1. den schůze (13. května 1997)
Přítomno: 190 poslanců
(Schůze zahájena ve 14.03 hodin.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolte, abych při zahájení 11. schůze Poslanecké sněmovny mezi námi zvláště srdečně přivítal nováčka české vlády pana ministra Tomáše Kvapila. (Potlesk.)
Dovolte, abych jistě i vaším jménem popřál panu Tomáši Kvapilovi mnoho úspěchů v jeho zodpovědné funkci.
Nyní mi dovolte, abych přešel ke standardním procedurám. Konstatuji, že schůzi jsem svolal a návrh pořadu této schůze jsem stanovil na návrh organizačního výboru Poslanecké sněmovny ze dne 30. dubna a že jste pozvánku dostali v pátek 2. května.
Prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami a učinili tak naši schůzi usnášení schopnou.
Dále prosím, abyste mi sdělili, kdo žádá vydání náhradní karty. Zatím se přihlásil jediný poslanec - pan poslanec Svoboda, který má náhradní kartu č. 24. Pan poslanec Gross se za něj zařadil s náhradní kartou 25. Pan poslanec Špidla má náhradní kartu 21. Zdá se, že tentokrát náhradní karty postihly sociální demokracii. Sotva jsem to ale řekl, už to není pravda, protože pan poslanec Petr Čermák má náhradní kartu č. 22. Blíží se ke mně pan poslanec Jiří Novák, který má náhradní kartu 23.
Abychom uzavřeli tento obvyklý bod, ptám se: má ještě někdo náhradní kartu? Není tomu tak.
Dovolte mi, abych přistoupil k prvnímu hlasování na této schůzi, což bude hlasování o ověřovatelích. Navrhuji vám, protože se k tomu obvykle nikdo ze zvolených ověřovatelů nehlásí dobrovolně, abychom pro tuto schůzi určili ověřovateli paní poslankyně Drahoslavu Bartoškovou a paní poslankyni Vlastu Hrůzovou. Má někdo jiný návrh? Žádný jiný návrhů nevidím.
Proto zahajuji první hlasování 11. schůze. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové č. 1 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 175 přítomných poslanců se pro vyslovilo 146, proti byl jeden a 28 nehlasovalo.
Dovolte mi, abych znovu konstatoval, že ověřovateli 11. schůze Poslanecké sněmovny jsme určili poslankyně Drahoslavu Bartoškovou a Vlastu Hrůzovou.
Prosím obě ověřovatelky, aby nyní zkontrolovaly přihlášky poslanců na ústní interpelace se seznamy v počítači, poté provedly losování jejich pořadí s tím, že jako obvykle seznamy s vylosovaným pořadím vám budou rozdány do lavic.
Nyní je mým úkolem seznámit vás s omluvami poslankyň a poslanců na tuto schůzi Poslanecké sněmovny.
Konstatuji, že na období 13. - 16. května jsou omluveni paní poslankyně Vlasta Štěpová, která je na zahraniční cestě v Norsku, a pan poslanec Jan Koucký, který je na stejné období na zahraniční cestě ve Francii.
Dále se na období 13. - 14. května omlouvá pan poslanec Vladimír Budinský z důvodu zahraniční cesty do Londýna a na stejné období a za stejným účelem i pan poslanec Jaromír Schling.
Dále je omluven pan poslanec Miroslav Vacek z důvodu pokračující hospitalizace, pan poslanec Josef Zieleniec, který se 13. května zúčastní zasedání ZEU v Paříži a 16. května po 16. hodině odjíždí do Saúdské Arábie, a konečně pan poslanec Miloslav Výborný, který je v intervalu 13. - 18. května na zahraniční cestě do Spojených států.
Toto jsou veškeré omluvy, které jsem až dosud dostal.
Nyní nás čeká stanovení pořadu schůze Poslanecké sněmovny. Návrh je na pozvánce. Dostal jsem už řadu písemných přihlášek. Prosím, aby se jmenovaní poslanci k návrhu pořadu vyjádřili. Jako první se přihlásil pan poslanec Vojtěch Filip. Připraví se pan poslanec Jan Vik.
