K § 3 - normální hodnota, odst. 2 písm. b). Návrh zákona zjišťuje, že normální hodnota může byt stanovena na základě nákladů. Formulace návrhu je velmi stručná, protože jednoduše dělá narážku na náklady a poměřený zisk v zemi původu a je tedy nejasné, které náklady mají být zákonem pokryty. Já se domnívám, že účelem této subklauzule je povolit výpočet normální hodnoty na základě výrobních nákladů, a proto by mohlo být rozumné, aby parlament se řídil formulací článku 2.3 legislativy EU, která pro stanovení normální hodnoty na základě výrobních nákladů určuje, že bude vypočtena na základě výrobních nákladů plus přiměřené částky za prodej, obvyklé administrativní výlohy a na zisk.
K § 4 - porovnání, odst. 1. Za prvé, použitá formulace poskytuje antidumpingovému úřadu enormní volný úsudek při určení dumpingové meze, což je sice teoreticky žádoucí, avšak v praxi neuspokojivé, jak z hlediska vývozce, tak i dovozce.
1.2.Tradičně existují dva způsoby k určení, zda nastal dumping:
a) Předně porovnáním každé individuální vývozní ceny na úrovni franco závod s váženým aritmetickým průměrem na úrovni ceny normální hodnoty. Oceníte, že toto je namířeno proti nepoctivému porovnání, protože je zcela možné, uvedeno jen zcela příkladmo, že jsou dvě vývozní transakce sledující přesně obdobné ceny vnitrostátních prodejů, kde však jedna vývozní cena je pod váženým aritmetickým průměrem vnitrostátní ceny. Tato metodologie je velmi silně kritizována v poslední době vývozci do EU.
b) Zcela nedávné zákonodárství komise určuje ve čl. 2.11 Nařízení, že dumpingová mez bude obvykle stanovena na základě porovnání váženého aritmetického průměru normální hodnoty s váženým aritmetickým průměrem cen všech vývozních transakcí do EU, nebo porovnáním individuálních normálních hodnot a individuálních vývozních cen do EU na bázi transakce od transakce. Z Nařízení je patrno, že se legislativa EU přidržuje možnosti, že dumpingová mez může být stanovena porovnáním individuálních vývozních cen s váženým aritmetickým průměrem normální hodnoty, ale protože tento systém byl zvýšenou měrou zdiskreditován, jelikož má tendenci produkovat umělé dumpingové meze, komise ho výraznou měrou nepoužívá.
Protože dumpingová mez může být klíčovou oblastí návrhu zákona, doporučuji, aby Parlament prostudoval legislativu EU podrobněji, zvláště s ohledem na to, jak se stanoví dumpingová mez.
Odst. 2 písm. d)
Ta určuje, aby k provedení poctivého porovnání mezi vývozní cenou a normální hodnotou byly vzaty v úvahu určité faktory včetně "rozdílných kupních sil a ...... cenovou hladinou obdobných výrobků". Význam těchto slov je natolik nejasný, že by pravděpodobně nemohla být v praxi použita. Avšak slova "cenovou hladinu obdobných výrobků" se zdají být extrémně nevýhodná pro antidumpingové úřady, protože by znamenala, že při porovnání mezi vývozní cenou a normální hodnotou by úřady musely vzít v úvahu cenu obdobných výrobků v ČR, přičemž skoro určitě cena takových produktů je stlačena dumpingem ze země vývozu. Proto jestliže musejí vzít v úvahu pro účely porovnání tyto stlačené dumpingové ceny, musely by též vyloučit část dumpingové meze, která by jinak normálně existovala, přičemž ve skutečnosti účelem veškeré antidumpingové legislativy je pomoci domácím výrobcům, kteří musejí stlačovat své vnitrostátní ceny, aby mohli konkurovat dumpingovým vývozním cenám. Toto ustanovení, zdá se, maří své vlastní záměry ve smyslu celostátní antidumpingové legislativy.
2. Bylo by rozumné stanovit, na jaké obchodní hladině porovnání má být provedeno. V EU se tak obvykle činí na úrovni franco závod.
