Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šulákovi, prosím pana předsedu výboru Holáně, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Nečas.
Poslanec Vilém Holáň: Vážení kolegové a kolegyně, vážený pane místopředsedo, myslím si, že skutečně otázka vyslání našich vojáků je vážná otázka, ale když ji zkoumáme, musíme vnímat některé priority, některé části, které jsou z toho nejzávažnější. Za nejzávažnější považuji státní zájem této země a mohl bych ho rozdělit do tří skupin.
Jednak jsme Evropané, to znamená, že nás musí zajímat stabilita a mír v Evropě.
Za druhé ten konflikt se odbývá relativně nedaleko naší země, nějakých 600, 700 km. A může být zdrojem nebezpečí, může být zdrojem migračních vln. To je druhý důvod, proč se musíme angažovat v tomto problému.
A konečně třetí věc je obraz naší země jako země poctivé, která se nevzdává své odpovědnosti.
Je to možná dobré srovnat s dobou kolem druhé světové války. Tehdy také byli lidé, také byly země, které nemyslely na své oběti a které šly vysvobodit tuto zem, ať byly z kterékoli části tohoto světa. Myslím si, že tato situace je svým způsobem obdobná. I teď je zapotřebí pomoci v nějaké zemi.
Co se týče toho, jak se máme v té zemi angažovat, jaký druh pomoci je zapotřebí, pak to je možné odvodit z koncepce Daytonské smlouvy, která samozřejmě mluví ve větší části svého objemu o mírových akcích, které v této zemi je potřeba udělat, odstartovat mírovou organizaci života, odstartovat tvorbu pracovních příležitostí atd. Ale k tomu je právě zapotřebí, aby tam byly síly, které stabilizují mír, které brání zónu separace atd. Bez toho se to prostě neobejde. Nebo chceme skutečně riskovat znovu třeba nějaké masové hroby?
A teď ještě drobné poznámky k číslům, která se tady objevují. Skutečně počet vojáků, kteří v té zemi byli nasazeni, byl velmi masivní, velmi robustní a ta samotná skutečnost způsobila, že skutečně tam mohli mít pozitivní výsledek. Teď se snižují a především se snižuje počet vojáků ze Spojených států. A to proto, že béží hlavně o evropskou záležitost. Proto také to snížení u evropských států je menší.
Mimochodem, minulý Parlament schválil počet vojáků do tisíce, dnešní žádost je, abychom schválili počet vojáků do 700 set. Z toho je zapotřebí odvozovat relaci počtů.
Vojenští lékaři byli posláni do Jugoslávie a nemýlím-li se, dosud působí chirurgická nemocnice ve východní Slavonii.
Stejně tak otázka týkající se převozu vojáků a materiálu přes naši zemi. Ona je dokonce i zdrojem příjmů pro naši zemi. Tak, jak tomu bylo minule, tak tomu bude i teď. Parlament pouze podle Ústavy má dát souhlas k tomu, aby ti vojáci jako doprovod toho materiálu mohli přes naši zemi projet.
Já věřím, že se o této otázce rozhodne hlasováním pozitivně. Nicméně však jsem vystoupil proto, aby v záznamech nebyly jenom příspěvky zaměřené proti tomuto souhlasu. Já podporuji, aby navržené usnesení bylo schváleno ve všech bodech. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Holáňovi, prosím pana kolegu Nečase, aby se ujal slova, a připraví se pan poslanec Krejsa.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych také přispěl k této poněkud bojovné diskusi, která se paradoxně týká mírové operace.
Před více než rokem byla schválena tzv. Daytonská dohoda. Můžeme si o obsahu a cílech této dohody myslet cokoli, můžeme mít vážné pochybnosti o možnosti podivných federací, které jsou konfederovány s dalšími státy, o různých dvojstátech, dvojdomcích, paradoxně umístěných v rámci jednoho státu. To všechno můžeme mít.
Ale co je nepochybné, že nemůžeme mít pochybnosti o tom, že je třeba zastavit násilí, že je třeba zastavit prolévání krve, že je třeba zastavit zabíjení nevinných lidí. A aplikace Daytonské dohody přes všechny tyto výhrady jednoznačně přispěla operací IFOR k zastavení všech těchto zrůdností.
