5. den schůze (11. února 1997)
Přítomni:
Předseda PSP M. Zeman, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP J. Honajzer, místopředsedkyně PSP P. Buzková, místopředseda PSP K. Ledvinka a 193 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zahraničí J. Zieleniec, ministr P. Bratinka, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministryně spravedlnosti V. Parkanová, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy a spojů M. Říman, ministr pro místní rozvoj J. Schneider, ministr životního prostředí J. Skalický, ministr zdravotnictví J. Stráský, ministr kultury J. Talíř, ministr sociálních věcí J. Vodička, ministr obrany M. Výborný.
(Schůze zahájena ve 14.07 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Prosím, abyste se zaregistrovali hlasovacími kartami.
Oznamuji do stenozáznamu, že pan poslanec Gross má náhradní kartu č. 26. Má ještě někdo náhradní kartu?
Dámy a pánové, zahájili jsme další den jednání naší schůze. O slovo se přihlásil s procedurálním návrhem předseda klubu ODS pan poslanec Milan Uhde, prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jménem tří koaličních klubů -KDU-ČSL, ODA a ODS -předkládám procedurální návrh na to, aby byl dosavadní 56., bod Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích, sněmovní tisk 129, přeřazen k projednání teď okamžitě. Žádám, abyste o mém procedurálním návrhu dal neprodleně hlasovat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. O slovo se hlásí pan předseda klubu Filip, potom pan předseda Gross.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, dovolte, abych přednesl avizované stanovisko klubu poslanců KSČM k znevažování Komunistické strany Čech a Moravy, které bylo proneseno na adresu nejen členů KSČM, ale i těch, kteří tuto třetí nejsilnější politickou stranu v zemi voliti, některými ústavními činiteli v uplynulých dnech.
Členové klubu poslanců Komunistické strany Čech a Moravy ostře protestují proti nevybíravých útokům a výrokům některých ústavních činitelů na adresu naší strany.
Ústava České republiky zakládá politický systém na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek prosazování svých zájmů. Rovněž článek 22 Listiny základních lidských práv a svobod zaručuje a ochraňuje svobodnou soutěž všech politických sil.
Jsme si vědomi, že program Komunistické strany Čech a Moravy, o jehož naplnění na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky usilujeme, je v diametrálním rozporu s představami některých zástupců vládní koalice. Zájmy svých voličů ale hájíme v souladu se zákony tohoto státu, a to včetně zákona o jednacím řádu této Poslanecké sněmovny.
Porušení jednacího řádu jsme tady museli konstatovat úplně v jiných záležitostech než bylo vystoupení poslanců naší politické strany. Připomínám přitom, že jednací řád této sněmovny pochází z minulého volebního období, kdy vládní koalice měla jednoznačnou převahu. Je to tedy jednací řád této vládní koalice.
Jakékoli omezování svobody projevu chápeme jako nedemokratický zásah, zneužitelný v neprospěch menšiny, v níž mohou jednou být i ti, kteří jej nyní prosazují.
Skutečně se zdá, že přichází čas vystavení účtů, čas na otázky vlády, kde je výsledek pětileté činnosti, kde je koncepční řešení pro jednotlivá odvětví a výsledek hospodaření.
O tom, že jde letos do tuhého, svědčí právě poslední výpady proti Komunistické straně Čech a Moravy. Již Jsme si zvykli, že když se vládě a v širší souvislosti vládnoucí vrstvě něco nedaří, zahraje na stranu antikomunismu. Bylo tomu tak i v minulých letech, je tomu tak i letos. Permanentní útoky na naši stranu v zemi, která je třetí nejsilnější, neprovázejí ji ale skandály, ať už s neexistujícími dárci peněz či s úplatky a mnohamiliónovými podvody. Útoky na Komunistickou stranu Čech a Moravy mají odvést pozornost a maskovat neschopnost vládnoucí vrstvy a vyřešit problémy, které sama vláda nechala vyrůst do značných rozměrů.
Nebyla to KSČM, která umožnila rozkrádání ve velkém, kdo nedosáhl skutečného nastartování průmyslu a nebyla to Komunistická strana Čech a Moravy, kdo způsobila nesoběstačnost země v takových zemědělských produktech, jako je obilí a brambory. Nebyla to ani Komunistická strana Čech a Moravy, kdo tuneloval banky a mohl bych pokračovat dál ve věcech všeobecně známých.