§ 6 Podstatná újma
Nemám žádnou zvláštní poznámku k tomuto ustanovení, protože se přesně řídí tím, co je upraveno v legislativě EU a v WTO. Je však důležité, aby zákonodárci pochopili, že podle systému EU neexistuje individuální zjišťování věcné újmy pro každého vývozce, ale že spíše jde o jediné zjištění antidumpingového úřadu o tom, že dumpingové dovozy z určité země nebo zemí společně a agregátně působí věcnou újmu výrobcům v EU.
§ 8 odst. 2 písm. h)
Tento bod vyžaduje, aby stěžovatel poskytl informace o objemu dumpingových výrobků, které byly dovezeny, nebo se očekává, že budou dovezeny. Je velmi obtížné pro stěžovatele získat hodnověrné informace o vývozních cenách nebo běžné hodnotě a je proto asi nerozumné očekávat, že stěžovatel získá informace o cenách pro vývoz a na vnitrostátním trhu ceny vývozce zpětně za jeden nebo dva roky k důkazu o objemu dumpingových vývozů tradičně vše, co komise vyžaduje, jsou údaje vztahující se k objemu vývozů do EU země od země, a ty jsou dostupné u Statistického úřadu EU, a dále důkaz, že byl v posledním období dumping uskutečněn, avšak není nutné prokazovat dumpingové dovozy za předchozí dva či tři roky.
Odst. 4
Je velmi neobvyklé nalézt v antidumpingové legislativě ustanovení o povinnosti stěžovatele složit kauci u antidumpingového úřadu v době podání stížnosti, i když tento návrh zákona stanoví, že kauce bude stěžovateli vrácena v případě, že bude rozhodnuto o uložení konečného antidumpingového cla. Zdá se, že to odradí stěžovatele a asi z toho důvodu to bylo takto stanoveno. Já však kladu otázku, zda se to slučuje s WTO.
§ 19 Prozatímní antidumpingové clo
Odst. 5.
Není jasné, zda prozatímní clo může být uloženo okamžitě po dobu šesti měsíců, nebo zda by mělo být uloženo dále po dobu čtyř měsíců a potom na žádost českých výrobců by bylo prodlouženo o další dva měsíce, pokud úřady neměly dostatek času na ukončení případu. V EU se cla ukládají teprve po dobu čtyř měsíců s možností prodloužení o dva měsíce.
2. Ustanovení týkající se lhůt 6 a 9 měsíců nejsou v souladu s článkem 7.4 Dohody, protože Dohoda stanoví, že prozatímní clo může být uloženo na 6 nebo 9 měsíců pouze v případech, kdy úřady zvažují, zda clo mající být uloženo, může být nižší než skutečná dumpingová mez.
§ 21 Řízení po přijetí závazku
1. Tyto tři odstavce jsou velmi zvláštní, protože všeobecně přijetí závazku vede k ukončení řízení s podmínkou, že jedna ze stran nehodlá v řízení pokračovat. Je pravdu těžké porozumět, jak antidumpingový úřad může přijmout závazek, pokud není uspokojen, že závazek povede k odstranění újmy, která už se stala.
2. Tyto tři odstavce jednají o tom, že přes přijetí závazku bude řízení pokračovat. To je velmi nevýhodné pro vývozce a dovozce, protože to prodlužuje jejich nejistotu ohledně výsledku řízení.
3. Proto by bylo rozumné, aby Parlament zvážil přijetí legislativy EU, která se týká tohoto bodu a která v podstatě říká, jestli výrobce, který přijal závazek, žádá, aby řízení pokračovalo, aby se konečně potvrdilo, zda dumping způsobil újmu, komise to udělá. Jestli zjistí, že se žádná újma nestala, závazek odpadne. Nicméně je velmi neobvyklé - v EU a v praxi -, aby vývozce podal takovou žádost a přijetí závazku vede k zastavení řízení. § 23 odst. 2
Je velmi zajímavé vidět, že rozhodnutí antidumpingového úřadu se stává platné ve stejný den, kdy je o tom psáno v Obchodním věstníku. V praxi to způsobí problémy dovozcům, protože zajisté nedostávají tento věstník dříve, než den či dva po jeho publikaci. Například si představme, že věstník, ve kterém je publikováno rozhodnutí, které zavede antidumpingové clo, bude k dispozici v poledne. Bude se toto rozhodnutí týkat dovozu, který se konal v 10 hodin ráno? Protože podobné situace se mohou přihodit, praxe EU je zveřejnit antidumpingové rozhodnutí den před tím, než vejde v platnost, a to v oficiálním žurnálu EU.