Prosím k řečnickému pultu pana poslance Vojtěcha Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, pane premiére, paní a pánové, dovolte, abych k bodům programu neučinil žádnou jinou poznámku než upřesnění textu bodu 41 tak jak jej schválil organizační výbor. Pro určitý informační šum došlo k tomu, že samotný bod 41 je veden jako kontrola usnesení Poslanecké sněmovny č. 109 ve věci exekutivního vydání majetku církvím.
Celý text bodu programu číslo 41 míním jako technickou připomínku, nikoliv jako změnu - jde o kontrolu usnesení Poslanecké sněmovny č. 47 a 109, tzn. ve věci ekonomického zabezpečení církví a věci exekutivního vydávání majetku církvím. Bez druhého usnesení by neměla kontrola usnesení 109 smysl. Děkuji Vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi. Pokud sněmovna nerozhodne jinak, budu tento návrh považovat za upřesnění úmyslu organizačního výboru. Pokud si ovšem kdokoliv z členů sněmovny bude přát o tomto usnesení hlasovat a nebude to považovat pouze za technické upřesnění, dám mu samozřejmě při konečném hlasování příležitost k vyjádření jeho stanoviska.
Dalším, kdo je přihlášený k návrhu pořadu, je pan poslanec Jan Vik, připraví se pan poslanec Miroslav Sládek.
Poslanec Jan Vik; Dámy a pánové, pane předsedo, dovoluji si jménem klubu Sdružení pro republiku-Republikánské strany Československa navrhnout nový bod s názvem "Informace vlády České republiky o zvláštní zprávě o opatření orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k jednání členů SPR-RSČ".
SPR-RSČ získala materiál, který na pokyn ministryně spravedlnosti České republiky vydalo nejvyšší státní zastupitelství ve formě pokynu všem státním zastupitelstvím v České republice. Tento materiál jasně a jednoznačně dokazuje, že Česká republika je policejní stát, kde se porušuje Ústava a Listina základních práv a svobod, která je nepřetržité proklamována na všech zahraničních fórech, které se zabývají dodržováním lidských práv a svobod.
Uvedené opatření je přesně v intencích bývalého komunistického režimu, který proti nepohodlné opozici připravil nezákonné a protiprávní opatření. Ta však v poslední fázi před listopadem 1989 nebyla použita.
Dnešní režim pod dojmem nárůstu podpory pro Republikány a v důsledku naprosto katastrofální ekonomické situace se rozhodl vsadit vše na jednu kartu a tato opatření k zastrašení a potlačení skutečné opozice již uplatnil.
V současné době se všechny státní orgány včetně vlády, jednotlivých ministerstev, Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, soudů atd. musí řídit Ústavou České republiky. Součástí Ústavy je dále listina základních práv a svobod. Podle 61. 5 Ústavy je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazení svých zájmů.
Předseda PSP Miloš Zeman: (zvoní) Promiňte, pane poslanče, musím poprvé použít tohoto zvonce a prosím všechny poslance o klid. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Jan Vik: Děkuji. Zvláštní zpráva vychází fakticky z předpokladu, že státní prezident Havel opakovaně, zcela veřejné a bezdůvodně obvinil dvě parlamentní politické strany z nedemokratičnosti a jejich jednání označil za extrémistické. Pomineme-li nebezpečnost takovýchto prohlášení pro právní pořádek ve společnosti, kdy se veřejně a opakovaně tvrdí něco, co není ničím dokázáno, jde přinejmenším o zasahování do rovnosti stran a dále k očerňování všech osob, které se veřejné hlásí k těmto politickým stranám.
