Poslanec Jindřich Nehera: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, hned na začátku musím projevit svůj zásadní nesouhlas se srážkou platu nebo jeho části za projev poslance v této Poslanecké sněmovně. Chci zdůraznit, že můj nesouhlas není motivován tím, že projednáváme srážku platu našeho předsedy SPR-RSČ Dr. Miroslava Sládka, ale tento můj zásadní nesouhlas s touto represí se týká samého principu věci. Nemůžeme přece na jedné straně si hrát na demokraty, na to, že ctíme svobodu projevu slova, ...
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím o klid, kolegyně a kolegové. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Jindřich Nehera: ...a na druhé straně za projev poslance trestat. Vím, že mnohým z vás se některé projevy opozičních, zvláště pak republikánských poslanců nelíbí, obzvláště proto, že odhalují vážné nedostatky vládní koalice ve vedení státu, že odhalují aroganci a neserióznost vládní koalice, na což už ústy kolegy Grosse na minulé schůzi přišli i sociální demokraté a zvláště pak, že tyto projevy odhalují skutečný stav naší ekonomiky a stav v naší společnosti.
Nemůžeme připustit, aby vládní koalice trestala poslance za své projevy, i když chápu, že je slyší velice nerada. Pravdě se totiž naslouchá jen velmi těžce, což nám kolegové z vládní koalice, ale i někteří další, jako např. pan Dostál předvádějí téměř denně.
Bereme již konečně na zřetel, že pravdu můžeme jen pozdržet, ale nikoli zastavit, ať už se to někomu líbí nebo nelíbí.
Pan dr. Sládek má být zbaven svého platu za to, že si dovolil před touto sněmovnou ocitovat to, co se říká mezi občany, tady za názor občanů této země. Byl jsem na mítinku a tento názor občanů, který tak pobouřil tuto Poslaneckou sněmovnu, jsem slyšel na vlastní uši. To, že tento názor dr. Sládek občanů opakoval zde před Poslaneckou sněmovnou však neznamená, že s tímto souhlasí, ale chtěl tímto výrazem upozornit vládu a ostatní poslance na to, že vzniklá a neřešená situace kolem tohoto nepřizpůsobivého etnika přerostla až do takových rozměrů. Nemůžeme se tvářit, že problém neexistuje, naopak je nutné se tímto problémem zabývat a řešit ho dříve, než přeroste v daleko horší věci, než jen k takovému názoru občanů. Místo toho, abychom cikánský problém v naší zemi řešili, budeme raději trestat poslance, kteří na tento problém upozorňují.
S tímto absolutně nemohu souhlasit a předem odmítám obvinění z rasismu, které bude pravděpodobně následovat. Chci zdůraznit, že republikáni zásadné neposuzují lidi podle barvy pleti nebo jejich původu, ale pouze podle jejich chování. Nemůžeme přece za to, že většina cikánů jsou kriminálníci a zloději. Místo toho, aby se tento problém řešil, se raději zavřou obě oči a cikáni jsou zvýhodňováni před domorodým obyvatelstvem, což je učebnicový příklad zavádění rasismu naruby v naší republice. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Neherovi. Uděluji slovo panu poslanci Zajícovi. Připraví se pan poslanec Vrcha.
Poslanec Petr Zajíc: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zasedáni schůze Poslanecké sněmovny se právě dostalo k projednání bodu č. 46, jímž je odvolání poslance Miroslava Sládka proti rozhodnutí mandátového a imunitního výboru ze dne 15. 11. 1996 o disciplinární odpovědnosti.
Rád bych vám nyní ve zkratce připomněl základní skutečnosti celé této kausy. Předseda poslaneckého klubu SPR-RSČ PhDr. Miroslav Sládek v jednom ze svých projevů na půdě Poslanecké sněmovny citoval výrok jednoho z účastníků některého z předvolebních mítinků SPR-RSČ. Šlo o citově nijak nezabarvené opakování slov někoho jiného, nikoli o prezentaci vlastního názoru, jak již předem dr. Sládek poznamenal a poté mnohokrát opakoval. Samotný výrok, který byl následně mnohokrát uváděn v různých masmédiích a vytýkán dr. Sládkovi, nebyl tedy rozhodně jeho názorem, který by nějak propagoval.