§ 32 odst. 3.
Návrh zákona je zde v rozporu s článkem 11.3 Úmluvy. Navíc § 32 se jeví ukládat, ve kterých případech se povinnost rozšiřuje i po uvedených pěti letech.
Tento rozpor je jednoznačně proti článku II/7 Úmluvy.
Chtěl bych závěrem říci ještě pár vět. Jádro každého antidumpingového přezkoumávání osciluje kolem dvou bodů.
1. Srážka, která by měla být udělána z domácí a vývozní ceny v případě výpočtu vývozní ceny a běžné hodnoty výrobku při opuštění výrobního závodu.
2. Jak určit podobný výrobek.
Pro vývozce a dovozce je často velice obtížné věcně komentovat škodlivé aspekty tohoto případu, protože informace, které čeští výrobci musí poskytovat antidumpingovým úřadům, jsou důvěrné, a proto je nelze poskytnout dovozcům a vývozcům. Proto se jádro většiny diskusí o antidumpingových případech mezi dovozci a vývozci a antidumpingovými úřady týká výpočtu dumpingové provize.
Je pozoruhodné, že se návrh zákona jen zřídka o tom zmiňuje. Proto opakuji: Mé názory uvedené v úvodu této mé poznámky - stojí za to řídit se rozumem, nebo přejmout některé detaily uvedené v legislativě komise týkající se způsobu výpočtu jak vývozních cen, tak běžné hodnoty.
Zbývá ještě jeden bod, který se týká výpočtu běžné hodnoty v případě, že vývozce má státem ovládaný vývoz, např. Rusko nebo Čína. Poté, co se zmenšila státní kontrola ekonomiky ve východní Evropě, dochází samozřejmě k menšímu státnímu dumpingu do zemí EU než tomu bylo dříve. Z Číny a Ruska odchází však stále hodně dumpingového zboží. Je zřejmé, že pro industrializované a rozvinuté společnosti není přijatelné brát domácí ceny ve státem kontrolovaných ekonomikách, např. Čína a Rusko, za běžné hodnoty, protože vývozní náklady v těchto zemích nejsou nezbytně v souladu s běžnými tržními podmínkami. Legislativa EU proto dovoluje, aby byla vybrána náhradní země ke státem kontrolovanému vývozci, což umožňuje stanovení běžné hodnoty. Nezdá se mi, že takový systém by byl diskutovaným návrhem zákona. Je dobře si toho být vědom, jinak brzy bychom byli zavaleni dumpingovými dovozy z Ruska a z Číny..
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jménem klubu SPR-RSČ navrhuji, aby tento návrh zákona, i když důležitý zákon, byl vrácen navrhovateli k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Martinu Smetanovi, který vystoupil se stanoviskem klubu. Jako další se přihlásil o slovo pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, páni kolegové, navazuji na své vystoupení při přijetí usnesení parlamentu vyzývající k předložení návrhu antidumpingového zákona.
Sledujeme-li exportní aktivity našich podniků, zjistíme, že existence antidumpingových zákonů ve vyspělých průmyslových zemích je zcela běžná. Bohužel, naši exportéři si mohli často ověřit, že byly snahy antidumpingových zákonů proti nim zneužít. Lze uvést případy při exportu oceli, stavebních materiálů, textilu apod.
Současně můžeme pozorovat v naší rozvíjející se tržní ekonomice jevy, které přímo volají po antidumpingovém zákonu u nás. Jsme svědky nekalé soutěže při dovozu textilu, elektroniky, konfekčního zboží, strojírenského nářadí a dalších výrobků.