Dokladem toho je, že opakovaně veřejné průzkumy názorů obyvatel před volbami, ale i v průběhu dalšího období, vynášejí v podstatě nižší preference těchto stran, nežli je skutečnost. Obyvatelé se skrývají před veřejností se svými názory a tím se opět vytváří pocit z čehosi nedovoleného, zakázaného, nepřípustného. Nejde však pouze o vytváření nálady ve veřejnosti nebo psychózy strachu, které bylo tak typické pro období totality za nacistické okupace a komunistické vlády. Jde o mnohem více. Osoba, která je označována jako prezident státu, ač nikdy nebyla zvolena Parlamentem samostatné České republiky, si zosobuje neuvěřitelné právo označovat politickou stranu a její členy za extrémisty. Sám na druhou stranu přiznává, že nemůže právně navrhnout zákaz žádné politické strany, neboť nejsou k takovému kroku důvody a především důkazy. Protože však státní prezident nepřestává v krocích, které porušují zákony a Ústavu České republiky, tím, že píše dopisy na jednotlivá ministerstva vlády s návrhy a opatřeními k potlačení politické strany a jejich jednotlivých členů - viz. například dopis ministru vnitra České republiky Janu Rumlovi - je nutné vycházet z toho, že i požadavek ministryně spravedlnosti na vydání zvláštní zprávy je pod přímým vlivem státního prezidenta Havla. Takováto zpráva, bez ohledu na to, k čemu je přímo určena, vede podřízené pracovníky státních zastupitelstev k aktivitě ve směru, který odporuje právnímu řádu. Nutí je ke speciální pozornosti ohledně parlamentní politické strany a jednak vytváří dojem nelegálnosti této strany, jednak nutnost detailních zjištění všech podání, udání, vyšetřování, stíhání i výše trestu speciální skupiny mezi obyvatelstvem.
Nejedná se tedy pouze o jakousi organizační nebo čistě byrokratickou formu přehledu, ale o psychologický nátlak na jednotlivá státní zastupitelstva v tom smyslu, že preventivně každý, kdo je členem nebo kdo se hlásí k Republikánské straně, je potenciální rušitel a narušitel zákona, tedy tzv. extrémista. To zároveň má vést k náladě, která je pro stíhání a pronásledování jakéhokoliv hnutí velmi důležitá. Jde totiž o kriminalizovanou skupinu, kde pouhé členství nebo hlásání jejich názorů a programu je již trestné. Tímto způsobem nacisté kriminalizovali Židi, Cikány, homosexuály a jiné obyvatelstvo. A komunisté v padesátých letech tzv. buržoazii, střední a velké rolníky, věřící všech církví, majitele domů, řemeslníky, příp. inteligenci.
Tím dochází k porušení článků 3 Listiny, který jasně říká, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu, včetně politického smýšlení a dále se tím napadá oddíl 2., článek 17, politická práva, konkrétně pak odstavec 4. Každý občan má právo být členem politické strany nebo hnutí a má právo veřejně své názory šířit a vyjadřovat.
Tzn., že pokud se ve správě konkretizuje jednání členů SPR-RSČ především při veřejných vystoupeních nebo se specifikuje časopis Republika, jedná se o omezování a kontrolování svobody slova a veřejného hlásán (myšlenek a názorů členů jedné strany, jednoho politického směru.
Konečně je nutné se zastavit u bodu 2 této zvláštní zprávy, kde se uvádí, že je nutné shromáždit obecné poznatky a zkušenosti státního zastupitelství s postupem orgánů činných v trestním řízení ve věcech, které jsou předmětem zvláštní zprávy. Znamená to, že se sbírají a shromažďují informace, aby je bylo možno zevšeobecnit a vybrat ty nejvhodnější pro další potlačování SPR-RSČ a jejích jednotlivých členů. Nepřímo se pak upozorňuje na nutnost zrychlit pronásledování členů republikánské strany.
Jedna konkrétní ukázka účelovosti trestního postihu. Při demonstraci proti česko-německé deklaraci, jakožto projevu nové mnichovské smlouvy, na Kampě při příjezdu kancléře Kohla, přednesl předseda SPR-RSČ dr. Miroslav Sládek projev, který se stal předmětem trestního stíhání. Když pomineme to, že tím je porušen princip svobody projevu, je vhodné upozornit na skutečnost, že pokud je jeden čin trestný, musí být trestné i všechny stejné činy. Státní moci nijak nevadí, že tentýž projev přednesly i další osoby na veřejných shromážděních, což ovšem státní moc nezaznamenala a ani zaznamenat nechce, neboť příkaz zní stíhat předsedu republikánské strany za cokoli, ale dalších, zcela totožných, projevů si již nevšímá. To jen dokazuje, že nejde o žádné právní jednání, ale o přísně účelové kroky za účelem odstranit vytypované osoby z opozice.