Je skutečností, nezvratitelným faktem, že jednoroční působení mise IFOR a naší jednotky v rámci této mise přispělo k zastavení všech těchto zrůdných jevů a přispělo k tomu, že na území Bosny a Hercegoviny je sice napjatý, ale přesto, klid a mír.
Je třeba jednoznačně také ocenit úsilí našich vojáků, naší jednotky, je třeba jednoznačně vyzvednout fakt, že právě naše jednotka je považována za maximálně nestrannou, za maximálně objektivní, za tu jednotku, která nenadržuje žádné ze tří zde přítomných národních a náboženských entit.
Válka na území bývalé Jugoslávie a ve svém nejvíce bolestivém místě Bosně a Hercegovině představuje velmi vážné bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Snad jen několik čísel.
Jen počet uprchlíků, na území bývalé Jugoslávie se pohybuje řádově v miliónech. Ty odhady se pohybují mezi dvěma až čtyřmi milióny. Počty uprchlíků, kteří opustili v důsledku války Jugoslávii, území této bývalé federace, dosahují statisíce. Jsou rozsety po celé Evropě a jejich počet se nezvýšil jenom diky tomu, že násilí v Bosně a Hercegovině bylo zastaveno. Potenciální další pokračování tohoto konfliktu, které by bezesporu nastalo, pokud by tam nebyla dále umístěna vojska mezinárodního společenství, by se pravděpodobné neomezilo jenom na území současné Bosny a Hercegoviny, ale zřejmě by se stalo stimulujícím prvkem rozšíření většího balkánského konfliktu, protože je tam celá řada dalších neuralgických bodů, jako například muslimská menšina v Sandžaku, albánské menšiny v Kosovu či v Makedonii, napjaté vztahy mezi Řeckem a Tureckem a podobné. Já si nedovedu představit následky eskalace tohoto mohutného balkánského konfliktu, který by představoval bezesporu bezpečnostní riziko pro náš stát, minimálně kvůli potenciální masové migraci.
Čili tohleto je jednoznačně v našem zájmu.
Pan poslanec Štrait zde mluvil o tom, jaké jsou nedostatky konkrétního života v Bosně a Hercegovině, jaké je třeba mít priority. Je třeba s tím vyjádřit souhlas, jeho příspěvek označit paradoxně za příspěvek, který mluví ve prospěch pokračování stabilizační síly, čili této mírové operace na území Bosny a Hercegoviny. Právě proto, že bezpečnostní stabilizace v tomto prostoru vede k politické stabilizaci, která jediná umožní řešit každodenní problémy lidí žijících na tomto teritoriu.
Závěrečnou poznámku mi dovolte vyjádřit k financování.
Některé příspěvky, které tlačí na použití vládní rozpočtové rezervy, jako kdyby svým způsobem implikovaly situaci, že tím, kdo vysílá tuto jednotku našich vojáků do Bosny a Hercegoviny, je vláda. Dámy a pánové, to není pravda. Do Bosny a Hercegoviny vysíláme vojáky my - poslanci a senátoři Parlamentu České republiky jménem České republiky, nikoli vláda. Právě proto bych na tohle velmi rád upozornil, že to není jenom odpovědností vlády, ale i naší odpovědností, jak bude tato operace financována.
Je třeba se jednoznačně zmínit o tom, že snížení této vládní rozpočtové rezervy po použití na tuto operaci by dosáhlo zhruba čtyři sta milionů, což je vůbec rekordně nejnižší vládní rozpočtová rezerva, která kdy byla použita a která by nestačila na řešení nenadálých případů a událostí, které mohou nastat.
Považuji za odpovědné použití toho návrhu, který byl předložen, to znamená použít státních finančních aktiv.
Naprosto pochopitelně nemohly být tyto věci zahrnuty do vládního návrhu státního rozpočtu, protože mnozí z těch, kteří to dnes kritizují, by byli prvními, kteří by kritizovali fakt, že ve vládním návrhu je obsažena vojenská operace, kterou tento Parlament neschválil. Z tohoto důvodu se tedy domnívám, že je třeba být jakýmsi způsobem pružný.