Důsledky neexistence antidumpingového zákona u nás jsou tristní. Dochází k úpadku celých průmyslových odvětví, jmenovitě textilního průmyslu, elektronického průmyslu, výroby strojírenského nářadí, konfekčního průmyslu apod. Následné pak z toho dochází k úpadku standardních obchodních podniků, kterým nepřípustně konkuruje stánkový prodej, který se především specializuje na dovoz a prodej takového zboží. Negativní dopad se projevuje přirozeně také na státní rozpočet, neboť, jak známo, placení daní ze stánkového prodeje je velmi sporné.
Neexistence antidumpingového zákona u nás také svádí výrobce zemí, kteří k nám exportují vhodné zboží, že často zneužívají antidumpingové zákony u nich, protože neexistuje možnost odvety při použití antidumpingového zákona v naší republice.
Proto se velmi přimlouvám za to, aby tento zákon byl přijat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Petru Šulákovi. Ještě někdo se hlásí? Vzhledem k tomu, že ne, dovoluji si uzavřít rozpravu. Pan ministr si přeje vystoupit a zhodnotit jménem navrhovatele průběh rozpravy.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych stručně zareagoval na některá vystoupení, která zde zazněla.
Chtěl bych především poděkovat všem těm předřečníkům, kteří vystoupili, ať byly jejich závěry jakékoliv, s pocitem, že je především třeba hledat konstruktivní připomínky pro to, aby tato legislativní norma, jejíž zavedení do Českého právního řádu rozhodně není snadné, byla co nejlepší.
Domnívám se, že je možné propustit tento zákon do druhého čtení, především z toho důvodu, že řada připomínek, které zde zazněly, jsou řešitelné, především na jednání výboru. Platí to, podle mého názoru, především o mnoha připomínkách poslance Smetany, kde bych si dovolil v jeho vystoupení ocenit především úvodní pasáž, která odpovídajícím způsobem vysvětluje obtížnost celé problematiky a je implicitně odpovědí i na to, co zde říkal ve svém prvním vystoupení pan poslanec Vymětal.
Domnívám se, že v některých věcech u pana poslance Smetany dochází k nedorozumění, např. nemyslím si, že má pravdu v případě mateřské a dceřiné společnosti. Toto je řešeno tím, že podle našeho zákonodárství se v podstatě nejedná o běžný obchod, některé věci, které poukazují na využití legislativy EU, alespoň my se domníváme, jsou zapracovány ve stávajícím znění návrhu zákona, a možná, že řada těch připomínek je dobrým základem pro diskusi na výborech před druhým čtením ve sněmovně.
Stejně tak si myslím, že mohu respektovat to, co zde bylo řečeno panem poslancem Grégrem. Chtěl bych ale učinit dvě poznámky.
První je ta, abychom, a tady opakuji své vystoupení z diskuse, když jsme zde měli návrh usnesení sněmovny ohledně toho, že vláda má předložit antidumpingový zákon do konce loňského roku, abychom si neslibovali od antidumpingového zákona více než antidumpingová legislativa může přinést. Nespojujme to s bojem proti inflaci, nespojujme to s těmi či oněmi důsledky pro existenci či neexistenci určitých pododvětví, nespojujme to s nepřípustnou konkurencí stánkového prodeje, byť já sám jsem se v posledních dnech či týdnech několikrát velmi kriticky vyjádřil o existenci stánkového prodeje, a myslím si, že je třeba proti němu odpovídajícím způsobem zakročit.
Druhá poznámka je ta, že - musím se alespoň trochu ozvat na vystoupení pana poslance Vymětala.
Pane poslanče, vaše některé poznámky jsem považoval trochu za rámcem rozumné diskuse v Poslanecké sněmovně. Měli jsme tu různé problémy s tituly, ale bylo by zbytečné, kdybychom neustále pochybovali navzájem o vzdělání.
Jen proto, že jste použil tohoto výraziva, musím říci, že kdybych chtěl jít stejnou cestou, musel bych požádat pana předsedajícího, aby se vás dotázal, zda vůbec víte, o čem hovoříte.