Je tedy již z tohoto pohledu absurdní jakkoli sankcionovat někoho, kdo pouze opakuje pro seznámení svých kolegů s danou problematikou myšlenku jiného člověka, kterou pro zachování objektivity nestaví ani do kladného, ani do záporného světla. Celá kausa však vinou senzacechtivých novinářů přerostla nad rámec jakékoli parlamentní diskuse a stala se na dlouhou dobu potravou pro veškerý bulvární tisk.
V rámci objektivity musím doplnit, že tento případ značně démonizovali někteří politikové evidentně ve snaze zviditelnit se a získat si jméno. I výroky ostatních politiků, ve kterých stáli vesměs proti dr. Sládkovi, značně napomáhaly dezinformování veřejnosti a zkreslování celého případu v masmédiích. V neposlední řadě se k honu na čelního republikánského politika přidali i tzv. humanisté rekrutující se převážně z řad české anarchistické společnosti a sdružení Host a ostatních obdobně zaměřených organizací.
Jak jsem již řekl, vyřknutí jediného citátu se tak stalo významnou kausou, která se povznesla z racionální roviny až do sféry politického boje a snahy uškodit opozičnímu poslanci za každou cenu.
Pokud se však vrátíme k podstatě celé záležitosti, je na místě upozornit na jednu právně významnou skutečnost. I kdyby dr. Miroslav Sládek nebyl poslancem Parlamentu a celý výrok by uvedl mimo parlamentní půdu, stejně by ho žádný soud nemohl z právního hlediska usvědčit ze spáchání trestného činu navádění k rasové a národnostní nenávisti, neboť pouhé opakování slov třetí osoby prostě k usvědčení z tohoto trestného činu ani z podobného přestupku jednoznačně nedostačuje. Nabízí se tedy nyní závažný dotaz, co zde vlastně řeší mandátový a imunitní výbor za vymyšlenou a realitě se vymykající aféru, kterou by v neprospěch dr. Sládka nevyřešil ani soud. Snaha výboru je v tomto případě opět zcela evidentně namířena špatným směrem, a hlavně je úplně lichá. Pokud totiž odvolání poslance dr. Sládka proti rozhodnutí výboru neuspěje, dojde k vyslovení trestu pro jeho politické vystoupení, k porušení Listiny základních práv a svobod, resp. Ústavy ČR. Ta totiž ve svém článku 17 jasně praví: Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. A já se ptám, kde je svoboda projevu, když za svůj projev na půdě Poslanecké sněmovny může být trestán poslanec. To, co zde předvedl mandátový a imunitní výbor, je návratem k normalizaci nebo dokonce ke způsobům vlády v bývalém Protektorátu.
Listina říká: Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo i jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat, rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Tento odstavec Listiny je přímo ušitý, je jako ušitý na míru pro případ projevu poslance dr. Sládka, neboť jeho jednání zcela ospravedlňuje, a naopak rozhodnutí výboru staví mimo zákon. Dr. Sládek totiž při své řeči pouze rozšířil informaci, která se mu dostala, což je ostatně i jeho povinností, vyplývající z jeho poslaneckého mandátu. Nemohu pochopit, jak je možné, že poslancovo počínání, které je v mezích práva zaručeného Listinou i v souladu s jeho povinnostmi a morálními závazky vůči jeho voličům, může výbor svým rozhodnutím postihovat. Toto rozhodnutí je začátkem návratu k éře politické totality. Stíhaní jinak politicky smýšlejících jedinců je krokem, který přímo ohrožuje samotné základy demokratického principu. Dějiny však již mnohokrát jasně prokázaly, že tato cesta je špatná a k cíli nevede, neboť národ se nenechá srovnávat podle pravítka určeného vládou a dál projevuje své svobodné smýšlení. Takto brutální omezovaní svobody projevu nemůže zůstat samozřejmé bez povšimnutí u ostatních států. (Zazněl zvonec.)
V rámci výkonu svého poslaneckého mandátu jsem nedávno mluvil právě s jedním zahraničním politikem, který se nad způsobem persekuování předsedy Sládka za jeho vystoupení na půdě Parlamentu mimořádné pozastavoval. Lidé s opravdu demokratickým smýšlením nejsou totiž schopni pochopit, že může být v zemi, která si říká demokratická, stíhán vysoký politik, představitel části lidu a člen ústavodárného shromáždění za svůj politicky projev.