Na závěr mi dovolte vyjádřit jedno přesvědčení. Na společném zasedání zahraničního výboru i výboru pro obranu a bezpečnost, i v různých osobních rozhovorech jsem zaregistroval jednoznačný pocit společně sdíleného národního zájmu. Jednoznačně jsem vycítil, že mezi velkou většinou poslanců tohoto Parlamentu převažuje vědomí odpovědnosti za pokračování této mise, převažuje vědomí, že je to v zájmu tohoto státu.
Jasem hluboce přesvědčen o tom, že se to odrazí i v hlasování a jsem přesvědčen, že to bude dobře pro tento stát. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nečasovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pod dojmem hlubokého uměleckého zážitku po rozpravě jednoho z kolegů, nebudu ho jmenovat, jsem dospěl k názoru vyslat do Bosny místo jednotek SFOR pana kolegu Hofhanzla. Stačí jeden jeho projev a v nenávisti k němu se opět sjednotí celá Jugoslávie a ještě pod ikonou J. B. Tita. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Filip se hlásí o slovo, potom pan poslanec Dostál.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve vlastním vystoupení řekl něco k tisku č. 106 a k usnesení, které máme předloženo.
Jednak musím podotknout, že to, co tu říkal pan předseda výboru pro obranu a bezpečnost Nečas, je pravda, protože pan kolega Štrait skutečné řekl slova na podporu té mise. Ale takové mise, která bude znamenat změnu našeho přístupu k té misi. Protože zatím do mise posíláme jeden odminovací tank a jedno odminovací zařízení. Zato tři mechanizované roty. Ženijní rotu pouze jednu. To je k vlastnímu obsahu.
Pokud jde o eskalaci těch problémů, upozorňuji na to, že právě Česká republika je mezinárodním společenstvím někdy obviňována z toho, neříkám, že vždy, podotýkám někdy, že ona sama přispívá k eskalaci toho konfliktu zesilování počtu vojsk.
Všimněme si, že od roku 1991, kdy se tu poprvé ocitli vojáci České republiky, resp. vojáci České republiky až v roce 1993, když tam 15 dnů byli bez jakéhokoli mandátu jako nečlenská země OSN, ti, kteří se zabývají mezinárodním právem, vědí, o čem mluvím. Tam bylo našich vojáků 54. V roce 1995 860, dnes tedy 644, pokud sněmovna s tím vysloví souhlas.
Podotýkám, že bych mohl mluvit dále o věcném problému. Nehodlám tak učinit, zkrátím projev, včera jsem to slíbil na schůzce u předsedy sněmovny.
Jen chci říci, že v tomto usnesení skutečně nemůže být podle ústavy a podle jednacího řádu této sněmovny finanční část. Tím nijak neříkám, že to nebude stanovováno v únoru.
V rozpočtu Ministerstva obrany je v tuto chvíli více než 240 milionů na likvidaci mise IFOR, která přecházela právě stejným usnesením, jaké se tu doporučilo, tzn. tou tříměsíční prekluzí do roku 1997, a tedy je možno prostředky na to využít.
Dále je možno využít vládní rezervu v rozpočtu a pak teprve v únoru tuto záležitost dohlasovat.
Pokud jde o vlastní text usnesení, dovolte mi s ním vyjádřit nesouhlas v jedné věci. Ač bych neměl, protože není v mém zájmu, abych tak činil, ale přesto tak učiním, bod 2 usnesení, který se týká transitu vojsk, je ústavně špatně.
Pokud je napsáno, že souhlasí na základě článku 39, odst. 3, ústavního zákona 1/93, tzn. podle ústavy, tak je potřeba říci, že souhlas se vyslovuje podle § 50, písm. h), zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny s transitem. Pokud bychom tam nechali tento text, tak by tam muselo být napsáno, že hlasuje podle čl. 39, odst. 3, ústavy o souhlasu s transitem vojsk členských států NATO na základě článku 39.