Především proto, že jestliže zpochybňujete pojmy jako je normální hodnota a chcete je nahradit pojmem "normální cena", jestliže zpochybňujete základní konstrukci této legislativy, pak prostě to svědčí o tom, že jste si nepřečetl základní informace o antidumpingové legislativě ve všech zemích, že si nejste vědom skutečnosti, že tvar této legislativy je a můžeme říci bohužel nebo bohudík, možná spíš bohužel, předurčen významným způsobem tvarem mezinárodních dohod. Že zde nemáme příliš velký prostor k tomu, abychom si zde formulovali vlastní výrazivo, i když pan poslanec Smetana správně připomněl, že jeden z největších problémů je vymezení prostoru pro subjektivní či více objektivní rozhodování příslušného antidumpingového úřadu. Musíme převzít logiku, ale i institucionalizaci a výrazivo mezinárodních dohod. Pokud tak neučiníme, bude se na naši zemi, i když tady nakrásně přijmeme antidumpingový zákon, pohlížet jako kdyby antidumpingovou legislativu neměla a pokud dojde k mezinárodním sporům, které se budou muset řešit na půdě Světové obchodní organizace, potom, pokud nebudeme mít legislativu konzistentní z hlediska pojmového, institucionálního i dalších s mezinárodními dohodami, potom nebudeme schopni naše podniky ubránit a veškeré spory v tomto směru prohrajeme.
Vláda věnovala velký čas diskusi o těchto skutečnostech a věřte mi, že nikdo zde nechce připustit rejdy nekalých živlů a už vůbec bych si dovolil odmítnout poznámky o tom, že máme jiné zájmy než chránit české či čestné zájmy. Považuji něco takového za nefér o vládě říkat.
Úplně závěrem bych chtěl znovu poděkovat za konstruktivní připomínky, které zde zazněly a věřit, že v průběhu jednání ve výborech se podaří potvrdit to, že uděláme dobře, když propustíme tento zákon do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Dámy a pánové, v rozpravě zazněl návrh na vrácení tohoto návrhu zákona k dopracování. O tomto návrhu rozhodneme hlasováním.
Dovolím si vás odhlásit, požádat vás o novou registraci.
Dámy a pánové, kdo je pro tento návrh na vrácení k dopracování, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v 304. hlasování naší schůze. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 38 pro, 104 proti.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru. Má někdo jiný návrh? Nezazněl. Děkuji.
Kdo je tedy pro přikázání hospodářskému výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v 305. hlasování této schůze. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 134 pro, 1 proti.
Konstatuji, že jsme přikázali tento návrh zákona hospodářskému výboru a v tomto okamžiku děkuji panu ministru Dlouhému a zpravodaji kolegovi Vrzalovi.
Konstatuji, že jsme projednali další bod.
V jednání budeme pokračovat bodem
36.
Vládním návrhem zákona o zemědělství
Jde o prvé čtení.. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 118. Předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux.
Dámy a pánové, než panu místopředsedovi vlády udělím slovo, prosím o klid. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych jménem vlády České republiky předložil....
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, ještě jednou prosím o klid. Možná, že vyčkáme několik vteřin, než všichni opustí sněmovnu, kteří ji chtějí opustit. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Ještě jednou, dámy a pánové, dovolte, abych jménem vlády České republiky vám předložil k prvnímu čtení vládní návrh zákona o zemědělství. Je to vládní návrh, který vychází z programového prohlášení vlády, kde Česká vláda se chce vědomě opřít o domácí producenty, chce podporovat konkurenceschopnost českého zemědělství, chce ocenit veřejný zájem skrze podporu zemědělství v marginálních oblastech, to znamená v podhorské a horské oblasti a chce také hledat způsob kompenzace či ocenění újmy, která vzniká ze zákona. Tyto jednotlivé body tento vládní návrh zákona v sobě obsahuje, když hovoří o potravinové bezpečnosti, když hovoří o ocenění mimoprodukčních funkcí skrze speciální programy a když také v zákoně zakotvuje povinnost kompenzovat újmu, která vzniká z jiných zákonů. To znamená, jestliže někdo přikáže či zakáže něco zemědělskému podnikateli, náleží mu újma.