Vláda by nás měla informovat o tom, z jakého právního titulu si nechala vypracovat tuto zvláštní zprávu a proč právě státní zastupitelství dělá tuto špinavou práci. Také bychom měli vědět, zda se jedná o rozhodnutí vlády jako celku, nebo pouze o iniciativu nové ministryně spravedlnosti. A speciálně republikánští poslanci by se měli dozvědět, vzhledem k tomu, že zpráva měla být ukončena termínem 15. 3. 1997, jakým způsobem máme očekávat sledování po tomto datu.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že republikánská strana nežádá v této souvislosti hlavu ministryně Parkanové, protože ta stejně i bez našeho úsilí padne k nohám pana Žantovského, a podle našeho názoru se ty nedemokratické kroky současné vládní garnitury zrodily úplně v jiných hlavách.
Bod, o kterém jsem nyní mluvil, navrhuji jako první bod zítra ráno.
Pane předsedo, dámy a pánové, navrhuji jménem poslaneckého klubu Sdružení pro republiku-Republikánské strany Československa zařazení dalšího nového bodu této schůze s názvem "Informace vlády České republiky o stavu Letecké záchranné služby v České republice."
K tomuto návrhu jsem veden mnoha ukázkami, v jak žalostném stavu se Letecká záchranná služba nachází. Koncepce, dá-li se to koncepcí vůbec nazvat, postrádá z hlediska zdravého rozumu logiku. Je zcestná a jde ve své podstatě tak daleko, že se stala těžbou ve prospěch soukromých leteckých společností na úkor kapes daňových poplatníků. A co je snad ještě horší, na úkor jejich potřeb. Mám na mysli zajištění toho, co se od leteckých záchranných služeb očekává: včasnost zásahu v případě potřeby, tj. schopnosti trvale a včas zasáhnout, je-li ohrožen lidský život.
Uvedu několik ukázek, jak to vlastně dnes vypadá. Dvakrát odmítla Letecká záchranná služba Plzeň převoz pacienta z důvodů časových. V tom případě není na takové úrovni způsobilosti leteckého provozu jako bývalá Letecká záchranná služba vojenská. Nepodložené odmítnutí letu nesvědčí o zájmu vykonávat Leteckou záchrannou službu na co nejvyšší úrovni. V Plzni, kde má létat, dnes možná již létá stroj s německou posádkou, navíc údajně vypůjčený ze Spolkové republiky Německo. Je to prazvláštní, když si uvědomíme, jaká bezpečnost asi bude při způsobu komunikace pilota s personálem, který lety zajišťuje. Všude chybí kontrola nalétaných hodin vyloženě pro Leteckou záchrannou službu. Jsem informován, že mnozí využívají letové hodiny pro své účely a připisují tyto na služby Letecké záchranné služby. Piloti jsou mnohokrát tlačeni lékařskou službou do extrémních letových podmínek a paradoxně naopak při dobrém počasí se často využívá sanitka, to kvůli vyššímu bodovému hodnocení. Stává se, že lékař nastupuje o jednu až dvě hodiny později z důvodu pracovního přetížení.
Uvedu dále několik případů vysvětlujících situaci. Společnost Alfa Helikopters, únor až březen 1995 - rozbitý vrtulník při cestě pro pacienta z Olomouce, předvedeno přistání ART, jehož následkem došlo k velkému poškození stroje, škoda přibližně za 15 miliónů korun.
Další příklad: rok 1996, září. Delta System Air ve Dvoře Králové při vzletu s pacientem z malých extrémních prostor měla za následek značné poškození vrtulníku. Opravoval se do března 1997 a stálo to přibližně stejně jako v předešlém případě.