Takto by totiž měl znít ten odstavec 2. Je to i můj pozměňovací návrh k tomu textu. Protože jinak bych takové hlasování musel považovat za zmatečné a pravděpodobně by skutečně odporovalo textu ústavy, která je v tomto striktní. Musí se hlasovat odděleně a já navrhuji, pokud nebude respektován nebo přijat ten návrh na zamítnutí, tak jak jej přednesl kolega Vymětal, aby bylo hlasováno o mém pozměňovacím návrhu a zároveň aby byl vypuštěn bod 3, který skutečně nemůže být součástí tisku 106. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi, o slovo se přihlásil pan kolega Dostál, připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Pavel Dostál: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že ten problém, který projednáváme, má vlastně v tuto chvíli tři roviny.
Jednak je zde názor pana kolegy Václavka, který nezpochybňuje samotnou misi, ale pouze zpochybňuje způsob jejího financování. A v tomto smyslu navrhuji usnesení. Buď ho můžeme přijmout, nebo ne. Druhou rovinou je, myslím, debata, která se točí kolem hlavního problému, zda vojáky postat nebo neposlat. Je to ale debata zcela legitimní. Opomenu připomínky pana Krejsy, protože ten bude zřejmě veselý i na své vlastní kremaci. Chtěl bych spíše polemizovat s argumenty kolegů z komunistické strany, což je ona třetí rovina problému.
Nelíbí se mi, že pan kolega Štrait zjednodušuje celý problém uprchlíků z Jugoslávie na uprchlíky ekonomické, že říká, že jediná dobrá pomoc je pomoc průmyslová, investiční. Copak jde investovat někam, kde je neklid? Copak jde do země, kde každou chvíli hrozí, že vypukne nový konflikt, investovat nějaký kapitál? To přece nemohl myslet vážně.
Sedí mezi námi i pan generál Vacek. Prosím, pane kolego, neberte to vůbec nijak osobně, ale já dám takový příklad: Je totiž rozdíl v tom, když rozhodujeme my o tom, jestli naše vojska někam půjdou, než když se dříve nikdo s Národním shromážděním nebavil a naše vojska by třeba napochodovala do Polska likvidovat nepokoje, které tam byly kdysi se Solidaritou. V tom je rozdíl, že my zde dneska svobodně rozhodujeme, zda naše vojáky do Jugoslávie pošleme nebo nikoli. V tom je ale také naše odpovědnost.
Myslím si, že agresivní komunistický internacionalismus končící brežněvovou doktrínou omezené svrchovanosti je zde nahrazován opravdu internacionální solidaritou. A jestliže jsem levicový poslanec, tak solidarita je mi vlastní, a proto budu pro tuto pomoc hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Pan kolega Payne má slovo. Promiňte, pane kolego, s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, pan kolega Dostál o mně nedávno napsal, že až se dostaneme k moci, pošlu ho do plynu a ještě mu zamávám. Nezamávám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego Krejso, jsou určité možnosti a spíš v tomto okamžiku to vnímám jako svou povinnost, kterou mi ukládá jednací řád. Dovoluji si vás napomenout. (Hlas: Za co?)
Poslanec Jiří Payne: Domnívám se, že při posuzování bodu, který projednáváme, musíme mít na zřeteli především morální hlediska. Myslím, že i předchozí příspěvek svědčí o úrovni tohoto parlamentu. Uvědomme si prosím jeden rozdíl v tom, o čem nyní rozhodujeme. Nerozhodujeme o tom, zda vyšleme nebo nevyšleme naši jednotku, ale o tom, zda odejdeme či neodejdeme od započatého díla. To je kvalitativně jiné rozhodnutí. Mám pocit, že dosavadní debata směřovala spíš k tomu, zda vojáky vyšleme, ale oni tam již jsou a jde o to, že kdybychom vyklidili ten prostor, přispějeme k destabilizaci situace. O tom budeme rozhodovat.
Pokud chceme ovšem posuzovat smysluplnost této mezinárodní mise, vraťme se k argumentům, které zde zazněly před rokem, o zájmech České republiky, které máme v této oblasti. Tehdy jsme jich formulovali tuším pět nebo šest. Jen bych stručně zrekapituloval: máme tam své bezpečnostní zájmy, jak už zde zaznělo, máme tam své politické zájmy, máme tam určité historické vazby, které nás zavazují k tomuto kroku. Mimo jiné máme zájem na tom, aby dopravní komunikace, ať už pro civilní dopravu, obchodní dopravu nebo pro surovinové dodávky byly průchodné ke Středozemnímu moři. Máme tam zájmy svým způsobem i turistické, mohli bychom říci, protože před dvěma lety naši turisté se museli právě z důvodů válečných operací vracet z Chorvatska, zatímco v loňském roce díky operaci IFOR dovolené proběhly klidně. I to je zájem českého občana. Máme tam také zájmy obchodní a ekonomické, to už zde také bylo řečeno.