Pro zvážení všech faktů k zodpovědnému posouzení celého případu bych též navrhoval poslancům seznámit se s obdobnými problémy, které jsou v parlamentech ostatních zemí západní Evropy. Představme si třeba podobnou situaci ve Francii. Myšlenka demokracie, svobody projevu je v této zemi vysoce zakořeněná natolik, že by se prostě nemohlo přihodit persekuování poslance za jeho projev v dolní komoře Parlamentu, neboť by vyvolala obrovský skandál a vyslovení pochybnosti o dodržení Ústavy. Jak je vidět, Česká republika ještě neušla na cestě k demokracii takovou vzdálenost, aby byly základní principy lidských svobod uplatňovány rovně ve všech případech. Je bohužel smutnou skutečností, že představitelé opoziční parlamentní strany SPR-RSČ jsou za své názory a postoje nemilosrdně potíráni vládou a jejími orgány. Parlament by však měl byt jiný. Jsou v něm zastoupeni volení zástupci lidu, včetně opozice, a tak doufám, že v tomto složení prokáže své demokratické smýšlení a touhu po právní svobodě a rovnosti všech poslanců.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Zajícovi.
Než udělím slovo panu poslanci Vrchovi, dovolte mně, kolegyně a kolegové, technické upozornění. Upozorňuji na § 16 odst. 2 zákona o jednacím řádu, který říká - cituji:
Sněmovna k odvolání poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje, a řízení zastavuje nebo zrušuje a věc vrací k dalšímu řízení.
Pokud kdokoliv z diskutujících bude navrhovat jakoukoliv z těchto alternativ, prosím, aby to uvedl v rozpravě, aby se k tomu zpravodaj mohl vyjádřit a dát o tom hlasovat.
Nyní uděluji slovo panu poslanci Vrchovi, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedo, usnesení mandátového a imunitního výboru č. 12 považuji za krajně nespravedlivé, odporující všem demokratickým zásadám, kterým se tato Poslanecká sněmovna Parlamentu zavázala přijetím ústavního zákona ČNR, tedy Ústavy ČR ze dne 16. prosince 1992.
Cituji preambuli: My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného státu, věrni všem dobrým tradicím dávné statnosti zemi Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti (zazněl zvonec) a svobody jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu prostřednictvím svobodně zvolených zástupců, přijímáme tuto Ústavu České republiky. Tolik citace.
Jak může tedy svobodně zvolený poslanec, v daném případě předseda jediné skutečné nezprofanované opoziční politické strany, dr. Miroslav Sládek, být trestán za projev, kterým v reprodukci informuje Poslaneckou sněmovnu o názorech či výrocích občanů. Premiér Václav Klaus, kdyby měl reprodukovat výroky občanů na jeho osobu či současnou vládu, pak by se musel on i s celou vládou propadnout někam do záhrobí. Ten ale raději mlčí, a kdo mlčí, přiznává své chyby.
Ale budu pokračovat v nerespektování Ústavy ČR mandátovým a imunitním výborem. Předsednictvo ČNR vyhlásilo Listinu základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR, kterou podepsal tehdejší předseda ČNR, nynější předseda poslaneckého klubu ODS Milan Uhde. Jsem tedy zvědav, jak on a členové jeho poslaneckého klubu budou při hlasování respektovat zásady Listiny základních práv a svobod.
V oddíle druhém Listiny základních práv a svobod pod názvem "Politická práva" článek 17 bod 1 se praví: Svoboda projevu a právo na informaci jsou zaručeny. V bodu 2 se praví: Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem neb jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. V bodě 4 se praví: Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit pouze zákonem.
Jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné po ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Dle těchto záruk má občan, zejména pak poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i třeba svůj vlastní názor, v daném případě slovem právo projevu a ...
Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, prosím naprosto symetricky pana poslance Kapouna nalevo, pana poslance Nováka napravo a další stojící diskutující, aby diskutovali v kuloárech a nerušili. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Oldřich Vrcha: ...právo na informace vůči svým kolegyním či kolegům. Žádný zákon v naší České republice nezakazuje poskytovat poslancem informace, byť jsou pro někoho zdánlivě nepřijatelné. Já osobně pokládám projev pana dr. Miroslava Sládka za srdečný, upřímný a čestný, neboť někteří poslanci či poslankyně vůbec mezi své voliče nechodí, tudíž nemohou slyšet ani jejich názory. Za daleko horší poslanecký výrok považuji křivé obvinění republikánských členů či příznivců z údajného přepadení poslance za ČSSD. Takovéto obvinění je až trestuhodné. Tím se však imunitní a mandátový výbor nehodlá vůbec zabývat. Vydírání výběrem peněz na údajné dopadení pachatele je zkompromitovaná divadelní hra bývalého zkrachovalého herce v Olomouci. Viník se samozřejmě nemůže najít, vybrané peníze se zpronevěří v jiný prospěch, než k jakému účelu by měly údajně sloužit. Vulgární výroky před zraky miliónů televizních diváků jsou "reprezentací" Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Na závěr jen malé připomenutí. Dne 9. července 1993 byl přijat zákon č. 198/93 Sb., ve kterém se praví v § 1 odst. 1 písm. a): Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, upíral občanům jakoukoli možnost svobodného vyjádření politické vůle. Nutil je skrývat jejich názory na situaci ve státě a ve společnosti a nutil je vyslovovat jejich souhlas s tím, co považovali za lživé či zločinné, a to persekucemi nebo hrozbou persekucí vůči nim samotným, jejich rodinám či blízkým.
Pokládám otázku: budete, paní poslankyně a páni poslanci, při hlasování také takoví? Imunitní a mandátový výbor ve svém rozhodnutí pochybil a ani se neopírá o konkrétní poručení zákona či Ústavy. Z těchto všech uvedených důvodů navrhuji Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby předložený návrh imunitního a mandátového výboru usnesením zamítla. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Prosím, abyste tento návrh předložil zpravodaji pro pořádek. Nyní uděluji slovo panu poslanci Ransdorfovi, připraví se pan poslanec Maixner.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, sedm let, které trávím v politice, mě přesvědčují o tom, že žijeme v době simplifikátorů. Je to zlatá doba pro ty, kteří společnosti poskytují jednoduchá řešení. Slyšíme z jedné strany, že všechno vyřeší trh a zase z druhé strany slyšíme, že problémy vyřeší tím, že vládu nahážeme do Vltavy.
Není to náhoda, že někdy slovní vyjádření z těchto dvou stran splývají. Myslím si, že kolegové, kteří mluvili před chvílí, by možná podepsali výrok Miroslava Macka, který jsem si přečetl 27. března v Lidových novinách, kdy pan tajemník na Ministerstvu zdravotnictví, byť i v jiném kontextu, říká: Je třeba cíleným odstřelem budovat nové stádo.
Já nemám rád pohádky o zlých dětřiších a hodných fridolínech, ať už přicházejí odkudkoliv. Nemám rád pohádky těch, kteří sami sebe vydávají za jedinou puncovanou a spravedlivou demokratickou stranu a nemám rád ty, kteří sami sebe prohlašují za jedinou správnou a důslednou opozici. To patří k vidění nepřítele, hledání nepřítele ve viditelné podobě a myslím, že z těchto návyků bychom se mohli osvobodit.
Také jsem proti tomu, aby se chování dr. Sládka démonizovalo. Jsem proti tomu, aby se z toho dělal kriminální případ, protože to je záležitost, která přesahuje rámec toho, co vlastně bylo obsahem jeho sdělení. Možná, že tato politická kultura a tento typ jednání by se mohl stát námětem pro Miloše Formana v některém z jeho dalších filmů, protože je to podobný problém, jako v nedávno nominovaném - i když neúspěšně - filmu na Oscara "Larry Flynt vs. lid Spojených států".
Chtěl bych říci, že je třeba si také položit otázku, co dělal v dané chvíli, když byl pronášen tento projev, mistr silných slov, místopředseda tohoto parlamentu pan Karel Ledvinka. Když evidentně došlo ke kolizi s § 198, je podle jednacího řádu oprávněn odejmout slovo. Neučinil to, ale raději pro masmédia vydává různá silná prohlášení. Rovněž je třeba si položit otázku, jak tato věc funguje v našem kontextu. Uvedu příklady dvou zemí, kde uvažovali politici o tom, že podobný typ politické kultury může vést k diskreditaci opozice a může také vést k rozptýlení protestního potenciálu, který v dané společnosti je.
