových přístupech představitelů státu v zájmu republiky jsou výsledky takové jaké jsou, nemohou být jiné a vy za ně nesete plnou odpovědnost.
Mohl bych zde mluvit o činnosti české exportní banky a EGAPu, které nejraději za státní peníze pracují v nerizikových projektech a moc se neangažují pro spolupráci se zahraničními bankami. Nejsou ochotny uzavírat příslušné mezibankovní dohody, aby pomohly řešit problémy našich podniků s placením ze zahraničí. Naše výrobky jsou potom na trhu, kde např. na ruském trhu nabízí dodavatel z jižní Koreje hračky na pětiletý čtyřprocentní úročený úvěr jen proti směnce ruské banky, která má s jeho financující bankou dohodu za podpory státu. Naše podniky musí v zásadě požadovat platbu předem, a přitom mají ještě samy problémy s profinancováním nákupu surovin a komponentů pro výrobu. V takovém případě nelze mluvit o špatné konkurenční schopnosti našeho zboží, ale o naprosto a podstatně horších podmínkách našich podnikatelů, o které se téměř vůbec vláda nestará.
Mohl bych mluvit o tom, jak vláda zametla s naší obchodně ekonomickou diplomacií na našich zastupitelských úřadech ve světě a souvisejících dopadech na naše exportéry a export, jak si nalháváme, že v rámci dovozu strojů a zařízení dovážíme nové technologie, které zvýší úroveň naší výroby, jak na veřejné a státní zakázky liberalizovaně připustíme kohokoliv bez přednosti domácích dodavatelů a vůbec jak si ceníme našich úspěšných exportérů, kterým se i v těchto krutých podmínkách daří nějak vyvážet.
Mohl bych snášet další a další příčiny a příklady o špatné práci a politice vlády v oblasti zahraničního obchodu. To vše je vyjádřeno ve výsledku a vývoji salda zahraničního obchodu, ve výsledcích a vývoji salda běžného účtu platební bilance. A na to přijde balíček vládních opatření, který se snaží řešit jen dopady, ale neřeší příčiny.
Vážená vládo, vy nejste schopni jako pyšná princezna naučit květinu zpívat. Před vámi a vaší pýchou vadnou květy až na vzdálenost několika kilometrů. Je mi líto, ale vy svou činností a nečinností škodíte českému národu a České republice.
Vážená vládo, chtěl jsem na závěr říci, že byste měli odejít. To jsem ovšem netušil ještě, že drtivá většina vlády už odešla a není zde přítomna.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Slovo má pan poslanec Milan Loukota, připraví se pan poslanec Zdeněk Krampera.
Poslanec Milan Loukota: Paní předsedající, dámy a pánové, 38. bod, který nyní projednáváme, má velice vzletný název - zpráva vlády o stavu české ekonomiky včetně příčin poklesu konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech etc.
K projednávání této - jak sami uznáte- velice rozsáhlé a důležité zprávy vlády nám byl zhruba před týdnem rozdán do lavic jedenáctistránkový materiál nazvaný "Dílčí podklad vlády ČR k bodu 38 schváleného pořadu 11. schůze Poslanecké sněmovny". Zdůrazňuji jedenáctistránkový materiál, obsahující jak textovou, tak tabulkovou část k tak důležitému bodu pořadu naší schůze. Nevolám samozřejmě po tom, aby nám vláda předkládala nějaké tlustospisy. Mám-li však hodnotit tento materiál, musím říci, že jej vidím jednoznačně jako nedostačující. Abych byl konkrétní jen namátkově se zaměřím na několik bodů.
Například na straně 3 se můžeme dočíst, že - cituji - státní rozpočet na rok 1997 nedocenil, resp. nevzal v úvahu některé důležité okolnosti. Nedocenil probíhající zpomalení ekonomického růstu, nedocenil důsledky výrazně restriktivního opatření měnové politiky, prováděného v letních měsících roku 1996, nedocenil příjmy i důsledky dalšího prohlubování vnější nerovnováhy, nedocenil další akumulující se problémy transformace ekonomiky. Konec citátu.
Je to velice zajímavé hodnocení, postrádám ale, kdo konkrétně je zodpovědný za tuto celou řadu nedocenění. Navíc - copak zde na tomto místě nezazněl dostatek obdobných slov při schvalování rozpočtu na tento rok, přičemž této kritice nevěnoval tehdy nikdo z vládních představitelů pozornost?
Ale vraťme se k materiálu vlády. Na straně 3 se dále můžeme dozvědět, že - opět cituji - velmi překvapivý je mírný pokles průmyslové výroby, vypočítaný podle nové metodiky. Konec citátu. Osobně by mé zajímalo, jaký pokles průmyslové výroby by byl, pokud by se vypočítal podle staré metodiky.
Na straně 4 jsem se dozvěděl, že je velmi nepříznivá stagnace vývozu. A já se ptám, co vláda učinila pro zvýšení vývozu?
Vrátím se nyní o tři měsíce zpět na únorovou schůzi sněmovny. Tehdy jsme zde projednávali návrh zákona o opatřeních vůči Libyi. S kolegou Krejsou jsme tehdy vystupovali a nabádali vás, abyste tento návrh zákona zamítli, neboť ve svém důsledku bude mít nepříznivý ekonomický dopad. Na naše slova jste nebrali zřetel, a nejenom, že jsme rázem přišli o 270 mil. US dolarů libyjského dluhu, ale dovolím si prohlásit, že se nám - tedy České republice - zavřel velmi perspektivní trh, žádající doslova od letadla po špendlík všechno.
Argument, že jsme kroky vůči Libyi museli přijmout na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, neobstojí Uvedu jeden jediný příklad. Itálie, člen Evropské unie a NATO, s Libyí čile obchoduje a nic se neděje. Navíc vy všichni, kteří jste motoristé a doplňujete pohonné hmoty u čerpacích stanic AGIP, tím de facto podporujete "teroristickou Libyi", neboť koncern AGIP výhradně zpracovává libyjskou ropu. Tolik malé odbočení pro dokreslení předchozích slov.
Abych se však vrátil k projednávanému bodu 38. Nebudu opakovat jeho předlouhý název, poznamenám jediné: Myslím si, že české ekonomice nepomůže sebelepší zpráva vlády. Nejúčinnější pomoc vidím v demisi vlády. čím dříve, tím lépe. Paní předsedající, dámy a pánové, závěrem podám návrh usnesení v tomto znění:
Poslanecká sněmovna
I. zamítá zprávu vlády o stavu české ekonomiky včetně příčin poklesu konkurenceschopnosti, efektivnosti a produktivity české ekonomiky v závislosti na realizaci transformačního procesu v uplynulých letech, analýzu předpokládaných rozměrů černé a šedé ekonomiky v České republice a jejího vlivu na legální ekonomiku České republiky včetně návrhu na řešení její minimalizace, výčet přijatých opatření ke zvýšení dynamiky růstu státního rozpočtu a zvýšení výkonnosti ekonomiky České republiky, na základě těchto rozborů a analýz zpřesněný odhad příjmů státního rozpočtu v roce 1997 a
II. žádá vládu České republiky o předložení nové zprávy na 12. schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a současně prosím pana poslance Loukotu, aby svůj návrh usnesení předal písemně panu zpravodaji.
Slovo má nyní pan poslanec Zdeněk Krampera, připraví se pan poslanec Jindřich Nehera.