(V sále hluk, předsedající žádá klid.) Je vidět, že některé věci se v této sněmovně nedobře poslouchají. Dočkali jsme se označení "lůza". Jestliže "lůza" znamená být důslední v obhajobě zájmů prostých lidí, nenechat se svést a zlákat nabídkami pohodlného a finančně zajištěného života, neprodat svůj názor za poklepání po ramennou z jedné sousední země, pak ano. Pak se hrdě hlásím k příslušnosti k takovému označení.
Není jistě bez zajímavosti, že tento pojem "lůza" používala feudální část společnosti v minulosti, když jim pod okny hořel požár lidového protestu. I dnes se najdou takoví, kdo by nejspíš potřebovali vyměnit lid a místo svobodných lidí s vlastními názory by asi potřebovali loutky, které je možno ovládat provázky.
Musím konstatovat, že nejnovější tažení proti KSČM je nejen hluboce nedemokratické, ale právě toto tažení zanáší na naši politickou scénu prvky nestability, hledání nepřítele. To je nebezpečné, zvláště když se velice rychle blíží zápas o charakter našeho státu. Půjde o to, zda zůstaneme rájem pro pár stovek jedinců stále s vyšším životním standardem a pro většinu národa s životním minimem.
Kdo se choval slušně se jistě nemá čeho bát. Kdo přivedl republiky do stavu, kdy dluhy České republiky nezadržitelně rostou a již na počátku roku se hledají možnosti, jak ždímat obyčejné lidi, aby státní rozpočet za 10 měsíců neskončil velkým schodkem, ten samozřejmě ty obavy může cítit.
Chápeme, že některé věci se špatně poslouchají, že mnozí nechtějí slyšet naše opakovaná upozornění na dopady přijímaných opatření na většinu obyvatelstva. Uvědomujeme si, že náš odpor proti česko-německé deklaraci, která má být v tuto chvíli projednávána - a pravděpodobně projednávána bude - otevírá oči mnoha občanům a není vítám ze strany těch, kteří její bezproblémové přijetí již německé straně přislíbili. Vyžadujeme však, abychom v souladu se zákony této země mohli své názory otevřeně vyjádřit. Odmítáme být označováni za spodinu a lůzu a požadujeme nejen omluvu od pana místopředsedy sněmovny Ledvinky. Jsme roztrpčeni, jestliže člověk označovaný za největšího demokrata v této zemi nás osočuje z poškozování státních zájmů. Ne pane prezidente, my státu neškodíme, pouze máme jiné představy o tom, co státu a jeho občanům prospívá.
Chci poděkovat té slušné části sněmovny, která s klidem vyslechla můj projev. (Potlesk se strany poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Velmi se omlouvám, pane kolego Matulko, ale faktickou poznámku je možno přednést v souladu s jednacím řádem v určitou chvíli. Teď, omlouvám se, že ne. Chtěl jsem vás také požádat, abyste neztěžovali předsedajícímu pozici. Děkuji vám za pochopení. Pánové, vy, kteří se chcete navrátit do jednací síně, prosím, abyste tak učinili.
Zazněl zde návrh na změnu programu, předneseným předsedou klubu panem poslancem Uhdem. Já jsem povinen o něm dát hlasovat bez rozpravy. Kolega Gross stáhl svou přihlášku a já v tomto okamžiku dávám slovo panu poslanci Sládkovi, jako předsedovi klubu.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem povinen reagovat na kampaň, která se rozvíjí v naší zemi už asi čtrnáct dní proti Republikánské straně. Jsou to nesmyslné a ničím nepodložené útoky, které zcela jednoznačně souvisejí právě s tím, že se podepisovala a že se má projednávat tzv. česko-německá deklarace. Jsou to útoky velmi hanebné typu "nemám důkazy, ale řekl bych, že za to může Sdružení pro republiky-republikánská strana Československa". Já jsem sice kdysi v televizním pořadu prohlásil, že mohu za všechno od Starého Říma atd. - byla to samozřejmě trochu nadsázka, jelikož nežijeme už tolik v minulosti a hledíme do budoucna.
Prohlásil jsem dnes na tiskové konferenci: ano, přiznávám se k tomu, že mohu za únos agentky Skullyové mimozemšťany. Ta logika, kterou je vedena kampaň, pomlouvačná a špinící kampaň proti republikánské straně je stejná, jako je: velryba dýchá, babička dýchá, babička bude nejspíš kytovec.
Nemohu zde opakovat výrazivo, které používá prezident republiky, předseda vlády, místopředseda sněmovny apod., protože já jsem se nikdy nesnížil k tomu, abych svůj slovník doplnil o takovéto výrazy.