Jean-Marie LePen ve Francii byl do jisté míry podporován socialistickou vládou, protože se domnívali, že dojde k tomu, že se pravice bude nucena spojit s LePenem a dojde tak k diskreditaci pravicových myšlenek. Naopak v Rakousku se uvažovalo v opačném gardu a tak se stalo, když národní identita, národní zájmy byly podceňovány socialistickou stranou a do jisté míry i lidovou stranou, že vyrostl Jörg Heider způsobem, kdy vlastně dnes představuje třetí rovnocennou sílu vedle těchto dvou dominant rakouské politické scény.
Domnívám se, že našim přátelům z republikánské strany je třeba ve všem taktu doporučit, aby se zamysleli nad tím, jaký je obsah tiskovin, které vydávají. Republika - jestliže pročítám toto periodikum - není ani obsahově ani stylisticky ničím, co by povznášelo ducha.
Myslím, že v dnešní době se jedná o prověrku opozice v pravém slova smyslu. Důsledná a radikální opozice není taková, která hýří silnými slovy, ale taková, jestliže si vyložíme slovo "radikální" správné ve smyslu jeho původu, která jde ke kořenu věci. Ne laciná řešení, ale trpělivá práce by měla být programem opozice na půdě tohoto parlamentu, protože jinak, jestliže budeme hovořit o tom, že v této zemi se pouze vrší jen a jen svinstvo, tak dospějeme k tomu, co by si možná přála vláda, vládní lavice, protože lidé by získali dojem, že s tímto svinstvem, které se na nás každodenně vrší, nelze nic dělat, a proto je nutné přijmout status quo.
Chtěl bych říci, že z tohoto pohledu musíme ukázat, že dobrá je cesta pozitivní. Když se půjde do důsledků tvrdé a nesmlouvavé cestou zákona, že nakonec zákon musí být naším spojencem.
Já si myslím, že lidé, kteří dokázali se v daných podmínkách orientovat a dokázali navzdory tomu, že vláda v podstatě nepřipravila žádné rekvalifikační programy, najít své existence, to je naše naděje. Jak už jsem tu opakovaně říkal, 40 % lidí v naší zemi dělá jiné povolání než v roce 1989. Podle průzkumu, který byl udělán, přestože sedm let padá naše školství, tak stále naši studenti jsou, pokud jde o objem vědomostí, na pátém místě na světě.
O lidi je třeba se opřít, ukázat jim cestu, aby si mohli pomoci sami. Ne tedy jít cestou, kdy se bude tvrdit, že v této zemi je pouze nějaká lžidemokracie a že v této zemi panuje pouhé svinstvo. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Uděluji slovo panu poslanci Pavlu Maixnerovi, připraví se pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, dámy a pánové, vážení hosté, je mnoho, co zaznělo v této sněmovně za celá léta, a je faktem, že mnozí s tím, co zde slyšeli a vidí, nemusejí souhlasit a mají na celou záležitost zcela odlišný názor. V obrazu těchto skutečností je de facto koncipována ústava všech demokratických států na světě a je to onen prvek demokracie, demokratického pojetí společnosti a politických stran či hnutí, které do oné politické hry mluví a řídí ji.
Je zde i nezadatelné právo svobody projevu, vyznání a politického přesvědčení. Tyto prvky jsou součástí ústavního pořádku a jsou zcela nedělitelné a nedají se ani účelově vykládat v rámci právního pořádku demokratické země, která usiluje o tento systém. Prostě zde buď tyto prvky demokracie máme, či nemáme. Ale potom skutečně musíme uvažovat o jiném systému, jiném náhledu na určité prvky ve společnosti, na jiné náhledy na politické strany a jiné vnímání společnosti jako celku.
Budeme svědky neustálého škatulkovaní, zařazování do skupin či podskupin, hanobení, zesměšňování a pohrdání. A na druhou stranou vyzdvihování opětovně jednoho správného a neomylného proudu. Tímto pokřivením demokracie a výkladu jejího pojmu je právě onen dnešní přístup a chápání tohoto pojmu dnešní vládní koncepce. Je to nebezpečný precedens, když tak krátce po údajné změně politického systému a tím i zákonitě ekonomického směru jsou pošlapávány ty nejzákladnější principy dnes platných zákonů tohoto státu.