Pokud bychom chtěli misi nové přehodnotit, myslím, že všechny tyto zájmy nadále trvají a opodstatňují to, abychom pokračovali v této operaci.
Padla zde také otázka, proč ČR nesnižuje svůj kontingent stejně jako některé jiné státy. Je na to jedna prostá odpověď - protože Česká republika patří k těm nejúspěšnějším. Naši vojáci se v tamějším prostoru vyznají, dokáží komunikovat se všemi zúčastněnými stranami a patří k jednotkám, které jsou skutečně objektivní, skutečně dokáží naplňovat mandát OSN. To je myslím velké vyznamenání.
Nakonec bych chtěl navázat na připomínky těch, kteří vydávali svědectví o tom, že navštívili Bosnu a že se tam nestřílelo. Ano, řada z nás navštívila Bosnu, Sarajevo a nestřílelo se, ale to byl právě výsledek mise IFOR, protože loni v prosinci, když mise IFOR nastupovala, tak střelba byla na denním pořádku, na denním pořádku byli mrtví lidé. To, že se během prvních 120 dnů Daytonské dohody podařilo separovat znepřátelené strany, zbraně uklidit do střežených skladů, to je právě výsledek toho, co přinesla mezinárodní mise. Takže argumentovat tím, že se tam zrovna nestřílelo, je po mém soudu mylné a jestliže už se podařilo dosáhnout toho, že znepřátelené strany jsou separovány, že je nastolen určitý styl, určitý politický režim, jestliže proběhly volby do některých orgánů v nově ustanovené zemi, která se vydává na cestu rekonstrukce, bylo by nemoudré nedokončit toto dílo. Zbývá provést ještě komunální volby v některých částech.Bylo by nemoudré teď odejít. Naopak, ten proces je potřeba dotáhnout do konce.
My víme, že mezinárodně je zřetelně deklarována vůle v případě, že se podaří politická stabilizace urychlit, že se mezinárodní jednotky budou průběžně stahovat v míře, kterou bezpečnostní situace dovolí. Domnívám se, že bychom měli o této věci uvažovat i z tohoto hlediska. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. O slovo se hlásil nejprve předseda klubu pan poslanec Sládek, potom předseda klubu pan poslanec Filip.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, jestliže někdo neví, o čem je řeč, neměl by to komentovat, protože potom dochází k takovým zkratkám, kterých jsme byli svědky u předřečníka. Upozorňuji na to, že o úrovni tohoto sboru nesvědčí výroky poslance Krejsy, protože poslanec Krejsa pouze citoval to, co o něm napsal poslanec Dostál. Pouze citoval. Jestliže někteří poslanci se propůjčí tomu, že ve sdělovacích prostředcích s vysokým nákladem, možná s nejvyšším nákladem, očerňují své kolegy, tak samozřejmě se potom nemohou divit tomu, že se jim to tu a tam vrátí. Upozorňuji na to, že poslanec Krejsa pouze citoval to, co o něm jiný poslanec napsal, co vyšlo v tisku a to, že tento příběh vypointoval jedním jediným slovek, svědčí jedině ve prospěch poslance Krejsy, ve prospěch jeho bystrosti, postřehu a lidských kvalit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Filip má slovo, poté pan poslanec Vacek.
Poslanec Vojtěch Filip: Vzhledem k předvánoční atmosféře nebudu komentovat kolegu Dostála. Vyřídím si to s ním osobním rozhovorem. Doplníme si mezery ve znalosti tehdejšího právního řádu a tehdejšího rozhodování. Myslím, že neměl pravdu. Ale reaguji teď na vystoupení pana poslance Payna. Pokud se chceme zabývat obsahem té mise, pokud chceme změnit složení té jednotky, já jsem tomu velmi nakloněn a vůbec se nebudu bránit, poruším tu včerejší dohodu a půjdu do hloubky toho složení 6. mechanizovaného praporu a budu jen rád, když se nám podaří doplnit to, abychom plnili ten úkol, o kterém si všichni myslíme - a věřím, že je to přesvědčení velké části této sněmovny - že ho tam plnit nejen může, ale dokonce musí. Ale musí plnit jiný úkol než tak, jak je ta jednotka složena.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi. Pan poslanec Vacek se hlásí o slovo.