V roce 1997 došlo k poškození vrtulníku, naštěstí bez pacienta, vlivem zanedbání důležitých úkonů. Škoda zhruba za 6 miliónů.
Nejzávažnější byla nehoda Alfa Helikopters, protože zde pravděpodobně došlo k hrubému narušení bezpečnosti ze strany pilota bez ohledu na závěry Státní letecké inspekce.
V současné době skutečné chybí důsledná všestranná kontrola. Je zde i absence Asociace leteckých záchranných služeb, která by fungovala jako koordinátor. Mluví se o nedostatku pilotů pro civilní provoz leteckých záchranných služeb. Vojenští piloti nemají zájem přejít do civilních sektorů, protože přestože nelétají mnoho hodin, mají poměrně vysoké platy. Civilní firma jim přesto, jaké má zisky, nezabezpečí takové finance jako armáda.
Pokud jsem u armády. Prodalo se 10 letadel MIG 29 a koupilo, resp. vyměnilo, 11 vrtulníků Sokol. Výsměch zazněl nejvíce v polském tisku. Prodělek na tomto "obchodě" by pokryl zhruba na 2 až 3 roky provoz všech leteckých záchranných služeb všech středisek i v případě současného těžebního provozování leteckých záchranných služeb soukromníky. Neopomenu dodat, že zmíněné vrtulníky Sokol stály pak půl roku na letišti Praha - Kbely bez letového provozu, čímž uběhlo půl roku ze záruky, která byla na tyto stroje poskytnuta polskou stranou. Tolik jenom na ukázku. Mohl bych pokračovat a našlo by se toho ještě mnohem více. Chci konstatovat, že Letecká záchranná služba nutně potřebuje vybudovat novou koncepci.
Současná situace je neúnosná a k ničemu pozitivnímu nevede. Kritiku si zaslouží to, že provozování leteckých záchranných služeb v České republice bylo a je již od roku 1991 tehdejší i současnou vládou, která je ve své podstatě stejná, předáváno z rukou armády do soukromých leteckých společností, aniž by si vláda dělala nějakou starost o to, jaký vlastně bude výsledek. Tento výsledek je zde a můžeme ho porovnat. Armáda provozovala Leteckou záchrannou službu v denní i noční době a za jakýchkoli povětrnostních podmínek, aniž by došlo k nějakým haváriím, ke všeobecné spokojenosti obyvatelstva, navíc za daleko nižší finanční náročnosti s tím, že letové hodiny byly patřičně využity. Následně samozřejmě i s dostatečnou všestrannou kontrolou.
Jaká je situace dnes, jsem dostatečně nastínil výše. Nepodstatnou měrou se mimo vlády o tento stav zasloužili náměstci příslušných ministrů, hlavně ministra zdravotnictví České republiky. Ne nadarmo se říká, že ministři odcházejí, náměstci zůstávají. Ministerstvo zdravotnictví je toho zářným příkladem. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu to, co si dnes cvrlikají vrabci na střeše, že korupce státních úředníků také patrně sehrála i v tomto případě svoji roli. Žádám tedy z výše uvedených důvodů zařazení bodu do programu schůze pod názvem "Informace vlády České republiky o stavu leteckých záchranných služeb v České republice," a to jako bod č. 48.
Pane předsedo, dámy a pánové, dále si dovoluji navrhnout nový bod 56 s názvem "Změny ve výborech Poslanecké sněmovny".
A dále nový bod 57. s názvem Volba členů kontrolního orgánu pro kontrolu činnosti Vojenského obranného zpravodajství, a to vzhledem k tomu, že stále chybí tomuto orgánu dva členové, což jistě není žádoucí.
To jsou všechny mé návrhy. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vikovi. Uděluji slovo panu poslanci Miroslavu Sládkovi, připraví se pan poslanec Martin Smetana.