Copak nám zákon č. 90/1995 Sb., a Ústava České republiky neříkají, co volený člen lidu smí či nesmí? Kdo je zde v tomto zákonodárném sboru natolik zodpovědný a erudovaný i svými znalostmi, aby mohl posoudit, co je či není správné v rámci výkladu poslance na parlamentní půdě? I samotný jednací řád říká, že poslanec nemůže být za své projevy pronesené ve sněmovně stíhán, a to jak v rámci jeho mandátu, tak i po skončení mandátu. A pak zasedne dvanáct vyvolených - něco jako dvanáct "měsíčků" - a vynáší závěry, které nemají nic společného ani s demokracií, ani s morálkou, ani s literou zákona. Je to jen a jen individuální pohled jedinců prolnutý stranickou i osobní zainteresovaností proti dotyčnému, aniž by se brala skutková podstata, Ústava, zákon v potaz.
A navíc z těchto dvanácti je dvacet procent, kteří by měli sami se přihlásit tomuto ctihodnému sboru na to, aby se vzdali mandátu za své přestupky proti zákonu a užívání neoprávněného titulu. Jeden sice toto již učinil, ale druhý příslušník tento sbor ještě neopustil. Je to velmi zarážející, pochybné a morálka, již tak velmi narušená u celého národa, se takto dál velmi narušuje. Je to jen další typicky příklad, kdy dostal občan tohoto státu přímý direkt na tvář a jeho důvěra v tento ctihodný sbor klesla na nulu nebo spíše pod bod mrazu.
Přitom každý občan tohoto státu, který není zbaven svéprávnosti, má podle Ústavy a Listiny lidských práv a svobod co mluvit do všech veřejných věcí. A kde je pak hranice toho, co odcituje poslanec parlamentu na parlamentní půdě coby názor určité skupiny obyvatelstva či jednotlivce? Přece každý má právo na svobodu projevu a vyznání a nikdo ho nemůže omezovat v jeho svobodném názoru.
To, že je to názor někdy zcela vyhraněný nebo pro někoho zcela nepřijatelný či nemorální, je již na samotném zvážení těch, kteří ho poslouchají.
Každý člověk, který má právo volit či být volen, má tím i právo na své logické uvažování, smýšlení. Když s něčím nesouhlasím, tak mám vždy dvě možnosti: Za prvé - že tyto názory neposlouchám a ignoruji, či za druhé - vyslovím si na danou problematiku svůj názor a své přesvědčení ať politické nebo odborné a snažím se ostatní přesvědčit o opaku.
Zákony v našem údajně právním státě jasné odlišují a jmenují, co je či není dovoleno. Přitom nám, republikánům - a jistě i panu dr. Sládkovi - nejde o to, jestli by měl či neměl zaplatit nebo - lépe řečeno - měl být potrestán onou srážkou jednoho jeho platu, ale je zde opět nastolena principiální otázka, a to je, jestli má vůbec poslanec parlamentu, potažmo i každý občan tohoto státu, právo říci veřejně svůj názor a přednést svobodu projevu.
Jestliže si někdo myslí - a to ať z pravé či levé strany sněmovny a lavice za tímto řečnickým pultem - že republikáni těmito připravovanými útoky na jednotlivce naší strany a především na jeho vedení budou zastrašeni, začnou se chovat jako konstruktivní opozice či něco podobného, chci jim říci, že je to omyl. Republikáni nejsou ani lůzou, ani spodinou a zrovna tak nemají nic společného s fašismem či neofašismem. Ale důsledně jen hájí svůj program, své náhledy na základní problematiku řešení ekonomických problémů tohoto státu a skutečností zůstává, že tyto alternativy a návrhy jsou lepší, než předkládá koalice.
Dámy a pánové, nechci nikomu radit, jak má či nemá hlasovat v této kauze - nebo jak to nazvat - ale faktem je, že by k žádnému hlasování ani dojít nemělo a tento daný bod schůze by se měl odložit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Maixnerovi. Slovo má pan poslanec Krejsa, připraví se pan poslanec Kužílek.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedo, vládní trosky, dámy a pánové, budu velmi stručný. Dovoluji si zde jako host 10. kongresu Front national ve Štrasburku, konaného ve dnech 29. - 31. března, tlumočit vám jedno z usnesení tohoto kongresu. Cituji:
"Desátý kongres Front national odsuzuje neslýchaný postup českého parlamentu v souvislosti s trestáním poslanců za projevy ve sněmovně, který nemá v demokratické Evropě obdoby."