Poslanec Miroslav Vacek: Paní poslankyně, páni poslanci, jsem si vědom naprosto jednoznačně nevhodnosti doby, ve které vystupuji. Vystupovat jsem samozřejmé nechtěl, ani jsem nikoho ze svého klubu nenaváděl za sebe, jak má mluvit, pokud byste náhodou tu tímto dojmem trpěli. Raději zdržím menší počet lidí, to je výbor pro obranu a bezpečnost, se svými názory, jak mi jistě páni kolegové poslanci potvrdí, které tam vznáším. Někdy, přiznám se, k velké radosti některých pánů z koaličních stran raději rezignuji, než abych se s nimi přel.
Pár poznámek. Jestliže jste si nevšimli vy, kteří jste v opozici proti našim názorům, nikdo z nás se nestaví proti opravdu ušlechtilé snaze Rady bezpečnosti, aby i nadále bylo pokračováno v této misi a aby to, čeho bylo dosaženo, se i udrželo. Pouze nám šlo o to, možná shodou okolností, že došlo k souběhu projednávání rozpočtu na rok 1997 s touto událostí, kdy ve výboru pro obranu a bezpečnost byl opravdu zmatek nad zmatek, a pokud jste zaregistrovali, tak já jsem obhajoval navýšení prostředků pro armádu o 750 mil. na základě podnětů poslanců vládní koalice, což mohu dokázat a nemíním dále rozvádět, aby posléze všichni, nebo opravuji, téměř všichni hlasovali proti tomu, co sami na výboru přijali.
Proto se nedivte, že při takovéto nejistotě a vrtkavosti názorů jsou i někdy naše názory jaksi pro někoho podivné.
Vystoupilo zde mnoho představitelů a vysokých funkcionářů ministerstva obrany současných i minulých. Řeknu vám jednu věc. Pokud občas s některými pány hovořím o minulosti své a Československé armády a současné armády, nedivte se, že mi někdy roste sebevědomí a vámi očekávaná skromnost a pokora se nedostavuje. Výsledky totiž pro toho, kdo chce vidět speciálně armádu naší, jsou zcela prokazatelné a viditelné.
Kdybych byl upřímný - a já bych byl rád, ale aby to nevyznělo zase jako nějaké bonmoty - víte, co by bylo nejprospěšnější, když rozhodujeme o účasti naší armády ve SFOR? Nejprospěšnější by bylo, kdyby nyní těch 800 lidí, kteří jakž takž prošli nějakým výcvikem, se vrátilo a někdo nám to zaplatil a mohlo tam jít těch zbývajících 57 tisíc příslušníků Armády České republiky, aby aspoň se trochu v něčem vycvičili.
Na repliku pana kolegy Dostála, který vždy připomíná - nechal bych to na nás dva, abych to nezdržoval - mohu říci pouze jedno: v době, kdy jsem zastával funkce a měl jsem na něco vliv v Československé lidové armádě, se žádná vojska nikam nevysílala. Nejsem si vědom toho, že bych já potřeboval vyžadovat jakýsi souhlas parlamentu. Je to obvyklé téma, na které s kolegou Dostálem občas přijde řeč. To snad pro to ne že bych neměl argumenty, ale že vás nechci zdržovat.
Poslední věc: Zaznělo zde zcela jasné i to, že toto už nemá vliv na to, zda republika bude přijata do Severoatlantické aliance. Já si myslím, že už to prokázala svými činy, svojí vojenskou účastí v partnerství a jinými akcemi, šlo o to, aby opravdu dala do souladu svoje možnosti s tím, na co má, a přitom splnila možná i méně bombasticky, ale přesto aby splnila svoje poslání, jak mnozí z vás požadují. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, nikdo se nehlásí. Končím rozpravu.