Dámy a pánové, zaznělo zde i to, že většina se nenechá terorizovat menšinou apod. Nevím sice o žádném terorizování, pokud není terorem to, že jsou důkladně projednávány návrhy zákonů, ale rád bych připomněl, že pojmy většina a menšina jsou velmi, ale velmi relativní. Dnes je většinová opozice a menšinová vláda. Dochází k takovému zmatení pojmů a např. příslušníci ODA, její poslanci, si nejsou schopni pamatovat půl roku nebo třičtvrtě roku výsledky parlamentních voleb. Dovídáme se to, že republikánská strana je těsně nad pětiprocentní hranicí, a to se dovídáme z úst poslanců ODA, která se už podvakrát dostala do parlamentu čirým zázrakem. Připomínám tedy pro ty, kteří mají velmi krátkou paměť, že republikáni mají stejný počet poslanců jako člen vládní koalice KDU-ČSL a že republikáni mají více poslanců než ODA.
Je zajímavé, že místo toho, aby se sešli předsedové všech parlamentních politických stran a projednali otázky, které jsou nejvíc ožehavé, tak se dělají různá dvoučlenné, tříčlenné skupinky a ty diskutují o tom, jak vyřadit republikánskou stranu. Upozorňuji na to, že republikánská strana je zde z vůle občanů České republiky, kteří si ji svobodně zvolili v parlamentních volbách. Upozorňuji na to, že takřka 400 000 občanů nám dalo svůj hlas, takže žádný poslanec ani žádný předseda parlamentní strany, příp. předseda vlády nebude rozhodovat o tom, kde republikáni budou nebo nebudou. Koneckonců i kdyby nakrásně vláda podala a schválila si návrh na zákaz republikánské strany, chtěl bych vidět, jak by vyřešila problém republikánského poslaneckého klubu.
Dámy a pánové, snahy zakázat republikánskou stranu se objevují ne proto, že by republikánská strana měla horší volební program než jiné politické strany. Ne proto, že by byla horší než jiné parlamentní politické strany, naopak, v souvislosti s různými kauzami, skandály, zneužíváním titulů atd. Myslím, že vychází z toho současného srovnání velmi dobře. Je tady ale snaha zlikvidovat republikánskou stranu proto, že není zapojena do žádného komplotu, že se neúčastní prorůstání státního a stranického aparátu, že říká vše na rovinu a mj. také proto, že je mladá a že jde od jedněch voleb k druhým neustále nahoru. To je pravý důvod toho, proč by se mnozí rádi republikánské strany zbavili. Proč někdo třeba nevystoupil s návrhem na zákaz ODS, kterou obdarovávají mrtví? Proč nikdo nevystoupil s návrhem na zákaz ODS za pochybné sponzorské večeře, zneužívání titulů, již zmíněné prorůstání strany a státu? Dovedete si představit, že by např. republikánská strana organizovala ničení ozvučovací aparatury na mítinku jiné politické strany? Dovede si někdo představit, jaká by z toho byla aféra?
Dámy a pánové, Strana pro republiku-Republikánská strana Československa neporušuje žádný zákon. Jen trvá na tom, aby předložené návrhy zákonů byly projednány kvalitně, aby se předešlo novelizacím za 14 dní, za měsíc apod., jak jsme toho byli svědky v minulém volebním období. Kdo ale tady vyloženě zneužíval nebo porušoval zákon? Příklad: jeden ministr vlády při interpelacích předčítal adresář i s čísly popisnými domů. To bylo zneužití řekněme jednacího řádu.
Odvolávám se i na to, že nedlouho před naším vystoupením k zákonu o zdravotním zabezpečení předčítal poslanec za ODS velmi pečlivě delší elaborát. V této souvislosti je zajímavé, že např. vládní koalice se mezi svými poslanci chlubí silnou jednotou, že poslanci vládní koalice hlasují jednotně. Je to považováno za zcela normální, když chtějí něco prosadit. Ano, je zajímavé, když u opozice se požaduje totéž, aby zase ona dokázala prosadit své návrhy, tak je to najednou vydáváno za něco nedemokratického, že to je omezování svobody poslanců, že to je dokonce porušování Ústavy, že to je vyloženě snad až něco nenormálního.
Znovu připomínám - vše může být velmi snadno zrelativizováno a upozorňuji na to, že takováto relativizace zvyklostí nebo zákonů se potom velmi rychle může obrátit proti iniciátorům.