Poslanec Miroslav Sládek: Dámy a pánové, pane předsedo, nejprve na úvod bych rád konstatoval, že současná vláda není schopna řešit narůstající problémy. Je pravda, že to mnozí občané vědí dávno, k mnohým poslancům to pravděpodobně dolehne se zpožděním, ale měl bych jeden návrh. Samozřejmě problémy jsou i v jiných zemích, i v rozvinutých zemích. Tam se ovšem vláda snaží politiku polidštit, přiblížit ji více k občanům, takže často představitelé států používají zdrobnělé formy křestního jména. Víme, že ve Spojených státech amerických vládne sice William Clinton, ale běžně se hovoří o Billu. V Londýně máme nyní Tonyho Blaira. Já bych navrhoval v rámci zpřístupněni politiky občanům, aby se také pro naše ústavní činitele používali zdrobněliny křestních jmen, takže např. v čele vlády stojí Vašek Klaus, případně s ohledem na to, že je větší flexibilita našich slov, aby v čele vlády oficiálně byl Vašík Klausovic.
Navrhuji, dámy a pánové, zařazení nového bodu na program této schůze. Změna usnesení Poslanecké sněmovny číslo 248 k ústním interpelacím. Abych objasnil pro mnohé poslance, kteří neinterpelují, tak podle současného znění usnesení č. 248 je odevzdána do 14 hodin přihláška k ústní interpelaci nebo více přihlášek, ze kterých se potom losuje bez ohledu na to, jakou prioritu poslanec dává jednotlivým otázkám na předsedu vlády nebo na členy vlády. Což samozřejmě ve dvou třech pěti otázkách se jistě najde otázka, na kterou by poslanec kladl větší důraz. Proto navrhuji tuto změnu v usnesení Poslanecké sněmovny č. 248, aby bylo možné označit jednotlivé přihlášky k interpelacím pořadovými čísly 1, 2, 3 atd. a při vylosování se přihlíželo k tomu, aby na prvním místě byla samozřejmě vylosována přihláška s číslem jedna. Doufám, že jsem to vysvětlil docela jasně. Navrhuji, aby tento bod byl zařazen jako bod druhý zítra dopoledne. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi, uděluji slovo panu poslanci Martinu Smetanovi, připraví se paní poslankyně Taťána Jirousová.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych předložil návrh na změnu pořadu v jednání 11. schůze Poslanecké sněmovny, a to bod č. 11 vládní návrh zákona na ochranu před dovozem dumpingových výrobků tisk č. 109, aby byl přesunut jako bod č. 1 na čtvrteční jednání. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano. Děkuji panu poslanci Smetanovi. Poznamenal jsem si. Nyní má slovo paní poslankyně Jirousová, připraví se pan poslanec Wagner.
Poslankyně Taťána Jirousová: Dámy a pánové, jménem klubu KSČM navrhuji zařazení nového bodu programu jednání 11. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Za bod č. 40 a název bodu je Informace vlády České republiky o plnění usnesení č. 113 z 5. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 11. října 1996, kterým Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky o předložení koncepce zdravotnictví. Z 10 bodů tohoto usnesení jich není minimálně 7 ani částečně splněno. Zařazení tohoto bodu je v souladu s usnesením výboru pro sociální politiku č. 43 z r. 1997 týkající se sítě zdravotnických zařízení. O tom, že je nutné tento bod projednat, svědčí i kritická situace v nemocnicích v Motole a ve Všeobecné fakultní nemocnici.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Jirousové, uděluji slovo panu poslanci Wagnerovi, připraví se paní poslankyně Fischerová.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, mám dva návrhy k rozšíření pořadu jednání. První návrh vychází z logiky zákona 424/1991 Sb., o politických stranách a ukládá rozpočtovému výboru povinnost projednat zprávy o hospodaření politických stran a souhlas s tímto projednáním Poslanecké sněmovny je nezbytnou podmínkou zákonem stanovenou pro výplatu příspěvku politickým stranám podle § 20 příslušného zákona.
Navrhuji proto, aby pořad jednání byl rozšířen o projednání zprávy rozpočtového výboru o kontrole hospodaření politických stran.