Dovolím si vyhlásit přestávku, jak jsem avizoval, do 15.20 hodin. Hlasovat o jednotlivých návrzích - samozřejmé po závěrečných slovech - budeme po této polední přestávce.
(Schůze přerušena ve 14.13 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 15.22 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, budeme pokračovat. O slovo se přihlásil pan poslanec Honajzer.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chci využít okamžiku, že je nás ještě málo přítomno, abych učinil prohlášení, že jsem se dozvěděl v počítačové síti, že jsem údajně hlasoval jako jediný proti návrhu, aby zákon o všeobecném národním pojištění postoupil do druhého čtení. Chtěl bych učinit prohlášení, že jsem hlasoval pro. Nevím, kde se vloudila chyba.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa. Budeme pokračovat podle schváleného pořadu.
Prosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami, za což děkuji.
Konstatuji, že jsme přerušili projednávání bodu 61 po ukončené rozpravě a já se nyní ptám pana ministra Výborného, zda-li si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak. Slova se ujme pan ministr obrany Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu mluvit dlouho, protože mnohé bylo v rozpravě řečeno. Začnu s tím, že bych rád poděkoval všem poslancům, kteří ať už ze svých osobních zkušeností, ze svých návštěv v Bosně a Hercegovině nebo z jiných motivů podporují usnesení, které vláda Poslanecké sněmovně předkládá, které je, jak tito poslanci sami říkali a já s nimi souhlasím, usnesením ku prospěchu této naší země a také ku prospěchu míru v Bosně a Hercegovině a také míru v Evropě. Rád bych se přece jen několika krátkými slovy zastavil u některých příspěvků poslanců tak, jak zazněly v rozpravě.
Pan poslanec Šimůnek upozornil na to, že se stavy vojáků v rámci mise SFOR výrazně snižují proti stavům mise IFOR a že toto snížení se nepromítá dostačujícím způsobem, jak jsem vyrozuměl z jeho příspěvku v rozpravě, do snížení počtu vojáků našeho kontingentu.
Je pravdou, že mise IFOR pracovala ve složení přibližně 53 000 vojáků, ale mise SFOR bude mít počet kolem 31 000, čili tři pětiny. Ale čísla, která pak následně pan poslanec Šimůnek uvedl, musím jistým způsobem korigovat. Totiž dosavadní platné usnesení Poslanecké sněmovny počítalo s tím, že naše vojska mohou být vyslána do Bosny a Hercegoviny v počtu do tisíce mužů, navrhované usnesení je do 700 mužů. Reálný stav nyní je okolo přibližně 830 členů naší mise IFOR a předpokládá se, že v misi SFOR by působilo 644 vojáků armády České republiky. Z nich 600 by bylo zařazeno v praporu, 22 v orgánech velení a 22 ve vrtulníkovém odřadu. čili je to snížení a další nějaké masové snižování pouhými aritmetickými propočty by v žádném případě nemohlo vést k ničemu jinému, než že by naše účast v misi IFOR se nemohla odbývat v síle praporu, ale muselo by se jednat o jednotku nižší, neboť jinak by docházelo k velkým rizikům pro naše vojáky, kteří v Bosně a Hercegovině velmi - nebojím se slova "hrdinně" působí.
Je k tomu také třeba podotknout, že na onom velkém snížení mise SFOR proti misi IFOR se nejvíce podílejí ty země, které měly nejvíce vojáků IFOR, kdežto u menších a středních zemí není toto snížení tak vysoké.
Pokud pan poslanec Šimůnek naznačil jakousi řečnickou otázku "proč by naše jednotka nemohla odminovávat území", chtěl bych ho ujistit, že naše jednotka, odminovává území, které je v jejím operačním prostoru. Také naši lékaři - a to bylo také předmětem řekněme nepřímé kritiky pana poslance Šimůnka - naši lékaři v Bosně a Hercegovině a také v Chorvatsku působí.
Nechci se zastavovat u všech diskusních příspěvků, chci však říci, že nesouhlasím s panem poslancem Štraitem, který prohlásil, že další přítomnost vojáků cizích armád činí z občanů Bosny a Hercegoviny nesvéprávné lidi. Vůbec si to nemyslím, další přítomnost vojsk, která budou v Bosně a Hercegovině a znovu to zdůrazňuji na základě rozhodnutí Rady Bezpečnosti, zabraňuje tomu, aby válečný konflikt v Bosně a Hercegovině znovu propukl.