Je zajímavé, dámy a pánové, že největší útoky vůči republikánské straně jsou organizovány z jakési marginální politické strany, která skončila až na samém konci parlamentního spektra. Sice nejslabší v parlamentu, nejvíce másla na hlavě a snad proto nejsilnější výrok. Přitom si jen vzpomeňme na předsedu základní organizace KSČ soudruha Dlouhého, lži doktora bývalého poslance Kalvodu, vzpomeňme si na směnku na 52 mil. apod. Z nedávné historie se můžeme poučit, že vždy, když ODA spustí velký povyk, znamená to, že sleduje cíle velmi nečestné a velmi nízké. Není to tak dávno - před volbami v roce 1992 - kdy žádná, opakuji žádná, politická strana neměla ve svém programu rozbití Československé republiky. Po volbách, když se Občanská demokratická aliance nedostala do Federálního shromáždění, stal se z ní největší bojovník za rozbití Československé republiky. Bylo to z těch pohnutek, že jim záleženo na našem státě, na našem národu, anebo to byla jen uražená ješitnost?
Obdobným způsobem vystupuje Občanská demokratická aliance dnes.
Dámy a pánové, v průběhu těchto dní bych mohl být spokojen, byla vytvořena široká vládní koalice, tak jak republikáni připomínali už kdysi. Nebudu citovat naše tehdejší předpovědi, mnozí z vás je jistě znají. Takže na jedné straně bych mohl být spokojen, ale zároveň mohu být spokojen i z druhého důvodu. Jistě si mnozí občané všimli toho, jak KDU-ČSL a ODA, Křesťanskodemokratická unie-Československá strana lidová a Občanská demokratická aliance, znehybněly. Jak je šokovalo setkání předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy vlády, protože najednou cítily, že ztrácejí půdu pod nohama, že ztrácí jejich důležitost. Dovede si představit třeba úlohu současného místopředsedy vlády, ministra zemědělství, jak vyjednává smír vlády s odboráři v případě, že by spolu účinně spolupracovaly Občanská demokratická strana a Sociální demokracie. Byli z toho celí - jak bych to řekl lidově - špatní.
Dámy a pánové, hovořilo se často o ohrožení demokracie. Demokracii v naší zemi neohrožují republikáni, ale ohrožuje ji účelová změna zákonů, ohýbání zákonů podle momentálních potřeb vládní koalice. Ohrožují ji zákazy nebo požadavky na zákaz politických stran, ač je demokracie právě na svobodné soutěži politických stran založena. To, co se dnes děje, to, co je dnes motivováno těmi nízkými pohnutkami vládní koalice, to Je pravé ohrožení výhonků demokracie v naší zemi.
Děkuji. (Potlesk z části sněmovny.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, přistoupíme k hlasování o procedurálním návrhu. Prosím, abyste se dostavili do jednací síně. Dovolím si vás v tomto okamžiku požádat o novou registraci.
Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl předseda klubu pan kolega Uhde. Návrh zní: Přeřadit bod 56 na projednávání ihned.
Kdo je prosím pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 119. Kdo je proti? Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 101 pro, 89 proti.
Dámy a pánové, zahajuji bod
21.
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích
a jejich budoucím rozvoji (sněmovní tisk 129)
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích, kterou jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 129 - o slovo se hlásí pan předseda klubu, ale pane poslanče, já vás musím upozornit, že teď už jsme uvnitř toho bodu a já tedy mám písemné přihlášky osob, které jsou zařazeny do stejné kategorie přednosti jako vy, přihlášky vašich kolegů, předsedů klubů a členů vlády. Takže já vás samozřejmě zařadím přednostně na místo, které vám náleží.
Procedurální návrh - pane kolego, říkám totéž, co jsem řekl právě teď. Vy jste předseda klubu, já si znamenám, že jste se přihlásil po panu předsedovi Filipovi, nicméně před vámi se přihlásili v rámci tohoto bodu kolegové, kteří mají přednost stejně tak jako vy. Okamžitě po hlasování byl otevřen bod, o kterém sněmovna svým usnesením rozhodla, že bude právě teď projednáván. Já respektuji vůli sněmovny. Zapisuji si pana předsedu klubu Filipa, stejně tak jako předsedu klubu Sládka. Pan kolega Jaroslav Novák je dalším přihlášeným, věřím, že už do rozpravy k tomu bodu, do kterého jsme právě vstoupili.