Jako druhou věc navrhuji, aby jako samostatný bod pořadu byl určen bod Návrh na vázání výdajů státního rozpočtu v kapitolách Poslanecká sněmovna Parlamentu, Senát Parlamentu, Nejvyšší kontrolní úřad a Kapitola Všeobecná pokladní správa. Pokud bychom takovýto bod nezařadili, zůstávají tyto kapitoly s tím, že u Všeobecné pokladní správy jenom část této kapitoly mimo příslušné šetření, které by - domnívám se - mělo být součástí i našeho konání. Proto navrhuji také tento bod na pořad s tím, že doporučuji, aby oba dva body byly zařazeny jako bod 72. a 73. s tím, že body 72 a 73 stávající se přečíslují. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano, děkuji panu poslanci Wagnerovi. Uděluji slovo paní poslankyni Fischerové, připraví se pan poslanec Michal Frankl.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, podávám návrh na stažení bodu 22 z programu 11. schůze. Jde o poslanecký návrh zákona, parlamentní tisk 142, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti v plném znění. Skupina poslanců ČSSD zvolila časově i věcně racionálnější způsob k realizaci svého legislativního záměru. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Uděluji slovo panu poslanci Franklovi, připraví se paní poslankyně Čelišová.
Poslanec Michal Frankl: Vážená sněmovno, dovolte mi, abych navrhl přeřadit bod č. 4, zkráceně zákon o nadacích, jako bod č. 14 podle pozvánky, to znamená poslední z druhých čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano, děkuji panu poslanci Franklovi. Uděluji slovo paní poslankyni Čelišové, připraví se pan poslanec Stanislav Volák.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, žádám o zařazení nového bodu, kterým by měl být bod 14, a sice zřízení stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a dítě, která by byla tvořena podle principu poměrného zastoupení.
Dovolte mi kratičké zdůvodnění. O ustavení této stálé komise jsem žádala tuto Poslaneckou sněmovnu na její ustavující schůzi. Tehdy mně bylo doporučeno tuto záležitost projednávat až po schválení kompetenčního zákona. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne se sněmovna ani vláda samostatně otázkou rodiny a dítěte nezabývala, jsem nucena předložit tento návrh opět. Myslím si, že tak velice vážná oblast, jakou rodina a děti jsou, si zasluhuje daleko větší pozornosti nás všech zvlášť dnes, kdy je kladen právě námi všemi na rodinu daleko větší důraz a kdy současný ekonomický vývoj v naší zemi klade na rodinu stále větší nároky. Dovolte mi zároveň odvolat se na 96. meziparlamentní konferenci žen v Pekingu v roce 1996. Tato konference konaná v Pekingu v září loňského roku přijala dva základní dokumenty - Pekingské prohlášení a Akční základnu, které se po schválení Valným shromážděním OSN stávají závazným postupem pro všechny vlády, státní orgány a mimovládní organizace členských zemí OSN. Akční základna je programem, zaměřeným na posílení práv žen, rodiny, dětí, programem, který si klade za cíl zlepšit možnosti žen, rodin a dětí využívat svá lidská práva. Z této konference je uloženo všem vládám a parlamentům mimo jiné prosazovat ochranu lidských práv žen, rodin, dětí, a to přijetím účinných opatření k plné implementaci Pekingské deklarace a Akční platformy. Zároveň se obrací na všechny parlamenty, které tak dosud neučinily, aby se připojily nebo co nejdříve ratifikovaly Konvenci Spojených národů na odstranění všech forem diskriminace vůči ženám a Konvenci Spojených národů o právech dítěte a naléhá na státy, které jsou stanoveny k těmto listinám, aby přijaly veškerá potřebná legislativní, administrativní a další opatření k účinné implementaci uvedených konvencí.
V našem Parlamentu tato situace zatím projednávána nebyla a z těchto důvodů se obracím na vás, abyste zvážili zařazení tohoto mého návrhu, znovu opakuji, jestli je možné za bod 13. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Čelišové. Uděluji slovo panu poslanci Stanislavu Volákovi a připraví se pan poslanec Karel Vymětal.