Souhlasím s předsedou poslaneckého klubu SPR-RSČ panem poslancem Sládkem v tom jeho prohlášení, kdy řekl "byl bych rád, aby sněmovna posoudila tento návrh velmi zodpovědně". I já bych si to přál, protože to není věc, kterou bychom měli rozhodovat v nějaké menší zodpovědnosti. Ano, toto je o velké zodpovědnosti našeho státu a nejen našeho státu ale o zodpovědnosti za zachování míru ve velmi citlivé oblasti Evropy.
Nemohu však souhlasit s příkrými slovy a musím odmítnout příkrá slova pana poslance Sládka, která označila moje sdělení o předcházejícím projednání tohoto vládního návrhu v senátu za vydírání. Pan poslanec Sládek také říkal, že používám strašáky, když jsem říkal, že tuto věc už schválil Senát. Pan poslanec Sládek říkal, "no a co, je to jeho právo takový politický postoj zaujímat" - já považuji za zodpovědné a správné, abych Poslaneckou sněmovnu informoval - tím ji nijak nevydírám a nestraším - o tom, že pokračováni přítomnosti vojáků Evropy i v jiných částech světa, v Bosně a Hercegovině, projednala Rada Bezpečnosti OSN a pokud jde o náš stát, Že toto projednání se stalo i v druhé komoře parlamentu.
Souhlasím s mnoha dalšími poslanci, kteří zdůrazňovali, jak je důležité, abychom toto usnesení o pobytu vojsk schválili a stejně tak, abychom schválili usnesení, kterým povolí Poslanecká sněmovna transit cizích vojsk přes území České republiky.
Pokud ovšem pan poslanec Vymětal položil řečnickou otázku, která zněla "máme na to, abychom se k SFOR připojili" a on sám si odpověděl na tuto otázku krátkým slovem "nemáme, ne" já se domnívám, že v těchto věcech není úplně dobré jenom počítat peníze, protože toto není jen o penězích, ale samozřejmě také o penězích.
Nemyslím si na rozdíl od pana poslance Vymětala, že by tento bod pořadu schůze Poslanecké sněmovny byl necudný a hambatý. Naopak se domnívám, že je nesmírně důležitý a byl bych jako občan tohoto státu rád, kdybychom ho odpovědně projednali a také schválili.
Pan poslanec Filip bez uvedení autorů těchto výroků prohlásil, že právě Česká republika je v mezinárodním společenství - cituji jej - někde obviňována z toho, že přispívá k eskalaci konfliktu posilováním vojsk. Nevím, kdo Českou republiku takto obviňuje, kdo z mezinárodního společenství takové výroky přednesl na relevantních fórech mezinárodního společenství. Já tyto výroky důrazně odmítám. Česká republika ničím nepřispěla k eskalaci konfliktu v Bosně a Hercegovině. Česká republika svými politickými postoji, ale také postoji svých vojáků velmi a velmi přispěla k tomu, že tento konflikt nejen že není eskalován, ale že se zastavil a že občanská válka v Bosně a Hercegovině se zastavila také. Že tam je křehký, ale přece jen existující mír. A znovu říkám - pokud mezinárodní společenství tak, jak to vidí i Rada bezpečnosti OSN, nepřispěje k posílení tohoto míru, ke stabilizaci tohoto míru, k pokračování mise SFOR, bude špatně pro Evropu a bude špatně i pro tento stát.
Dámy a pánové, navrhuji, abyste usnesení schválili, přičemž je samozřejmé jasné, že tato usnesení, tyto jednotlivé body usnesení musí se schvalovat různým způsobem jako jednotlivé části a já jsem přesvědčen, že jakmile budou schváleny první dvě části tohoto usnesení, že Poslanecká sněmovna určitě dá jasný signál, že toto usnesení je schváleno jako celek v těchto záležitostech.
Pokud jde o námitky některých poslanců k financování této operace, myslím, že by nebylo od věci, abyste si připomněli slova místopředsedy vlády a ministra financí.