Dámy a pánové, deklaraci jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 129, jak již bylo konstatováno. Odůvodněním předkládané deklarace je pověřen předseda vlády pan Václav Klaus, poté místopředseda vlády a ministr zahraničí pan Josef Zieleniec. Prosím nyní předsedu vlády, aby se ujal slova.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, česko-německá deklarace, kterou jsem 21. ledna t. r. podepsal zde v Praze se spolkovým kancléřem Helmutem Kholem, je dokumentem významným nejen pro naši zahraniční politiku, ale i pro atmosféru v celé naší společnosti. Intenzívní diskuse, které v posledních měsících v naší zemi probíhají, nás o tom přesvědčují více než dostatečně. Je nepopiratelnou skutečností, že naše vztahy s Německem zaznamenaly od r. 1989 rozvoj a rozmach, jaký v moderní historii nemá obdoby. Nemám na mysli pouze ekonomiku, v níž je pro nás Německo zcela jednoznačně nejdůležitějším zahraničním partnerem. Nebývalý je i rozsah kulturních, vzdělávacích a čistě mezilidských kontaktů. Dobře také vím, že má na rozvoji těchto dobrých vztahů nemalý osobní podíl i řada z vás.
Skutečností však je i to, že přes tuto mimořádně slibnou a účinnou současnost ve vztazích mezi našimi zeměmi přetrvává bariéra spojená s minulostí, bariéra, která má hluboké kořeny a koneckonců i známé příčiny a která se ve vztazích mezi našimi zeměmi znovu a znovu stává zdrojem nedůvěry, obav a komplikací. Bariéra, o níž hovořím, byla posílena především tragickými událostmi kolem vzniku průběhu a důsledku 2. světové války, které těžce zasáhly životní osudy miliónů lidí na obou stranách, které na následující dlouhá desetiletí neblahým způsobem poznamenaly vztahy mezi Čechy a Němci a které na teritoriu naší země ukončily jejich staleté soužití.
Nacistická okupace a s ní spojený teror znamenaly pro náš národ těžké trauma, a proto do jisté míry rozumím nedůvěře a obavám, které u některých našich spoluobčanů i u některých z vás provázejí vývoj česko-německých vztahů i v současnosti. Historie tisíciletého soužití malého národa s národem velkým přinesla vedle nesporného materiálního a duchovního obohacování a vzájemného plodného ovlivňování i období národnostního útlaku, germanizace a ostrých, často až příliš tragických střetů. Antagonismy tehdy zrozené u části obyvatel obou zemí přetrvaly dodnes. Problém minulosti nám tedy zůstal a neexistují žádné snadné cesty k jeho překonání. Je to problém spojený s osobními prožitky lidí, problém spojený s pocitem utrpěné křivdy, problém obav z opakování minulé historické zkušenosti. Sami politikové tyto pocity překonat nemohou. K tomu je třeba času a nových pozitivních zkušeností. Naším úkolem je pro tyto pozitivní zkušenosti vytvářet prostor. Věřím, že k tomu máme dnes dobrou příležitost. Věřím, že tímto krokem je Česko-německá deklarace. Chtěl bych zdůraznit, že je krokem, který byl pečlivě a zodpovědně připravován, že je dokumentem, který je výrazem dobré vůle na obou stranách a že je dokumentem, který má přispět k nové kvalitě česko-německých vztahů v přítomnosti a hlavně v budoucnosti.
Jsem přesvědčen, že tyto záměry deklarace splňuje. Je samozřejmě textem, který vznikl jednáním dvou suverénních zemí, který není textem jednostranným a který proto také nemůže být textem, který by uspokojoval jen jednu z obou stran. Toto si musíme všichni dobře uvědomit. Já věřím, že si to my všichni, kteří jsme se zde dnes sešli, dobře uvědomujeme.
Mnohokrát jsme opakovali, že deklarace není mezinárodní smlouvou, že nikterak nemění existující smluvní vztahy mezi oběma zeměmi, ani jejich právní řády. Mnohokrát jsme opakovali, že smysl, podstata a význam jejího textu spočívají v něčem jiném. Deklarace je - a to z obou stran - projevem zřetelné politické vůle a je politickým závazkem, že vzájemné budoucí vztahy nebudou zatěžovány politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.