Také tento zákon nově zakotvuje povinnost pro vládu předložit každý rok do konce října Parlamentu Poslanecké sněmovny zprávu o stavu českého zemědělství. Tento zákon má ambici, aby zajistil pro zemědělce větší stabilitu podnikatelských podmínek, především v oněch marginálních oblastech a aby zajistil nám všem ocenění veřejného zájmu skrze konkrétní státní podporu.
Prosím, abyste tento zákon podpořili do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Karel Mach.
Poslanec Karel Mach: Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, jako zpravodaj v prvém čtení pro vládní návrh zákona o zemědělství, tisk Poslanecké sněmovny č. 118, si dovolím vám říci krátkou zpravodajskou zprávu v rámci prvého čtení a navrhnout usnesení o přikázání tohoto tisku k projednání zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Vládní návrh zákona o zemědělství vznikl po dlouhých a často rozporných diskusích o jeho potřebnosti a je logickým vyústěním vývoje českého zemědělství od roku 1990. Po totální změně systému a strukturálních změn, které v resortu zemědělství měly dopady více než zcela zásadní, kdy z plánovitého hospodářství přes snad přehnanou liberalizaci až k volání po návratu ke starému systému s novými vlastníky, se diskuse většiny ustálily na názoru, že v evropském prostoru evropského zemědělství a s výrobními a přírodními podmínkami, které má Česká republika, je potřeba takovouto normu přijmout.
Vládní návrh odráží míru konsensu vlády a míru shody, která byla dosažena. Hledání míry podpory v zemědělství, zejména hlavně v jeho mimoprodukčních, ale - a to je třeba připomenout - i produkčních funkcích, bude asi ještě předmětem mnohých návrhů a je asi procesem kontinuálním. To zejména z pohledu hledání politiky CAP v rámci Evropské unie a našeho přidružení k Evropské unii. To je v podstatě otázka, která bude zřejmě velmi vážnou z hlediska připojení České republiky k Evropské unii a myslím, že těm, kteří se o tuto věc zajímají, je známo, jaké problémy jsou s tím vším spojeny.
Myslím si, jak jsem už zmínil, že vládní návrh zákona o zemědělství je určitou mírou dosažené dohody a v prvním čtení bych si vás dovolil požádat, abyste podpořili jeho projednání v zemědělském výboru.
Dovolím si proto navrhnout usnesení, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přikázala vládní návrh zákona o zemědělství - tisk 118 - k projednání zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Machovi, panu zpravodaji.
Dámy a pánové, dovolím si vám navrhnout opět omezení lhůty na dvakrát deset minut i pro tento bod.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 306. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 91 pro, 8 proti.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Pavel Kováčik, kterého prosím, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Tyl. Dále je přihlášen pan poslanec Maixner.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní kolegyně, páni kolegové, nedá mi, abych se dříve, než začnu hovořit o vládním návrhu zemědělského zákona, nezmínil naprosto v souvislosti několika větami o situaci z prosince loňského roku, kdy toto téma v tomto volebním období touto síní prošlo poprvé.
Když se ve sněmovně v prosinci loňského roku projednával náš společný poslanecký návrh zemědělského zákona, strhla se k němu lavina odsuzujících řečí ze stran vládní koalice, zejména ODS a ODA. Dobře si určitě ještě pamatujeme vystoupení některých ministrů, kteří se jinak k tiskům jejich resortům nepříslušícím nevyjadřují. V paměti nám utkvěly řeči pánů Dlouhého a Pilipa, jehož názory byly dokonce doprovázeny hlasitým nesouhlasem poměrně velké části sněmovny.
Dobře si pamatujeme argumenty všech, kteří tak zarputile neshledávali na návrhu nit suchou, kteří mu vytýkali nekonkrétnost, deklarativnost a další všemožné nectnosti zcela v souladu se stanoviskem vlády. Poslanecký návrh prý zakonzervovává dosavadní stav, chce podporovat neschopné hospodáře, je prý jakýmsi hybridem zemědělského zákona a Charty venkova a kdo ví co všechno ještě.