Usnesení podepsalo všech 2200 delegátů přítomných v kongresovém sále.
Co se týče platu, dr. Sládek ho rád věnuje na ošacení a plastické úpravy zevnějšku pro členy imunitního výboru. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji poslanci Krejsovi. Slovo má jako poslední písemně přihlášený pan poslanec Kužílek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedo, dámy a pánové, pokud mě paměť neklame a dobře jsem rozuměl, pan poslanec Nehera zde provedl výrok zhruba - cituji: "většina cikánů jsou kriminálníci a zloději". Pokud vezmu § 13 zákona o jednacím řádu, odstavec 1, praví: "Disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který se svým projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech dopustí jednaní, pro které by mohl být jinak trestné stíhán."
Domnívám se - pokud si dobře pamatuji ten výrok, samozřejmé tam je výhrada mé paměti - že by takový výrok asi na veřejnosti byl přesné tím jednáním, o kterém se zde zákon zmiňuje.
Chci tedy vyzvat MIV, aby se na základě stenozáznamu tímto výrokem z tohoto hlediska zabýval, případné, aby se zabýval dalšími výroky, pokud v těchto pasážích takové najde.
Zároveň bych chtěl ve svém vystoupeni navrhnout sněmovně, aby souhlasila s usnesením, které navrhuje MIV v základní věci, kterou teď projednáváme. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Táži se, zda si ještě někdo přeje vystoupit. Vidím přihlášeného pana poslance Filipa. Uděluji mu slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vidím, že nikdo z ostatních členů vlády tady není, pani a pánové, dovolte mi, abych se k této projednávané kauze vyslovil. Já mám k výroku, který tady prohlásil pan předseda Sládek, jiný názor než tady povětšinou zazněl. Nejsem přesvědčen o tom, že tady citoval neznámého člověka z mítinku republikánské strany. Já jsem dokonce přesvědčen o tom, nechť mě někdo přesvědčí o opaku, že zkoušel trpělivost této sněmovny. Že v této společnosti, nejen zde v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, ale v celé České republice je řada politiků nebo tzv. politiků, kteří neustále zkoušejí, co tato společnost ještě vydrží. Kolik ještě unesou lidé, kteří se ničeho nedopustili a kteří si mají - řekl bych - velmi neomaleným způsobem nechat nadávat, kteří se mají svým způsobem velmi nechutně nechat označovat něčím, čím nejsou, čím nikdy nebyli a mají poslouchat věci, kteří si myslím poslouchat nemusejí. Jsem přesvědčen, že projev, který tady je zmíněn a který byl posuzován v mandátovém a imunitním výboru, je právě jedním z těch. Měl být barometrem toho, jestli jsme ochotni spolu jednat, komunikovat, jestli jsme ochotni si naslouchat anebo jestli je lepší jeden druhého proti sobě poštvávat, mluvit tak, aby se to někoho dotklo nebo dokonce tak, aby ten či onen získal politický profit na tom, že se o něm bude v té či oné souvislosti mluvit, ať už pozitivně či negativně. Jsem přesvědčen, že takových výroků, nejen od poslance Sládka, jsme se tady dočkali mnoho.
Pan kolega Kužílek hned připomněl, čím bychom se měli zabývat ve stenozáznamu. Jsem přesvědčen, že nejen poslanci republikánské strany, ale i poslanci jiných politických stran, funkcionáři sněmovny hovoří jazykem, který nepatří ke kulturnímu projevu poslance zdejšího parlamentu. Jsem proto přesvědčen, že v tuto chvíli vážíme na miskách vah jednoho z nás. Já zásadním způsobem nesouhlasím s tím, co prohlásil pan předseda Sládek. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že tuto zkoušku trpělivosti si pro nás velmi detailně připravil, že je dokonce přesvědčen o tom, kolik mu to získá politických hlasů z těch, kteří uvažují podobně tak, jak on mluvil. Já jsem přesvědčen, že je naší povinností se s takovými výroky vypořádat, a to nejen vůči kolegu Sládkovi, ale i vůči ostatním.
Proto, abychom se tím mohli lépe zabývat, navrhnu zcela jednoznačně vrácení tohoto případu do mandátového a imunitního výboru, protože si myslím, že na půdu tohoto výboru tento výrok znovu patří.
Děkuji vám.