Obě strany jsou si také vědomy závaznosti svých právních řádů. To se týká i majetkoprávních otázek, které česká strana v souladu se svou vnitrostátní úpravou i s mnoha normami mezinárodního práva považuje za jednou pro vždy uzavřené. Německá strana se samozřejmě nevzdává svého právního názoru. Důležité však je to, že se v politické rovině zavázala těmito otázkami naše vzájemné vztahy nezatěžovat. Znamená to, že tyto otázky patří minulosti a že na mezistátní a mezivládní úrovni nebudou v budoucnu bez vzájemné shody diskutovány. To je výrazný posun, jakého dosud v žádném oficiálním dokumentu sjednaném mezi oběma zeměmi nebylo dosaženo.
Deklarace se jasně a srozumitelně vyjadřuje k minulosti, správnými slovy pojmenovává příčiny a následky událostí, které předcházely druhé světové válce a nacistické okupaci, a stejně tak hovoří i o událostech, které následovaly po ní. Jednoznačně říká, kdo tyto věci způsobil. Jasně a srozumitelně hovoří i o našem vlastním příspěvku k pocitům křivdy mezi oběma národy. Já jsem přesvědčen, že i to bylo zapotřebí.
Základní rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce včetně platnosti závěrů Postupimské dohody zůstávají nedotčeny. Deklarace rovněž respektuje kontinuitu českého právního řádu i platnost příslušných dekretů prezidenta republiky, a tudíž i všechny základní jistoty našich občanů v oblasti právní, majetkové i vlastnické.
Jsem přesvědčen, že je vyjádřením lítosti nad utrpením a křivdami, které se staly nevinným lidem v důsledku poválečného vysídlení, a nad excesy, které provázely tzv. divoký odsun, z naší strany správné a že se jedná o krok, který bylo potřebné učinit i kvůli nám samotným. Je to něco, co jsme si u nás v České republice dosud málo připouštěli a o čem jsme mezi sebou málo hovořili.
Deklarace nezakrývá, že se v řadě pohledů na minulost lišíme a že naše názory zůstávají rozdílné. Deklarace navíc nemá a ani nemůže mít ambice řešit problémy spojené s minulostí za jednotlivé občany. Dobře rozumím těm z nás, kteří si osobně pamatují hrůzy války, okupace a nacistického pronásledování, že nemohou zapomenout. Přesto bych je rád požádal, aby se spolu s ostatními a za pomoci připravovaného fondu budoucnosti zapojili do postupné obnovy vzájemné důvěry a spolupráce.
Deklarace by měla zakončit neustálé přiznávání či odmítání viny na jedné či druhé straně a mělo by převážit soustředění se na to, co česko-německé vztahy skutečně charakterizuje dnes. A tím je rozsáhlá, rychle rostoucí všestranná spolupráce obou zemí.
Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, jsem přesvědčen i o tom, že deklarace a způsob jejího přijetí nemají pouze onen specifický konkrétní význam, o němž jsem právě hovořil. Význam tohoto textu, jeho podpisu a jeho přijetí parlamenty je širší, a to jak mezinárodně, tak vnitropoliticky. Z mezinárodního hlediska bude přijetí deklarace znamenat velmi zřetelnou informaci o České republice Jako o zemi, která nemá se svými sousedy otevřené politické problémy, o zemi, která v mezinárodních vztazích dává přednost porozumění, spolupráci a budoucnosti, o zemi, která je věrohodným a bezproblémovým partnerem schopným účastnit se jako plnoprávný Člen evropského integračního procesu a schopným spolupracovat v mezinárodních bezpečnostních strukturách.
Přijetí deklarace je významná i pro nás samotné. Považuji ji za výraz našeho sebevědomí a dospělosti, za výraz oproštění se od národních komplexů i od iracionálních obav. Věřím, že velká většina z vás tento můj pohled sdílí. Věřím, že vaše podpora deklaraci přesvědčivě ukáže, že pro poslance této sněmovny je zájem naší země přednější než krátkozraké partajničení a že vám mezinárodní postavení České republiky leží na srdci více než domácí politické šarvátky.
Jsem, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, přesvědčen, že chápete stejně jako já mimořádný význam předložené deklarace jak pro naše vztahy s Německem, tak pro stabilitu ve středoevropském regionu i v celé Evropě, tak i pro nás samotné.
Deklarace byla ve Spolkovém sněmu Spolkové republiky Německo přijata před dvěma týdny velkou většinou. Věřím, že k ní český parlament přistoupí stejným způsobem. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi vlády. Slovo má místopředseda vlády a ministr zahraničí pan Josef Zieleniec.
Pan ministr Ivan Pilip má náhradní kartu 25.