Ano, ve srovnání s obdobnými zákony zemí Evropské unie nebo Spojených států amerických mu skutečně mnohé chybí. Tam jdou totiž mnohdy daleko dále, než jsme si dovolili jít my. Tam zákon daleko ostřeji vymezuje a lépe bere na zřetel situaci zemědělství a venkova jako zvláštní oblasti národního hospodářství a života, kde je třeba volné působení tržních sil regulovat.
Náš návrh jsme brali jako nezbytné minimum, které tato sněmovna může svým zemědělcům a obyvatelům venkova dát. A pak, snad možná i jako reakce na nastalou situaci, se ve sněmovně objevil dlouho očekávaný vládní návrh zemědělského zákona. Na setkání zemědělců v Litomyšli jej někteří nazvali lochnesskou nestvůrou. Každý o něm mluvil a nikdo jej neviděl. Dlužno říci, že předčil všechna naše nepříznivá očekávání.
Jestliže poslanecký návrh je tím minimem, co můžeme pro zemědělce udělat, pak vládní se dá považovat za maximum, které byla dnešní hyperliberální vláda ještě ochotna pustit. Dokládá to ostatně i průběh jeho projednávání ve vládě, která se pro jeho propuštění ve značně okleštěné podobě rozhodla až po schválení poslaneckého návrhu ve sněmovně.
Podle toho také vládní návrh zemědělského zákona vypadá. Jestliže se našemu vytýkalo, že zakonzervovává dosavadní stav, pak vládní předloha zcela bezpečně zakonzervuje současný neutěšený stav českého zemědělství. Vždyť právě pouze na něj reaguje, tento reflektuje, a to ve značném zúžení a bez ohledu na budoucnost, bez konkretizace směřování agrární politiky, bez vymezení širších vztahů a vazeb. Jestliže se našemu návrhu vytýkala deklarativnost a nekonkrétnost, pak vládní návrh - pokud vůbec ve své suchosti něčím hýří - je přímo učebnicovým příkladem deklarativnosti bez jakýchkoli konkrétností.
Jestliže jsme v našem návrhu volali po vytvoření podmínek pro dosahování alespoň minimální prosperity v zemědělském podnikání, pak vládní návrh v tomto směru zcela spolehlivě tuto potřebu ignoruje a pouhou deklarací nutností kompenzace újmy subjektům hospodařícím v omezených podmínkách naprosto nic v této oblasti neřeší.
Lidé z praxe bez ohledu na to, v jakých přírodních podmínkách či vlastnických nebo ekonomických formách hospodaří, na vládní návrh reagují značně nespokojeně. Oni nejlépe vidí nutnost přijetí zemědělského zákona, ale v té podobě, jak jej předkládá vláda, jej odmítají. Vidí jej jako velmi zúžený, nekonkrétní, nic neřešící materiál, podle kterého se vlk parlamentu a ministerstva sice nasytí, nicméně kozy problému zemědělství a venkova neubude. Jsou toho názoru, že pokud vůbec by měl být vládní návrh přijat, musí být, aby plnil roli, kterou směrem k zemědělství a venkovu plnit má, rozšířen o řadu myšlenek obsažených v návrhu poslaneckém.
My jsme ochotni se potom na další práci na zemědělském zákonu podílet. V současné době je však tento vládní návrh pro nás jen velmi těžko akceptovatelný. Protože ale cítíme nezbytnost existence zemědělského zákona, nebudeme jako klub Komunistické strany Čech a Moravy v této chvíli - přestože jsme spolupředkladateli poslaneckého návrhu, který touto sněmovnou prošel - jeho přijetí bránit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Prosím pana kolegu Miroslava Tyla, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Maixner.
Poslanec Miroslav Tyl: Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, vládní návrh zákona, který je předkládán, má hlubokou genezi, která bohužel samotný návrh posunuje do nedůstojné role. Zákon byl navrhován kdysi poslanci Trnkou, Jeglou a dalšími, kteří si pod tím ve svém politickém vyjádření představovali cosi jako stav, který má napravit jistý pohyb v transformaci zemědělství.
Pan kolega Kováčik upozornil na příbuznost toho problému s navrhovaným zákonem, který on na podzim podporoval a který zde stále ještě existuje ve variantě sociálně demokratické. Tento zákon bohužel skutečně není zemědělským zákonem. O řešení věcí, které si zadal, neříká prakticky nic konkrétního. Tvrdí se, že je postaven na takových kategoriích, jako je potravinová bezpečnost, ale tomu celý svět rozumí jako bezpečnost požívání potravin.
Ne v té kategorii poválečného nedostatku, ve kterém se kategorie války, jakoby nedostatku potravin vtěluje do zákona, jakoby nám navrhoval nějaká klasická potravinová nebezpečí ze současného stavu. S čím se nemůžeme vyrovnat je nadprodukce. To je problém, který je, a to s bezpečím o množství potravin nemá nic společného o tom, co se říká, o podpoře zemědělství, je naplněno těmi instituty, které dnes ta podpora opravdu a v praxi koná - garanční fond, tržní regulace - to je kategorie, které se v praxi dějí. Zde se říká, že se to tak má dělat, když už se to pět let tak dělá. Toto se v zásadě vztahuje k něčemu, co existuje. V té druhé části toho, kde se říká, že se má pomáhat znevýhodněným oblastem, ano, tato kategorie pochází z toho původního zákona z devadesátého pátého roku, znevýhodněné oblasti jsou například celá severní Evropa proti celé Itálii. Ano, znevýhodněné oblasti jsou tam, kde se ve Finsku nedají pěstovat citrony, a proto jsou znevýhodněné k této komoditě. To je velký problém, co je znevýhodněná oblast a co je například znevýhodnění pro náš ocelářský průmysl ve vztahu k Lucembursku nebo k Belgii. Toto bych řekl, že pojmoslovně nemá v zákoně co dělat. Buď se řekne, že chceme zvýhodnit prostě tu či onu plodinu, že na ní trváme a pak to musíme říci, ale oblasti, všeobecně řečeno nevím, co by se zde mohlo dopracovat z hlediska ministerstva vyhláškou. Co se týče úhrady újmy, to je obecný problém a patří do občanského zákoníku. Ano, my jsme formulovali poprvé úhradu újmy například ve vodním zákonu, v novele vodního zákona, bude jistě formulovaná v řadě jiných zákonů, a jak já jí rozumím, ta úhrada újmy znamená, že tam, kde zákon nařizuje něco obecně subjektu jinému, tak mu za to kompenzuje tu úhradu újmy. To speciálně do zemědělského zákona je problematické, protože by to mělo vycházet z principu občanského zákoníku. Souhlasím s tím, že zákon byl takto jakoby koncipován, jako kompromis mezi tím co hrozilo, mezi tím co je možné. Souhlasím také s tím, že psychologicky vzato byla se zákonem spojována jistá očekávání. Ano, tato očekávání ovšem zákon nepřináší. Jestliže říká, že ministr bude podávat zprávu o stavu zemědělství, to přece dělá po dva roky zcela běžně a vláda si vždycky k tomu vybere tu správnou chvíli po té, co je zhodnocen minulý hospodářský rok. Musím tedy v podstatě říci, že hlavním smyslem pomoci zemědělství, kdybych to měl shrnout do jedné věty, já bych se mu snažil pomoci v jeho konkurenceschopnosti. V jeho zásadní konkurenceschopnosti nejen před vstupem do Unie, ale především před všemi těmi kroky, které nás čekají ve světovém obchodě. Dotace a znevýhodněné oblasti, to není ta zvýšená konkurenceschopnost, bohužel. Takže s jistou lítostí musím navrhnout, aby Sněmovna odmítla tento zákon, protože kdybych navrhl, aby ho vrátila vládě, tak si dovedu představit, že by se jenom rozšířil o to, co vlastně z něho během té doby bylo sejmuto. Děkuji za pozornost.